Luďkovy Obrázky z turistiky v Podkrkonoší

V Kacanovech
24. 10. 1998 Úvod
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha

Textové reportáže z výletů odboru z roku 2005 i s fotografiemi


název reportáže	název akce	datum	autor
Na Nový rok o slepičí krok	účast odboru na veřejné turistické akci Novoroční výstup na Žaltman	01. 01. 2005	Josef Baudyš
Bylo nás pět	účast na pěší trase lyžařské akce odboru Žacléř - Rýchorská bouda - Trutnov	16. 01. 2005	Josef Baudyš
Okolím Hostinného přes sněhové hory doly	účast odboru na veřejné turistické akci Memoriál Jindry Axmana	29. 01. 2005	Josef Baudyš
Zmrzlý Čepelka podle vlastního scénáře	účast odboru na veřejné turistické akci Za zmrzlým Čepelkou	05. 02. 2005	Marie Hašková
Vydařená improvizace pod Jestřebími horami	výlet do Jestřebích hor	27. 02. 2005	Josef Baudyš
Úspěšný únik před hromadnou sebevraždou	výlet do okolí Červeného Kostelce	13. 03. 2005	Irena Zapadlová
Jilemnice známá - neznámá	výlet do Jilemnice a okolí	03. 04. 2005	Karel Hák
Nakonec lépe než sedláci u Chlumce	výlet do Chlumce nad Cidlinou a okolí	17. 04. 2005	Anna Karlíková
31 vyvolených: Cesta za dobrodružstvím	autobusový zájezd s výletem na Pardubicko	01. 05. 2005	Michaela /Míša/ Skalková
Prvomájový turistický pochod u Nových Hradů	autobusový s výletem s výletem na Pardubicko	01. 05. 2005	Josef Baudyš
Seniorské toulky kolem Pekla	účast odboru na veřejné turistické akci Šmajd Novoměstskem	07. 05. 2005	František Vacek
Polickej vandr slavil třicátiny a my byli při tom	účast odboru na veřejné turistické akci Polický vandr	21. 05. 2005	František Vacek
Strážnice 2005	výlet odboru na Strážnicko	06. - 11. 06. 2005	Jarmila Chudobová a Josef Baudyš
Po osmistovkách Žďárských vrchů	výlet odboru do Žďárských vrchů	26. 06. 2005	Luděk Šlosar
Na státní svátek nás honily černý mraky...	výlet odboru na Policko	05. 07. 2005	František Vacek
Hrozba nepohody se nenaplnila	výlet odboru do Krkonoš	24. 07. 2005	Josef Baudyš
Putování za Pannou a Babou	výlet odboru do Českého ráje	21. 08. 2005	Josef Baudyš
Výlet do kraje zapadlých vlastenců	výlet odboru do západních Krkonoš	11. 09. 2005	Karel Hák
Už vím co je Douglaska	výlet odboru do Pojizeří	25. 09. 2005	Jiří Tichý
Ruprechtický Špičák - hora zakletá	výlet odboru na Ruprechtický Špičák	28. 09. 2005	František Vacek
Pohodové podzimní tápání	účast odboru na veřejné turistické akci Mladobucká padesátka	01. 10. 2005	Josef Baudyš
Přes kopce i údolí	výlet odboru na Náchodsko	09. 10. 2005	Hana Douchová
V barevných kulisách Českého ráje	výlet odboru do Českého ráje	23. 10. 2005	Jaroslav Kobrle
Po obou březích Úpy	výlet odboru jihozápadně od Trutnova	06. 11. 2005	Irena Zapadlová
Vzdálenějším okolím Trutnova - mnohdy méně známým	výlet odboru jihozápadně od Trutnova	19. 11. 2005	Josef Baudyš
V nejzápadnější části Českého ráje	tajný výlet odboru	28. 12. 2005	Manfred John

Účast odboru na veřejné turistické akci Novoroční výstup na Žaltman /01. 01. 2005/ aneb Na Nový rok o slepičí krok

Hvězdicový pochod na Žaltman v Jestřebích horách pořádaný 01. 01. 2005 se uskutečnil odjezdem vlaku v 08,25 hod. první skupinou a v 09,38 hod. druhou skupinou.
První skupina /senioři/ v počtu 10 osob vystoupila ve Velkých Svatoňovicích a šli kolem bývalého dolu Pětiletka /U Buku/ a po tzv. Bremstu došli na náměstí v Malých Svatoňovicích, odtud pak přímo vzhůru k rozhledně na Žaltmanu. Zde na rozcestí plál táborový oheň, někteří si opékali buřty, jiní /Jaroměřáci/ slavili Nový rok. Po posilnění jsme přešli k boudě Jestřebí. Zde bylo jako vždy 01. 01. plno žíznivých a hladových, a tak jsme zamířili do Radvanic, kde jsme se v tamní restauraci občerstvili a ve 14,38 hod. odjeli vagónkem ČD do Trutnova.

atmosféru u ohně na rozcestí pod Žaltmanem vystihuje snímek pořízený několik desítek minut před příchodem obou skupin. Foto: L. Šlosar

ve skupině ve stopách autora snímku šel načele uzdravený Karel z Trutnova a vzadu další člen odboru KČT Jarda z Kryblice. Foto: L. Šlosar
Druhá skupina /lyžaři/ pro nedostatek sněhu šla rovněž pěšky v počtu 18 lidí, z nich 7 byla členy našeho odboru turistiky - přímo z nádraží v Malých Svatoňovic vzhůru a nad křížovou cestou se potkala s první skupinou. Tato druhá skupina šla rázně, takže dorazila k ohni, kde se obě skupiny znovu setkaly, dříve. Od ohně odešla pak opět dříve na Jestřebí boudu a rovněž dolů do Radvanic na vlak do Trutnova.
Letos na Nový rok se počasí nevydařilo, ale přesto byl pochod po Silvestru velmi pěkný, a tak jsme nový rok zahájili úspěšně. Doufáme, že tomu tak bude i po celý kalendářní rok 2005.
Zdrávi došli.

Josef Baudyš

Účast odboru na veřejné turistické akci Memoriál Jindry Axmana /29. 01. 2005/ aneb Okolím Hostinného přes sněhové hory doly krok

Za velmi krásného počasí vyrazila skupina pěšáků vlakem v 8,24hod. do Hostinného na Memoriál Jindřicha Axmana.
Bylo nás 8, ale postupně směrem od Mladých Buků došli Jana z Buků a Luděk z Trutnova a další osamocený chodec paní Kultová.
Start byl jako obvykle v Arnultovicích "U soudku". Částečně po vlastním značení, částečně po turistických značkách jsme došli kolem kapličky přes Zadní Podháj do restaurace v Čermné. Následovalo občerstvení, tradiční dršťkovka, pivo, kontrola účasti a zpět přes hory a doly vysokým sněhem zčásti prošlápnutými jsme došli opět k restauraci "Soudek". Zde jsme obdrželi pěkný diplom, poobědvali vydatně za solidní cenu a došli na nádraží. Jen jsme dorazili do čekárny přijela pohotovost, že jsme volali o pomoc. Nikdo nemocen nebyl a tak sanitka zbytečně odjela. Je to nefér od někoho, kdo úplně zbytečně volal o pomoc zdravotníků.

skupinka turistů odboru KČT Lokomotiva Trutnov včele s Pepíkem z Trutnova na chvíli ovládla útroby restaurace U Soudku. Foto: L. Šlosar
V 15,37 hod jsme odjeli do Trutnova s přáním, aby 5. 2. 2005 byl tak krásný den při pochodu za "Za zmrzlým Čepelkou" ve Svatoňovicích. Trasa byla 10 km, ale ušli jsme 15 km, Luděk s Janou po 25 km. Maruška Beruška byla na přejezdu Rýchor a ujela na lyžích 21 km. Byl to pěkný pochod.

