Luďkovy Obrázky z turistiky v Podkrkonoší

V Kacanovech
24. 10. 1998 Úvod
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha

Textové reportáže z výletů odboru z roku 2008 i s fotografiemi


název reportáže	název akce	datum	autor
Pokračování novoroční tradice z Radvanic	účast odboru na veřejné turistické akci Novoroční výstup na Žaltman	01. 01. 2008	Josef Baudyš
Janskolázeňské miniatury	výlet odbor na úpatí Krkonoš	12. 01. 2008	Josef Baudyš
Po vlastní trase s exkursem v Hostinném	účast odboru na veřejné turistické akci Memoriál Jindry Axmana	26. 01. 2008	Jarmila Chudobová
Čepelka tentokráte pouze masopustní	účast odboru na veřejné turistické akci Za tmrzlým Čepelkou	02. 02. 2008	Marie Vašíčková
Na zimní horu Tábor bez sněhu	účast odboru na veřejné turistické akci Zimní výstup na horu Tábor	16. 02. 2008	Josef Baudyš
Předjarní turistický pochod	výlet na Českoskalicko	08. 03. 2008	Jiřina Mládková, Vlasta Nováková
Turistický výšlap do Ratibořic	výlet na Českoskalicko	15. 03. 2008	Irena Zapadlová, Jarmila Chudobová
Za Rumcajsem pro lepší počasí	účast odboru na veřejné turistické akci Pochod Českým rájem putování za Rumcajsem	29. 03. 2008	Miloslava Janatová
Okolím Slatiňan	účast odboru na veřejné turistické akci Pardubická podkova	19. 04. 2008	Vlasta Nováková
Méně známé úbočí Krkonoš	výlet do Krkonoš	03. 05. 2008	Anna Karlíková
Vandr po vlastní trase	účast odboru na veřejné turistické akci Polický vandr	17. 05. 2008	Josef Baudyš
Raisovým krajem dle vlastní volby	účast odboru na Letním turistickém srazu	07. 06. 2008	Josef Baudyš
Z Jeseníků do Jeseníku	výlet odboru do Jeseníků	15. 06. 2008	Josef Baudyš
Do Polska za chutnými pstruhy	výlet do česko-polského pomezí	17. 06. 2008	Irena Zapadlová, Jarmila Mládková
Výlet do mraků jen pro nejodolnější	výlet do Krkonoš	21. 06. 2008	Miroslav Petira
Ochranku jsem nepotřeboval	výlet do Krkonoš	28. 06. 2008	Karel Hák
Dvojprojekce	výlet do západních Krkonoš	12. 07. 2008	Luděk Šlosar
Žluté "kufrování" nad Černým Dolem	výlet do Krkonoš	02. 08. 2008	Miroslav Petira
Boj o princeznu pod Kozákovem	účast odboru na veřejné turistické akci Račí stezkou	09. 08. 2008	Irena Zapadlová
Broumovskými stěnami jako pralesem	výlet do Broumovských stěn	30. 08. 2008	Josef Baudyš
Ze Rtyně přes Maternici na Turov a do Hronova	výlet jižně od Jestřebích hor	06. 09. 2008	Josef Baudyš
Sedm statečných v okolí Jilemnice	výlet jižně od Jestřebích hor	13. 09. 2008	Miloslava Janatová
Do polského příhraničí	výlet do polské části Krkonoš	27. 09. 2008	Miroslav Petira
Z Mladých Buků do Hostinného	účast odboru na veřejné turistické akci Mladobucká padesátka	04. 10. 2008	Josef Baudyš, Anna Karlíková
Okolím Úpice	účast odboru na veřejné turistické akci Spadaným listím	18. 10. 2008	Josef Baudyš, Marie Vašíčková
V záplavě podzimních barev	účast odboru na veřejné turistické akci Poslední pochod roku	01. 11. 2008	Josef Baudyš
Hodování v Pavlišově	výlet odboru z Náchoda do Červeného Kostelce	15. 11. 2008	Josef Baudyš
Improvizace v okolí Rtyně	výlet odboru ze Rtyně v Podkrkonoší do Červeného Kostelce	29. 11. 2008	Irena Zapadlová
Poslední pěší výlet roku	výlet odboru do těsného okolí Trutnova	06. 12. 2008	Jarmila Chudobová
Potíže s hospodami tajný výlet nenarušily	tajný výlet odboru	28. 12. 2008	Manfred John

Účast odboru na veřejné turistické akci Novoroční výstup na Žaltman /01. 01. 2008/ aneb Pokračování novoroční tradice z Radvanic

Prvního ledna r. 2008 jsme uskutečnili již pravidelný novoroční výstup na Jestřebí hory, jmenovitě nejvyšší horu Žaltman. Na nádraží ČD se nás sešlo více než 20 osob, ale do Radvanic jelo 16 turistů našeho odboru, a další jeli na Malé Svatoňovice.
Z nádraží v Radvanicích jsme sešli do vesnice, narazili na červenou značku a po ní stoupali vzhůru na Paseky. Krajina byla krásně ojíněná, u obou chat bylo několik osobních vozidel, která se vydrápala až nahoru. Sněhu bylo málo a tak se šlo celkem pohodlně.
Na boudě Jestřebce bylo plno a pro 20-itičlenou skupinu nebylo místo, pouze jsme se ohlásili a odešli na rozcestí u rozhledny, kde plál mohutný oheň, opékali jsme si buřty, salámy i chléb, občerstvili se vlastním čajem a po 12 hodině jsme se rozhodli sejít na vlak do Malých Svatoňovic.
Odjezd z Malých Svatoňovic byl ve 14.01 hod., do Trutnova jsme dojeli 14,25 a s přáním účasti na příštím pochodu 12. 01. 2008 jsme se rozloučili s pocitem¨pěkného prožitého dne po silvestrovském opojení z radosti z prožitého roku 2007.

