24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
| název reportáže | název akce | datum | autor |
| Zahájení turistického roku za nepřízně počasí, terénu a hospod |
účast odboru na veřejné turistické akci Novoroční výstup na Žaltman | 01. 01. 2007 | Josef Baudyš |
| Improvizace místo výletu do Janských Lázní se vydařila |
výlet odboru do jihovýchodního okolí Trutnova | 21. 01. 2007 | Josef Baudyš |
| Dotyky s Justynčinou stezkou |
výlet odboru do okolí Boušína | 03. 02. 2007 | Irena Zapadlová |
| Magická sedmnáctka nám přinesla zážitek a pohodu |
výlet odboru z Jaroměře na Královédvorsko | 17. 02. 2007 | Karel Hák |
| Procházka Polabím |
výlet odboru do Polabí | 10. 03. 2007 | Jarmila Chudobová |
| Velikonoční vycházka |
účast odboru na veřejné turistické akci Bílá u Bílého | 07. 04. 2007 | Josef Baudyš |
| Na dršťkové a fujarách |
účast odboru na oblastním zahájení turistické sezóny | 14. 04. 2007 | Josef Baudyš |
| Sobotní putování Machovskem |
výlet odboru z Hronova do Machova | 21. 04. 2007 | Josef Baudyš |
| Variace na Hadařskou pětadvacítku |
výlet odboru do okolí Červeného Kostelce | 28. 04. 2007 | Alena Škodová, Irena Zapadlová |
| Důstojná oslava státního svátku | účast odboru na turistické akci Jarní pouť na Žalý | 08. 05. 2007 | Karel Hák |
| Zdolali jsme Ostaš i Kočičí skály | výlet odboru na Ostaš | 19. 05. 2007 | Josef Baudyš |
| Po řece Metuji potřetí | třetí výlet seriálu Po řece Metuji: mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují | 02. 06. 2007 | František Vacek |
| Na Jizerské hory budeme rádi vzpomínat | vícedenní výlet odboru do Jizerských hor | 10. - 16. 06. 2007 | Karel Hák |
| V ozdravném objetí zeleně | výlet odboru do Žďárských vrchů | 24. 06. 2007 | Luděk Šlosar |
| Za krkonošskou květenou | výlet odboru na Rýchory | 30. 06. 2007 | Marie Vašíčková, Anna Karlíková |
| S překrásnými výhledy na Sněžku | výlet odboru na Krkonoš | 08. 07. 2007 | Miloslava Janatová |
| Krásně bylo na horách | výlet odboru na Krkonoš | 23. 07. 2007 | Hana Douchová |
| Z Pomezních bud na Jelenku s notným přídavkem | výlet odboru na Krkonoš | 04. 08. 2007 | Josef Baudyš |
| Tentokráte do kraje | výlet odboru do okolí Pardubic | 01. 09. 2007 | Jarmila Chudobová |
| … a přece se jelo!! | výlet odboru na jihovýchod od Mladé Boleslavi | 15. 09. 2007 | Josef Baudyš |
| K soutoku Labe s parašutistickou vložkou | čtvrtý výlet seriálu Po řece Metuji: mezi Rychnovkem a soutokem s Labem | 30. 09. 2007 | Josef Baudyš |
| Ve vlastní úpravě | účast odboru na veřejné turistické akci Mladobucká padesátka | 06. 10. 2007 | Alena Škodová, Irena Zapadlová |
| Mlha a mrholení na Čápu | výlet odboru do Teplických skal | 27. 10. 2007 | Josef Baudyš |
| V prvních podzimních šlépějích Martina na bílém koni | výlet odboru do severního okolí Trutnova< | 10. 11. 2007 | Josef Baudyš |
| V pravé listopadové atmosféře | výlet odboru do východního okolí Trutnova< | 24. 11. 2007 | Josef Baudyš |
| Slunečná derniéra podél Úpy | výlet odboru do severních částí Trutnova< | 08. 12. 2007 | Josef Baudyš |
| Po stopách Karoliny Světlé |
tajný výlet odboru | 28. 12. 2007 | Manfred John |
| Dolce farniente z pod Ještědu | Tajný výlet odboru KČT Lokomotiva Trutnov | 28. 12. 2007 | Luděk Šlosar |
Účast odboru na veřejné turistické akci Novoroční výstup na Žaltman /01. 01. 2007/ aneb Zahájení turistického roku za nepřízně počasí, terénu a hospod
Tak jako každý rok stálo se tradicí, že náš odbor uskutečnil pěší pochod na Jestřebí hory, na jejich vrchol Žaltman. Vyjeli jsme vlakem v 09,36 hod. za mírného deště, ale ve Velkých Svatoňovicích po výstupu nás zastihl lijavec. Deštníky a pláštěnky těch 16 pochodníků moc nechránily, takže výstupem tzv. Panskou cestou od "Buku" jsme postupně mokli k Bílému kůlu.
Zde již nepršelo a bylo nutno se rozhodnout, zda velmi zledovatělou cestou se vydáme k ohništi. Zkusili jsme kus, ale pro nebezpečí úrazu jsme to vzdali. Jen 3 až 4 jedinci se vydali na opékání špekáčku u rozhledny. Ostatní vydatně posvačili včetně přípitku k Novému roku. Po svačině jsme se vydali do Odolova do hostince U Lotranda. Zavřeno. 01. 01. 2007 se zase neprovozovalo.
Času na vlak bylo dostatek, a tak jsem se pěšky přesunuli přes Strážkovice a Petrovice do Malých Svatoňovic. Navštívili jsme Studánku. Jaké bylo naše překvapení, že i zde byly oba hostince uzavřeny. Tím jsme stihli ve 13,59 hod. rychlík do Trutnova, kde jsme se s dobrým pocitem rozloučili. Ušli jsme za nepohody, ale i částečného odpoledního vyjasnění 16 - 17 km. Turisty nemůže nepohoda odradit.
Josef Baudyš
Výlet odboru do jihovýchodního okolí Trutnova /22. 01. 2007/ aneb Improvizace místo výletu do Janských Lázní se vydařila
Vlak společnosti Viamont do Svobody nad Úpou v 08,40 hod. v neděli nejel. Byla uskutečněna změna jízdního řádu, o čemž jsme nevěděli. Čekat přes hodinu se nám nechtělo, a proto místo výletu do Janských Lázní a okolí byl uskutečněn náhradní výlet ve směru Dolce, Severka, Starý a Nový Rokytník zpět do Trutnova.
Sešlo se nás 15 a všichni nejen kvůli a všichni nejen kvůli jinému spojení a popadaným stromům nelitovali změny, hlavně že jsme se po 3 týdnech prošli na čerstvém povětří, takže nálada byla dobrá. Cesta byla převážně tvrdá, u restaurace Severka však byla bahnitá, blátivá, ale bez stromů spadaných po vichřici.
Když jsme stoupali ze Starých Buků vzhůru k Novému Rokytníku, stál na louce vyřazený terénní skříňový automobil. V něm se topilo, venku byla hromada polen a o kus dál velmi provizorní přístřešek se starým nábytkem. Mladík zde pracoval na nějakých základech pro boudu a dovolil nám u přístřešku posvačit. Zde jsme asi půlhodinu sbírali sílu k dalšímu pochodu do obou Rokytníků a do Trutnova. Začal foukat vítr, nepršelo, chvíli prosvítalo slunko, a tak jsme v 15 hodin dorazili domů. Ušli jsme 17 km, všichni byli spokojeni s pěkným pochodem.
Josef Baudyš
Výlet odboru do okolí Boušína /03. 02. 2007 aneb Dotyky s Justynčinou stezkou
V sobotu ráno se nás na nádraží ČD sešlo 11 - z toho 1 muž. Odjezd byl plánován na 09,36 hod., abychom vyrazili za světla.
Z cílové stanice Olešnice jsme se vydali do Červené Hory a dále okolo zbytku hradu Rotenburk ke Slatinskému mlýnu. Tady byla zastávka u kapličky na občerstvení.
¨ Po předchozí průzkumné cestě ve čtvrtek, kdy bylo špatné počasí, bylo doporučeno trošku trasu upravit, a tak jsme pokračovali proti toku Úpy po dost dobré cestě k dřevěnému mostu u bývalé hájenky pod Boušínem.
Cestou přibývalo bláta se sněhem i velké množství polomů. Po přechodu mostu jsme pokračovali lesní značenou cestou k Červené Hoře, kde na kraji vesnice stojí pěkný poutač, který upozorňuje na Justynčinu stezku.
Po přečtení a okomentování staré události jsme byli už jen pár kroků u hostince, kde jsme byli mile překvapeni výborným jídlem. Slíbili jsme si, že se tady opět někdy zastavíme. Naši cestu jsme ukončili na zastávce ČD v Olešnici, kam jsme ještě přes sílící vítr dorazili v pořádku, a odjeli v 15,45 hod.
Irena Zapadlová
Výlet odboru z Jaroměře na Královédvorsko /17. 02. 2007/ aneb Magická sedmnáctka nám přinesla zážitek a pohodu
17. února 2007 jsme se sešli na hlavním nádraží v Trutnově, abychom uskutečnili plánovaný výlet naší odbočky KČT. Sešlo se nás 17 a odjíždíme v 7.36 hod. do Jaroměře. Svatý Petr, náš patron tohoto dne, nám dopřál překrásného počasí. Sluníčko se na nás celý den usmívalo a větřík se jen občas přihlásil, aby i on nás osvěžil.