Josef Baudyš

Účast odboru na veřejné turistické akci Za zmrzlým Čepelkou /05. 02. 2005/ aneb Zmrzlý Čepelka podle vlastního scénáře

Odbor KČT Malé Svatoňovice pořádal 05. února lyžařskou a pěší akci Za zmrzlým Čepelkou s cílem na Pasece. Pro značné množství sněhu jsme si po registraci stanovili vlastní trasu, především tam, kde byly protaženy polní a lesní cesty.
Do Malých Svatoňovic nás vlakem v 08,25 hod. odjelo 14, kde jsme se tedy zaregistrovali a odešli po tzv. Bremstu k bývalému dolu Pětiletka /u Buku/, přešli lesní cestou do Markoušovic a odbočili na Sedloňov. Zde jsme opět odbočili na polní cestu na Končiny, přešli železniční trať a došli na Kvíčalu. I když byl překrásný den, viditelnost Krkonoš byla špatná, ale krásně ojíněné Jestřebí hory se na slunci třpytily a zrcadlily.
Dále jsme kolem Skalky sestoupili do Úpice, kde jsme hledali občerstvení, ale žádnou restauraci otevřenou mezi 12. a 14. hodinou jsme nenašli. Po kratičké poradě jsme vystoupili na Lány a přes Donátův kopec přešli do Zálesí a a dále kolem kostela v Podháj, kde je rekreační středisko, takže jsme přes celé Velké Svatoňovice došli na zastávku ČD a v 15,05 hod. odjeli do Trutnova.
Tímto okruhem jsme ušli 15 - 16 km po zasněžených, ale protažených cestách, za krásné zimní pohody a sladce unaveni dorazili do svých domovů.
Příště zas.

Marie Hašková

Výlet do Jestřebích hor /27. 02. 2005/ aneb Vydařená improvizace pod Jestřebími horami

Odbor KČT Lokomotiva Trutnov uspořádal 27. února podle plánu pěší výlet. Vzhledem ke sněhovém podmínkám jej nazval tajný, protože teprve před odjezdem v neděli jsme se dohodli, kam půjdeme.
Rozhodli jsme se, že v 8,25 hod. pojedeme vlakem do Rtyně v Podkrkonoší. Po vystoupení z vlaku jsme pokračovali vzhůru po protažené cestě do Odolova. I zde jsme se rozhodovali, kudy dále a dohoda byla pokračovat po silnici kolem Tmavého dolu na křižovatku s odbočením směrem na Trutnov.
V Odolově jsme se zastavili u pomníku Rudé armády , která v květnu 1945 osvobozovala Svatoňovicko. Byl sice mráz a místy foukal silný ledový vítr, tvořily se závěje, ale sluníčko pěkně svítilo, takže byla i velmi dobrá viditelnost. Shlédli jsme zasněžené Krkonoše a při pohledu zpět celé rtyňsko-svatoňovické údolí - krásné zasněžené a třpytící se při slunečném jasu.
Po odbočení jsme prošli Jívkou II, kde byla řada vkusně upravených domků včetně penzionu - v létě s pěkným posezeným v přírodě. Hned vedle byly vlek, stráňka pro lyžaře začátečníky a mírně pokročilé, na které lyžovali rodiče s dětmi, a parkoviště s řadou aut.
Cesta, upravená bez použití soli a protažená s mantinely sněhu až jeden metr vysokými, stoupala vzhůru. Silný vítr se ji snažil zavát, takže traktor s pluhem ji neustále protahoval. Opět nastaly krásné výhledy tentokráte na Jestřebí hory z druhé strany - na stromy obalené sněhem, takže jsem se cítili jako v pohádce. Cesta v návaznosti pokračovala na silnici Adršpach - Trutnov a po poledni jsme dorazili do Radvanic. Část odjela ve 12,58 hod. vlakem do Trutnova, větší část zašla v Radvanicích na oběd a domů jsme přijeli v 15 hodin.
Trasa byla volena po protažených cestách, ušli jsme 12 kilometrů, bylo nás dvanáct, z toho dva muži. Již se těšíme na výlet 13. března, kdy je stanoven odjezd vlakem v 07,36 hod. z hlavního nádraží v Trutnově.

Josef Baudyš

Výlet do okolí Červeného Kostelce /13. 03. 2005/ aneb Úspěšný únik před hromadnou sebevraždou

Na plánovaný výlet se nás sešlo na nádraží ČD v Trutnově 10 turistek a jeden turista - známý a neúnavný Pepa. To je dobře, protože bychom jinak byly bez ochrany.
Do Olešnice jsme dojeli vláčkem a po vystoupení jsme se na zastávce začali radit, kam vlastně naše nohy zamíří. V posledních dnech totiž napadlo velké množství sněhu, a tak původní plánovaná trasa přes Boušín a potom údolím Úpy se zdála pro dnešní výlet příliš riskantní. Nazvala jsem ji "hromadnou sebevraždou", protože prošlapovat pět kilometrů cesty v hlubokém zasněženém terénu by bylo nad naše síly.
Po návrhu Pepy jsme zvolili náhradní variantu a po blahopřání nedělní "svátečnici" Růže a přípitku s ní jsme se vydali po silnici z Olešnice přes její konec Vísku krásnou zasněženou bílou silnici k Trubějovu. Cesta vedla lesem, v neděli byla málo frekventovaná a to nám vyhovovalo.
Na místě, kde silnici protíná turistické značení od zastávky ČD v Řešetově Lhotě, které vede dál ke Špince, jsme se zastavili a zlikvidovali další zásoby. Takto posilněni jsme po silnici pokračovali do Trubějova. Na jeho okraji na velké křižovatce jsme určovali směry, kam by nás ta která silnice dovedla. Rozhodli jsme se pro silnici, která vedla do Zábrodí. Protože byla poměrně dobrá viditelnost, připomínali jsme si minulé pochody touto krajinou.
Přes několik pádů, které zůstaly bez následků, jsme došli v pořádku do Červeného Kostelce, ale museli jsme ještě o kousek dále. Náš cíl byl v hostinci U Devíti křížů, kde jsme měli zajištěný oběd. Myslím, že byl opravdu výborný. Někdy se ani v nóbl hotelu tak nenajíme. Odjezd domů nás pak rozdělil na dvě skupiny, protože Pepa musel tento den stihnout ještě schůzi zahrádkářů.
Celkem jsme ušli 13 kilometrů. Naši původně naplánovanou trasu si necháme na příznivější počasí a již teď se na ni těšíme.

