24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
Poznámka:
Na těchto stránkách je Zpravodaj č. 2/01 uveden bez grafické úpravy s upřesněnými názvy článků o srazu v obsahu.Obsah:
Těšení se na mytí oken /úvodník/
Sraz turistů oblasti v zrcadle tří pohledů
- pořadatelů /Pořádání nebylo jednoduchou záležitosti/
- předsedy oblasti a účastníka celého průběhu srazu /Spokojenost jak po stránce funkcionáře oblasti, tak i po stránce prostého účastníka/
- manažera "Draka" a účastníka krátkých tras /Fragmenty/
Změny v síti turisticky značených cest v oblasti KČT
Je nutno pořádání turistických akcí všeho druhu hodnotit jako pořádání hromadných akcí? /úvaha/
Zpravodaj představuje zajímavé lokality oblasti
- Muzeum historické hasičské techniky ve Velkých Svatoňovicích
- lanová dráha ve Vrchlabí - Herlíkovicích
Reportáže
- Oslava 100. výročí založení KČT Vysoké n. J.
- Jak jsem slavila den matek
- S Trávníčkem na trávníčku
DEP klepe na dveře!! /pozvánka/
Informace a zajímavosti
Jindy jste přítomni schůzi jiné turistické organizace, kde se vystupující střídají v jaksi samovolném toku. Sedí tam také nenápadný člověk oděný ještě nenápadněji, který prakticky nehovoří /patrně místní zaměstnanec čekající na konec akce, aby mohl umýt okna/. Jednání - zdánlivě nikým neregulované - má spád, nemá trhlin ani mrtvých míst. Všichni jsou zkrátka spokojeni, usmívá se i nás človíček /při tomto průběhu schůze dozajista brzy skončí, on poté vlítne na ta nešťastná okna a půjde si také domů po svých/. V jednu chvíli se schůze trochu zadrhne a ten tichošlápek si shodou náhod zrovna vybere tento okamžik, aby se přikradl k jednomu z účastníků a zapředl s ním tichý hovor /proboha, co je to za nekňubu, že se musí radit, kterým oknem má započíst svou již blížící se práci - ještě k tomu s někým z hostí!/. Vzápětí schůze nabude správného směru, účastníci si potřásají si rukama - hleďme - včetně onoho nenápadného účastníka, který - jak jste jistě prohlédli mystifikaci předchozích řádků - nebyl žádným myčem /pěkné slovo, že?/, nýbrž hlavním organizátorem a pachatelem schůze.
Který ze shora uvedených typů - halasný vůdce, snad až se sklonem k exhibicionismu a narcisismu, nebo tichý úředník, snad až inklinující k intrikářství a konspirativnosti - je pro turistiku potřebnější?........... Hloupá a navíc velice nepřesná otázka.
Vezměme si pro změnu divadlo a film. Oboje potřebují stejně tak živelné sólisty typu Vlasta Burian nebo Vladimír Menšík a stejně tak individuality střízlivějšího civilnějšího humoru typu Oldřich Nový nebo Jiří Sovák, ale vedle toho i nahrávače a herce "vedlejších" rolí Václava Trégla nebo Jiřího Líra, ale to není všechno, nezbytní jsou i ti, co nejsou vidět, a to nejen režiséři, o jejichž důležitosti není pochyb, ale dokonce všichni ti dramaturgové, účetní, uvaděčky, sufléři, kulisáci, osvětlovači, klapky apod.
Také v mnohem větším divadle - divadle života - nacházejí stejně své místo dobří prezidenti, ministři, manažeři, ředitelé, i herci, kteří jsou vidět více, ale i tesaři, uklizečky, instalatéři, prodavačky, soustružníci, kteří mezi VIP nepatří, ale to nevadí.
Pomyslná "prkna" - vlastně spíše louky, lesy nebo horské cesty turistiky pak zdobí obětaví funkcionáři, předsedové odboru a jiní činovníci, značkaři, aktivisté přesunových prostředků, ale také obětavý důchodce, jenž zaskočí v nouzi nejvyšší na stanoviště kontroly turistické akce, obětavá pracovnice, jež zajistí reprodukci materiálů a rozesílání pošty určené pro turisty, nebo jiná, která vaří čaj pro příchozí z turistických akcí, ba dokonce i nějaký ten věčný kverulant a rebel, který svými poznámkami nejprve "vytočí" a naštve, nakonec však inspiruje.
Má smysl otázka položená v první polovině tohoto textu? Není mnoho citátů tak nadčasových jako ten od herce Stanislavského: "Není malých rolí, jen pouze malých herců".
Bloudem je člen turistického odboru, který si neváží obětavé práce předsedy svého mateřského odboru. Bloudem je i funkcionář turistického odboru, který se dívá skrze prsty na "řadového" turistu, který "jenom" dvakrát za rok při turistické akci napíše diplomy.
