24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
| název reportáže | název akce | datum | autor |
| Janskými Lázněmi i jejich okolím |
výlet do podhůří Krkonoš | 16. 01. 2010 | J. Chudobová |
| Za překrásných výhledů |
lyžařská akce odboru v Krkonoších | 23. 01. 2010 | J. Tuček |
| Tucet U Soudku |
účast odboru na veřejné turistické akci Memoriál Jindry Axmana | 30. 01. 2010 | V. Nováková |
| Za výhledy pod Jestřebí hory |
účast odboru na veřejné turistické akci Za zmrzlým Čepelkou | 06. 02. 2010 | M. Vašíčková |
| Zasněženým Červenokosteleckem |
výlet do okolí Červeného Kostelce | 20. 02. 2010 | M: Dušková |
| Z Náchoda na pavlišovský řízek a do Hronova |
výlet na Náchodsko | 13. 03. 2010 | J. Baudyš |
| Putování za malebnými panoramatickými pohledy na Krkonoše |
výlet do podhůří Krkonoš | 17. 04. 2010 | K. Hák |
| Na východ od Nového Města nad Metují |
účast odboru na veřejné turistické akci Šmajd Novoměstskem | 01. 05. 2010 | M. Vašíčková, J. Baudyš |
| V devíti přes Devět křížů |
účast odboru na veřejné turistické akci Babička | 08. 05. 2010 | J. Baudyš |
| Na návštěvě i na pochodu |
účast odboru na veřejné turistické akci Mezinárodní polický vandr | 15. 05. 2010 | I. Zapadlová |
| Týden v Orlických horách |
vícedenní výlet odboru do Orlických hor | 13. - 19. 06. 2010 | J. Kotková |
| O čem voní víno |
vícedenní výlet Cykloklubu Krakonoš na jižní Moravu "Vinařské stezky"- /cyklo/ | 13. - 18 06. 2010 | J. Tuček |
| Okolo Špindlerova Mlýna za nejkrásnějším hrazenářským dílem |
výlet odboru do Krkonoš | 03. 07. 2010 | M. Vašíčková, A. Karlíková |
| Český ráj to na pohled, to je ta naše krásná země…. |
výlet do Českého ráje | 17. 07. 2010 | K. Hák |
| Zapomenutými kouty východních Krkonoš |
výlet odboru do Krkonoš | 31. 07. 2010 | M. Janatová |
| Bylo nás pět |
účast odboru na veřejné turistické akci Toulky Machovskem | 14. 08. 2010 | M. Horáková |
| Houštinou kontrol k poznávání Královédvorska |
účast odboru na veřejné turistické akci Podzimním Královédvorskem | 04. 09. 2010 | J. Baudyš |
| Z Pomezních bud do Horního Maršova |
výlet odboru do Krkonoš | 17. 09. 2010 | J. Baudyš |
| Pochod plný slunce a stínů v lese, pohody, ale i únavy |
účast odboru na veřejné turistické akci Okolo Hradce | 02. 10. 2010 | J. Baudyš |
| Jak se vydařil pochod Podorlický šmajd? |
účast odboru na veřejné turistické akci Podorlický šmajd | 16. 10. 2010 | K. Hák |
| Ze Stachelbergu do Trutnova uprostřed barevného podzimu |
výlet do okolí Trutnova | 30. 10. 2010 | J. Mládková, V. Nováková, A. Škodová |
| Ze Svobody do Trutnova podzimem pohodovým |
výlet do okolí Trutnova | 13. 11. 2010 | A. Škodová |
| Zdařilá improvizace kvůli první zimě |
výlet do Podkrkonoší | 27. 11. 2010 | I. Zapadlová |
| Předvánoční procházka okolím Trutnova |
výlet do jižního okolí Trutnova | 11. 12. 2010 | L. Hrabová |
| Po stopách duchovního zrání Otce vlasti |
tajný výlet odboru | 28. 12. 2010 | L. Šlosar |
Výlet do podhůří Krkonoš /16. 01. 2010/ aneb Janskými Lázněmi i jejich okolím
V sobotu 16. ledna jsme se sešli v 8.40 hod. na vlakovém nádraží a Viamontem jsme jeli do Svobody nad Úpou.
Sešlo se nás devět, z toho jeden muž. Počasí bylo příznivé a cesta do Janských Lázní dobrá. Prošli jsme Janské Lázně k lanovce, dále okolo hotelu Vladimír a stoupali opět po dobré cestě k Hoffmanově boudě. Zde jsme odbočili na Zlatou vyhlídku. Je to nová chata s kovovou rozhlednou, ale jsou zde pouze apartmány a žádná restaurace.
Další cesta vedla k dětské léčebně Vesna, okolo kostela Jana Křtitele pod Mariánskou výšinou, kolem kolonády a odměnou byla zastávka v cukrárně.
Vlakem ze Svobody, kde je krásné nové autobusové nádraží jsme odjížděli ve 14,05 hod. Počasí nám docela přálo a tak se výlet vydařil.
J. Chudobová
Účast odboru na veřejné turistické akci Memoriál Jindry Axmana /30. 01. 2010/ aneb Tucet U Soudku
Dne 30. 01. 2010 jsme se zúčastnili pochodu vzpomínkového Memoriálu Jindry Axmana. Počet účastníků byl 12!
Vlakem jsme jeli do Hostinného a odtud šli do Arnultovic na registraci v restauraci U Soudku. Odtud jsme šli po modře značené turistické cestě ke kapličce a osadou Zadní Podháj jsme se vrátili zpět do Hostinného. Poobědvali jsme v restauraci a z nádraží ČD jsme odjeli ve 13,30 hod. do Trutnova.
Trasa měřila 10 km. Počasí bylo slunečné, všem účastníkům děkuje
V. Nováková
Účast odboru na veřejné turistické akci Za zmrzlým Čepelkou /06. 02. 2010/ aneb Za výhledy pod Jestřebí hory
V sobotu 6. února jsme uskutečnili výlet do Malých Svatoňovic, kde jsem se zúčastnili turistického pochodu Za zmrzlým Čepelkou.
Ráno v 07,37 hod. jsme odjeli vlakem do Malých Svatoňovic a na náměstí Bratří Čapků v klubu jsme se zaregistrovali a občerstvili na cestu. Potom jsme se vydali po Bremstě a přes Dolce a pod viaduktem do Velkých Svatoňovic. Cestou se nám přes oblačné počasí naskytly výhledy na rtyňsko-svatoňovickou kotlinu a Kvíčalu.
ihned po svém příchodu na start turisté KČT Lokomotiva Trutnov vstupní halu Kulturního domu v Malých Svatoňovicích doslova zaplavili. Foto: L. Šlosar
Dále jsme pokračovali přes kopec a kolem železniční tratě na Končiny. Tentokrát jsme viděli Jestřebí hory, Rtyni v Podkrkonoší, Červený Kostelec a v dálce Orlické hory. Na Končinách jsme se zastavili na občerstvení v chalupě u Seidelů. Po odpočinku jsme pokračovali v naší cestě zpět do Velkých Svatoňovic. Šli jsme kolem kapličky sv. Václava z roku 1903. Zastavili jsme se v hasičském muzeu, kde nám průvodce podal výklad.
Vrátili jsme se zpět do Malých Svatoňovic na nádraží, odkud jsme odjeli vlakem ve 14,01 hod. do Trutnova. Počasí bylo oblačné, trasa měřila 15 km, zúčastnilo se 10 lidí. Věřím, že se výlet všem líbil a těším se na příští společné cestování.