Irena Zapadlová

Výlet do Jilemnice a okolí /03. 04. 2005/ aneb Jilemnice známá - neznámá

Letošní zima nám nadělila pěknou dávku sněhu a ani v měsíci březnu se nevzdala nadvlády nad přírodou. Nezbylo nám nic jiného než se přesvědčit na místě, zda je reálné uskutečnit dne 3. dubna výlet " Jilemnice, Strážník , Košťálov" dle plánu. Po druhé obhlídce dne 1. dubna jsme usoudili, že pro množství vody a bláta je nutno provést změnu.
V neděli jsme se sešli na hlavním nádraží v Trutnově a v počtu 24 účastníků odjeli vlakem v 8.24 hod. do Honí Branné. Vydali jsme se za slunečního svitu po vesnici k severu, obdivovali pěkně upravené domky, v zámku připomněli pobyt slavného Čecha biskupa jednoty bratrské Jana Amose Komenského v roce 1627-8, prohlédli sgrafita a nápisy ve staroslověnštině na štítové zdi, shlédli jsme také hrobku rodu Harrachů, jakož i opravený domov důchodců, který nechal postavit Harrach pro své vysloužené zaměstnance. Po asfaltové silnici jsme dorazili do Jilemnice, na náměstí se seznámili krátce s její historií a navštívili restauraci "Zlatý klas". Naše přísná gurmánka Růženka ocenila kvalitu jídla a obsluhu na výbornou.
Ve 12.30 hod. jsme odstartovali po žluté značce na poznávací okruh Jilemnickem. U domu slavného lyžaře Bohumila Hanče jsme se připomněli jeho tragédii na Labské boudě v roce 1913, prošli jsme kolem kaple sv. Anny na vrchol Kozince s krásnou vyhlídkou na panorama krkonošských hřebenů: Po dvou km chůze se nám otevřela krajina s vyhlídkou na Kozákov a Tábor. Pokračováním pochodu jsme došli ke kapli sv. Isidora s pramenem pitné vody. Do města jsme se vrátili přes zámecký park, shlédli takzvanou Zvědavou uličku a další pamětihodnosti. Z jilemnického nádraží jsme odjeli v 15.50 hod. přes Martinice do Trutnova.
Co říci na závěr:
Svatý Petr nám zaslal krásné počasí, konstelace hvězd byla příznivá a dopřála nám příjemnou atmosféru na pochodu. Z patnácti km pochodu jsme si odnesli nejen radost z pohybu, ale i dosti zajímavých poznání.

Karel Hák

Výlet do Chlumce nad Cidlinou /17. 04. 2005/ aneb Nakonec lépe než sedláci u Chlumce

Odjezd z Trutnova do Chlumce byl v 6.00 vlakem. Celkem se nás sešlo 16 členů. Nejdříve jsme navštívili zámek Karlova Koruna, který je perlou českého baroka a dominantou města i celému okolí. František Ferdinand Kinský jej nechal postavit v letech 1721-1723 podle návrhu Giovanniho Santiniho. Příjemné chvíle jsme strávili jak prohlídkou zámku, tak v rozsáhlém anglickém parku. Poté jsme navštívili nově opravenou a jednu z mála dochovaných Loret u nás, v níž je nyní muzeum. Dále jsme si prohlédli kostel sv. Voršily, pomník V. K. Klicpery a památník selských bouří.
Pak byla naplánovaná zastávka v motorestu U rychtáře. Bohužel jsme dopadli jak sedláci u Chlumce, protože i když měl mít otevřeno, bylo zavřeno. Občerstvili jsme se tedy ze svých zásob a pokračovali jsme přes vesnici Písek do vesničky Mlékosrby, kde je kostelík s hrobkou rodiny Kinských. U místní hospody, která byla také zavřená, jsme využili prázdných stolů a židlí k odpočinku. Toho si všiml jeden místní obyvatel a informoval hospodskou, která za chvilku přišla a hospodu pro nás otevřela. Po občerstvení pivem a kávou jsme došli na vlakovou zastávku Luková.
Celkem jsme ušli asi 12 km za pěkného počasí. Do Trutnova jsme přijeli v 18 hodin.

Anna Karlíková

Autobusový zájezd s výletem na Pardubicko /01. 05. 2005/ aneb 31 vyvolených: Cesta za dobrodružstvím

Za dobrodružstvím vyrazilo 31 vyvolených, které na cestě z nebezpečí do nebezpečí převážel bájný řidič pan Novák mladší a jedna z nejpopulárnějších učitelek mladé generace Hana Missbergrová.
Naše pouť započala již po šesté hodině ranní právě 1. máje. Za jízdy jsme byli seznámeni s většinou úskalí, co nás budou při náročné cestě čekat, nikdo však nemohl počítat se všemi nástrahami. Při jízdě jsme se snažili načerpat poslední zbytky sil co nejvydatnějším spánkem. Jako první jsme podnikli krátkou tréninkovou výpravu k novodobému kostelíku, který si ze své vlastní sbírky postavila vesnička hrdě nesoucí název Budislav, kde jsme se poklonili Bohu a požádali ho o zdárný vývoj našeho snažení. Před náročnou 13,5 km dlouhou trasou si mnozí z nás doplnili energii posilující kávou a čajem.

kostel v Budislavi je svědectvím, že také kostely vystavené v moderním svahu, mohou být vkusné. Foto: L. Šlosar
Cesta započala poměrně volným tempem, avšak již po pár metrech panovaly první nepokoje. Kudy dál? Po žluté nebo po červené? Veškeré pochyby vyvrátil náš průvodce a odkázal na červené značení. Konečně jsme se vrhli do pořádného dobrodružství. Z neakční silnice jsme zabočili rovnou do malebného, ale tajemného lesa. Museli jsme čelit zrádným kořenům, kluzkým kamenům, šišky vrhajícím veverkám, hroutícím se skalám a prudce stoupajícím svahům. Ne každý všechno zdolal při ostrém tempu, které zvolili silnější jedinci, ale všichni první etapu zvládli na výbornou. Prošli jme rezervací zvanou Maštale a odměnili se krátkou přestávkou s nanukem od Familly Frost. Cestou jsme několikrát potkali bloudící cyklisty, kteří se očividně nechali zlákat škodolibým bludníčkem, co na nás taky zkoušel své triky, bohužel pro něj, ale neúspěšně.

výprava začíná svou pouť Toulovcovými maštalemi /autorka této půvabné reportáže v růžovém je zcela vpravo/. Foto: L. Šlosar
Při druhé etapě na turistickou chatu Polanku nás doopravdy čekaly ty hrůzné nástrahy. Neznámí duchové se pokoušeli o několik z nás a pokoušeli se je zlákat do hrůzu nahánějících skal, což zbržďovalo celou skupinu. Další překážkou nám byla zlověstně hučící říčka. Nečekaně křížila naše kroky a občas bylo pekelně složité vyzrát na její peřeje. Posledních 3,5 km nás držela při životě hlavně vidina vynikajícího obědu a iontového nápoje. Jinak kouzelné údolíčko nás zavedlo na nepříliš frekventovanou silnici, kde jsme museli zastavovat zbloudilé pocestné a prosit je o radu kudy dál. Jejich úspěšná navigace nás zavedla k cíli chatě Polance a našemu autobusu, kde jsme byli chráněni od zlých nástrah tohoto světa. Naši dva převozníci doplnili naše žíznící těla o zdravodárný mok z Poděbrad s citrónovou příchutí.

někde dokonce bylo třeba pomocné ruky zdatných členek výpravy. Foto: L. Šlosar
V autobuse jsme dali klidu našim vyčerpaným údům a vyčkávali jsme příjezdu do vyhlášeného motorestu na tolik očekávaný oběd. Znovu nabité síly se nedaly využít jinak, než procházkou po starobylém centru Vysokého Mýta. Jedno z nějvětších náměstí České republiky nám doslova učarovalo společně s nádherným gotickým kostelem. Dále nadešla zastávka ve vesnici zvané Kočí. Tam jsme obdivovali husitský "chrám". Natolik nás to všechny ohromilo, že titulování na chrám je zcela na místě. Následovala přeprava na poslední poutní místo a tím byla Chrudim. Pro nedostatek času, kvůli nečekaným událostem, jsme stihli pouze návštěvu regionálního muzea. Všichni vyčerpáni a znaveni zasedli vděčně do autobusu s nově nabytými zážitky a skvělými vzpomínkami.

ve Vysokém Mýtě nám bylo nutno projít na náměstí skrze Litomyšlskou bránu. Foto: L. Šlosar

kostel v Kočím se dřevěnou vstupní chodbou sluje v této reportáži "husitský" proto, že se tu natáčel film z husitských válek. Foto: L. Šlosar
Ač to zní nebezpečně a po mém popisu neuvěřitelně jsem ráda, že jsem jela a nedovedu si jinak strávený den představit. Nelenošte a příště s námi vyražte za dobrodružstvím. Nebudete litovat!!!!!!

