24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
Poděkování, zdvořilá prosba a pozvánka na 02. ročník pochodu
Zajímavosti a almanach reportáží z předchozích ročníků
Poděkování, zdvořilá prosba a pozvánka na 02. ročník pochodu
01. ročník Memoriálu Miroslava Petiry se uskutečnil. Děkujeme všem účastníkům za jejich účast a za jejich shovívavost k některým nedokonalostem pochodu. Děkujeme stejně tak partnerům akce - Novinám LT za mediální partnerství, Tiskárně LT za tisk propagačních materiálů, paní Luďce Tomešové a rodině Petirově všem za finanční podpora akce.
Na účastníky akce, pokud na nás nezanevřeli a pokud samozřejmě mají chuť a časové možnosti, obracíme se rovněž se zdvořilou prosbou o příspěvek v podobě postřehů či fotografie z akce k doplnění almanachu, jehož základy položili jsme níže a jenž průběžně budu stále doplňovat. Materiály je možno je poslat v elektronické podobě na adresu ludek(zavináč)slosar(tečka)cz nebo ve hmotné podobě na adresu Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 Trutnov 4.
Současně laskavým sympatizátorům dáváme tímto na vědomí, že další ročník se bude konat, nestane-li se nic mimořádného, 13. 10. 2012, kdy snad nebude kolidovat s jinými akcemi v blízkém okolí, trasa nebo trasy A měly by vést pravděpodobně z Malých Svatoňovic, propozice budou s dostatečným předstihem zveřejněny na tomto místě.
Zajímavosti a almanach reportáží z předchozích ročníků
1. ročník - 22. října 2011
1. ročník - 22. října 2011
propozice
itinerář trasy A pochodu
razítka
diplom
almanach reportáží a fotografií
základní statistické údaje
propozice
rekonstruované propozice pochodu
itinerář
itinerář pochodu
razítka
razítka pochodu
diplom
diplom pochodu
almanach reportáží a fotografií
Jak se rodí pochod /Luděk z Trutnova/
- Prolog
- 109 před pochodem /o přípravě pochodu/
- Den stodesátý /o průběhu pochodu/
- Epilog
Nový pochod v Podkrkonoší /Jan z Jičína/
Z Pilníkova přes Hrádeček do Horního Starého Města /Pepík z Trutnova/
Důstojná vzpomínka /Vít z Trutnova/
Jak se rodí pochod /napsal Luděk z Trutnova/
PROLOG. Minulá sobota byl pro turistiku dnem požehnaným – chladné ráno zahalené do mlžného oparu vystřídal již dopoledne pod azurovou oblohou téměř bez mráčků slunečný den, v němž sluníčko ve vrcholícím dni ještě ukázalo svou sílu. Já však tento den strávil jsem dílem ve vlaku, dílem v sedě v chladu, dílem popocházením na osamělé železniční zastávce, dílem v cukrárně a největším dílem v hospodě. Přesto – aniž bych přestal tíhnout ke zdravému aktivnímu přiměřenému pohybu na čerstvém vzduchu – popsaným způsobem, byť doufám výjimečně, stráveného dne nelituji. Byl jsem – sedě přímo blízko pramene - totiž svědkem rodícího se nového pochodu Memoriálu Miroslava Petiry.
109 DNÍ PŘED POCHODEM. V současnu bohudík konají se ještě stovky pochodů, jež pyšní se svým třicátým, neřku-li čtyřicátým ročníkem. Kdo však zažínal jejich pochodeň, jež plane jasným plamenem i v dobách odlišných od dob jejich vzniku? Co přimělo zakladatele k jejich uskutečnění? Co se skrývá pod názvem pochodů? Kudy ubíraly se kroky jejich účastníků v prvních letech jejich uskutečňování? Jaké příhody prožívali v jejich průběhu jejich účastníci? Jakými zajímavostmi a pikanteriemi se tyto pochody na samém počátku mohou chlubit? Jakými křivkami vývoje se pochody ubíraly z dob, jejichž počátky mezitímních několik generačních výměn uvrhlo do temnoty zapomnění? Na podobné otázky namnoze již odpovědět nedokážeme.
Když pominula první euforie z prosté skutečnosti, že 1. ročník Memoriálu Miroslava Petiry, o kterém bude řeč, podařilo se uskutečnit a že proběhl dle mého skromného mínění důstojně, stejně jako je třeba přiznat si některé nedokonalosti pochodu, jež způsobil jsem co jeho hlavní vykonavatel, bylo by naopak předčasné nabubřele předpovídat pochodu zcela automaticky dlouhověkost - zatím přetrvává to nejdůležitější: chuť a entusiasmus pokračovat v pořádání pochodu – neznajíce ovšem bohudík předem křivolaké osudy, jež čekají jeho aktéry - i nadále přinejmenším v příštím ročníku.
I přesto, že nelze tedy přirozeně zaručit dlouhověkost pochodu, podávám toto svědectví, jež – zcela určitě, byť neúmyslně, zkreslené bude individualitou vypravěče – jistě bude usměrněno – zvláště v případech, zavane-li některá jeho část kimirsenismem - jinými vyprávěními. Činím tak pro inspiraci a taky pro povzbuzení všem těm, kteří s plachostí mladíka s kyticí gerber očekávajícího v pasáži svou Vyvolenou či s nesmělostí –náctiletého klučiny před prvním skokem z lyžařského můstku s kritickým bodem 30 metrů váhají s uspořádáním nového turistického pochodu. Snad toto vyprávění převáhne tuto rozpačitost v konkrétní čin, spojením snah lidí dobré vůle to určitě vyjde!
Toto vyprávění lze započíst z několika začátků, já bohužel přidržuji se prvních dnů druhé poloviny října minulého roku, kdy před vývěskou našeho odboru zastavovalo se ještě více čtenářů dychtících informací z odboru než kdy jindy - a také po nezvyklé delší dobu, většina kroutila nedůvěřivě hlavou, řada z nich zamáčkla slzu a velká většina jich zavzpomínala.
Se zatajeným dechem četli všichni následující zprávu onoho typu, jež tak neradi na vývěskách odborů i ve Zpravodaji zveřejňujeme a jíž stojí za to i pro pochopení filozofie pochodu přečíst si i ve více než ročním časovém odstupu:
Za Mirkem Petirou
Mirek Petira vstoupil do našeho odboru v dosti zralém věku – v roce 2005, turistika nebyla jeho jedinou aktivitou. Avšak jeho přirozený zájem o dění okolo něho přímo ho předurčil k tomu, aby byl již po dvou letech - v roce 2007 - zvolen do výboru odboru.
Ač byl „nováčkem“, pustil se do práce ve výboru s plnou vervou. Již v březnu 2007 se zasloužil o „hašení“ náhle zjištěného problému – o vyhotovení 500 ks propozic na První jarní kilometry u firmy Luďka Tomešová - Tiskárna LT. V tomto roce držel kontroly na obou našich veřejných turistických akcích. 18. srpna 2007 vedl výlet na trase Špindlerův Mlýn – Labská – Arnika – Šeřín – Rovinka – Herlíkovice – Vrchlabí, protože patřil na svůj věk mezi neobyčejně zdatné turisty, jím pořádané výlety patřily mezi nejnáročnější, přece však přiměřené věku účastníků. Na podzim téhož věku tlumočil neoficiální připomínku z Klubu senioru týkající se značení na Kryblici. Tato připomínka vyvolala podnět, aby se náš odbor v Klubu seniorů prezentoval se svou činností. Stejně tak upozornil na nedostatky v turistickém značení nad Černým Dolem. Jeho přičiněním se podařilo nalézt nouzové náhradní místo konání členských schůzí od roku 2008 v restauraci Hawaii na Kryblici.