Z jaroměřského nádraží jsme zamířili po žlutém značení k lázním Velichovky. Ranní přímrazek nám zpevnil kaluže i bláto a tak jsme i po polních cestách zvládli blátivý terén bez větších potíží. Lázně Velichovky nás již z dálky vítaly hezkým panoramatem.
Obce je již připomínána od r. 1389, renesanční kostelík je z roku 1616, slatinové lázně na léčení pohybového ústrojí byly postavěny v létech 1897-8, přestavěny a zmodernizované v roce 1926. Hodnotné informace nám poskytla naše Mařenka o léčebných procedurách, prohlédli jsme si v parku památník osvobození americkými vojáky (z 8. května 1945). Byli jsme nadšeni nově vybudovaným sportovně rekreačním rozsáhlým areálem se širokou škálou sportovišť, společenských atrakcí včetně chovu a výcviku koní, chovu daňků apod.
Po vypití kávy, pořízení dokumentační společné fotografii naší skupiny a krátkém odpočinku jsme nastoupili další úsek cesty po modrém značení k Nouzovu a dále po zelené do Hřibojed. Zde jsme u betonových skruží opožděně poobědvali a posíleni se na zbývající část pochodu. V lesoparku nad obcí Žíreč jsme shlédli zajímaví, i když již značně poškozené, umělecké dílo velkého mistra sochaře Braunův Betlém. Také však nás překvapily rozsáhlé škody ničivé vichřici.
Do Trutnova jsme odjeli vlakem ze stanice Žíreč přes Jaroměř. Náladu nám nepokazilo ani 3 hod. zpoždění vlaku a spokojeni, plni zážitků jsme konstatovali, že se nám vyplnila i třetí sedmnáctka.
17. února nás bylo 17 a ušli jsme každý 17 km.
Karel Hák
Výlet odboru do Polabí /10. 03. 2007/ aneb Procházka Polabím
10. března se nás sešlo 17 turistů - 14 žen a 3 muži. Jedeme v 06,40 hod. směrem Chlumec nad Cidlinou s přestupem do Velkého Oseka. Začíná drobně pršet, ale nás to neodradilo a vyrážíme směr Libice nad Cidlinou.
Musíme projít lužním lesem, ale obáváme se mokré zablácené cesty. Dopadlo to dobře a v 11 hodin jsme již v Libici nad Cidlinou u kostela sv. Vojtěcha.
Nejvýznamnějším obdobím pro tuto vesnici byla druhá polovina 10. stol., kdy se zdejší hradiště stalo sídlem Slavníkovců. Vláda tohoto rodu trvala od 50. let desátého století až do 28. září 995, kdy byla zlikvidována po dobití Libice přemyslovským vojskem.
Po prohlídce hradiště pokračujeme k soutoku Cidliny a Labe. V restauraci Cidlina si dáváme oběd a pak míříme podél Labe do Poděbrad. Počasí se vylepšilo a přestalo pršet.
Nejprve míjíme kemp a golf, jdeme kolem Skupice a prohlédneme si také plavební komoru na Labi. Přicházíme k zámku a po schodech stoupáme na náměstí. Zastavujem se před jezdeckou sochou krále Jiřího z Poděbrad od B. Schnircha a koupíme si teplou oplatku.
Přes lázeňský park směřujeme k cíli naší cesty na nádraží. Domů docházíme v 17,20 hod. s pocitem, že přes počáteční déšť se výlet vydařil. Doufám, že i příště se sejde tak dobrá parta turistů jako na tomto výletě.
Jarmila Chudobová
Účast odboru na veřejné turistické akci Bílá u Bílého /07. 04. 2007 aneb Velikonoční výcházka
V sobotu 07. dubna pořádal odbor KČT Úpice setkání turistů u Bílého kolu v Jestřebích horách. Za náš odbor se zúčastnilo 11 turistů.
Z Malých Svatoňovic jsme vyrazili po červené Cestou bratří Čapků na Zadní hory, kde jsme se napojili na tzv. Panskou cestu a došli na rozcestí u Bílého kolu.
Zde již plápolal oheň, podávaly se káva, pivo a voda. Zaprezentovali jsme se a obdrželi jsme pamětní list akce Bílá u Bílého.
Po občerstvení jsme pokračovali po modré do Radvanic okolo zlikvidované skládky, která dříve stále hořela a zamořovala ovzduší.
Pochod byl zdařilý a šel se za pěkného počasí. Naše parta se již těší na příští sobotu do Smiřic.
Josef Baudyš
Výlet odboru z Hronova do Machova /21. 04. 2007/ aneb Sobotní putování Machovskem
Za krásného slunečného rána se nás sešlo v sobotu 21. 04. na nádraží ČD 17 osob, i když jsme odjížděli již v 06,40 hod. do Starkoče, tady přesedli na vlak na Václavice a tady znovu přestoupili na Hronov.
Okolo 8. hodiny jsme před tamním nádražím byli přivítáni vedoucí pochodu Marií a pak jsme se vydali po červené zadní cestou k rodnému domku Aloise Jiráska. Byl ještě zavřený, proto pokračujeme okolo kostelíka a hřbitova vzhůru do kopců k Machovu.
V lese byla studánka "u Matky Jedle". Následovala první svačina. Děvčata se předváděla svými cukrářskými výrobky. Všechny byly moc dobré.
Pokračujeme dále do Vysoké Srbské, stále stoupáme, až jsme došli ke zvoničce v obci Závrchy. Následuje druhé občerstvení.
Přicházíme k Machovu, odbočujeme z červené na modrou - cca 500 metrů - a opět odbočujeme neznačenou polní cestou. V jednom místě je překrásný výhled dolů na Machov, který je jako na dlani. Je poledne, přicházíme do vesnice, zajdeme na oběd s dobrou rychlou obsluhou a jídlem. Převážná část jde přes Bezděkov na nádraží Police nad Metují. Pár starších dorostenců prochází Machovem a k nádraží přijede autobusem.
Cesta zpět vede přes Václavice a Starkoč a v Trutnově jsme v 16,22 hod. Díky, Marie, za pěkný pochod.
Josef Baudyš
Výlet odboru do okolí Červeného Kostelce /28. 04. 2007 aneb Variace na Hadařskou pětadvacítku
Ráno 28. 04. 2007 v 07.36 hod nás z nádraží ČD v Trutnově odjíždělo 13 turistek. Vystoupily jsme v Řešetově Lhotě a krásným údolím kolem potoka jsme došly "Pod Bukovou horu" a dále k rybníku Špinka, kde jsme posvačily. Potom jsme pokračovaly kolem rybníka k druhému - Brodskému a lipovou alejí do Červeného Kostelce. Tady jsme v cukrárně konzumovali kávičku i zmrzlinu.
Odtud jsme přes Skalku došly do Olešnice, dále na rozcestí k "Bašovým" a přes Mstětín do Červené Hory. Tady jsme v restauraci byly mile překvapeny výběrem jídel i cenou a po obědě se naše parta rozdělila na zdatnější a méně zdatné. Větší část party se vracela přes Mstětín k vlaku do Olešnice. Ty zdatné se vydaly proti toku Úpy až k Devíti křížům a ve vlaku v 15,46 hod. jsme se opět všechny sešly.
Počasí bylo nádherné. Obdivovaly jsme rozkvetlé žluté lány řepky i kvetoucí stromy a ani nám nepřišlo, že jsme našlapaly 15 km, ty 3 zdatnější turistky ještě o 7 km více.
Alena Škodová, Irena Zapadlová
Účast odboru na turistické akci Jarní pouť na Žalý /08. 05. 2007/ aneb Důstojná oslava státního svátku
V den 52. výročí ukončení druhé světové války jsme dle plánu vyšlápli na turistický výlet na horu Žalý. Svatý Petr vyslyšel toužebné přání většiny občanů naší země a poslal nám po dlouhém období sucha osvěžující déšť.
Vlakem do Vrchlabí jsme přijeli po osmé hodině , přešli jsme po nově opraveném kamenném mostu se sochou sv. Jana Nepomuckého hlavní Krkonošskou ulicí, přes náměstí, kolem kostela sv. Vavřince, augustiniánského kláštera i po lávce nad vrchlabským obchvatem a stoupali jsme ke Kněžicím. Na kraji osady nás přivítala hezky nově opravená kaplička sv. Anny, na jejíž stěně je pamětní deska připomínající návštěvu císaře Josefa II. v r. 1776. U kaple je odpočinkový stůl s lavicemi a hezký výhled na Vrchlabí i do dalekého obzoru.
Posvačili jsme a vydali se po žluté na Křížovky, Podžalí a strmou cestou k vrcholu Žalého. Obšťastňoval nás májový deštík. Přeháňky byly chvílemi vydatnější a s drobnými kroupami. Velmi často jsme se zdravili se značným množstvím turistů, zvláště nás těšila účast mládeže i celých rodin , i když počasí bylo méně příznivé. Žalý s rozhlednou jsme zdolali v 11 hodin.
Po půlhodinovém odpočinku a doplnění kalorií /převýšení od vrchlabského nádraží po vrchol Žalý je 550 metrů/ jsme nastoupili zpáteční cestu. Počasí se umoudřilo, a tak jsme měli štěstí vidět vzdálenější místa Jizerských hor, Podkrkonoší i Orlických hor. Ve Vrchlabí jsme prošli kolem zámku, hezkým parkem, kol nemocnice, gymnázia a sokolovny.