Michaela /Míša/ Skalková

Autobusový zájezd s výletem na Pardubicko /01. 05. 2005/ aneb Prvomájový turistický pochod u Nových Hradů

Náš odbor turistiky uskutečnil velmi pěkný turistický pochod u Nových Hradů.
Do Budislavi jsme odjeli autobusem z Trutnova a odtud putovali krásnou krajinou skalními masívy. Tato oblast je málo známá a tudíž málo navštěvovaná, zato příroda je tu kouzelná. Při pochodu jsme míjeli rozcestník Pod cikánkou, šli jsme kolem Panského rybníku, kolem kamenného Kostelíčka, okolo Oslí chodby, Františkovy mohyly, pokračovali jsme okolo Maštalí /prostor cca 1.088 ha/ a došli do Polanky, kde na nás čekal autobus.Tento pochod byl v několika fázích náročný /stoupání, klesání, překonávání potoku na několika místech/, ale bez následků/. Vše jsme zdolali zdárně, ale po příchodu k autobusu nebyla očekávaná káva. Pan řidič vida upocené poutníky zachránil nás poskytnutím minerálky. Díky.

nejmladší člen výpravy Tomáš z Buků si za Panský stůl přímo lehl. Foto: L. Šlosar

vlastní Maštale. Foto: L. Šlosar

na svém putování musela výprava překlenout četná stoupání a klesání. Foto: L. Šlosar
Odjeli jsme k Vysokému Mýtu na oběd /motorest Kujebák/. Odtud jsme přijeli do Vysokého Mýta, prohlédli si jedno z největších náměstí, dali si nezbytná razítka a pokračovali směrem na Chrudim. Cestou jsme se stavěli v obci Kočí , kde je středověký dřevěný kostelík s průchozím dřevěným mostem k němu. Byl postaven na bažinách. Je velmi dobře udržován.
Pokračovali jsme do Chrudimi, kde v centru nebylo místo pro zaparkování, odjeli jsme do vedlejší ulice a pěšky se vrátili pro razítka a na krátkou prohlídku. Čas byl již pokročilý, a tak jsme se dlouho nezdrželi a v 17 hodin odjeli do Trutnova.

socha zdejšího rodáka - vynálezce lodního šroubu - Josefa Ressela v Chrudimi. Foto: L. Šlosar
Zájezdu se zúčastnili 30 dospělých turistů a dvě děti. Pěší pochod byl v délce 14 km, náročný, ale krásný, za pěkného počasí.
Děkujeme účastníkům za disciplinu při pochodu a na příští pochody se již nyní těšíme.
Zdrávi došli.

Josef Baudyš

Účast odboru na veřejné turistické akci Šmajd Novoměstskem /07. 05. 2005/ aneb Seniorské toulky kolem Pekla

Do ročního plánu jsme si dali účast na pochodu s tímto názvem. Domluvili jsme se Pepíkem, že výletnickou partu počkám na Václavicích. K tomuto setkání skutečně došlo v sobotu v 9,04 hodin. Protože je to do Sokolovny nejmíň čtvrt hodiny, přišli jsme na start před půl desátou. Zapsali jsme se, zaplatili startovný a usedli ke svačině. Na startu měli čaj a kafe.
Na trasu jsme vyrazili v 9,45 a čekalo nás 15 km. Po zelený značce jsme sestoupili k řece Metuji. Za ní začínáme stoupat hlubokou rokli s 5 dřevěnými mosty nad potokem. Asi po 3 km vstupujem do LIBCHYNĚ, opouštíme značku a po silnici přes JESTŘEBÍ přicházíme do SENDRAŽE. Tam nás čeká kontrola. Povšimli jsme si, že všechny tyhle tři malý vesničky jsou vzorně upravený. Úplnej vzor pro města. K tomu si nevodpustím poznárnku: Nový Město před delším časem bylo nositelem titulu "město růží".Ted' vod nádraží až k náměstí není po růžích ani památka. Dřív asi se staralo město a občani nadšeně pomáhali, dnes se žádný brigády nedělaj a každej se stará jen vo sebe, jak káže současná politická filosofie.
Od kontroly šplháme dál na SENDRAŽSKÝ KOPEC (618 m n.m.). Je tu pěknej rozhled do roviny a vpravo na Orlický hory, kde svítí větrný elektrárny nad Novým Hrádkem.To je nejvyšší bod naší trasy. Čeká nás vostrej sešup k Metuji do PEKLA. Restaurace je plná, a tak využíváme bufetu naproti, kde se nabízí frankfurtská polivka. Za 2 deci polivky chtěli 18 Kč .Byla dobrá, trochu vostřejší. Ve 12,45 se vydáváme podle pěkně bublající řeky Metuje do cíle. Konstatuju, že celá naše parta (8 děvčat a 2 hoši) došla těch 5 km jako jeden muž za 1 hodinu! V nohách jsme měli 15 km s převýšením 350 metrů! Kdyby se přidělovaly zvláštní ceny za výkony turistů-seniorů, tak jsme si přinesli domů zvláštní ceny s vyznamenáním.
Plným právem jsme si zasloužili diplom a hodně slov díků od pořadatelů. Jednak za výkon a za početnou účast. Osvěžujem se čajem a spěcháme na nádraží. Vlak ve 14,15 jsme hravě stihli. Vlak od Náchoda přijel vopožděně, a tak skupina. Chytla menší zpoždění, ale - jak doufám- domů dojela včas. Můj vlak taky čekal na Václavicích a do Žďára sem přijel vo čtvrt hodiny pozdějc. Došlapal jsem ke svýmu krbu před čtvrtou dost ucamprncanej. Bolela mě levá nožně-palcová artróza. Jsem s tím smiřenej, "v našem věku" musí starýho kořena něco trápit.
Ještě musím dodat něco podstatnýho k počasí.V pátek bylo hodně deštivo a v noci na sobotu do 7 hodin ráno pršelo.Vypadalo to,že nám na pochodu nebude nijak moc radostně. Ale někdo hodně nahoře, kdo řídí počasí, se nad námi smiloval a celou sobotu nás provázelo docela ideální turistický počasí. Dik za něj!
Těším se na naše společný šlapání za 14 dní na "Polickým vandru"!