V roce 2008 na obou našich turistických akcích pro veřejnost držel kontrolu na jejich dětských trasách, jež byly spojeny s vyhodnocováním dětských vědomostních soutěží a s uskutečňováním dovednostních soutěží na místě samém, které tak po dlouhé době mohly být jeho zásluhou opět uskutečněny ve velkorysejším rozsahu. Jako manažerovi obou akcí mi významně pomáhal při kladení cedulí s otázkami k soutěžím na těchto trasách, dlouho jsem mu byl vděčen za to, že se mnou popojížděl ve svém automobilu mezi Starým Rokytníkem a Kryblicí a hledal se mnou nejvhodnější místa pro umístění otázek.
Mirek byl nejen funkcionářem, ale i zdatným turistou, jeho vysoká štíhlá postava ho k tomu předurčovala. Například v roce 2007 bezprostředně po týdenním pobytu v Českém Středohoří /Milešovka, Ostrý, zřícený hrad Kostomlaty, Bořeň u Bíliny/ se zúčastnil střední trasy pochodu Praha – Prčice, ale i odjinud /z Čerčan/ a zanechal nám o tom velmi poutavou reportáž či v roce 2008 byl s 532 kilometry nejúspěšnější mezi turisty odboru důchodového věku.
Také rok 2009 zahájil Mirek ve stejném tempu a 04. dubna předchozí instalací otázek dětských soutěží a vlastního značení na sporných místech dětské trasy, především pak držením kontroly s dovednostními soutěžemi na Airoldiho výšině nad Starém Rokytníku, se zasloužil o nadměrnou spokojenost celkem 136 účastníků dětských tras s celým pochodem. Téhož roku vedl dva náročné výlety odboru, z nich dlouho v paměti zůstane účastníkům ten první – 21. 03. do Divoké Šárky.
Proto nás v říjnu 2009 překvapilo, když nám Mirek sdělil, že v dalším volebním období nebude již do výboru kandidovat, což jsme přisuzovali rodinným důvodům, a proto jsme věřili, že jejich pominutím se Mirkovy aktivity obnoví.
Bohužel nemilosrdný osud rozhodl o tom, že se tak již nestane, Mirek minulý týden zemřel po krátké těžké nemoci – jak je pro něj příznačné - jako Cid nebo Jan Lucemburský v plném zbroji, totiž v neutuchajícím zájmu o dění kolem sebe – jako kandidát v komunálních volbách – nikoliv za některou stran či hnutí, u nichž bylo lze očekávat částečné či úplné vítězství, ale za méně favorizovanou stranou, leč se zájmem o životní prostředí, jenž ctí i nás turisty. Děkujeme Ti, Mirku za to, co jsi pro náš odbor a turistiku v Trutnově vykonal, a slibujeme, že Tvou památku budeme se snažit uctít tím nejvhodnějším a zároveň nejméně pompéznějším způsobem – třeba pokračováním akcí pro děti na našich turistických akcích pro veřejnost.
na jednom z mála mých obrázků je Mirek /úplně vpředu/ zachycen v restauraci U kapličky v Černé Hoře na výletě odboru v protisměru pochodu Babička 08. 05. 2006 v době, kdy jsem se s ním ještě vůbec neznal a kdy jsem na stejné místě pobýval u příležitosti samokontroly na "padesátce zmíněného pochodu. Foto: L. Šlosar
Poté uběhlo několik měsíců, během nichž korytem Úpy protekly další hektolitry vody, na severu Afriky padly politické režimy natolik odporné, že ty nové uznali všichni bez jakýchkoliv výhrad, naše politická scéna se mnohokrát rozhádala i smířila, v Čechách dále zahynuly zbytečně navíc desítky dalších lidí při zběsilých jízdách, bylo odhaleno rozkrádání dalších milionů na úkor českého občana ….. až nastal měsíc červenec roku následujícího a letošního zároveň..
Protože okruh mých korespondentů v mé elektronické pošty je velice úzký, překvapilo mě velice, když 05. července obdržel jsem elektronický dopis z neznámé dosud adresy, ve kterém pisatel mě informoval o tom, že dovolil si odkázat ze svého webu na otcem – Miroslavem Petirou – psané články, které jsou publikované na mých stránkách. Ve stejném dopise mě pisatel – Mirkův syn Vít - požádal o osobní setkání nejlépe někde u dobrého piva nebo vína /tím končím s citací ze soukromé korespondence/.
Setkání se uskutečnilo zakrátko, s ohledem na skutečnost, že bylo domluveno skrze mobil, lze jeho datum vymezit bohužel krátkým časovým obdobím mezi 11. a 13. 07. 2011, toliko je nesporné, že oním historickým místem setkání a tím pádem prakticky i zrodu pochodu byla restaurace Krakonoš a že k jeho příjemnému vyznění dopomohlo i tamní skvělé kvasnicové pivo. Při něm představil se mi sympatický a důvěryhodný mladý muž, hezky jsem si popovídali o jeho tatínkovi a v jeho závěru mě můj spolustolovník zaskočil nečekaným návrhem – uspořádat vzpomínkový pochod na paměť vzpomínaného s tím, že jeho délka nebude překračovat 25 km, s tím, že náš odbor by pochod zajistil po stránce organizační a pan Vít po stránce sponzorské a hmotné, čímž bylo předběžně míněno grafické zpracování a vytištění veškerého potřebného materiálu i zajištění upomínkových předmětů. Jako datum pořádání pochodu navrhl datum nejbližší úmrtnímu dni Mirka, t. j. datu 14. 10.
Nyní již zcela upřímně doznávám, že moje bezprostřední pocity byly ambivalentní – na jedné straně nechtěl jsem dopustit, aby pochod byl organizačně náročný, aby jeho organizováním nebylo zatíženo příliš jeho členů a samozřejmě, aby při jeho pořádání nevznikly odboru přílišné výlohy /což však nabídka předem vylučovala/, především však měl jsem nepříjemný pocit, že veškeré trasy okolo Trutnova vyčerpány jsou našimi dosavadními dvěma pochody pro veřejnost. Současně rozumělo se samo sebou, že i při jednoduché organizaci bylo nezbytné, aby pochod měl úroveň důstojnou nejen ve vztahu k účastníkům, ale také vůči rodině a především tomu, na jehož počest je pořádán. Jako datum pořádání pochodu krom toho předem jsem v duchu odmítal nejbližší sobotu úmrtnímu dni t. j. 15. 10., kdy se měly konat pochody v Úpici a v Novém Městě nad Metují a také termín pořádání pochodu Pojďte s námi v Bohuslavicích, jenž jsem neznal.
Na druhé straně věřil jsem, že je v silách odboru zorganizovat pochod v jediném ročním období, kdy akce pro veřejnost nepořádá, a ze všech pocitů pak převážil ten, že jsem sám Mirka, byť za poměrně krátké časové období, poznal natolik, že věděl jsem, že si uspořádání pochodu na jeho počest plně zaslouží. Proto přislíbil jsem, že návrh na pochod podpořím a že udělám vše, abych pořádání pochodu ve výboru prosadil. K tomu účelu jako nejvhodnější prostředek jevilo se pochod připravit do takového stadia, aby výbor dospěl k přesvědčení, že jeho pořádání je naprosto reálné za podmínek vylíčených v předešlých odstavcích.
Jako možnou trasu uvažovali jsme trasu přes Bernartice, k nimž Mirek měl určité pouto. Pan Vít ve svých snahách byl důsledný natolik, že ještě do poloviny července navrhl mi trasu, jíž však bylo třeba ještě zkrátit do požadovaných 25 km.
Do začátku srpna však i v důsledku dovolených předběžné přípravy na pochod načas utuchly, ale začátkem srpna seznámil jsem s návrhem pana Víta předsedu našeho odboru, jenž vnesl do příprav svěží vítr svým nápadem, jenž vyvrátil mé hlavní pochybnosti o pochodu: totiž aby se pochod startoval z nějakého místa a končil v Trutnově, nejlépe v nějaké restauraci, jež soustředila by účastníky.
