Luďkovy Obrázky z turistiky v Podkrkonoší

V Kacanovech
24. 10. 1998 Úvod
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha

Textové reportáže z výletů odboru z roku 2006 i s fotografiemi


název reportáže	název akce	datum	autor
Jak na Nový rok tak po celý rok	účast odboru na veřejné turistické akci Novoroční výstup na Žaltman	01. 01. 2006	Josef Baudyš
Spokojenost navzdory smolným skutečnostem	lyžařská akce našeho odboru Žacléř - Rýchory - Trutnov	22. 01. 2006	Manfred John
Když na Trutnovsku přituhlo	výlet odboru v okolí Trutnova	22. 01. 2006	Josef Baudyš
Pohoda i v tuhém mrazu	účast odboru na turistické akci Memoriál Jindry Axmana	28. 01. 2006	Josef Baudyš
Za zlepšující se viditelnosti	výlet odboru jihovýchodně od Trutnova	12. 02. 2006	Josef Baudyš
Na Tábor před velkými změnami	účast odboru na turistické akci Zimní výstup na horu Tábor	18. 02. 2006	Josef Baudyš a Jaroslav Kobrle
Smolný den Českých drah	výlet na Pardubicko	05. 03. 2006	Josef Baudyš
Krajem sochám zaslíbeným	výlet do Hořic a okolí	19. 03. 2006	Jarmila Chudobová
Výlet na Květnou neděli	výlet jihovýchodně od Trutnova	09. 04. 2006	Irena Zapadlová
Probouzející se jarní přírodou	účast odboru na turistické akci Jarní provětrání	22. 04. 2006	Vlasta Nováková, Jiřina Mládková
Babička v protisměru	účast odboru na turistické akci Babička	08. 05. 2006	Hana Douchová
Radostné potkávání dobrých lidí v Podkrkonoší	výlet do Podkrkonoší	14. 05. 2006	Karel Hák
Směle a neohroženě proti toku Metuje	výlet do údolí Metuje	20. 05. 2006	Alena Škodová, Irena Zapadlová
Po jižní Moravě s těžkou polní	výlet odboru na jižní Moravu	04. - 10. 06. 2006	Miroslav Petira
S vánkem v zádech, útrobách i v duši	výlet odboru do Žďárských vrchů	25. 06. 2006	Luděk Šlosar
Štěpánka a krásné výhledy	výlet do západních Krkonoš a na okraj Jizerských hor	23. 07. 2006	Jarmila Chudobová
Metuje napoprvé: Přes skály	první výlet seriálu Po řece Metuji: do Teplicko-adršpašských skal	30. 07. 2006	František Vacek
Exkurse po úbočí Jestřebích hor	účast odboru na 8. etapě DEP Za oblastními odznaky v Podkrkonoší	12. 08. 2006	Hana Douchová
Vzhůru do Krkonoš!!	výlet odboru do Krkonoš	19. 08. 2006	Miroslav Petira
Pod laskavou ochranou redemptoristů	výlet odboru do nejvýchodnější části Čech	03. 09. 2006	Luděk Šlosar
Návštěva u sousedů	výlet odboru do okolí Kudowy Zdroje	16. 09. 2006	Uršula Kubinová
V neděli l.října se počasí zlomilo - nastoupil podzim	druhý výlet seriálu Po řece Metuji: mezi Českou Metují a Hronovem	01. 10. 2006	František Vacek
Rychlejší než pěkné počasí	výlet jihovýchodně od Trutnova	15. 10. 2006	Josef Baudyš
Méně známou cestou po Rýchorách	výlet přes Rýchory	29. 10. 2006	Josef Baudyš
Provětrání deštivým podzimem	výlet jižně od Trutnova	12. 11. 2006	Josef Baudyš
Teplým pozdním podzimem na Jestřebí hory	výlet na Jestřebí hory	26. 11. 2006	Josef Baudyš
Stopami bojů v roce 1866	výlet do těsného okolí Trutnova	10. 12. 2006	Josef Baudyš
Náladu nepokazil ani rozpačitý začátek	tajný výlet odboru	28. 12. 2006	Manfred John

Účast odboru na veřejné turistické akci Novoroční výstup na Žaltman /01. 01. 2006/ aneb Když na Trutnovsku přituhlo

Náš odbor KČT Lokomotiva Trutnov zahájil turistickou sezónu hned 01. ledna 2006 tradičním pěším výstupem na Jestřebí hory, Paseky a především nejvyšší vrchol Žaltman.
Sešlo se nás na hlavním nádraží v Trutnově v 09,17 hod. celkem 24, z toho 5 mužů. Vlakem jsme dojeli do Radvanic a odtud jsme stoupali na Paseky. Krajina byla krásně ojíněná, takže jsme si připadali jako v pohádce. Navštívili jsme Jestřebí boudu, kde kolega Hoza zapisoval prezentaci a zároveň předával diplomy. Bylo zde plno, a proto jsme postoupili dále k rozhledně na Žaltmanu. Zde se pálil oheň, opékaly vuřty a zde jsme obdrželi upomínkové uznání za výstup na Jestřebí hory.

tradiční oheň na rozcestí pod Žaltmanem asi půl hodinu před příchodem výpravy. Foto: L. Šlosar

Jestřebí bouda několik minut po odchodu výpravy. Foto: L. Šlosar
Tady jsme se nejen občerstvili, ale několik členek doneslo svařené víno, které nás pěkně zahřálo a dodalo další energie k pochodu od Bílého kamene Panskou cestou do Odolova. Navštívili jsme hostinec U Lotranda, kde dočkat se piva nebo kávy byl horor, neboť personál byl po Silvestru ještě značně unaven.
Okolo půl druhé jsme sešli na zastávku do Rtyně a v 15,09 hodin jsme spokojeni s dobrým pochodem prvního dne nového roku dojeli spěšným vlakem do Trutnova. Ušli jsme ve sněhových podmínkách 14 km, což nám bylo nejlepší odměnou po týdenním pojídáním a malém pohybu.
Děkuji všem účastníkům za účast a do dalších pochodů přeji v tomto roce hodně pohody a radosti z pohybu na zdravém lesním a horském vzduchu.

diplom z Jestřebí boudy i po vymazání jména a příjmení, účastenského čísla i kilometráže vypovídá výstižně o klimatických poměrech výstupu

Josef Baudyš

Výlet odboru v okolí Trutnova /22. 01. 2006/ aneb Když na Trutnovsku přituhlo

Ráno byl mráz - 14° C, přesto se nás u kašny na náměstí sešlo v 9 hod. dvanáct, z toho 10 členů odboru. Sluníčko krásně svítilo, foukal velmi studený vítr, přesto jsme se vydali směrem na Vápenku a Volánov. Cesty byly od sněhu dobře protaženy, ale částečně zledovatělé.
Ve Volánově jsme část cesty šli po hlavní silnici a po cca 1.000 až 1.500 metrech jsme odbočili směrem na Dolce. Opět bylo vše protaženo a posypáno lépe než ve středu města. Vystoupali jsme do Oblanova, odkud byly překrásné rozhledy na panoramata Krkonoš, lesknoucích se v dopoledních paprscích slunce.
K vyfotografování jsme sestoupili do Dolců přímo k restauraci Severka. Otevírali v 11,30 hod., takže jsme se občerstvili a ohřáli, a potom jsme vyrazili kolem rybníků do rekreačního střediska Dolce.
Cestou jsme se zastavili u chaty naší členky, která kontrolovala, zda sníh neprolomil střechu. Vše bylo v pořádku, a tak jsme mohli pokračovat na Dolánky a Bojiště, a ve 14,30 hod. jsme dorazili zpět do Trutnova.
Ušli jsme 10 km, bylo to pěkné zimní provětrání a již jsme se všichni těšili na příjemné teplo domova. Bylo 15 stupňů pod nulou.
Díky za účast.

