24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
7. ročník - sraz turistů v roce 2000 - pořadatel KČT Hostinné - 20. 05. 2000 - Hostinné - koupaliště
razítko srazu
propozice nebo plakát srazu
slovo pořadatele z kroniky
odkazy na články ve Zpravodaji
diplom nebo pamětní list účastníka srazu
pohled od zákulisí srazu
statistické údaje ze srazu a z tras, které jsem absolvoval
moje reportáž ze srazu
razítko srazu
propozice nebo plakát srazu
slovo pořadatele z kroniky
Pátek.
Každý, kdo byl alespoň jednou pořadatelem nějaké akce, ví, že začátkem všeho je příprava. Finále příprav na 7. sraz turistů začalo už ráno navezením zásob, stolů, židlí, udírny, stavěním stánku i velkého stanu /záchranou před sluncem či deštěm/, pódia pro hudbu, zavedením elektřiny, rozvodem světel apod.... Pracovalo se i odpoledne, když už určené spojky čekaly na nádraží na účastníky srazu. Díky spojkám se tak všichni bez bloudění a ptaní dostali na místo ubytování v městské sokolovně i na místo konání srazu na koupališti. Tam už čekali další členové našeho odboru a občerstvení.
První noc se ubytovalo v sokolovně dvacet nocležníků /dalších 15 dorazilo v sobotu/. Na koupališti si postavili tři stany kamarádi z Vrchlabí.
Den skončil a večer začal v hospůdce na koupališti. Někteří turisté později vyrazili na večerní a noční pochod místních hospůdkách.
Sobota.
Start pochodu byl před jídelnou odborného učiliště. Přestože nízké temné mraky nevěstily nic dobrého, dostavilo se na start 233 pěších a 42 cyklistů. Vybrat si mohli ze tří pěších tras a čtyř cyklo. Všechny trasy vedly /jak jinak/ do hor. Tam se bohužel déšť, který se spustil během startu, změnil v ledové kroupy.
Ještěže jsme měli na trasách dvě kontroly s teplým čajem a jinými tekutými zahřívadly, z nichž největší úspěch měla slivovička "Milošovka" /název podle dárce - sponzora/. První "pochodníci" dorazili do cíle kolem poledne za vydatného deště. Vhod jim přišel horký čaj /s rumem i bez/, grog, jakož i vuřty a uzené přímo z udírny.
Počasí projevilo svůj osobitý smysl pro humor a nejméně třikrát nás nechalo připravit a zase uklidit dětský koutek. Naštěstí se umoudřilo aspoň na sportovní ptákoviny, a tak se přihlásilo dost sportovců na boj a běh na chůdách i na běh na 50 m na jedné noze s francouzskými holemi. Soutěžili turisté proti městským hasičům. Hasiči byli buď více trénovaní nebo méně unaveni. Ale není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a umět pobavit sebe a druhé.
Radost z toho, že přestalo pršet, a večerní zábavu nám zkazila zima. A jak se blížil večer, byla zima větší, vlezlejší a neúnosnější. Zachránila nás hospůdka na koupališti. - malá, útulná a plná. Díky pochopení místních, kteří dobrovolně změnili "lokál", se všichni účastníci srazu, kteří zůstali, vešli.
Dobře bylo v teple s dobrou country kapelou Lavinou, zpívalo a tancovalo se dlouho přes půlnoc.
Neděle.
V 8,30 hodin nastoupila "snídaňová" parta . Ke snídani přišlo dvanáct lidí. Snídalo se v klidu a pohodě, jídla bylo dost, místa také, sluníčko svítilo a bylo docela teplo. A tak namísto prohlídky města a galerie cyklisté vyrazili ještě si někam vyjet, někteří pěší vzali mapy a vyrazili na jinou turu než šli v sobotu. Všechny to táhlo do přírody nebo také domů.
A my se pustili do úklidu, abychom si po třech náročných dnech vychutnali klid domova- unaveni, trochu naštváni na počasí, ale jinak spokojeni.
Sedmý sraz turistů oblasti skončil. Ať žije ten osmý!
