24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
Jedná se o znění Zpravodaje č. 2/00 bez grafické úpravy a před korekturou. Naopak navíc proti jeho znění se zde objeví navíc fotografie z reportáží ze srazu v Hostinném a z pochodu v Malých Svatoňovicích.
Obsah:
Amerika - náš vzor /úvodník/
Celostátní konference
Člen naší oblasti poctěn nejvyšším vyznamenáním KČT /rozhovor/
Sraz turistů oblasti Krkonoše a Podkrkonoší
- hodnocení výboru
- reportáž přímého účastníka
Pokus o historii srazů /úvod/
Co nového ve výboru oblasti
Pochod s jednou vadou na kráse /reportáž z jednoho pochodu v naší oblasti/
KČT Dvůr Králové nad Labem nezlomen
- reportáž z akce odboru
- dovětek
Pojištění KČT
… a další zajímavosti
- noví předsedové odborů
- KČT Vrchlabí na internetu
- nová vyznamenání
Doložím na tomto příkladě: Představme si situaci, že existuje potřeba získat nového člověka do funkce šéfredaktora Zpravodaje, aby se rovnoměrněji rozdělily úlohy v oblasti, nedocházelo pro přetíženost jednoho člověka k prodlením v jeho vydávání a zejména aby došlo k jeho osvěžení. K dosažení tohoto cíle vedou v podstatě dvě základní cesty.
První cestou je obrátit se na plénum, na okruh nekonkrétních lidí a vyřvávat na potkání o této naléhavé potřebě. Tato metoda nás nestojí zvýšené námahy a je zaručená …. v tom, že se nesetká s úspěchem. Důvody jsou dva. První je, že snad nějaký adept je ochoten o nabídce uvažovat, ale připadá mu troufalé se někam o své vůli hrnout, aby to nevypadalo, že se považuje za spasitele. To v Americe je to jiné, tam jsou lidé zdravě drzí, prohlašují o sobě, že oni jsou ti nejlepší, a podle toho se také chovají. Druhým důvodem je všeobecná nechuť v Čechách, na Moravě a Slezsku vykonávat nějakou funkci. To v Americe je to jiné. Z různých seriálů /Beverly Hills, Kutil Tim apod./ jsem zjistil, že každý Američan, především Američanka, je členem nějakého výboru, i více výborů, jako například Výbor pro pořádání Halloweenu v městečku Tween Picks nebo Výbor pro od-halení pomníku generála Montgemoryho ve Sparrow Hill.
Přestože první metoda pro získání adepta pro funkci selže, nenechá nás Amerika ani v tomto případě na holičkách. V Americe je vyspělá civilizace, tudíž se zde střílí, ba i vraždí. V amerických filmech vidíme četné honičky lidí s revolverem, téměř vždy však jsou protagonisté oblečeni do saka s kravatou, krátce ostřiháni a oholeni. Nabyl jsem do-jmu, že tamní společnost snad i tu vraždu odpustí, neodpustí však, jestliže vrah je neoholen a má nakřivo kravatu, ani nechci myslet na to, kdyby se "profláklo", že někdo vraždil bez saka a kravaty, třeba ve svetru.
Jedna postava ze seriálů se od těchto typů liší. Jedná se o poručíka Columba, detektiva, který chodí oděn ve zmačkaném baloňáku, pije z vodovodu a nejezdí v "pekáči", nýbrž v "šunce". Je typický tím, že neomylným instinktem pozná vraha na počátku seriálu a poté v póze hlupáka se na zmíněného nalepí a neustále ho obtěžuje otázkami, až viníka doslova udolá. A právě tato metoda - v odborné literatuře nazývaná Lieutenant Columbo´s Method - je velice účinná při získávání nového člena výboru. Stačí dospět k názoru, že vyhlédnutá osoba je nejvhodnější, a pak už je třeba se na tuto osobu zavěsit, přesvědčovat ji v kteroukoliv dobu - ve dne či v noci, kdekoliv - na suchu, ve vodě i pod mořem, chodit s ní na WC, škrtit ji, rdousit, nedat jí vydechnout atp.
Protože jsem se ještě neadaptoval zcela na americký způsob myšlení, nejsem ani ma-ximalista. Jsem ochoten tolerovat, že vyhlédnutá osoba mužského pohlaví nebude oholena a nebude mít kravatu, že vyhlédnutá žena nebude mít kostýmek a nebude mít na sobě naplácán parfém značky Sabatini, ale ….. zatraceně …. hlavně aby byli ochotni vykonávat tu prokletou funkci šéfredaktora Zpravodaje.