Josef Baudyš

Výlet odboru na úpatí Krkonoš /12. 01. 2008/ aneb Janskolázeňské miniatury

KČT Lokomotiva Trutnov požádal 12. 01. pěší zimní výlet ze Svobody nad Úpou přes Duncan do Janských Lázní na Hoffmanovy boudy, Zlatou vyhlídku, okolo léčebny Vesny znovu do Janských Lázní a zpět do Svobody nad Úpou.
Na hlavním nádraží v Trutnově se sešlo 14 žen a 3 muži, aby odjeli vlakem společnosti Viamont do Svobody nad Úpou. Po vystoupení jsme prošli hlavní třídou na náměstí a horní ulicí postupovali na Janské Lázně.
U bývalé provozovny Úpavanu /dnes JIPO/ jsme odbočili po zelené směrem k Mochomůrce. Od rekonstrukce v r. 2001 se jeví značně opotřebovaná. Přestože pro mlhu nebyly výhledy na Svobodu nad Úpou ani na Maršov III posvačili jsme a dále pokračovali po javorové aleji k Duncanu. Na rozcestí /konec aleje/ je soubor velikých kamenů pocházejících z různých geologických vyvřelin z různých částí Krkonoš. Bylo jich deset, ale jen devět můžeme shlédnout s popisy původu. Pokračujeme dále k vleku a k vile Duncan. Zde byla v posledních letech výstavba několika pěkných roubených domů a chat. Lidově se tomu říká Košťálov.
Po příchodu na hlavní silnici, kde byl velký provoz, jsme u Lesního domu sešli dolů směrem k lázním, ale uprostřed klesání jsme odbočili k obchodní akademii. U vchodu byl osazen velký kamenný kvádr s reliéfy břecštejnské panovnice s latinským nápisem. Tento kvádr byl nalezen při výkopu vodovodu a po architektonickém zkoumání usazen právě k této škole.
Prošli jsme lázněmi, vystoupali k budově lanovky vedoucí na Černou horu. Fronta lyžařů se táhla od schodů cca 150 metrů v šestistupech. Jen to čekání!!
Pokračujeme dále k Hoffmankám - opět svačina z vlastních zásob - a dále na Zlatou vyhlídku. Bývalá budova je tu zbourána a na jejím místě postavena hrubá stavba /zděná/ - několikanásobně větší a vyšší. Má být dokončena v letech 2008 - 9.
Částečně se vracíme a odbočujeme lesní cestou k léčebně Vesna, až přijdeme do lázní ke kolonádě. Zajdeme na kávu, čaj a následuje závěrečný pochod horní cestou do Svobody nad Úpou na vlak. Ve 14,12 hod. odjíždíme do Trutnova s pocitem pěkného výletu za mlhy a pod zataženou oblohou s přáním další návštěvy hor budou příznivější. Na další pochody se těší účastníci.

Josef Baudyš

Účast odboru na veřejné turistické akci Memoriál Jindry Axmana /26. 01. 2008/ aneb Po vlastní trase s exkursem v Hostinném

V sobotu 26. ledna jsme se sešli na nádraží v Trutnově s cílem zúčastnit se pochodu Memoriál Jindry Axmana, který pořádal KČT Hostinné. Účast byla 17 pochodníků, z toho tři muži. Počasí nám přálo, bylo pod mrakem a teplota 5 st. C.
Vystupujeme v Chotěvicích a prvním cílem je Čermná, kde je kontrola a také dobrá dršťková polévka. Po občerstvení jdeme dále, a to do Arnultovic, kde je cíl pochodu. Dostáváme diplom, dáváme si kávu a někteří i oběd.
Jdeme do Hostinného, kde si prohlédneme nejstarší město na úpatí českých hor Krkonoš. Bylo založeno za vlády českého krále Přemysla Otakara II. Centrum města tvoří čtvercové náměstí s radnicí, barokně upravenou, která je zdobena městským znakem. V rozích věžích stojí dvě postavy obrů v římské zbroji.
Našlapali jsme 16 km a ve 14,26 hod. spokojeni odjíždíme domů, bohatší o další poznatky.

Jarmila Chudobová

Účast odboru na veřejné turistické akci Za zmrzlým Čepeklu /02. 02. 2008/ aneb Čepelka tentokráte pouze masopustní

"Rodný kraj je kraj dětství, kraj prvních, a proto i nejsilnějších dojmů, objevů, poznatků. Člověk se tam nemusí vracet, protože tam vlastně nepřestal žít, ať se octne kdekoliv."
Karel Čapek

V sobotu 02. února 2008 jsme společně uskutečnili výlet do Malých Svatoňovic, kde jsme zúčastnili turistického pochodu Za zmrzlým Čepelkou. Ráno v 08,41 hod. jsme odjeli vlakem do Malých Svatoňovic a na náměstí Bratří Čapků v Klubu jsme se zaprezentovali a občerstvili na cestu.
Potom jsme se vydali po Bremstě k bývalému dolu U Buku, kde je v současné době umístěn masokombinát Markoušovice. Cestou se nám i přes oblačné počasí naskytly výhledy na Rtyňsko - Svatoňovickou kotlinu a na Kvíčalu.
Dále jsme pokračovali přes Starý Sedloňov a Markoušovice na Končiny. Z Končin byly výhledy na Jestřebí hory, Rtyni v Podkrkonoší, Červený Kostelec a v dálce na Orlické hory. Na Končinách jsme se zastavili na občerstvení v chalupě u Seidlů. V tomto době jsem prožila svoje dětství a mládí. Od mé neteře se nám zde dostalo vlídného přijetí i s občerstvením.
Po odpočinutí jsme pokračovali v naší cestě přes Kvíčalu do Batňovic na hřbitov v Zálesí, kde je kostel sv. Bartoloměje. Do Malých Svatoňovic jsme se vrátili cestou podél rybníka Podháj , kolem tvrze na Valech a po státní silnici na vlakové nádraží.
V Malých Svatoňovicích právě začínal masopust a před nádražím se řadil průvod, který byl s hudbou a v maskách. Průvod odešel k obecnímu úřadu, kde bylo zahájení, které uskutečnila místní starostka.
Do Trutnova jsme odjeli vlakem v 15,01 hod. Věřím, že se výlet všem líbil a těším se na další společné cestování. Počasí bylo oblačné, bez deště, trasa měřila 16 km, účast byla 15 osob, z toho dva muži.