/Luděk/
Podařilo se nám zajistit výborné zázemí v bufetu u p. Holuba. V tom, že bylo možné startovat, občerstvit se, že byl cíl i večerní zábava v jednom místě, bylo veliké plus celé akce.
Jsme odbor, který ještě nikdy nehledal sponzory. Kdo pořádá akce, dá mi za pravdu, i když někteří turisté to za nic nepovažují, že papíry a tisk není laciná záležitost a k tomu všemu je nutno přičíst to ostatní. Nezbylo nám nic jiného nežli dát se do toho a hledat sponzory. Jejich vstřícností se nám podařilo uskutečnit sraz v takové podobě, v jaké proběhl. Ve dnech srazu mimo organizačního výboru pomohlo požádat ještě několik členů odboru. Z těch, koho jsme požádali, nikdo neodmítl. Mrzí nás - protože jsme odbor s velkou členskou základnou - že svou účastí sraz podpořilo jen několik členů, přestože jsme roznášeli před srazem ještě zvláštní pozvánky. Celková účast na srazu byla 245 osob.
Pořadatelům srazu v roce 2002 v Rokytnici nad Jizerou přejeme při přípravě srazu hodně zdaru.
za organizační výbor 8. oblastního srazu v Žacléři Věra Hálková
Já jsem se zúčastnil nejen jako pochodník, ale i jako zástupce oblasti. Proto vím, že v osm hodin proběhlo krátké slavnostní zahájení, na kterém se svým krátkým příspěvkem podílel i starosta Žacléře pana Vlasáka.
Kolem desáté hodiny se dostavili pořadatelé z Trutnova, kteří svůj pochod "Za trutnovským drakem" spojili s touto oblastní akcí, a myslím, že to byl přes náročnější pořadatelskou práci i pro ně přínos. Po příchodu do cíle každý obdržel velmi hezký diplom, propagační materiál a jednu z knížek. Na tomto srazu bylo výhodou, že start, cíl, velmi dobré občerstvení s výběrem jídla byly v jednom místě. A na závěr pěkného dne, tak jako na všech předchozích srazech, si mohl každý podle chuti při poslechu dobře hrající skupiny zatancovat. Po krátké noci byli pořadatelé připraveni nabídnout i na neděli krátké túry.
Tak jako na předchozích srazech, tak i pořadatelům ze Žacléře je potřeba poděkovat za obětavou práci při přípravě a při samotné akci, za velmi hezké trasy a vůbec jedním slovem za vše.
Jan Mendřický - předseda oblastního výboru
Z výše uvedených důvodů jsem nemohl prožít atmosféru srazu a moje svědectví je okrajové, je spojeno první den s pořádáním "Draka" a zachycuje spíše z celého srazu nesouvislé fragmenty. V průběhu startu v Trutnově se ukázalo, že drtivá většina účastníků se s netradičním řešením "Draka" seznámila již dříve v propozicích, v mém článku v Radničních listech a na mých internetových stránkách a téměř všichni přijali toto netradiční řešení disciplinovaně a s pochopením.
Výhoda netradiční situace spočívala pro mě naopak v tom, že jsme v cíli skončili již ve 13 hodin a já jsem osobně mohl po mnoha letech se zúčastnit "Draka" /a tím i již v sobotu i srazu/ i aktivně, byť pouze na trase 23 km.
Vyšel jsem nekompromisně přesně ve 13 hodin, protože jsem měl mimořádně silnou motivaci dostat se na Rýchorskou boudu co nejdříve, nejpozději do 16 hodin. Věděl jsem, že to musím dokázat za každou cenu, i kdybych měl nahoře padnout. Zpočátku, když tomu profil terénu odpovídal, jsem z méně častých mírných klesání i sbíhal. Mezičasy byly tak dobré, že jsem si odběhl do protipěchotní tvrze Stachelberg pro razítko kontroly pochodu. Jako hlavní manažer jsem totiž na účastníky jako pes a jak se znám, určitě bych si v případě chybějícího razítka diplom "Draka" nevydal. Vchod bunkru jsem opustil po čtvrt na tři a po intenzívním stoupání na Dvorský les, odkud jsem již táhlé klesání k rozcestníku blízko boudy nesbíhal, jsem dorazil na Rýchorskou boudu v 15,35 hod. a krom jiného jsem si stačil dát zasloužené jedno pivo.