/Luděk/
Za největší problém je vnímáno řešení vztahu oblastí na území budoucího jednoho vyššího územního správního celku /VÚSC/ k jeho orgánům s ohledem na skutečnost, že financování činnosti KČT na úrovni oblasti by mělo plynout z této úrovně. V této souvislosti je nejaktuálnějším úkolem pro oblasti ležící na území jednoho kraje navrh-nout společného krajského koordinátora KČT jako statutárního zástupce KČT ve vzta-hu k orgánům kraje. Úkol je termínován do 30. 08. 2000. Ukazuje se jako vhodné /není nařízeno/, aby tento krajský koordinátor stál včele jakési stálé pracovní skupiny složené se zástupců všech oblastí sídlících v kraji /je to vhodné i proto, aby se dosáhlo určité objektivnosti v činnosti koordinátora, jenž přirozeně bude pocházet z jedné oblasti, ale bude zastupovat všechny oblasti kraje/. Na území některých budoucích krajů již tako-véto skupiny vznikly, v jiných naopak KČT byl osloven sám /s touto možností není sa-mozřejmě vhodné počítat/.
Dalším úkolem je uzavřít organizační smlouvy mezi ústředím a odbory KČT zaregistrovanými jako samostatné právní subjekty u ministerstva vnitra ČR. Stanovy KČT byly vytvářeny v době, kdy při nejlepší vůli nebylo lze předvídat všechny možné situace a kdy se předpokládalo, že hlavní motivací činnosti členů KČT bude loajalita ke KČT. Stanovy proto nepředpokládaly situaci, kdy odbory KČT, jež se zaregistrují u MV ČR jako společenská sdružení, se budou chovat, jako by s KČT neměly nic společného /viz jednání dokonce bývalého předsedy oblasti a člena ústředního výboru KČT Ing. J. Ba-bováka, existují ale některé jiné případy, i když jiného charakteru/. Proto ústředí zpra-covalo text organizační smlouvy, kterou by měl uzavřít odbor KČT, který je současně zaregistrován u MV ČR, s KČT zastoupeným ústředím.
Užitečným se ukázalo setkání delegátů s garantem oblasti kolegou Miloslavem Holendou, který je sám oslovil a živě se zajímal během konference o situaci v oblasti. Projevil zájem o účast na schůzi výboru dne 08. 06. za podmínky, že se bude konat od 16,00 hod., což se také uskutečnilo.
Pikantní informací je, že ve svém vystoupení druhého dne konference se dotkl předseda Ing. Havelka zlehka situace v KČT Dvůr Králové n. L., kde Ing. Babovák ne-splnil svou povinnost předat dokumenty svému bývalému odboru KČT. Z vystoupení vyplynulo, že Ing. Babovák vůči ústředí celý problém podsouvá jako problém právního nástupnictví, a především že jmenovaný dosud nebyl schopen dodat ústředí k posouzení zápis z členské schůze z 21. 12. 1999, z něhož vyplynul odchod většiny členů odboru z oblasti. Že by se jmenovanému ještě nepodařilo sestylizovat zpětně usnesení tak, aby pro jeho následné chování vyznělo co nejpříznivěji?
Luděk Šlosar
Zpravodaj /Z/: Blahopřejeme Ti jistě i jménem všech členů naší oblasti a čtenářů Zpravodaje k zasloužené ocenění Tvé činnosti v turistice. Co pro Tebe toto ocenění znamená?
F. Vacek /F. V.: Na pardubické konferenci jsem zahlédl anebo se pozdravil s řadou známých kolegů, dlouholetých harcovníků v turistice. Když mě předseda Klubu vyzval k převzetí odznaku, měl jsem pocit, že si ho nezasloužím, že jsou jiní, kteří by ho měli dostat. Nedělal jsem funkce a neorganizoval akce pro nějaké ocenění. Že jsem je do-stal, mě těší.
Z: Za svá turistická léta jsi nepochybně prožil nezapomenutelné okamžiky. Na které nejraději vzpomínáš?
F. V.: Na tuhle Tvou otázku nemůžu krátce odpovědět. Těch pěkných zážitků mám tolik, že bych jimi zaplnil celý Zpravodaj. Jsem vděčný turistice, že jsem se s nimi prakticky až v závěru života potkal.
Z: Měl jsi také období, kdy jsi na turistiku zanevřel?
F. V.: Měl. Bylo to období nešťastné oblastní konference před dvěma lety. Zklamal mě postoj některých kolegů. Tehdy jsem uvažoval o tom, že se vším v Klubu praštím. Na-konec jsem ale usoudil, že bych tím zradil ty přátele z odboru, kteří se mnou rádi chodí a oceňují to, co pro odbor dělám. Kvůli nim jsem zůstal.
Z: S turistikou určitě nekončíš. Jaké jsou Tvé plány do budoucna?
F. V.: Letos slavím pětasedmdesátku. Že jsem se takového věku dožil, za to vděčím náhodě, že jsem se narodil a až do odchodu na vojnu žil na vesnici. Tam je hlavní pří-čina mé fyzické výdrže. Do budoucna žádné plány nemám. Dokud mi bude sloužit zdraví a budu schopen chodit, s turistikou nekončím.
Z: Ještě jednou Ti blahopřejeme k vyznamenání, děkujeme Ti za vše vykonané a přejeme Ti hodně elánů i výdrže v příštích letech.