Marie Vašíčková

Účast odboru na veřejné turistické akci Zimní výstup na horu Tábor /16. 02. 2008/ aneb Na zimní horu Tábor bez sněhu

Odbor KČT Lokomotiva Trutnov uskutečnil v sobotu dne 16. 02. 2008 zimní hvězdicový výstup na horu Tábor.
Na nádraží se nás sešlo 12, z toho dva muži. Vlakem jsme odjeli v 06,16 hod. a do Lomnice nad Popelkou jsme dojeli přibližně v 08 hod. Vyrazili jsme směrem ke Košovu, nábližkou po zmrzlé louceu vyšli jsme na kraji vesnice. Na rozcestí jsme odbočili po červené na Tábor, který jsme zdolali v 09,30 hod.
V nově opravené restauraci jsme se zaregistrovali, občerstvili, značná část účastníků vystoupila na nově otevřenou rozhlednu do výše 28 metrů po 132 schodech. Celý objekt je velmi pěkně upraven.
Okolo půl jedenácté jsme vyrazili po červené směrem na Ploužnici, odbočili doprava /po silnici/ a došli ke známému hostinci Klepandě. Zde jsme zvažovali, zda máme jít přes Syřenov a Brodky na zastávku ČD Syřenov nebo pokračovat až do Staré Paky.
Nakonec jsme pokračovali dále po červené ke Kumburku, mírně stoupali a tím se nám objevily krásné výhledy na Krkonoše. Sluníčko je svými paprsky krásně osvítilo, takže bylo vidět i Rýchory, Krkonoše, Kotel, Mísečky, dále Jizerské hory a v dáli i část Krušných hor. Takovýchto výhledů se naskytne málokdy, a my jsme měli to štěstí, že se nám to uskutečnilo.
Za Kumburkem jsme našli zelenou značku, po ní odbočili na Starou Paku, ale na křižovatce cest jsme nenašli další a došli do vsi Brdo, pokračovali dále a hledali značku. Poté jsme dostali informaci, že musíme přejít přes kopec, že tak dojdeme na kraj Paky a odtud musíme odbočit doleva k nádraží. Tím jsme "zakufrovali", neboť na křižovatce nebyla směrovka na odbočení, značkaři ji neobnovili.
Vzniklá čtyřkilometrová zacházka však byla brána s humorem, přesto se pochodníkům omlouváme. Všem se pochod líbil a již se těšíme na další turistiku. Ušli jsme celkem 20 km.

Josef Baudyš

Výlet na Českoskalicko /08. 03. 2008/ aneb Předjarní turistický pochod

V sobotu 01. 03. 2008 se měl uskutečnit turistický pochod z Náchoda přes Kramolnu, Lhotský a Bubenský Dvůr, Starkoč do České Skalice. Tento pochod se pro nepřízeň počasí nekonal a termín byl přesunut na 9.3.2008.
Takže 09. 03. se účastnilo 18 žen a 2 muži. Byla to pěkná procházka, dlouhá 13 km. Obdivovali jsme první rozkvetlé petrklíče a jiné květinky. Sluníčko sice nesvítilo, ale nikomu to nevadilo. Nálada byla dobrá a všem se pochod líbil.

Jiřina Mládková, Vlasta Nováková

Výlet na Českoskalicko /15. 03. 2008/ aneb Turistický výšlap do Ratibořic

Přestože v pátek celý den lilo, sešlo se nás v sobotu 15. 03. na hlavním nádraží ČD v Trutnově k vlaku v 07,36 hod. celkem 17, z toho jediný turista muž Pepík.
Vlakem jsme dojeli do stanice Řešetova Lhota, odkud jsme vyrazili směrem ke Studnici, kde byla první zastávka u minerálního pramene. Po malém občerstvení jsme pokračovali kolem "prasečáku" na Žernov. Tady jsme si prohlíželi kapličku a příjemně zastřešené posezení pro místní i kolemjdoucí.
Pokračovali jsme k sokolovně, která je za vesnicí, dále na Rýzmburk k altánku, o kterém v Babičce píše i Božena Němcová. Stále po modré značce a příjemném turistickém chodníčku nad řekou jsme přešli na žlutou, která nás dovedla k Bílému mostu a Viktorčině splavu i k chaloupce. Tady jsme začali obdivovat, jak nedávno vysázené vrbičky podél náhonu vyrostly.
Náhon nás dovedl k pomníku i mlýnu. Protože zámek i všechny památky jsou do března zavřené, zvolili jsme zelenou značku, která nás dovedla kolem Úpy do Zlíče, kde jsme se zastavili v restauraci Barunka.
Po důkladném občerstvení jsme se vrátili k zámku a odtud pokračovali do České Skalice. Cestou u studánky nás čekalo milé překvapení v podobě jara. Byl tu koberec rozkvetlých fialových podléšek.
Odtud jsme už bez zastavení došli celkových 14 km do České Skalice k vlaku, který odjížděl ve 14,30 hod. Sluníčko nás provázelo celou cestu.

Irena Zapadlová, Jarmila Chudobová

Účast odboru na veřejné turistické akci Pochod Českým rájem putování za Rumcajsem /29. 03. 2008/ aneb Za Rumcajsem pro lepší počasí

V sobotu 29. 03. ráno jsme se sešli na vlakovém nádraží a v 06,16 hod. za deštivého počasí vyjížděli do Jičína. Bylo nás 21 - 3 muži a 18 žen.
V Ostroměři jsme museli hodinu čekat na další spoj a to už sluníčko začalo svítit a takové počasí bylo celý den. Během čekání jsme si upravili trasu pochodu Putování Českým rájem za Rumcajsem, přece jen ta hodina by nám chyběla.
V Jičíně na prvním zámeckém nádvoří byla prezentace. Odtud jsme vyšli směr Prachov, Brada, Kbelnice a zpět do Jičína.
Vlak odjížděl ve 14,30 hod. Byli jsme spokojeni a hlavně jsme zdrávi došli.

Miloslava Janatová

Účast odboru na veřejné turistické akci Pardubická podkova /19. 04. 2008/ aneb Okolím Slatiňan

Dne 19. 04. 2008 jsme se zúčastnili veřejné turistické akce Pardubická podkova.
Na trutnovském nádraží se nás sešlo 13 žen a jeden muž. Odjížděli jsme v 05,18 hod. do Slatiňan, kam jsme přijeli v 07,30 hod. Před nádražím jsme se zaregistrovali a vykročili kolem zámku na Kočičí hrádek, kde udělal Pepa pár fotek a kde jsme se občerstvili z vlastních zásob.

do vřavy na startu turistického pochodu Pardubická podkova se s elánem zapojila i výprava trutnovských turistů. Foto: L. Šlosar

asi půl hodinu před invazí trutnovské výpravy stál se být Kočičí hrádek připraven čelit i nejtěžšímu ataku. Foto: L. Šlosar
Pokračovali jsem lesní cestou na Chlum /370 m n. m./ a Rabštejn, odtud kousek po silnici do Smrkového Týnce kolem rybníku Perný /328 m n. m./. Po cyklistické trase jsme se dostali kolem hájovny na silnici z Trpišova a k restauraci Monako. To už jsme došli na začátek Slatiňan, ale z druhé strany, než jsme ráno začali pochod.
Zastavili jsme se v motorestu Bonet, kde jsme dostali pamětní list za účast na pochodu a kde jsme se posilnili obědem. Ze Slatiňan jsme odjeli ve 15,01 hod. do Pardubic a odtud v 15,55 hod. do Trutnova.
Výlet se všem líbil, počasí nám opět přálo, i když sluníčko nesvítilo, zato jsme mohli obdivovat jarní přírodu, rozkvetlé stromy, keře a květiny. Trasa měřila 16 km.

