24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
9. ročník - sraz turistů v roce 2002 - pořadatel KČT Rokytnice nad Jizerou - 05. - 07. 07. 2002 - Rokytnice nad Jizerou - sportovní hala
razítko srazu
propozice nebo plakát srazu
slovo pořadatele a účastníků z kroniky
odkazy na články ve Zpravodaji
diplom nebo pamětní list účastníka srazu
pohled od zákulisí srazu
statistické údaje ze srazu a z tras, které jsem absolvoval
moje reportáž ze srazu
razítko srazu
propozice nebo plakát srazu
slovo pořadatele z kroniky
Na závěr minulého "Srazu" nemohla být pomyslná štafeta konání dalšího srazu předána, protože se nenašel nový pořádající odbor KČT. Oblastní výbor KČT měl tedy k řešení nový úkol: zajistit konání srazu i v dalším roce a vše konkrétně zajistit do konce září, kdy se již dávají dohromady celostátní kalendáře turistických akcí.
Jako člen oblastního výboru KČT pracoval v tomto období velmi dobře Petr Rosůlek, který v mateřském odboru v Rokytnici n. J. rozvinul diskusi o konání /uspořádání/ následujícího "Srazu" v Rokytnici n. J.
Samozřejmě mu hned všichni členové výboru odboru vynadali za jeho troufalost, ale později se zamysleli a především předseda Jan Mikulášek ostatní členy přesvědčil, že když ne v příštím roce, tak stejně na odbor jednou dojde.
Pak už to šlo ráz na ráz.
V lednu 2002 jsme si zajistili sportovní halu, kterou jsme potřebovali jako základnu pro ubytování a místo konání celé akce. Dále jsme dojednali hospodu U Mojmíra, kde jsme chtěli uskutečnit závěrečnou pobavu s tancem a hudbou.
Vše se nám podařilo předběžně zajistit.
Největší problém jsme měli s výrobou razítka a pamětního diplomuu firmy SURA. Pamětní přívěsek vyrobili členové keramického kroužku při DDM pod vedením Lenky Mařasové bez problému. Veškeré plánky pěších a cyklotras navrhl Petr Rosůlek a pro počítačové vytištění dodal Jarda Hejral.
Čas rychle utekl a byl tu 4. červenec 2002, čtvrtek, 17 hodin, kdy jsme zahajovali prezentaci prvních účastníků 9. Srazu z celkového počtu 160.
V pátek 5. července 2002 byla připravena pěší trasa s průvodci místního odboru KČT. Té se zúčastnila početná skupina turistů ze Žacléře a Úpice. Šli jsme po trase okolo Strážníku do Františkova. Zde byla delší zastávka v penzionu U Hásků na oběd. Po občerstvení jsme za pěkného slunečného počasí pokračovali podhorskou krajinou s dalekými výhledy přes osadu Brno, Hejlov, Bratrouchov se známou hospodou U Mikšů, Horní Dušnici, Jestřebí, Rezek zpět do Rokytnice. Večer rychle utekl při posezení v hospůdce U Hocka.
6. 7. 2002, sobota, hlavní srazový den.
Slavnostní zahájení začíná dle programu v 8,30 hod. Hlavní pořadatel Petr Rosůlek vítá všechny účastníky a postupně promlouvají k přítomným předseda T. J. Spartak Slávek Braun, starosta města Stanislav Šedý a za oblastní výbor KČT Mgr. Luděk Šlosar. Potom již turisté vyrážejí na 4 pěší trasy 50, 35, 22 a 15 km i na cyklotrasu 66 km. Delší trasy nebyly využity.
Turisté z okolních odborů v Jilemnici a Vysokém n. J. nás navštěvují během dne na svých individuálních odborových trasách. Největší zájem turistů byl o využití zvláštního autobusu, který jel na Jilemnickou boudu. Po ujití všech zvolených kilometrů za krásného slunečného počasí bylo pro turisty připraveno večerní závěrečné posezení v hospůdce U Mojmíra. Doprovod na několik hudebních nástrojů zařídil místní amatérský hudebník Zdeněk Samohel. I přes některé negativní projevy se nakonec zábava rozjela ovšem ve velmi malém počtu účastníků, neboť většina starších turistů předčasně odešla unavena spát. My otrlí jsme vydrželi až do dvou ráno a to díky partě ze Žacléře a Honzovi Havlíčkovi z Jablonce n. J., který slavil 60. narozeniny a nechal se vidět ....