Josef Baudyš

Účast odboru na turistické akci Memoriál Jindry Axmana /22. 01. 2006/ aneb Pohoda i v tuhém mrazu

V sobotu 28. 01. 2006 se uskutečnil pěší pochod Memoriál Jindry Axmana v Hostinném. Trutnovských účastníků se sešlo na hlavním nádraží v 08,25 hod. čtrnáct - dvanáct žen a dva muži, přestože na teploměru bylo minus - 16 ° C.
Vlakem jsme odjeli do Chotěvic, dále jsem pokračovali pěšky zpět směrem na Pilníkov a těsně před železničním přejezdem jsme odbočili do Čermné. Je to cesta údolím mezi srázy - jen silnice a potok. Zde jsme zažili silný mráz - daleko větší než v Trutnově.
Do Čermné jsme dorazili po pěti kilometrech, v penzionu byla kontrola, hlavně dobrá dršťková polévka, dobré pivo nebo káva. Zde jsme se také ohřáli po hodině jsme odešli směrem na Hostinné. Došli jsme do Arnultovic do hostince U Soudku, kde jsme zaregistroval start i cíl, občerstvili se a namířili si to na vlak.
Již v Čermné nás došel dálkoplaz Luděk, který předtím brzy ráno došel na start vlastní desetikilometrové trasy pochodu pěšky z Trutnova - Zelené louky přes Rudník, dále jsme se sešli v cíli a na nádraží v Hostinném. Pochod dále absolvoval náš značkař Jarda z Kryblice, který přišel do Arnultovic také po vlastní trase - z Čisté v Krkonoších.

štíhlá věž kostela sv. Václava v Čermné přivítala výpravu hodinu před tím, než ji zachytil autor obrázku. Foto: L. Šlosar

výprava prošla kol kapličky nad Hostinným asi dvě hodiny poté, než ji zachytil autor obrázku. Foto: L. Šlosar

výprava spočinula spokojeně v cíli v restauraci U Soudku, zcela vlevo je autor článku. Foto: L. Šlosar

zaslouženou spokojenost si vychutnali i pořadatelé, z nichž jediný muž na obrázku je předseda pořadatelského odboru Pepík. Foto: L. Šlosar

spokojenosti nepozbyla výprava ani na nádraží v Hostinném při čekání na vlak zpět do Trutnova, opět vlevo je autor článku. Foto: L. Šlosar
Celkem jsme ušli 10 km /Luděk a Jarda více/ a do Trutnova jsme dojeli okolo 15. hodiny. Byl to krátký, ale příjemný pochod, počasí nám přálo. Příště zas.

Josef Baudyš

Výlet odboru jihovýchodně od Trutnova /12. 02. 2006/ aneb Za zlepšující se viditelnosti

KČT Trutnov uskutečnil nedělní turitický pochod ze Suchovršic přes Kvíčalu, Úpici, Radeč a Starý Rokytník do Trutnova.
U vlaku se nás sešlo 15 zdatných pochodníků a v 17,36 hod. jsme odjeli za mírného sněžení do Suchovršic. Odtud jsme husím pochodem přešli na Kvíčalu. Viditelnost byla špatná, neboť jindy jsou odtud krásné výhledy na Krkonoše.
Sestoupili jsme do Úpice a u mostu přes Úpu jsme posvačili. Sluníčko již pěkně hřálo a následovalo putování do Radče. Nad obcí, kde kdysi býval úpický "smeťák", jsme viděli pražskou firmu ERKOS, která prováděla deratizaci uvedených prostor a ekologickou záchranu přírody.
Prošli jsme Starý Rokytník, to je dlouhá obec při silnici. Před Trutnovem jsme vstoupili do lesoparku, tento jsme prošli a na Vyhlídce byl krásný výhled na část Kryblice, ale i na celé město. Někteří tento pohled spatřili prvně!
Přešli jsme k nemocnici a zde jsme se rozešli s krásnými pocity z pěkné vycházky zimní přírodou.
Díky za účast, bylo nás 15, kteří neváhali si ráni přivstat a uskutečnit pěší pochod.

Josef Baudyš

Účast odboru na turistické akci Zimní výstup na horu Tábor /18. 02. 2006/ aneb Na Tábor před velkými změnami

KČT Lomnice nad Popelkou organizoval dne 18. 02. 2006 Zimní výstup na horu Tábor. Náš odbor se pochodu zúčastnil v počtu 8 členů - 4 žen a 4 mužů.
Vlakem jsme odjeli v 05,55 hod. do Libštátu. Zde jsme přešli po silnici do Lomnice nad Popelkou /po červené značce/, kde byl minimální provoz, a za velmi slunečného počasí jsme ušli 6 km. Bylo krátce po 9. hodině, na náměstí byla cukrárna, a tak jsme neodolali černé kávě a mnozí ani zákusku.
Poté jsme putovali směrem na Jičín /po silnici/ do Košova, kde byl start i cíl. Po zaregistrování a získání odznaku a diplomu jsme postupovali dále v zástupu vyšlapanou uličkou lesem na vrchol Tábora. Zde opraváři pracovali na opravě věže rozhledny, která má být koncem dubna otevřena, restaurace pak v létě.
Po svačině a přání všeho nejlepšího Jarmile jsme sestoupili do Ploužnice. Měli jsme přes hodinu času, takže jsme pokračovali po silnici až do Lomnice nad Popelkou na nádraží. Vlak odjížděl ve 13,40 hod., když se zatáhlo a sluníčko bylo za mraky, takže se celkově pochod vydařil za svitu slunce.
Do Trutnova jsme se vrátili v 16,03 hod. podle jízdního řádu.

Josef Baudyš

Výlet odboru na Pardubicko /05. 03. 2006/ aneb Smolný den Českých drah

KČT Lokomotiva Trutnov uspořádal v neděli 05. 03. 2006 turistický výlet na trase Stéblová - Kunětická hora - Ráby - Brozany - Pardubice.
Na hlavním nádraží v Trutnově se nás sešlo 20 zájemců o tento výlet. Do vlaku jsme nasedli v 08,27 hod. a odjeli do Hradce Králové, avšak mezi stanicemi Předměřice nad Labem a Hradec Králové jsme zůstali v polích stát. a po dotazu u vlakvedoucího nám bylo po chvíli sděleno, že v Hradci Králové nefungují výhybky ve směru od Jaroměře a Jičína. Po třičtvrtěhodině jsme konečně odjeli do Hradce Králové. Navazující spojení do Pardubic nám ujelo a nastalo čekání na další spoj, takže jsme do Stéblové dojeli s více než hodinovým zpožděním.
Po výstupu z vlaku jsme vyšlápli po žluté značce ke "Kuňce". Sněhu bylo málo, a tak se pochodovalo rovinou a lesy docela ucházejícně. Náladu z cestování vlakem jsme vylepšili zápisným nové turistky, takže jsme na dopravu pozapomněli. Došli jsme pod Kunětickou horu, kde jsme se částečně rozdělili, šest turistů na vrchol nešlo a zůstalo v podhradí na občerstvení. Převážná část vystoupila nahoru, nádvoří nebylo přístupné, takže jsme viděli širokou rovinu kolkolem z vyhlídky přímo pod hradem.
Po prohlídce jsme v počtu 14 osob zamířili po zelené k Pardubicím. Po sestupu v lese byla směrovka k tzv. Perníkové chaloupce. Ta byla rovněž uzavřena, proto jsme postupovali na Ráby a Brozany, kde jsme odbočili k mrtvému ramenu Labe a podle něho došli za studeného větru do Pardubic. Vlak odjížděl v 15,56 hod. až do Jaroměře, kde jsme přestoupili a čekali na spojení do Trutnova. Motorák přijel, nasedli jsme do vyhřátého vagónu, až přišel strojvedoucí a řekl nám, že vlak je poškozen /tlaková hadice od kompresoru/ a že musíme čekat na novou lokomotivu.
Do třetice všeho "dobrého" nastoupilo do vagónu cca 30 Poláků, značně společensky unavených, s pokřikem "Górnik Walbrzych!!" a nejen hlukem, ale nemístným vystupováním obtěžovali ostatní cestující. Policie nikde nebyla, zaměstnanci ČD taktéž. Po více než hodině zpoždění a zapřažení dvou nákladních lokomotiv za hurónského pokřiku jsme odjeli. Naštěstí ve Starkoči unavení Poláci vystoupili a poté jsme konečně v 18 hodin dorazili domů. Přes pěkný pochod na "Kuňku" /15 km/ nám zážitky pokazila doprava ČD, a to třikrát. Doufám, že to byla jen nahodilost.