S notnou nadsázkou lze totiž napsat, že lidské chůze prošla základními dvěma vývojovými etapami. Nejprve – kdy nebyla rozvinuta veřejná hromadná doprava a kdy použití ojedinělých spojů bylo nákladné - sloužila k praktickému účelu dojít z místa A do místa B. Poté, co byla rozvinuta veřejná doprava a člověk současně i zlenivěl, je chůze určena převážně k výletům, t. j. zpravidla z místa A dojít okruhem zpět do místa A, na tomto principu organizovány jsou i dálkové a turistické pochody, vyjma hvězdicových akcí. Člověk, jenž uvykl dlouhé chůze, tak se sice z pochodu či z výletu vrací s příjemným pocitem, že ušel 10, 25, 50, resp. 100 km, ale je mu odepřen překrásný pocit, že ušel tu hroznou dálku z místa A do místa B.
V mém turistickém životě – v rámci hvězdicových turistických akcí – mají pochody z místa A do B menší tradici, možnost ukončit snídani a přímo z domu vyrazit do určeného místa mě fascinuje, a z těchto pochodů např. moje legendární přesnoční putování z Mladých Buků na horu Tábor /po předešlém bezprostředně předcházejícím „předkrmu“ z Horního Starého Města do Mladých Buků/ patří mezi mé největší turistická dobrodružství, jaké jsem kdy prožil.
Nebylo tedy pro mě tedy těžké předsedův nápad přijmout a dále ho rozvinout: jako nejvhodnější místo pro určenou trasu označenou jako A účel zvolit poměrně dostupnou železniční zastávku Hostinné – město, jako trasu samotnou pak trasu z Hostinného přes Hrádeček, turistům, kteří se do Hostinného nemohou v čase startu dostat nebo jejichž smysly neukojí krátká trasa v délce do 20 km, umožnit absolvovat do určeného cílového místa libovolnou trasu označenou jako B. Jako cílové místo podařilo se mi zvolit administrativní součást Trutnova Horní Staré Město, konkrétně pak restauraci Na hřišti.
Pro dobrý účel vítám jako nejspolehlivější osobní kontakty a známosti, pokud jejich výsledkem není korupce a zvýhodňování jednoho na úkor druhého v nějaké probíhající soutěži, proto jsem využil toho, že mým spolupracovníkem je přední člen klubu S. K. Horní Staré Město a shodou okolností provozovatel restaurace Na hřišti, jež shodou okolností nachází se asi 300 metrů od mého bydliště. Podařilo se mi s ním dohodnout, že restaurace bude otevřena o hodinu dříve nežli v řádné otevírací době začínající od 14 hod., ke kterémužto kroku uchyluji se jinak nerad, neb nemohu nikdy zaručit důstojný počet příchozích v rozšířené době otevření a obávám se vždy toho, že jediným hostem, kvůli kterému bude otevřeno, budu k oprávněné nevoli chudáka hostinského právě pouze já jako pořadatel. Později tento kolega zjistil, že zvláštních vlastních opatření v této záležitosti nemělo by být zapotřebí, neb v den pochodu shodou okolností na stadiónku klubu od dopoledne měly by probíhat fotbalové zápasy, což je pro restauraci povelem, aby měla otevřeno již průběhu fotbalových klání.
V té době došlo k první nedokonalosti pochodu, neb spokojil jsem se se skutečností, že ve zmíněném termínu nenalezl jsem v celostátním ani oblastním kalendáři jiný pochod, a osobně určil jsem termín pochodu na 22. 10.
Pochod obohatil jsem ještě jedním nápadem, jenž určitě jako většina mých nápadů propadne, protože lidé neradi píší, totiž vytvořit ze zážitků, případně i fotografií účastníků elektronický almanach každého ročníku pochodu.
Výsledkem zmíněného pozitivního vývoje bylo, že 17. 08. mohl jsem panu Vítovi zaslat první nástřel propozic, jež uvolil se dokončit a graficky obohatit. Pan Vít přirozeně předtím rovněž nelenoval, vytvořil logo pochodu a oslovil úspěšně některé sponzory. V souvislosti s tím sdělil mi nečekanou pro mě zkušenost, dozvěděl jsem se, že dosavadní sponzoři nechtějí být zveřejněni, neboť již – vzhledem k současné hospodářské krizi – na podobné akce jinak ze zásady nepřispívají a mají obavy, aby je nezačali oslovovat další zájemci o dar – pro mě zajímavý důkaz toho, že něco v této společnosti není v pořádku, čímž ovšem nemíním sponzory. Pan Vít rovněž zaregistroval pro akci nekomerční doménu petira.org.
Další vzájemné setkání, jehož váhu podpořila účast předsedy odboru Jirky, shodou okolností bývalého Vítova spolupracovníka, prakticky definitivně potvrdilo, že pochod se uskuteční.
Přípravy akce pokročily natolik, že v zápisu ze schůze výbor odboru ze dne 14. 09. 2011 můžeme nalézt následující shrnutí stávající situaci a očekávané rezumé výboru:
4. Turistická akce Memoriál Miroslava Petiry.
Dne 05. 07. 2011 se obrátil V. Petira, syn před necelým rokem zemřelého člena výboru M. Petiry, na L. Šlosara s návrhem na uspořádání pochodu k uctění památky jeho otce s tím, že poskytne níže uvedenou součinnost. Jako termín uskutečnění pochodu byl navržen termín blízký úmrtí M. Petiry /14. 10./. L. Šlosar za úzké součinnosti V. Petiry a J. Tichého připravil návrh pochodu za splnění následujících podmínek: 1/ pochod nesmí znamenat finanční zátěž pro odbor, 2/ pořádání pochodu nesmí klást přílišné nároky na lidský potenciál členů odboru, ani na zázemí akce, 3/ pochod nesmí duplikovat trasy našich tradičních turistických akcí pro veřejnost. Proto byla zvolena koncepce, aby trasy pochody směřovaly do Trutnova z jednoho konkrétního dopravními prostředky dostupného místa a dále z libovolného účastníkem zvoleného místa. Jako termín uskutečnění pochodu byl určen 22. 10., protože se jedná o nejbližší volný termín v termínové listině pochodů oblasti. Novinkou pochodu by byl almanach reportáží a fotografií z pochodu. Jako místo cíle a prezentace účastníků z libovolných tras byla zvolena a dojednána restaurace Na hřišti v Horním Starém Městě. Jako místo startu určené trasy 18 km byla určena zastávka Hostinné město v časovém rozmezí od 08,45 do 09,45 hod. Prezenci v Hostinném i v restauraci Na Hřišti je časově schopen v horším případě zajistit jediný člověk /připraven je L. Šlosar/. V. Petira zajistil několik sponzorů, zpracoval logo, na základě pracovního materiálu, jenž byl předložen členům výboru L. Šlosarem, zpracuje propozice a po schválení zajistí jejich vytištění, zpracuje rovněž návrh diplomu a dvou razítek a rovněž zajistí jejich vyhotovení, stejně jako vyhotovení drobných upomínkových předmětů. L. Šlosar ihned po schůzi zašle elektronickou poštou pozvánku na pochod do Radničních listů, dále zveřejní článek ve Zpravodaji a zajistí další propagaci v rámci odborů KČT. Výbor se obrací na J. Tučka s prosbou o zpracování podkladu pro itinerář mapku s modře značenou cestou mezi Hostinným a Trutnovem – Horním Starým Městem s trasou z křižovatky Horní Staré Město internát do restaurace Na hřišti v Horním Starém Městě jako podkladu pro itinerář, jehož konečně zpracování zajistí L. Šlosar a V. Petira a jehož vyhotovení zajistí V. Petira. Další podrobnosti jsou uvedeny v pracovním materiálu, který předal L. Šlosar účastníkům schůze a který je rovněž přílohou tohoto zápisu.
Výbor souhlasí s pořádáním akce.