Konec pochodu proběhl pro mě v mimořádně pěkné atmosféře. Do cíle jsem z Rýchorské boudy odešel v 16 hodin ve společnosti, ve které se cítím moc hezky, s Janou z Buků a s jejími dětmi prostředními v celkovém sledu - 11-iletou Míšou a 10-iletým Kubou. Obě děti šly poprvé v životě pětatřicetikilometrovou trasu a nebylo to na nich znát. Po zbytek trasy měly obě báječnou náladu, Míša - výborná gymnastka - si na závoře neodpustila pár výmyků a Kuba - jindy vážnější /pokud mohu být tak drzý a posuzovat to vůbec/ - byl samý smích. Báječné děti! I když jsem v cíli pobyli toliko třičtvrtě hodiny, kdy jsem převzal do čtvrt na sedm večer štafetu prezentace přišedších z "Draka", poznal jsem, že bufet U Holuba představoval skvělé zázemí. V prostorné místnosti se vydávala stále chutná teplá jídla a čepovaly nápoje, čemuž odpovídala i správná pochodnická atmosféra.
Na druhý den přibyl jsem zrána vlakem do Žacléře, abych tu ve vymezeném čase do 14 hodin, kdy měl být sraz ukončen, absolvoval osamocen jednu z tras přiměřené délky, srovnal si mysl rozbouřenou horečnatými přípravami "Draka" a věnoval se turistice zase jako účastník turistické akce. KČT Žacléř připravil pro účastníky pestrý jídelníček tras o délkách 15, 25 /s variací délky 18 km/, 35 a 50 km. Vybral jsem trasu procházející skrze Krzeszów, kde se nachází cisterciácký klášter, kostely sv. Josefa a Matky Boží Milosrdné a mauzoleum Piastowců.
Dle popisu tras vyšel jsem směr Černá Voda a zaskočil jsem si na Růžový palouček, kde v únoru 1628 opouštěl vlast J. Á. Komenský, což je označení přesné jen z pohledu dnešní doby, hranice Českého království, součásti habsburské monarchie, vedly jinudy. Pomníček postavený na paměť této události moc a moc žaluje. Chybí tu deska, kterou odcizil příslušník oné chamradi, která také patří do řad našeho národa a která prochází životem nenechávajíc nic pozitivního, než vykradené kostely a vytunelované instituce. Za Královcem zahrnul jsem si přečnívající vlasy pod kšiltovku, neboť jsem procházel skrze přechod česko-polských hranic pro pěší a měl jsem pocit, že z mého pasu na mě hledí někdo úplně jiný. Ještě předtím jsem si vyměnil 70 Kč za 7 złotých. Čtyři kilometry do Lubawky zdolal jsem co nejsvižněji. Tady na nádraží jsem u rozcestníku zjistil dvě věci: 1/ ona červená značka, kterou jsem potkal před několika minutami je ta, po které jsem již mohl jít vytčeným směrem doprava /cesta tedy už nevede z nádraží přes koleje/, 2/ jen do Krzeszówa je to 2,5 hodiny. Bez větší lítosti jsem se rozžehnal s představou, že dorazím do Krzeszówa, a vytkl jsem si jediný cíl: dostat se klášteru alespoň na dostřel a pořídit snímek svým primitivním spíše oddalujícím fotoaparátem.
Když jsem vystoupal na zalesněné návrší, za nímž je široké údolí, kde se Krzeszów, nachází, seznal jsem, že tam vede kratší modře značená cesta. I tak bylo jasné, že to do místa svého původního cíle nestihnu. Sestoupal jsem z návrší na druhou stranu, prošel obec Lipienica, na jejím dolením kopci, kde se mi konečně vynořil mi z lesa ve vzdálenosti asi 1 km klášter, pořídil jsem dva snímky a ostrým tempem mazal zpět. Protože jsem šel rychle, bylo zřejmo, že si vyschlé hrdlo stačím svlažit v Královci, pokud bych si ovšem nerozvážně nerozměnil koruny ve złoté. I zopakoval jsem v jednom polském "kontoru" v obráceném sledu svůj postup před několika hodinami pro výměnu złotých na částku 50 Kč a věnoval tak na konto polského cestovního ruchu 50 groszů, které na mě zde požadovali vedle již připravených 5 złotých.
Za to jsem stihl v hostinci Černý kůň vypít dvě piva, dojet vlakem do Žacléře, pozdravit se s pořadateli, pochválit si s nimi navzájem můj nápad s kombinací "Draka" a srazu a odjet domů.
Součinnost pořadatelů "Draka" a srazu je světlým příkladem toho, že kolizní situace lze řešit i jinak než oboustranným vyčítáním a naschvály, totiž vzájemnou součinností a spoluprací.
Luděk Šlosar - manažer "Draka" a spokojený účastník srazu
V letošním roce byla již značkaři z Rokytnice n. J. provedena významná změna v síti značených tras na Harrachovsku. Byla zrušena červená TZ v úseku Tvarožník, hraniční přechod, Vosecká boudy, Mumlavská bouda až k hotelu Karolínka v Harrachově. Úsek této červené TZ byl mezi Harrachovem, hotel Karolínka a Mumlavskou boudou změněn na žlutou TZ. Rovněž tak byl změněn úsek mezi Tvarožníkem a Voseckou boudou. Zeleně značená trasa, která končila u Vosecké boudy, byla nyní prodloužena přes rozcestí pod Voseckou boudou a dále po tzv. Terexu Janouškově cestě až do Harrachova pod celnici. Odtud navazuje po cca 2 km na východiště turistických značených tras do polských Jizerských hor. Pod celnici byla rovněž prodloužena červená TZ od Harrachova, hotelu Karolínka, okolo kempu. Dále byly nové úseky vybaveny novými směrovkami.
