24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
Poznámka:
Na těchto stránkách je Zpravodaj č. 2/07 uveden bez grafické úpravy, navíc však s fotografickou dokumentací.Obsah:
Reportáž z jedné míle maratónského běhu zvaného život /úvodník/Zpravodajství z oblastního zahájení turistické sezóny
- Úvod k reportážím z oblastního zahájení podle K. J. Erbena
- Na dršťkové a fujarách
- .............střelil na lišku, trefil Maryšku!
- Kdo převezme štafetový kolík?
- Příjemné překvapení v podobě koncertu
Na sraz turistů oblasti za poznáním Machovska
Provokace č. 1 - Staň se reportérem!
Předběžný portrét významné události v příštím roce
Výstava Klubu českých turistů v Malých Svatoňovicích
Zpravodaj představuje Mariánský sad v Malých Svatoňovicích
Provokace č. 2 - Staň se propagátorem svého kraje!
Turistické novinky v naší oblasti jednou větou
Obnovený kříž z války roku 1866
Zpravodaj představuje KČT Hradec Králové /2. část/
František Ladislav Hek - nejprv úspěšný a vcelku zámožný obchodník v Dobrušce, jenž po úmrtí manželky a krachu střídal pobyt v různých místech v různých profesích.
Josef Váchal - všestranný umělec, žijící před válkami čilým společenským životem a druhou část dlouhého života setrvávající v dobrovolné izolaci "studeňanské klauzury".
František Drtikol - světoznámý fotograf, jenž svou činnost dobrovolně přerušil již mezi válkami, po té druhé místopředseda uličního výboru KSČ, jež jeho předchozí dílo zatratila co buržoazní, současně však svébytný mystik a zakladatel českého buddhismu.
Bohumil Váňa - druhý nejúspěšnější stolní tenista na světě, jenž po skončení kariéry zatrpkl, žil v zapomnění a stolní tenis hrál jen s domovníkem ve sklepě domu, kde bydlel.
Právě země s častými změnami politických režimů byla semeništěm takovýchto paradoxních životů - vojáci bojující za vlast a dožívající v jejích žalářích, demokratická poslankyně a bojovnice proti fašismu popravená příslušníky vlastního národa, ten, který to vše rozpoutal, rovněž popravený dokonce stoupenci stejné ideologie apod.
Život lidský, a nejen ten, který trvá do pozdního stáří, může se ubírat v nečekaných a namnoze nepředvídatelných zvratech. To co prožíváme teď a zdá se nám trvalé a neměnné, může se stát pouhou epizodou proti dalším netušeným zlomům.
Podobné obraty mohou nastat v našem - byť z pohledu celého životního běhu kratším - funkcionářském životě. A tak můžeme shledat, že náš kolega, dříve tak aktivní a pracovitý, stává se náhle apatickým, bez zájmu, do plnění jeho obvyklých činností je ho třeba popostrkávat, a někdy ani to nepřináší úspěch. Každého totiž mohou postihnout osobní problémy a krize - třeba nemoci dětí, nesoulad se životním či jiným partnerem, dočasný neblahý vliv špatných lidí, úmrtí blízkých.
Co s takovým kolegou? Být neúprosný ve vyžadování činností, k nimž se dobrovolně zavázal, a v případě neúspěchu se s ním nekompromisně rozloučit? Nebo ho dokonce ihned ponechat jeho osudu a další spolupráci s ním nevyhledávat?
Není však lepší na jedné straně ubrat dočasně postiženému spolupracovníkovi co nejvíce jeho povinností, přenést je na sebe nebo na druhé šťastnější kolegy a nezatěžovat ho příliš, na druhé straně nepřipustit jeho izolaci, pravidelně a vytrvale ho seznamovat ho s novinkami v činnosti, nořit ho alespoň do sporných otázek a konzultovat je s ním?
Ano, místo radikálních řešení, které ještě více ublíží, je třeba ohledu a trpělivosti. Většinou i uprostřed těch největších chmur kolega prohlédne, že udánlivé maličkosti jako potlesk na schůzi či pochvala ostatních členů pospolitosti sice osobní problémy nevyřeší, ale aspoň potěší, povzbudí do dalšího života, dodají sebevědomí, potřebné tak pro tvrdé souboje v soukromém životě. Stejně tak možnost řešit drobné trable, byť jsou prkotinami proti jeho svízelím, kolegu rozptýlí, posílí a dá mu na vědomí, že se s ním stále počítá.