Ještě téhož dne ve 20,26 hod. do Radničních listů, měsíčníku města Trutnov, s nímž máme při propagaci našich akcí ty nejlepší zkušenosti, jež nezklamaly ani tentokráte, zaslal jsem elektronickou poštou žádost o zveřejnění následující zprávy:
PREMIÉRA POCHODU MEMORIÁLU MIROSLAVA PETIRY
Odbor KČT Lokomotiva Trutnov pořádá v sobotu 22. října 1. ročník turistického pochodu Memoriál Miroslava Petiry k uctění památky zemřelého člena odboru. Účastníci si mohou zvolit trasu 18 km ze železniční zastávky Hostinné MĚSTO /druhá železniční zastávka v Hostinném od Trutnova/ v čase od 8,45 – 9,45 hod. /na start je možno se dostat vlakem z Trutnova v 8,16 hod./. nebo libovolnou trasu, jejíž začátek, případně dle svého uvážení i její průběžné body, doloží pomocí libovolných razítek z míst, případně opisy. Cíl pochodu je v restauraci Na hřišti v Horním Starém Městě.
Zájemce o zdravý pohyb v přírodě zvou k účasti pořadatelé.
takto vypadal článek o Memoriál Miroslava Petiry v Radničních listech z 27. 09. 2011 in natura
V době, kdy vzrůstala euforie, že uskutečnění pochodu je na nejlepší cestě a že vyplní vhodně kalendář turistických akcí v naší oblasti, prožil jsem v souvislosti s pořádáním pochodu menší psychický otřes:
V pátek 23. září, kdy mi pan Vít předal propozice, jež skutečně jsem o den později doručil jako do prvního místa do restaurace U Bicana v Hostinném na start pochodu Podzimní přírodou Podkrkonoším, z úplně jiných důvodů hledal jsem v celostátním kalendáři termín pochodu Pojďte s námi pořádaný KČT Bohuslavice, jenž pro svou vynikající atmosféru je zaslouženě vyhledáván turisty z největších dálek. Když nenalezl jsem jej ani mezi pochody pořádanými 29. 10., vytušil jsem zradu a můj nepokoj změnil se v hrozivou jistotu na stránkách bohuslavického KČT, jež jsem při zachování důslednost měl navštívit již dříve – pochod Pojďte s námi se měl konat a také konal se rovněž 22. října.
Toto zjištění mnou otřáslo proto, že jsem sám byl ve Zpravodaji propagátorem shody odborů, které pořádají v místech blízko sebe. Proto v první chvílích nemyslel jsem na to, že zvolením nejbližšího termínu ubral jsem novému pochodu nejméně 30 účastníků, ale měl jsem spíše obavu z toho, že kolize obou pochodů může být pojímána jako schválnost z naší strany.
Proto jsem zvolil asi nejčestnější možnost, představiteli bohuslavického odboru Vláďovi, jenž v té době shodou okolností obrátil se na mě se žádostí o poskytnutí odznaků Turista oblasti, jsem celou situaci vysvětlil, a Vláďa celou situaci akceptoval a upokojil mě, že nic strašného se nestalo.
Tato skutečnost pak měla vliv na vlažnější propagaci pochodu z mé strany na oblastní úrovni: Původní článek ve Zpravodaji, jenž měl propagovat Memoriál Miroslava Petiry z toho titulu, že jedná se o nový pochod neuvedený v kalendáři oblasti, vystřídal článek Nečekaně frekventovaný víkend, jenž oznamoval, že 22. 10. se ve skutečnosti konají dva pochody v tento termín v kalendáři neuvedené. Dokonce i na vlastních stránkách, jež rozhodně nehrají si na neutrální, pozvánky na oba pochody, když tu na bohuslavický pochod mi Vláďa na mou žádost ochotně zaslal, umístil jsem ve stejný okamžik a v tradičním pořadí od pochodu s větším počtem uskutečněných ročníků na prvním místě. Když posléze 13. října po půl osmé večer zasílal jsem skrze oblastní rozdělovník pozvánku na pochod, omluvil jsem se bohuslavickým turistům ještě jednou.
Mezitím uskutečnila se 09. 10. 2011 další schůze výboru, z níž pak bod 4 zápisu podává o přípravě pochodu následující svědectví:
4. Turistická akce Memoriál Miroslava Petiry
Na návrh V. Petiry a jeho aktivním přispěním se uskuteční 1. ročník pochodu dne 22. 10. 2011, byť dodatečně bylo zjištěno, že v tomto termínu se koná pochod Pojďte s námi v Bohuslavicích n. Ú., jenž se nedostal do oblastního ani celostátního kalendáře, tato skutečnost byla vysvětlena i V. Škopovi. Pochodu bude mít dvě trasy A – ze železniční zastávky Hostinné – město přes Hrádeček, a trasu B, jež si každý z účastníků zvolí sám, podmínkou bude dorazit mezi 13. a 17. hodinou do restaurace Na hřišti v Horním Starém Městě, jíž pro ten účel zajistil L. Šlosar. Pozvánka na pochod se objevila v Radničních listech a zásluhou V. Petiry i v Trutnovinkách. Vyšel článek ve Zpravodaji, s ohledem na neutralitu Zpravodaje obou pochodech, jež se konají dne 22. 10. 2011. L. Šlosar zajistí další propagaci v rámci odborů KČT. J. Tuček zpracoval mapu pro trasu A pro itinerář mapku, textovou část zpracuje L. Šlosar a obě části doručí elektronicky V. Petirovi, který zpracuje itinerář celkově a zajistí jeho vytištění. V. Petira dále zpracoval plakáty, které nechal vyvěsit, a dokončuje zpracování diplomů. K těmto účelům zajistil i sponzory a upomínkové předměty. Prezentaci trasy A na železniční zastávce Hostinné – město a trasy B v cíli i předání diplomů a upomínkových předmětů zajistí L. Šlosar.
Výbor souhlasí s pořádáním akce i příští rok 13. 10. 2012 za analogických podmínek jako letos, trasa A bude odstartována z vlakového nádraží v Malých Svatoňovicích.
Při schůzi bylo vysvětleno, proč se koná právě Memoriál V. Petiry.
Výprava členů KČT Lokomotiva Trutnov bude startovat na vlastní trase z Pilníkova.
Protože chci o přípravách na pochod napsat co nejpoctivěji, nemohu smlčet skutečnost, že Pepík – hlavní organizátor výletů odboru, jehož se zúčastňují nejstarší naši členové a kteří jsou vlastně páteří činností odboru, tlumočil podiv těchto členů, kteří samozřejmě nezpochybňovali poctivou činnost Mirka ve prospěch odboru, že nekoná se memoriál na počest jiného bývalého dlouholetého tahouna turistiky v Trutnově Františka Vacka. Bylo vysvětleno, že Memoriál Miroslava Petiry má vytvořeno potřebné zázemí velkým přičiněním jeho rodinných příslušníků, že výbor poskytl k tomu účelu potřebnou součinnost. František si samozřejmě podobné ocenění zaslouží, iniciativa by měla vzejít od navrhovatelů z řad členstva, i kdyby šlo třeba jen o výlet v době narozenin, výbor pak je schopen poskytnout k tomu záštitu, případnou organizační pomoc, případně i finanční podporu. Dalším řešením je k některé stávající akci odboru přidat přídomek příslušného memoriálu, jako je tomu třeba u pochodu Račí stezka.
Na zmíněné schůzi stran potřeby přispění dalších členů odboru zachoval jsem se jako brankař fotbalového mužstva prohrávajícího v poslední minutě zápasu o gól, jenž při svém výkopu žene celé mužstvo do pokutového území soupeře, prohlásiv, že ostatní nejraději uvidím na startu pochodu jako aktivní účastníky.
V době uskutečnění schůze výboru již na všech trutnovských nárožích zásluhou pana Víta vylepeny byly plakáty propagující akci, po schůzi pak dokončil jsem i itinerář, v němž bohužel objevila se nepříjemná chyba, jež ztížila účastníkům absolvování posledních 5 km 19ikilometrové trasy a jež snad nezkazila účastníkům dojem z celého pochodu – nebylo v něm uvedeno, že na rozcestí Nad Hrádečkem posledních 5 km má se jít přejít se z modrých turistických značek na zelené.