František Vacek

Účast odboru na veřejné turistické akci Polický vandr /21. 05. 2005/ aneb Polickej vandr slavil třicátiny a my byli při tom

Především musím konstatovat, že účast byla 728 pochodníků. V organizačním štábu pracovalo 20 dobrovolníků. Město Police má 4.300 obyvatel, Trutnov je několika.násobně větší. Jak dopadne "Drak"? Tady je vždycky velká účast mládeže a rodin s dětma. Z Trutnova přijelo na Vandr nečekaně 21 turistů (18 žen a 3 muži). K tomu připočtěte mě - také člena odboru. Byli jsme důstojná reprezentace vodboru KČT.

výprava trutnovských turistů na Polický vandr při "mezipřistání" v Teplicích nad Metují. Foto: L. Šlosar
Jako místo setkání jsme zvolili vlakovou zastávku DĚDOV. Stalo se to v 8 hodin. Se souhlasem vedení pochodu jsme si tedy trochu upravili místo startu. Připojili jsme se na trasu v KLUČÁNCE a ušetřené kilometry od cíle jsme nahradili pochodem na vlak do Žďára. Dlouhým táhlým stoupáním jsme došli na KOSTEL (690 m n.m.).Tady jsme se poprvé vobčerstvovali a vohlásili do počítače, kolik nás je a jména. Cestou vzhůru jsme pokochali pohledem na zasněžené hřebeny KRKONOŠ.
Tentokrát vedla trasa poměrně hodně po vlastním značení. Určitě třetina délky a nejméně polovina vedla lesem. Z místa svačiny asi po 400 metrech se trasa vodkláněla doleva, ale jakýsi darebníci značení zlikvidovali, takže vandrovníci došli do dvora jednoho statku v Pěkově. Tam z toho byli vyjukaní a volali policii. Věc se vysvětlila, pochodníci došli na začátek žluté značky u rybníka a došli pod STRÁŽNOU HORU, kde bylo vobčerstvení a trasa 25 km se voddělila.
Protože jsem vyznáním Pěkovák, naše skupina kufr neměla a šlapala tak, jak nám itinerář kázal. Došli jsme nad vosadu HONY, přešli na PASÁCH silnici na Broumov a došli na hlavní vobčerstvovací místo. Bylo to auto vybavené širokým sortimentem. Věděl jsem, že bude zákys a dal jsem si ho dvakrát dvě deci a docela, jsem si liboval. Nikdo z Trutnováků si zákys nedal, ač jsem ho nabízel a chválil. Jejich škoda. Rozhodně byl zdravější než černý kafe.
Patřičně vobčerstvený jsme pokracovali po vla.stní trase obecním lesem zvaným "Walisa" po jednom rakouskýrn generáloj. Došli jsme na vrch NAD BŘEZINOU (583 m n.m.) a podle mladého lesa došli do BUKOVICE, kde jsme se chtěli navobědovat ve známý restauraci U BERKŮ. Cesta mírně klesala a po celou dobu se nám nabízely výhledy na celou Polickou pánev s Borem, Hejšovinou, Turovem, Čápem a Krkonošema. Nejblíž nám byl Ostaš. Na návštěvu bukovický restaurace jsem se těšil. Bohužel,krásný sobotní počasí vytáhlo na cesty velký množství lidu, převážné automobilistů, a ti tu vobsadili všechny místa. To bylo jediný a velký zklamání z tak pěknýho vandrování. Na můj nátlak nám vrchní dovolil vobsadit stoly v sále, kde nebyly prostřený stoly, což jsme tolerovali. Vobjednávky pití byly relativně rychlý, ale na hlavní jídlo čekali některý naše kolegyně skoro hodinu a půl. Kuchyně prej nestačí velkýmu počtu zákazníků. To byl jedinej nepříjemnej vokamžik, na kterej rádi zapomenem.
Citelný narušení našeho plánu jsme museli řešit. Běžel jsem do cíle a popad kolo a přijel se suvenýrama na žďárskou vlakovou zastávku. Byly docela bohatý: dvě pohlednice, tužka a keramickej přívěšek. A k tomu samozřejmě diplom. V čekárně na zastávce jsme stručně vyhodnotili naši účast na Vandru a Pepík nás seznámil s programem akcí odboru do 5. července, kdy se sejdem na vejletě zase na Policku, ale půjdem do města z jižní strany. Na závěr jsem vyřídil dík vedení pochodu za naši účast.
Slyšel jsem, že to byla, pěkná turistická sobota. Velkou zásluhu na tom mělo sluníčko, které nás vohřejvalo vod rána. Studeně to foukalo na Kostele.Využili jsme nabídnutou příležitost poznat krásný Policko, s lesama, skalamna a mimořádnejma výhledama.
Na závěr chci poznamenat, že si velice cením výkonů všech členů party, zvlášť kolegyň Hadincový, Zapadlový, Kubínový a kolegy Kobrleho, pro který to bylo z důvodů zdravotních potíží dost náročný. Naštěstí jen kratší část trasy vedla po silnici.
5. července se na Policku těším na shledanou!

František Vacek

Výlet odboru na Strážnicko /06. - 11. 06. 2005/ aneb Strážnice 2005

6. 6. 2005
Po dvou letech jsme opět uskutečnili týdenní turistický poznávací zájezd - do Strážnice a okolí.
Z Trutnova jsme vyjeli již v 5,18 hodin do Pardubic, kde jsme přesedli na rychlík Galán a ve 12.30 hod. vystoupili v Hodoníně. Po občerstveni jsme pokračovali do cílové stanice Strážnice. Ubytování jsme měli zajištěno v autokempinku ve dvoulůžkových chatkách s příslušenstvím.
Odpoledne jsme se vydali na prohlídku Strážnice. Viděli jsme tři kostely, Baťův kanál, dvě náměstí (některé domky jsou dosud zdobeny ornamenty), včetně nádraží a kapliček. U sochy J. A. Komenského jsme si připomněli pobyt našeho významného myslitele.
Čtrnáct účastníků našlapalo celkem 84 km.

7. 6. 2005
Po snidani jsme v 9.12 hod. odjeli vlakem do Čejče a dále pokračovali pěšky do Čejkovic. Zde jsme měli zajištěnu prohlídku Templářských sklepů s ochutnávkou vín. Ve výborné náladě jsme pokračovali pěšky do Mutěnic na vlak. Na večeři jsme dorazili všichni a včas.
Dnes jsme našlapali 195 km.

8. 6. 2005
Dnes jsme vyrazili v 8.30 hod. vlakem do Blatnice pod sv. Antonínkem. Cestou nás zlákala neodolatelná vůně z místního pekařství, které jsme neodolali a zakoupili vynikající pečivo. Prošli jsme přes krásně upravený hřbitov vzhůru ke kapli se sv. Antonínkem, kde se připravovala nedělní mše a pouť. Otevřel se nám nádherný výhled do celého okolí včetně Bílých Karpat (348 m nad mořem) Kolem vinných sklípků zvaných "búdy" jsme se vraceli do Blatnice. Občerstvili jsme se kávou a vyrazili na nádraží. Protože do odjezdu vlaku zbývala ještě hodina a třičtvrtě, rozhodli jsme se jít polní cestou do Veselého nad Moravou.
Jelikož bylo právě Medarda, a pranostika praví: "Medardova kápě, čtyřicet dní kape", deště jsme se dočkali i my. Přesto jsme zvládli prohlídku města - náměstí, most přes Moravu, barokní kostel Andělů Strážných z 18. století, kde před kostelem byla socha Cyrila a Metoděje k tisíciletému výročí z r. 1869.
Našlapali jsme 195 km.

9.6. 2005
Dnes směřovala naše cesta do Hodonína. Vyrazili jsme směr Bažantnice, lipovou alejí okolo ZOO po červené turistické značce (byla to jediná značená cesta!). U kaple sv. Jána jsme posvačili. Dál jsme pokračovali pěknou lesní cestou kolem osmi rybníků s labutěmi a divokými kachnami. Zpáteční cesta vedla okolo osady Písníky, lipovou aleji zpět na nádraží. Po občerstvení následovala prohlídka středu města s radnicí ve stylu norimberské secese, zámečku s Masarykovým muzeem. Potom jsme se vrátili zpět do Strážnice.
Našlapali jsme 221 km.