Vlasta Nováková

Výlet do Krkonoš /03. 05. 2008/ aneb Méně známé úbočí Krkonoš

Odjezd z Trutnova byl v 07,44 hod. vlakem do Svobody nad Úpou. Celkem se nás sešlo 18 členů.
Za krásného jarního počasí jsme vyšli ze Svobody pěšky. U zastávky Na kopečku jsme odbočili vpravo a prohlédli si zajímavosti této části Horního Maršova. Obdivovali jsme očistné centrum navržené architektem Romanem Kouckým, které získalo v roce 1994 hlavní cenu Grand Prix Obce architektů, dále kostel, novou školu.
Potom jsme odbočili do Vodovodního údolí, kde všichni obdivovali největší vodní zámek, který je součástí vodovodu pro Trutnov. Od Veselého výletu jsme odbočili na modrou značku, která vede na Reisovy Domky, Modrokamennou boudu, dále k Lesnímu domu v Janských Lázních. Někteří pokračovali do Svobody na vlak.
Celkem jsme ušli asi 14 km.

Anna Karlíková/p>

Účast odboru na veřejné turistické akci Polický vandr /17. 05. 2008/ aneb Vandr po vlastní trase

Členové KČT Lokomotiva Trutnov se zúčastnili v sobotu 17. května Mezinárodního Polického vandru. Na nádraží v Trutnově v 07,25 hod. se nás sešlo dvacet, z toho pouze dva muži. Odjeli jsme přes Adršpach na nádraží Police nad Metují, kde nás očekával náš dlouholetý člen Fráňa z Police nad Metují. Ten připravil program trasy tak, abychom prošli okolo Čertovy skály, křížovou cestou k suchodolské kapli /pozdně gotické/, dále ke studánce Panny Marie a došli na stadion do Police nad Metují.
Z nádraží Police nad Metují jsme odešli k Mýtu a prošli Bezděkov. Uprostřed vsi jsme shlédli tzv. tendr, t. j. studánku se spodní vodou. Je jich zde několik. Za vesnicí jsme odbočili směrem na Bělou, ke jsme podél cyklotrasy došli ke křížku p. Bareše. Pokračovali jsme dále na Slavný, odbočili na Suchý Důl, překročili hlavní silnici a pokračovali směrem na Hlavňov. Za kravínem jsme opět odbočili doleva, našli žlutou značku a po ní s úspěchem došli k uvedené Čertově skále a dále postupovali podle výše uvedeného programu.
Byl krásný, ale parný den, a po příchodu na stadion jsme se vrhli na stánek s občerstvením. Pivo jen zasyčelo v hrdlech. Fráňa nás zde již čekal, předal nám diplomy a keramické plakety. Postupně jsme odešli na zastávku ĆD do Žďáru nad Metují a v 15,05 hod. odjeli přes Teplice nad Metují zpět do Trutnova v 16,50 hod. Děkujeme Fráňovi za pomoc a ochotu se nám věnovat, děkuji všem účastníkům za pochopení a sledování trasy a společně s Ullou věříme, že se za 14 dní opět sejdeme na "Drakovi".
Zdrávi došli.

Josef Baudyš

Účast odboru na Letním turistickém srazu v Lázních Bělohrad /07. 06. 2008/ aneb Raisovým krajem dle vlastní volby

V sobotu 07. 06. 2008 jsme se za odbor KČT Lokomotiva Trutnov zúčastnili pěšího pochodu pořádaného v rámci celostátního Letního srazu turistů oblastí KČT Královéhradeckého kraje a odborem KČT Lázně Bělohrad.
Z nádraží ČD Trutnov nás odjelo 15 členů v 06,16 hod. a v Lázních Bělohrad jsme byli 07,46 hod. Došli jsme na náměstí do Lázeňského domu, kde byl start. Trasa 11 km vedla na Zvičinu, přes kterou jsme již dříve prošli několikrát, proto jsme se dohodli, že si uděláme vlastní okruh, abychom se dostali k vlaku ve 14,10 hod.

patnáctičlenná výprava odboru KČT Lokomotiva Trutnov /včetně jednoho nečlena/ zformovala se ke krátké poradě již u nádraží v Lázních Bělohrad. Foto: L. Šlosar

… a za necelých dvacet minut se její členové houfovali před prezentací v Lázeňském domě. Foto: L. Šlosar
Z náměstí jsme si to namířili přes park Bažantnici po modře značené cestě na Tetín, Vlkanov a Miletínek, přešli na červeně značenou cestu do Červené Třemešné, na Dobeš a Byšicky, kde jsme si prohlédli kostelík z 12. století. Za doby třicetileté války byla obec kromě kostelíka zničena.
Z Byšiček jsme vyrazili po žlutě značené cestě opět do parku Bažantnice a do Lázní Bělohrad. Po občerstvení pivem, kávou a párkem jsme ve 14,10 hod. odjeli do Trutnova.
Všichni účastníci byli velmi spokojeni s touto trasou jižně od Lázní Bělohrad, kde jsme ještě nebyli. Trasa byla sice nenáročná, ale vedla překrásnou krajinou převážně zalesněnými partiemi. Pramen sirnaté vody v Bažantnici byl za slunečného dne velmi osvěžující.
Děkuji všem účastníkům za výbornou náladu při putování a na další pochod se těší