V sobotu 15. října zúčastnil jsem se shodou okolností – alespoň na nejbližší období – posledního ročníku skvělého pochodu Podorlický šmajd, na něm obdržel jsem od pořadatelů, přátel z Nového Města nad Metují – štafetový kolík podepsaný všemi pořadateli, jenž vyjadřuje symboliku – pořadatelé jednoho pochodu – ač mají vůli pokračovat – svou činnost končí a předávají štafetu pořadatelům jiného pochodu, jehož 1. ročník shodou okolností o týden později proběhne. Milá pozornost!!
Pestrý kolorit příprav na pochod nechť doplní pak informace o tom, že na začátku týdne před pochodem byl mi doručen dopis vdovy po Mirkovi, v němž vyjádřila radost i dojetí nad pořádáním pokutu, v pátek před pochodem kontaktoval mě v této věci pan Šafařík, hlavní představitel Klubu seniorů.
příprava na pochod byla pojata natolik velkoryse, že partneři pochodu umístili do novin inzerát
Takto byly tedy vrženy kostky nového pochodu v pátek, kdy nezvykle pozdě uléhal jsem do postele. Zda dopadnou samé jedničky nebo šestky nebo zda v nejhorším případě některá z kostek se dokonce zakutálí a ztratí, pak rozhodoval ode dne prvního kontaktu s náznakem myšlenky pořádání pochodu
DEN STODESÁTÝ. V sobotu nechávám se vzbudit v 06,20 hod., dokonce o třičtvrtěhodinu později, nežli vstávám do práce. Dokonce ani potom nespěchám sice do zachmuřeného a mrazivého dne, jenž však slibuje překrásné počasí, a naopak pokojně snažím se spolykat snídani již doma, věda, že v prvních hodinách ranních či dopoledních nezbude k tomu času. Jako každou sobotu i nyní budu sice účastníkem pochodu, ale na druhé straně pomyslné barikády, spíše přepážky, jako hlavní pořadatel 1. ročníku Memoriálu Miroslava Petiry.
V 07,42 hod. nasedám na Zelené louce na autobus MHD, na hlavní nádraží mohl bych pohodlně dojít, ale nechci být rozpařený, po určitou dobu bezbranný budu vystaven chladu. Na nádraží se kupí první účastníci pochodu, kteří všichni pojedou na start stejným vlakem jako já. Dle očekávání jich v konkurenci osvědčeného pochodu Pojďte s námi v nedalekých Bohuslavicích není příliš mnoho, některé tu dokonce postrádám, neb jsem je osobně pozval, účast některých mě naopak mile překvapuje a činí mi radost. S vedoucím výpravy našeho odboru Pepíkem, řeším jednu nedomyšlenost: výprava vyjde z Pilníkova a má obavu, že před otevřením cíle bude v Horním Starém Městě zevlovat příliš dlouho – protože jde přes Vlčice, doporučuji ji zastavení v restauraci U Dalibora proti kostelu, pokud vím, funguje co non-stop.
Železniční zastávka Hostinné – město je od hlavního nádraží v Trutnově vzdálena 19 km, cesta sem trvá 20 minut. S jistou nadsázkou je při současném trendu, při kterém ubývá spojů stavících v menších železničních zastávkách, raritou. Byla totiž postavena v roce 2006 s finanční podporou Iniciativy Společenství Interreg III A, jejíž cílem je v rámci Evropské unie překonat bariéry sousedních příhraničních oblastí a naopak nastolit jejich spolupráci, dokladem je, že partnery projektu byla města Hostinné a také Lubawka v Polsku. Pravdou také je, že zastávka má své opodstatnění, centrum města vzdáleno je slabý půlkilometr, stávající jediné nádraží pak vzdáleno je přes kilometr, při dobíhání vlaku je pak každá vteřina drahá.
Jsem vybaven itineráři, do nichž se mi mým omylem dostala menší nesrovnalost, o níž zatím nevím, a dvěma razítky pochodu, jež propůjčuje mi ve vlaku hlavní sponzorka pochodu. Ač člověk nepraktický, přece vybaven jsem drobnými desetikorunami a dvacetikorunami a dvěma propisovačkami, jež dokonce i v chladném počasí píší. Na startu na prezentaci již čeká pět turistů místního odboru KČT, jejich účast je rovněž velice milá, není ode mě příliš zdvořilé, že je nevyzývám k prezentaci jako první. Při ní sice netrpím fobií, jak s nadsázkou ještě před chvíli ve vlaku tvrdil jsem, nicméně jsem vděčný dvěma dalším a jediným členům výboru – účastníkům pochodu za to, že pomáhají mi razítkováním itinerářů. Potěší mě i další překvapiví účastníci až z Jičína - rodina mých přispěvovatelů do Zpravodaje, kteří do Hostinného přijeli vlastním automobilem a kteří sem proto budou nuceni se z cíle ještě téhož dne přijet.
V první největší skupině prezentuji 18 osob, jedna z nich po dohodě se mnou směřuje po vlastní trase do Hořic v Podkrkonoší, útěchou za to, že neprožije atmosféru cíle pochodu je, že zasloužený diplom za ní převezmou v cíli její rodinní příslušníci.
Druhý a zároveň poslední vlak v určené době prezentace přijíždí v 09,18 hod. z protisměru a prezentuje se z něho jediný účastník z Vrchlabí jako zatím celkem devatenáctý. Marné naděje vzbuzuje velice známý turista z Nové Paky, jeho poznámka o tom, že nevybrali jsme šťastný termín, vedle pochodu Pojďte s námi vztahuje se rovněž na nějakou schůzi značkařů přímo v Hostinném.
Rázuji po celé délce nástupiště semotamo, obyvatelům domu stojícího naproti přes ulici, připadnu určitě směšný, za léta existence zastávky mají určitě i proti své vůli zažity příjezdy a odjezdy vlaku a vědí tudíž dobře, že pokud čekám na vlaku, že ten tu dlouho v sobotu nepojede. Protože je mi chladno, v duchu děkuji předsedovi našeho odboru, že zredukoval původní dobu prezentace ze dvou hodin na jednu. Moje poctivost v dodržení této doby se vyplácí, těsně před jejím koncem přichází se zaprezentovat ještě jedna dvojice, jež posléze vychází na trasu se psy. Celkový počet osob, které prezentuji na trasu A pochodu, tedy trasu 19 km určenou pořadateli z Hostinného přes rozcestí Nad Hrádečkem do Horního Starého Města zastavil se tedy u čísla 21.
Abych mohl otevřít včas cíl kontroly v Horním Starém Městě, musím z Hostinného odjet vlakem, do jehož odjezdu chybí mi jedna a půl hodina, je čas na prevenci proti hrozícímu nachlazení. Ještě předtím – již po době vymezené pro prezentaci - kvapně vracím se ze vzdálenosti několika metrů na zastávku – přestože jízdní řád ujišťuje, že nic na dlouhou nepřijede, houkání a následný hluk jsou proti: ach ne, z projíždějící drezíny, jež navíc ani nestaví, žádný další účastník na trasu A pochodu zcela určitě nevzejde.
Centrální hostinské náměstí má nespornou výhodu: svým pojmenováním čelí hrozbě, že bude muset být přejmenováno v případě, kdyby se někdy případnému nositeli pojmenování nepodařilo odolat – řečeno s Horníčkem – „změnám vkusu, proudů, směrů ...“, rynek jmenuje se totiž prostince „Náměstí“ /i když člověk nikdy neví, někoho moudrého časem třeba napadne ho přejmenovat na „Square“, v případě vítězství Talibánu dokonce na „Mejdán“/. Teď před hodinou desátou ještě poslední zbytky mlžného oparu formovaly se v rozích náměstí asi jako poslední Káddáfího věrní v Syrtě před posledním bojem a se stejnou pravděpodobností na úspěch.
