24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
Úvod
Pozvánka na následující ročník veřejné lyžařské akce Přejezd východních Krkonoš
Historie dosavadních ročníků
Úvod.
Lyžařská akce Přejezd východních Krkonoš /dříve Žacléř - Rýchorská bouda - Trutnov/ je naše ze tří naším odborem pořádaných turistických akcí nejmladší. S určitou nadsázkou jsme k jejímu pořádání byli "dokopáni". Nadšený aktivista naší oblasti kolega, bohužel od října 2007 již zemřelý Miroslav Kocourek na konci roku 1997 dostal nápad uskutečnit seriál turistických akcí "Po stopách Jana Buchara". Cílem bylo naplnit pokud možno každou sobotu lyžařskou turistickou akcí pro veřejnost. K řadě tradičním hledaly se další akce a také další pořadatelé. Je nabíledni, že náš odbor byl Mirkem Kocourkem osloven také. A kdo zná Mirka, ví, že jemu je velmi těžké něco odmítnout.
Bohužel, ačkoliv jsou mezi námi intelektuálové a myslitelé, nikomu z nás se nepodařilo vymyslet atraktivní název. Nabízející se Přejezd Rýchorských hor má již na věky propachtován odbor KČT Baník Žacléř, který letos tuto akci ve 2. polovině ledna uskutečnil po třicáté. Za dobrý nápad na elegantní název akce budeme velmi vděčni. Dříve jsme akci uváděli pod názvem vystihujícím její body "Žacléř - Rýchorská bouda - Trutnov", nyní jsme ji přisoudili název "Přejezd východními Krkonošemi". A na závěr několik poděkování: kolegům Manfredu Johnovi, Josefu Tučkovi a Josefu Wemkeovi, kteří se pořádání akce úspěšně s důsledností postupně zhostili, a in memoriam též zmíněnému kolegovi Mirkovi Kocourkovi, právě proto, že nás k pořádání akce "dokopal".
Pozvánka na 12. ročník veřejné lyžařské akce Přejezd východních Krkonoš
Pozvánka na další ročník turistické akce bude na tomto místě zveřejněna neprodleně poté, co bude rozhodnuto o datu jejím uskutečnění.
Historie dosavadních ročníků.
1. ročník 1998
2. ročník 1999
3. ročník 2000
4. ročník 2001
5. ročník 2002
2003 - akce se nekonala
6. ročník 2004
7. ročník 2005
8. ročník 2006
2007 - akce se nekonala
2008 - akce se nekonala
9. ročník 2009
10. ročník 2010
2011 - akce se nekonala
11. ročník 2012
1. ročník - 14. února 1998
| místo startu: | Žacléř |
| místo cíle: | Trutnov |
| trasa: | 22 km |
| body: | Žacléř, Polák, Vízov, Rýchory, Rýchorská bouda, Pašovka, Bystřice, Staré Město, Nové Dvory, Trutnov /z Rýchorské boudy individuálně/ |
| kontroly: | 1 |
| body: | Rýchorská bouda |
| účastníci: | 16 |
| počasí: | ráno +8 st. C, pod mrakem, místy mžení, dopoledne protrhávání oblačnosti, okolo poledne chvílemi slunečno, na Rýchorské boudě + 5 st. C, na sluníčku téměř 10 st. C, zlepšená viditelnost |
| terén: | až na Vízov jen vzácně zmrzlý sníh, jinak holý, na Vízově okolo holý, jen cesta místy pokrytá udusaným sněhem, mezi Vízovem a Rýchorami tenká vrstva zmrzlého sněhu, nad Rýchorským křížem krátce vysoká vrstva udusaného a bořícího se sněhu, na plošině u Rýchorské boudě souvislá vrstva břednoucího sněhu, dále mokrý sníh až těsně za Bystřici, od Bystřice již na lyžích nesjízdno |
OBRÁZKY Z PODIVNÉ ZIMY V ÚNORU A. D. 1998 NA RÝCHORÁCH POČASÍ, JAKOBY CHTĚL NĚKDO NA RÝCHORY.
V sobotu v půl osmé ráno je na "Zelence" na únor neuvěřitelných +8 stupňů C teploty, ve vzduchu je cítit vlhko, nejbližší kopce směrem k Rýchorám jsou zahaleny do nevlídné hrozivé černě. "Počasí, jakoby chtěl někdo jít na Rýchory" - poznamenal jsem pro sebe sarkasticky. Právě tam totiž máme namířeno - ze Žacléře.
PRAPŮVOD VĚCÍ. K prapůvodu dnešního našeho počínání musíme se vrátit o dvaapůl měsíce dozadu na seminář vedoucích a cvičitelů na Jestřebí boudě. Nadšený propagátor lyžařské turistiky Mirek z Bratrouchova dosáhl tu vytvoření oblastního kalendáře veřejných lyžařských turistických akcí na každou sobotu od loňského Štěpána až do konce února letoška. Náš odbor uvolil se uspořádat přejezd Rýchor ze Žacléře do Trutnova. Na požádání výboru se vedení akce ujel náš člen Freda. Dnes to ovšem na lyžování zdaleka nevypadalo.