Cesta byla plynulá, nálada dobrá. 17 účastníků na 17i kilometrech pochodu si odnáší do svých domovů spokojenosti, úsměvy a pohodu.
Karel Hák
Výlet odboru na Ostaš /08. 05. 2007/ aneb Zdolali jsme Ostaš i Kočičí skály
V sobotu 19. května jsme s vláčkem z Trutnova dojeli do Dědova, kde jsme ze zastávky ušli asi 100 m po trati a slezli na polní cestu označenou červeně. Prošli jsme lesem, došli na Klučanku a společně se žlutou šlapali na Ostaš.
Nad sedlem jsme u roubené studánky posvačili. I zde byly polomy, které zničily odpočívadlo se stolkem a lavičkami.
Následovalo prudké stoupání do sedla, kde byla odbočka ke Sluji českých bratří. Shlédnutí bylo náročnější, neboť sestup a hlavně výstup po schodech jsou značné. Dále jsme postupovali po zelené značce ke Kočičím skálám a ke Kočičímu hradu. Pro stížený přístup mezi skalami ne všichni z 25 účastníků prolezli štěrbinami a otvorem až na samý Kočičí hrad. Zde byli horolezci, kteří nacvičovali výstup i sestup. Chvilku jsme se jim pletli v jejich počínání. Brali nás. Následovalo vracení tou samou cestou, a pokračovali jsme do skalního města na vrcholu Ostaše.
Zde byly krásné kamenné scenérie jako "Jezevčí nora", "Raněný sokol", "Medvěd", Čertovo auto" a na vrcholu 701 metrů nad mořem krásná vyhlídka do broumovské krajiny. Pod námi byla osada Rovné s velkou zemědělskou farmou. Vyhlídek bylo více po celé této trase.
Opět jsme se vraceli dolů na parkoviště nad Pěkovem, kde byla chatka s občerstvením a hlavně dostatkem posezení. By překrásný den, sluníčko hřálo, a tak bylo nutno doplnit tekutiny s ionty. Okolo druhé hodiny jsme odešli po modré na zastávku ve Žďár nad Metují. Značení bylo oproti mapě změněno, takže jsme došli místo do Žďáru nad Metují do České Metuje o dva kilometry dále. Dobrou náladu to nezkazilo a účastníci mi ani neláli. Díky za pochopení. V 15 hodin jsme odjeli dvěma směry do Trutnova.
Pochod s poznáním krásných skalních útvarů se vydařil, pro mnohé to bylo novum, jiní zavzpomínali na poslední návštěvu s přáním "Zdrávi došli" se těšili na další pochod Za trutnovským drakem a 03. 06. na III. etapu podél Metuje. Ušli jsme 16 kilometrů.
Josef Baudyš
Třetí výlet seriálu Po řece Metuji: mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují /02. 06. 2007 aneb Po řece Metuji potřetí
Náš čtyřdílný seriál se překlopil do druhý poloviny. Ve třetím díle zamířil z NÁCHODA do NOVÝHO MĚSTA. S potěšením konstatuju, že počet zájemců o něj neklesá. Bylo nás v neděli 2. 6. jednadvacet, což je velice příznivý počet. Trutnováci vyjížděli vlakem v 7,36 na STARKOČ a přestoupili ve VÁCLAVICÍCH .Až sem šlo všechno hladce. Já jsem chtěl tady na ně čekat, jenže.... Vlak podle jízdního řádu na zastávce NÁCHOD neměl zastavit. Nevím proč, jindy tam staví. Museli bychom jet až na hlavní nádraží a prodloužit si trasu po tvrdý cestě o dobrý dva kilometry. Pepík pohotově jednal s vlakvedoucím, ani jsme nemuseli moc tlačit na pilu, a vyhověl nám.
Tak jsme v 8,36 vyrazili na cestu. Přešli jsme přes most na levou stranu METUJE a kolem čistírny vody šlapali přes BRAŽEC k místu nazvanému OSTROVY .V mapě tohle místo ani nemám. Neplánoval jsem tu žádnou přestávku, kiosek byl stejně zauřenej. Ale turistickej lid si zastávku vynutil. Bez povelu usedli na lavičky a začali baštit z vlastních zásob. Asi po dvaceti minutách pokračujem v pouti. Máme za sebou víc než polovinu trasy. V novinách jsem se dočet, že náchodský turisti zřídili přes řeku dvě nový lávky. Na začátku tý první bylo upozornění, že se nemáme naklánět přes zabrádlí. Šel jsem tudy už mnohokrát a věděl, že úsek po levým břehu je na jednom místě ošklivě průchodný. Tentokrát to bylo de luxe po široký asfaltový silnici.
Došli jsme do PEKLA. Restaurace otevírá v 11 hodin. Naproti ní stojí dřevěnej bufet s nabídkou polívky, piva a kafe. Ted' vypukla plánovaná přestávka. Nesl jsem si vlastní svačinu, a tak jsem jen pozoroval, jak si na malým talířku a v malým hrníčku s kafem kolegové dávají. Nevím, kolik to stálo, ale porce se mně zdály nějak mrňavý. Poslední zkušenosti potvrzují, že s růstem ceny klesá míra podávaných potravin.
V půl dvanáctý se zvedáme, abychom došli do cíle, čeká nás 6 km. Cesta je to leso-polní ,musíme se vyhýbat kalužím. Vedle nás plyne stříbropěnná řeka s hladinou hodně pod průměrem. Kameny dřív ukrytý pod hladinou se odkrývají. Jinak je cesta tradičně romantická, hluboce ponořená v údolí. Došli jsme na asfaltku a po ní stoupáme do kopce k cíli. Je 13 hodin a čas k obědu. Ve středu jsem na průzkumu zjistil, že dobře a cenově přiměřeně se jí v restauraci "U PADOURA". Zkraje se zdálo ,že nebude místo, ale brzy se prostor vyklidil a v pohodě jsme se najedli. Obsluha byla vzorně čiperná. Kolem druhý hodiny jsme se rozdělili. Větší část nespěchala domů a rozhodla projít si zámeckou zahradu .Menší počet jel domů vlakem v 14,20. Další vlak jel v 16,20.
Tenhle vejlet se nám vydařil. Sluníčko do nás nepralo, bylo pod mrakem a nepršelo. Našlapali jsme cca 12 kilometrů. Zjistil jsem, že trutnovská turistická parta je fyzicky zdatná. Je znát,že častá aktivita přináší ovoce. Kéž je tomu tak i v budoucnu!
Podle ročního plánu půjdeme poslední etapu po Metuji v neděli 30.září. Přemýšlím, jakou zvolit trasu .Řeka v úseku NOVÝ MĚSTO - JAROMĚŘ teče po rovině, bez kousku lesa, bez turistickýho značení a jen po silnici. Musím si to vyzkoušet. Zatím jsem vymyslel plán: Jet na známý VÁCLAVICE, vodtud šlapat z kopce do ŠONOVA, DOUBRAVICI k nádrži ROZKOŠ.T am někde posvačit a jít do VELKÝ JESENICE na vlak. Popojet jednu stanici do RYCHNOVKA zbytek došlápnout na soutok METUJE s LABEM. Budu mít aspoň v létě co dělat.
NAZDAR!
František Vacek
Vícedenní výlet odboru do Jizerských hor/10. - 16. 06. 2007/ aneb Na Jizerské hory budeme rádi vzpomínat
V neděli 10. června odjelo naše šestnáctičlenné družstvo turistů vlakem z Trutnova přes Starou Paku, Liberec, Raspenavu do Hejnic. Toto asi čtyřtisícové městečko v severní části Jizerských hor se stalo naším šestidenním domovem. V kempu nás přivítala usměvavá recepční paní Mičková, obsadili jsme čtyři čtyřlůžkové chaty, seznámili s dobře vybaveným sociálním zařízením, blízkým koupalištěm. Odpoledne jsme zašli do městečka, kterému dominuje rozsáhlý areál kláštera s honosným barokním kostelem. Také jsme zašli do lázní Libverda s Obřím sudem.
V pondělí 11. června, jsme absolvovali náročný výstup na Ořešník. Zde se nám na skalnatém vrcholu otevřel doslova letecký výhled na Hejnici i daleké okolí. Dále jsme po červené pokračovali na Stolnický k Tetřevým boudám, shlédli skalní útvary Divá Máři, Krásná Máři a Čarostřelec. Do Hejnic jsme se vraceli Libereckou poutní cestou přes Ferdinandov.
V úterý 12. června jsme ráno odjeli vlakem do Višňové. Putovali jsme po žluté podél Bukovského potoka, prošli Pouteckou oborou, kolem rozhledny do Frýdlantu, prohlédli město a vrátili se vlakem zpět do Hejnic.
Středeční náročné putování na nejvyšší horu Jizerských hor, na Smrk, nás provázelo zhoršené počasí. Z kempu jsme zamířili na Bílý Potok, kolem Huberty a po Nebeském žebříku dorazili k nově vytvořené rozhledně na Smrku /1224 m n. m./. Mlhavé počasí ustalo až při zpátečním putování, kdy již i prosvítalo sluníčko. Ve čtvrtek ráno, Mirkovou zásluhou, jsme ve dvou skupinkách, na dvakrát uskutečnili dodávkovým autem přesun do Smědavy. Za krásného slunečního počasí jsme dosáhli skalnatého vrcholu druhé nejvyšší hory Jizery /1122 m n. m./. Nádherná viditelnost nám umožnila shlédnout nejen jednotlivá pásma Jizerských hor, ale i daleké obzory, západní části Krkonoš, lužické hory i příhraniční místa polská a německá a Frýdlantský výběžek. Sestupujeme z Jizery, pokračujeme po úbočí Snidavské hory k Poledním kamenům /1006 m n. m./. Upoutaly nás krásné skalní scenérie na Frydbouském cimbuří, Hajní kostel. Náročným sestupem podél Černého potoka s pěknými vodopády se vracíme opět do kempu v Hejnicích.