Já však zapadám do nejbližší osvěžovny, jíž spatřil jsem na náměstí hnedle na jeho straně radniční. Útulná cukrárna Davídek s prodejní částí vpředu a se stolky k posezení v zadní části vyvýšené nad několika schůdky, k mému překvapení nehojně navštívená, ukazuje se jako zařízení nejvhodnější k tomu, abych třemi grogy pokusil se léčit zastydlou rýmu, jež ovládá v těchto dnech okolí mého nosu a mé čelo. Nesedím tu zbůhdarma, stačím nadepsat diplomy u známých účastníků pochodu, tedy z trasy A. Když posléze z cukrárny vycházím, podezřívám sama sebe, že jsem uvnitř strávil několik dní – náměstí připadá mi naprosto jiné nežli před třičtvrtěhodinou, tone v prudkých paprscích podzimního slunce.
na jedné z laviček na železniční zastávce Hostinné - město rozbil jsem provizorní tábor, abych z něho vedl prezentaci účastníků pochodu. Foto: L. Šlosar
krok sun krok krok sun krok krok sun krok - železniční zastávku Hostinné město mám prochozenu jako jiní Krkonoše. Foto: L. Šlosar
čas okolo desáté - na náměstí Hostinném bylo to na spadnutí jako v Libyi, tady naštěstí toliko sluníčko začínalo mít pokojnou cestou navrch nad mlžným oparem. Foto: L. Šlosar
čas těsně před jedenáctou - náměstí v Hostinném zničehonic ocitlo se pod soustředěnou palbou slunečních paprsků. Foto: L. Šlosar
Přijíždějící vlak v 11,22 hod. odstraní poslední hrozbu, že nezahájím včas cílovou kontrolu, v Horním Starém Městě. Věčnému skeptikovi však ani příjemný pocit grogu nedokáže zaplašit děsivou představu, jež pronásleduje každého mladšího pořadatele pochodu: totiž že dohodnuté místo startu nebo cíle přece jen nalezne zavřené a nepřístupné /starší pořadatele podobná představa bohudík nesouží, ti děsí se toho, že zapomenou datum konání pochodu/. I v tomto případě dokázal bych improvizovat - odbavováním příchozích na autobusové zastávce Horní Staré Město, sídliště, tím by však atmosféra pochodu zůstala v nenávratnu.
Ani cílovou kontrolu nechci zahajovat říčný, proto pokojně nasedám na autobusu MHD ve 12,05 u autobusového nádraží, doma mám tak akorát čas se trochu zkultivoval a přibrat tašku s razítkem odboru, dalšími diplomy a dvěma informačními cedulemi o pochodu a odjezdech autobusů MHD.
Z mého bydliště do restaurace Na hřišti v Horním Starém Městě mám to bratru 300 metrů /marně přemlouval jsem svou manželku, aby odtud došla do cíle, převzala diplom účastníka osvědčující absolvování 0,3 km a napsala později o této trase reportáže, v níž by parodovala styl mých vyprávění, v té věci jsem pohořel/. Mířím tam volným tempem, přece však s vysokým tepem. Po 250 metrech vydechnu – nikoliv zatím navždy, nýbrž úlevou, autobusy vyčnívající směrem do ulice Horské a odcházející adulescenti jsou slibnou předzvěstí, jíž po dalších 50 metrech potvrzuje doširoka otevřená brána stadionu S. K. Horní Staré Město, kde tím pádem nacházím skutečně otevřenu i restauraci Na hřišti – místo cíle.
Protože dráždivě červenou větrovku přirozeně svlékám, abych byl pro příchozí nápadný, zaparkuji hnedle vedle vchodu v čase 12,45 hod., čtvrthodinu před oficiálním otevřením cílové kontroly. U blízkého stolu popíjí kávu muž v turistickém povědomý mi z jiných pochodů, však mě také zdravil. Turista z Mladé Boleslavi, jenž přišel z vlastní trasy z Pece pod Sněžkou, zakrátko zamíří na autobus MHD a dožaduje se zaprezentování - jako první z volitelné trasy B.
Naštěstí ještě před hodinou třináctou jako vítr z hor přiřítí se sympatický mladík, vnuk Mirka s několika velkými krabicemi, s bezprostředností mládí oslovuje hostinského, obsazuje nato velký stůl přede mnou a začíná do igelitových sáčků vkládat upomínkové předměty, jež zajistil spiritus rector pochodu, pan Vít. Přiváží rovněž vdovu po Mirkovi, jíž zakrátko se představuji.
Klap! Cvak! Objednávám si mezitím první pivo a tímto v hospodách tak běžným činem podmíněný reflex navrací do mé duše hluboký klid a mír, jenž zpravidla v restauracích sdílím a jenž dnes střídá nervozitu, jež mě pochopitelně v den pochodu nemíjí. Nevadí mi ani úvodní rozpaky, jež způsobuje skutečnost, že ke mně ani k připraveným sáčkům nikdo se dlouho nehlásí.
Zakrátko však přece přicházejí první účastníci pochodu, navíc prezentuje se devět účastníků z našeho odboru vedených skvělým organizátorem výletů Pepíkem, s nimi ještě fenka AMI. Postupně dostavují se všichni účastníci trasy A z Hostinného. Celkový počet účastníků na konečných 44 doplňuje pak 14 účastníků volitelných tras B, kteří postupně přišli z Pece pod Sněžkou, ze Svobody nad Úpou, z místa konání pochodu Pojďte s námi z Bohuslavic nad Úpou, z Hostinného již po časovém rozmezí startu trasy A, ano i z centra Trutnova.
Ani mi nevadí, že zapomínám si dát něco k jídlu, a dalších pět hodin – tedy téměř jednu hodinu přesčas – s němým úžasem sleduji pestrou skladbu účastníků, jež dodala 1. ročníku Memoriálu Miroslava Petiry pravou atmosféru turistického pochodu: osamělé příchozí z libovolných tras B – výpravu členů mého mateřského odboru – mladou manželskou dvojici, jež zasloužila se o zrod pochodu a jež šla 19 km po dlouhé době – hlavní sponzoru pochodu – sympatickou stovkařku, jež vyznamenala pochod svou účastí týden poté, co v Beskydách ušla 120 km – bývalého člena našeho odboru, jenž i po sedmdesátce brázdí pochody i ve větších vzdálenostech – dědu, jenž se svými vnoučaty věku 6 a 3 let vyhledává pochody v nejširším okolí - bývalou členku odboru, která ve věku 83 let podpořila pochod alespoň pětikilometrovým pěším putováním z centra města /vždyť jsou lidé mladší ze Zelené louky, kteří podobnou cestu podstupovat ochotni nejsou/ – dvougenerační rodinu, jež schází se pospolu i na víkendových turistických akcích – čtyřčlenná skupina našich přátel, jež obětavě došla z jiného věhlasnějšího pochodu, kde odřekla si tak v cíli jeho vyhlášenou skvělou atmosféru – výprava turistů z jiného odboru, jež oprávněně upozornila na chybu v itineráři etc.
těžký úděl pořadatele - zase stížnost, samozřejmě oprávněná, Sváťa z Trutnova upozorňuje na bahnitý povrch na cestě, nyní přesněji řečeno na jeho stopy na oděvu. Foto: L. Šlosar
o předávání tašek s drobnými upomínkami staral se vzorně Mirkův vnuk Vojtěch za asistence své babičky, vdovy po Mirkovi. Foto: L. Šlosar
milými účastníky byla čtveřice přátel z Nového Města nad Metují zleva Milan, Vašek, Miloš a Jarda - na snímku v podivné hře světelných paprsků. Foto: L. Šlosar
Zbytek pochodu strávil jsem srdečným rozhovorem o turistice, když snažil jsem se přidržovat důsledně zásady, jíž vštěpuji si na den přesně tři týdny – nežli hovořit o sobě, to raději o kvantové fyzice, i z úst člověka neznalého této problematiky bude se jevit takovéto vyprávění méně nudné. Nešlo o hovor plytký, nechť důkazem je doporučení: i z jediného místa startu trasy A nabídnout účastníkům dvě nebo více tras.