Proč tolik ohledu a přidělávání si vlastních potíží, vždyť ani funkcionářská činnost přece není mateřská školka?
Protože je škoda každého schopného člověka, protože každé nesnáze jednou pominou a taky protože se může vše obrátit a jednou podobnou pomoc můžeme potřebovat sami.
Zkrátka a dobře: život lidský, a nejen ten, který trvá do pozdního stáří, může se ubírat v nečekaných a namnoze nepředvídatelných zvratech. To co prožíváme teď a zdá se nám trvalé a neměnné, může se stát epizodou proti dalším netušeným zlomům.
/Luděk/
O tom, že i oblastní zahájení jarní turistické sezóny se staly od samého počátku významnou součástí kalendáře turistických akcí oblasti, svědčí následující přehled:
| Přehled dosavadních konferencí oblasti KČT Královéhradeckého kraje | |||||
| 2004 | |||||
| 2005 | |||||
| 2006 | |||||
| 2007 | |||||
O tom letošním oblastním zahájení, jež se konalo v rámci tradičního Turistického setkání v Jaroměři pořádaného obětavě turisty ze Smiřic, jimž za skvělou organizaci a režii patří velký dík, pojednávají následující články napsané z různých pohledů:
-lš-
Start byl v železničním muzeu od 09,00 hod. Po zakoupení startovacího lístku jsme šli po nově značené trase podél Labe do Černožic a dále pokračovali až do Smiřic. Trasa vedla přírodou - cca 6 km, byla velmi pěkná. Do 11 hodin jsme dorazili do Smiřic k cíli /restaurace Dvorana/.
most u Černožic. Foto: L. Šlosar
Zde jsme obdrželi pamětní list, občerstvili se výbornou dršťkovou polévkou a od 12 hod. jsme shlédli bývalou vodní tvrz, přestavěnou na zámek. K němu patří pozdně barokní kaple, bohatě zdobená. Vstup byl 25 Kč s výkladem o historii. Poté následovala hudební produkce pěti dívek na zobcové flétny a fujaru. Prohlídka trvala cca 1 hod.
Následovala tradiční návštěva cukrárny s kávou a pochod jinou cestou do Černožic. Ve 14,45 hod. jsme odjeli do Jaroměře s přestupem na Trutnov, kde jsme v 16,20 hod. vystoupili s přáním další účasti na pochodu Machovskem o týdne později. Za krásného počasí jsme urazili celkem 11 km.
Josef Baudyš - KČT Trutnov
Čtrnáctý duben patřil bezesporu asi mezi ty nejkrásnější dny letošního jara, a tak se pořadatelům a organizátorům ostře sledovaného dne mohl právem "rozlévat" úsměv na tváři, jelikož je všeobecně známo, že hezké počasí tvoří 50% úspěchu. Už časně ráno sluníčko ťukalo na okna všem turistům a příznivcům turistiky v celém kraji a nejinak tomu bylo i u nás v Novém Městě nad Metují. Dostat se však vlakem z "Nováče" do Jaroměře a ještě k tomu v sobotu je zážitek na půl dne a přestupů po refýžích je víc než cestování napříč republikou!
Jelikož však zúčastnit se oficiálního zahájení by mělo být ctí a morální povinností každého aktivního turisty, nezbylo nám nic jiného než zvolit jiný přesunový prostředek. Zkrátka propagační plakátek ve skříňce nabízel široké veřejnosti cykloturistiku a úmyslně byl sraz určen ráno na nádraží ČD, abychom zamávali potencionálním "šílencům" pěšákům, kteří se rozhodli jet vlakem. Nás bylo deset, ony byly tři.