V pátek ráno putujeme po již známé cestě k Hubertově chatě kolem Křížového buku Smuteční cestou k prameništi Kyselky. Zde se občerstvíme a záhy přistoupíme k prohlídce Nového Města pod Smrkem, odjedeme vlakem do lázní Libverda a odtud pěšky do Hejnic. Povečeřeli jsme opět v Dělnickém domě a večer se scházíme v kempu u chatiček ke společnému posezení a zhodnocení našeho pobytu v Jizerských horách. Liduška s Jarmilou a svým kolektivem nám připravily další dobré občerstvení a zachutnala i troška vína. Zazněly i písně našeho mládí.
V sobotu se již připravujeme na zpáteční cestu a po obědě odjíždíme ve 12.30 hod vlakem do Trutnova.
Co říci na závěr?
Jizerské hory nás učarovaly jedinečnou krásou, svěžestí, tichou atmosférou a pohodou.Po našich trasách jsme každý zdolal 105 km díky vynikajícímu kolektivu. Svatý Petr nám dopřál ideální počasí. Poděkování patří všem, kteří přispěli ke zdárnému uskutečnění našeho putování.
Karel Hák
Výlet odboru do Žďárských vrchů /24. 06. 2007/ aneb V ozdravném objetí zeleně
NV pořadí pátý náš zájezd do Žďárských vrchů začal velice rozpačitě. Firma, u níž jsme si objednali autobus, již předem postoupila naši pohledávku jiné firmě. V neděli v 6 hod. ani dlouho poté však k hlavnímu nádraží v Trutnově žádný autobus nepřijel. Od původní firmy jsme se po následném telefonátu zjistili spojení na firmu přebírající závazek. Od ní jsme se dověděli, že od pěti hodin ráno pracují neúspěšně na odstranění poruchy a že vyhlídky na opravu jsou mizivé. V půl sedmé jsme zájezd skrečovali. Až na dvě účastnice, které se téměř rozplynuly ve vzduchu, ostatní ještě zůstali a radili se, co s načatou nedělí, zůstal jsem zatím i já, i když jsem se nemínil žádného náhradního programu zúčastnit. Asi po deseti dalších minutách jsme dostali informaci, že autobus může přece jen do půl hodiny přijet. Jako vedoucí zájezdu jsem rozhodl, že jej i za těchto okolností uskutečníme. Nato těsně před sedmou hodinou jsem volal našemu osvědčenému průvodci Jirkovi z Poličky, že do zmíněného města přijedeme nejméně o hodinu později, a ecce! autobus právě přijel. Mezitím se ve vzduchu rozplynul další účastník zájezdu. Vyjeli jsme těsně po sedmé hodině, když si řidič ještě předtím musel poznačit jako cílové místo naší výpravy Polička místo omylem převzatého cíle Police nad Metují. Autobus však později fungoval a řidič jezdil rychle a spolehlivě a - jak se později ukázalo - hodinové zpoždění nepoznamenalo ani program výletu. Proti předešlému dni - sobotě, v jejímž průběhu se slunečné okamžiky střídaly s přeprškami, bylo od ráno polojasno, ale ze severu plynula k nám šedavá mračna, kterým jsme na cestě do Poličky unikli.
Jirka přistoupil do autobusu tradičně na kraji města těsně za přejezdem a ihned se chopil iniciativy tím, že řidiče nasměroval na další cestu přes Kamenec, Maksíčky a Lačnov na doleního konce obce Telecí asi 10 km jihozápadně od Poličky. Před půl desátou jsme konečně za příjemného teplého počasí vystoupali a mohli naplnit poslání našeho zájezdu. Ještě předtím Jirka požádal řidiče, aby na nás počkal těsně nad obcí Kobylí na křižovatce turistické cesty z Pusté Rybné na Lucký vrch a silnice z Pusté Rybné do Telecího, informoval ho o tom, že o kilometr výše je v chatě restaurace, ale nedal mu bližší časové informace, což zapříčinilo později jisté nedorozumění.
Pokud snad byl někdo ještě po předchozích událostech nervózní, uklidnily ho dozajista již úvodní kilometry po levém břehu řeky Svratky, z našeho pohledu to byl pravý břeh, protože jsme šli proti jejímu proudu. Svratka se svými malebnými zákoutími tu tvoří hranici mezi Čechy a Moravou, my jsme šli zpočátku disciplinovaně po české straně. Cesta nejprve vedle lukami, posléze nás zavedla do lesa. Byla poznamenána nedávnými dešti, ještě dřívější, ale vytrvalá sucha však nepoznamenala zeleň luk a listoví, právě ona uklidňovala svou sytostí a barevností.
Na začátku lesního úseku cesta uhnula doleva přímo k řece, přes kterou nás na moravské území převedla lávkou sestávající ze širokého a úzkého kmene a bohudík ještě z dalšího, který představoval zábradlí. Pokud někoho tento úsek naší cesty vyvedl z rovnováhy, rozptýlilo ho hned následující prudké stoupání k chatce a později příjemné výhledy na domečky Spělkova, které zvědavě vyhlížely ze zeleně, jež si i zde ponechala svěží vzhled. Na jeho kraji u kravína a za překrásných výhledů na svahy nad Pustou Rybnou jsme navázali na asfaltovou cestu, po níž jsme pomalu klesali do Krásného. Pohled na obec z cesty připadl nám natolik idylický, že jsme se rozhodli jej pro naše fotoaparáty doplnit skupinkou účastníků výpravy.
proti různými směry stáčejícím se vodám řeky Svratky putovali jsme hodnou část naší trasy. Foto: L. Šlosar
v samém úvodu vedla cesta širokým lučinatým údolím jen místy skrze krátké úseky lesa. Foto: L. Šlosar
Svratku jsme překlenuli po úzké lávce za pomoci improvizovaného zábradlí. Foto: L. Šlosar
idylický pohled na obec Krásné vyplnila zčásti velká skupina účastníků výletu. Foto: L. Šlosar
Z Krásného jsme stále proto toku Svratky pokračovali přes Mrhov, kde jsme zastavili u chráněné lípy velkolisté, jejíž parametry nám sděloval nápis: obvod 575 cm, výška 39,5 m, výška koruny 33 m. Svratku jsme opustili na dolením kraji obce Březiny ještě před Drašarovou lípou. Tato lípa byla pojmenována po knězi Josefu Václavu Justinu Michlovi zvanému Drašar. Ten měl značnou smůlu v lásce, protože první jeho dívka Mína odmítla čekat, až vystoupí z piaristického řádu, jeho vztah byl sice zcela naplněn s druhou dívkou Josefou Maděrovou, ta však zemřela při porodu jejich dcery. Zmíněnou lípu jsme minuli v místech, kde stála dříve chaloupka, v níž Drašar dožil svůj smutný život v pocitech křivdy a lítosti ve věku 52 let.
Pokračovali jsme dále po silnici proti proudu přítoku Svratky potoka Hlučálu vzdáleného několik metrů po našich pravicích a po polednách jsme stanuli ve dveřích restauračního zařízení stejného jména v obci Pustá Rybná. Naplnili jsme hostinec natolik, že hbitá hospodská se měla co ohánět, ale bohužel po výběru ze dvou jídel uplatňovala nějaký podivný nepravidelný sled obsluhovaných, takže na nás poslední se dostalo až za hodinu, kdy již většina ostatních členů výpravy dojedla, což až tak nevadilo, protože my poslední jsme byli vedoucími výpravy a souběžná obsluha dvěma pivy nevázla. Jak se později ukázalo, nevadilo ani, že se výprava rozutekla, protože ti rychlí dostali instrukce, kudy mají jít, a těchto se drželi.
Určité počáteční nepochopení vyvolal popudlivý telefonát řidiče, který parkoval dle našich instrukcí nad Kobylím a neznaje časových podrobností, neodvážil se vystoupat pěšky kilometr k chatě Lucký vrch, ostával proto v autobuse hladov a stíhán palčivým slunečním svitem. Mezitím jsme konečně dojedli, podstatná část výpravy se shromáždila před hostincem a začala pozvolna stoupat k obci Kobylí. Tady ještě znatelný pach spáleniště potvrzoval Jirkovu informaci, že tu vyhořela chalupa, ale objekt nešťastné nehody se nám nepodařilo vysledovat. Než zbytek výpravy došel, Jirkovi se podařilo uklidnit řidiče tím, že ho s některými účastníky, kteří nechtěli pokračovat v chůzi, poslal na místo konečného srazu do hoření části Telecího k restauraci Pod strání, kde pak zřejmě ukojil svůj hlad, protože také jízda autobusem nazpět byla spolehlivá a rychlá.
Již přesné časové rozmezí mezi čtvrt na tři a čtvrt na čtyři využila pak většina výpravy k vystoupání na Lucký vrch, odkud jsme s definitivní platností vychutnali neuvěřitelně skvělou viditelnost toho dne nejen ve směru na zelenavé a v dálkách modravé kopce Žďárských vrchů západním směrem, ale také až na jednu smutnou výjimku, jež v chatě podlehla dalším svodům piva, také směrem opačným, kde spatřila v dálce i Jeseníky.