Kol hodiny šesté ukázal jsem poslednímu účastníku pochodu směr na autobusové nádraží, a zcela duševně vyprahlý pokusil jsem se již doma odpoutat se od silných zážitků především z cíle pochodu nočním filmem Čínská čtvrť, ale věru se mi to úplně nepodařilo.
maskotem pochodu bude možná štafetový kolík od pořadatelů Podorlického šmajdu jimi předaný o týden dříve v Novém Městě nad Metují při derniéře pochodu. Foto: L. Šlosar
partneři pochodu připravili pro účastníky pěkné upomínkové předměty přímo ad hoc. Foto: L. Šlosar
EPILOG. Vedle zajímavých setkání byl pro mě celý průběh pochodu od jeho počátku po jeho uskutečnění poněkud opožděnou lekcí v předmětech, v nichž – pokud jsem v nich přímo nepropadl – nikdy bohužel příliš jsem nevynikl – v úctě dětí k zemřelému rodiči a v houževnatosti, jež započíná nejprve nezřetelným nápadem a jež díky píli a vytrvalosti jejího nositele završena je úspěšným koncem. Díky za to!
Nový pochod v Podkrkonoší /napsal Jan z Jičína/
Sobota 22. 10. 2011. Nedaleko Galerie antického umění v Hostinném, poblíž místa, kde sblíží se ulice K. V. Raise a B. Němcové, na levém břehu říčky Čisté, zastavuje na neplaceném parkovišti v 8:40 škodovka, jež přijela chladným ránem a místy nepřívětivou mlhou z Jičína, aby přepravila čtyři pěší turisty na start docela nového pochodu, jenž zrodil se v našem krásném Podkrkonoší. Jeho pořadatelem je Odbor KČT TJ Lokomotiva Trutnov, který mu dal jméno „Memoriál Miroslava Petiry“.
Jak se u nás v rodině již nejednou stalo, budeme dnes všichni holdovat pěší turistice, nikoliv však na stejných trasách. Syn Jan odebral se s jičínským odborem KČT na Chrudimsko, kam byl dávno předem přihlášen. Dvě Aleny a jeden Lukáš přijeli se mnou. Lukáš ovšem s tím, že si půjde trasu vlastní, během níž zamíří na Zvičinu a své putování skončí v Hořicích. Místního – pro nulu na teploměru jen skromně oblečeného – cyklisty, jenž jede okolo, ptám se na cestu k vlakové zastávce Hostinné-město. Po ochotné odpovědi (pro kterou ten dobrý člověk neváhá z bicyklu seskočit) jdeme správným směrem. Na zastávce, jež stala se místem startu hlavní trasy hvězdicového pochodu, si nás Luděk z Trutnova ještě s jednou pořadatelkou zaregistrují, vybaví nás itineráři a naše procházka začíná. (Lukáše nepřemlouváme, aby šel s námi, respektujeme jeho záměr.) S dvěma Alenami odcházíme po žluté k mostu přes Labe a pak na náměstí, kde není možné přehlédnout radnici, kterou střeží dva bezmála pětimetroví obři v římské zbroji. Infocentrum je zavřené, razítko nebude.
Přejdeme k autobusovému nádraží, kde z nabízených směrovek zajímá nás modrá, jež odvede nás do lesů mezi Čermnou, Rudníkem a Javorníkem. Není nám neznámá, s dcerou jsme tudy šli před pár roky „Pochod Karla Klíče“ a jednou po vlastní ose přes Peklo do Trutnova. Jen starostlivě pohlížím na mlhavý závoj nad městem, neboť manželce (jež obdivuje především Krakonošovo panství) přislíbil jsem přívětivé pohledy na Černou horu i další výšiny. Přejdeme most přes Čistou, zastavíme se v městském parku a v mírném stoupání opouštíme zástavbu Hostinného. Lesním porostem sestupujeme nejprve do údolí Východního potoka, za ním následuje svah vzhůru ke kapličce v osadě Podhájí. Nad hlavou se náhle objevuje sluneční svit. Míjíme Hubertovu výšinu a po chvilce na volném prostranství vidíme poprvé v plné kráse Černou horu, jež mlhou není vůbec zakryta. Užíváme si toho pohledu, na louce zařazujeme v 10:30 svačinu, při které otevřeme jednu termosku s kávou, druhou s čajem.
náměstí v Hostinném zahalené lehkou mlhou. Foto: A. Vaníčková ml.
sv. Jan Nepomucký střeží říčku Čistou. A. Vaníčková ml.
Hostinné, altán v parku. A. Vaníčková ml.
i v Hostinném se turista setká se symbolem křesťanství. A. Vaníčková ml.
Na další cestě střídají se místa vlhká s blátivými, krátké lesní úseky, louky a pastviny okrášlené barvami podzimu. O pozornost zažadoní i Zvičina odkudsi z jihozápadu, která na rozdíl od krkonošských svahů setrvává v lehkém oparu. Předhání nás jeden turista, asi tři sta metrů za námi jde několik dalších. Od rozcestí Pod Liškou odbočuje zelená k Javorníku, jdeme však lesem dál po modré. Po Lišce následuje sestup k Horní Vlčici, za povšimnutí stojí nemovitost označená jako „Salaš Cára“. Terén nabízí příjemné výstupy i sestupy. Pár minut před polednem otevíráme podruhé termosky a konzumujeme další potraviny.
Příchod k rozcestí Nad Hrádečkem přinese nečekané dilema. K naší modré značce přichází ze dvou stran zelená, směrovka modrá je jen jedna a ukazuje k Hostinnému, směrovka zelená je také jen jedna a ukazuje k Mladým Bukům a dále k Janským Lázním. Pohlížíme zvědavě do (ne právě nejmladší) mapy: v ní míří z tohoto místa značka žlutá k severu po silnici k Mladým Bukům, po kilometru lze odbočit na zelenou na východ a pod Pekelským vrchem dojít do Horního Starého Města, kde máme cíl.
Od rozcestí jdeme proto na sever; kromě Černé, Světlé a Svorové hory pohlíží na nás vlídně i nejvyšší Sněžka. Namísto zelené odbočky pod Pekelský vrch se po kilometru ovšem můžeme radovat jen z golfového areálu. Ten ponecháme jiným a sejdeme na okraj Mladých Buků, kde na rozcestníku U Kostela (na němž nechybí vůbec nic) potvrzuje se nám trpká pravda: Nad Hrádečkem jsme měli jít na druhou stranu.
Z tohoto poznání vůbec nermoutíme se, neboť souhrnný pohled na výše uvedené vrcholy Krkonoš stál za to. Sestupujeme k Úpě, po mostě přejdeme na její levý břeh a obcí Mladé Buky, jež plynule po chvíli přejde v Horní Staré Město, míříme k cíli, který se nachází v restauraci Na Hřišti. Tam přicházíme před 15. hodinou, kdy zapadáme do příjemného prostředí vytvořeného pořadateli i účastníky (na premiéru pochodu přišlo z různých míst 45 turistů). Na řadě jsou diplomy, dvě razítka vyrobená právě pro tento pochod, pozornosti věnované partnerem akce – Domovem pro seniory Pilníkov. Do odjezdu místní dopravy stíháme několik vět s Luďkem z Trutnova i s turisty z Nového Města nad Metují a kávu. V 16:16 opouštíme vlakem okresní město, v Hostinném čeká od rána automobil, aby nás přepravil do Jičína.
tráva na pastvinách byla lehce pokryta jíním. A. Vaníčková ml.
za krásami Podkrkonoší se hrdě tyčila Černá hora. A. Vaníčková ml.
turisté Alena a Jan z Jičína oblékli do chladného dne zimní doplňky. A. Vaníčková ml.
nerovnosti v krajině vytvořily spolu s hrou podzimních barev krásnou kulisu kolemjdoucím. A. Vaníčková ml.
za mladobuckými domky tyčila se Černá a Světlá hora, Sněžka i Svorová hora. A. Vaníčková ml.