Za Zpravodaj se vyptával: Luděk Šlosar
Všichni přítomní hodnotili úroveň srazu oblasti kladně - zejména atmosféru a atraktivní trasy /především díky Černé hoře/, připomínky byly k turistickému značení na rozcestí žluté a zelené značky pod Zlatou vyhlídkou, kde chyběl rozcestník a kde se proto hodně bloudilo. Podle informace se úpravy ujme kolega Meduna z KČT Dvůr Králové n. L. Připomínky byly k tomu, že nebyla přístupná kronika, bude nutno jí doplnit dodatečně. Odbor KČT Lokomotiva Trutnov si stěžoval, že bezvýsledně požádal pořadatele, aby výprava jeho členů byla očekávána jako účastníci v neděli.
Jedná se vesměs o chyby, které se mohou vyskytnout na každé akci a které v celkovém kontextu nejsou závažné. Výbor oblasti děkuje touto cestou pořadatelům KČT Hostinné na čele s Josefem Jasenským za uspořádání srazu a za to, že prodloužili tradici těchto akcí.
Sekretář oblasti se omlouvá za nesplnění povinnosti zaplatit KČT Hostinné dar 4.250,00 Kč na akci. Příčinou je neobsazení funkce hospodářky. Zajistí v co nejkratším termínu.
My si atmosféru srazu připomeneme z pohledu účastníků nejdelší trasy, za jejíž zařazení patří pořadatelům skutečně nejhlubší uznání, v následující reportáži, která je nazvána
Město Hostinné leží v nadmořské výšce kolem 350 metrů nad mořem. Vrchol Černé hory - přes který je právě po mnoha letech vedena nejdelší trasa - se vypíná do výše 1.299 metrů. Na vzdálenosti 28 kilometrů /přes Černou boudu/ čekalo nás tedy převýšení okolo 950 metrů. Protože mě předseda oblasti Honza Mendřický vyvázal z povinnosti zúčastnit se slavnostního zahájení, jež se konalo zbytečně dlouho - v 8 hodin, odcházím také já před sedmou hodinou s velkou skupinou - k naší ekvipě se na prakticky celou trasu připojují liberečtí chrti Ruda a Petr, zocelení řadou absolvovaných stovek.
Až za Trutnov - na úbočí kopce Havran - vede cesta převážně cestami lučními, později i lesními, mnohde do podoby souvislého bahniště zdevastovanými od největších nepřátel lesa či aspoň lesních cest - dřevařů. Navíc po hodině putování, kdy se zdálo, že se obloha rozzáří do modra, se v několika minutách objevily na obloze nízké šedavé mraky, z nichž začalo pršet. Na jediné kontrole na vlčické silnici bohudík už nelilo, udály se tu v našem středu různé ptákoviny - křest svatého Vladimíra /Vláďa nalévá fernet, slaví jmeniny/ i obdarování čarodějnic, na něž nejsem připraven, předpokládal jsem opravdu, že vyrazím sólově až po zahájení srazu.
V Janských Lázních se zleva objevují tentokráte ještě chmurnější černé mraky a jejich seberealizace v podobě deště nás donutí k téměř hodinové zastávce v Lesním domě. Déšť ustává přesto až v době, kdy na louce nad zotavovnou Siréna čelíme prvnímu pořádnému stoupání. Teď nás pro změnu čeká na asi 6 kilometrech poslední část převýšení kol 600 metrů. Předepsaná trasa vede po červené značce po zvedajícím se úbočí Černé hory, na ohybu, než cesta zatočí se k asfaltové silnici nad Zinneckerovy boudy, přechází na žlutou značku. Tady začíná znovu pršet. Jsem tu daleko nejdříve. Jak už kdysi naznačil Jan Vodňanský, vžilo se bohužel, že lidi o sobě neradi hezky hovoří. Takže i já na to půjdu jinak a řeknu bez obalu, že jsem se totiž probudil dnešního rána .... výjimečně … do vynikající vrchařské kondice a nálady.
Už na žlutě značené cestě jsem opatrně obešel zborcenou a nakloněnou lávkou těsně nad ní po mezeře při svahu a po krátkém pozvolném klesání ve směru k Malým Pardubickým boudám, jsem vystoupal lesem po klikaté kamenité cestě, která se ovšem dnes změnila v jediný nepřetržitý potůček. Pršet mezitím přestalo .. a začala padat jakási kombinace krupice a sněhu. Do bufetu v Černé boudě jsem dorazil - dnes jak jinak - první, po mně po chvíli liberecká dvojice, po další chvíli Maruška a Vláďa, kteří jediní mě následovali po žluté značce a kteří minuli ono odbočení z pozvolného klesání na klikaté stoupání /mně se to stalo předtím málem rovněž/. Než přišla zbylá trojice Jožina z Čisté, Milan z Lomnice a Jirka z Turnova, stačil jsem využít prchavého okamžiku, kdy se odhrnul závoj zakrývající výhledy od Černé boudy na hřebeny východních Krkonoš včetně Sněžky, a narychlo pořídit několik snímečků. Když přicházeli ostatní, měli jsme s libereckými kolegy v žaludku po jednom pivu a grogu v celkové hodně 48 Kč a v bufetu zaplaceno. Ze solidarity jsme vyčkali a přidali ještě jedno pivo. Nahoře byly pouze 3 st. C a já jsem byl rád, že jsem měl podkolenky a že jsem nyní mohl obléci i svetr.