PO STOPÁCH RANÉHO MLÁDÍ. Před devátou vyklopil vláček v Žacléři načele s Fredou a Fráňou 12 nejstatečnějších, kteří se rozdělili náhodně do čtyř trojic. Jednu z nich tvořil vedoucí akce s dvěma ženami, kteří jediní přijeli s lyžemi. Tradiční naše trojka - Maruška, Vláďa, a já - si to namířila přes místa Vláďova nejranějšího mládí, než se odstěhoval s rodiči ze Žacléře do Kruhu. Ulici našel spolehlivě, nebyla tehdy pojmenována po žádném politikovi, i číslo domu bylo stejné. Dlužno podotknout, že zdejší městský úřad s instalováním pamětní desky po slavném rodáku nepokročil a nejspíše ani nezačal. Ani sochař, jenž by vytvořil bustu jmenovaného pro pomník, u Vláďova domu v Kruhu dosud nezazvonil. Ostatně i naše putování na Rýchory sledovaly stopy jeho dětství, neboť až tam ho rodiče vozili v kočárku /vážil tehdy prý méně/.
STRACH MÁ VELKÉ OČI. Na trasu jsem vyrazil po absolvování 11 schůzí v rozmezí jednoho měsíce /7 členských, 2 výboru odboru, 1 výboru oblasti a 1 domovní - tři z nich netaktně zasáhly do dvou sobot/ sice zdeptán, ale nepokořen, leč s obavou z toho, jak po přestávce náročnou trasu zvládnu. Ještě v úterý na výborové schůzi signalizoval Freda, že trasa je sjízdná alespoň nad Nové Dvory. Několik dní tání a dešťů udělalo však s terénem divy. V lese na Poláku byl pouze tu a tam zmrzlý sníh. Na louce samot Vízova byla sice cesta místy plna sněhu, leč dalo se jít vedle. Obávaný prostor mezi Vízovem a Rýchorami byl pokryt tenkou vrstvou zmrzlého a nebořícího se sněhu. Samoty Rýchor - viz Vízov. Teprve na krátké trase od ústí cesty od Sněžných bud k ústí cesty od Dvorského lesa byla semtam metrové vrstva napěchovaného, leč bořícího se sněhu. Rovnou cestu před Rýchorskou boudou tvořila sice souvislá, leč tenčící se vrstva břednoucího sněhu. Zkrátka a dobře - terén vcelku nebyl obtížný.
PŘEKVAPENÍ V ÚTULNÉ RÝCHORSKÉ BOUDĚ. Teploměr venku signalizoval +5 stupňů C, později na sluníčku stoupl k 10 stupňům. Vevnitř byl připraven s diplomy nejmladší náš Petr. Zatímco jsme popíjeli na tisícovou výšku levný Krakonoš /12 Kč/, dorazili sem postupně všichni účastníci veřejné akce. V tom okamžiku vzal si slovo Freda, poděkoval všem za účast v tomto pro lyžaře tak nehostinném čase a jako milou vzpomínku na svátek Valentýna rozdal všem přítomným za pomoci jeho sympatických průvodkyň z papíru vystřižená srdíčka.
VLÍDNÉ POČASÍ. Již při cestě nahoru ukazovalo počasí svou vlídnější tvář - aspoň pokud jde o zažehnání hrozby deště a viditelnost. A tak jsme již od Vízova pozorovali sluncem ozářené již území Polska. Z míst nad Rýchorským křížem jsme užaslými zraky sledovali zelené plochy směrem na Albeřice, Pomezní hřeben a Cestník až do těsné blízkosti krkonošských velikánů. Jen Sněžka nevykoukla z mraků, asi se nemohla na panující zimní paradoxy dívat. Ven z boudy nás potom vyhnala sluneční záplava na další výhledy na základy bývalé Maxovky.
ZPÁTEČNÍ POHODA. Všichni tři lyžaři se přece jen svezli, ještě hluboko pod Pašovku. Došli jsme je za Bystřicí a nechali je za sebou navzájem se přít, zda jsme šli za nimi rychle či pomalu. Hospoda U Kousala byla nabita, atmosféru podbarvovala živá country hudba, se štěstím jsme našli volná místa. Pořádali tu po tři dni zvěřinové hody, jejichž svodům jsme odolali tím, že jsme si dali toliko velmi dobrou a hustou gulášovou polévku /Maruška v ní přece pocítila zvěřinu/ a pouze dvě piva, to abychom potom jako zvířata nevypadali. Zatímco Maruška odešla domů překvapit brzkým příchodem blízké, pomohl jsem Vláďovi zaplnit v Rádiu hodinovou mezeru do odjezdu vlaku. Byla ta taková pěkná tečka, opakuji pěkná tečka, za tím naším výletem.