M. Vašíčková
Výlet do okolí Červeného Kostelce /20. 02. 2010/ aneb Zasněženým Červenokosteleckem
V 07,07 hod. jsme odjeli vlakem do Olešnice. Protože v noci napadlo hodně sněhu, změnili jsme trasu a místo na Červenou Horu a Boušín jsme vyrazili po vypluhované silnici přes Olešnici.
Mírným stoupáním kolem osady Víska jsme došli do obce Trubějov. Slabě chumelilo a byl pěkný pohled na zasněženou krajinu.
Vystoupali jsme na křižovatku nad Horními Rybníky a pokračovali jsme přes Zábrodí do Červeného Kostelce. Prošli jsme městem na vlakové nádraží a ve 13 hod. jsme odjeli do Trutnova.
Akce se zúčastnilo 13 turistů a ušli jsme 12 km po nepříliš frekventované silnici.
M. Dušková
Výlet na Náchodsko /13. 03. 2010/ aneb Z Náchoda na pavlišovský řízek a do Hronova
V sobotu 13. 03. 2010 za pochmurného počasí vyrazilo 14 účastníků KČT Trutnov na lehčí pěší pochod.
Z hlavního nádraží v Trutnově jsme odjeli v 07,37 hod. do Náchoda přes Starkoč. Po uvítání ze strany vedoucí pochodu jsme postupovali po červené směrem na Babí do Pavlišova. Trasa vedle po silnici serpentinami, takže jsme mohli obdivovat krásně opravené a upravené rodinné domky zároveň se zpětným pohledem a vyhlídkou na náchodský zámek a centrum města. Cestou jsme se občerstvili mimo jiné "tekutáliemi", neboť březen je měsícem narození některých turistů.
Okolo 11 hod. jsme dorazili do hostince v Pavlišově, kde byl objednán tzv. pavlišovský řízek /houskový knedlik, kyselé zelí a vepřový řízek/. Ten byl jako letiště, nikoliv papírově slabý, v ceně 50 Kč, knedlíčková polévka byla za 12 Kč a pivo za 18 Kč. Najedli jsme se k prasknutí za velmi solidní ceny.
Po vydatném obědě jsme dále postupovali po červené až k lesu, kde jsme nábližkou sestupovali zledovatělou lesní cestou na okraj Hronova, míjeli jsme veliký nepoužívaný bývalý nepoužívaný dívčí internát /škoda/ a přišli k železniční stanici.
Odjeli jsme ve 14,39 hod. novou soupravou Regionova přímo do Starkoče na přestup a do Trutnova jsme dorazili v 16,22 hod. v pohodě a již se těšíme na příští naše putování. Celkem jsme ušli 10 km.
J. Baudyš
Výlet do podhůří Krkonoš /17. 04. 2010/ aneb Putování za malebnými panoramatickými pohledy na Krkonoše
Již při sestavování plánu turistických akcí pro letošní rok bylo uplatněno přání uskutečnit výlet, který nejen upevní naši fyzickou kondici, ale hlavně nás také seznámí s nevšedními a méně známými výhledy do krajiny z vrcholu Studeneckého Strážníku /630 metrů nad mořem/ a z blízkého okolí.
Vlakem z Trutnova jsme dojeli do stanice Horní Branná. Vydali jsme se polními a lesními porosty do Zálesní Lhoty, rodiště hudebníka a spoluzakladatele Semaforu Jiřího Šlitra a známé lyžařské běžkyně Květy Jeriové. Pomalejším tempem jsme se vyšplhali na Strážník a shlédli sluncem ozářené vrcholy Krkonoš, jejichž nejvyšší části ještě zvýrazňovaly bílé sněhové plochy.
Je to nezapomenutelný zážitek. Není co se divit, že tato krajina tolik inspirovala malíře Kavana i nynějšího umělce Václava Mejvalda z Vrchlabí. Pěkné pohledy jsme zažili i na Zvičinu, Kumburk, Bradlec, Tábor, Kozákov a Jizerské hory.
V poledne jsme se občerstvili ve Studenci v restauraci Na Špici. Příjemně nás překvapilo nejen prostředí a obsluha, ale hlavně velmi kvalitní dobré jídlo. I naše náročná gurmánka Růženka byla velmi spokojená.
Prošli jsme táhlou vesnicí Studencem, poznamenanou 620-tiletou historií, obdivovali nejen malebné srubové domky, ale i nově zářící moderní výstavbu. Povšimli jsme si i toho, že občané Studence si váží minulosti i tradice, že početné Boží muka a kapličky udržují ve vzorném pořádku jako zbožnou připomínku budoucím generacím.
Dalším putováním jsme našli tajemné místo - lesní studánku zvanou Roubenka. Ochutnali jsme pramenitou vodu, občerstvili se, posvačili a nasměrovali jsme se ještě do Roztok do cukrárny na kávu a zákusek. Domů jsme odjížděli vlakem v 16.45 hod.
Bylo nás 14 a ušli jsme po 15 km. K nevšední pohodě přispěl i svatý Petr nádherným počasím, i to, že zhoubný mrak prachu z islandské sopky se odklonil k severním sousedům za Krkonoše.
Děkuji všem za účast a zdařilý průběh.
K. Hák
Účast odboru na veřejné turistické akci Šmajd Novoměstskem /01. 05. 2010/ aneb Na východ od Nového Města nad Metují
V sobotu 01. 05. 2010 jsme uskutečnili výlet do Nového Města nad Metují, kde jsme se zúčastnili pochodu Šmajd Novoměstskem.
Ráno jsme odjeli vlakem v 06,40 hod. do Nového Města nad Metují a v místní sokolovně jsme se zaregistrovali a občerstvili na cestu.
Od sokolovny se po místním značení vydáváme na pochod. Značení je zelenobílé. Jdeme k hotelu Rambousek ul. Čs. legií a přes Beranův most. Stoupáme kolem zahrádkářské kolonie a po úbočí skal na Dvořáčkovu vyhlídku. Cestou jsou krásné výhledy na zámek.
Klesáním se dostáváme k oboře a do Klopotovského údolí a vystoupáme na horu a přicházíme k bývalým lázním Rezek. V těchto lázních se v r. 1877 léčili Dr. Miroslav Tyrš a Jan Neruda. U lázní je kaple sv. Barbory.
Dále scházíme dolů na Pavlátovou louku přes Dubinky se dostaneme na silnici. Po krásných schodech pod hradbami přicházíme na hlavní silnici a vracíme se na náměstí.
V místní restauraci jsme se naobědvali a v sokolovně si vyzvedli diplomy. Poté už odcházíme na nádraží a odjíždíme vlakem v 15,23 hod. do Trutnova. Počasí nám přálo, účast 15 turistů a trasa měřila 12 km.
Věřím, že se výlet všem líbil a těším se na příští společné cestování.
M. Vašíčková, J. Baudyš
Účast odboru na veřejné turistické akci Babička /08. 05. 2010/ aneb V devíti přes Devět křížů
V sobotu 08. 05. 2010 vyjelo z Trutnova devět turistů do Velkých Svatoňovic, aby se zúčastnilo 35. ročníku známého pochodu Babička.
Po zaregistrování u startu jsme obdrželi velmi pěkný diplom k 35. výročí pochodu. Trasa je 25 km dlouhá, což pro starší seniory je těžké, a tak jsme nahlásili a šli kratší trasu, a to přes Podháj a na kopec Vartu, po žluté do Úpice na Sychrov a dále opět po žluté jsme stoupali uličkou Důlní na Krákorku, posléze na Končiny a došli k Devíti křížům.
Zde jsme se osvěžili tekutými ionty a pokračovali lesní pěšinkou dolů k Úpě a po levém břehu došli až k hájence na Boušíně. Po dohodě, když někteří členové nešli stezku "potůčky" do Stolína, jsme změnili původní plán a stoupali vzhůru, sedmkrát přebrodili potůček, prošli Stolín na hlavní silnici Česká Skalice - Rtyně.