Posléze sestoupali jsme cestou prošlapanou skrze vysoké traviny do hořeního konce Telecího a zastavili se tu u Lukasovy neboli Zpívající lípy, jejíž dutina ukrývá zvěst o tajném českém bratru stařečkovi Jirouškovi, který se skrýval v její dutině a přepisoval tu po dobu tří let Nový zákon a později Žalmy, ovšem vždy za teplého počasí po nocích, když tu vypálil údajně 1.204 svíček. Nepochopil jsem ovšem, proč se tu musel skrývat kvůli přepisovaným textům, ty se nelíbily teprve komunistům, ale oni je příliš nezakazovali. Pochopitelný je aspoň druhý název lípy velkolisté /Tilla platyphyllos/, protože dědeček si při své bohulibé činnosti zpíval, z lípy vycházel hluboce a temně znějící zpěv. Protože se tak dělo v Čechách, byly na zpěv upozorněny příslušné úřady, protože však se tak dělo hodně dávno, "pachatel" nebyl nalezen, protože si lidé mysleli, že v těch místech straší /dědeček asi neměl hudební sluch/. Lukasova lípa má turistické razítko, jehož otisk lze získat v chalupě v sousedství lípy, jíž po léta obýval rod Lukasů, jejichž nepřetržitý sled přeťal skon posledního majitele v 1. světové válce.
zelenavé kopečky s překrásnými zákoutími lemovaly naše putování také při silnici z Krásného do Pusté Rybné. Foto: L. Šlosar
Drašarova lípa na dolením konci Březin připomíná smutný životní úděl českého kněze Michla. Foto: L. Šlosar
z terasy chaty Lucký vrch na stejnojmenném kopci naskýtaly se zřetelné výhledy západním směrem. Foto: L. Šlosar
vchod do Lukasovy lípy je zahrazen, aby sem již nikdy nevlezl podobný pěvecký antitalent jako jsem já a neděsil posléze široké okolí kupříkladu zpěvem. Foto: L. Šlosar
Spokojeni s tím, že jsme viděli tři památečné lípy, jeden obdobný dub /Pajkrtův - na začátku našeho putování/ a vůbec se spoustou zeleně, jejíž sevření mělo ozdravující účinky na naši psychiku, i s kromobyčejně výjimečnou viditelností, odjeli jsme v půl čtvrté z Telecího, v Poličce se rozloučili s vynikajícím znalcem Žďárských vrchů Jirkou z Poličky a již ve třičtvrtě na šest dojeli jsme v pořádku do Trutnova.
Luděk Šlosar
Výlet odboru na Rýchory /30. 06. 2007/ aneb Za krkonošskou květenou
Odjezd z Trutnova do Svobody byl v 07,30 hod. vlakem. Celkem se nás sešlo 7 členů. Ze Svobody jsme šli po zelené značce až na Rýchorskou studánku, kde nás překvapila bujná vegetace: kvetoucí stračky vyvýšené, mléčivce alpínského, lilie zlatohlavé a kýchavice bílé. Podél cesty k Rýchorské boudě jsme viděli větší množství arniky a lilie zlatohlavé. Další zastávka byla na Kutné, kde bylo vidět panorama celých východních Krkonoš. Opět zde byly vysokohorské druhy květin už jmenované ale i jiné - violka sudetská, oměj, kokořík přeslenitý.
Dále jsem pokračovali po červené značce kolem náhorní planiny, vřesoviště a slatiny. Tady jsme obdivovali vemeník dvojlistý a zcela netypický společný výskyt tří druhů bříz - břízy bílé, břízy karpatské a břízy křivolaké. Prošli jsme Dvorským lesem, dále na Vébrovku, Dvoračku a do Trutnova. Trasa měřila 21,5 km.
Výlet se nám líbil. Prošli jsme vrcholovou částí Rýchorského hřbetu, který je svými přírodními krásami nejpřitažlivější a i trochu pochopili zvláštnosti zdejší krajiny.
Marie Vašíčková, Anna Karlíková
Výlet odboru do Krkonoš /08. 07. 2007/ aneb S překrásnými výhledy na Sněžku
8. července jsme se sešli na vlakovém nádraží v Trutnově v počtu 16 a v 07,30 hod. odjeli vlakem společnosti Viamont do Svobody nad Úpou.
Přestoupili jsme na autobus, ve kterém jsme pokračovali do Pece pod Sněžkou. Odtud jsme lanovkou vyjeli na Bramberk.
S překrásnými výhledy na Sněžku a okolní partie Krkonoš pokračovali jsme k Chalupě Na Rozcestí, dále pak ke Klínovým boudám, přes Friesovy boudy, Hříběcí boudy, nahlédli jsme do mramorového dolu a došli do Strážného.
Po menším osvěžení jsme dorazili do Vrchlabí, kde jsme nastoupili do vlaku a plni dojmů z krásného dne přijeli do Trutnova v 07,45 hod. Celkem jsme ušli 22 km.
Miloslava Janatová
Výlet odboru do Krkonoš /23. 07. 2007 aneb Krásně bylo na horách
Další túra po Krkonoších byla naplánovaná na sobotu 23.července. I přes mírné zmatky s datem konání se nás sešlo po šesté hodině na nádraží ČD jedenáct, z toho 10 žen a náš nejvěrnější muž Pepík.
Po cestě vlakem do Vrchlabí a busem směr Špindlerův Mlýn jsme vystoupili na zastávce Labská. Zde bylo nutné dát si na posilněnou do kalíšků druhou snídani, neboť nás čekal dosti prudký výstup. Stále po modré značce kolem hotelu Arnika a Švýcarské boudy jsme vyšplhali na nejvyšší bod dnešní cesty. Po krátkém odpočinku na pěkném místě v lese následoval sestup na si1nici směr Horní Mísečky a dále stále lesem k hotelu Skála. Tady jsme pořídili společné foto a pokračovali pro změnu zase do kopce do turisty a zejména cykloturisty známého střediska Rezek.
Byl čas oběda, a tak jsme využili venkovního posezení pod slunečníky u jedné z místních hospod. Přišlo na řadu občerstvení: točené pivo, polévka, káva, koláče, vlastní zásoby. Druhá polovina naší cesty vedla nejprve hodně prudce dolů lesem a pak mírně klesala krásným hlubokým údolím kolem potoka přes Horní Dušnice a Stromkovice úzkou silničkou a krátký železniční tunel na nádraží Jablonec n. Jiz. - Hradsko.
Před l6.hodínou jsme vystupovali z vlaku s pocitem pěkně stráveného dne naplněni dojmy z cesty po místech, která mnozí - dle jejich přiznání - navštívili poprvé. Počasí nám přálo, každý našlapal 15 km a Jarča Zpěvačka ješě stačila cestou nasbírat tašku hub.
Hana Douchová
Výlet odboru do Krkonoš /04. 08. 2007 aneb Z Pomezních bud na Jelenku s notným přídavkem
Dne 04. 08. 2007 se uskutečnil pěší turistický výlet z Pomezních bud na Jelenku - převýšení cca 300 metrů. Do Horní Malé Úpy nás dojelo 23, z toho pouze dva muži!!
Vyrazili jsme po červené, asfaltovým chodníkem vystoupali na Soví sedlo /1.160 m n. m./ a následoval prudký výstup na Jelenku. Zde jsme posvačili a po žluté jsme sestoupili na rozcestí Pod Jelenkou a po zelené došli pod Malou Úpu na zástavku autobusu Pod Smrčinou.
Asi po 400 metrech jsme odbočili na žlutou a vystoupali okolo Žacléřských bud směrem na Spálený Mlýn lesní cestou /asfaltkou/, míjeli jsme Niklův vrch, došli do Lvího dolu a Jelením údolím pokračovali podél Jeleního potoka do Spáleného Mlýna. Ve Lvím dole je tzv. Biskupská stezka. Je to nábližka, velmi strmá, zkracující velký oblouk cesty.
Do Spáleného Mlýna jsme došli okolo půl čtvrté a ušli jsme již 15 km. Autobus ale odjížděl až v 18,35, takže část pochodníků šla okolo chaty Jany do Velké Úpy na autobus, menší část 10 osob zůstalo ve Spáleném Mlýně na kávě a odpočinutí nohám, neboť celá trasa byla vyasfaltovaná. Krkonoše mají hlavní cesty takto upravené, aby deště a voda nezaplavily.
Do Velké Úpy jsme dorazili po výstupu k chatě Jana a sestupu okolo 17. hodiny. V 17,15 hod. jsme nastoupili do autobusu do Prahy a v 17,45 hod. byli v Trutnově.
Výlet se velmi vydařil, neboť někdo touto cestou /Lvím dolem a Jelením údolím/ doposud nešel. Byla zde překrásné výhledy na Sněžku a okolní vrchy a hřbety našich nejvyšších hor. Přes značnou únavu si všichni trasu pochvalovali a obohatili se o další poznání Krkonoš.¨ Díky všem 23 účastníkům.
Josef Baudyš
Výlet odboru do okolí Pardubic /01. 09. 2007/ aneb Výlet tentokráte do kraje
Ranní pohled z okna nevěštil nic dobrého - pršelo. Po příchodu na nádraží se ale začalo počasí vylepšovat a když jsme vystupovali z vlaku bylo docela pěkně. Procházíme vesničkou Stéblová, kde u rybníčku posvačíme. Dále pokračujeme do cíle naší výpravy - Lázní Bohdaneč.