7. 7. 2002, neděle, závěrečný den srazu.
Vytrvalí turisté vycházejí na individuální trasy okolo Rokytnice n. J. Většina se jich vrací brzy po obědě, aby se mohla v klidu sbalit a připravit na odjezd domů. Vydařená akce 9. ročník srazu je za námi. Po odjezdu posledních účastníků následuje malá oslava úspěšné akce pořadateli a končíme...... Bude-li jubilejní 10. ročník zatím nikdo netuší, ale věřím, že se bude konat!
Petr Rosůlek, hlavní pořadatel
vybrané názory účastníků z kroniky
Jdeme z Vysokého, abychom se zúčastnili srazu KČT a dále pokračujeme přes Harrachov domů. Děkujeme Vám za příjemné přijetí u prezentace a krásně prožitý den v přírodě.
členové KČT Vysoké n. J. /5 podpisů/
Krásný pochod krásnou přírodou v západních Krkonoších.Marie Radilová - Černíkovice, Jarda Vonášek - Bystřec
Bylo to velmi hezké, pěkné počasí, krásné hory, krásná příroda a půvabná zvířata.P. S. a hrozná klíšťat.
Martin, Alena a Zuzana Jindřiškovi
Zkrátka SUPR!Žacléřáci /Jaroslav Koldbach/
Jménem všech účastníků srazu děkujeme pořadatelům za perfektní organizaci a samozřejmě i za objednávku počasí!Doufáme, že se budeme scházet i po organizačních změnách.
Úpičáci
Organizace, ubytování a vše, co souvisí s tímto krásným touláním po Krkonoších bylo na 1*, i počasí nám přálo.Eliška K. - Česká Třebová
Moc se nám tu líbilo, počasí vyšlo. Organizace byla výborná, rádi se k nám zase podíváme.Sedláčkovi + Melechovská - Poděbrady
odkazy na články ve Zpravodaji| Pozvánka na sraz oblasti /v roce 2002/ | 01/2002 | ||
| Na kopcích i na parketu /sraz v roce 2002/ | 03/2002 | P. Rosůlek | |
| Západními Krkonošemi křížem krážem /sraz v roce 2002/ | 03/2002 | V. Hálková | |
| Mimořádně vydařené sražení /sraz v roce 2002/ | 03/2002 | F. Vacek |
článek autora stránek je uveden co perla zvlášť na konci tohoto povídání o srazu
diplom nebo pamětní list účastníka srazu
pohled od zákulisí srazu /foto pořadatelé, popisky autor těchto stránek/:
v úvodu slavnostního zahájení srazu ze vchodu do sportovní haly se rozhovořil hlavní organizátor Petr Rosůlek /uprostřed/, vlevo předseda T. J. Spartak Slavomír Braun a vpravo starosta obce Stanislav Šedý
na prostranství před sportovní halou kupili se účastníci, aby konečně vyrazili na trasy
nestor turistiky v Rokytnici nad Jizerou Mirek Kocourek /stojící uprostřed/ mezi rokytnickými turisty, na čele s předsedou odboru Honzou Mikuláškem /stojící vpravo/
na posezení v hospodě U Mojmíra oslavil šedesátiny člen KČT Vysoké n. J. a výboru oblasti Honza Havlíček /uprostřed v kruhu/ ... Ironií osudu je, že začátkem listopadu ho v Jilemnici srazilo auto a dosti pochroumaného ho načas zbrzdilo v turistických aktivitách
pořadatelský sbor KČT Rokytnice nad Jizerou ve složení /bez uvedení místa/ Jan Mikulášek, Eva Konířová, Majka Kavanová, Marcela Hančová, Anna Erlebachová, Eva Havlíková, Hana Bosáková, Jarča Šaldová, Eva Pokorná, Hana Hejralová, Petr Škrabálek, Danuše Šimůnková, Ing. Jiří Šimůnek, Ing. Pavel Novotný a Petr Rosůlek
statistické údaje ze srazu a z tras, které jsem absolvoval