Po všech překročeních jsme všichni prvně šli po modré mezi domky do Lhoty za Červeným Kostelcem na nádraží. Zde jsme stihli rychlík ve 14,50 hod. a do Trutnova za krásného slunečného dne dojeli v 15,25 hod.
Pochod se všem moc líbil, převážně se šlo lesem a přírodou, počasí nám přálo a ušli jsme 16 km. Těšíme se na další pochod Polický vandr a dále Za trutnovským drakem.
Zdrávi došli!
J. Baudyš
Účast odboru na veřejné turistické akci Mezinárodní polický vandr /15. 05. 2010/ aneb Na návštěvě i na pochodu
Na Mezinárodním polickém vandru dne 15. 05. 2010 se nás na nádraží ČD v Trutnově sešlo osm /jeden turista/. Jeli jsme přes Teplice nad Metují v 07,10 hod. do Žďáru nad Metují, odkud jsme šli pěšky do Police nad Metují.
Po zaregistrování u startu jsme šli za paní Danou Vackovou, kterou jsme o naší návštěvě informovali. Dům pečovatelské služby je velká budova, a tak se nám k ní podařilo dozvonit pomocí jedné obyvatelky. Měla z nás neskrývanou radost. Popovídali jsme si s ní a předali jí malou pozornost. Šla nás kousek vyprovodit, přestože byla velká zima.
Po rozloučení jsme pokračovali po zelené značce na Suchý Důl a u značky Ochoz jsme se napojili na žlutou značku, která nás vedla do kopce ke křížové cestě, Čertovu kameni a cestou dolů ke kapličce. Odtud jsme se vrátili po známé cestě kolem po známé cestě kolem koupaliště a kláštera na hřiště pro diplom.
Pochod se nám líbil, až na to, že bylo chladno, které odradilo některé turisty - celková účast byla 330 osob. Na zastávce ČD ve Žďáru, kam jsme se vrátili z Police nad Metují, nás chladno přinutilo využít nejbližší spoj do Trutnova, a tak jsme se vrátili v 16,20 hod. Celková délka trasy byla 11 km.
I. Zapadlová
Vícedenní výlet odboru do Orlických hor /13. - 19. 06. 2010/ aneb Týden v Orlických horách
V týdnu od 13. do 19. 06. se naše parta ubytovala v Rokytnici v Orlických horách, odkud podnikala výlety za poznáním po okolí.
Krásný pobyt s polopenzí nám komplikovalo počasí, takže jsme některé plánované pěší túry museli zkombinovat s cestami autobusem. I přesto jsme nachodili kolem 70 Kč a poznali Žamberk s krásným zámkem, kašnou se sochami Nymfy a Kentaura na náměstí a s rozhlednou Rozárka, dále rozhledný komplex Hanička a nádherně opravovaný kostel v Neratově.
Naše nejdelší dvacetikilometrová vycházka Julinčiným údolím nás zavedla do Říček a po vyhlídce u menhyrů na vrcholu Říček jsme shlédli toto středisko zimních sportů ještě z protilehlého Anenského hřbetu.
V milém krajkařském městečku Vamberk jsme prošli opravovaný "malý Karlův most", muzeum i výstavu krajek a také kostel s nádhernými varhany. Blízký Potštejn nás přivítal nově otevřenou zámeckou zahradou a krásným výhledem z opravovaného hradu. V údolí Vochtánka se zrovna konalo dřevosochání.
V okresním městě Rychnov nad Kněžnou jsme seznámili s osobností Karla Poláčka a sochami jeho pěti uličníků a u gymnázia s památníky na Jiřího Šlitra a Rudolfa Rokla. Navštívili jsme zámek a dozvěděli jsme se, že zde žije majitel zámku Jan Kolowrat s manželkou.
Domů jsme se vraceli vlakem v sobotu 19. 06. a v Týništi nad Orlicí jsme při čekání na další spoj ještě stihli výstavu historických vozidel. V 13,20 hod. jsme se v Trutnově rozcházeli s pozdravem "Tak příště!"
J. Kotková
Vícedenní výlet Cykloklubu Krakonoš na jižní Moravu "Vinařské stezky" - cyklo - /13. - 19. 06. 2010/ aneb O čem voní víno
Cykloklub Krakonoš KČT Loko Trutnov uspořádal ve dnech 13. - 18.6.2010 putování po Jižní Moravě s názvem Vinařské stezky aneb O čem voní víno. V podtextu jsem použil název knížky Svatopluka Řičánka "O čem voní víno". Tuto knížku daroval Pepovi Wenkovi a mě při návštěvě celé naší party jeho vinném sklípku ve známé vinařské obci Pavlov. Od jeho sklípku, který je téměř pod úpatím Dívčího hradu, kde nám p. Řičánek ochotně pohlídal kola, následoval pěší výstup na hrad, kam se s koly nesmí. Po návratu z hradu pak následovala ochutnávka jeho vínka a hezká beseda. Pan Svatopluk Řičánek o sobě ve výše uvedené knížce říká:
Bydlím v Brně a žiju v Pavlově. A rád. Jsem herec a vinař. Miluju
setkání. A víno a chleba. Obsahují
pravdu a lásku. Je mi blízká krása
a bohatost věcí, které se nedají
koupit. Věřím, že čas můžeme
zpomalit tichem a v tichu lépe
naslouchat. Více si rozumět.
V pohárku svěžího vína být blíž pokoře a sobě.
Protože nás ještě čekala cesta do Velkých Pavlovic, kde jsme byli ubytováni, muselo být naše posezení před 18:oo hod. ukončeno.
Našeho putování, při kterém jsme poznali krásná místa Jižní Moravy a ochutnali dobrá vínka, se zúčastnilo celkem 12 cyklistů, z toho 5 z Trutnova, 3 z Červeného Kostelce, 2 z Ústí n. Labem a po jednom z Pardubic a Rychnova n. Kněžnou. Celkem se nám podařilo zdolat téměř 3300 km.
mapa s přehledem jednotlivých tras. Autor: J. Tuček
pohled z rozhledny na Slunečné. Foto: J. Tuček
zátiší u vinného sklípku Svatopluka Řičánka. Foto: J. Tuček
sklípek. Foto: J. Tuček
účastníci putování Vinařské stezky aneb O čem voní víno. Foto: J. Wenke /samospoušť/
J. Tuček
Výlet odboru do Krkonoš /03. 07. 2010/ aneb Okolo Špindlerova Mlýna za nejkrásnějším hrazenářským dílem
K chatě U Bílého Labe jsme přišli ze Špindlerova Mlýna po Dřevařské cestě. U soutoku Bílého Labe s Čertovou strouhou jsme odbočili vlevo.
Po hrozné povodni v roce 1897 se c. a k. rakouští úředníci rozhodli zregulovat horské potoky Krkonoš, aby neohrožovaly životy lidí v údolích. V roce 1901 došlo i na Bílé Labe a jeho přítoky. Na Čertově strouze vzniklo nejkrásnější hrazenářské dílo v Krkonoších.
Z velkých dokonale opracovaných žulových bloků bylo postaveno 43 stupňů a kaskád doplněných dlážděným dnem i břehem potoka. Dokonale spasované kameny až na drobné škody vydržely všechny povodně. Podél jedinečného technického díla vede od roku 1997 naučná stezka.
Celkem se nás sešlo 16 členů odboru.
M. Vašíčková, A. Karlíková
Výlet do Českého ráje /17. 07. 2010/ aneb Český ráj to na pohled, to je ta naše krásná země….