Josef Baudyš

Výlet odboru do Jeseníků /15. 06. 2008/ aneb Z Jeseníků do Jeseníku

Náš odbor KČT Lokomotiva Trutnov uskutečnil v neděli 15. 06. 2008 autobusový zájezd do Jeseníků. Z Trutnova jsme odjeli v 05,30 hod. a v Ramzové jsme byli v 08,35 hod. Asi 300 metrů od parkoviště jsme došli k lanovce. Zde jsme si zakoupili jízdenky na druhý nejvyšší vrchol Jeseníků - Šerák v "lidové" ceně 150 Kč na osobu. Díky Věře jsme získali slevu 10 % na hromadný zájezd.
S přestupem v Černavě jsme jednotlivě vyjeli na vrchol Šeráku. Zde se naskytly krásné výhledy na celé okolí včetně špičky Pradědu. Na chatě jsme se občerstvili /polévka zelňačka za 30 Kč byla dobrá/ a po vyhlídkách do okolí jsme po modré šli pěšinkou ke skále Pod Šerákem, dále velmi strmou kamenitou cestou klesali k Obřím skalám. Po prohlídce a svačině jsme došli uvedenou pěšinou na křižovatku s lesní cestou Pod Sněhulákem. Počasí nám stále přálo, a tak jsme v pohodě stále klesali do Dolní Lipové až ke kostelu, kde nás očekával autobus.
Cestou po Lipové nás však zastihl déšť, a tak deštníky a pláštěnky nalezly uplatnění. Zde nás očekával indisponovaný Jarda, který zajistil restauraci , kde jsme se za slušnou cenu najedli. Stále drobně pršelo, takže jsme další putování zaměnili za návštěvu města Jeseník. Od naší poslední návštěvy se velmi změnil k lepšímu, je tu značná bytová výstavba, opravy domů a ulic, úprava parků - město zkrásnělo. V 15,30 hod. jsme odjeli k domovu za zpěvu naší skupiny Hlahol, a tak cesta příjemně uběhla.
I když se jednalo o náhradní trasu, byla velmi pěkná, náročná na sestup, účastníci to ocenili a vedoucímu zájezdu Jardovi poděkovali.
Děkujeme všem účastníkům za ukázněnost, soudržnost při sestupu. Na další putování se těší

Josef Baudyš

Výlet do česko-polského pomezí /17. 06. 2008/ aneb Do Polska za chutnými pstruhy

Na nádraží ČD v Trutnově se nás sešlo 13 členů KČT a dva nečlenové. Odjezd byl vlakem v 07,36 hod. Měli jsme návaznost v Červeném Kostelci na autobus přes Hronov do Žďárek, kam jsem dojeli v 09,30 hod.
Odtud jsme se vydali proti toku potoka ke třem svatým, kde jsme odbočili vpravo do kopce a po mírném stoupání jsme došli až do osady Mokřiny. Tady jsme posvačili a pokračovali dále po státních hranicích až nad osadu Pstružná v Polsku.
Po silnici, která sem vystoupá z Kudowy Zdróje, jsme sešli kolem skanzenu, který právě navštívily polské děti k cíli naší cesty do "Lowiska". Ryby jsme nelovili, ale počkali si na již upravené, které nám stejně chutnaly.
Po odpočinku jsme se vraceli po zelené značce do Žďárek, kde jsme si počkali na autobus v 15,40 hod. do Hronova. Tady byl čas si ještě prohlédnout park a rodnou chalupu Aloise Jiráska.
Další autobusový spoj nás dovezl na nádraží v Červeném Kostelci k vlaku, kterým jsme se vrátili do Trutnova v 17,20 hod. Počasí bylo na turistiku výborné, trasa 10 km nebyla náročná.

Irena Zapadlová, Jarmila Mládková

Výlet do Krkonoš /21. 06. 2008/ aneb Výlet do mraků jen pro nejodolnější

V sobotu 21.června 2008 na první letní den se vydává skupina dvanácti turistů zdolat Krkonošské vrcholy ze západní strany od Harrachova. Již samotná vzdálenost včetně převýšení 800 m zapříčinila nižší účast s tím, že skupina byla obsazena skutečnými horaly.
Při ranním setkání na Trutnovském nádraží turistický pochod sliboval pěkné zážitky i z toho důvodu, že bylo předpovídáno dobré počasí. Opak byl pravdou. V rámci vlakového režimu jsme využili hodinového čekání v Železném Brodě, kde jsme si prohlédli centrum, občerstvili se kávou s dortíkem a pokračovali jsme přes Tanvald do Harrachova.
Z Harrachova jsme se vydali Mumlavským dolem vzhůru směrem ke Krakonošově snídani, kde jsme na rozdíl od Krakonoše posvačili, a na jeho a naše zdraví jsme si připili Kalvádosem. Zde dva naši kolegové se z časových důvodů vydali na Pančavskou louku a dále na Špindlerův Mlýn, zatím co zbývajících deset začalo zdolávat převýšení směrem k Vosecké boudě.
Zde již počasí dalo tušit, že to nebude podle předpovědi počasí. Mírný déšť a chlad nás vybídl, abychom z batohu vytáhli bundy a tílka a pustli se po hřebenech přes Tvarožník, Sokolník a Sněžné jámy směrem na Špindlerův Mlýn. Zde jsme se prakticky pohybovali v mracích za stálého deště.
Pohroma začala na Bucharově cestě, která byla velmi kluzká. Kolegyně dvakrát uklouzla - naštěstí bez újmy na zdraví. Směrem na Martinovu boudu obdobně skončil jeden nejmenovaný kolega pouze z dírou na kalhotách. Zde se počasí umoudřilo a na Medvědí boudu a do Špindlerova Mlýna jsme došli již osušeni.
Jak říká přísloví : Každý den není posvícení...
Přesto nebo právě proto jsme se utvrdili v tom, že Klub českých turistů disponuje základnou odolných jedinců.

Miroslav Petira

Výlet do Krkonoš /28. 06. 2008/ aneb Ochranku jsem nepotřeboval

Když jsem v sobotu dne 28. června ráno na trutnovském vlakovém nádraží zjistil, že na plánovaný turistický výšlap Špindlerův Mlýn - Vrchlabí se sešlo 13 účastníků ženského pohlaví a že mužské pokolení budu zastupovat jako jediný, začal jsem mít obavu, zda tuto vážnou situaci zvládnu.
Vlakem jsme odjeli přes Hostinné a Kunčice do Vrchlabí, autobusem pak do Špindlerova Mlýna. Zde nás přivítala poutní atmosféra, plno atrakcí, stánků se zbožím a občerstvením. Mnozí z nás ochutnali borůvkové koláče a jiné dobroty. Vlastička sice ještě chtěla jít na skluzavku, ale to jsme jí již nedovolili.
Sluníčko nás vyzvalo na cestu a my jsem záhy stoupali po modré k Hromovce. Nepospíchali jsme, neboť co chvíli nás naše botanička Anička seznamovala se zajímavostmi přírody, zvláště z oblasti květin a různých rostlin, a tak mnozí z nás si poprvé zblízka prohlédli kvetoucí krkonošské orchideje.
Na Přední Labské u zvoničky jsme v příjemném prostředí pojedli a pokochali se výhledy. Neopomněli jsme také pogratulovat a připít na zdraví a úspěchy naší kolegyni Rozárce, která slavila v těchto dnech významné životní jubileum.
Pokračovali jsme přes Kukačku, občas se zastavili a pohlédli na západní panorama od Medvědína přes Mechovec, Černou skálu, Šeřín. Jánský vrch až na Žalý. Prošli jsme kolem kostelíka na okraji obce Strážné a pomalu sestupovali do Hořejšího Vrchlabí.
Náš pěvecký sbor tentokráte neměl moc velký repertoár a optimistické písně pěl pouze krátce, přesto nebyla nouze o veselí a pohodu. Do Trutnova na nádraží jsme dorazili přesně na čas.
Svatý Petr nás má rád a připravil nám optimální počasí, za což děkujeme. Drtivou ženskou přesilu jsem unesl a moje obavy se nenaplnily.