Velice ochotně jsme sestoupali až k Hoffmannově boudě, kde nás zdržely krom jiného i dobré topinky zalité sýrem. Když jsme pak za Zlatou vyhlídkou přehlédli nezřetelnou odbočku zbrusu nové zelené značky doprava a hrozilo nám už u Janské hory nedobrovolné napojení na předtím již absolvovanou cestu na Janské Lázně, vyvstal na povrch bohužel dosti častý neduh našich putování, na němž tentokráte nesl jsem přinejmenším stejný podíl jako ostatní.
Vrátili jsme se zpět po žluté značce na nejbližší odbočku do údolí a skutečně po několika minutách jsem přišli na toužebně očekávanou zelenou značku, po ní sestoupali lesním průsekem na silničku, jež nás skrz Javorník dovedla až na silnici z Mladých Buků do Rudníka. Výše naznačený neduh spočíval v tom, že po chvílích pohody a klidu na trase jsme si náhle uvědomili zoufalý nedostatek času. Nyní jsme měli po zelené značce přetnout zmíněnou silnici a po krátkém stoupání přijít na cestu, po níž jsme vyšli ráno z Hostinného a po ní se tam také vrátit. Zvolili jsme místo toho dosti fádní a zřejmě delší cestu po silnici přes Rudník a Arnultovice ze dvou důvodů: 1/ jednak jsme si mohli být jisti, že jdeme dobře, 2/ po silnici jsme mohli vyvinout maximální rychlost.
Za rychlého tempa, jež jsme udávali s Vláďou, dorazili jsme přece na koupaliště necelou půlhodinu před odjezdem vlaku, což byla i s nutnými formalitami doba potřebná pro Marušku, Jožinu, Milana a Vláďu pro překonání vzdálenosti na nádraží. Jirka zůstal v Hostinném do rána a já jsem v cíli pobyl ještě necelou hodinu, abych alespoň trochu nasákl atmosféru srazu a vyslechl aspoň jednu písničku country-skupiny, a odjel až Krakonošem.
Kdo si pokládá otázku, proč jsem při jakési vlastní časové rezervě nepolevil a naopak s Vláďou táhl celou skupinu do cíle, nechť se shovívavostí vyslechne mé vysvětlení, neboť každý jsme nějaký. Jsem na dnešní bujnou dobu velmi prudérní a velice mě iritovala představa, že kvůli našemu pozdnímu příchodu by jedna z kolegyň musela v Hostinném přespat do zítřka, když neměla sebou …. ale co spací pytel, to by snad nevadilo ….ale pyžamo….
Luděk Šlosar - KČT Lokomotiva Trutnov
Pokus o její zachycení je zaznamenán na internetových Luďkových Obrázcích z turistiky v Podkrkonoší na přesné adrese http/www.zpa.cz/turistika/4.html. V úvodu je zachyceno zcela jasné přiznání autora, že si je vědom, že tyto zápisky jsou neúplné, na konci úvodu nachází se pak tato výzva návštěvníkům: Na Vás je, milí návštěvníci, kteří máte po ruce potřebné materiály, abyste mi pomohli dále uvedené údaje doplnit. V dalších částech stránky je pak faktický přehled o každém jednotlivém srazu z pohledu autora jako účastníka v rubrikách "datum", "místo startu turistické akce", "místo cíle turistické akce", "délka nejdelší trasy", "body nejdelší trasy", "počet kontrol nejdelší trasy", body kontrol nejdelší trasy", "počet účastníků", "počasí" a "terén". Ke každému ročníku je pak přidružena reportáž z příslušné akce tak, jak jí autor stránek nebo další autoři zpraco-vali buď na vývěsku KČT Lokomotiva Trutnov nebo do Zpravodaje.
K neúplné historii jednotlivých ročníků se dozajista v některém čísle vrátíme.
Pro začátek si uveďme celkový přehled dosavadních srazů tak, jak je na stránkách uveden:
01. ročník: datum uskutečnění 09. - 10. nebo 11. 09. 1994, pořadatel KČT Jilemnice, centrum srazu Jilemnice - ? 02. ročník: datum uskutečnění 18. - 20. 08. 1995, pořadatel KČT Bohuslavice, centrum srazu Bohuslavice nad Úpou - hřiště
03. ročník: datum uskutečnění 06. - 08. 09. 1996, pořadatel KČT Úpice, centrum srazu Paseka - Jestřebí bouda
04. ročník: datum uskutečnění 30. - 31. 08. 1997, pořadatel KČT Benešov u Semil, centrum srazu Benešov u Semil - sportovní areál
05. ročník: datum uskutečnění 22. - 23. 08. 1998, pořadatel KČT Malé Svatoňovice, centrum srazu Malé Svatoňovice - kulturní dům
06. ročník: datum uskutečnění 08. - 09. 05. 1999, pořadatel KČT Vrchlabí, centrum srazu Vrchlabí - kemp Lágr
07. ročník: datum uskutečnění 19. - 20. 05. 2000, pořadatel KČT Hostinné, centrum srazu Hostinné - koupaliště
Zásluhou KČT Žacléř, který bude sraz pořádat v roce 2001, zcela jistě se historie srazů pro-dlouží až do příštího tisíciletí, alespoň do jeho úvodního roku. Na oblastní konferenci na začátku příštího roku bychom měli v usnesení schválit pořadatele 9. ročníku srazu v roce 2001. Najde se do té doby?