S TROCHOU OPTIMISMU NAKONEC. V oblastním kalendáři jsem akci nazval Žacléř - Rýchorská bouda - Trutnov, na propozicích byla nazvána Lyžařský přejezd Rýchor, na diplomu pak Zimní výstup na Rýchory. První název byl prost fantazie, druhý byl neúmyslným plagiátem názvu lyžařské akce přátel ze Žacléře, třetí název byl zaměnitelný s více akcemi. Bude nutno tedy vymyslet originální název. Za pořádání dalších ročníků se přimlouvám, jistě ji navštíví více než celkový počet letošních 16 průkopníků. Náš odbor tak obohatí počet turistických akcí pro veřejnost i o akci lyžařskou. My všichni totiž věříme, že ještě zažijeme alespoň několik únorů, kdy zase bude možno lyžovat ve výškách od 500 metrů nad mořem, nebo alespoň při vší skromnosti v tisících metrech.
2. ročník - 20. února 1999
| místo startu: | Žacléř |
| místo cíle: | Trutnov |
| trasa: | 17 km |
| body: | Žacléř, Polák, Vízov, Rýchory, Rýchorská bouda, Pašovka, Bystřice, Staré Město /z Rýchorské boudy individuálně/ |
| kontroly: | 1 |
| body: | Rýchorská bouda |
| účastníci: | 13 |
| počasí: | mráz, spíše pod mrakem |
| terén: | hodně sněhu i čerstvého, místy navátého |
LYŽAŘŠTÍ BOHOVÉ TRESTALI S OBZVLÁŠTNÍ SHOVÍVAVOSTÍ
K seriálu turistických akcí naší oblasti Ski-stopa Jana Buchara náš odbor přispívá skrovnou hřivnou tím, že druhým rokem pořádá veřejnou lyžařskou turistickou akci, která se koná obětavou péčí našeho kolegy Johna, jenž připravuje pro ni překrásné propozice, ještě krásnější účastnické listy a který zabezpečuje přímo její zdárný průběh. Akci schází ještě vyhraněný název - v termínové listině oblasti je uváděna pod názvem Žacléř - Rýchorská bouda - Trutnov, manažer akce ji nazývá logicky Lyžařský přejezd Rýchor, což však koresponduje se stejným názvem letošního již 29. ročníku lyžařské akce pořádané KČT Baník Žacléř /její pojmenování má samozřejmě proto přednost/. Já pak z tohoto důvodu nazývám na těchto řádkách akci pod pracovním názvem Zimní výstup na Rýchory. Když jsem pro manželčinu chřipku zavrhl možnost zúčastnit se sólově pochodu v Polabí nebo s naší partou Zimního výstupu na horu Tábor, když jsem se rozhodl - znaje přitom své skromné lyžařské schopnosti - zúčastnit se shora uvedené lyžařské akce, měl jsem pocit, že se dopouštím rouhání u všech lyžařských bohů. Když jsem se poté, co jsme vystoupil úderem deváté z vlaku v Žacléři, rozhlédl po nefalšovaných lyžařských zjevech dvanácti ostatních účastnících lyžařského výstupu, vybavila se mi jistá prchavá vzpomínka z mého jinošství, když jsem se zúčastnil turnaje malého fotbalu neregistrovaných hráčů a kdy v mužstvu soupeře mí spoluhráči postupně poznávali aktivní fotbalisty z okolních fotbalových klubů a kdy jsem si proto pokládal otázku: "Co tu probůh dělám?"
Naše skupina se musela nejprve ze žacléřského nádraží dostat k lesu na prudší stoupání zelené značky. Řízením osudu octl jsem se v čele skupiny a dovedl ji až téměř k Bílému kříži. To ještě šlo. Pohybovali jsme se zatím pěšky - s lyžemi v rukou.
Vyrazil jsem jako druhý. Vpředu šla členka našeho odboru Helena, která od počátku dávala najevo, že je zkušená a fyzicky zdatná lyžařka. Sněhu bylo požehnaně a dobré kvality, potkali jsme toliko jednoho lyžaře. Nenamazal jsem do té obrovské záplavy sněhu nejideálněji, mnoho jsem se do nastálého převažujícího stoupání neprojel, ale když jsem si přidupl, šlo to. Helenu jsem pouze sledoval a v duchu jsem se styděl, že ji nemohu pomoci s prošlapáváním přece jen mírné vrstvy připadlého nočního sněhu. Překvapilo mě toliko, že toliko, že se nikdo za mnou nedožadoval uvolnění cesty.