Hostiňáci
odkazy na články ve Zpravodaji| Sraz turistů oblasti v roce 2000 /pozvánka/ | 01/2000 | ||
| Hodnocení výboru | 02/2000 |
hodnotící článek o srazu je totožný s reportáží autora stránek na konci
diplom nebo pamětní list účastníka srazu
pohled od zákulisí srazu /foto pořadatelé, popisky autor těchto stránek/:
pořadatelé a první startující těsně nad ránem
s přibývajícím časem se zvýšil ruch na startu před odborným učilištěm
na startu se objevili též jezdci na koních
po pochodu si účastníci rádi odpočinuli ve stanu
denní centrum srazu z pohledu zvenčí
statistické údaje ze srazu a z tras, které jsem absolvoval
| datum: | 20. 05. 2000 |
| místo startu: | Hostinné |
| místo cíle: | Hostinné |
| trasa: | 48 km |
| body: | Hostinné, Červená výšina, Liška, břecštejnská silnice - úbočí Havranu, okraj Mladých Buků, Janská hora, Janské Lázně, Černá hora - Černá hora, Sokolská bouda, Hoffmanova bouda, Zlatá vyhlídka, Javorník, Leopold, Rudník, Arnultovice, Hostinné |
| kontroly: | 1 |
| body: | břecštejnská silnice - úbočí Havranu |
| účastníci: | okolo 250 |
| počasí: | po 7. hodině na nebi opar, po 8. hodině nízké šedé mraky, déšť, chvilkové protrhávání oblačnosti, před polednem tentokráte temné černé mraky, asi hodinová přeprška, po 13. hodině další přeprška, která ve výšce nad 1.000 metrů přešla v kombinaci krup a sněhu, poté znovu protrhávání oblačnosti, k večeru další hrozba deště, poměrně chladno, na Černé hoře 3 st. C |
| terén: | na zpevněných místech a na polních cestách nepříliš vlhký, voda po dlouhých suchách byla vsáknutá do země, lesních cestách před břecštejnskou silnicí neuvěřitelně bahnitý povrch |
moje reportáž ze srazu
Souboj s chladem, deštěm, časovou tísní a autorovými předsudky
Hlavní turistickou akcí 7. srazu turistů oblasti Krkonoše a Podkrkonoší byl sobotní 25. ročník Pochodu Karla Klíče. Aby pořadatelé KČT Hostinné nasytili neukojitelné touhy velké části účastníků po absolvování dlouhých kilometrů, přidali po letech do programu pochodu delší, dnes 48ikilometrovu trasu.
Město Hostinné leží v nadmořské výšce kolem 350 metrů nad mořem. Vrchol Černé hory - přes který je právě po mnoha letech vedena nejdelší trasa - se vypíná do výše 1.299 metrů. Na vzdálenosti 28 kilometrů /přes Černou boudu/ čekalo nás tedy převýšení okolo 950 metrů. Protože mě předseda oblasti Honza z Vrchlabí vyvázal z povinnosti zúčastnit se slavnostního zahájení, jež se konalo zbytečně dlouho - v 8 hodin, odcházím také já před sedmou hodinou s velkou skupinou - k naší ekvipě se na prakticky celou trasu připojují liberečtí chrti Ruda a Petr, zocelení řadou absolvovaných stovek.
na kontrole na silnici za Hrádečkem na úbočí Havranu: zleva Jirka z Turnova,Ruda a Petr z Liberce a Vláďa z Kruhu. Foto: L. Šlosar
Až za Trutnov - na úbočí kopce Havran - vede cesta převážně cestami lučními, později i lesními, mnohde do podoby souvislého bahniště zdevastovanými od největších nepřátel lesa či aspoň lesních cest - dřevařů. Navíc po hodině putování, kdy se zdálo, že se obloha rozzáří do modra, se v několika minutách objevily na obloze nízké šedavé mraky, z nichž začalo pršet. Na jediné kontrole na vlčické silnici bohudík už nelilo, udály se tu v našem středu různé ptákoviny - křest svatého Vladimíra /Vláďa nalévá fernet, slaví jmeniny/ i obdarování čarodějnic, na něž nejsem připraven, předpokládal jsem opravdu, že vyrazím sólově až po zahájení srazu.
V Janských Lázních se zleva objevují tentokráte ještě chmurnější černé mraky a jejich seberealizace v podobě deště nás donutí k téměř hodinové zastávce v Lesním domě. Déšť ustává přesto až v době, kdy na louce nad zotavovnou Siréna čelíme prvnímu pořádnému stoupání. Teď nás pro změnu čeká na asi 6 kilometrech poslední část převýšení kol 600 metrů. Předepsaná trasa vede po červené značce po zvedajícím se úbočí Černé hory, na ohybu, než cesta zatočí se k asfaltové silnici nad Zinneckerovy boudy, přechází na žlutou značku. Tady začíná znovu pršet. Jsem tu daleko nejdříve. Jak už kdysi naznačil Jan Vodňanský, vžilo se bohužel, že lidi o sobě neradi hezky hovoří. Takže i já na to půjdu jinak a řeknu bez obalu, že jsem se totiž probudil dnešního rána .... výjimečně … do vynikající vrchařské kondice a nálady.