Josef Baudyš

Výlet odboru do Hořic a okolí /19. 03. 2006/ aneb Krajem sochám zaslíbeným

Neděle 05.45 hodin - i přes časný odjezd se nás sešlo 16 členů: 13 žen a 3 muži. Celý týden počasí za moc nestálo, ale na neděli byla předpověď celkem příznivá.
Do Hořic jsme dojeli po sedmé hodině, teplota byla kolem 0 st. C a bylo zataženo. Nálada byla přesto dobrá! Popřáli jsme jedinému Josefovi hodně zdraví a vydali se na prohlídku Hořic. Cestou jsme viděli sochu Jana Husa od Ladislava Šalouna a sochu Komenského od Petra Jiříčka. V roce 1884 byla v Hořicích založena sochařsko-kamenická škola, jediná svého druhu v Čechách, jejíž studenti vyzdobili okolí školní budovy i město množstvím soch. Prošli jsme kolem Smetanových sadů, kde je socha Krakonoše od Ladislava Šalouna.
Na vrchu Gothard v roce 1423 Žižkova polní vojska porazila oddíly kališnické šlechty pod vedením Čeňka z Vartenberka, což připomíná socha Jana Žižky od Ladislava Jandery. Nedaleko se nachází Galerie plastik. Na svazích Gothardu je sbírka moderního sochařství pod širým nebem, vzniklá díky pořádání sochařských sympozií umělců z Evropy, Asie a Ameriky. Nejkrásnějším sochařským dílem je bezesporu čtrnáct metrů vysoký portál Nového hřbitova, který je mistrovským dílem učitelů a žáků sochařské kamenické školy.
Prošli jsme náměstím a vystoupali nad město, kde je Masarykova věž samostatnosti, která byla postavena v letech 1925 - 37 a základní kámen poklepal první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Dále jsme šli po červené Chlumským lesem okolo rozhledny k Libínu, kde nás uvítalo slunce. Část účastníků se vypravila cca 1 km k soše Aloise Jiráska od Štursy a část si užívala sluníčka.
Do Šárovcovy Lhoty na vlak jsme došli v pohodě. Na pěkném a čistém nádraží jsme výlet důkladně zhodnotili. Pepa nás všechny pozval na První jarní kilometry. Do Trutnova jsme se vrátili v 18 hodin. Celkem jsme našlapali 15 km.

Jarmila Chudobová

Výlet odboru jihovýchodně od Trutnova /09. 04. 2006/ aneb Výlet na Květnou neděli

Ráno se nás sešlo na nádraží ČD v Trutnově v 08.27 hod. šestnáct žen a dva muži. Dojeli jsme do Červeného Kostelce a hned u nádraží jsme uzřeli skupiny dívek, kterak na kolech i pěšky oblažovaly mužskou populaci pomocí pomlázek i takzvaných "lít" (větviček smrkových ozdobených mašličkami). Učinily jsme totéž a také naše část (Pepa a jeden turista nečlen) dostala svůj díl. Bohužel nebyli na to připraveni, a proto jsme nic nevykoledovaly.
Vydali jsme se tedy na plánovaný pochod k Devíti křížům a dále k hradu Vízmburk. Po malé prohlídce zříceniny hradu jsme sestoupili do Havlovic a pokračovali k památníku pátera Regnera Havlovického a k jeho rodného domu. Ten je dost zchátralý, ale zdá se, že se někdo ujímá jeho renovace.
Pokračovali jsme dále kolem rybníka k "Šiškovně"a cestou kolem Úpy až pod Boušín. Tady jsme po mostě opraveném po minulé povodni přišli k bývalé hájence na druhém břehu Úpy. Hlad nás přinutil k zastávce, posvačili jsme.
Z plánované cesty "Potůčková", která byla ještě v týdnu nemožná, jsme měli strach, ale dobře to dopadlo. Došli jsme do Stolína a tady nás počasí trošku zaskočilo. Až dosud bylo krásně, ale teď začalo mírně poprchávat. Protože nás ale už od vytouženého občerstvení v hostinci U Devíti křížů dělilo jen posledních pár kilometrů, tak to ani tak moc nevadilo. Během konzumace námi už víckrát prověřeného občerstvení pršet přestalo a na nádraží v Červeném Kostelci jsme hodnotili dnešní turistickou akci jako vydařenou.
Dnešní trasa měřila 16 km a do Trutnova jsme dojeli v 15,30 hod.

Irena Zapadlová

Účast odboru na turistické akci Jarní provětrání/22. 04. 2006/ aneb Probouzející se jarní přírodou

Dne 22. 04. jsme se zúčastnili pochodu na veřejné turistické akci Jarní provětrání na trase Žacléř - Rýchory - chata Ozon.
Akce se zúčastnilo 16 žen a 4 muži. Z Trutnova jsme odjeli vlakem v 08,05 hod. do Žacléře. Tam jsme na nádraží přivítaly účastníky pochodu a přečetly něco o historii a současnosti žacléřského regionu.
Dále jsme pokračovali přes město k zámku a k chatě Hubertus, kde jsme posvačili. Potom jsme šli údolím přes Vízov na Ozon, kde jsme se zaregistrovali, dostali diplomy, pokračovali cyklostezkou zpátky do Žacléře, poobědvali v restauraci U Holuba a vydali se na do Křenova na vlakovou zastávku. Do Trutnova jsme se vrátili asi v 16 hodin.
Trasa měřila 15 km a viděli jsme krásnou probouzející se jarní přírodu. Počasí bylo pěkné, sluníčko svítilo a všem se to líbilo.

Vlasta Nováková, Jiřina Mládková

Účast odboru na turistické akci Babička /08. 05. 2006/ aneb Babička v protisměru

První sobotu měsíce května se konal stejně jako minulá léta dálkový pochod "Babička". Stalo se tradicí, že se ho zúčastňuje veliký počet pochodníků a cyklistů. Nechtěli jsme se přímo podílet na tomto davovém šílenství, a proto jsme si udělali vlastní trasu v obráceném směru.
V 07,36 hod. odjelo našich 22 členů /z toho 5 mužů/ vlakem do České Skalice. Odtud jsme se vydali po červené značce přes město do Babiččina údolí. Před desátou jsme byli u zámku a v zámeckém parku, kde jsme se zastavili na první občerstvení u kiosku. Dále jsme pokračovali všeobecně známou cestou ke mlýnu, pomníku babičky, Viktorčinu splavu a Starému bělidlu.

kontrola pochodu mezi sochou Otto Gutfreunda a mlýnem v Babiččině údolí několik minut po odchodu mise. Foto: L. Šlosar
Za Bílým mostem jsme si udělali malou odbočku na zříceninu hradu Rýzmburk. Mnohým se do kopce nechtělo, ale nakonec nelitovali, protože cesta byla příjemná, místy lemovaná rozkvetlými stromy s malebnými výhledy hluboko do údolí na kroutící se Úpu s odvážnými plavci na lodičkách. Nahoře jsme si krásně odpočinuli posezením na lavičkách.
Sestoupili jsme k Červenému mostu. Tady už pochodujících a hlavně cyklistů přibývalo. Zde jsme také potkali naše další dvě turistky, které šly celou trasu od startu ve Velkých Svatoňovicích. Po dvou kilometrech na kontrolní stanici u Slatinského mlýna jsme měli půlhodinou přestávku. Tady se zastavily davy lidí, psů a kol, odpočívaly a sbíraly síly do dalších kilometrů před sebou. Někdo si opekl buřta na ohništi, jiný si vystál frontu na grilovanou klobásu nebo pivo, případně se spokojil s vlastní zásobou.
Zde jsme opustili červenou značku a po kilometru mírného stoupání silnicí jsme dorazili do slibované malé hospůdky U kapličky v Červené Hoře. Tady přišla na řadu dršťková polévka, pivo, úpický řízek, případně zmrzlina. I poslední dva kilometry do cíle na vlakovou zastávku v Olešnici jsme zvládli ve zdraví a s dobrým pocitem příjemně stráveného dne.

výprava při občerstvování v hostinci U kapličky v Červené Hoře, vpředu zleva Pepík a pan Miroslav z Trutnova, u dalšího stolu zprava paní Uršula a autorka článku. Foto: L. Šlosar
Dle ohlasu zúčastněných lze říci, že se výlet vydařil, trasa byla nenáročná v krásném prostředí probouzející se jarní přírody s přispěním teplého slunečného počasí.