Celé přeznačení bylo provedeno začátkem května a účastníci mezinárodní turistické akce Eurorando 2001 již mohli využít našich nových tras.
Předseda Rady značení oblasti KČT děkuje osobně V. Görnerovi ze Žacléře, vysockým značkařům Bürgermeisterovi, Šaldovi, Slavíkovi a rokytnickým značkařům Kavanovi, Škrabálkovi, Ing. Novotnému za příkladné úsilí při zajišťování výše uvedených aktivit značení. Poděkování patří rovněž značkařům manželům Řezníčkovým z Úpice a kvartetu dvorských značkařů Medunovi, Kolářovi, Radovi a Paríškovi za provedení celého úkolu v obnově značení na letošní rok.
To je naše odpověď na článek uveřejněný v minulém od Ing. Růžičky ze Správy KRNAP, bývalého člena KČT a značkaře.
Petr Rosůlek - předseda Rady značení
Co je to vlastně hromadná akce? Podle mě je to i tento případ: Z pravidelného linkového spoje na území I. zóny KRNAP vystoupí cca 50 osob a ty se vydají za sebou po jedné atraktivní turistické trase. Mají snad nějaké povolení od KRNAP?
Naopak trasy pěších turistických akcí procházejí účastníci maximálně v počtu 1 - 5 osob společně, což je ovlivněno samozřejmě tempem chůze. Je u této malé skupinky jen mizivá možnost, že budou muset šlapat mimo cestu.
V současné době jsou územím KRNAP vedeny zpravidla nejdelší trasy turistických akcí nad 25 kilometrů, kterých se zúčastňuje již jen cca 30 % z celkového počtu účastníků akce. V převážné míře jsou to členové odborů KČT, kteří plní různé výkonnostní odznaky a dobře vědí, že organizovaní turisté si dali do vínku i ochranu přírody, což také dodržují.
Doporučuji přehodnotit zahrnutí turistických organizovaných akcí pod akce hromadné, které může povolovat na území KRNAP jeho správa.
Petr Rosůlek - Rokytnice n. J.
Je to skutečně tak. V trutnovském regionu bylo 3. června 2001 otevřeno další muzeum. Jedná se o "Muzeum historické hasičské techniky", které je umístěno v obci Velké Svatoňovice. Svým pojetím je jediné v celém bývalém východočeském kraji. Existuje sice muzeum hasičského hnutí v Přibyslavi, to ale není zaměřeno výhradně na historii.
Podle názvu by se mohlo zdát, že je to záležitost určená jen pro odborníky . Ve skutečnosti tomu tak není. Expozice je pojata v maximální míře jako samoobslužná. Na doprovodných panelech je možno se dozvědět množství informací jako jsou podmínky hoření a naopak hašení požárů, vývoj hasebních postupů od starověku po dnešek, vývoj prostředků pro hašení požárů od starověku po dnešek, vývoj organizace hašení požárů a s tím spojených nařízení a zákonů a spoustu dalších informací. Pomocí nich si i laik může utvořit poměrně přesnou představu o tom, jaký byl vývoj lidstva v oblasti boje s požáry, jednou z největších pohrom, které lidstvo od nepaměti provázejí.
Těžiště expozice ovšem nespočívá v dvojrozměrných, ale v trojrozměrných exponátech. Její základ tvoří soubor více než 20 ks "stříkaček" Poznámka pro (zatím ještě) laiky: stříkačka je stroj, který slouží k dopravě vody od zdroje k požářišti. Nejmladší z vystavených strojů pocházejí ze 60. let 20. století, nejstarší jsou nejméně o sto let starší. Vystaveny jsou stříkačky motorové s odstředivými čerpadly, i starší pístové stříkačky obsluhované lidskou silou, a dopravované zpravidla koňským potahem. Mezi raritní kousky patří celodřevěná potažní stříkačka, zakoupená (možná už jako starší) r. 1843, a dále parní stříkačka z r. 1903, která je jednou ze tří, které jsou v celém Česku veřejně vystavovány. Tento základ je doplněn řadou drobnějších exponátů, které hasiči při své činnosti používali nebo používají.