| datum: | 06. 07. 2002 /2. den/ |
| místo startu: | Rokytnice nad Jizerou |
| místo cíle: | Rokytnice nad Jizerou |
| trasa: | 35 km |
| body: | Rokytnice nad Jizerou /Horní/, Ručičky, Zadní Plech, Krakonošova snídaně, Vosecká bouda, pramen Labe, Vosecká bouda, Ambrožova vyhlídka, Vrbatova bouda, Šmídova vyhlídka, Horní Mísečky, Kotelní jámy, Dvoračky, Sachrův hřeben, Stráž, Rokytnice nad Jizerou /Horní/ |
| kontroly: | 4 |
| body: | Vosecká bouda, Labská bouda, Horní Mísečky /Jilemnická bouda/, Stráž |
| účastníci: | po všechny tři dny celkem 160 lidí |
| počasí: | polojasno až skoro jasno, slunečné, na odkrytých místech horké letní počasí, nahoře příjemný vánek |
| terén: | suchý |
moje reportáž ze srazu
Žeň razítek a neobyčejně silných zážitků
Protože jsem byl pověřen výborem oblasti podílet se jako její zástupce na slavnostním zahájení srazu v půl deváté a protože jsem musel odjet z dějiště srazu Rokytnice nad Jizerou ještě téhož dne alespoň nejpozdějším vlakem v 19,36 hod., z tras nabízených pořadatelem jsem si zvolil pouze trasu 35 km. Měl jsem štěstí, že souběžně se mnou se na start chystala i Jana z Buků se svou dvanáctiletou dcerou Míšou, která před šesti dny absolvovala s přehledem svou první padesátikilometrovou trasu na nočním výstupu na Sněžku a byla i na dnešek skvěle kondičně připravena. Její maminka ale správně usoudila, že nemá smysl se honit za kilometry za každou cenu na úkor zážitků z hezké krajiny, takže jsme šli druhou nejdelší trasu společně.
Sešli jsme necelý půlkilometr od sportovní haly na náměstí a odtud jsem odbočili po žlutě značené cestě doprava táhlým stoupáním po tzv. Kostelní cestě. Protože počasí turistice přálo a ukazovalo se, že bude pěkné "palermo", byli jsem rádi, když lučinatý terén záhy vystřídal převážně lesnatý úsek. Na rozcestí Ručičkách, jež se nachází mezi Dvoračkami a Harrachovem, jsme měli za sebou teprve 5 km a 440 metrů výškového rozdílu, k němuž jsme přidali po následujících 2 km dalších 210 metrů na Zadním Plechu. Ukazovala se slušná viditelnost, takže jsme věnovali pozornost pohledům do kraje a rozeznávali postupně Kumburk, Bradlec, Tábor, Kozlov, Kozákov a nepřehlédnutelný Ještěd. Když jsme se stoupali na nejvyšší bod před klesáním ke Krakonošově snídani zaujala nás na nebi "jako v americkém velkofilmu" skupina bílých mraků, je nám připadaly jako pokračování Zadního Plechu do výšek věčného ledu a sněhu. Pěkná iluze v době začínajícího "palerma"!
Když jsem scházeli úzkou stezičkou ke Krakonošově snídani, naše pohledy patřily ještě trochu vzdálené Vosecké boudě a za ní vlevo nápadnému vrcholu Jínonoše, polsky Szrenice, s nápadnou boudou, na pozvolné asfaltové cestě na Voseckou boudu jsme již po druhé z jiného úhlu sledovali - tentokrát za sebou - Čertovu horu se skokanským můstkem. Na Vosecké boudě jsme byli po jedenácté hodině a v tichém příjemně chladném a zešeřelém prostředí jsme se občerstvili. Pro Míšu a Janu začala toho dne veliká žeň razítek do záznamníku Krkonoše.