Cyklostezkou z Nového Města nad Metují do Jaroměře, jarem provoněnou a kvetoucí přírodou nám cesta velice příjemně ubíhala, neboť jsme zvolili tempo přizpůsobené nejslabšímu článku pelotonu, ostatně jako vždy. I přes četná zastavení a srovnání "formací" jsme přijeli k nádraží ČD v Jaroměři akorát v okamžiku, kdy naše 3 grácie opouštěly nádražní budovu. Pěkně pohromadě jsme se pak přemístili do staré výtopny a muzea železnice, kde jsme se za náš odbor zaprezentovali. Marně jsme ale u stolku mávali před očima pořadatelů kartami Eurobeds ! Pěkně jeden jako druhý, člen i nečlen jsme vysolili požadované startovné a začali studovat přidělený itinerář. Naší pozornosti nemohlo uniknout tučně napsané varování, že každý účastník jde nebo jede na vlastní nebezpečí. V ten okamžik jsme skutečně měli jen málo k rozhodnutí, abychom slevové karty nezašlapali do prachu zdejšího kolejiště. Připouštím, že je dneska všechno o penězích, ale zvolit tento komerční způsob právě ze strany oblastního výboru nebylo šťastným řešením. Právě tady se měl dát naprosto evidentně důraz na smysl organizované turistiky a zatraceně zviditelnit výhody členství, i kdyby to měla oblast finančně přikrýt. Vše vyznělo naprosto negativně a o nějakém náboru členství do KČT nemůže být ani řeč.
Po prohlídce exponátů jsme pak opět v sedlech kol po nově vyznačené turistické značce vyrazili ke Smiřicům. Nově vyznačená červená turistická cesta splňuje všechny atributy romantiky, ovšem jen do okamžiku, než zjistíte, že u Černožic procházíte v těsné blízkosti střelnice. V tom okamžiku vás nenapadne nic jiného, než si položit otázku, "kterej pablb" to vyznačil právě tudy!! Ano, dá se namítnout, že opravdu nešťastnou náhodou odražená kulka, nebo jiný předmět zasáhnul paní "M" do oblasti pasu, ale zrovna tak se dá říct, že jenom šťastnou náhodou na tom místě nebylo zrovna dítě, které má v té výšce akorát hlavu!!! Přestože údajně splňuje ona střelnice ta nejpřísnější kriteria bezpečnosti a balistiky, mohly by se hromadit případ od případu a pak by se bohužel odehrávaly dialogy, jako mezi panem Karfíkem a Chocholouškem ze známého filmu Jáchyme hoď ho do stroje.
Rád bych prostřednictvím tohoto článku apeloval na našeho krajského značkaře, aby byla v této lokalitě značená cesta přeložena alespoň po druhém břehu Labe. Naše skupinka cykloturistů nic netušící smrtelného nebezpečí, pokračovala po asfaltové komunikaci přes Černožice a ke Dvoraně do Smiřic jsme dojeli akorát v okamžiku, kdy se první skupinka chystala vstoupit do barokní kaple, kde nás čekalo ono tajné překvapení (moc hezký koncertík zobcových fléten v podání dětí ZUŠ z Hradce Králové).
pod oblohou jako v americkém velkofilmu tkví se ve své kráse kaple Zjevení Páně v českých Smiřicích, v jejíž útrobách pochvalovali si účastníci koncert. Foto: L. Šlosar
Ze Smiřic jsme pak ale se suchými mandlemi a prázdným žaludkem odjížděli vyhledat nějakou občerstvovací "oázu", neboť restaurace Dvorana úplně praskala ve švech právě dorazivšími turisty, kterých údajně bylo kolem 150!! Je ke škodě, že se nedalo vydělat některému jinému občanskému sdružení v obci (třeba hasičům), kteří by si mohli i k nějaké korunce přijít stánkovým prodejem např. i "blbých" párků na rožni nebo z udírny. Do Libřic jsme ještě dojeli pohromadě, ale vzhledem k tomu, že někdo spěchal za jinými povinnostmi dne a na druhou stranu mnozí chtěli využít překrásného počasí, tak tady jsme oficielně ukončili naše cykloputování a dál jsme se k domovům už rozjížděli každý jinou cestou.
Souhrnně lze tedy konstatovat (tedy alespoň z mého pohledu), že kromě ochotných manželů Jágrových a dětí ze ZUŠ-ky, není komu děkovat. Možná ještě Pánu Bohu za počasí.
Jiří Staněk - KČT Nové Město nad Metují
Další snaha byla o rozšíření turistické nabídky o kulturní vystoupení. KČT je družební organizací Folklorního sdružení ČR. Po obeslání nejbližších folklorních souborů bylo zjištěno, že pouze dva soubory mají zájem vystoupit. Vzhledem k finančním požadavkům nebylo možno toto vystoupení uskutečnit. Nevzdali jsme se a hledali dále. Mezi několika možnostmi se nejlépe jevila nabídka ZUŠ Na Střezině z Hradce Králové.