Karel Hák

Výlet do západních Krkonoš /12. 07. 2008/ aneb Dvojprojekce

Byť člen odboru KČT Lokomotiva Trutnov při svých turistických výbojích jsem více individualista a samotář. Svůj velký dluh svému mateřskému odboru pokoušel jsem se částečně splatit tím, že jsem stanul včele jednoho z četných jeho výletů určených najmě pro jeho členy.
Poté, co v sobotu 12. července po osmé hodině dorazil jsem ze Zelené louky pěšky na hlavní nádraží v Trutnově, zjistil jsem ke svému překvapení, že se nás zde shromáždil po osmé hodině hojný počet, jenž po přistoupení Karla z Vrchlabí v Kunčicích dospěl po našem příjezdu do Jablonce nad Jizerou po třičtvrtě na deset ke konečnému číslu 15, byť počasí v souladu s předpověďmi neslibovalo pro výlet příznivé podmínky - bylo zamračeno a přitom teplo.
Ob den dříve - 10. července - zaznamenal jsem ve stejnou dobu tamtéž stejně zataženou oblohu, bylo však chladněji a mžilo. Tehdy jsem přijel sám, a proto jsem se do stoupání na Tříčské vrchy pustil vlastním, přesto volným tempem. Pro účely výletu poznamenal jsem si tehdy, že po prudkém stoupání dorazil jsem na Tříčské vrchy těsně před půl jedenáctou a po krátkém hupu na náměstí ve Vysokém nad Jizerou přesně v 10,37 hod.
Nyní v sobotu jsme vyrazili z jabloneckého nádraží o pár minut později, plánovač výletů Pepík z Kryblice mě těm neznalým představil, a já jsem procedil skrze ústa pár slov o výletu. Je zajímavé zjištění, že jako jindy se zhřešivším člověkem po léta táhne se pověst lumpa, já jsem byl před nádražím představen stále bezmála jako chodecký šampión. Ach jo, možná bývávalo ....
Do kopce jsem tentokráte vyrazil ještě pomaleji a poprvé po dlouhé době jsem si vychutnal opravdový požitek i z chůze do vrchu. Přesto se had účastníků rozvinul do délky krajty mřížkované. Proto jsem zarazil další postup již na sjezdovce v místech rozhledů na Jablonec nad Jizerou, údolí Jizery a na Krkonoše, poněkud rušených nízkými tmavými mraky. Bylo mi totiž zřetelno, že při delších či prudších stoupáních je nutno postupovat citlivě. Tempu těch rychlejších časté jeho přerušování v každé zatáčce škodí, pomalejší naopak nepovzbudí, když se s čelem shledají až na jejich konci. Naprosto nepřijatelné je připustit omluvy těch nejpomalejších, že údajně "zdržují". Nikdo samozřejmě nezdržuje, každý má právo jít takovým tempem, aby nepoztrácel radost z chůze. A výlet odboru je kolektivní záležitostí.

jde do tuhého - výprava započíná prudké stoupání nad Jabloncem nad Jizerou. Foto: L. Šlosar

zastavení na úbočí Tříčských vrchů na sjezdovce vyplnil jsem alespoň sledováním výhledů na Jablonec nad Jizerou, Jizeru, Stráž, částečně i na svahy Krkonoš. Foto: L. Šlosar

na úbočí Tříčských vrchů se celá výprava opět shromáždila. Foto: L. Šlosar
Naše zhoupnutí skrze Horní Tříč do Vysokého zpomalilo hezké extempore, které jsem ve čtvrtek ponechal bez povšimnutí - zastavení u hospodářské budovy u telátek, jež každá měla svůj vlastní, byť skromný budoár. Byla rozličná jako lidé - některá plachá, jiná se tulila. Na náměstí ve Vysokém nad Jizerou jsem porovnal časy proti čtvrtku: Tříčské vrchy - 10,55 hod., Vysoké nad Jizerou - 11,15 hod. Ze zpoždění o těměř tři čtvrtě hodiny jsem měl upřímnou radost, odpadlo mi jedno dilema, vyloučil jsem možnost stíhat v Poniklé vlak ve 14,30 hod.
Smysl čtvrtečního - průzkumného výletu - naplnil se ve Vysokém nad Jizerou. Věděl jsem, že 1/ cukrárna zavírá v sobotu už v 11 hod., v úvahu pro návštěvu tedy nejspíše nepřipadne, 2/ již dříve budou však otevřeny restaurace Na Růžku a Sport a od 11 hodin i restaurace Morava. Současně jsem za místo zastavení mohl odporučit restauraci Sport, jíž jsem si ve čtvrtek otestoval co místo s cenovými relacemi 15 až 20 Kč za polévky a 55 až 65 Kč za hotová jídla.
Po listopadu 1989 těšíme se rozsáhlým svobodám, člověk má právo býti v soukromí i blbý a hloupý, leč vede-li nějakou výpravu, sluší se mu tyto kazy své povahy projevující se v nejistotě potlačit. Proto jsem zavedl výpravu do onoho rohu náměstí, ve kterém jsme se před hodinou vynořili, bez zaváhání. Směroval jsem ji však více doprava ku kostelu a dále krajem parku, z něhož skýtaly se nám výhledy směrem na Krkonoše, rušené opět nízkými mračny.
Člověk při vedení výprav nesmí být nejen rozpačitý, ale musí se dokonce přetvařovat a dělat chytrého. Proto jsem postupně výpravu v parku protáhl kol altánku s plastickou mapou Krkonoš a památníků věnovaných Viktoru Dykovi a Antonínu Sovovi, kteří kol Vysokého se kdys toulávali, ukazujíce tak nyní v představách dětí - zápolících s nimi v rámci svého školního učiva - svou lidskou podobu co rozevlátí trampové třeba i s lahváči a placatkami ve svých báglech.