Muzeum je umístěno v bývalé prodejně potravin Jednoty ve středu obce, kterou rodáci označují jako "horní prodejna". Velké, i sousední Malé Svatoňovice, které se nacházejí poblíž Úpice jsou vyznačeny v každém běžném autoatlase. Pro mototuristu by proto neměl být žádný zvláštní problém. Muzeum není v době psaní tohoto článku ještě bohužel označeno žádnými směrovkami, ani žádným výrazným označením na budově. S nápravou tohoto nedostatku zřizovatel, kterým je Sbor dobrovolných hasičů Velké Svatoňovice, v nejbližší době počítá. Vzhledem ke snaze otevřít muzeum ještě před letní sezónou byly zatím na starosti důležitější věci, a tyto drobnosti se budou dokončovat za provozu. Motorizovaný návštěvník, který úspěšně najde začátek obce, musí proto při průjezdu věnovat pozornost nejen silničnímu provozu, nýbrž i nejbližšímu okolí. Malá nápověda : ten kdo pojede od Úpice (Batňovic, Rtyně v Podkrkonoší) bude mít objekt muzea po pravé ruce na malé kopečku asi 50 m od silnice, a tohoto místa dosáhne asi po 1,3 km jízdy od začátku obce. Z opačného směru, tj. od Trutnova (Bohuslavic) bude objekt samozřejmě po levé straně, asi 1 km od začátku obce. Objekty bývalých i ještě fungujících prodejen jsou svým architektonickým řešením pro venkov charakteristické, a každý je pozná celkem snadno. V krajním případě je možno se zeptat některého z domorodců.
Návštěvník, který zvolí dopravu vlakem, vystoupí ve stanici Velké Svatoňovice tratě Trutnov- Starkoč - Jaroměř. Od zastávky se vydá po silnici dolů s kopce. Asi po 1 km chůze musí i on zbystřit pozornost a po levé straně silnice vyhlížet na malém kopečku nám již známý objekt.
Skalní pěší turista má možnost využít jedné z modře značených tras, vedoucích z Malých Svatoňovic buď přes Úpici do Běluně, nebo přes Bohuslavice do Trutnova. Muzeum leží asi uprostřed mezi místy, kde trasa kříží místní komunikaci přes Velké Svatoňovice.
Uf, s tou lokalizací to ale byla dřina. Snad by bylo jednodušší přece jen dát ty směrovky. Nenechte se tím ale od návštěvy odradit. Většina z dosavadních návštěvníků hodnotí expozici velmi kladně, a je překvapena množstvím vystavených exponátů.
Muzeum bude otevřeno od června do září o sobotách, nedělích a svátcích, od 9 do 16 hodin. Vstupné pro dospělé je 15,- Kč, pro děti, důchodce, studenty 10,- Kč. Pro majitele vandrbuchů je k dispozici razítko s motivem patrona hasičů sv. Floriána v kulaté a oválné verzi.
Na shledání s Vámi se těší hasiči z Velkých Svatoňovic.
Lubomír Nývlt - Velké Svatoňovice
V zimním období, nabízí Ski areál Herlíkovice černou sjezdovku v délce 1.400 m dlouhou s převýšením 410 m, červenou sjezdovku podél lanové dráhy s pohodlným přístupem na běžecké tratě. Provozní doba lanové dráhy v červenci a srpnu je pondělí až neděle, v měsíci září pátek až neděle od 9 hod. do 17 hod. a to každou hodinu. Cena zpáteční jízdenky je pro dospělé 60,00 Kč a pro děti 40,00 Kč.
Z rozhledny je za dobré viditelnosti jedinečný výhled jak na panorama Krkonoš, tak do vnitrozemí na Kozákov, Trosky, Ještěd apod.
Vrch Žalý je výborné výchozí místo jak pro pěší, tak i pro cyklotrasy (kola jsou na lanové dráze přepravována zdarma). Když se podíváte na mapu Krkonoš je to hlavně červeně značená turistická cesta (Bucharova cesta), která vede z Jilemnice - Žalý - Horní Mísečky - Labská louka, a žlutě značená turistická cesta , která vede přes Kněžice do Vrchlabí. Jinak je přístup i na jiné lokality v okolí, jako na Benecko a podobně.
Srdečně zvu jak na lanovou dráhu, tak i na krásné okolí vrchu Žalý.
Václav Vancl - KČT Vrchlabí
Jednou větou, celou akci měli dobře a slavnostně připravenou a mně se líbilo, že si vzpomněli i na své předchůdce, bez kterých by oni dnes nebyli.
Ať žijí Vysočáci!
Jan Mendřický - předseda výbor oblasti
V plné sestavě jsme pokračovali dále na Malé Svatoňovice, kam jsme dorazili v 6,10 hod. Ihned jsme vyrazili na start spolu s houfem dalších turistů. Start byl v budově Kulturního domu na malebném náměstí Karla Čapka. Ač byla poměrně časná hodina pro volný den, prezentace byla hojně obsazena místním odborem KČT. Vzorně připravení pořadatelé očekávali příliv přátel dlouhých tratí. Ze dveří se linula vůně kávy, čaje, párků a Lotrandova guláše.