10. 6. 2005
Ihned po snídani jsme vyrazili do nedaleké obce Petrov na prohlídku vinných sklípků zvaných "plže". Jsou to sklípky zapuštění do stráně, kde se hrozny vylisují, vykvasí a nakonec popijí víno. Odtud jsme zamířili do strážnického Skanzenu jihovýchodní Moravy, který zaujímá cca 12 hektarů plochy a je zde 72 chalup našich předků.
Po večeři jsme se konečně dočkali návštěvy sklípku, kde jsme mohli ochutnat víno bílé i červené a společně si zazpívat. Do kempu jsme došli v pořádku a v plném počtu.
Celkem jsme ušli 96 km.

11. 6. 2005
Odjíždíme ze Strážnice v 7.45 hod. přes Hodonín domů.
Za celý pobyt ušel každý jednotlivec po 61 km.
Všichni dohromady jsme nachodili 791 km.

Jarmila Chudobová a Josef Baudyš

Výlet odboru do Žďárských vrchů /26. 06. 2005/ aneb Po osmistovkách Žďárských vrchů

Zamýšleným plodem třetího roku spolupráce se skvělým turistou z Poličky Jirkou byl výlet přes nejvyšší partii Žďářských vrchů. Po dusné, leč slunečné sobotě sešli jsme v neděli ve čtvrt nad sedm u hlavního nádraží pod oblohou pokrytou souvislou vrstvou tmavých mraků. Když jsme posléze putovali osvědčeným autobusem pana Nováka do Poličky, mračna nebezpečně poklesla, až se po naší levici i pravici i před námi dotýkala země. Když jsme se blížili k Poličce začalo drobně pršet. Poté, co jsme těsně již v Poličce za přejezdem přibrali Jirku a jeho kamaráda, déšť pozvolna ustával.
Protože počasí přesto jakoby stále váhalo, zda nám má dát požehnání, pro plánované putování, udělali jsme si mezi půl desátou a desátou přestávku ve známém středisku rychlobruslařského sportu Svratce. Část účastníků se z malého náměstíčka s autobusovými zastávkami vypravila k blízkému kostelu, část navštívila cukrárnu, "užší vedení" výpravy pak zasedlo v příjemné hospůdce U Schillerů na pivíčku a dobré hovězí polévce.
V deset hodin počasí vytáhlo symbolickou bílou vlajku, nepršelo totiž a zdálo se, že se vyčasuje. Rozhodli jsme se proto, že výlet přece uskutečníme po naplánované trase.
Nechali jsme se ještě dovézt do lesa mezi Herálcem a Cikhájí. Tady na malém parkovišťátku opustili jsme autobus, jenž tu měl vyčkat další dvě hodiny na několik účastníků, na které naplánovaná trasa byla příliš náročná, ale kteří si také zasloužili poznat aspoň její část.
Vybrali jsme se po malé silničce, až jsme o půl jedenácté narazili na stanoviště s průřezem kmene nedávno poraženého velmi starého stromu s ukázkou letokruhů a s lesním kalendářem, který dokumentoval, jaké události na světě, v Čechách a v místním regionu zastihly tento strom po dobu jeho existence od třicátých let 19. stol. do začátku tohoto tisíciletí.

stanoviště s ukázkou letokruhů a lesním kalendářem. Foto: L. Šlosar
Po krátké zastávce, jíž si toto místo plně zasloužilo, vystoupali jsme po červené značce, jež se stala až na dvě krátké výjimky naší věrnou průvodkyní po celý výlet, v onu sobotu jediným prudším stoupáním na Žákovu horu /810 m n. m./. Tady v 11 hodin jsme se vyfotografovali - jakoby v předtuše, že se v kompletním počtu v průběhu trasy shledáme již jen krátce u Devíti skal. Za necelou čtvrthodinku již menší část doputovala po krátké odbočce ke Stříbrné studánce, jednomu z pramenů Svratky. Moderní památníček tu zvěstoval, že v červenci 1970 byla u Stříbrné studánky pod Žákovou horou za účasti tehdejšího prezidenta ČSSR Ludvíka Svobody zahájena činnost CHKO Žďárské vrchy. Pan - vlastně tehdy soudruh - prezident sem prý doputoval pěšky, což na 74-iletého člověka, jehož my ze střední generace pamatujeme spíše jako permanentního maroda, byl slušný výkon. Zastihla nás tu velká skupina cyklistů, jejichž kola dohromady vydávala při brždění hlasitý a strašidelný zvuk.

skupinový snímek na Žákově hoře. Foto: L. Šlosar

komornější skupinový snímek u památníku před Stříbrnou studánkou, uprostřed v tmavě modrém strůjce překrásného turistického dne Jirka z Poličky, úplně vpravo předseda odboru Freda. Foto: L. Šlosar
Postupně jsme klesli po půl dvanácté k utěšenému rybníčku, v jehož zádumčivých vodách se odrážely okolní na pozadí tmavé oblohy ponuré jehličnany, přetnuli jsme se silničku a po pohodlné cestě jsme vystoupali k rozcestníku, od kterého jsme odbočili před čtvrt na jednu po žluté značce k nejvyššímu vrcholu Žďárských vrchů a druhému největšímu vrcholu celé Českomoravské vysočiny Devět skal /836 m n. m./. Jedná se skutečně o skupinu skal, na tu nejvyšší vysokou okolo deseti metrů postupně vystoupila většina z nás po celkem schůdném a bezpečném terénu. Skrze stromy tu některými směry byly slušné výhledy.

na nejvyšší skálu Devíti skal vede relativně schůdný terén. Foto: L. Šlosar

… a takhle to vypadá úplně nahoře. Foto: L. Šlosar
Když jsme se vrátili zpět na rozcestí a pokorně se opět svěřili červeně značené cestě, chviličku drobně pršelo. Dále jsme putovali velmi pohodlnou cestou, jen místy zpestřenou táhlými stoupáními a klesáními, ve výšce okolo 800 metrů. Minuli jsme Lisovskou skálu /802 m n. m./, vlivem geologických procesů rovnoběžně zvrásněnou četnými rýhami, pokračovali jsme po neznatelném táhlém vrcholu Křoviny /830 m n. m./, až na konec ve třičtvrtě na dvě naše výhledy zaclonily dvě vysoké skály Malínské /811 m n. m./.

na konci našeho putování po hřebenovce zastínily naše výhledy Malínské skály. Foto: L. Šlosar
Po celou cestu jsme obdivovali bez výjimky zdravé jehličnany a listnáče. U skal stromoví na chvilku ubylo, krajina se otevřela, takže jsme před sebou níže za lesem spatřili Milovský rybník - náš cíl. Nyní jsme začali prudčeji klesat po částečně kamenité cestě nejprve vykáceným prostorem a později nižším stromovím. V tu chvíli opět na chvilku pršelo. Dole u rozcestníku vyčkal naši závěrečnou skupinu Jirka a další členové naší výpravy a po zralé úvaze jsme navázali na zelenou značku a kolem památníku lesníků padlých v 1. světové válce jsme dorazili k Milovskému rybníku, kde jsme před třičtvrtě na tři zapluli do zaplněné restaurace U Šlechtů. Naštěstí tu byla obsluha početná, pohotová a všímavá, takže se nám brzy dostalo objednaného jídla a nápojů, já jsem zůstal u polévky - tentokráte česnekové, jíž jsem doplnil plzeňským pivem. V restauraci jsme přečkali drobnou přepršku.