Na Rýchorskou boudu jsem dorazil po půl jedenácté skutečně jako druhý. V boudě bylo jako vždy útulno a k duhu přišla v mém případě dvě piva a dobrá "inštantní fazulová" polévka, jak říkám. Postupně dojeli všichni a po posezení jsme se vyfotografovali, takže jsem pro příští generace zachycen v neuvěřitelné situaci: s lyžemi na rukou.
Nechtěl jsem v praxi potvrdit teorii, že mizerný lyžař se od těch dobrých nepozná ani tak při stoupáních /pokud dobří lyžaři nepoužívají bruslení/, kdy ještě rozhoduje hrubá fyzická zdatnost, nýbrž na rovinkách, především pak při sjezdech. Proto jsem se rozhodl s mladším Petrem z Trutnova nenásledovat ostatní náročnějšími partiemi červeně značené cesty Rýchorským pralesem, nýbrž opustit výšku 1.000 metrů jednoduchou cestou po modře značené cestě přes Pašovku a Bystřici. Cítil jsem euforii - měl jsem za sebou náročné stoupání, jež jsem zvládl nad očekávání dobře, a před sebou bezpečný sjezd, zvláště bylo-li tolik sněhu, i kondičně jsem se cítil báječně. Co mě mohlo očekávat nemilého? Mohlo. Když jsem nazul běžky, nabyl jsem dojmu, že jsem si levou lyži nasadil laxně. Zdálo se mi, že vězí na botě volně. Nebylo tomu tak. Na botě jsem měl "žraloka", tedy rozpáranou nebo odtrženou podrážku vepředu. Petr jel napřed a podjal se tak nevděčného úkolu projíždět, byť převážně z kopce, neprojetou cestu. Já jsem jel dosti za ním, neboť jsem se bál příliš rozjet. Postupem času se mi do spáry na špičce boty nahrnoval sníh, který zvětšoval trhlinu, až ze "žraločího mláděte" od Rýchorské boudy vznikl opravdový "žralok" a lyže plandající nyní volně na již pořádně odtržené špičce boty byla neovladatelná a stále mě opouštěla někam do strany. Za kapličkou pod bývalými Sklenářovicemi, dnes již neexistující horskou vsí, musel jsem lyže sundat, brodit se s nimi hlubokým sněhem, brzy se pak dopustit vážného prohřešku mezi lyžaři, totiž ničit Petrovu lyžařskou stopu, protože pod ní bylo přece jen mělčeji.
Petr na mě podruhé počkal nad Bystřicí, požádal jsem ho o řemínek, botu svázal a opět na lyžích absolvoval konec trasy přes Bystřici až téměř k hospodě U Tomanů na začátku Horního Starého Města, kde jsem se Petrovi částečně odměnil za jeho pomoc.
Z lyžařské jízdy přes Rýchory převládly u mě jednoznačně hezké a příjemné pocity a vzpomínky. I když jsem při svém skromném umění zřejmě svou účastí na lyžařské akci urážel všechny lyžařské bohy, ti mě nakonec potrestali s vlídnou shovívavostí, aspoň ve srovnání s tím, jak tvrdě skutečný Bůh zatočil se Sodomou, Gomorou a Lotovou ženou.
3. ročník - 19. února 2000
| místo startu: | Žacléř |
| místo cíle: | Trutnov |
| trasa: | 22 km |
| body: | Žacléř, Polák, Vízov, Rýchory, Rýchorská bouda, Dvorský les, ohyb silnice nad Babím, Baba, Čapkova bouda, Dvoračka, Trutnov /z Rýchorské boudy individuálně/ |
| kontroly: | 1 |
| body: | Rýchorská bouda |
| účastníci: | 11 |
| počasí: | těsně pod bodem mrazu, střídavě oblačno a polojasno |
| terén: | velmi dobré sněhové podmínky, hodně sněhu, prašan od Žacléře až na Rýchory a z Rýchor až nad silnici nad Babím |
4. ročník - 20. ledna 2001
| místo startu: | Žacléř |
| místo cíle: | Mladé Buky |
| trasa: | 15 km |
| body: | Žacléř, Polák, Vízov, Rýchory, Rýchorská bouda, Pašovka, Sklenařovice, rozcestí u Bystřice, Mladé Buky |
| kontroly: | 1 |
| body: | Rýchorská bouda |
| účastníci: | 3 |
| počasí: | pošmourno, zataženo, těsně pod bodem mrazu, horší viditelnost do dálek |
| terén: | s ohledem na velmi špatné sněhové podmínky v celé lokalitě /trasa absolvována pěšky/ sníh překvapivě už v lesích nad Žacléřem, od Bílého kříže souvislá tvrdá vrstva sněhu až na Rýchorskou boudu a zpátky až k místu nad Bystřicemi na odbočce na Mladé Buky |
5. ročník - 19. ledna 2002
| místo startu: | Žacléř |
| místo cíle: | Trutnov |
| trasa: | 22 km |