Úvodem nemohu nepřipomenout páteční katastrofickou předpověď počasí našich meteorologů na sobotu 17. července, kdy se měl uskutečnit plánovaný turistický pochod v Českém ráji. A tak jsem i očekával, že akce může skončit již ráno na vlakovém nádraží. Nemohl jsem uvěřit tomu, že přes všechny výstrahy nás odjelo do Turnova šestnáct.
Z nádraží jsme prošli okrajovou část města kolem židovského hřbitova po červeně značené cestě a asi po kilometrovém náročnějším stoupání nás přivítala v parkově upraveném svahu velká skupina zajímavých dřevěných soch - děl uměleckých řezbářů. Opodál na skále Hlavatici jsme vystoupili po schodišti na terasu a otevřely se nám nádherné panoramatické pohledy do dalekého okolí. Potom jsme již mírně zvlhčeným terénem zamířili k hradu Valdštejn. Poutavá přednáška hradního průvodce nás zaujala, vždyť Valdštejnové pocházejí z našeho kraje a celá řada známých míst je připomíná. Shlédli jsme také rytířské šermířské klání, které - ač přes četná smrtelná zranění - dopadlo dobře.
Cestou na Hrubou Skálu jsme ještě odbočili k prohlídce Kopicova statku. Zaujala nás nejen čtvercová usedlost s patrovým domem s pavlačí z 19. století, ale zvláště nádherná skalní galerie, kterou vytvořil sedlák, lidový umělec Vojtěch Kopic. Byl inspirován národními dějinami. Většinu reliéfů doplňují rozmanité lidové moudrosti, verše a citáty.
Cestou na Hrubou Skálu jsme obdivovali nádherné scenérie skalních masivů, staleté jedle, borovice i zajímavé keře i květiny. Zámek Hrubá Skála je velmi zachovalý, udržovaný, okolí je přizpůsobeno turistickému ruchu. Zde jsme se občerstvili, trochu i odpočívali a v 15,45 hodin prolezli "myší dírou" na poslední úsek našeho putování do Sedmihorek.
Prošli jsme lázeňským komplexem, chvilku poslouchali hudbu a potom již pokračovali na zastávku ČSD. Naše cestování bylo tentokrát delší, do Trutnova jsme přijeli v 19,45 hod., a odkráčeli jsme 14 km.
Co říci na závěr? Jaká poučení?
- Rozhodující vliv na počasí nemají meteorologové, ale sv. Petr, který nám dopřál ideální počasí. Děkujeme.
- Není třeba zbytečně spěchat, měli jsme čas vnímat krásu přírody, čas zamyslet se nad historií a činech našich předků, měli jsme čas čerpat z umění a píle vlastence Vojtěcha Kopice. Děkujeme.
- Celý den byl prodchnut příjemnou atmosférou a pohodou a věřím, že budem vzpomínat.
K. Hák
Výlet odboru do Krkonoš /31. 07. 2010/ aneb Zapomenutými kouty východních Krkonoš
V sobotu 31. července ráno v 08,30 hod. jsme se sešli na autobusovém nádraží /15 žen a dva muži/. Proti novému jízdnímu řádu přijel autobus o deset minut později. Ještě větší šok byl, když jsme do Spáleného Mlýna jeli přes Janské Lázně a Pec pod Sněžkou.
Ze Spáleného Mlýna jsme vyrazili podél řeky Malé Úpy a po druhém mostě přešli do Lvího dolu. Rovné místo za řekou připomíná, že tu stál za druhé světové války malý zajatecký tábor pro vězně z Francie a později i ze Sovětského svazu.
Asi po kilometru chůze podél Jeleního potoka jsme odbočili vlevo do Messnerova dolu. Tento zapomenutý kout oblasti Malé Úpy byl mnoho let nepřístupný. Po opravě čtyř mostů a dřevařské cesty byl před deseti lety opět zpřístupněn.
Úzkým údolím podél peřejí Messnerova potoka jsme přešli za čtvrtým mostem vlevo a lesní pěšinou na cestu pod Sagasserovy boudy. U nich je pěkné posezení, kde jsme se posilnili a obdivovali krásné výhledy na Šímovy boudy a Pomezní hřeben. Odtud asi jeden kilometr vzdáleným údolím Šramlu jsme došli do Velké Úpy.
Urazili jsme 11 km. Opět po delším zpoždění jsme dojeli do Trutnova, ale hlavně "zdrávi došli".
M. Janatová
Účast odboru na veřejné turistické akci Toulky Machovskem /14. 08. 2010/ aneb Bylo nás pět
V sobotu 14. srpna jsem jeli do Hronova vlakem a od vlakového nádraží autobusem do Žďárek.
Potom jsme šli pěšky do Pstružné a po hranici na Machovské končiny, kde jsme posvačili u bývalého hostince. Potom jsme vystoupali na vyhídku na úbočí Boru /720 metrů nad mořem - krásný výhled/ a došli do Machova - do hostince na dršťkovou polévku.
Autobusem jsme dojeli k vlakovému nádraží Police nad Metují a do Trutnova jsme dojeli v 15,30 hod. vlakem. Celý den nepršelo.
Kdo nepřišel, o mnoho přišel, říkal Pepa. Snad příště.
M. Horáková
Účast odboru na veřejné turistické akci Podzimním Královédvorskem /04. 09. 2010/ aneb Houštinou kontrol k poznávání Královédvorska
V sobotu 04. září uskutečnil náš odbor KČT pěší pochod ve Dvoře Králové nad Labem.
Na autobusovém nádraží se nás sešlo 10, z toho 8 žen a 2 muži. V 07,20 hod. jsme odjeli na start ve škole 5. května, kde jsme provedli registraci, obdrželi popis vybrané trasy na 12 km a odpochodovali na Lipnici, kde jsme odbočili na vlastní značení a dále absolvovali první kontrolu.
Pokračovali jsme dále, až jsme narazili na silnici u železničního přejezdu. Zde byla druhá kontrola s občerstvením /povidlový koláč, limonáda/. Dále jsme pokračovali po silnici ke třetí kontrole. Zde jsme odbočili na lesní cestu, míjeli jsme útvar Čertovy hrady, odbočili na modrou ke čtvrté kontrole a došli do osady Zátluky.
Pokračovali jsme po zelené do Doubravice, kde ale hostinec 04. 09. byl přechodně otevřen až od 17 hodin. Naštěstí zde fungovala soukromá pekárna, kde se část naší skupiny občerstvila výbornými výrobky a kávou.
Postupovali jsme dále přes Zálesí ke Dvoru Králové - vlakovému nádraží a nádražní pěšinkou došli do cíle ve škole. Obdrželi jsme vandrovnický list, medaili a doporučení do hostince, kde dobře vaří.
Ve 14,11 hod. jsme odjeli za prudkého deště autobusem do Trutnova. Ušli jsme 12 km za dobré prosluněné pohody překrásnými terény s výhledy, pochod se vydařil, moc se nám líbil. V příštích obdobích budeme více poznávat Královédvorsko.
Kdo nepřišel, o mnoho přišel.
Zdrávi došli.
J. Baudyš
Výlet odboru do Krkonoš /17. 09. 2010/ aneb Z Pomezních bud do Horního Maršova
V pátek 17. 09. 2010 jsme oproti původně určenému termínu 18. 09. - s ohledem na špatné autobusové spojení o víkendech - uskutečnili plánovaný pochod z Pomezních bud.
Z Trutnova jsme vyjeli v 08.35 hod, na Vachatkách nás uvítal velmi bouřlivý vítr, a proto jsme pospíchali po červené do Dolní Malé Úpy. Zde jsme si prohlédli hřbitůvek, kostelík a u zdi v malé ohrádce pozůstatky německého vojenského letadla, které na úbočí Sněžky havarovalo 22. 02. 1945 s 36 vojáky na palubě. Jsou zde vystaveny trosky trupu, křídla a motoru.