skupinový snímek z altánu s plastickou mapou v parku ve Vysokém nad Jizerou doloží jednou našim následníkům překvapivou skutečnost, že i autor reportáže /v červené větrovce/ zúčastňoval se aspoň spoře klubového života. Foto: nenáhodný kolemjdoucí
Člověku při vedení výprav pak je prominuto, že není až tak znalý, aby věděl, že Zdeněk Rón, jemuž nápis za Vysokým přisuzuje místo, odkud pohlížel s oblibou na Krkonoše, byl zdejší rodák /1889 - 1948/ a že napsal romány jako např. Průvan v podhoří, Muži ve vichřici či Září. Člověku při vedení výprav lze tolerovat, zvláště je-li mu při průzkumné výpravě odepřena viditelnost do dálek, že teprve při výpravě dá si dík nápovědě dohromady, že za Vysokým v dáli vpravo je vidět Tábor a před ním Stráž /ta u Zálesní Lhoty známá co Strážník, její jmenovkyně nad Jabloncem nad Jizerou je rozeznatelná bez vších pochyb/.
Člověka při vedení výpravy nesmí překvapit /údiv si musí odbýt již při průzkumu/, že Dykova skála na kraji lesa, k níž výprava přibyla ve čtvrt na dvě, o hodinu později než já při průzkumné výpravě, není - třeba jako její Harrachova obdoba u Míseček - výrazná skála, nýbrž neznatelná vyvýšenina v lese s kamenem označeným jejím názvem, z níž by dnes Viktor Dyk neviděl z Krkonoš ničeho, neb výhledy dávno již zarostly stromovím. Jakýsi zemědělec, jakoby vytušil návštěvu početné výpravy, posekal po mé první návštěvě kraj pole u lesa, po němž se tak můžeme vrátit na značenou cestu, namísto zpět po úzké stezičce přes padlý strom.

Dykova skála byla dalším místem zastavení výpravy a vděčným místem pro fotografování. Foto: L. Šlosar
Člověka při vedení výprav nesmí překvapit následující prudké klesání po cestě rozbrázděné četnými dešťovými vodami, musí rovněž na jednom rozcestí bez váhání ukázat doprava, byť teprve po několika metrech za zatáčkou je podpořen turistickým značením.
Zříceniny hradu Nístějka nacházejí se vlevo od další pravotočivé zatáčky na zalesněném výběžku až nad Farským potokem. Jedná se vlastně o tři malé vyvýšeniny navlečené co korály na pěšinku a dříve doplněné zdivem, jehož zbytky jsou mnohde ještě patrny. Na prostřední z nich vede žebřík, jež vibruje do stran. Patrné jsou příkopy ohraničující části hradu. Člověk se podivuje nad tím, že tu hrad na konci 13. století, kdy snad tento kraj nebyl příliš zhusta osídlen, byl vůbec vystaven - notabene na dosti nepřístupném místě. Větší část z nás teď okolo druhé hodiny prošla si všech pět stanovišť, jež podrobně popisují, jak hrad druhdy vypadal.

na prostřední vyvýšeninu v místech dávného hrádku Nístějka vedl žebřík, jenž na snímku není rozmazán proto, že jsem vyčkal, až nahoru nikdo nepoleze a žebřík tedy nebude vibrovat. Foto: L. Šlosar
Po překročení Farského potoka na posledním ze tří stoupání na trase byla výprava znenadání napadena deštěm, jenž naštěstí nedoznal prudkosti, vydatnosti a dlouhého trvání. Jeho působení zvláště pod zamračenou oblohou člověk při vedení výprav neovlivní, odbočení z turistického značení v obci Jilem na správném místě dík předešlému průzkumu však ano, neb jinak bychom došli zpět do Vysokého nad Jizerou, což by nás dnes nepotěšilo.
Na nádraží Poniklá, jež však leží na katastrálním území obce Přívlaka, dovede nás totiž zvolna klesající asfaltová silnička. Ještě na jejím začátku si propříště ujasňuji, že na bližší zastávku Poniklá vede nejspíše pěšinka kol nápadného velkého domu s červenou střechou.
Na nádraží Poniklá jsem ve čtvrtek dorazil už ve třičtvrtě na dvě. Tři čtvrtě hodiny času do odjezdu vlaku jsem využil pátráním po restauraci na druhé straně Jizery přímo v obci Poniklá, leč bez jednoznačného úspěchu, pouze jediná jiskérka naděje zdála se pouze doutnat.
Nyní jsme na nádraží přibyli těsně před půl čtvrtou, více než hodinu před odjezdem dalšího vlaku. Opustil jsem ihned výpravu, pokračoval ve směru kolejí, po několika metrech překročil po kamenném mostu Jizeru a nevěřil svým očím. Ona jiskérka - hospoda Na Mejtě - rozhořela se - ovšemže obrazně - jasným plamenem, bylo otevřeno!! Mobilem přivolal jsem část výpravy a čekání na vlak završili jsme zde. Ani zde moje čtvrteční toulání nebylo zbytečné, byť restaurace byla tehdy zavřena a žádný výčet otevírací doby zvenčí nesliboval, že bude nyní otevřeno.

při čekání na vlak na nádraží Poniklá se většina výpravy ukrývala před drobným mžením v kryté části budovy, menší část pak pod deštníky, všichni společně však čelili dešti na katastrálním území Přívlaka. Foto: L. Šlosar
Čtrnáctikilometrový výlet z Jablonce nad Jizerou přes Vysoké nad Jizerou, Dykovu skálu, Nístějku, Farský potok, Jílem, Přívlaku na kraj Poniklé vybavuji si v jakési dvojprojekci - čtvrteční rychlejší sólové generálky i sobotní premiéry ve společnosti turistů našeho odboru. Oba vzpomínkové filmy mají každý svůj půvab, přičemž čtvrteční průzkum byl milou povinností a projevem úcty vůči těm, kteří svěřili do mých rukou bezproblémový průběh výletu odboru.