Hana Douchová

Výlet odboru do Podkrkonoší /14. 05. 2006/ aneb Radostné potkávání dobrých lidí v Podkrkonoší

S obavami jsme se připravovali na nedělní výlet, vždyť meteorologové celý týden předpovídali trvalý déšť s bouřkami - tedy nepohodu. Přes toto varování se nás v neděli 14. května sešlo na nádraží v Trutnově 21 turistů.
Odjeli jsem vlakem a vystoupili na zastávce v Horní Branné. Po krásném uvítání popřáli muži ženám ke Dni matek, a pak jsme se odebrali do vesnice Dolní Branná. Zde nás překvapila početná výstavba rodinných domků a kvalita místních komunikací. Přes Bakov loukami a lesíky jsme zamířili do Zálesní Lhoty. Zde jsme si prohlédli zachovalý kostelík, pomník padlým 1. a 2. světové války a připomněli slavných rodáků Šlitra a běžkyně na lyžích Jeriové. V parčíku na lavičkách jsme trochu odpočívali a posilovali se na další cestu směrem na Studenecký Strážník /nadmořská výška 630 m n. m./.
Pěknou neznačenou cestou jsme vystoupali k vrcholu Strážníka se zajímavými pohledy do okolí - na Krkonoše se Žalým, Kotlem, Černou horou, na Kumburk, Bradlec a Levín a jižním směrem na Čisteckou hůru a Zvičinu. Škoda že viditelnost nebyla optimální, neboť nebyly vidět Ještěd a Jizerské hory.
Také jsme se dověděli některé zajímavosti z historie Studence, o sportování, skokanovi na lyžích Remsovi /mistru sportu/, o začátcích výroby lyží, o průmyslu, o protektorátních hranicích i náboženském vyznání místních obyvatel. Ve Studenci v restauraci U Višňáků jsme poobědvali, většina z nás si dala svíčkovou na smetaně. Vaří ji tu skutečně dobře a o její kvalitě se již několikrát přesvědčil i sám prezident Klaus při cestách do Krkonoš. Oběd jsme zapili řezaným pivem.
Prošli jsme neznačenou cestou dolní část vesnice a asi po dvou kilometrech jsme našli v celém okolí pověstnou lesní studánku Roubenku. Vyvěrá z ní pramenitá voda, která uzdravila matku chudých dětí. Studánku navštívil i Krakonoš a darovanými dukáty zbavil rodinu bídy. Na nové rekonstrukci Roubenky a jejího okolí se významně podíleli žáci hořické kamenické školy.
Na závěrečný úsek cesty jsme se občerstvili, po hodině chůze jsme stanuli na vlakovém nádraží v Roztokách u Jilemnice a ukončili cca 16-ikilometrový pochod. I zde nás čekalo milé překvapení. Pan výpravčí se svým kolektivem nám uvařili kávu a tím i zkrátili půlhodinové čekání na vlak.
Společně jsme konstatovali: "Je příjemné se setkávat s dobrými, ochotnými a veselými lidmi, a to jsou i členové naší početné party turistů".

Karel Hák

Výlet odboru do údolí Metuje /20. 05. 2006/ aneb Směle a neohroženě proti toku Metuje

Z Trutnova z nádraží ČD nás v 07,36 hod. odjelo celkem 13 turistů, Pepa přistoupil v Malých Svatoňovicích jako čtrtnáctý. Po příjezdu do Václavic jsme šli po zeleném značení na Dobenín. Tady u kostelíčka jsou dva pomníky, které připomínají válku roku 1866 a její padlé. Odtud nás značení zavedlo do Přibyslavi, kde nás hlad donutil k zastávce. Po svačině jsme pokračovali hodně mokrou a vymletou cestou po předešlém dešti do Pekla.
V Pekle se naše zájmy trochu roztříštily, část vyhledala pohoštění v restauraci, část nás využila pohoštění v kiosku. Bylo totiž krásně, a tak jsme využili slunečné pohody a vzali za vděk párkem a pivkem za slušnou cenu.
Po 12. hodině jsme se vydali plánovanou trasou po žlutém značení proti toku Metuje. Stav vody nebyl vysoký, a tak se tato trasa dala projít jen s menšími problémy, které jsme jako zdatní turisté snadno překonali. Cestou jsme obdivovali množství chatek, a tak nám ani nepřišlo a už jsme byli v Náchodě. Tady jsme si prohlédli náměstí a na známé ulici Kamenici jsme v cukrárně náš pochod zakončili.
Z Náchoda jsme odjeli podle plánu asi v 15 hod., unavené nohy vykazovaly 16 km chůze. Výlet byl hodnocen jako zdařilý. Protože byla krásná viditelnost, ukázala se nám příroda v plné kráse - všude kolem byly žluté lány kvetoucí řepky. Přáli bychom si podobné počasí na dalších pochodech.

Alena Škodová, Irena Zapadlová

Výlet odboru na jižní Moravu /04. - 10. 06. 2006/ aneb Po jižní Moravě s těžkou polní

Neděle 4.června.
V ranních hodinách nasedáme v počtu 14 účastníků na trutnovském vlakovém nádraží. V odpoledních hodinách vystupujeme na vlakovém nádraží v Bojkovicích. Muži v lehké polní, ženy v těžké polní (jako by jely do Ameriky). Ubytováni jsme v Eurocampu v chatičkách.
Ještě ve večerních hodinách se vydáváme do okolí zámku Nový Světlov v Bojkovicích.
Záhorovický pramen kyselky jsme pro náhlý déšť museli přerušit.

Pondělí 5.června.
Ani nevlídné počasí s mraky připravenými na déšť nás neodradily na akci pokořit nejvyšší horu Bílých Karpat Velkou Javořinu, vysokou 970 m. Déšť na sebe nenechal dlouho čekat. Dlouhá cesta s převýšením cca 500 m byla korunována úspěchem a hora byla dobita za cenu zmoklých, některých unavených,ale spokojených účastníků. Škoda, že byla prakticky nulová viditelnost, pouze v jednom okamžiku bylo možno shlédnou část Moravského území.

Úterý 6.června.
Pěkný sluneční den. Ranní odjezd do lokality Březová v Lopenícké vrchovině. I přes nepřesnou informaci od řidiče autobusu jsme dokázali,že se určitý čas umíme pohybovat bezchybně v terénu i bez značek. S pokřikem hurá červená, jsme se pustili do zdolání dvou kopců - Velkého a Malého Lopeníku..Terén byl sice promočený, ale viditelnost výborná. Proti předchozímu dni vynikající podmínky na turistku. Rozhledna na Velkém Lopeníku se nám odvděčila. Pokračovali jsme do Vyškovce s překrásnými výhledy jak na Moravskou tak i Slovenskou stranu. Skupině pravděpodobně zbyly síly neb ještě večer se skupina vydala na prohlídku Bojkovic.

Středa 7.června.
Ranní příprava na přejezd do další oblasti s mezipřistáním na Moravském Slovácku ve známé vesničce Mikulčice. Navštívili jsme vykopávky a poté jsme se přesunuli do vinného sklípku pana Konečka. Odborná přednáška s ochutnávkou různých vín a následné posezení s typickým Moravským zpěvem. Ve večerních hodinách jsme se přemístili do oblasti Pálavských vrchů do vesničky Nové Mlýny. Podstatná změna koloritu oblasti byla jak ve vegetaci (samé vinohrady), tak i v výškovém rozdílu o - 300 m.

Čtvrtek 8.června.
Po ranní vydatné snídani následoval výlet po hrázi Novomlýnských nádrží do Pavlova a odtud na Dívčí hrad a dále přes Děvín do Klentnice a Mikulova.