.
Luděk Šlosar - šéfredaktor Zpravodaje
6. dubna: Poprvé se schůze konala v restauraci Kufr. Protože bývalý předseda KČT Dvůr Králové n. L. Ing. Babovák nepředal svému bývalému odboru protokolárně a fyzicky finanční prostředky, účetnictví, pokladní knihy, razítko, korespondenci a další materiál odboru, byl sekretář oblasti pověřen napsat mu urgenční dopis za oblast, která byla odborem požádána o řešení celé situace. Byla vyhodnocena oblastní konference, jež se konala 4. března, kladně, až na to, že se nepodařilo nalézt nového hospodáře oblasti. Byl sestaven plán schůzí výboru na 1. pololetí. Předseda KČT Hostinné podal informaci o přípravě srazu oblasti. Výbor byl seznámen se zápisem ze setkání turistů - značkařů z 1. 4. 2000, jehož autorem byl Ing. M. Růžička. Významným bodem zápisu bylo ustanovení oblastní rady značení ve složení /uvedeno v pořadí stejném jako v zápise/ Egon Wolf, Vilém Görner, Stanislav Meduna, Jiří Řezníček, Jaroslav Hrnčíř, Petr Rosůlek, Ing. Miloš Růžička bez určení předsedy. Výbor vyslovil požadavek, aby rada značkařů měla svého předsedu, ať je jím kdokoliv zvolený z jejich řad, už z důvodu zastupování.
4. května: Výbor potvrdil svůj požadavek týkající se předsedy rady značení s tím, že za stávající situace považuje za jejího mluvčího, t. j. jejího člena, na kterého se jako na kompetentní osobu bude výbor obracet, P. Rosůlka. Bylo konstatováno, že Ing. Babovák svou povinnost opakovaně nesplnil a na urgenční dopis se neobtěžoval odpovědět. Výbor za dané situace dospěl k nejkrajnějšímu řešení a pověřil sekretáře sepsat trestní oznámení na Ing. J. Babováka. Byl konečně nalezen vhodný typ na novou hospodářku oblasti. Protože celá záležitost ke dni zpracování tohoto čísla není uzavřena, nejeví se zatím seriózní na stránkách Zpravodaje zveřejňovat její jméno. Znovu se probírala příprava srazu, tentokráte z pohledu oblasti, t. j. koho pozvat. Aby měl čtenář představu o okruhu pozvaných, budiž doplněno, že na sraz byli pozváni ústřední výbor KČT, garant oblasti, KRNAP, prostřednictvím sekretariátů turisté ze sousedních oblastí KČT Český ráj a Pojizeří, KČT Jiráskova a Královéhradecká a KČT Jizersko-Ještědská, redakce časopisu Turista a starosta města Hostinné. Byla podána informace o celostátní konferenci KČT.
8. června: Schůze se zúčastnily krom jiných tři zajímavé osobnosti: garant oblasti kolega Miloslav Holenda, dále populární propagátor spojení pochodů a piva známý pod pseudonymem Čert a konečně toužebně očekávaná nástupkyně hospodářky, jejíž jméno ze shora uvedených důvodů ponecháváme inkognito. Garant oblasti upřesnil smysl krajského koordinátora a organizačních smluv. Sekretář oblasti předložil účastníkům schůze koncept trestního oznámení na Ing. J. Babováka. Stran řešení stížnosti na postup Ing. Babováka měla být ústředím svolána schůzka již v květnu, nyní měla být svolána v náhradním termínu 22. 6. Podání trestního oznámení bylo zatím pozdrženo do výsledků jednání na ústředí. Pokud jde o nástup nové ekonomky, bylo konstatováno, že se vyhlédnutá osoba seznámila s náplní činnosti bývalé hospodářky M. Novotné a se způsobem vedení účetnictví J. Zajíce. Na schůzi pak oznámila, že funkci hospodářky převezme, samozřejmě pouze za splnění zásadní podmínky, že bude souhlasit účetní a fyzický stav pokladny. Sekretář dostal úkol zprostředkovat předání funkce. Byl vyhodnocen sraz oblasti /viz článek o srazu/. Byl projednán dopis P. Rosůlka o značení a přijaty některé jeho závažné připomínky /tvorba části rozpočtu týkající se značení, podúčet pro značkaře, pozdní proplácení odměn, otázka zastupování značení ve výboru oblasti - zde bylo jednoznačně přijato, že - pokud se nerozhodne rada značení jinak - bude jediným tímto zástupcem P. Rosůlek/. Ing. Růžička rezignoval na své členství v revizní komisi. Byla tlumočena oprávněná stížnost odboru KČT Bohuslavice n. Ú. týkající se dotace, která tomuto odboru měla správně náležet.