Další otázkou bylo počasí a počet účastníků - předpověď byla výtečná.
Akce se zúčastnilo 150 účastníků, kteří si prohlédli železniční muzeum, prošli se okolo Labe do Smiřic a prohlédli si zámeckou kapli, ve které při každé prohlídce proběhl třicetiminutový koncert žaček ZUŠ na Střezině z Hradce Králové, který se účastníkům velice líbil. To bylo to možné překvapení, které avizovaly propozice.
start pod hrdě vztyčenou vlajkou KČT před železničním muzeem v Jaroměři. Foto: L. Šlosar
S ohledem na počasí, velikost členské základny naší oblasti a informaci v denním tisku musíme konstatovat, že trasa koncipovaná pro nejširší věkové složení měla přilákat k účasti rozhodně více účastníků.
Třeba i možnost autobusového zájezdu (pro starší a vzdálenější) k návštěvě národní kulturní památky za turistickou cenu.
Již teď jsme zvědavi, kdo převezme štafetu krajských zahájení po nás.
Jaroslav Jágr - KČT Smiřice
snímek nezachycuje nějaké referendum o nějakém radaru v Brdech /neb názor lidu prostého není až tak v této věci podstatný/, nýbrž je svědectvím o velkém zájmu o oblastní zahájení na jeho startu při železničním muzeu v Jaroměři. Foto: L. Šlosar
Během akce došlo k jednomu úrazu úderem neznámým předmětem. Turistka byla okamžitě odvezena na vyšetření.
ze zápisu ze schůze výboru oblasti vybral -lš-
Pěší trasy v délce 20 a 25 km mají start na nádraží ČD Police nad Metují od 9:00 do 10:00 hodin. Tyto trasy povedou po českém území, zavedou vás na Bor. Pěší trasa 15 km (vzhledem k obtížnosti počítejte radši s 16 km) startuje přímo v Machovské Lhotě "U Lidmanů" od 8:30 a vede převážně po polském území. Všechny trasy se spolu protnou právě ve zmíněné hospodě "U Lidmanů", kde je pro vás připraveno i malé občerstvení a pamětní list.
Machovsko je sice překrásný kout naší země, ale bohužel jeho dostupnost není zrovna nejvýhodnější. Proto bych vám všem doporučila prohlédnout si internetové stránky www.machov-obec.cz, kde je i nabídka ubytování. Jsou to následující možnosti: Apartmán Machov, telefon 491 547 220, mobil : 737 627 409, ubytování Kulich, telefon: 491 547 102, Privát U Skokana, mobil 732 863 574, Ubytování Martinec, telefon 491 547 148. Další možností ubytování je turistická ubytovna v Náchodě, telefon 491 431 547, mobil 776 325 394. Pokud si přejete prohlédnout propozice pochodu, najdete je na internetové stránce www.volny.cz/kctnachod nebo si o ně napište na adresu: Josef Hejna, Václavická 1116 Náchod, 547 01.
Co zbývá dodat? Skoro nic, snad jenom starou turistickou moudrost: když svítí slunce, tak je pěkně všude, a když prší, tak se zase dobře dýchá a nepráší se od bot. Takže: přijďte pobejt.
za KČT Náchod vás všechny srdečně zve Erika Kabrhelová
Luděk Šlosar - šéfredaktor Zpravodaje
Centrem srazu je malebné městečko Lázně Bělohrad, které je součástí turistické oblasti Podzvičinsko. Je to kraj se spoustou lesů, udržovaných staveb lidové architektury a mnoha dalších přírodních i historických zajímavostí. Jednotlivé trasy jsou vedeny malebnou zvlněnou až kopcovitou krajinou se spoustou kouzelných výhledů i pohodlných laviček, zvoucích k odpočinku. Cyklostezky vedou po méně frekventovaných silničkách a dobře sjízdných polních či lesních cestách.
Dominantou kraje je vrchol Zvičiny s nadmořskou výškou 671 m. Poskytuje nádherné výhledy nejen na Krkonoše, ale i na celý kraj od Ještědu až po Železné hory. V novopackém muzeu drahých kamenů jsou vystaveny rozsáhlé sbírky achátů, jaspisů a ametystů.