Pátek 9.června.
Výlet do Lednice, prohlídka areálu, jízda lodí k minaretu, úprkem na přesun do Valtic a Lednicko- valtickým areálem včetně pamětihodností zařazených pod ochranou UNESCO (Tři gracie, Rendez-Vous, Janův hrad) a další a opět za večera zpět po hrázi Novomlýnských nádrží na ubytovnu.

Sobota 10.června.
Tradiční moravské rozloučení s hostiteli pravou slivovičkou a opět za deště do 7 km vzdáleného nádraží v Zaječím.
Sečteno podtrženo, výlet se zdařil.

Miroslav Petira

Výlet odboru do Žďárských vrchů /25. 06. 2006/ aneb S vánkem v zádech, útrobách i v duši

Nadějným příslibem pro zdar čtvrté již výpravy do Žďárských vrchů, jež v našem odboru jednou za rok pořádám, byl počet účastníků, kteří se v neděli ráno před šestou shromáždili před hlavním trutnovským nádražím. Sešlo se nás 39, ve větší množství účastníků jsem snad především v konkurenci s akcemi k válce v roce 1866 a s panujícím vedrem ani doufat nemohl. Opravdový klid a mír však vnesl do mé duše až čtyřicátý - nejdůležitější - účastník, jehož jsme přibrali až v Poličce za železničním přejezdem - místní funkcionář KČT Jirka, jenž tento výlet naplánoval a nyní byl připraven jej uskutečnit. Bez jeho podrobných znalostí místních poměrů bych si nevěděl rady - zvláště nyní, kdy jsem měl ze včerejší soboty v nohou "padesátku" ve Starkoči a nadto jsem byl nevyspalý, neb večer po "padesátce" se na mistrovství světa ve fotbale nemohli dohodnout Argentinci a Mexičané, kdo z nich postoupí, takže se prodlužovalo až skoro do půlnoci, a naopak ráno už po čtvrté probudil mě zvenku hlasitý hovor, neb lidé z paneláků zastírají svou lenost a pasivitu nadměrnou hlasitostí a užvaněností.
Po krátké poradě chopil se Jirka nekompromisně své role a zavelel pokračovat na jih do Nového Města na Moravě, kde jsme krom jiného projeli kol továrny na lyže a lyžařského areálu se Skihotelem, až plynulou jízdu autobusu zastavila vodní plocha po levici. Její hladina zakusující se do protějších lesů byla nám podnětem pro absolvování krátké půlkilometrové aklimatizační procházky kolem nejvýše položeného rybníka Českomoravské vysočiny /742 m n. m./ Sýkovce do osady Tři studně, kde nás zaujala malá kaplička. Autobus nás posléze dovezl na Fryšavu, protože Jirka nás chtěl v nastávajícím parnu ušetřit pěšího překonání nadcházejícího krátkého silničního úseku, a odtud pokračoval prázdný do Kadova, kde byl připraven pro účastníky zájezdu, kteří by nechtěli odtud dál pokračovat po další trase /a skutečně se později takoví našli/.

"vylodění" trutnovské výpravy při břehu Sýkovce. Foto: L. Šlosar

hladina rybníka Sýkovce hned v úvodu působila relaxačním dojmem. Foto: L. Šlosar
Zatím však započalo putování ve Fryšavě - u kostela zasvěceného sv. Matoušovi se sympaticky jednouchou vnitřní výzdobou - pro všechny účastníky a vzápětí za vsí přeneslo se do volného slunci zcela odkrytého terénu. Příjemným překvapením byl již od našich úvodních kroků osvěžující vánek, jenž nás pak doprovázel všude, kde mu nebránily terénní překážky.
Takto ovíváni přibyli jsme k rozlehlému Medlovskému rybníku, po jehož břehu dospěli jsme k obrovskému hotelu, jenž nesl kdysi komicky dlouhý název zotavovna VIII. všeodborového sjezdu, ovšem pro širší masy byl tehdy možná přístupnější. Volně čeřící se modravé vlny, jež se zalesněným pozadím uklidňovaly duši, starší účastníky k vykoupání sváděly, mladší pak inspirovaly přímo prakticky.

v šíré krajině ovívána vánkem kráčela trutnovská výprava z Fryšavy k Medlovskému rybníku. Foto: L. Šlosar
Za zmíněným hotelem zabočili jsme doleva do hustého lesa a v jeho těsném a příjemném úkrytu stoupali jsme pozvolným místy kamenitým a zřídka dokonce i vlhkým terénem až k Pasecké skále do nadmořské výšky 819 metrů nad mořem. Vlastně tu jsou skály dvě, jedna je ponechána horolezcům, na vrchol druhé pak směřuje jednoduchý výstup snad s výjimkou posledních pěti metrů, kde bezpečné stupy nahrazeny jsou malou spárou, jež mě - překypujícího chorobnou opatrností - pro okamžiky sestupu pocity jistoty nenaplnila. K překonání posledních metrů mě nakonec přiměla má dobrovolně převzatá povinnost paparazza, takže také já byl jsem vzápětí odměněn dalekými výhledy do kraje.

jedna ze dvou Paseckých skal určená pro nehorolezce v obležení části trutnovské mise. Foto: L. Šlosar

pohled z Pasecké skály přes romantické skalisko a část klandru. Foto: L. Šlosar
Po již širší lesní cestě sestoupali jsme do Kadova, kde zrovna vyzváněli poledne. Točené nápoje a někteří z nás i místní specialitu bylinný likér Kadovánek jsme si objednali v klasické venkovské hospodě U Janečků. Poněkud zvláštní bylo, že jídlo napsané křídou i na tabuli v hospodě jsme museli koupit v maringotce vedle ní, což chvilku trvalo, přičemž naopak bylo povoleno pracně docílenou krmi zpět do řečené hospody vnést, což jinak hostinští nemají rádi. Pobyli jsme zde příjemnou hodinku, jež byla završena zavrženíhodným činem - pokusem opít vedoucího výpravy. Naštěstí se pokus nezdařil, protože jinak nevyzpytatelný organismus poškozené osoby je pro tyto příležitosti naštěstí vhodně disponován, takže jsem ani ve značném vedru nepociťoval žádné následky a své poslání jsem přes tyto úklady přece naplnil. Naopak pachatelka onoho nepěkného činu si zřejmě sama jeho společenskou nebezpečnost uvědomila a v jednu hodinu jako jedna z mála odjela z Kadova autobusem k Milovskému rybníku - prý za účelem koupání syna, údajně nikoliv pro obavy, že výprava načele s domněle indisponovaným vedoucím zájezdu vůbec nedojde.
My ostatní vystoupali jsme po utěšeném travnatém svahu na kraj rozptýlené obce Samotín, jež byla kdys proslulá vyhlášeným bylinným likérem Samotínský vánek,který tu nabízel v dnes již zaniklé hospodě místní emeritní hostinský, jenž si. bohužel si svůj recept údajně vzal do hrobu. Vánek má však prý přece několik zaručených epigonů, jedním z nich je zmíněný Kadovánek, jehož dvě skleničky jsem předtím v Kadově vypil s chutí, což však není věrohodným měřítkem pro jeho kvalitu, neboť v přímém protikladu ke své nadměrné vybíravosti v jídle jsem schopen vypít vše.

druhou část našeho putování doprovázely přelíbezné chalupy zasazené do panenské přírody podhůří Žďárských vrchů, tyto shlédli jsme v Kadově. Foto: L. Šlosar

skupinový snímek v Samotíně na pozadí Buchtova kopce v dálce, uprostřed vzadu ve švestkově modrém Jirka z Poličky. Foto: L. Šlosar
Připomínajíce si loňské naše putování zřetelnými výhledy na Malínskou skálu a Dráteničky a já též pohledy na vzdálenější Buchtův kopec, jež provázely nás již dříve, i "Poslední puchář" v roce 2002, sestoupali jsme do obce Blatiny a na jejímž konci blízkém nedalekému Milovskému rybníku ukončili jsme v půl v půl třetí naši pouť rozličnými způsoby - pokud jde o mě, já jsem poseděl necelou hodinku na terase hotelu Gaudeamus při dvou chutných pivech.
Posléze zavezli jsme Jirku do Poličky a doznívajícím horkým odpolednem byli jsme bezpečně dovezení do Trutnova. Ve Žďárských vrších všudypřítomný vánek připomínaly mi závany svěžího vzduchu proudící otevřenými okénky autobusu, v mých útrobách rozlévaly se poslední zbytky Kadovánku a též má duše připadala nedávnými zážitky mi provanutá a očištěná od zplodin a jedovatin, jež způsobují nedorozumění a úklady běžného života - škoda že jako obvykle jen na pár hodin.