| body: | Žacléř, Polák, Vízov, Rýchory, Rýchorská bouda, Dvorský les, ohyb silnice nad Babím, Baba, Čapkova bouda, Dvoračka, Trutnov /z Rýchorské boudy individuálně/ |
| kontroly: | 1 |
| body: | Rýchorská bouda |
| účastníci: | 14 |
| počasí: | typicky zimní, zataženo, teplota pod nulou |
| terén: | sníh kvalitní, dobrý skluz |
19. ledna 2003
Akce se po konzultaci s Horskou službou nekonala z důvodu nepříznivých sněhových podmínek /nedostatek sněhu, starý sníh byl zledovatělý
6. ročník - 17. ledna 2004
| místo startu: | Královec |
| místo cíle: | Bernartice |
| trasa: | 12 km |
| body: | Královec, Královecký Špičák, Mravenčí vrch, Bernartice |
| kontroly: | ---- |
| body: | ---- |
| účastníci: | 12 + jeden pes |
| počasí: | oblačno, teplota kolem nuly, na Špičáku mlha a teplota pod nulou |
| terén: | hodně sněhu |
Tento ročník byl kuriózní v tom, že - ač akce má stále pro nedostatek naší invence název Žacléř - Rýchory - Trutnov - jela se úplně jinudy, přestože v propozicích stálo "odjezd v 09,00 hod. z hl. n. ČD Trutnov nebo sraz na nádraží ČD v Žacléři v 09,45 hod.". Jak nečekanému obratu došlo, líčí vedoucí M. John ve svém elektronickém dopise autoru těchto stránek: Akce se vyvinula jinak než bylo plánováno...... Vzhledem k tomu, že do Žacléře jezdí vlak jen v sobotu a v neděli, nedochází pravděpodobně ze strany dráhy k údržbě trati během všedních dnů. A tak se stalo, že náš vlak v sobotu ráno uvázl za Královcem v závěji. Po hodinové diskuzi mezi vlakovou četou a dispečérem v Trutnově, bylo rozhodnuto, že se vlak vrátí do TU, aniž by do Žacléře dojel. Musel jsem rozhodnout co dál. l. varianta byla., dojít pěšky do Žacléře a pak se značným zpožděním nastoupit na plánovanou cestu. 2. varianta byla, vrátit se vlakem do Královce a změnit akci na Přejezd Vraních hor. Protože většina byla pro 2. variantu změnil jsem pro letošní rok trasu na Lyžařský přejezd Vraních hor Královec - Špičák - Bernartice. Původně jsem myslel pokračovat z Bernartic do TU, ale protože jsme už měli tak dost velké zpoždění a navíc jsme byli unaveni prošlapáváním především v prudkém klesání z Mravenečníku, odjeli jsme posilněni v hospodě z Bernartic domů.
I takové kuriózní příhody přináší život, jen škoda, že nikdo z účastníků tuto nedal k dobrému ve formě reportáže ............
7. ročník - 16. ledna 2005
| místo startu: | Žacléř |
| místo cíle: | Svoboda nad Úpou |
| trasa: | 14 km |
| body: | Žacléř, Hubertus, Rýchorský kříž, Sněžné Domky, Dvorský les, Rýchorská boda, Pašovka, Svoboda nad Úpou |
| kontroly: | 1 |
| body: | Rýchorská bouda |
| účastníci: | 24, z toho 5 pěších |
| počasí: | polojasno, dobrá viditelnost |
| terén: | sníh prachový, slabá vrstva, stopa místy upravena rolbou nebo frézou, lehký na sjíždění |
K dispozici je reportáž účastníka pěší výpravy.
BYLO NÁS PĚT
Podle plánu jsme měli na 16. 01. naplánovaný lyžařský přejezd Rýchor. Ten se uskutečnil. Protože podle předpovědi mělo být v neděli krásně, několik děvčat se domluvilo mimo plán, že přijdou též, ale pěšky. Sešlo se nás celkem pět pochodníků.
Vyrazili jsme vlakem v 10,05 hod. do Žacléře, za 55 minut jsme vystoupili společně s lyžaři a kolem porcelánky šli po zelené k Bílému kříži, dále kolem Hubertusky kolem Rýchorského kříže až na Rýchorskou boudu. Bylo velmi pěkně, značná viditelnost, a tak jsme pomalu vystupovali a rozhlíželi se po krajině pro neopakovatelné pohledy na Krkonoše, ale i Zvičinu, Ostaš, Orlické hory a do Polska na Bor.
Na Rýchorské boudě jsme se občerstvili, tam nás dojeli i běžkaři a po hodině jsme se opět rozešli. My, pěšáci, jsme si to namířili přímo do Svobody nad Úpou po zelené kolem studánky lesní cestou dolů. Sluníčko krásně svítilo, a tak nám cesta ubíhala. Přesto nás cca na polovině vzdálenosti došla dálková pochodkyně Maruška "Beruška" , která vyrazila ze Svobody, dorazila na Rýchorskou boudu a na zpáteční cestě nás došla. Pěkný výkon!