Pokračovali jsme dále směrem na lysečinskou křižovatku Cestník a odbočili na Horní Albeřice. Cestou jsme se zastavili na kávu v Lysečinské boudě. Po občerstvení jsme stále klesali a před Albeřicemi jsme shlédli starou kamennou jednokomorovou vypalovací pec na vápno. Těsně za ní byl lom na vápenec, značně hluboký, dole s jeskyní.
Prošli jsme obcí a v Dolních Lysečinách jsme se napojili na cestu z Lysečin. Za mírného deště došli jsme okolo rybníčku do Horního Maršova. Asi po 45 minutách přijel bus do Trutnova, kam dorazil cca v 16.30 hod.
Vystoupili jsme s dobrým pocitem prošlé trasy s krásnými výhledy na Krkonoše. Ušli jsme 15 km v počtu 12 osob, účastníkům díky za kolektivní pohodu.
Zdrávi došli !
J. Baudyš
Účast odboru na veřejné turistické akci Okolo Hradce/02. 10. 2010/ aneb Pochod plný slunce a stínů v lese, pohody, ale i únavy
V sobotu 02. října pořádaly odbor KČT Hradec Králové a Městské lesy Hradec Králové a. s. turistickou akci pod názvem Okolo Hradce jako součást čtyřdílného seriálu Chodíme celý rok pořádaného naší oblastí za účelem propagace turistických akcí pořádaných jejími odbory.
Start byl před budovou Městských lesů Hradec Králové a. s., kde se nás zaregistrovalo 15 Trutnováků. Jeden pořadatel nás vyvedl do místních lesů na rozcestí, ukázal cestu nedostatečně značenou a my jsme po tomto místním značení vyrazili, potom po červených značkách, až jsme došli ke stanovišti lesáků, kteří nás poslali dále /asi 300 metrů/, kde měli občerstvovací stanici. Grilovali párky ke chlebu, nabízeli ještě černou kávu, čaj a limo, a tak jsme pojedli sedíce na skládacích lavicích. Jedna z nich, kde seděly čtyři ženy a já, se v měkkém terénu převalila dozadu, skáceli jsme se na záda, nohy i ruce s párkem k nebi a díky pohotovosti lesáků jsme byli bez úhony opět na nohou, pouze od štěrku a písku ušpiněni.
Pokračovali jsme s obtížemi dále k první kontrole, na rozcestí nebyly značky a hledali jsme správný směr. U této kontroly jsme odbočili po žlutých značkách kolem rybníka a na další velké křižovatce jsme odbočili doleva, což byla chyba, a došli jsme ke druhé kontrole u Mazurovy chalupy. Museli jsme se tři kilometry opět vracet /celkem 6/ a na křižovatce pokračovat tentokráte doprava a tím místo plánovaných 14 km jsme ušli celkem 20 km značně unaveni, stále mezi lesy bez vyhlídek a sledovat správný směr na lesních křižovatkách.
haló, tady 150 - haló, je tam hasičský sbor?, hlásím …. ach ne, promiňte, to je planý poplach, vody rybníka Výskytu nepohlcují jeho okolí, to jen trutnovští turisté zaplavují první kontrolu pochodu Okolo Hradce. Foto: L. Šlosar
trutnovští turisté obemkli v drtivém sevření první kontrolu na břehu rybníka Výskyt … a hned tak se nepustí. Foto: L. Šlosar
Do cíle jsme došli před 14. hodinou, obdrželi diplomy pochodu a několik velkých diplomů za uskutečněné tři pochody v rámci seriálu Chodíme celý rok. Štěstí nám přálo, na hlavní nádraží ČD v Hradci Králové jsme dorazili ve 14,30 hod., kdy za deset minut odjížděl osobní vlak do Jaroměře, kde jsme přestoupili a dalším osobním vlakem dorazili do Trutnova v 16,22 hod.
Byl krásný sluneční den, ráno s prvním mrazíkem. Byl to nevšední pochod plný slunce a stínů v lese, pohody, ale i únavy z té rozsáhlé roviny. Přesto se ale těšíme na další pochod 16. 10.
Díky za účast a pochopení po kufrování. Zdrávi došli.
J. Baudyš
Účast odboru na veřejné turistické akci Podorlický šmajd /16. 10. 2010/ aneb Jak se vydařil pochod Podorlický šmajd?
Známé lidové pořekadlo zní "Odvážnému štěstí přeje". Rozhodování o účasti na pochodu Podorlický šmajd nebylo snadné, vždyť naši meteorologové předpověděli, na sobotu 16. října deštivé počasí.
Na trutnovském nádraží se nás sešlo ve v 8.40 hodin deset odvážlivců. Přes Starkoč, Václavice jsme do Nového Města nad Metují dorazili v 9,40 hod, v sokolovně jsme se zaregistrovali, vyřídili formality a nastoupili na dvanáctikilometrovou trasu. Prošli jsme městskou částí, kol zimního stadionu, okolo Rouskova mlýna, kol obce Černčice do vesnice Vršovka, kde nás očekávalo nejen kontrolní stanoviště, ale i dobré pohoštění. Polévka se pořadatelům podařila a trocha odpočinku neuškodilo.
kontrola ve Vršovce. Foto: M. Vrabcová
Pokračovali jsme polní cestou, prošli les Jaselný a to již nás zdáli zdraví novoměstský zámek. Překvapila nás moderní nová stavba modlitebny českobratrské církve a v zápětí již přicházíme opět k cíli, do sokolovny, kde jsme obdrželi hezké pamětní listy a Jaruška navíc obdržela zajímavý dárek pro nejstarší účastnici tohoto setkání, malovaný hrneček. Celkem jsme ušli každý 15 km.
A jaké bylo počasí a jak se nám dařilo? "Sláva, nazdar výletu, nezmokli jsme a jsme tu", znělo v Trutnově na nádraží v 16.22 hodin přesně.
Děkuji všem našim účastníkům a pořadatelům z Nového Města patří dík za dobrou organizaci a označení trasy.
K. Hák
Výlet do okolí Trutnova /30. 10. 2010/ aneb Ze Stachelbergu do Trutnova uprostřed barevného podzimu
Na plánovaný výlet - pochod okolím Žacléře se nás v sobotu 30. října na autobusovém nádraží sešlo celkem 18 - z toho 2 muži - a v 07,35 hod. jsme odjeli autobusem. Do Žacléře ale odjely tři účastnice. Většina v počtu 15 vystoupila na zastávce Babí, odkud se vydala k pevnosti Stachelberg. Zde jsme byli odměněni krásným výhledem na panorama Vraních hor, jímž vévodí Královecký Špičák.
Po krátké prohlídce soustavy opevnění z let 1938 - 39 jsme pokračovali po červené značce přes kamenolom až k chatě SLŠ Trutnov Vobešlovce, kde se nachází střelnice mysliveckého spolku. Lesní cestou jsme pokračovali k Zámeckému vrchu, prohlédli si okolí s novým srubovým altánem a s ohništěm pro opékání buřtů. Altán je součástí naučné stezky vedoucí areálem školního polesí Trutnov.
Další cesta nás zavedla k nově vybudované restauraci, kde jsme stavili na oběd. Okolí restaurace je velmi krásné včetně výhledu do okolí. Odtud jsme se přes Nové Dvory vrátili domů. Za krásného podzimního počasí plného slunce, barev a nádherných výhledů jsme ušli celkem asi 13 km.
Děkujeme všem za účast. Ahoj.