Luděk Šlosar

Výlet do západních Krkonoš a na okraj Jizerských hor /23. 07. 2006/ aneb Štěpánka a krásné výhledy

23. července se nás přes velmi teplé počasí sešlo 12 turistů - 10 žen a 2 muži.
Vyrážíme v 07,35 hod. do Jablonce nad Jizerou a jdeme na Tomášovy vrchy. Posvačíme u Tomášova kříže a doplníme tekutiny. Dále směřujeme k restauraci Na Prdečku, ale protože máme oběd zamluvený na chatě Hvězda, pokračujeme v cestě. Podle plánu jsme v restauraci ve 12 hodin. Zjistili jsme, že se zde koná závod v běhu do vrchu a na kolech, tak byla jen polévka a pivo.
Stoupáme 77 schodů na rozhlednu Štěpánka, která je nejstarší a nejvýše položenou rozhlednou v Jizerských horách. Kocháme se výhledem na Krkonoše a Jizerské hory. Rozhledna je pojmenována po rakouském arcivévodovi Štěpánovi, postavena byla na kopci Hvězda v roce 1892, ke špičce hromosvodu měří 24 metrů.
Zpáteční cesta vede opět k restauraci Na Prdečku, dále do Pasek nad Jizerou, kde si dáváme na Na Buďárce kávu a pivo. Sestupujeme k Jizeře a podél řeky k železniční stanici Rokytnice nad Jizerou. Tam naše putování končí. Našlapali jsme 17 km.

Jarmila Chudobová

První výlet seriálu Po řece Metuji: do Teplicko-adršpašských skal /30. 07. 2006/ aneb Metuje napoprvé: Přes skály

Noviny psaly: "Letošní červenec byl nejteplejší po 60 letech!". Vedu si záznam o počasí a zjistil jsem, že zapršelo jen tři dny v měsíci a to byly jen krátký spršky. V druhý půlce měsíce byly tropický vedra nad 30 stupňů. Já dostal strach, aby naše turistická parta neutrpěla zdravotní újmu. Volal jsem Pepíkoj, jestli by nebylo rozumný vejlet 30. července vodložit. Pepík mně sdělil, že se vo tom mluvilo, ale že naše seniorky nic vodkládat nechtěj. V sobotu krátce zapršelo a v neděli se vrátily vedra. Naštěstí všichni přišli do Teplic čiperně, nikdo nezkolaboval.
Z JANOVIC jsme vyšli v 8,20 po červený značce směrem LIŠČÍ HORA, ta je na vokraji lesoskalníh teplicko-adršpašskýho masívu. Škoda,že stádo koní ,který se páslo podél silnice ,přesunuli na louky pod Čápem. Jdem po silnici slabý 2 km ke vstupu do VLČÍ ROKLE. Tam jsem upozornil účastníky na náročnost výstupu z rokle na skalní hřeben. Někdo se cejtí na dvacet a přitom si naříká na zdravotní potíže. Těm, kteří znají svý problémy, jsem poradil, aby šli po kraji lesa pod hrad Adršpach s tím, že se sejdem v Adršpachu. Naše původní skupina v počtu 21 se zúžila na 16.
Moji vejletníci čekali, že vyjdem vod pramene Metuje. Já při průzkumu zjistil ,že koryto řeky je až do kraje rokle vyschlý. První kaluže vody jsme zaznamenali a pak trochu větší čůránky vody pokračovaly až po místo, kde voda padala dolů na jezírko. Cesta je až sem pěkná, pevná a vede hlubokým údolím lesem s velkýma skalama po vobou stranách.
Teď nás čekal nejdelší výstup po krátkejch žebříčkách (někdo tomu říkal schody) do strmý stráně dlouhý nejmíň 60 metrů .Konstatuju, že ač skoro všichni ve stáří 60 - 80 let vylezli nahoru rychle bez zastávek. To ukazuje na fyzickou zdatnost vypěstovanou dlouhodobou turistikou. Celá prohlídka skalního města sestávala z nejméně deseti stoupaček a klesaček. Byly kratší než ta úvodní. Dole kousek vod pokladny, kde se platí za projížďku po jezírku, byla zastávka na svačinu. Po ní jsme navštívili VELKÝ VODOPÁD, kde v tmavým prostoru padá Metuje z jezírka.
Pokračujem po trase prohlídky. Vobdivujem HLAVU LVICE, známý MILENCE, STAROSTOVOU A STAROSTU. Zastavujem ve SKALNÍ KAPLI ,kde jsou štítky se jmény těch, kteří zahynuli ve skalách. Ve vrchní řadě je štítek se jménem Mirka Šmída, kterej jezdíval na besedy do Trutnova. Trasa končí v MYŠÍ DÍŘE, kde si vobjemnější kolegyně třely těla vo skály.
Asi po dvou hodinách vycházíme z lesa na místo zvané "OZVĚNA". Kdysi tu stával kanón, ze kterýho se střílelo. Už tam není, ale jeho brácha je při vstupu do Teplickejch skal. Po pěkně posečený louce šlapem husím pochodem do centra ADRŠPACHU. Tady jsme se rozešli. Někteří šli do bufetu na dršt'kovou a pívo. Jiní se prošli zakrytým prostorem kolem pestrý řady stánků a navštívili WC skutečně evropský úrovně. Sraz byl ve 12,15 na nedalekým nádraží. Někteří vytrvalci šli do Teplic po silnici. Šel jsem krátce předtím po ní a zjistil, že je na vokresní úrovni jen pro jedno auto. Při míjení dvou aut prchaj pěšáci do škarpy. Navíc je silnice hodně frekventovaná. Většina dala na mou radu a jeli jsme vlakem na zastávku TEPLICE-SKÁLY. Vodtud po modrý stoupáme na stráň k penzionu METUJE s nedalekýma chatkama. Celej prostor patříval uranovejm dolům. Ve velký jídelně jsme vobsadili dlouhej stůl. Vobsluha nám sdělila, že maj minutky a hotový jídlo jen sekanou s bramborem. Nabídka minutek byla bohatá, většina v ceně 75 Kč. Pívo bylo výborný. Po l4. hodině jsme sestoupili do města TEPLICE a někteří si dali v cukrárně kafe. Po třetí hodině jsme vyjeli vlakem do Trutnova. Ušli jsme celkem asi 10 km, ale náročnejch!
Co říct k tomuhle vejletu? Zahájení našeho seriálu "PO ŘECE METUJI" se vydařilo. Prožili jsme pěknou slunečnou turistickou neděli. V sobotu pršelo ráno jsem vyšel z domu a byla hustá mlha. Za Teplicema se ztratila a přes den zavládlo známý tropický vedro. Byla naděje, že po neděli se vochladí a vopraudu to těm mistrům přes předpovědi počasí vyšlo.
Druhá etapa seriálu je plánovaná na 1. října: Dodám včas pozvánku. Prozradím, že hned zkraje navštívíme nejmodernější mléčnou farmu v republice. Dáme si zastávku v Maršově, projdeme tunelem (nutný baterky!), voběd bude na Mýtě a skončíme v Hronově. Vodhadem ujdem 12 kilometrů. Nebude-li pršet,nezmoknem!