Po krátkém občerstvení na startu vyrazila naše 5ti členná skupina v 6,45 hod na trať v bojovné náladě úspěšně zdolat 50 km.Musím se přiznat,že zpočátku mi dalo trochu práce vyrovnat své vlažné tempo s Luďkovým a Karlovým indiánským během, a ještě sledovat okolní krajinu kolem radvanických jezer v nádherném májovém ránu. První zastávka se uskutečnila na chatě Studnice, kde jsme v 8 hod na chvíli zasedli na terase. Občerstveni hlavně Maruščiným rebarborovým koláčem jsme pokračovali dále na Skály směrem na Čáp. Bez místních domorodců bych se v těch kopcích těžko orientovala, a proto jsem se jich držela jako klíště. Z Čápu byl krásný výhled do dalekého okolí na naší i polské straně. Na vyhlídce jsem krátce zahlédla turisty z Hronova, ale ty se nám už nepodařilo dostihnou. Z Čápu jsme pokračovali stezkou v Teplických skalách směrem ke Kraví hoře a Lokomotivě. Cestou nás provázely nádherné výhledy na Adršpašské skály. Před polednem jsme dorazili do Teplic, vyměnili jsme modrou stezku za červenou a dopřáli si posezení v penzionu Kamínek. Po polévce, které tam říkali drůbeží, a po skvělém Velvetu jsme opět pokračovali po červené značce směrem na Adršpach. Slunečné počasí vylákalo hodně cyklistů a svátečních turistů v autobusech a autech, která obsadila veškeré parkovací plochy v Adršpachu. Jako předvoj jsme s Luďkem pokračovali přes Starozámecký vrch do Janovic, kde jsme počkali ve stínu hostince nazývaného mým kolegou U Nataši. V kompletní sestavě jsme krátce po 15 hod stoupali dále a klesali do Radvanic, vystoupali k Jestřebí boudě a Pasekami po červené do cíle.
Před 18. hod jsme opět procházeli Malými Svatoňovicemi. Na mě čekalo v cíli příjemné překvapení. V tombole jsem vyhrála malý batůžek, který jsem opravdu nutně potřebovala. Musela jsem přiznat místním, že se mi u nich líbilo, a bude-li to možné, navštívím jejich pochod příště opět. Ve značném časovém předstihu jsme čekali na zastávce na vlak na Trutnov. Jakmile jsme dosedli na lavičku, projevila se u mě spavá nemoc /vstávala jsem ve 3 hod ráno/. Byla velice nakažlivá, neboť za chvíli jsme zívali všichni. Z Trutnova jsem odcestovala už jen jako Vláďovo zavazadlo, poté, co mi odebral jízdenku, jsem se uložila do stabilizované polohy, a tak setrvala až do Roztok, kde mě Vláďa vzbudil. Potom už jsem sledovala krajinu, abych správně vystoupila ve Staré Pace. Domů jsem se dostala obvyklým způsobem.
Máša Krejcarová - Vrchovina
Zapsali jsme na 15 km a po vlastním značení vyrazili od hospody U Bicana na Antoníček. První stoupání nám zpříjemňoval pěkný výhled na Hostinné pod námi a na upravené domky se zahradami po stranách. Od křížku se sv. Antonínem jsme lesem sešli do údolí Východního potoka - příjemná a kupodivu celkem suchá cesta vedla krásně svěží květnovou přírodou. Bahnitý úsek jsme absolvovali až při stoupání po kraji lesa k louce. Úsek jsme bez pádu zvládli a za odměnu se nám otevřel široký výhled na Krkonoše. V protilehlém lese se skrývala 1. kontrola v bývalém pískovcovém lomu. Příjemným překvapením byl rozdělaný oheň s posezením a možností koupit si párky na opečení /dobré/, pivo a limo. Rohlíky a čaj byly zdarma. Po příjemné zastávce a popovídání si s kontrolou /pozvání na "dobývání Pecky"/ jsme sestoupili polní cestou k silnici. Podle itineráře jsme měli po cca 200 metrech zamířit do kopce a minout kravín. Odbočili jsme, šli asi 5 minut a naše cesta nevedla dál. Tak jsme se s dotazem obrátili na zahrádkáře sehnutého nad sekačkou. Narovnal se, zamířil k nám - a byl to herec PAVEL TRÁVNÍČEK. Svým typickým lenivým hlasem nám poradil správnou odbočku a celkem ochotně se podepsal do našeho vandrbuchu.