P. S. Jednání 18. 6. na ústředí ohledně stížnosti na postup Ing. Babováka se neuskutečnilo. Důvod? Ing. Babovák neměl čas /anebo ho chce naopak získat?/.
Luděk Šlosar - sekretář oblasti
pohled na Jestřebí hory ze silnice před Jiráskovými skalami. Foto: L. Šlosar
Hned na prvních kilometrech musíme překlenout hřeben Jestřebích hor přes rozcestí pod Kolčárkou, na vzdálenosti 2,5 km překonáváme výškový rozdíl 210 metrů. V osadě Studnice už za Jestřebími horami nastupujeme další táhlé stoupání kolem malebných chaloupek. Jedna budova je modernější, nazývá se honosně Horská chata Studnice, prošel jsem kolem ní už bezpočtukrát, vždy se mi zdála veřejnosti nepřístupná. Teď tu před ní stojí asi devítiletá dívenka, s níž zapřádávám /spíše z legrace/ hovor na téma, zda tu mají pro hosty pivo. K mému neskonalému překvapení holčička vážně přisvědčuje, zmobilizuje ihned svou maminku, ta nás po chvíli uvádí do hostinské místnosti po levé straně od vchodu, kde u stolů jsou kanapátka, a na naše objednávky nám naservíruje dobře chlazené lahvové pivo a uvaří kávu. Dokonce i razítko jsme si mohli dát. Strávili jsme tu sice bezmála hodinu, ale byli jsme rádi, že jsme objevili další pohostinný kout v naší turisticky vděčné lokalitě.
Z Jiráskových Skal, kde nás na chvíli dohonil Jarda Částek, pokračujeme hustým lesem již v lokalitě Teplických skal na jejich nejvyšší bod Čáp. Na jeho vrcholu dostihneme jakýsi pár, který rovněž jde "padesátku". Po dalším postupném klesání se dostáváme do bodu, ze kterého kdysi pokračovala značená cesta k Řeznické sekeře. Teď je zrušena a my v ostrém úhlu doprava kvapíme nejprve prudším a později pozvolnějším a střídavým stoupáním na Kraví horu. Je zajímavé, že - ačkoliv je obloha sytě modrá jako v americkém velkofilmu - otepluje se pozvolna a ve větru nebo na stinných místech je stále docela chladno. Sluneční svit skrze husté větve a křoviny vytváří ostré kontrasty mezi přímo ozářenými a zastíněnými místy. Všude je neuvěřitelně sytá zeleň - přes mnohadenní sucha, to proto, že v naší lokalitě přece jen před několika dny sprchlo a zima tu odešla později, takže se tu všechno jeví svěží. Za Kraví horou cestu protínají prohlubně, které jsou překlenuty dřevěnými lávkami. Nad jedinou hlubší strží podélně - v ose cesty - položené klády značně prořídly, takže musíme přejít pouze po jediné z nich, naklánějíce se přitom nad mezerou po chybějící sousední kládě k zábradlí, jež nám poskytuje jedinou oporu. Pár z Čápu jsme již předběhli dříve, teď nás znovu doháněl jen samotný muž, takže jsme žertem pojímali různá podezření.
na Lokomotivě, Zleva Maruška, Karel - oba z Trutnova a Vláďa z Kruhu. Foto: L. Šlosar
Však také, když nás na skalním výběžku slujícím Lokomotiva pár došel opět kompletní, Maruška muže oslovila vyčítavě: "My jsme mysleli, že jste předtím někde svou paní zapomněl", k čemuž jsem já dodal: "My jsme se právě obávali, že jste předtím svou paní vůbec nikde nezapomněl", čemuž oba dobře porozuměli, neboť se srdečně zasmáli.
pohled z Lokomotivy. Foto: L. Šlosar
Teplice nad Metují zejí prázdnotou, pouze zájezd z Polska zkříží naši cestu úprkem do cukrárny. Penzion Kamínek stojí na kraji ulice Boženy Němcové v místě, kde se červeně značená cesta odchyluje od hlavní silnice, tam zase zabočujeme my. Je tu bohatá výzdoba prázdných lahví od alkoholu nad výčepním pultem, malá busta pana Bechera s modrým biedermeierovským kloboučkem a letopočtem 1807, starobylá kasa, nad ní starý Večerní list s cenami v halířích a v nízkých dvouciferných korunových relacích, nad nimi na zdi tři široké kotlíky, které mi připomněly "blembáky" neboli vojenské přilby, jen ty hlavy by musely být obří. Až na mě, pijícího tradiční Gambrinus, oddali se mí spolustolovníci čtvrtince piva značky Velvet.
Od Bučnice až za Adršpach jdeme převážně po silnici, za stávajícího slunečného počasí bychom tu normálně okusili pěkné "palermo", ale studený vítr opět dělá naše putování příjemným. V místě, kde se na okraji Adršpašských skal již stočila červeně značená cesta na jih, objeví se náhle poněkud vpravo výrazný vrchol Sněžky, když ostatní krkonošské hřbety jsou obzorem zakryty, takže nejvyšší krkonošský vrchol se jeví osamělý jako Říp v polabské rovině.