J. Mládková, V. Nováková, A. Škodová
Výlet do okolí Trutnova /03. 11. 2010/ aneb Ze Svobody do Trutnova podzimem pohodovým
V sobotu 13. listopadu se nás na plánovaný výlet sešlo na hlavním vlakovém nádraží v Trutnově celkem 11/ 2 muži, 9 žen/.
V 07,44 hod. jsme odjeli vlakem společnosti Viamont do SVOBODY NAD ÚPOU. Odtud naše další cesta vedla po hlavní silnici ke krytým schodům a dále dlouhým táhlým kopcem na SLUNEČNÍ STRÁŇ, kde jsme byli odměněni krásným výhledem na Krkonoše.
Již mírnějším terénem jsme po žluté značce pokračovali ZLATOU CESTOU přes DOLNÍ SEJFY kolem koupaliště a od křižovatky směrem na SKLENÁŘOVICE, přes osadu BYSTŘICE stále Zlatou cestou až DO HORNÍHO STARÉHO MĚSTA. Po občerstvení v restauraci jsme pokračovali do TRUTNOVA.
Přestože počasí zprvu vypadalo hrozivě - bylo sice teplo, ale silný vítr a dešťová přeháňka - nakonec bylo i sluníčko a náš výlet byl příjemný. Po ujití asi 17 km jsme došli sice unaveni, ale v pohodě.
A. Škodová
Výlet do Podkrkonoší /27. 11. 2010/ aneb Zdařilá improvizace kvůli první zimě
Plánovaný pochod dne 27. 11. do Lázní Bělohradu a dále dopadl úplně jinak. Na sobotu do rána napadl první sníh a s ním problémy, které nás zaskočily. Po příjezdu do Lázní Bělohradu jsme zjistili, že ze silnice je kluziště. Rozhodli jsme se, že nebudeme riskovat a plánovanou trasu změníme na důkladnou prohlídku okolí i města.
Vyrazili jsme po červené značce ke kostelíku Byšičky, který je viditelný i z dálky. Na kopečku kolem něj je křížová cesta, která stojí za shlédnutí. Nahoře jí opatruje dřevěná socha mnicha sv. Augustina, který hledí do okolí právě tak jako my a pochvaluje si krásné slunečné počasí, přestože fouká studený vítr.
Pokračujeme po žluté značce do údolí směrem k bažantnici, Krásně upraveným parkem s ochutnávkou minerální vody se dostáváme do lázeňského areálu, kde jsme si prohlédli nově otevřený lázeňský pavilon a za náměstím toho času skoro vypuštěné koupaliště Pardoubek.
Odtud jsme pokračovali směrem k náměstí, a protože byl čas na oběd, zašli jsme do nám známého hostince. Po výborném obědě jsme se zastavili na zdejším hřbitově u hrobu spisovatele K. V. Raise, prohlédli si kostel a pokračovali prohlídkou parku za náměstím, který je též věnován památce zdejšího rodáka. Do Trutnova jsem se vrátili v 16 hodin.
Výlet absolvovalo 13 členů odboru turistiky, délka trasy byla 10 km. Přestože jsme si výlet zkrátili, moc se nám líbil.
I. Zapadlová
Výlet do jižního okolí Trutnova /11. 12. 2010/ aneb Předvánoční procházka okolím Trutnova
Sešli jsme se v hojném počtu v sobotu 11.12.2010 na náměstí. Bylo nás 18 ! Sice chumelilo, ale to nás neodradilo.
Vydali jsme se cestou za hřbitovem do Dolců. Dorazili jsme na Severku, kde jsme se všichni podle chuti posilnili. Potom přes Oblanov a Volanov zpět.
Byla to ladovská procházka. Celkem asi 12 km. Všichni "Zdrávi došli".
start. Foto: M. Vesprémi
z Bojiště na rozcestí do Dolců. Foto: M. Vesprémi
první labutí jezírko. Foto: M. Vesprémi
info, co se čeká a nemine. Foto: M. Vesprémi
zima v Dolcích. Foto: M. Vesprémi
hlavní rybník. Foto: M. Vesprémi
honem do tepla. Foto: M. Vesprémi
posezení v Severce. Foto: M. Vesprémi
oblanovský sešup. Foto: M. Vesprémi
L. Hrabová
Tajný výlet odboru /28. 12. 2010/ aneb Po stopách duchovního zrání Otce vlasti
S velkými otazníky v očích - ano i do tváří vetkanými v těch případech, kdy zvědavost trvala již od samotného přihlášení - scházeli se účastníci poslední v roce 2010 turistické akce odboru KČT Lokomotiva. Nebylo divu, již po šestnácté - v nepřetržitém sledu od roku 1995 v příslušném kalendářním roce vždy naposledy - sešli se členové odboru na tradiční tajný výlet, jehož cíl zatím dosud znali pouze oba oba Joskové z Horního Předměstí, kteří jej připravili, a Pepík, jenž zajišťoval dopravu. Hnedle však, jakmile po hodině osmé před hlavním nádražím v Trutnově rozjel se autobus společnosti Osnado, otazníky v očích a na tvářích účastníků vystřídaly dychtivé pocity očekávání, neb manažeři akce odtajnili oba následující cíle putování základními údaji o obou místech ab ovo - od prvních údajů o tom, jak 3. října 1780 položil císař Josef II. základní kámen k mohutné ještě barokní pevnosti, jež po letech dostala pojmenování JOSEFOV, resp. jak na počátku 11. stol. nepřízní osudu vytrvale pronásledovaný kníže Jaromír založil hradiště, jež dostalo pojmenování JAROMĚŘ.
Již kol deváté ranní 45-ičlenná výprava počala v JOSEFOVĚ obcházet proti směru hodinových ručiček liduprázdné Masarykovo náměstí, nad jehož poklidem z východní jeho části jakoby dohlížel empírový kostel Nanebevstoupení Páně, do jehož čelního nápisu F II. MDCCCV zašifrovány byly jméno vládnoucího panovníka a počáteční rok stavby a /František II. - 1805/. A ani silný mráz neznemožnil soustředit se účastníkům výpravy na míjené budovy šťastně označenými navíc nápisy - na velitelství, hlavní strážnici s pamětní deskou dvanáctileté Valušky Dvořákové zastřelené tu 05. května 1945 německým důstojníkem, na starou a novou radnici pro změnu s nápisem se ztěžka zapomenutelným jménem a příjmením autora projektu pevnosti Josefov polního podmaršálka Claude Benoita Duhamela de Querlonda.
Výprava minula zvenčí nepříliš úpravnou budovu hotelu Veselý, jenž postaven byl Martinem Veselým, hostinským proslulým nadměrnou váhou přes 200 kg. V roce 1838 měla do výčepu blízko Božena Němcová, ale mnoho si jeho dobrodiní patrně neužila, neb nejprve byla v očekávání syna Hynka, a poté v šestinedělí. Narodil se zde i rusofil Karel Kracík, s jehož jménem setkali jsme se později na vojenském hřbitově.