Skutečnou perlou je romantický středověký hrad Pecka. V nedalekém Miletíně se narodil spisovatel K. J. Erben. Sochařskou a kamenickou tradici 19. a 20. století reprezentují Hořice - město kamenné krásy. Poznejte nádherné krajinné scenérie, které se snoubí s historickými zajímavostmi a památkami lidové architektury. Putování je také trochu návratem k přírodě a historii kraje, stejně jako uklidněním v dnešní rychlé době.
Přijeďte ochutnat hořické trubičky, miletínské modlitbičky a novopacké pivo. Co vás čeká
- srazu bude předcházet pěší a cyklistické putování ve východních Čechách
- pěší putování Raisovým krajem během hlavních srazových dnů, k dispozici budou i trasy pro cykloturisty
- poznávací zájezdy s pěší turistikou do oblasti Českého ráje, Královédvorska a Broumovska
- exkurze do novopackého pivovaru
- exkurze do Anenských slatinných lázní
- prohlídka výrobny miletínského perníku a hořických trubiček
- plnění oblastních turistických odznaků
- plnění podmínek IVV
- bohatý doprovodný program
- vhodné trasy i pro mládež
Lubomír Hoška - místopředseda oblasti a předseda KČT Lázně Bělohrad
Letos slavíme v malých Svatoňovicích hned další dvě výročí - 85 let trvání KČT v malých Svatoňovicích a 40 let od postavení rozhledny na Žaltmanu. A tak jsme se ve výboru KČT zjara dohodli, že bychom mohli pro naši turistickou i neturistickou veřejnost uspořádat výstavu. Začali jsme shánět materiály a za pár týdnů jsme byli překvapení, co se v domácnostech a archivech turistů našlo: staré turistické značky, mapy, kroniky, dokonce starobylý rozpočet na původně plánovanou zděnou rozhlednu. Deník noclehárny pro mládež z roku 1933, značkařské "nádobíčko", dřevěná krosna, spousta medailí a diplomů, odznaků, různé "vandrbuchy", svázané ročníky turistických časopisů a novinové články připomínající slavnější dobu, kdy se turistických pochodů účastnily tisíce nadšených turistů - přátel, kteří se na těchto akcích potkávali a těšili se z poznávání krásných koutů naší přírody. A hlavně fotografie z různých akcí staršího data, při jejich instalaci jsme se i my usmívali poznávajíce známé tváře.
A právě u nich se nejvíce zastavovali účastnící slavnostního zahájení výstavy 25. 05. 2007. Vernisáž měla krásnou atmosféru s krásným a lidským projevem nejstaršího člena našeho KČT - pana ing. Václava Tyrnera, který připomněl, jak důležité je poznávání naší vlasti, společné úsilí o dobrou věc a dobré mezilidské vztahy. Atmosféru prozářila i recitace a zpěv studentek z gymnázia a SOŠ v Úpici. A pak už všichni účastnící vernisáže vzpomínali na společně ušlapané kilometry, stavbu rozhledny, společné noclehy na podlaze školních tělocvičen...
Výstavu bylo možno navštívit v Kulturním klubu v malých Svatoňovicích do 03. 06. 2007 - ve všední den byla otevřena od 14. do 17. hod., o víkendu od 8 do 17 hod. Nejvhodnějším termínem byla ovšem sobota 02. 06. 2007, kdy byli všichni turisté srdečně zváni nejen na výstavu, ale hlavně na náš 33. ročník dálkového pochodu Krvavej Čepelka.
Vladana Vitoušová - KČT Malé Svatoňovice
V roce 1893 byla v sadu vybudována křížová cesta se čtrnácti dřevěnými kříži s vyobrazením jednotlivých zastavení křížové cesty Ježíše Krista.
socha ležícího Krista v kapli Božího hrobu v Mariánském sadě. Snímek byl pořízen 11. 08. 2005 kolem čtvrt na osm ráno. Foto: L. Šlosar
V letech 1902 - 1906 byl v závěru křížové cesty vybudován Boží hrob uvnitř se zasklenou skříní obloženou araukarity a s tělem Ježíše Krista, dílo umělce a řezbáře Antonína Suchardy z Nové Paky. Od roku 1995 probíhá rozsáhlá úprava celého Mariánského sadu. Nejprve byl proveden odborný zdravotní výřez zeleně a úprava dle původního záměru. Odborná práce byla zadána Sdružení Silva z Červeného Kostelce. V roce 1998 byly obnoveny kapličky - firmou Maratonstav Úpice.