Ze Svobody jsme "viamontem" vyjeli v 16,05 hod. do Trutnova a všichni jsme byli velmi spokojeni s tímto neplánovaným pochodem za krásné zimní pohody.
Ušli jsme třináct náročných kilometrů a těšíme se na další putování.
Josef Baudyš
8. ročník - 22. ledna 2006| místo startu: | Žacléř |
| místo cíle: | Trutnov |
| trasa: | 18 km |
| body: | Žacléř, Polák, Vízov, Rýchory, Rýchorská bouda, Dvorský les, ohyb silnice nad Babím, Baba, Čapkova bouda, Dvoračka, Trutnov |
| kontroly: | 1 |
| body: | Rýchorská bouda |
| účastníci: | 5 |
| počasí: | jasno, mráz -15° C |
| terén: | sněhu dost, kvalitní a bezpečný |
K dispozici je reportáž vedoucího celé akce.
SPOKOJENOST NAVZDORY SMOLNÝM SKUTEČNOSTEM
Na 22. ledna 2006 byl naplánován lyžařský přejezd na trase Žacléř - Rýchorská bouda -Trutnov. Tento přejezd předcházely dvě smolné skutečnosti. Za prvé byl původně určen odjezd vlaku, který jezdí jen v létě, což bylo sice ve skříňce ihned po zjištění opraveno, ale co když se do skříňky někdo dívá jen jednou týdně. Za druhé přejezdu předcházela velice špatná předpověď počasí - třeskuté mrazy.
A tak se nás ráno u vlaku sešlo jen pět. Vlak vyjel i přes silný mráz přesně, ale jen do Poříčí. Tam nám průvodčí oznámil, že před námi vyjel pluh a že můžeme pokračovat v jízdě, až se vrátí.
Do Žacléře jsme tedy dorazili se 40 minutovým zpožděním. Mráz byl pořádný. Nás to však neodradilo. Cestou a na Rýchorské boudě jsme se pořádně zahřáli. Trasa přes Dvorský les byla super neuvěřitelně pěkná zimní příroda. Při sjezdu k bunkrům nám ale začala být zima Spěchali jsme do tepla, a tak jsme se na Zámeckém vrchu raději rozdělili a každý svým tempem spěchal domů.
Rýchory 2006 s KČT Trutnov jsou minulostí, pro účastníky představovaly nezapomenutelný zážitek a hlavně sportovní výkon.
Manfred John
21. ledna 2007
Akce se nekonala pro nedostatek sněhu.
20. ledna 2008
Akce se nekonala pro nedostatek sněhu.
9. ročník - 18. ledna 2009
| místo startu: | Janské Lázně - Lesní dům |
| místo cíle: | Janské Lázně - Lesní dům |
| trasa: | 25 km |
| body: | Janské Lázně - Lesní dům, Modrokamenná bouda, Krausovy boudy, Vlašské boudy, Lučiny, Kolínská bouda, Vendlovka, Janské Lázně - Lesní dům |
| kontroly /přestávka s občerstvením/: | 1 |
| body: | Bouda na Lučinách |
| účastníci: | 10 |
| počasí: | zpočátku mlha, po většinu dne polojasno, skvělé výhledy, bezvětří |
| terén: | kvalitní sníh v dostatečném množství, téměř prachový |
K dispozici je reportáž vedoucího celé akce.
VÝCHODNÍMI KRKONOŠEMI NA LYŽÍCH
V neděli 18. 01. 2009 se podle plánu měla uskutečnit lyžařská akce východními Krkonošemi. Letos přála zima a tak se akce na rozdíl od dvou předešlých let mohla uskutečnit. Podle předpovědi měl na horách foukat silný vítr a tak to možná některé potencialní účastníky mohlo odradit. Deset z nás to však neodradilo a udělali dobře.
Źádný vítr nefoukal.
Sešli jsme se v 8 hodin a kombinací dvou skibusů jsme se dostali do Janských Lázní k Lesnímu domu.
Trasa vedla kolem Večernice a Modrokamenné boudy. Tam jsme namazali lyže a pokračovali ve vzorně upravených stopách na Krausovky. Zde jsme vyjeli z mlhy a tak se mohlo uskutečnit povinné fotografování. Dál jsme jeli svahem Světlé hory přes Signál, kolem bývalé mléčné farmy Sosna, na Lučiny. Chtěli jsme se občerstvit na chatě Oddech, bohužel nás opět přivítala , nám už známá tabule - ZAVŘENO - Jako by toho letos už nebylo dost. Museli jsme přijmout pohostinství Boudy na Lučinách.