Děvčata pak dík povídání o "princi z Popelky" ani nevnímala stoupání na Hlinský vrch. Výhled na panorama Krkonoš a Černou horu v popředí byl dalším zážitkem na této pěkné trase. Zahrádkářsko-rekreačním městečkem jsme sešli do Hostinného a kolem arciděkanství a kostela došli na náměstí. V radnici jsme si prohlédli historickou expozici týkající se jak historie města, tak 160. výročí narození vynálezce Karla Klíče. Třešničkou na dortu byl výhled z věže městské radnice.
Z náměstí jsme Labskou fortnou prošli k Labi a okolo fotbalového hřiště se vrátili do cíle - hospody U Bicana. Obdrželi jsem pamětní list a chutný preclík a chvíli v hospodě poseděli. Měli jsme možnost poznat několik členů zdejšího odboru KČT a já jim trochu záviděla družnou atmosféru a věkové složení /všichni se znají a kromě KČT je spojuje i ochotnické divadlo/, protože jádro tvoří střední a mladší generace.
Pochod se nám opravdu líbil a rádi si ho někdy v budoucnu zopakujeme
Zuzana Frimlová - KČT Trutnov
Tuto informaci bych rád doplnil. Akce se mohou zúčastnit i turisté, kteří budou mít zájem pouze o jednotlivého etapy DEP. Účast na jednotlivých etapách není podmíněna předchozí přihláškou. Pouze v případě zájmu o vícedenní ubytování je nutná předchozí domluva s pořadateli ohledně zajištění noclehu v místě ubytování ostatních účastníků DEP. Zajištění noclehu však závisí na volné ubytovací kapacitě.
Informační přehled jednotlivých etap:
- sobota 11. 08. 2001 - místo startu Trutnov - trasy 16, 26 a 36 km - místo cíle Trutnov
- neděle 12. 08. 2001 - místo startu Trutnov - trasy 11, 24 a 30 km - místo cíle Bohuslavice n. Ú.
- pondělí 13. 08. 2001 - místo startu Bohuslavice n. Ú. - trasy 16, 28 a 42 km - místo cíle Bohuslavice n. Ú.
- úterý 14. 08. 2001 - místo startu Bohuslavice n. Ú. - trasy 17, 26 a 36 km - místo cíle Paseka
- středa 15. 08. 2001 - místo startu Paseka - trasy 10, 20 a 34 km - místo cíle Paseka
- čtvrtek 16. 08. 2001 - místo startu Paseka - trasy 16, 30 a 40 km - místo cíle Paseka
- pátek 17. 08. 2001 - místo startu Paseka - trasy 20, 24 a 34 km - místo cíle Havlovice
- sobota 18. 08. 2001 - místo startu Havlovice - trasy 17, 23 a 32 km - místo cíle Malé Svatoňovice
- neděle 19. 08. 2001 - místo startu Malé Svatoňovice - trasa 7 km - místo cíle Malé Svatoňovice.
- místa startů: Trutnov - 1. základní škola /u letadla/, Bohuslavice n. Ú. - hřiště, Paseka - Jestřebí bouda - chata KČT Úpice, Havlovice - kulturní dům, Malé Svatoňovice - kulturní dům
- pro všechny etapy je doba startu stejná - 07,00 - 09,00 hod.
- startovné za jeden den je pro všechny etapy jednotné - 15 Kč ubytovaným účastníkům převezeme batohy.
Vladimír Škop - KČT Bohuslavice nad Úpou
Pořadatel 9. srazu turistů oblasti se přihlásil! Na schůzi výboru oblasti dne 10. 05. oznámil KČT Rokytnice n. J. ústy Petra Rosůlka, že kandiduje na pořádání srazu oblasti v roce 2002! Výbor kandidaturu odboru schválil a předloží ji nejbližší schůzi na úrovni zástupců oblasti /nejspíše v listopadu na jednání se zástupci oblasti/. Neoficiální termín pořádání srazu jsou svátky v úvodu července 2002 spojené s víkendem. Báječná zpráva! Ze stávajících odborů sraz ještě nepořádali KČT Dvůr Králové n. L., KČT Trutnov a KČT Vysoké n. J.
Změny v KČT Vrchlabí. Ve Vrchlabí došlo k důležité změně. Z funkce předsedy odešel Honza Mendřický. Kontaktní pracovnicí je paní Božena Jaklová. Tím nastává ve složení funkcionářských kádrů ideální situace: nikdo z členů výboru oblasti není předsedou výboru odboru!! Tuto situaci je nutno hodnotit jako pozitivní - dělba práce v odpovědných funkcí je více než nutná!! Nová adresa stránek internetových stránek odboru je http://sweb.cz/kctvrchlabi/.