z pohledu na Milovský rybník pod těžkými šedavými mraky vanuly pocity klidu a míru /nad rybníkem je patrný Buchtův kopec/. Foto: L. Šlosar
Už nyní jsme mohli býti spokojeni s tím, že se nám podařilo program výletu úspěšně naplnit, ale jeden z plakátů nás inspiroval k jejímu zdařilému završení. Najedeni a napojeni shromáždili jsme se postupně na parkovišti u rozcestí silnic na Blatinky a Sněžné a vydali se již opět autobusem do obce jmenované na druhém místě.
Tady v časovém rozmezí mezi třičtvrtě na čtyři a čtvrt na pět navštívila většina nás výstavu obrazů akademického malíře Jana Odvárky. Nejsem odborníkem na obrazy, ale aspoň jeden obraz tohoto krajináře by se mi doma líbil. Všechny jeho obrazy jsou namalovány srozumitelně a realisticky, ale nikoliv jako fotografie, protože nádherně dokážou vyjádřit poklidnou náladu Vysočiny, ať již pomocí zasněžené chalupy, stop kol na mírně zasněženém kopci, nebo koňů s nákladem obilí nebo přikrytých houněmi či prostřednictvím celé krajiny, nad které jsou zavěšeny tmavé mraky hrozící deštěm. Opravdu: hezčí zakončení výletu jsme si nemohli přát. Hezká výstava dokonce rozjasnila na několik desítek minut i počasí, než jsme odjeli ze Sněžného, objevilo se toho dne poprvé i naposledy sluníčko.

obrazy Jana Odvárky v galerii ve Sněžném dokonale vyjadřovaly atmosféru Vysočiny. Foto: L. Šlosar
Brzy poté jsme se v Poličce rozloučili s Jirkou, jenž má v plném rozsahu zásluhu na zdárném průběhu celého výletu, a jeho kamarádem, který celou výpravu jistil a který předtím pomohl při její přípravě zjišťováním některých údajů. Oběma jim za to ještě jednou touto cestou děkuji!! Poličku samotnou jsme pak opustili toho dne symbolicky, totiž opět za deště, což nám už nevadilo, zvláště když po zbytek cesty i v Trutnově samotném již nepršelo a oblaka byla vysoko.
Závěrem bych chtěl poděkovat i všem účastníkům zájezdu za dodržování dobrovolné discipliny. Jako jeden z nejmladších nechtěl jsem nikoho zatěžovat omezujícími příkazy a respektoval jsem rozdílnou výkonnost účastníků, když sám jsem vychutnával možnost jít spíše pomalu a vzadu a nechávat se unášet krajinou a svými myšlenkami. Všichni do jednoho se však drželi trasy, s níž byli často seznámeni v podrobnostech pouze jednotlivě, a neznajíce někdy bližších časových pokynů, drželi se všichni nablízku "užšího vedení" naší mise, takže se na nikoho nikdy nečekalo. Prostě všechno vyšlo báječně!!
Uspořádáním tohoto zájezdu jsem završil triádu akcí /ještě Za trutnovským drakem a Za středověkými rytíři a kupci/, jež měly společné následující: 1/ jejich průběh byl zdařilý a 2/ těšily se malému zájmu účastníků.

Luděk Šlosar

Výlet na Policko /05. 07. 2005/ aneb Na státní svátek nás honily černý mraky...

...věštící přívalový deště a bouřky, jak spráuně předvídaly média.Nevím, kdo se vo to zasloužil, že bouřka nebyla žádná a mírně pršet začalo až ve 12,30, když sme sedli v penzionu "65" k vobědu. Po dopoledním malým striptýzu, protože dopoledne sme se potili, se ve dvanáct začaly vytahovat z batohů různý bundy a mikiny, protože teplota klesla nejmíň vo 10 stupňů. Tak to v turistice chodí.
Tentokrát vystoupilo z vlaku 15 Trutnováků. Počet vodhad` Pepík v tejdnu docela přesně. Já byl šestnáctej. Poměr ženy-muži byl l2 žen a 3 muži. Jiný to už asi nebude.
Na trasu vyrážíme v 8.15. Na fungl novým chodníku podél fungl nový silnice do Police je radost šlapat. Za plotem na nás zle rafali dva psí hlídači stavebního materiálu. Prvním cílem byl BEZDĚKOV a dva haltýře (haltry) na horním konci vsi. Dokud nebyl vodovod, poskytovaly celoročně pitnou vodu. Pokračujem po polní a pak státní asfaltce do vobce BĚLÝ. Hned na kraji se zastavujem u jednoho statku,kde se na tabulce dává na vědomí,že tu žil a zemřel "selský generál" Karel Dostál. Byl vůdčím selské vzpoury v sedmdesátých letech l8. století na Broumovsku a Policku.
Prošli sme vsí a slyším, že se to mejm výletníkům líbí. Vůbec se často vozejvala chvála na krásu kraje, kterým procházíme a to mě blaží. Jenže....často se vohlížím na voblohu. Nad nás přicházej vošklivý mraky. Zatím slunce pěkně hřeje na výstupu do další vsi SLAVNÝ. Stojí na hřebeni broumouskejch stěn a silnice tu končí. Ted' by se hodilo něco popít. Bohužel, na jindy přívětivým bufítku je křídou napsáno, že se votevírá 6. 7.ve 13 hodin, což je na nás hodné pozdě. Nebylo to vod bufetáře moudrý, protože druhej den pršelo a kšeft neměl asi žádnej.
Rozhodujem se pokračovat dolů po silnici do SUCHÝHO DOLU. Je to další velice pohledná vobec, která byla přes několika lety vyhodnocená jako nejlepší ve východočeským kraji. Plakáty zvou na jakousi velkou slavnost 9. 7.,bude fotbal, folklor z Walbřichu, dětský hry, dechovka a večer tancovačka. Hospoda tady je taky docela čilá, jenže votevírá ve 12 hodin a je 11.30. Zas bysme museli půl hodiny čekat. Přitom černý mraky máme už nad hlavama a začíná foukat studenej vítr. Zaplať pámbu, že bouřka se nekoná. Pokračujem tedy dál k velkýmu kravínu a po silnici nad hlauňouským rybnilcem šplháme do posledního vršku zvanýho KLŮČEK. Už je dobře. Je tu krásnej výhled na celý Policko a polní cesta a pak stezka pohodlně klesá. Po pravý straně si všímáme další "exkluzivity". Jsou to tři velký poldry, který maj` za úkol zabrzdit při přívalovým dešti proudy vody, který se dřív valily do města. Jsou to tři hráze za sebou s poměrně velkou nádrží.
Začínaj zadat první kapky a tak spěcháme ukrejt se před blížícím se deštěm. Bylo to tedy na doraz. Čekal nás voběd a hojnost pití. Bohužel, restaurační místnost byla plná hostů. Požádal sem vobsluhu vo salónek, kde bylo přesně tolik židlí, kolik nás přišlo. Až potud to bylo dobrý. Pak se vopakovala situace z Polickýho vandru.V Bukovici U Berků to trvalo hodinu a půl, než sme se dočkali jídla. Perzonál celkem vopráuněně poukazoval na množství dřív došlejch hostů a že to nestačí zvládat. To se snažíme pochopit. Šéfoj vejletový aktivity Pepíkoj dávám docela vážně na úvahu, abysme vejlety organizovali na všední den. Z hlediska důležitý stránky vejletu - stravování - by to bylo lepší. Stejně sme až na výjimky samí důchodci. Znám ze zkušenosti mnohý města a místa, kde se dobře vaří,jídlo je bez dlouhýho čekání a ve vhodný ceně. Jmenuju např. Červenej Kostelec, Hronov, Broumov, Náchod a další. Musím nakonec konstatovat, že v pětašedesátce sme se dobře najedli za přiměřenou cenu.
Na závěr vejletu byla naplánovaná návštěva Domu pečovatelský služby města Police n. Met. Škoda, že na ni zbylo málo času. I tak si kolegyně a kolegové udělali vobrázek vo tom, jak tohle zařízení vypadá. Pokud budem zdraví a hlauně živí ,možná se sem ještě jednou podíváme.
Vejlet skončil krátce po 14.hodině. Zbejvalo dva a půl kilometru cesty na zastávku Žďár. Protože vlak jel v 15,08, nemuselo se nějak letět, stačilo čiperně šlapat. Celkem si mohli účastníci připsat na tuhle sobotu zaslouženejch 15 kilometrů a kupu pěknejch zážitků k tomu.