Něco z historie lázní:
Rozmach zaznamenalo toto klidné místo na sklonku 15. a v počátku 16. století, kdy majitel pardubického panství Vilém z Pernštejna vybudoval v okolí Bohdanče rozsáhlou rybniční síť - více než 300 rybníků. Opatovický kanál, kterým byly rybníky napájeny, slouží dodnes.
Na konci 19. století bohdanečský rodák přišel s myšlenkou využít místní ložiska rašeliny k léčebným účelům a v srpnu 1897 zahájil první lázeňskou sezónu v prostorách bývalého pivovaru. K rozšíření lázní došlo v roce 1900 a roku 1913 byl podle projektu architekta Josefa Gočára postaven moderní lázeňský pavilon Gočár. Po odchodu sovětské armády v r. 1991 bylo na místě kasáren umístěno torzo růžového tanku.
Lázně Bohdaneč jsou rychle se rozvíjející městečko. Léčí se zde zánětlivá, revmatologická onemocnění, artrózy, bolestivé stavy pohybového ústrojí a cévní potíže.
Vraťme se k překvapení, které nás čekalo při vstupu do městečka. Jindy poklidné městečko se hemžilo spoustou lidí, stánků, probíhala hudební vystoupení, atrakce pro děti. Lázně oslavovaly 110. výročí založení! K oslavám jsme se přidali i my a zašli do cukrárny. Čas rychle utekl a tak jsem museli nastoupit do trolejbusu, který nás odvezl do Pardubic. Dále jsem pokračovali do Trutnova. Výlet se vydařil, opětovný déšť nás zastihl až na trutnovském nádraží. Zúčastnilo se 11 žen a 2 odvážní muži. Našlapáno cca 15 km.
Josef Baudyš
Výlet na jihovýchod od Mladé Boleslavi /15. 09. 2007/ aneb … a přece se jelo!!
Plánovaný poznávací zájezd spojený s pěší turistikou měl namále. Byl zveřejněn na nástěnce již začátkem srpna, ale do 10. 09. bylo přihlášeno jen 22 osob. Do středy 12. 09. jich bylo již 27. Výbor se rozhodl, že i při tomto počtu se uskuteční, neboť byl v minulosti několikrát požadován.
V sobotu 15. 09. se zúčastnilo celkem 34 účastníků, a tak se celkový počet značně vylepšil. Jelo se na zámek v Dětenicích autobusem firmy Osnado, který byl v pořádku ráno příjemně vytopen spolehlivým řidičem.
Po zaparkování poblíž zámku jsme u brány zakoupili vstupenky do zámku a na exkursi do pivovaru. Zámek byl opraven a uspořádán ve stylu dřívějších trendů. Po prohlídce jsme přešli do pivovarnického muzea, kde výklad probíhal v dobových kostýmech a nářečí. Závěr jsme uskutečnili v dobové pivovarské hospodě při svíčkách a dobrém černém nebo světlém pivu.
Následoval odjezd do obce Loučeň, kde byl oběd a prohlídka okolí loučeňského zámku, včetně terasy s vyhlídkou. Ve 14 hod. jsme pěšky odešli po červené značce směrem do Jabkenic krásnou přírodou. Uprostřed lesa byl kamenný pomník u studánky, kde sedával při procházce Bedřich Smetana. Trasa byla dlouhý cca 6 km.
V Jabkenicích jsme shlédli myslivnu, kde Smetana prožívala poslední léta života. Prohlédli jsme si veliký kamenný pomník skladatele poblíž Smetanova muzea. Zde nás čekal již autobus, kterým jsme se vraceli za zpěvu našeho kolektivu "Hlahol" a tím si zpříjemnili zpáteční cestu k domovu.
Všem se zájezd za pěkného, ale větrného počasí líbil. Věříme, že Jára pro příští rok navrhne a uskuteční opět něco atraktivního a turisticky zajímavého pro naši činnost. Děkujeme.
Zdrávi došli.
Josef Baudyš
Čtvrtý výlet seriálu Po řece Metuji: mezi Rychnovkem a soutokem s Labem /30. 09. 2007/ aneb K soutoku Labe s parašutistickou vložkou
Podle plánu jsme 30. 09. 2007 uskutečnili pod vedením Františka Vacka poslední etapu putování od pramene Metuje po soutok s Labem do Jaroměře.
Sešlo se nás 17 za krásného slunečného dne a odjeli do Rychnovka. Vedoucí tuto neznačenou trasu vyhledal se zdravotními potížemi, ale byla to etapa krásná podél Metuje po lukách. V dáli po levé straně je letiště , kde startovala letadla s parašutisty , kteří prováděli cvičný seskok. Naši cestu tak zpříjemnil "letecký den s parašutismem". Parašutisté skákali ve skupinách 2x3 a 1x2. Byl to nádherný pohled na padáky, které se snášely k zemi.
Došli jsme k bývalému vojenskému cvičišti "tankodromu". Po jeho zdolání jsme došli do Josefova na tzv. šance, které byly vybudovány za vlády Josefa II. Nikdy nebyly využity, neboť se mezitím změnila válečná technika. Přešli jsme Metuji po velice rezavém železném mostu přímo do Josefova, velice nás udivilo, že most není opraven. V Josefově na náměstí byla zastávka, že zde občerstvíme, ale nakonec jsme šli k mostu mezi Josefovem a Jaroměří, který se opravuje. Před ním jsme odbočili doleva a opět šli podél Metuje asi kilometr, kde byl cíl a závěr našeho putování.
Na soutoku Metuje a Labe jsme udělali dokumentační foto a tím završili všechny čtyři etapy našeho putování. Přešli jsme Labe a přímou cestou a přímou cestou došli na nádraží ČD v Jaroměři, zde poobědvali a v parčíku před budovou se rozloučili s Fráňou Vackem, který v 82 letech vedl poslední turistickou skupinu. Jemu patří naše díky za dlouholeté vedení našich pochodů. Naše díky jsme mu vyjádřili malým symbolickým dárečkem.
Znovu jsme si připomněli, že je nutno předávat návrhy a akce odboru na příští rok nejpozději do 10. listopadu. Věříme, že se sejde řada podnětných návrhů.
Za krásného odpoledne jsme ve 14,20 hod. odjeli rychlíkem do Trutnova spokojeni s dobrou náladou a pohodou do příštího pochodu na trase Mladobucké padesátky dne 06. 10. v sobotu, odjedeme "viamontem" v 07,30 hod.
Josef Baudyš
Účast odboru na veřejné turistické akci Mladobucká padesátka /06. 10. 2007/ aneb Ve vlastní úpravě
V sobotu 06. října 2007 jsme se sešli na nádraží v Trutnově, odkud jsme jeli "viamontem" v 07,30 hod. do Mladých Buků. Sešlo se nás celkem 11 - jeden muž - Pepa, jinak samá děvčata.
Po zaregistrování a občerstvení na stanovišti v MLADÝCH BUKÁCH jsme vyrazili směrem k HRÁDEČKU a zdolali výstup na zříceninu hradu BŘECŠTEJN. Dále jsme pokračovali po modré značce přes chatovou osadu PEKLO, kde jsme se občerstvili z vlastních zásob, na VRANÍ VÝŠINU, pak kolem kravína do HORNÍHO STARÉHO MĚSTA a podle řeky Úpy pak až do TRUTNOVA.
Ušli jsme celkem asi 13 km a cestou jsme sbírali i houby. Vydařilo se nám počasí i výlet. Ahoj.
A. Škodová, I. Zapadlová
Výlet odboru do Teplických skal /27. 10. 2007/ aneb Mlha a mrholení na Čápu
V sobotu 27. 10. jsme podle plánu jeli do Janovic a odtud po zelené okolo vodojemu jsme došli na křižovatku. Zde jsme odbočili na žlutou, došli na kraj lesa ke směrovníkům a k Božím mukám a vydali se přímo po zelené nahoru na vrchol Čápu. Viditelnost nebyla žádná, takže jsme si na kamenech oddechli, vrátili se zpět po zelené a po této značce pokračovali ke zříceninu hradu Skály /Bischofstein/.
I ten jsme zdolali a pokračovali jsme po silnici do Teplic nad Metují. V jedné zatáčce jsme odbočili doleva a opět po zelené jsme okolo kostelíka přišli na náměstí. Potom jsme museli přejít řeku Metuji. Zde jsme zjistili, že za 30 minut jede vlak do Trutnova, tak jsme zamířili přímo na zastávku. Ve 13,20 hod. jsme odjeli v počtu 16, z toho dva muži, do Trutnova. Byla to pěkná turistická procházka za mlhy a mrholení, dobrou náladu to nezkazilo, i když jsme přišli o výhledy. Trasu vedla psní Marie z Trutnova, která ji předem prošla a tak i za mlhy jsme putovali bez kufrování. Díky.
Těšíme se na pochod ze Žacléře, snad bude lepší počasí.
Josef Baudyš
Výlet odboru do severního okolí Trutnova /10. 11. 2007/ aneb V prvních podzimních šlépějích Martina na bílém koni
Ráno 10. 11. 2007 se nás na nádraží ČD v Trutnově sešlo devět. Vzhledem k tomu, že Martin letos na bílém koni přijel trošku dříve a že do ráno bylo všude bílo, měli jsme z plánované trasy trošku obavy, a proto jsme si ji upravili.