fotografie z ranných turistických začátků stanou se v pozdějších letech památkami nejcennějšími v pozdním turistickém věku. Jana a Míša z Buků u rozcestí Ručičky. Foto: L. Šlosar
Jana a Míša z Buků na Zadním Plechu. Foto: L. Šlosar
Vosecká bouda. Foto: L. Šlosar
Na cestě vedoucí již skrze kleče, kde jsme potkali předsedu KČT Úpice Mirka Vořechovského s manželkou, otevřely se nám romantické pohledy na Labskou louku, bližší kopce od Violíku přes boudu nad Sněžnými jamami po Vysoké kolo a i ty vzdálenější s dominující Sněžkou až doprava po Černou horu. Po krátkých přestávkách u pramene Labe, kde se při pohledu na emblémy měst, kterými naše nezaslouženě posuzovaná nejdelší řeka protéká, Jana oddala snění o tom, jak by se po ní dopravila do rodného Děčína, a u kiosku při Labské boudě, která byla opět razítkovací, učinili jsme obrat doprava a putovali kol Ambrožovy vyhlídky s výhledem na Pančavský vodopád a pomníku Mistra Hanče na Vrbatovu boudu.
Věděli jsme velmi dobře, že asfaltová silnice by nás bezpečně dovedla k našemu cíli Horní Mísečky kratší cestou, ale červeně značenou trasu jsme přece nezradili, na Šmídově vyhlídce jsme díky panoramatu vyznačeném na plechu si přesněji pojmenovali místa na protějším hraničním hřebenu i pod námi /stejně si neustále budu plést jako předtím Dívčí a Mužské kameny/, Míša užaslým pohledem sledovala hřeben Kozích hřbetů a vlevo od nich ono údolí, kudy před týdnem ospalá, ale v dobré pohodě končila noční výstup na Sněžku.
emblémy měst u pramene Labe, jimiž protéká Labe a jež Janu z Buků inspirovaly ke snění o říčním cestování do rodného města. Foto: L. Šlosar
Pančavský vodopád z Ambrožovy vyhlídky. Foto: L. Šlosar
zákoutí na Pančavě. Foto: L. Šlosar
pomník Mistra Hanče. Foto: L. Šlosar
Jana /vlevo/ a Míša z Buků na Šmídově vyhlídce, vpravo od Míši začíná plechový panoramatický přehled protilehlých míst. Foto: L. Šlosar
Dílčí odměnu za své dnešní statečné putování obdržela v Horních Mísečkách v podobě zmrzliny u Jilemnické boudy a nás zase odměnila tím, že poté, co jsme prošli nejnižší místa cesty v Kotelních jamách, vedla nás svižným tempem do spirálovitého stoupání a později pozvolným klesáním na Dvoračky. Není divu, že jí zde na druhé delší přestávce zachutnal salát.
Nyní jsme se již vzdalovali nejvyšším místům Krkonoš a po sedmi kilometrech převažujícího klesání jsme vystoupali na jedinou živou kontrolu - kopec Stráž - skalisko těsně již nad Rokytnicí, kde na jediné živé kontrole se nás ujal starší pořadatel a pečlivě nás seznámil s okolním horopisem. Poté už se stačilo vrátit o několik set metrů zpět a sestoupat do Rokytnice nejprve po turistickém, později po vlastním značení.
Pranic nám nevadilo, že je již půl sedmé večer a že na vlak za hodinu to máme ještě více než 4 km, zvláště když se nás ujala Broňa z Lomnice nad Popelkou a spolu se svým manželem nás dovezli v sedm hodin večer na nádraží, takže jsme ještě stačili alespoň na chvíli vstřebat pohodovou atmosféru srazu.
Kotel z Kotelních jam. Foto: L. Šlosar
Luděk z Trutnova /ten vlevo/ a Míša z Buků na Stráži. Foto: /ne/náhodný kolemjdoucí. J. Skalková/
Do Trutnova jsme dojeli před půl desátou večer, a když jsem se ujistil, že Jana a Míša mají i fakticky zajištěn odvoz autem, připojil jsem ještě svižnou půlhodinovou cestu na Zelenou louku.
Přestože jsem šli pouze trasu 35 kilometrů, přesvědčili jsme se o tom, že také trasy byly ozdobou srazu, a všichni tři jsme si z nich odnesli hodně razítek, ještě více pak neobyčejně silných emotivních zážitků, vyvolaných nádherným počasím, jež se začalo kazit teprve při našem návratu vlakem, úchvatnými výhledy na kopce a do kraje a tolik osvobozující fyzickou námahou vyvolanou pravidelnou svěží chůzí.