Už na žlutě značené cestě jsem opatrně obešel zborcenou a nakloněnou lávkou těsně nad ní po mezeře při svahu a po krátkém pozvolném klesání ve směru k Malým Pardubickým boudám, jsem vystoupal lesem po klikaté kamenité cestě, která se ovšem dnes změnila v jediný nepřetržitý potůček. Pršet mezitím přestalo .. a začala padat jakási kombinace krupice a sněhu. Do bufetu v Černé boudě jsem dorazil - dnes jak jinak - první, po mě po chvíli liberecká dvojice, po další chvíli Maruška a Vláďa, kteří jediní mě následovali po žluté značce a kteří minuli ono odbočení z pozvolného klesání na klikaté stoupání /mě se to stalo předtím málem rovněž/. Než přišla zbylá trojice Jožina z Čisté, Milan z Lomnice a Jirka z Turnova, stačil jsem využít prchavého okamžiku, kdy se odhrnul závoj zakrývající výhledy od Černé boudy na hřebeny východních Krkonoš včetně Sněžky, a narychlo pořídit několik snímečků. Když přicházeli ostatní, měli jsme s libereckými kolegy v žaludku po jednom pivu a grogu v celkové hodně 48 Kč a v bufetu zaplaceno. Ze solidarity jsme vyčkali a přidali ještě jedno pivo. Nahoře byly pouze 3 st. C a já jsem byl rád, že jsem měl podkolenky a že jsem nyní mohl obléci i svetr. Velice ochotně jsme sestoupali až k Hoffmannově boudě, kde nás zdržely krom jiného i dobré topinky zalité sýrem.
u Černé boudy stojící zleva Petr z Liberce, Vláďa z Kruhu, Ruda z Liberce, Milan z Lomnice n. P., Luděk z Trutnova, v podřepu zleva Maruška z Trutnova, Jožina z Čisté u H. a Jirka z Turnova. Foto: náhodný kolemjdoucí
Když jsme pak za Zlatou vyhlídkou přehlédli nezřetelnou odbočku zbrusu nové zelené značky doprava a hrozilo nám už u Janské hory nedobrovolné napojení na předtím již absolvovanou cestu na Janské Lázně, vyvstal na povrch bohužel dosti častý neduh našich putování, na němž tentokráte nesl jsem přinejmenším stejný podíl jako ostatní. Vrátili jsme se zpět po žluté značce na nejbližší odbočku do údolí a skutečně po několika minutách jsem přišli na toužebně očekávanou zelenou značku, po ní sestoupali lesním průsekem na silničku, jež nás skrz Javorník dovedla až na silnici z Mladých Buků do Rudníka. Výše naznačený neduh spočíval v tom, že po chvílích pohody a klidu na trase jsme si náhle uvědomili zoufalý nedostatek času. Nyní jsme měli po zelené značce přetnout zmíněnou silnici a po krátkém stoupání přijít na cestu, po níž jsme vyšli ráno z Hostinné a po ní se tam také vrátit. Zvolili jsme místo toho dosti fádní a zřejmě delší cestu po silnici přes Rudník a Arnultovice ze dvou důvodů: 1/ jednak jsme si mohli být jisti, že jdeme dobře, 2/ po silnici jsme mohli vyvinout maximální rychlost.
Za rychlého tempa, jež jsme udávali s Vláďou, dorazili jsme přece na koupaliště necelou půlhodinu před odjezdem vlaku, což byla i s nutnými formalitami doba potřebná pro Marušku, Jožinu, Milana a Vláďu pro překonání vzdálenosti na nádraží. Jirka zůstal v Hostinném do rána a já jsem v cíli pobyl ještě necelou hodinu, abych alespoň trochu nasákl atmosféru srazu a vyslechl aspoň jednu písničku country-skupiny, a odjel až Krakonošem.
Kdo si pokládá otázku, proč jsem při jakési vlastní časové rezervě nepolevil a naopak s Vláďou táhl celou skupinu do cíle, nechť se shovívavostí vyslechne mé vysvětlení, neboť každý jsme nějaký. Jsem na dnešní bujnou dobu velmi prudérní a velice mě iritovala představa, že kvůli našemu pozdnímu příchodu by jedna z kolegyň musela v Hostinném přespat do zítřka, když neměla sebou …. ale co spací pytel, to by snad nevadilo ….ale pyžamo….