V roce 1999 a 2000 byl zrekonstruován objekt Božího hrobu. Práce byly opět zadány firmě Maratonstav Úpice. Investorem všech těchto akcí byla Obec Malé Svatoňovice pod odborným dozorem Památkového úřadu v Pardubicích.
v zimě nabude Mariánský sad zvláštní tajemné ponuré máchovské atmosféry /I/: kam rozpačitého poutníka zavede brána, jejíž temné kontury se náhle před ním vynoří? Snímek byl pořízen 03. 02. 2007 po půl deváté ráno. Foto: L. Šlosar
v zimě nabude Mariánský sad zvláštní tajemné ponuré máchovské atmosféry /II/: jeho kapličky vyplují náhle před překvapeným poutníkem z příšeří temného lesa. Snímek byl pořízen 03. 02. 2007 po půl deváté ráno. Foto: L. Šlosar
Práce si vyžádaly částku cca 1,5 mil. korun. Téměř 1/3 nákladů činil příspěvek Okresního úřadu v Trutnově. Zbývající částku hradila ze svého rozpočtu Obec Malé Svatoňovice. Všechny práce byly provedeny citlivě a velmi přirozeně s jediným záměrem: postarat se o dílo vybudované s láskou občany Malých Svatoňovic pro všechny, kdo navštíví naši krásnou obec.
Eva Hylmarová - starostka Malých Svatoňovice
Luděk Šlosar - šéfredaktor Zpravodaje
- 19. května se poprvé otevřely pro veřejnost brány klášterní zahrady v Broumově, kterou si pronajala Agentura pro rozvoj Broumovska od řádu benediktýnů a zrekonstruovala ji, aby do budoucna mohla sloužila k odpočinku, sportu i kultuře
- 01. května začaly turistům sloužit nové hraniční přechody do Polska u Žďárek nedaleko Hronova a na Vrchmezí na hřebeni Orlických hor, přes které se mohou vydat pěší i cyklisté a v zimě lyžaři
- do 30. 06. měla být dokončena naučná stezka Po stopách války 1866 na Hořicku, jež cykloturisty provede dalšími místy připomínajícími válku roku 1866 a jež na 16 zastaveních spojí dosud existující naučné stezky k bitvám u Hradce Králové a Jičína.
-lš-
Josef Bušák - starosta Borovnice
Velkým úspěchem bylo uspořádání celostátního závodu lyžařských hlídek KČST na okruhu u Masarykovy chaty, v únoru 1934. Iniciativou hradeckých lyžařů KČST byla při Orlické župě ustavena funkce lyžařského referenta a na návrh Lyžařů pak ústředí KČST rozhodlo o ustavení těchto referentů při všech župách KČST. Úspěšná činnost Lyžařů KČST, odbor Hradec Králové se odrazila nejen ve zvyšujícím se počtu lyžařských zájezdů do bližšího (Orlické hory, Jestřebí hory, Krkonoše), ale i vzdálenějšího (Jeseníky, Beskydy, Vysoké a Nízké Tatry) okolí Hradce, ale současně se odrazila i ve zvyšujícím se počtu členů (r. 1929 26, v r. 1935 187).
Dalším novým oddílem hradeckého odboru, jehož počátky činnosti spadají do tohoto období, byli přátelé vodní turistiky, sdružení do Vodního kroužku Orlice s spolupracující s hradeckým Plaveckým klubem. Když velká vichřice v červenci 1929, zničila jejich loděnici, tak členové tohoto seskupení hledali možnost výstavby nové loděnice. Po dohodě s hradeckým odborem KČST přistoupili r. 1931 do KČST a vytvořili vodní kroužek odboru. Díky pochopení tehdejšího vedení města (starostou města byl dlouholetý činovník odboru a čestný člen KČST, odboru Hradec Králové J. V. B. Pilnáček) byl hradeckému odboru bezplatně pronajat pozemek u Orlice na výstavbu loděnice. S její výstavbou bylo započato ihned v r. 1931 a ještě téhož roku byla finančním nákladem 36 000,- Kč dokončena a uvedena do provozu*6. Činnost vodáků byla i přes relativně malý počet členů (r. 1935 48) značná. Kromě sjíždění "mateřské" řeky Orlice sjeli všechny vodácky významné řeky republiky (Vltava, Lužnice, Otava, Sázava, Labe a Váh) i některé zahraniční toky (Dunaj, Inn). Jejich iniciativou byl konán distanční vodácký závod Týniště n. Orl. - Hradec Králové, dotovaný čtyřmi cenami: broušeným pohárem Rady města Hradec Králové (pro vítěznou kánoi), stříbrným pohárem KČST, odboru Hradec Králové (pro vítězný kajak) a dvěma cenami pro vítěze, člena KČST, odboru Hradec Králové, z obou kategorií.