František Vacek

Výlet do Krkonoš /24. 07. 2005/ aneb Hrozba nepohody se nenaplnila

Na nádraží ČD se nás sešlo devět a s obavami jsme pohlíželi na oblohu, zda nebude pršet, zda lze plán uskutečnit nebo volit jinou variantu. Kolektiv rozhodl "jedeme, nějak to přežijeme" a nakonec skutečně nepršelo, mraky byly vysoko a po obědě vyšlo toužebně očekávané sluníčko.
Vlakem jsme dojeli do Vrchlabí, autobusem z náměstí do Špindlerova Mlýna, pěšky přišli směrem na Svatý Petr - lyžařský areál. Zde nás čekala cesta lanovkou /lavice pro čtyři osoby/ na Horní Pláň. V devět hodin jsme byli nahoře, našli zelenou turistickou značku a z výše 1.180 metrů nad mořem jsme odcházeli směrem k boudám Hájenka a Na Pláni, dále okolo bývalé Klínové boudy /zbyl zde základní kámen a upravený pramen vody/, dále na Chalupu na Rozcestí. Zde jsme na předzahrádce posvačili a pro velký vítr jsme dále pokračovali k chatě Severka a dále do Pece pod Sněžkou. Tato cesta byla velmi dobře upravena, což mile překvapilo.
V Peci jsme stihli dálkový autobus do Trutnova, takže jsme byli ve 14,15 hodin na zmrzlině, kávě nebo pivu v restauraci Pod radnicí a tím jsme náš pochod zakončili.
Jízdné ze Svatého Petra /areálu/ lanovkou stojí 50 Kč, pro důchodce je sleva na 40 Kč. Ojedinělé!!!
Děkuji všem pochodníkům za krásné prožití neděle na našich horách a již se těším na další naše putování.

Josef Baudyš

Výlet do Českého ráje /21. 08. 2005/ aneb Putování za Pannou a Babou

Osmnáct členů KČT Lokomotiva Trutnov se dne 21. srpna vydalo na turistický pochod přes zříceninu hradu Trosky. Vyjeli jsme vlakem z Trutnova v 06,00 hod. do Staré Paky, kde jsme přestoupili na vlak ve směru na Mladá Boleslav. Jízda to byla spanilá, neboť jsme několikrát čekali dle jízdního řádu víc jak půl hodiny. Když jsme přijeli do Mladějova v Čechách v 09,35 hod., t. j. 77 km jsme ujeli za 3,5 hodiny.
Z Mladějova jsme po červené značce došli k Dolnímu Mlýnu lesní blátivou cestou a pokračovali jsme přes Troskovice pod hrad Trosky, kde jsme posvačili a následně došli přímo na hrad. Vstupné bylo 40 Kč, pro důchodce 25 Kč. Prohlídka hradu byla individuální. Na věž Pannu jsme vystoupali po 98 schodech, kdežto na Babu po 174. Celkem tedy bylo nutno 272 schodů vyšplhat a odměnou byly překrásné výhledy do širokého okolí - skutečně nádherné při slunném teplém dni.
Po prohlídce jsme sestoupali do části obce Rokytnice, dále do Ktové a došli až do Rovenska pod Troskami. Vyprahlí a hladoví jsme se občerstvili na náměstí v restauraci Radnice. Oběd byl dobrý, chutnal, ceny přiměřené /55 Kč/. Po jeho zdolání a vypití svojanovského piva jsme došli na nádraží, kde se náš vedoucí Jára pochlubil narozeninami s číškou becherovky, a tak jsme zdárně zakončili pochod v délce 12 km středně náročným terénem.
Při návratu vlakem jsme opět přestupovali - třikrát, doba jízdy stejná, čekání ve vlaku i při přestupu maximální, do Trutnova jsme šťastně dorazili v 18 hodin.
Trasa byla velmi pěkná, dík patří vedoucímu Járovi Kobrlemu a těšíme se na jeho další pochody. Zdrávi došli.

Josef Baudyš

Výlet do západních Krkonoš /11. 09. 2005/ aneb Výlet do kraje zapadlých vlastenců

Celý týden nás meteorologická služba v rozhlase i v televizi nabádala, že v neděli 11. září bude nepříznivé počasí s bouřkami a přívalovými dešti. Nemohli jsme proto uvěřit tomu, že nedělní ráno se nás v 6 hod. na trutnovském hlavním nádraží sešlo 15 účastníků, kteří odolali varování meteorologů.
Přes Martinici a Jilemnici jsme dorazili vlakem do Jablonce nad Jizerou a po červené značce se vydali směr Vysoké nad Jizerou. V Jablonci jsme ještě obejmuli krásný památeční dub poblíž nádraží a potom nás již čekalo strmé stoupání na Tříčské vrchy. Prošli jsme vesnici Horní Tříč a stanuli poblíž vysockého náměstí. Prohlédli jsme si park se sochami vlastenců - K. H. Borovského, Viktora Dyka, nahlédli do kostelíka, a pak přišla na řadu opěvovaná cukrárna na náměstí s kvalitním a levným občerstvením - kávou a zákusky.
V deset hodin jsme odstartovali další šestikilometrový úsek cesty. Prošli jsme po modré kol Kramářovy vily /hotel Větrov/, sjezdovek, restaurace Mexiko, kol polí pravého roprachtického zelí /krajová odrůda/ ve Sklenařicích, přes Tomášovy vrchy do Makova. Zde nás zaujala rekonstrukce budovy původní dřevěné školy.
Odbočili jsme do Pasek k Památníku zapadlých vlastenců. Zde jsme v blízké restauraci Buďárka poobědvali, dále navštívili v muzeu velmi zajímavou expozici místních řemesel z 19. stol., odívání i počátků lyžování. Průvodkyně nám spustila pohyblivý betlém seznámila nás s tzv. "paseckou houslařskou školou", u jejíž kolébky byli významní houslaři Špidlenové a Metelkové, a jejich následníci jako mistr Pilař a jiní se stali světoznámými tvůrci. Potom jsme nahlédli do hezky upraveného kostelíka sv. Václava a na přilehlý hřbitov s hrobem a sochou Metelky.
Ve 14,15 hod. jsme zahájili sestup z Pasek do údolí Jizery a podél řeky jsme hezkou cestou doputovali do Jablonce nad Jizerou na nádraží a tím uzavřeli 16-ikilometrovou pěší túru.
Do Trutnova jsme přijeli plni dojmů v 16,50 hod.
I když jsme byli výhledů na horské pásmo Krkonoš a Jizerských hor trochu ochuzeni, děkujeme svatému Petru za pěkné počasí a všem účastníkům za dobrou náladu a pohodu.

Karel Hák