Vystoupili jsme z vlaku na zastávce v Libči a pokračovali celou vesnicí až na její konec. Pro většinu účastníků byla tato část obce neznámá, protože každý znal její část podél silnice, a krásné údolí s baráčky, kostelem a chatami jsme vlastně objevovali.
Pokračovali jsme dále do kopce, kde jsme se napojili na asfaltovou silnici vedoucí k Zámeckému vrchu. Cestou jsme posvačili u zbytků hradu Rechenburku. Krásná zimní příroda s kyprým, místy asi 10i- až 15icentimetrovým sněhem nás přesvědčovala o tom, že zima je už za dveřmi.
Po vrcholové cestě po červené značce jsme došli nejprve ke dřevěné vyhlídce, dále potom jsme pokračovali k Vebrovce a až do Trutnova.
Vzhledem k počasí, které tomuto výletu předcházelo, jsme si jej velmi pochvalovali /našlapali jsme 12 km/, a můžeme si jen přát, aby každý další byl zase tak zdařilý.
Josef Baudyš
Výlet odboru do východního okolí Trutnova /24. 11. 2007/ aneb V pravé listopadové atmosféře
V sobotu 24. 11. se uskutečnil pěší pochod ze Suchovršic - zastávky ČD a z obce a po odbočení přes řeku Úpu do Rubínovic, Starý Rokytník, kolem sochy sv. Josefa a lesoparkem do Trutnova.
Na nádraží se nás v 07,36 hod. sešlo 18 /včetně 2 dětí/, z toho 14 členů KČT. Po vystoupení z vlaku jsme šli po žluté až k řece, dále po zelené až ke kostelu ve Starém Rokytníku a dále bez označení po místních polních a lesních cestách.
Počasí bylo pravé listopadové - mlha, místy mrholení, což nás nemohlo odradit.
U sv. Josefa jsme podruhé posvačili a shlédli jsme prostor kolem sochy /snad sochaře Brauna/, který byl upraven - nová ohrádka okolo, přestože se jedná o sochu v širém poli.
Ve Starém Rokytníku se tři turisté odpojili a šli na návštěvu, takže do Trutnova nás došlo 15 s pocitem provětrání plic čerstvým polním a lesním vzduchem a zároveň tzv. zdravé jádro už projednávalo další pochod v sobotu 08. 12. okolo Trutnova.
Ušli jsme 12 km.
Josef Baudyš
Výlet odboru do severních částí Trutnova /08. 12. 2007/ aneb Slunečná derniéra podél Úpy
V sobotu 08. prosince jsme se sešli na náměstí u kašny. Bylo nás vzhledem k počasí šest. Sobota se ale vydařila, slunce nám přálo po celý pochod svými milými paprsky.
V 9 hod. jsem vyšli podle Úpy k Poříčí, u TST jsme přešli na hlavní silnici na Žacléř a pak odbočili podél parovodu lesní cestu na Dvoračku. Prošli jsme satelitní městečko a pokračovali sadem na Horní Staré Město a pak až na Bělidlo.
Nad bývalým Texlenem 01 jsme shlédli velký vodní rezervoár za Bělidlem - obří kovový válec na vodu, nutný pro provoz Bělidla. U Bělidla jsme přešli na silnici směrem na Horní Staré Město. Zde je vyhlášená restaurace U Kousala, kde jsme poobědvali a pokračovali po proudu řeky Úpy do Trutnova. V 15 hodin jsme se rozloučili a popřáli si krásných Vánoc.
Již se těšíme na tajný výlet 28. 12., který je po svátcích velmi potřebný. Přejeme všem krásné prožití Vánočních svátků a hodně zdraví v novém roce.
V další sezóně přijďte pobejt s námi.
Josef Baudyš
Tajný výlet /08. 12. 2007/ aneb Po stopách Karoliny Světlé
Dne 28. prosince jsme se sešli na nádraží ČD, abychom odjeli na tradiční tajný výlet. Pan řidič Staněk z Osnada byl na dohodnutém stanovišti už o 15 min. dříve. Zdá se ,že se už nebudou opakovat případy, kdy jsme na autobus hodinu čekali a pak ho ještě po cestě museli vyměnit. Ale to byl jiný přepravce.
Tajný výlet byl tajný až do Turnova. Tam jsem účastníky seznámil s trasou, pamětihodnostmi a s hospodou, kde měl být na závěr pochodu oběd.
Z autobusu jsme vystoupili ve Světlé v Poještědí - Hodky. Odtud se šlo pěšky. Stromy a keře byly ojíněny, na polích, loukách a střechách domů ležela slabá vrstvička sněhu. Krajina byla bílá, vánoční. Bohužel slíbený výhled do kraje a na Ještěd se pro nízkou oblačnost z mlh "nekonal". Od kostela ve Světlé jsme částečně sledovali tzv. Cestu Karoliny Světlé. Tabulky na domech oznamovaly, že právě tam se odehrávaly děje románů spisovatelky. Od Kříže u potoka přes Rozstání jsme tu a tam viděli roubené chaloupky. V dolní části obce je jedna z nejkrásnějších památek lidové architektury, jednopatrový statek - Slukův statek - podle K. Světlé "U sedmi Javorů". Budova statku pravděpodobně slouží dnes k rekreaci. Toho času tam ale nikdo nebyl. Krátká přestávka sloužila k fotografování a malému občerstvení z vlastních zásob.
Cesta pokračovala kolem Mazové hory, kterou jsme ale pro mlhu neviděli. V obci Javorník nás pobavili pštrosi. Kolem 13. hodiny jsme došli do cíle - do městečka Český Dub. Po prohlídce města jsme ještě nejméně 2 km putovali na stadion, kde se nacházel hotel Sport, kde byl objednán oběd. Bohužel, provozovatel nesplnil dohodu ohledně jídelníčku, a tak se všichni, kteří se chtěli najíst, museli spokojit s gulášem. Snad tento malý nedostatek nezkazil dojem z jinak vydařeného výletu.
V autobuse při cetě zpátky bylo provedeno hodnocení. Potlesk účastníků na závěr svědčil o tom, že se tajný výlet líbil.
výprava byla autobusem vysazena v Hodkách, kde její vedoucí seznámil účastníky s chystaným průběhem pěšího putování. Foto: L. Šlosar
nejen v Hodkách, ale na celé trase byly stromy ojíněny a připomínaly nedávno skončené Vánoce. Foto: L. Šlosar
ve svém putování se roztažený had účastníků výpravu na chvíli nashromáždil u Kříže u potoka. Foto: L. Šlosar
tradiční skupinový obrázek vznikl před Slukovým statkem. Foto: L. Šlosar
po počátečních rozpacích se účastníci tajného výletu cítili v prostorách jídelny hotelu Sport spokojeně. Foto: L. Šlosar
Manfred John
Tajný výlet odboru KČT Lokomotiva Trutnov /28. 12. 2007/ aneb Dolce farniente z pod Ještědu
Jako jejich pravidelný účastník mám velice rád tajné výlety odboru KČT Lokomotiva Trutnov ze dvou důvodů:
1/ ačkoliv jsem funkcionářem odboru, mé hlavní turistické zaměření je nasměrováno na dálkové a turistické pochody, jichž se zúčastňuji sám nebo nanejvýš s jedním či s několika přáteli. Hlavní těžiště klubového života spočívá v průměru ve 10 - 20 kilometrových výletech početné skupiny převážně starších členů odboru. Má účast na tajném výletě, jež má vlastně charakter podobného skupinového výletu, je tedy jakousi částečnou splátkou dluhu, jež z výše uvedeného důvodu vůči svému mateřskému odboru a jeho členům mám a jenž tedy spočívá v nehojné účasti na klubovém životě.
2/ za normálních okolností si své pochody či výlety vybírám a samozřejmě pátrám předem - byť někdy nedostatečně - po pamětihodnostech na trase, v některých případech si za nimi z trasy odskočím a ještě v řidších případech podle nich své trasy obměňuji. Rovněž si však libuji v kontrastech, například si taky dokážu vychutnat vysedávání v pohodlí u televize a při dobrém jídle, ale jedině v kontrastu s předešlými hodinami namáhavé chůze a hladovění. Proto se na tajném výletu těším aspoň jedenkráte za rok na to, že se tentokráte odevzdám do vždy spolehlivých rukou vedoucího akce, který mi teprve před příjezdem do výchozího místa tajného výletu oznámí, v jaké lokalitě se vlastně naše putování odehraje, a proto se také posléze nechám spolu s ostatním slepě vést po jím připravené trase, volně pobíhaje tu včele, tu úplně vzadu, především však o nic se nestaraje.
Překvapen jsem byl již na samém začátku při svém příchodu na místo setkání před hlavním nádražím ČD v Trutnově, zažil jsem již nejednou, že autobus přijel pro účastníky výletu pozdě, ale poprvé jsem byl svědkem toho, že přijel o čtvrt hodinu dříve. Po zkušenostech s některým přepravci - fyzickým osobami podnikajícími často za svízelných podmínek a s méně kvalitním vozovým parkem se osvědčil pozměněný přístup našeho odboru vynaložit raději vyšší částku za přepravu, ale u firmy renomované a spolehlivé s naprosto profesionálním přístupem, jakou je v tomto případu Osnado.