Výprava procházela geometricky dokonalými ulicemi s podlouhlými budovami, jež v době své největší slávy sloužily převážně jako k ubytování posádkového vojska a jež připadly mi nyní některé jakoby pro squat stvořené. Na jednom místě pronikla výprava do Dvojitých kasáren v Bastionu I, na jejichž vnitřní straně nápis hrdě sděloval, že rekonstrukce je realizována v rámci projektu HISTORICKÁ REKONSTRUKCE - historická rekonstrukce - společný produkt v česko-polském příhraničí", financovaného Evropskou unií v letech 2007 - 2013.
nejen výstižné cedulky na domech na Masarykově náměstí, ale i erudovaný výklad jednoho z Joskků, zasloužil se o to, že každý z účastníků si nejen z náměstí v Josefově, ale i z celého výletu odnesl něco zajímavého. Foto: L. Šlosar
dlouhé geometricky na svou dobu dokonalé ulice Josefova působily uklidňujícím dojmem. Foto: L. Šlosar
Výprava sestoupila do příkopu se vchodem do pevnostního podzemí k jeho prohlídce. Na jeho začátku obdržel každý její člen svíčku v kovovém pouzdře. Při prvních krocích v podzemí ve sporém svitu svíčky na sice rovné podlaze necítil jsem se příliš jistý, pořád jsem si představoval, co by vykonalo natažené lanko nebo volně položená cihla. K aklimatizaci přispěl krátký exkurs do slepé chodby vykonaný v podřepu, však také do stavu pevnostního vojska byli přijímáni vojáci do výše 170 cm. Jejich další významnou vlastností musela být vynikající orientace a výborná paměť, protože se pohybovali potmě a k orientaci jim sloužili plastické cedulky s čísly. Od jiných vojáků vyžadován byl abnormálně dobrý sluch, jejich úkolem bylo zaslechnout nepřítele.
Poté, co vynikající průvodce vládnoucí navíc neobyčejně suchým anglickým humorem, provedl nás první částí 1 km přístupných chodeb a osvětlil nám rozdělení chodeb, do dalšího místa setkání nasměroval nás samotné. Uklidnil nás informací, že plánované ztráty u každé výpravy jsou pouze do 10 % a že zbloudilého turistu najde nejbližší výprava 02. dubna příštího roku. Nevím, zda to způsobil sporý svit svíčky, ale zdálo se mi, že po těch slovech zbledli dva lidé - jeden z vedoucích Josků, jenž do každého z nás zatím investoval po 30 Kč, a hospodář odboru, jenž uvědomil si, že nestačil ode všech vybrat včas členské příspěvky na příští rok. Při našem postupu na místo setkání na krátký čas nabyl jsem pak obavy, zda členskou schůzi neuskutečníme improvizovaně v kufru, nikoliv ovšem ve vrchlabské hospodě stejného jména, ale v rozšířeném prostoru mezi chodbami, který sloužil k úkrytu minérům v případě neúspěšného odpálení miny, a dále k zastavení nepřátelského vojska, pokud vniklo do podzemí, nakonec přece jsme se v podzemí u tabulky č. 169 u dalšího výkladu šťastně shledali.
Výprava nato šťastné vystoupila i na povrch pevnosti, jež nikdy nebyla dobývána - po sedmi letech budování se poměry s Pruskem, kvůli němuž byla zbudována, uklidnily, a v roce 1866 pruská armáda se k pevnosti nedostavila, arogantně prošla ve vzdálenosti 4 km a zcela zbaběle kosila rakouské vojáky u Náchoda, Jičína, Hradce Králové a všude jinde, kde žádná podzemní pevnost se nenalézala. Všichni protřeli jsme si nato oči znenadání oslněné sluncem i sněhem, přepočítali se a zjistili, že členskou schůzi bude možno konat přece jen v salonku hotelu Patria.
areál podzemní pevnosti působil zvenčí dík sněhové přikrývce velice netradičně. Foto: L. Šlosar
permoníci se uvnitř podzemí josefovské pevnosti naštěstí nerozutekli, takže kasemata v katakomby naštěstí neproměnili. Foto: L. Šlosar
Výprava nato postupovala Josefovem ulicí Rudé armády směrem západním. Čtyřista metrů za posledním domem na malém návrší doputovala k pevnostnímu hřbitovu rovněž z roku 1780 s nápisem Resurecturis /Opět vstaneme/. Muž ve staré vojenské čepici - hrobník a znalec vojenské historie - dokázal skoro o každém hrobu pověděti něco zajímavého. V jednom hrobě kupříkladu spočívají dva vojáci - nadporučík a hejtman, jež smrt v převrženém kočáře zastihla ve chvíli, kdy věnovali se maximálně možným způsobem svým společnicím, jež ovšem přežily. Na hřbitově toho jinak k popukání přirozeně mnoho nebylo. Jsou zde pohřbeni vojáci z pěti válek, ostatky mnohých pohřbeny jsou hromadně. Šest pomníků vztahujících se k prusko-rakouské válce nalezl jsem díky své předchozí jediné návštěvě v dolení části hřbitova vlevo.
vojenský hřbitov pln byl hrobů těch, kteří měli nějakou souvztažnost s nedalekou pevností, platilo to i dvou důstojnících z hrobu úplně vlevo, kteří zemřeli při nehodě kočáru při činnosti vůči svým společnicím nejhorečnější. Foto: L. Šlosar
V samostatné části hřbitova - zajateckém hřbitově převážně se vztahujícímu k 1. světové válce výprava sestoupila k devět metrů vysokému pomníku "Padlým za vlast", jehož autorem je jeden z ruských zajatců Nikolaj Suškin a jenž vznikl v roce 1916 co plod šest měsíců trvající práce. Na pomníku byly patrny hlava Krista, plačící matka i bohatýr, sochař do hoření části zakódoval i pravoslavný kříž. U kříže na dolením kraji mezi významnými občany Josefova padlými ve 2. světové válce nalezla výprava například jména generála československé armádní duchovní správy Msgre Methoděje Kubáně, kpt. Antonína Ivanova, otce spisovatele Miroslava Ivanova i Valušku Dvořákovou. Kříž v levé části hřbitova ve směru příchodu připomíná německého svobodníka Josefa Seidlingera, jenž na konci 2. světové války byl ubit soukmenovci za to, že už měl války po krk. Deska na paměť Karla Kracíka oslavuje měšťana josefovského, jenž pomáhal ruským zajatcům v 1. světové válce natolik, až přišel na buben.
Výprava se hřbitovem rozloučila se u hrobu českého diplomata a sekretáře, rovněž místního rodáka Arnošta Heidricha, exteriér vojenského hřbitova pak zcela opustila u hřbitova pro domácí mazlíčky rozkládajícího se před jeho hradbami.
na zajateckém hřbitově vzhlíželi účastníci tajného výletu s obdivem k devítimetrovému pomníku "Padlým za vlast", jehož autorem byl ruský zajatec N. A. Šuškin. Foto: L. Šlosar
u kříže se jmény významných občanů Josefova padlých či zahynuvších ve 2. světové válce představuje se nám také skvělý náš průvodce hřbitovem. Foto: L. Šlosar
"válka je vůl" /zvláště ta prakticky už prohraná a ke všemu okupační/ - věděl již dvacet let před hippies mladičký německý svobodník, u svých fanatických soukmenovců však nepochodil a když chtěl se vzdát, byl jimi ubit k smrti. Foto: L. Šlosar
Výprava opustila Josefov za Masarykovými sady po mostu těsně pod soutokem Labe a Metuje. Na kraji JAROMĚŘE rozdělily ji načas závory, s ohledem na rekordní počet úmrtí na železničních přejezdech v roce 2010 na trať jsme nevešli a projíždějící vlak dostal přednost.