*6 Hradeckému odboru KČST sloužila loděnice až do r. 1948. Tehdy byl KČST násilně začleněn do Sokola a loděnici začal využívat vodácký oddíl Sokola. Ten již v rámci jednotné tělovýchovné organizace - ČSTV - loděnici rozšířil o další objekty. Po r. 1989 byl objekt původní, dřevěné loděnice navrácen hradeckému odboru KČT s tím, že město Hradec Králové požadovalo po odboru pouze symbolické nájemné 1,- Kč/m2/rok (celkem 1008,- Kč/rok). Havarijní stav navráceného objektu loděnice však vyžadoval značný finanční náklad na rekonstrukci a současně těžko řešitelné soužití s vrcholovým veslařským oddílem Sokola, využívajícím celý prostor loděnice a minimální počet vodáků současného hradeckého odboru KČT, vedl nakonec k rozhodnutí (schváleno r. 2001 Valnou hromadou odboru) bezplatně přenechat původní, zdevastovanou loděnici veslařskému oddílu Sokola.
Úspěšné dovršení snah o postavení české turistické chaty na hřebenu Orlických hor však neznamenalo zmenšení zájmu o tuto horskou oblast Čech, resp. ukončení snahy o vybudování další základny turistiky hradeckého odboru ve hlavním hřebenovém pásmu hor. Po pečlivém zvážení zejména finančních možností kupuje r. 1930 hradecký odbor hostinec "Ve mlýně" v osadě Čihák (500 m jihovýchodně od Zemské brány) a vytváří tak základ pro další turistickou chatu odboru - chatu Čihák*7. Stavební úpravy a přístavba k hostinci byly zahájeny v roce 1931 a již napřesrok byly dokončeny. Chata byla 19. 06. 1932 slavnostně otevřena a předána do využívání turistické veřejnosti.
*7 Článek o chatě Čihák byl zveřejněn ve Zpravodaji č. 4/06
Posledním akvizicí odboru bylo zakoupení chaty v sousedství Čiháku - v Českých Petrovicích. V prosinci r. 1935 koupil hradecký odbor, spolu s několika dalšími odbory KČST Orlické župy a za přispění Národní jednoty severočeské i s pomocí darů několika mecenášů novostavbu malé chaty (postavena r. 1933 p. Tomanem) na Adamově vrchu. Chata se 6 pokoji mohla ubytovat 12 hostů a na počest dlouholetého, obětavého činovníka hradeckého odboru, p. Karla Kašpara byla pojmenována Kašparovou chatou. Chata -knihovně vedená jako majetek hradeckého odboru KČST - byla v době 2. světové války, stejně jako obě předešlé chaty, na území odtrženém od československého státu. Po osvobození republiky pronajal na pět let hradecký odbor tuto chatu k provozování Sokolu Choceň. Po uplynutí této doby (v r. 1951) však již neexistoval ani samostatný Sokol, ani samostatný KČST. Chata přestala být provozována ČSTV, a proto - vzhledem k dikci restitučního zákona - nebyla navrácena KČT.
KČST však nebyl pouze úzce zaměřeným turistickým spolkem. Současně zastával místo významné společenské organizace, dbající o propagaci místa, kde působil. Nákladem hradeckého odboru, podpořeného finanční spoluúčastí ČSD, vytvořil hradecký člen Klubu František Mařatka pro halu nově postaveného nádraží (ve své době jednoho z nejmodernějších nádraží republiky) velkou plastickou mapu Orlických hor a Králického Sněžníku. Členové odboru rovněž uplatňovali své místní i širší znalosti při popisu a propagaci historických památek města a jeho okolí. Úsilím a přičiněním členů hradeckého odboru byly vydávány turistické mapy, průvodce, pohlednice a propagační tiskoviny. KČST zastával v době 1. republiky ještě další a v tehdejším národnostním složení státu nezastupitelnou úlohu. Podporoval život českých menšin a rozvoj české turistiky v národnostně převážně německém pohraničí českých zemí. Při naplňování této úlohy, jejíž význam výrazně vzrůstal po Hitlerově uchvácení moci v sousedním Německu, nezůstával stranou ani hradecký odbor KČST. Jak již bylo řečeno, hradečtí turisté úzce spolupracovali s Národní jednotou severočeskou při zajištění českého školství na Čiháku i při udržení nemovitostí v rukách českých vlastníků (zakoupení nemovitostí v Českých Petrovicích a na Čiháku). Zajištěním českých turistických základen na samých hranicích republiky (Šerlich, Čihák, České Petrovice) se zvýšil zájem a příliv české veřejnosti do této části německy osídleného pohraničí.