Úpa v Mladých Bukách. A. Vaníčková ml.
věž kostela sv. Václava v Horním Starém Městě. A. Vaníčková ml.
V osmnáct hodin, pár minut po západu slunce, vyměňuje si v jednom bytě jičínského sídliště U Stadionu pět rodinných příslušníků své hodnotné zážitky z pěší turistiky končící říjnové soboty: syn Jan ze Železných hor (21 km), syn Lukáš z vlastní trasy z Hostinného přes přehradu Les Království a Zvičinu do Hořic (40 km) a konečně dvě Aleny a otec Jan (autor těchto řádků) z výše popsané trasy (19 km).
Jako účastník nového pochodu jsem přesvědčen, že „Memoriál Miroslava Petiry“ po své premiéře nenechává nikoho na pochybách, že si najde své stálé místo v kalendáři akcí pěší turistiky. Pochvala pořadatelům, jež v cíli v Horním Starém Městě od účastníků zněla, je toho zárukou. .
Z Pilníkova přes Hrádeček do Horního Starého Města /napsal Pepík z Trutnova/
V sobotu 22. října 2011 se uskutečnil 1. ročník turistického pochodu na počest bývalého člena KČT Lokomotiva Trutnov.
Byl členem naší skupiny, ve které se zúčastňujeme pěších pochodů, některé organizoval a vedl týdenní putování jižní Moravou – Javorníky.
Na nádraží se náš sešlo devět a fenka Amina a jako dříve narození jsme zvolili kratší trasu. Nejeli jsme až do Hostinného, vystoupili jsme v Pilníkově a šli souběžnou cestou podél trati do Vlčic. Byli jsme mile překvapeni údržbou domů podél silnice, ale i novou výstavbou.
Prošli jsme přes Pilníkov a na křižovatce mezi Vlčicemi a Trutnovem jsme odbočili nalevo a došli do vesnice a v restauraci U Dubu /sic!/ jsme se občerstvili a ohřáli, neboť zde byla velká mlha.
Potom jsme pokračovali kolem kostela a před koncem Vlčic jsme opět odbočili doleva na neznačenou cestu opět kolem řady velmi upravených rodinných domků. Ke konci ulice jsme opět míjeli velmi nepěkné zemědělské stavení s mnoha starými i novými stroji v neuspořádaném stavu, což celkový dojem z pěkné vesnice trochu zkazilo.
Neznačená asfaltka pokračovala prašnou cestou do kopce lesem, kde jsme na křižovatce narazili na modré turistické značení, a pak jsme již pokračovali bezpečně stále za stoupání k Hrádečku. Okolo 12,30 hod. jsme dorazili na asfaltku nad Hrádeček a zde zabočili po zelené na Horní Staré Město. Na stadion jsme přišli okolo 14. hodiny, kde jsme provedli registraci, obdrželi diplomy z Memoriálu Miroslava Petiry s drobnými dárky. Potom jsme se opět občerstvili a rozloučili se s přáteli a v 15,30 hod. odjeli autobusem MHD do Trutnova.
Trasa byla středně náročná, sluníčko krásně hřálo, příroda hrála všemi barvami, a tak byli všichni spokojeni, i ta fenka, která s námi s majitelkou doputovala. Bylo to fajn! Ušli jsme 15 km.
Důstojná vzpomínka /napsal Vít z Trutnova/
Přemýšlel jsem, kterak – jakožto osoba z různých úhlů pohledu zainteresovaná – pojmout reportáž z pochodu, aby byla v maximální možné míře objektivní a nevyplývala z ní přílišná pozitivní kritika. Vzhledem k odstupu více než jednoho týdne, kdy byly již publikovány reportáže jiných účastníků, které vystihují zcela přesně podstatu a jsou zcela nestranné, již však nemusím tento problém řešit.
Proto přikládám pouze několik pár následujících vět, jež doplňují fotografie, které hovoří za vše. Předně musím zcela sebekriticky přiznat, že můj obvyklý pěší výkon spočívá v řádu stovek metrů denně, nejsem tedy žádný aktivní turista. Na druhou stranu jsem ve svém životě již také pár několikakilometrových pochodů absolvoval, tudíž úplný amatér také nejsem a mohu srovnávat. Ale zpět k memoriálu.
Původně jsme vyrazili z Hostinného v pětičlenné skupině, která se však v průběhu trasy několikrát rozpojila a opětovně spojila. Poměrně mě (a možná nejen mě) překvapilo, že může existovat opravdu pěkná turistická trasa z Hostinného do Trutnova. Rovněž její délka a obtížnost mi přišly zcela přijatelné. Do cíle jsme dorazili po rovných pěti hodinách zcela pohodového a odpočinkového tempa, čímž jsme potvrdili známě pravidlo, že rychlost chůze odpovídá 4 km v hodině.
na startu v Hostinném, Trutnov je kdesi v dáli. Foto: P. Kubát
místy mrzlo, místy svítilo slunce. Foto: V. Petira
kouzlo podzimu. Foto: V. Petira
"panorámata". Foto: P. Kubát
pod Liškou. Foto: V. Petira
vážně nejsme v Alpách. Foto: V. Petira
terén byl místy náročný aneb není zatím všude asfalt. Foto: V. Petira
příroda je největší umělec. Foto: V. Petira
nad Hrádečkem. Foto: V. Petira
Cílová lokalita byla pořadateli zvolena velmi pečlivě – většina účastníků po zdolání trasy využila z pestré nabídky jídel a nápojů restaurace Na hřišti. V úplném závěru bych chtěl, jménem celé rodiny, poděkovat KČT Trutnov, jmenovitě pak panu Luďku Šlosarovi, za uspořádání této akce, která byla důstojnou vzpomínkou na mého tatínka, který nás téměř přesně na den před rokem navždy opustil.
základní statistické údaje
| datum: | 22. 10. 2011 | ročník: | 01. | ||
| pořadatel: | KČT Lokomotiva Trutnov | ||||
| místo startu trasy A: | Hostinné | místo cíle: | Trutnov - Horní Staré Město | ||
| trasa: | 19 km | ||||
| body: | železniční zastávka Hostinné - město, Hostinné - centrum, po M na rozcestí Nad Hrádečkem, Trutnov - Horní Staré Město /restaurace Na hřišti/ | ||||
| trasa B: | libovolná | ||||
| účastníci: | 44 - z toho 19 na trase A, 25 na trase B /z nich nejvíce 9 z Pilníkova, další účastníci trasy B dorazili z z Pece pod Sněžkou, ze Svobody nad Úpou, z místa konání pochodu Pojďte s námi z Bohuslavic nad Úpou, z Hostinného již po časovém rozmezí startu trasy A a z centra Trutnova/ |
||||
| počasí: | skoro jasno, slunečno, ráno mrazivo a mlhavo, v poledne ukazoval teploměr na budově Atria v centru města +8 st. C | ||||
| terén: | členitý s více stoupáními, na několika místech rozježděný, tedy bahnitý | ||||
| nejstarší účastníci: | V. Kalábová /1928/, M. Horáková /1930/, J. Baudyš /1931/ | ||||
| nejmladší účastníci: | M. Máslo /2008/, N. Máslová /2005/, z účastníků nad 15 let L. Vaníček /1995/ | ||||
| nejvzdálenější účastníci: | P. Kubát /Ústí n. L./, F. Vinter /Ml. Boleslav/, rodina Vaníčkova /Jičín/ | ||||
>ludek(zavináč)slosar(tečka)cz