V hospodě U Tyšlerů v Janovicích se nachází jediný host - pan Helmut z našeho bývalého, tehdy ještě mamutího ZPA, který nás zná od vidění. Když pijeme druhé pivo, nastává u výčepu podivný ruch. Paní hostinská plní čtyři skleničky fernetem, což je mi z pohledu konstelace zatím přibyvších několika hostí podezřelé …. a skutečně za chvíli se tác s cenným nákladem přesouvá k nám a pan Helmut povstane a řeční o tom, že vítá a zdraví turisty procházející Janovicemi. Když hostinec opouštíme, cítíme se tuze lehcí. Hned za hospodou v blízké usedlosti z vraku auta vykukuje bílá hlava s vousem. Když si "řidiče" vyfotografujeme, přichází houf dalších koz a také paní, jež nám nabízí nedávno narozené jehňátko - samozřejmě k vyfotografování - a staví je pózovat na střechu vraku.
Za Radvanicemi na cestě na Paseku si vytvořím krátký náskok a do Jestřebí boudy přicházím včas, abych svým přátelům objednal tamní specialitu medovinu, jež sice má spíše příchuť po třešňových peckách, ale je božsky chutná. Není to však medovinou, že Vláďa při sestupu po cestě na louce pod Bílým kamenem za překrásné viditelnosti před námi identifikuje vzdálenou Kunětickou horu.
V cíli před 18. hodinou nás čekají pořadatelé spokojení s účastí 290 turistů. Skoro se nechce jít domů, takže mě cestou na nádraží napadá: "Tenhle pochod měl jednu velkou vadu na kráse". Mí společníci se udiveně ptají: "Proč?" Odpovídám: "Že skončil".
Luděk Šlosar - KČT Lokomotiva Trutnov
O tom, co se dělo v Klubu ve Dvoře Králové nad Labem v minulých letech, má většina členů své informace. Po pochybném rozdělení na konci roku začali zbylí jeho členové pracovat na akcích odboru. První z nich pro veřejnost se uskutečnila 24. června 2000 a byla určena především pro děti a rodiče. Nazvali jsme ji Z pohádky do pohádky.
Ráno v 6,00 hod. nakládáme věci a občerstvení do dodávkového automobilu, který nám byl zapůjčen firmou Ferostav bezplatně. V 6,30 hod. se scházejí naši příbuzní a známí, kteří budou zajišťovat kontroly v pohádkových kostýmech. Start je připraven na 7,00 hod. Obloha ale nevypadá právě nejlépe. Teprve v 8,30 hod. přicházejí první účastníci. Za chvíli beru fotoaparát a vycházím na trasu. Po cestě potkávám vlka, Macha a Šebestovou i s jejich utrženým sluchátkem. O kus dál Rumcajs s Mankou hlásí, že je cesta volná a že nikdo neloupí. Malé děti si stěžují, že jim přece chybí Cipísek. Rumcajs se zavázal, že tento nedostatek do roka napraví. Už z dálky slyším Káču, jak vymáhá na čertovi tanec. Ten se brání, že to nejde, protože není hudba. Děti zazpívají a čert s Káčou jim tancují. Potkávám ještě kouzelníka s pomocníkem, králíky z klobouku a malé občerstvení, kde se podává čaj a limo. V Lipnici u rybníčku je vodník a dvě žabičky.
V cíli dostanu informaci, že nás navštívilo 60 účastníků. Vracející se děti dostávají v cíli místo diplomu vysvědčení z poněkud odlišnějších předmětů, než z jakých brzy přinesou známky ze školy. Zde dostaly známky z předmětů jako hod šiškou, skok na pařez apod. Dobrou náladu nám pomohla zajistit country kapela, vedená Zdeňkem Plecháčem, která vyhrávala až do konce naší akce.
Pokud provedeme hodnocení, musíme říci, že nejisté počasí, ale i falešná zpráva, že se tato akce nekoná, zřejmě zapříčinily nižší zájem veřejnosti. Kdo tuto informaci vypus-til, se nám nepodařilo zjistit. Víme však, že ani toto nás nemůže odradit od další práce. Bylo nám slíbeno od rodičů a dětí, že příští rok přijdou zase.
Z průzkumu vyplynulo, že se všem nejvíce líbil čert a Káča, dětem pak i malý dáreček - propisovací tužka s pohádkovým motivem a šňůrou na krk.
Trasy 7 a 15 km připravil náš značkař Zdeněk Rada. Tímto chceme poděkovat všem, kdo nám podali pomocnou ruku a tím přispěli ke zdárnému průběhu celého děni.