Výprava po překlenutí východní části náměstí Československé armády pohlcena byla mohutnou gotickou stavbou kostela sv. Mikuláše ze 14. stol. Také pro tuto naši návštěvu zajištěn byl patron - polsky mluvící kněz. Stálo za to několikrát obejít interiér kostela s bohatou barokní výzdobou a s betlémem na konci jeho severní lodi či posedět v lavicích v jeho prostředku a zahledět se na zlatem ozářený oltář Martina Krupky s obrazem Zjevení sv. Mikuláše císaři Konstantinovi anebo dozadu nahoru na hudební kůr.
poprvé představil se nám kostel sv. Mikuláše v idylickém pohledu při překlenování Labe. Foto: L. Šlosar
z bohaté výzdoby kostela sv. Mikuláše vyjímám pohled na překrásný pestře a bohatě vyzdobený oltář. Foto: L. Šlosar
Výprava nadél protnula podlouhlé náměstí, překročila Labe a ještě opatrněji frekventovanou Husovu ulici. V Městském muzeu za asistence paní ředitelky ocitla se náhle ve svět hraček. V hale přízemí panenky opanovaly Vánoční stromek vprostřed, vitríny i celý její obvod, plyšovým medvědům, houpacímu koni, elektrickému vláčku či stavebnicím přináleželo 1. poschodí, jež vlastně bylo rozlehlým ochozem, kazetový strop byl společný oběma nejnižším podlažím. Určitá vzdálená podoba s interiérem Bílé labuti napověděla, že budova byla v roce 1910 - 11 postavena dle projektu architekta Josefa Gočára jako obchodní dům, jenž specializován byl na zboží galanterní, v němž nacházelo se i bohatě zásobené oddělení hraček i předmětů žertovných a dekoračních, jenž po firmě tehdejších vlastníků A. Wenke a syn sluje dodnes Wenkeův dům a jeden z vedoucích tajného výletu má k němu více než vřelý vztah.
vstupní halu Wenkeova domu, nyní Městského muzea, opanovaly panenky. Foto: L. Šlosar
pohled ke společnému stropu dvou podlaží díky ochozu připomenul mi jiný obchodní dům - Bílou labuť. Foto: L. Šlosar
v 1. podlaží Městského muzea ožili konečně i ti účastníci, kteří se dosud nijak neprojevili - jako autor reportáž, jenž - stržen atmosférou výstavy - taktak zdržel se výkřiků jako: "Maminko, kde mám svého cínového vojáčka? Uděláš mi krupicovou kaši"? Foto: neznámý kolemjdoucí
stále tentýž pohled naskýtal se - tentokráte dolů z 1. poschodí: panenky, panenky a zase panenky! Foto: L. Šlosar
plakát prozrazuje, že firma A. Wenke a syn v Jaroměři musela být dobře zavedenou firmou a že Wenkeův dům musel přetékat zajímavým zbožím. Foto: L. Šlosar
pohled na Wenkeův dům - sídlo Městského muzea v Jaroměři - i laikovi prozrazuje, že to musela býti na svou dobu velmi moderní budovy. Foto: L. Šlosar
Výprava hnedle za Wenkeovým domem prošla skrze podchod železniční trati, vystoupala po schodech a v opět rušné ulici Na Cihelnách trochu krokem netrpělivějším vešla do nízkého podlouhlého domu s nápisy "Dne 3. 9. 1928 se v tomto domě nikdo nenarodil" a "Tuto restauraci založil dne 15. 5. 1993 M. Janský". Zde v restauraci Romance výlet zakončen byl mírně pozdním, leč na dobu 14 hodin přesně naplánovaným obědem, v jehož průběhu se nám věnovala vzorně pohotová obsluha sestávající ze dvou děvčat a při němž jsem si osobně velice pochutnal na roštěné s rýží a na plzeňském pivu.
v tomto domě, v němž sídlí restaurace Romance, se sice 03. 09. 1928 sice nikdo nenarodil, ale přinejmenším 28. 12. 2010 tu skvěle vařili a pohotově obsluhovali. Foto: L. Šlosar
Když pak již v Trutnově velmi ochotný řidič firmy Osnado jedoucí dále do Svobody nad Úpou rozvezl nad plán blíže svým domovům i obyvatele severní části města, ještě téhož dne zbylo mi dosti času ohlédnout se zpět na šestnáctý tajný výlet a vyhodnotit ho jako kromobyčejně zdařilý.
Oceněníhodný byl již ten fakt, že oběma Joskům podařilo se odhadnout tempo početného kolektivu turistů různé výkonnosti, délku pobytu na jednotlivých zastaveních výletu a v návaznosti na ně určit i domluvený čas setkání se čtyřmi různými průvodci na čtyřech stanovištích, aniž by nechali naše patrony příliš čekat, i čas oběda. Skvělá a pestrá byla skladba celého výletu - od prohlídky bývalého pevnostního města včetně podzemní pevnosti a hřbitova přes pobyt v kostele a návštěvu výstavy hraček po skvěle zorganizovaný oběd. Při pohledu na sled a povahu navštívených míst jakoby se výprava vydala symbolicky po stopách duchovního zrání celé řady význačných osob v dějinách - například Ignáce z Loyoly či Karla IV. - Otce vlasti, kteří od vřav válečných dospěli k Bohu a ke stáru zavzpomínali si dozajista i na své dětství - odtud jen zdánlivě s dějem nesouvisející název reportáže.
DOVĚTEK PRO TYTO STRÁNKY:
O něco později - 01. 01. 2011 - podařilo se mi naplnit alespoň ve fyzickém zdraví sedmidílný seriál pochodů v prosinci a Nový rok, jenž vzpomínám ve druhém odstavci reportáže z hvězdicové akce Na Štěpána na Štěpánku. Rozhodl jsem se však na přelomu let 2010 a 2011 nechat Múzy spát, z té lopotné dřiny, jíž se mnou mají po celý rok si potřebují také aspoň na chvíli odpočinout, proto každou ze zbylých dvou akcí zmiňuji se vždy toliko jednou košatou větou na konci této reportáže:
Vlastní - s pořadateli z odboru KČT Dobruška - dohodnutou trasu Silvestrovského pochodu z Dobrušky do Červeného Kostelce absolvoval jsem v plné síle toliko s mírnou závěrečnou únavou v kolenou 31. 12. 2010 v časovém rozmezí mezi hodinou 09. a 15,25 hod. s půlhodinovou přestávkou v restauraci Barunka ve Zliči mezi 13. a 13,30 hod., když můj start na trasu zkomplikoval náhle vybitý mobil již v Dobrušce, v důsledku čehož jsem musel k uklidnění blízkých složitými cestami použít telefonního automatu proti tamní poště, a když zpestřením mého putování za občasného sněžení na velmi dobrém zasněženém terénu bylo "nalezení" dvou "nových" pomníků z války roku 1866 - jednoho zcela náhodou v Šonově u Nového Města nad Metují po pravé straně blízko prvního mostku, druhého zcela plánovitě v Provodově na východním cípu rybníka Pekařovce.
největší jednotlivou radost ze Silvestrovského pochodu způsobilo mi nalezení pomníku z války roku 1866 na břehu rybníku Pekařovce v Provodově v místech, kde jsem byl neúspěšný před dvěma lety. Foto: L. Šlosar
Trasu neoficiálního Novoročního výstupu na Žaltman absolvoval jsem 01. 01. 2011 mezi 9. a 14. hodinou z Malých Svatoňovic /poprvé po příjezdu vlaku již v 08,41 hod./ přes rozcestí pod Žaltmanem s krátkým pětiminutovým asi zastavením a přes Jestřebí boudu s rovněž krátkým asi dvouhodinovým zastavením mezi asi 10,25 a 12,25 hod. při třech pivech a třech horkých medovinách, dále přes trochu náročnější terén po louce za Jestřebí boudou vedle lyžařské stopy do Lhoty na autobus MHD č. 1 vyjíždějící odtud ve 14 hod., obdržev předtím na Jestřebí boudě od Tondy ze Rtyně v P. a Jardy II. z Červeného Kostelce diplom s těmito parametry označujícími klimatické a terénní poměry při akci: teplota - minus 2o C; vítr - 3 až 7 m/s; počasí - oblačno, mlha; sníh - 20 - 25 cm; kvalita: prachový, zmrzlý.
milými společníky v Jestřebí boudě po Novoročním výstupu na Žaltman byli mi malosvatoňovičtí turisté. Foto: L. Šlosar
L. Šlosar