Všem se tam líbilo, především horské prostředí chaty.
Po jídle jsme se vydali na zpáteční cestu kolem Kolínské boudy, svahem Černé hory, kolem Vendlovky do Janských Lázní k Lesnímu domu, odkud jsme ráno vyjeli. Věřím že se všem zúčastněným akce líbila.
osm účastníků přejezdu se představuje, vedoucí a autor článků je třetí zleva. Foto: J. Tuček
Manfred John
10. ročník - 23. ledna 2010
| místo startu: | Pomezní boudy |
| místo cíle: | Horní Maršov - Pod Starou horou |
| trasa: | 24 km |
| body: | Horní Malá Úpa - Pomezní boudy, Žacléřské boudy, Niklův vrch, Šímovy Chalupy, Lví a Jelení důl, Spálený mlýn, Horní Maršov |
| kontroly /přestávka s občerstvením/: | 1 |
| body: | Spálený mlýn - Pavlovka |
| účastníci: | 10 |
| počasí: | skoro jasno, slunečno, mrazivo, teplota - 7° C, skvělé výhledy, bezvětří |
| terén: | kvalitní sníh v dostatečném množství |
K dispozici je reportáž vedoucího celé akce ozdobená v závěru překrásnými fotografiemi tří účastníků akce.
ZA PŘEKRÁSNÝCH VÝHLEDŮ
Sobotní mrazivé ráno svými 15 celsiovými stupni pod bodem mrazu, přivítalo dne 23. ledna 2010 na autobusovém nádraží v Trutnově, účastníky 13. ročníku přejezdu východních Krkonoš, pořádaného KČT při LOKO Trutnov a zařazeného do akce 117. Ski stopy Jana Buchara. Do autobusu směr Pomezní Boudy nastoupilo v Trutnově mimo jiných běžkařů i 8 účastníků přejezdu s plánovaným výstupem na zastávce Horní Malá Úpa "Za větrem". Po trase se však autobus postupně zaplnil tak, že další dvě účastnice přejezdu, mohly pouze díky svému půvabu, ale i projevu úcty ke dříve narozeným od ostatních pasažérů, v Horním Maršově do tohoto přeplněného autobusu nastoupit.
Na doporučení sympatického řidiče autobusu TAD nám Jana (nastoupila v Maršově) prostřednictvím autobusového rozhlasu sdělila, že by bylo vhodné a rozumné, vzhledem k přeplněnému autobusu, vystoupit až na konečné, tj. na Horní Malé Úpě, tedy Pomezních Boudách. Návrh byl všemi účastníky přijat a tak se naše trasa prodloužila o cca 2 km na celkových 24 km. Na Pomezních Boudách z autobusu vystoupilo dle sdělení pana řidiče100 pasažérů, z toho však pouze 10 účastníků přejezdů. Potěšující ale je, že 4 účastnice (Jiřka, Hana, Soňa, Alena) byly z Červeného Kostelce, 3 muži (všichni Josefové) z Trutnova, Jana a Iva z Horního Maršova a Tonda z Prahy.
Na trasu, kterou připravili za KČT Trutnov Pepa II z Horního Předměstí a já, se nás za krásného slunečného počasí při teplotě cca 7 stupňů pod nulou, vydalo 10. Kromě nás, kteří jsme tuto trasu absolvovali na běžkách 1. dubna 2008, v den, od kterého mi byl přiznán důchod, a následně pak v létě na kolech, nikdo z přítomných tuto cestu neznal. A tak pohledy z trasy na Pomezní hřeben, Pomezní a Žacléřské Boudy, horské chalupy na Niklově vrchu, na enklávu Šímových chalup - zachovalé jedinečné krkonošské architektury, na protější na Sagasserovy Boudy, později na Kouli (1264 m), pohledy do Lvího a Jeleního dolu a dále pak na Sněžku, kterou zahaloval bílý mrak, kopírující její tvar a následně pak cesta podél Jeleního potoka do Spáleného mlýna, naší první zastávky na odpočinek na chatě Pavlovka, předpokládám, že zůstanou všem účastníkům dlouho v paměti.
Po krátkém, ale vydatném občerstvení, putujeme převážně po vrstevnici Eminou cestou (po zelené turistické značce) do Horního Maršova. Cesta nám opět nabídla krásné výhledy na Sagasserovy Boudy, na chaty ve Vavřincově dole a na Vlašský vrch. Cestu zakončujeme v restauraci Pod Starou horou a v 17:00 hod. odjíždíme skibusem do Trutnova. Foto lze shlédnout na http://www.trutnov.rajce.idnes.cz.
trasa Přejezdu východních Krkonoš. Foto: J. Tuček
účastníci Přejezdu východních Krkonoš. Foto: J. Wenke
Pomezní boudy. Foto: J. Tuček
zastávka u Šímových Chalup. Foto: J. Tuček
Sněžka, v popředí Lví a Jelení důl. Foto: J. Tuček
Krakonoš ve Spáleném Mlýně. Foto: J. Wenke
pohled z Emminy cesty na Sagasserovy Boudy. Foto: J. Tuček
pohled z Emminy cesty na Pomezní hřeben. Foto: J. Tuček
zakončení v restauraci Pod Starou horou. Foto: J. Labus
Josef Tuček
22. ledna 2011
Akce se nekonala vzhledem ke zprávám o ledových stopách.