František Vacek

účast odboru na 8. etapě DEP Za oblastními odznaky v Podkrkonoší /12. 08. 2006/ aneb Exkurse po úbočí Jestřebích hor

V sobotu 12.8. jsme chtěli zvýšit účast na dálkovém etapovém pochodu "Za oblastními odznaky v Podkrkonoší". Moc se nám to nepovedlo, protože se nás na vlakovém nádraží sešlo jen šest, čtyři ženy a dva muži. Ale i tak jsme si vystačili.
V 7.36 hod odjeli do Bohuslavic a zde na fotbalovém hřišti se zaregistrovali. Vytýčili jsme si vlastní trasu: od hřiště husím pochodem po silnici na Sedmidomí, dále polní cestou do Starého Sedloňova a do Markoušovic. Tady jsme obdivovali mnohé pěkně opravené domky a chalupy. Zastavili jsme se na místním hřbitově. Další zastávkou byla občerstvovací stanice v domě, v jehož zahradě stojí figurína Josefa II.
Odtud se pokračovalo po červené značce pěknou cestou těsně pod pohořím Jestřebích hor až do Malých Svatoňovic. V části zvané Zadní Hory jsme narazili na pěknou hospůdku "U lípy", poseděli tady venku na sluníčku při kávě a kochali se pohledy dolů daleko do krásného kraje - kraje Karla Čapka.
Byli mezi námi 2 rodáci ze Svatoňovic, kteří nás cestou zasvěceně informovali o zajímavostech této oblasti. Počasí nám přálo, po rozplynutí ranní mlhy bylo i sluníčko a teplo.

Hana Douchová

výlet odboru do Krkonoš /19. 08. 2006/ aneb Vzhůru do Krkonoš!!

V neděli 20. srpna v brzkých ranních hodinách čekalo 17 účastníků naplánovaného pochodu na vedoucí Mílu Janatovou. Pro její zaneprázdněnost museli vzít za vděk mojí maličkost. Snažil jsem se ctít její trasu, kterou prošla v předcházejícím týdnu, i když jsem část trasy nikdy neabsolvoval.
Tradičné jsme cestovali vlakem z Trutnova do Vrchlabí s malou procházkou městem na náměstí a dále prázdným autobusem do Špindlerova Mlýna. Zde nás čekalo poměrně pěkné počasí, a jako první ranní návštěvníci lanovky jsme provozovateli svojí zadní částí těla osušili sedačky od ranní rosy. Přesto již jízdou na Medvědin se dalo tušit, že budou pěkné výhledy.
Ještě ani nestačili kolegové a kolegyně vystoupit ze sedačky a již naše dobrá členka nalévala dobrého moku, údajně měla svátek. Snad tímto dopingem posíleni vyrazili jsme směrem na Zlaté návrší a v půl cesty jsme se kochali pohledem mistra Hrušínského ze Šmídovy vyhlídky na panorama Krkonoš. Cesta na Vrbatovu boudu probíhala bez potíží, pouze znalci hor nás seznamovali s konkrétním názvem příslušného vrcholu. Na Vrbatově boudě si většina dala vynikající zelnačku a kávu. Pouze fajnšmekři debužírovali borůvkový koláč. Doplněni energií jsme pokračovali k mohyle Hanče a Vrbaty a připomenuli jsme si jejich tragický konec v roce 1913.
Dále jsme pochodovali přes vrchní cestu směrem k prameni Labe a po celou trasu jsme viděli překrásné scenérie přírody. Po opláchnutí v prameni Labe mnozí měli ještě chuť si odskočit na Violík, ale v rámci zachování jednoty jsme si jen odskočili na Labskou boudu.
No řeknete, nebylo by hřích si nedat jedno pivo na 40 korun českých a kávu jen za bezkonkurenčních 30? Ono asi v té ceně nápojů něco muselo být obsaženo, protože od vodopádu dolu Labským dolem jsme skákali jako kamzíci. Prakticky jsme ještě získali k dobru jednu hodinu a stihli jsme autobus, s kterým jsme ani nepočítali
. Všech 18 účastníků si výlet pochvalovala, za což můžeme vděčit ideálnímu počasí.

Miroslav Petira

Výlet odboru do nejvýchodnější části Čech /03. 09. 2006/ aneb Pod laskavou ochranou redemptoristů

Po ucházejícím pátku a slunečné sobotě zdálo následujícího nedělního rána, že na účastníky zájezdu do nejvýchodnějších míst české země počasí opět zanevřelo. Před šestou hodinou za poměrně na tu dobu vysokých venkovních teplot začalo drobně pršet a po šesté hodině, když se autobus již rozjel, pršelo již zhusta. Nežli se však účastníci mise oddali lkaní, uchopil pevně otěže jejich osudu pan řidič, jenž nekompromisně projel několika dešťovými clonami a již v dohledu hlavního hřebene Orlických hor po našich levicích dalším přeprškám prachobyčejně ujel. Nedlouho po osmé hodině pak zastavil nám v Červenovodském sedle ve výšce 815 m n. m. zřetelně v dostatečné vzdálenosti od dalších hrozeb nepřízně počasí.
Řečené sedlo leží vlastně v Bukovohorské hornatině východně od vlastního hřebene Orlických hor mezi Bukovou horou a známějším Suchým vrchem, na jehož vrchol do nadmořských výšin 995 metrů jsme se po krátkém občerstvení kávou - s výjimkou jednoho účastníka, jenž nepohrdl plechovkovým pivem - zanedlouho vybrali. Výškový rozdíl 180 metrů mezi sedlem a vrchem rozprostřel se do vzdálenosti tří kilometrů tak rovnoměrně, že jsme po pohodlné nenáročné chůzi lesním terénem ve čtvrt na deset před sebou spatřili těsně před sebou dvojici, jíž si většina z nás všimla již předtím v autobusu - mnohem mladší kovovou věž vysokou 48 metrů a o 15 metrů nižší zděnou rozhlednu válcovitého tvaru přecházející úplně nahoře v komolý kužel se širší základnou dole, jež vyčnívala z nízkého kruhovitého přístřešku rovněž kruhového profilu, jenž je nedílnou součástí Kramářovy chaty, na níž jsou ještě viditelné stopy po požáru z před třemi lety. Přestože vrchol byl zcela opuštěný, nalezli jsme v přístřešku občerstvení s točeným pivem toliko v ceně 18 Kč a současně i pokladnu pro výdej vstupenek, jež nás zmocnily vystoupat pohodlným kruhovým schodištěm při vnitřním obvodu stavby až k zaskleným okénkům. Naskytly se nám odsud úctyhodné výhledy, škoda že nikoliv do dálek, neb mraky na obloze se teprve protrhávaly a z jejich moci se nestačil zcela osvobodit ani relativně blízký masiv Králického Sněžníku.
Za vrcholem i nadále pokračovali jsme v severním směru a dospěli záhy na skalisko, odkud se před námi otevřely další utěšené výhledy, při nichž menší výšku pozorování vynahrazovala stále se lepšící povětrnostní situace, začalo dokonce prosvítat sluníčko. Poté jsme až na jediné prudší klesání těsně před skaliskem klesali jen zvolna, později pokračovali znovu po vrstevnici hřebene do blízkosti dalšího vrcholového bodu Bouda, kde nalezli jsme odbočku k známé pevnosti opevnění stejného jména. My jsme ovšem rozumně zvolili kratší zastávku na další odbočce u menšího srubu nazvaného K 2, kde spiritus agens všech našich výletů Pepík pozvedl plamennou filipiku proti jisté nekázni, jež způsobila, že se proud poutníků na několika místech přerušil natolik, že jsme se málem navzájem poztráceli. Byl zcela v právu, ale adresátem kritiky měl být hlavní viník, totiž houby, které zaměstnávaly podstatnou část účastnictva natolik, že postup se na pohodlném terénu zpomalil i poté, co naše putování nabralo směr spíše severozápadní, kdy ještě později se stalo dočasně prudším, až přešlo v silniční úsek, po jehož pravé straně, ještě než vyšla z lesa do Mladkova uvozeného nádražní budovou, seskupila se na okamžik větší část výpravy při Rostislavově prameni. S definitivní platností spatřily se pak všechny známé tváře po naplnění hodiny třinácté při obědě v restauraci U Bohouše na kraji náměstí, jemuž vévodil vysoký mariánský sloup vedle kašny.