Vyznamenání. Výbor oblasti schválil udělení vyznamenání III. stupně /diplom/ Stanislavu Zajícovi /KČT Benešov u Semil/, Alfredu Adametzovi, Janě Bartoníčkové, Petru Benešovi, Karlu Bürgermeisterovi, Josefu Jiroušovi, Jaroslavu Hruškovi, Jaroslavu Kvardovi, Jiřímu Líbalovi, Dr. Václavu Lukášovi, Blance Lukášové, Josefu Maturovi, Karlu Svatému, Josefu Šaldovi, Pavlu Šaldovi, Jaroslavu Tichému /všichni KČT Vysoké n. J./, Josefu Baudyšovi /KČT Trutnov/ a Ladislavu Kolářovi /KČT Dvůr Králové n. L./. Výbor navrhne vyznamenání II. stupně /diplom s medailí/ Stanislavu Medunovi /KČT Dvůr Králové n. L./.
Situace v KČT Dvůr Králové n. L. Na schůzce s představiteli ústředí za účasti stávajících členů KČT Dvůr Králové n. L. č. 51004 Ladislava Koláře a Stanislava Meduny a zástupců členů skupiny, kteří z tohoto odboru odešli, bývalého dlouholetého předsedy tohoto odboru Ing. Jiřího Babováka a Adolfa Kučery, byla posílena snaha o integraci obou skupin tím, že se bývalí členové do tohoto odboru vrátí a do 3 měsíců svolají mimořádnou členskou schůzi.
Ještě ke srazům oblasti. Oblastní konference KČT Krkonoše a Podkrkonoší, jež se konala 24. 02. 2001 ve Vrchlabí, uložila výboru oblasti v článku VI bodu b/ za poslední odrážkou zvážit současnou formu pořádání srazu oblasti. Výbor oblasti považuje za rozhodující názory členské základny oblasti v odborech, reprezentované jejich výbory. Proto na základě usnesení výboru oblasti na jeho schůzi dne 07. 06. bude do konce června předsedům nebo kontaktním osobám všech odborů naší oblasti zaslán dopis se žádostí, aby odbory prostřednictvím svých výborů odpověděly výboru na následující tři otázky:
- Co se Vám na současných srazech oblasti nelíbilo?
- V čem konkrétně navrhujete úroveň a obsah srazů zlepšit?
- Který nebo které z dosavadních osmi pořádaných srazů /pokud jste již byli pořadateli srazu, s výjimkou onoho Vámi pořádaného/ nejvíce líbil a proč?
Výboru oblasti nešlo o to, aby v jednotlivých odpovědích /zvláště na otázku č. 1/ byly kritizovány jednotlivé již pořádané srazy, protože ve všech případech jejich pořadatelé šli dobrovolně s "kůží na trh" a vyvinuli vždy poctivou snahu pro jejich zdárný průběh, ale o postižení celého problému v jednotlivých kategoriích srazu.
Výbor se snažil tázaným poskytnout přiměřený čas, aby odpovědi dle svého uvážení projednali s členskou základnou a požádal je, aby svou odpověď odeslali na adresu sekretáře oblasti nejpozději do 15. srpna 2001.
Výbor oblasti touto anketou sleduje za cíl získat důležité podklady, na jejichž základě vyhodnotí a přijme závěry pro další pořádání srazů.
Bude-li vysloven jednotlivými odbory souhlas ke zveřejnění, bude příští číslo Zpravodaje věnováno této problematice.
Termínová listina turistických akcí pro veřejnost na rok 2002. Na straně IV vložených zpráv v časopise Turista 3/2001 byl zveřejněn pokyn, dle kterého odbory jsou povinny nahlásit své veřejné turistické akce na rok 2002 do 31. srpna 2001 výhradně na formuláři zveřejněném na poslední straně Kalendáře turistických akcí 2001. Akce se nahlašují pouze na oblast na adresu pověřeného pracovníka Václava Vancla, Prosečné 16, PSČ 543 73, neboť ten má k dispozici počítačový program. Pokud odbory tento termín dodrží, budou v celostátním kalendáři pro rok 2002 jejich akce zveřejněny. Ve Zpravodaji pak bude termínová listina zveřejněna v jeho letošním čísle 4, aby z ní členové naší oblasti a další zájemci mohli čerpat již od počátku roku 2002.
ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 7, číslo 2. Vydavatel: KČT - oblast Krkonoše a Podkrkonoší. Textová stránka: Mgr. Luděk Šlosar /šéfredaktor/. Adresa redakce: Mgr. Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Telefon domů 0439/732830. Elektronická adresa: slosar@mybox.cz.
Dáno do tisku: ... 06. 2001. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 420 ks.
Grafická stránka: Václav Vancl, 543 73 Prosečné čp. 16. Tisk: Tiskárna Kopretina Hostinné. Distribuce: Jaroslav Teichman, Tichá 527, 541 02 TRUTNOV 4, tel. č. 0439/732567.
Všem přispěvatelům děkujeme za zaslané příspěvky.
Uzávěrka příštího čísla do 09. 09. 2001.
Registrováno u Okresního úřadu v Trutnově pod registračním číslem RR/44/95/AI.