Tajné výlety mají v našem odboru slušnou tradici, 28. prosince 2007 se tato závěrečná turistická akce roku konala v nepřetržitém sledu od roku 1995 po třinácté. Aniž bych měl v úmyslu zatracovat předešlé akce, musím dodat, že na opravdu vysokou úroveň je povýšil předseda odboru Freda, který se jejich pořádání chopil v roce 2004 a který je ve formě autobusového zájezdu nasměroval do větší vzdálenosti do Trutnova. Protože v předešlých třech letech pěší část tajných výletů proběhla v Českém ráji a protože i nyní autobus směřoval na Turnov, očekávali jsme, že i na konci roku 2007 zakončíme klubový turistický rok v některém překrásném zákoutí této nádherné lokality severovýchodních Čech. O to mileji jsme byli překvapeni, když jsme se právě v Turnově dověděli, že naším cílem tentokráte bude dokonce až Podještědí. Já osobně jsem se zaradoval nad tím, že budu možnost si doplnit své zážitky z turistické akce Krajem Karoliny Světlé, jíž jsme se zúčastnil 14. května 2005.
Autobus nás vyklopil ve třičtvrtě na deset v Hodkách, jež administrativně náleží ke Světlé pod Ještědem. První zajímavostí na trase byl po několika metrech po levé straně dům, v němž sídlí firma, jež vyrábí ručně lyže. Do Světlé pod Ještědem jsme dorazili po necelém kilometru a od těchto chvil jsme po nějaký čas putovali po stopách spisovatelky Karoliny Světlé. Prostorná jednopatrová budova před kostelem vpravo byla dějištěm jedné z jejich ještědských povídek O krejčíkově Anežce a současně prvním zdejším letním sídlem Karoliny Světlé. Naproti téměř vklíněn pod obrovský ojíněný keř nacházel se pomník spisovatelky s temně zbarvenou její sochou a s jejím jménem a příjmením na podlouhlém podstavci. Obci vévodil kostel sv. Mikuláše se štíhlou nahoře červenou věží. Hnedle za zatáčkou dospěli jsme k dějišti Vesnickému románu, bývalému Antošovu statku a místu dalšího pobytu spisovatelky, nyní hostinci U Richtrů, v jehož dobově vybavených útrobách, v nichž na stěně pod stropem se starobylými ještě trámy nacházely se fotografie spisovatelčiny, přišlo mi k duhu narychlo vypité pivo, jež předtím objednal Jarda z Kryblice.
ve starobylé chalupě zkraje Světlé pod Ještědem či na konci její části Hodek vyrábějí se stále lyže rukodělným způsobem. Foto: L. Šlosar
temná až ponurá postava Karoliny Světlé na jejím vlastním pomníku tajemně se skrývá pod ojíněným stromovím na podlouhlém podstavci se jménem a příjmením spisovatelky. Foto: L. Šlosar
na zdi pod stropem velké místnosti bývalého Antošova statku, nyní hostince U Richtrů, nalézají se fotografie Karoliny Svělé. Foto: L. Šlosar
V obci Rozstání, rovněž součásti Světlé v Podještědí, prošli jsme kol pomníku letce podporučíka Otto Pavlů československého zahraničního stíhacího letectva, který zahynul ve věku přesně 27 a půl roku jako pilot 310. perutě 28. dubna 1943 při útoku na nepřátelský lodní konvoj. Jeho Spitfire Mk. VC byl sestřelen protiletadlovou obranou konvoje a havaroval v kanále La Manche. V obci - nedlouho předtím odbyla půl jedenáctá - odskočili jsme si ke kříži kontrastujícímu s okolními ojíněnými stromy - dějišti románu Karoliny Světlé Kříž u potoku.
V němém obdivu nad roztodivnými kombinacemi ojíněných stromů a roubených chaloupek doputovali jsme posléze v 11 hodin na jižní konec obce k jednopatrovému roubenému stavení - Slukovu statku, dějišti to románů Karoliny Světlé Frantina a U sedmi javorů. Opuštěného exteriéru statku využili jsme ke skupinovému fotografování, jež se již stalo tradicí našich významnějších turistických akcí. U Slukova statku jsme se v duchu se spisovatelkou rozloučili. V místech blízkého golfového hřiště, jež již se spisovatelkou nemělo nic společného, totiž byly - stejně jako po celé naše putování - výhledy natolik zastřené, že odtud nebylo lze spatřit nejen Ještěd na jedné strana, ale na druhé straně ani pískovcový vrch Mazovu horku, na jehož severovýchodním úpatí byly na počátku 19. století vytesány do skály dvě obytné místnosti s trojicí oken, jež se pod názvem Skalákovna staly známé zásluhou povídky Karoliny Světlé Skalák, naštěstí jsem ona místa mohl navštívit před více než dvěma a půl lety při již zmíněném pochodu Krajem Karoliny Světlé a ve stručnosti vypodobnit v reportáži z tohoto pochodu.
první chaloupky zčásti skryté za zbělelým stromovím jsou předvojem obce Rozstání. Foto: L. Šlosar
stromy pokryté jinovatkou a sněhem ve spojení s dobovými staveními představovaly romantickou kulisu našeho putování. Foto: L. Šlosar
Posléze v otevřeném jen velice mírně zvlněném terénu přešli jsme do obce Javorník, v jejímž téměř středu minuli jsme ohradu, po jejímž ohraničeném obvodu pobíhali pštrosi, evidentně zneklidněni zjištěním, že lidí může být pohromadě mnohem více než jich. Vyčkával jsem natolik trpělivě, až se uklidní ještě poté, co naše výprava zmizela někde za chalupami přede mnou, až se trucující pštrosi shromáždili ve vzdálenosti, jež jim zaručovala dostatečnou ochranu proti paparazzům, takže jsem odešel s nepořízenou.
Protože se výprava na následujícím silničním úseku roztáhla do několikasetmetrového nepravidelného útvaru, shromáždili jsme se postupně na křižovatce před Starým Dubem a my - kteří jsme se nacházeli v přední linii - byli jsme odměněni hltem vína nabídnutým jednou z účastnic. Posléze ve čtvrt na jednu při protékání výpravy obcí Starý Dub zaujala mou pozornost po pravici kaple, jež jevila se díky svému kruhovému půdorysnému tvaru co rotunda, což samozřejmě byl jen první povrchní vjem, neb tato pocházela z roku 1760 a ani slohem evidentně nenáležela k nějakému pseudorománskému stylu, na každý pád si zasloužila, abych se k ní vyšplhal na pahorek těsně vedle silnici. Později jsme ze silnice sešli doprava a nedotčeni automobilovým ruchem kopírovali jsme tuto komunikaci necelé dva kilometry po úzké stezičce až do Českého Dubu, po naší pravici sledujíce říčku Ještědku a blíže k Českému Dubu i několik starých chaloupek na druhém břehu.
Když jsme se opět kupili v těsném dohledu kostela Nejsvětější Trojice, abychom se sjednotili do jednotného šiku pro vstup do města, na chvíli jsem se zneklidnil, neboť jsem nedlouho předtím vyzvěděl, že v přilehlém hřbitově nachází se snad pomník z prusko-rakouské války z roku 1866. Jelikož jsem se tajného výletu zúčastnil jako disciplinovaný člen odboru, nikoliv jako nějaký odporný individualista, pokorně jsem prošel ve třičtvrtě na jednu s výpravou historický střed města, až jsme doputovali na opačný jižní kraj města k sympaticky vypadajícímu fotbalovému stadiónku, v jehož restauraci Sport hodlali jsme naplnit další tradici tajných výletů - závěrečné posezení.
Náš pozdní oběd byl uvozen zbytečně zvýrazňovaným nedorozuměním spočívajícím v tom, že restauraci se nepodařilo zajistit z provozních důvodů původně zamluvené tři druhy jídel na výběr. Pokud jde o mě, projevil jsem zájem o obyčejný salám s cibulkou a chlebem, ovšem hojně zalévaný pivem, poté jsem nechtěl ještě více znesnadňovat osazenstvu restaurace života a nakonec jsem byl s gulášem s rýží velice spokojen, zvláště když obsluha pivem nevázla, protože přítomní obsluhující se o nás vzorně starali, takže vedle vedoucího zájezdu Fredy taktéž i zaměstnancům restaurace patří dík za překrásné celkové vyznění poslední naší turistické akce roku 2007.
kaple ve Starém Dubu připomínala rotundu toliko na první pohled. Foto: L. Šlosar
na stadiónku v Českém Dubu vytváří tribuna stadionu a hotel Sport harmonický celek, byť zde probíhaly stavební práce. Foto: L. Šlosar
Po 15. hodině pak dík závěrečné rychlé, ale bezpečné jízdě zpět do Trutnova v trvání okolo dvou hodin doplnil triumvirát těch, jež se zasloužili o báječné zakončení turistické sezóny, jehož se zúčastnilo 38 turistů, také řidič autobusu společnosti Osnado.
Na překrásný tajný výlet završující plnohodnotnou turistickou sezónu roku 2007 vzpomněl jsem si později několikrát, nejsilněji vytanul v mé mysli dlouhý had spokojených jeho účastníků přesně v tomtéž okamžiku, kdy jsem se dověděl, že se našel někdo, kdo ve svém poselství na internetu projevil až zlomyslnou radost z naštěstí jen domnělého ukončení činnosti v našem odboru ze strany jedné naší členky z nejaktivnějších, aniž by se namáhal seznámit se s činností i historií našeho odboru, stejně jako s jeho členy, kteří včetně zmíněné jsou povětšinou prací pro jeho zdar zcela pohlceni.
Luděk Šlosar