Druhá polovina 30. let, 20. století, byla v historii odboru dobou nejvyššího rozmachu činnosti i vysoké prestiže odboru. V těch letech také odbor disponoval značným nemovitým jměním. Jeho výčet je možno shrnout do následujícího přehledu:
1. republiky) |
|
| Masarykova chata na Šerlichu | |
| Chata Čihák (včetně novostavby Hradečku) | |
| Chalupa čp. 17 na Čiháku | |
| Kašparova chata na Adamově vrchu | |
| Loděnice v Hradci Králové | |
| k. ú. Sedloňov (pozemky na Šerlichu) | |
| k. ú. Klášterec (osada Čihák) | |
| k. ú. České Petrovice | |
Důležitost i společenské uznání práce hradeckého odboru KČST se odrazila v postavení odboru v rámci Orlické župy, jejíž sídlo bylo umístěno do Hradce Králové. Prestiž v politickém životě města Hradce Králové se projevila nejen v přijetí čestného členství KČST, odboru Hradec Králové, některými významnými představiteli tehdejšího veřejného života (např. starostové města Hradce Králové JUDr. Ulrich, J. V. B. Pilnáček, ministr veřejných prací Ing. Jan Dostálek), ale i ve vzrůstajícím počtu členů odboru, přičemž historicky nejvyššího počtu členů dosáhl odbor v polovině 30. let 20. století.
| POČET ČLENŮ |
Odtržení a zábor rozsáhlých území republiky na podzim 1938 i následná okupace zbytku českých zemích znamenal těžké ztráty KČST*8. Územní ztráty těžce postihly majetek i činnost hradeckého odboru, který přišel o svoji roky budovanou, celou turistickou základnu v Orlických horách. Zároveň zaniklo po celé válečné období přirozené zázemí letní a zimní turistiky, protože území Orlických hor bylo odtrženo od republiky a začleněno do tzv. Sudet. V majetku odboru zůstala pouze loděnice v Hradci Králové. Protektorátní poměry neumožňovaly ani výraznější podporu českého turistického ruchu, takže činnost členů odboru se musela omezovat jen na pořádání výletů a údržbu značení turistických cest. Nacistické rasové zákony, pronásledování, resp. vyvražďování židovské komunity pak postihly i členy odboru židovské národnosti.
*8 *8 Záborem pohraničí v r. 1938 ztratil KČST na celém tehdejším území republiky 79 odborů s 10 133 členy (což bylo 10% celé členské základny Klubu), 42 chat, 5 hradů, 3 rozhledny a 15 000 km značení naturistických cestách. Další ztráty členské základny i majetku přineslo vytvoření Slovenského štátu a odtržení Podkarpatské Rusi v r. 1945, kdy na Slovensku veškerý klubový majetek přešel do vlastnictví Klubu slovenských turistov a lyžiarov a byl tak alespoň zachován potřebám turistiky.
Václav Hovorka - předseda oblasti a KČT Hradec Králové
ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 13, číslo 2. Vydavatel: oblast KČT Královéhradeckého kraje. Redakce: Luděk Šlosar /šéfredaktor/, Jana Skalková /redaktorka/. Adresa redakce: Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Telefon domů 499732830, mobil 728262273. Elektronická adresa: ludek(zavináč)slosar(tečka)cz.
Dáno do tisku: 21. 06. 2007. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 50 ks.
Improvizovaná grafická úprava: Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Tisk: Luděk Šlosar. Distribuce: Dana Jágrová. Všem přispěvatelům děkujeme.
Uzávěrka příštího čísla do 15. 09. 2007.
Registrace: E 15083 ze dne 16. 02. 2004.