skupinový snímek na pozadí rozhledny na Suchém vrchu. Foto: L. Šlosar

stávající povětrnostní situace umožnila utěšenější rozhledy do kraje až ze skaliska za rozhlednou na Suchém vrchu. Foto: L. Šlosar

jedno z opevnění, jež nacházela se v blízkosti našeho putování. Foto: L. Šlosar
Bylo něco kol čtvrt na tři, kdy se opět plný autobus rozjel, překlenul širokou rovinu slující Králická brázda, načež projel Králíky. Na kopci východně od městečka ve vzdálenosti bratru něco přes kilometr, byl nám již dříve zdáli patrný žlutavý komplex budov s kostelem, jakoby opevněný nízkými hradbami stejné barvy, nás sem ovšem dopravil autobus menší oklikou. Vystoupili jsme - bylo ještě před třičtvrtě na tři - na Hoře Matky Boží ve výšce nadmořské 770 metrů, vystupující z Králické brázdy již na kraji Hanušovické vrchoviny. Před stovkami let ovšem nesla hora v duchu latinského hesla "Nomen omen" méně lichotivé přívlastky Lysá, Holá, Neúrodná, Pustá. 21. srpna 1700 však byl zde vysvěcen kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž r. 1840 vyhořel a na jehož místo byl postaven kostel nový již v novorenesančním slohu. Celý komplex budov vytvořil klášter, jenž se na základě restitucí vrátil zpět katolickému mnišskému řádu redemptoristů, jenž evidentně o celou historickou památku vzorně pečuje a výsledky svého snažení dělí se nezištně s návštěvníky, jimž umožňuje návštěvy zdarma.
Naše zastavení započalo v prodejně suvenýrů, kde jsme si přišli na své i my nekupující, neb jsme si dali do svých vandrbuchů dvě velká neopotřebovaná grafická razítka, menší z nich ke 300. výročí vysvěcení kostela. Posléze jsme prošli křížovou chodbu neboli ambity - ony prostory, jež zdáli nezasvěcenému připomenou nízké hradby - vedoucí po části obvodu komplexu. V křížové chodbě nachází se krom obrazů křížové cesty také oltáře a sochy, jež se zachovaly z vyhořelého kostela. Upoutá i nádherný propracovaný betlém se známými světovými budovami. Poté prošli jsme na zatravněné nádvoří a posléze blíže schodů, po kterých se vystupuje vkleče, do samotného rozlehlého kostela, kde zrovna probíhala mše, při níž mladší kněz, jenž nezapřel polský přízvuk, brojil proti korupci, přičemž dle složení a prostého vzhledu účastníků by jeho proslav patřil úplně jiným adresátům.
Posléze jsme pobyli venku a rozhlíželi se do okolí především na zcela mohutný masív Králického Sněžníku vpravo a hřeben se Suchým vrchem a se zřetelnými oběma věžemi vlevo. Tyto i další vzdálené vrchy Orlických hor skrývaly se sice pod nevlídnými mračny, z nichž však jakoby zázrakem nepršelo. Po pesimisticky vyhlížejícím ranním začátku zůstali jsme proti očekávání nevlídného počasí ušetřeni - jako by se bratři redemptoristé od včerejška za nás modlili, abychom sem do kláštera dorazili veškerými nedotčeni.
Jediným, na koho výsledek těchto modliteb nedopadl v plné míře, jsem byl - ovšem po zásluze - já, který v ambitech nerušeně fotografoval, teprve po značném duševním boji odolal pokušení zvěčnit i vnitřek kostela při mši a který posléze po trávníku pobíhal, aby zvěčnil přes hradby kostel a posléze do červeně vyvedenou budovu Poutního domu proti klášteru, jež pochází z roku 1850, jež vysvěcena byla znovu r. 1902 a na které - počínaje léty padesátými minulého století - se v její následujícím čtyřicetiletém odseku historie promítl osud řady církevních staveb v té době, neb sloužila co věznice a později jako zemědělská budova, aby obnovena znovu sloužila co místo ubytování až 46 poutníků.
Zmíněná má nekázeň započala již doma tím, že jsem nedůsledně oživil baterie mého digitálního fotoaparátu, takže při místě Božím jsem si musel vypomáhat stále se zvyšující frekvencí střídání původních i náhradních baterií, až tyto solidárně vypověděly službu najednou, a mě zůstala odepřena závěrečná společná fotografie účastníků na Svatých schodech i zmíněné schody samotné se siluetou kostela. Teprve po sestupu na kraj Králíků, až když jsem bateriím důrazně jejich počínání vytkl a pohrozil jsem jim, že je vícekrát sebou nevezmu, daly si říci aspoň natolik, že deset minut před čtvrtou hodinou umožnily mi udělat poslední neumělý obrázek již vzdáleného kláštera skrze barokní bránu pocházející z doby vysvěcení kostela.

na křížové chodbě kostela na Hoře Matky Boží nacházely se taktéž barokní oltáře. Foto: L. Šlosar

betlém na křížové chodbě. Foto: L. Šlosar

kostel Nanebevzetí Panny Marie na Hoře Matky Boží s částí ambitů. Foto: L. Šlosar

tolik zklidňující výhledy z Hory Matky Boží na zelenavé svahy i mohutné hřebeny krčící se pod tíhou těžkých mračen. Foto: L. Šlosar

skrze barokní bránu uvozující stoupání z Králík na Horu Matky Boží spatřili jsme naposledy kostel klášter se kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Foto: L. Šlosar
Do Trutnova jsme se vrátili po šesté hodině podvečerní, pršet začalo ještě později, kdy jsme byli již všichni v bezpečí svých domovů a kdy nezávisle na sobě jsme na dálku chválili našeho člena a také životního jubilanta Jardu staršího z Trutnova za skvělou a precizní přípravu výletu, z něhož jsme si odnesli pečlivě vyvážené zážitky z přírodních i architektonických krás nejvýchodnější části naší překrásné české země.
kromě skvělých dojmů nasbírali do svých vandrbuchů účastníci zájezdu do svých vandrbuchů graficky hodnotná razítka

Luděk Šlosar

Výlet do okolí Kudowy Zdroje /16. 09. 2006/ aneb Návštěva u sousedů

V sobotu 16. 09. jsme naše turistické pochodování spojili s malým nakupováním.
V 07,30 hod. se nás sešlo na hlavním nádraží 20 členů /z toho 3 muži/ a 2 nečlenky. Po půldruhé hodině jsem vystoupili z vlaku v Náchodě - Bělovsi. Tady jsme bez celní kontroly přešli hranici do Polska a pokračovali po okraji hlavní silnice asi půl kilometru. Zde naše kroky odbočily vpravo na vedlejší silničku a mírným stoupáním pokračovaly dále do vesničky Březová. Za kostelem byla další odbočka, tentokrát vlevo na polní cestu. Modré turistické značení tady bylo nedostatečné, takže na náš dotaz v místní chalupě nám ochotně poradili. Po chvíli jsme došli do lesa k mariánské kapličce s léčivým pramenem. Kdo si jím jednou protřel oči a uši, bude dobře vidět a slyšet. Odpočinuli jsme si na lavičkách, posvačili a pořídili společné foto.
Bylo právě poledne, když jsme dorazili na známou polskou tržnici v Kudowě Zdróji. Zde byl dán povel: "Rozchod, sraz ve 14 hodin u křížku". Každý si šel za tím, co ho zajímalo, a za dvě hodiny jsme se opět sešli, obtěžkáni většími či menšími nákupy. Společně jsme prošli hlavní ulicí lázeňského města, odbočili do lázeňského areálu s krásně upravenými domy a nádhernou květinovou výzdobou, prošli lázeňským parkem, ochutnali vodu z léčivého pramene a pobavili se pozorováním kachen a rybiček v nedalekém rybníku.
Pak už zbýval poslední úsek cesty kolem zahrádkářské kolonie, projít vesničku Slané a na jejím konci celnici. Jelikož do odjezdu vlaku zbývalo něco přes hodinu, zbyl čas i na oblíbenou kávu či pivko u dvou kiosků nebo v občerstvení supermarketu Hypernova nedaleko nádraží.
I když už nebylo tak modré nebe jako v minulých dnech, počasí nám přálo, bylo teplo a hlavně nepršelo. Každý z účastníků našlapal 14 km.

Uršula Kubinová