Ladislav Kolář - předseda KČT Dvůr Králové nad Labem
Dovětek: Na závěr ještě upřesněme, jaká je situace s odbory KČT, jakožto základními články KČT Praha, ve Dvoře Králové nad Labem: Původní a stávající odbor KČT, člen naší oblasti, pokračovatel tradic odboru KČT založeného 27. 2. 1898, je registrován v ústředí KČT Praha pod číslem 51004 a pod názvem KČT Dvůr Králové nad Labem. Nový odbor KČT založený Ing. Babovákem je členem oblasti č. 2 Polabí, je registrován v ústředí pod číslem 60004 pod názvem KČT Podzvičinsko. Pokud se tedy na druhém místě jmenovaný odbor prezentuje jako základní článek KČT Praha pod jiným názvem, jde o označení chybné, zavádějící a matoucí ……
Pro čtenáře - členy KČT bude patrně nejzajímavější, i když věřme že nikdy nevyuži-tou, pojistná smlouva č. 590 000 10 901 o úrazovém pojištění členů KČT, jež byla uzavře-na mezi KČT a ČS - Živnostenskou pojišťovnou, a. s., 2. prosince 1999.
Úrazové pojištění se vztahuje na všechny členy KČT, kteří mají v členském průkazu vylepenu platnou členskou známku na kalendářní rok, s výjimkou členů sdružených v Asociaci turistických členů mládeže ATOM.
Toto pojištění se vztahuje i na činnost člena Klubu, která souvisí s činností Klubu, a to i v případě, že se jedná o individuální pěší, lyžařskou, vodní, vysokohorskou turistiku, cykloturistiku a speleoturistiku. Pojištění se nevztahuje na individuální dopravu k výše uvedeným činnostem, s výjimkou hromadné dopravy organizované Klubem.
Nárok na plnění vzniká z úrazového pojištění v případě 1/ smrti úrazem, 2/ trvalých následků v důsledku úrazu, pokud tělesné poškození přesáhne hranici 5-ti % , nebo 3/ trvá-li léčení více než 28, popř. 14 dní. Vznikne-li nárok na denní odškodné, poskytuje se plnění zpětně od prvého dne léčení.
V případě, že některý člen KČT utrpí úraz z příčin, na které se pojištění vztahuje, vy-plní formulář "Hlášení o pojistné události z úrazového pojištění" /dále jen: hlášení/ a nechá si jej potvrdit od ošetřujícího lékaře. Pokud se formulář hlášení nenachází v odboru nebo není k jeho získání přístupná sama pojišťovna, je možno si o něj napsat na sekretari-át oblasti. Vyplněné hlášení je možné předat kterékoliv pobočce ČS - Živnostenské pojiš-ťovny a zároveň doložit své členství v KČT členským průkazem s nalepenou známkou na daný kalendářní rok. Pojišťovna si vyhrazuje právo vyžádat další doklady, které uzná za vhodné.
Pro zajímavost /doufejme, že opravdu pouze pro zajímavost/ si uveďme plnění v případě trvalých následků úrazu:
· v případě tělesného poškození od 5,1 % do 25,0 % se poskytuje plnění z jednonásobku pojistné částky
· v případě tělesného poškození od 25,1 % do 50,0 % se poskytuje plnění z dvojnásobku pojistné částky
· v případě tělesného poškození od 50,1 % do 75,0 % se poskytuje plnění z trojnásobku pojistné částky
a
· v případě tělesného poškození od 75,1 % do 100,0 % se poskytuje plnění z čtyřnásobku pojistné částky.
Výše pojistných částek pro jednotlivé kategorie členů KČT jsou následující:
q pro smrt úrazem u mládeže do 14 let ...………………... 15.000,00 Kč
q pro smrt úrazem u dospělých od 15 let ……………….. 50.000,00 Kč
q pro trvalé následky úrazu u mládeže do 14 let ...……… 150.000,00 Kč
q pro trvalé následky úrazu u dospělých od 15 let .……… 100.000,00 Kč
q pro denní odškodné u mládeže do 14 let ...…………… 50,00 Kč od 14. dne
q pro denní odškodné u dospělých od 15 let ...………….. 100,00 Kč od 29. dne
Pro nadšené "surfaře" na internetu opakujeme dosavadní internetové adresy naší oblasti a odborů:
KČT Krkonoše a Podkrkonoší: http://www.zpa.cz/turistika/2.html
KČT Trutnov: http://www.zpa.cz/turistika/9.html
KČT Bohuslavice: http://www. volny.cz/bohuslavaci/
KČT Vrchlabí: http://mujweb.cz/www/kctvrchlabi/
Nezbývá než se těšit na další odbor oblasti, který bude mít svou internetovou stránku.
Všem vyznamenaným patří naše blahopřání a dík.
ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 6, číslo 2. Vydavatel: KČT - oblast Krkonoše a Podkrkonoší. Textová stránka: Mgr. Luděk Šlosar /šéfredaktor/. Adresa redakce: Mgr. Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Telefon domů 0439/732830. Dáno do tisku: červenec 2000. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 600 ks.
Grafická stránka: Václav Vancl, 543 73 Prosečné čp. 16. Tisk: Tiskárna Kopretina Hostinné. Distribuce: Jaroslav Teichman, Tichá 527, 541 02 TRUTNOV 2, tel. č. 0439/732756
Všem přispěvatelům děkujeme za zaslané příspěvky.
Uzávěrka příštího čísla do 15. 09. 2000.
Registrováno u Okresního úřadu v Trutnově pod registračním číslem RR/44/95/AI.