12. ročník - 21. ledna 2012
| místo startu: | Pomezní boudy |
| místo cíle: | Trutnov - Nové Dvory |
| trasa: | 28 km |
| body: | Horní Malá Úpa - Pomezní boudy, Malá Úpa, Cestník, Lysečinská bouda, Roh hranic, Rýchorský kříž, Sněžné boudy, nad Babím, Vebrovka, Trutnov - Nové Dvory |
| kontroly /přestávka s občerstvením/: | 1 |
| body: | Lysečinská bouda |
| účastníci: | 13 ź toho 6 z Úpice/ |
| počasí: | pod mrakem, teplota - 5° C, na odkrytých místech větrno |
| terén: | kvalitní sníh v dostatečném množství, zprvu prašný, v závěru mokrý |
SEDM STATEČNÝCH V JEDNÉ STOPĚ
V pátek 20. ledna 2012 z oblohy padá to bílé a mokré nadělení. Dělám školníka na CZECH SALES ACADEMY Trutnov, střední odborná škola s.r.o na Polské ulici a dvakrát musím tuto nadílku vyhazovat. To mě utvrzuje v tom, že naplánovaná trasa ze zastávky U dolu, Žacléřské boudy, Šímovy chalupy, Lví důl, Spálený důl, Emminou cestou do Horního Maršova nebude z důvodu velkého množství sněhu možné uskutečnit. Nechce se mi skoro celou cestu šlapat stopu.
Proto se rozhoduji o změně trasy. Utvrzuje mě v tom i telefonát Pepy z Kryblice. Večer to ještě konzultuji s Pepou I z Horního Předměstí, který také souhlasí. Ještě volám Marušce M, do Horního Starého Města, která měla zájem se zúčastnit, ale ta to odvolává z důvodu návštěvy rodiny. Ráno v sobotu 21.ledna 2012 je opět slušně v Trutnově nasněženo. Přesouvám se na autobusové nádraží, kde zjišťuji, kdo nebyl líný a dostavil se na tento tradiční přejezd. Schází se nás sedm (Pepa I z Horního Přdměstí, Pepa z Kryblice, Mirek II, Helena, Maruška - všichni z Trutnova, Vláďa z Jilemnice a já). Dále s námi po nově zvolené trase Pomezní Boudy, Rýchory, Trutnov pojede skupina šesti mládenců z Úpice. Autobus v 8:00 hod na Pomezky je plný a přes sněhovou kalamitu nás bezpečně dováží.
Pod přístřeškem Informačního střediska mažeme lyže ( modrý SWIX extra) a pak vyrážíme do vzorně upravené stopy, která nás v 10:30 hod přivádí k Lysečinské boudě. Na terase je volno, sedí tam i kamarádi z Úpice, kteří se chystají vyrazit. Domlouváme s nimi, aby dobře prošlápli stopu, jelikož za Lysečinskou už není strojově upravovaná. Dáváme si většinou polotmavé pivo z Náchoda a polévku.
Po občerstvení vyrážíme, jelikož přijíždějí další zájemci o místa. Sníh je super a tak nám cesta rychle ubíhá. Počasí je zamračené a na pláni u Albeřického hraničního přechodu to pěkně z boku fouká. Po příjezdu na Rýchorský kříž odbočujeme po žluté značce na Sněžné domky.
Sjezd po červené značce pro množství sněhu je super. Na Babí sundáváme lyže při přechodu státní silnice a pak sjíždíme k lomu. Sníh se zde změnil, je mokřejší a začíná nám to drhnout. Někteří přemazávají a bez problémů po 14:30 hod přijíždíme do Nových Dvorů. Navštěvujeme restauraci Dvoračka k občerstvení a zhodnocení letošního lyžařského přejezdu. Kamarádi z Úpice už tu jsou o mnoho dříve. Děkujeme jim za vzorné projetí stopy a po občerstvení se přesouváme k domovu.
společné foto na Lysečinské boudě - zleva Vláďa z Jilemnice, Helena z Trutnova, Joska /Pepa/ z Kryblice, Maruška z Trutnova, Mirek II z Trutnova, Joska I /Pepa I/ z Horního Předměstí a Joska II /PepaII/ z Horního Předměstí. Foto: neznámý kolemjdoucí
Josef Wenke
ludek(zavináč)slosar(tečka)cz