Luděk Šlosar

Výlet do Krkonoš /02. 08. 2008/ aneb Žluté "kufrování" nad Černým Dolem

Na sobotu dne 2.srpna 2008 byl naplánován výlet do Krkonoš s výstupem od Černého Dolu, což není až tak obvyklý výchozí bod. Možná větší převýšení včetně ohlášených bouřek a vedra odlákalo mnohé účastníky. Nakonec jsme vyrazili pouze ve třech a bylo mi sděleno, že nelitují. Ani oni tuto výchozí trasu neznali.
Do Černého Dolu jsme se dopravili cyklobusem. Na tichém a prázdném náměstí jsme si pověděli něco o vzniku Černého Dolu, který byl založen jako hornická obec v polovině 16 století s těžbou zlata, stříbra a železné rudy.
Vydali jsme se vzhůru na Jelení vrch a nemohli jsme minout vápencový důl, který dodává vápenec pro Kunčickou vápenku. Sedačková lanovka a sjezdovka byly mimo sezónu opuštěné. Černá hora z tohoto úhlu pohledu nevypadala vůbec majestátně.
Oborou jsme procházeli ještě ujištěni, že jdeme dle žluté značky správně. Opak byl pravdou. Zmatečnou značkou jsme "zakufrovali". Po svačince jsme se uklidnili a pokračovali po modré vedoucí od Dolního Dvora kterou jsme sice předvídali, ale díky které jsme si cca 2,5 km zašli. Přesto i tato modrá značka pokračovala směr Pec pod Sněžkou, což byl náš cíl. Cesta byla sice delší ale ne tak příkrá.
Bylo možné po cestě diskutovat, čehož jsme náležitě využili. Minuli jsme podle plánu Tetřeví boudy s pasoucím se dobytkem a Lesní boudu jejíž louka byla poseta horskou květenou. V této části nás zastihlo pár kapek. Ale správný člen KČT má vždy po ruce deštník, takže nás nic nezaskočilo.
Svahem podél Mělnické boudy jsme již sestupovali v pěkném počasí směrem do Pece pod Sněžkou. Obdivovali jsme nově stavěný objekt pod Javorem, kde je možné si koupit apartmány. Usoudili jsme , že ani jeden z nás do toho nepůjde. Hodinovou reservu jsme věnovali prohlídce Pece pod Sněžkou a nedejte si kávu za 35 Kč. Bylo to prý celkově pohodové řekli kolegové. Kdo nešel, přišel o hodně.

Miroslav Petira

Účast odboru na veřejné turistické akci Račí stezkou /09. 08. 2008/ aneb Boj o princeznu pod Kozákovem

Z hlavního nádraží ČD v Trutnově nás ráno v 06,16 hod. odjelo 8 turistek a Pepa - turista zastupující mužskou populaci. Do Semil jsme dojeli kolem 8. hodiny a déšť, který nás zastihl ve Staré Pace na nádraží, naštěstí ustal.
Po registraci ve Sportklubu, o který je nastavená bývalá Sokolovna, jsme nastoupili na 11-ikilometrovou trasu, kterou vedla pohádková cesta. Samozřejmě, že jsme se akce zúčastnili, abychom utratili obdržené peníze, a vysvobodili princeznu. Moc se nám to ale nedařilo, přesto jsme stejně obdrželi odznak.
Cestou přes Rovné jsme došli v polovině cesty do Komárova, který je skoro pod Kozákovem. Tady se rozhodly Eva a Míla, že si trasu prodlouží a navštíví rozhlednu a restauraci na vršku a že se s nimi sejdeme na nádraží před 14. hodinou v Semilech.
Zbývající parta šla po žluté značce do Chuchelny, kde jsme značku ztratili, ale za to jsme narazili na hostinec, kde nabízeli domácí dršťkovou polévku. Neodolali jsme a nelitovali. Byla báječná!
Po občerstvení jsme po silnici došli na nádraží, kde jsme setkali s oběma našimi turistkami. Spokojenost byla oboustranná. Našlapali jsme 11 km, prodloužená trasa byla o 3 km delší.

Irena Zapadlová

Výlet do Broumovských stěn /20. 08. 2008/ aneb Broumovskými stěnami jako pralesem

V sobotu 30. 08. 2008 naše skupina KČT dle změněného plánu navštívila po delší době část Broumovských stěn. Do Březové u Broumova jsme dojeli až v 09,29 hod. /po 45 minutách čekání na přestup v Teplicích/ a vydali se po modrých značkách na Honský Špičák, následovaly Laudonovy valy /pozůstatek opevnění ze sedmileté války/, dále jsme postupovali pěšinkou těsně podél skalních stěn.
Tento pochod lze nazvat pochod pralesem, neboť jsme museli několikráte přelézat, podlézat a obcházet spadlé stromy, které tam leží značně let. Stoupali jsme po kamenech nahoru i dolů, až jsme došli ke schodišti, spojili se s červenými značkami a ve 12,45 hod. vystoupali na cíl cesty, t. j. na Hvězdu.
Po prohlídce z vyhlídky na Broumovsko jsem zavítali do chaty s restaurací. Zde jsme se posilnili /i pivem/ a pokračovali po červených značkách do Hlavňova, odtud po silnici do Bukovice a zkratkou do Žďáru nad Metují.
Ve 14,50 hod. jsme dorazili na zastávku ČD a převážná část ze 17 turistů odjela ve 14,55 hod. přes Starkoč do Trutnova, zbylá část rovněž domů přes Teplice nad Metují. Trasa byla velmi zajímavá a namáhavější, ale všichni byli s tímto pochodem spokojeni. Našlapali jsme 16 náročných kilometrů a už se těšíme na další pochod přes Maternici.

Josef Baudyš

Výlet jižně od Jestřebích hor /06. 09. 2008/ aneb Ze Rtyně přes Maternici na Turov a do Hronova

Skupina turistů KČT Trutnov vyrazila v sobotu 06. 09. 2008 na trasu od zastávky ČD Rtyně po červené na Maternici /561 m n. m./ a dále po zelené na známý kopec Turov /602 m n. m./. Vrchol, kde jsme již v minulosti několikrát byli, ale vždy z jiného směru, jsme zdolali v 10,30 hod. Při svačině jsme využili vyhlídky na Rokytník, Starkov a Chlívce. Dále jsme pokračovali zpět cca 500 metrů po silnici a v ohybu byla odbočka po modré do Hronova. Sestup byl strmý, došli jsme na silnici v Rokytníku, po modré pokračovali cca jeden kilometr.
Náhodou paní hostinská přes uzavřené pohostinství do 14 hodin nám v 11,30 hod. otevřela a uvařila dobrou kávu za 10 Kč. Ve 12 hodin za zvonění zvonu v kapličce jsme dáli postupovali po modré k lesu /na paloučky byly krávy/, na hřebenu jsme se napojili na červenou a došli na kraj lesa. Zde na odpočívadle jsme opět posvačili, sběratelé hub neodolali a nejen cestou, ale i zde sbírali poslední hřiby na smaženici.
Sestoupili jsme po lučinách až na začátek Hronova, přešli železniční trať a namířili na nádraží. Samozřejmě v sobotu jezdí vlaky trochu jinak, a tak jsme čekali na další spoj na Václavice a Starkoč. Zde po dvaceti minutách jsme nastoupili směrem Trutnov.
Za velmi krásného počasí a plni dojmů z celkem neznámé trasy jsme byli spokojeni s tímto pochodem. Každému jej doporučujeme. Není mnoho náročný, což potvrzuje všech dvanáct účastníků - 10 žen a 2 muži.

Josef Baudyš