24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
4. ročník - sraz turistů v roce 1997 - pořadatel KČT Benešov u Semil - 30. - 31. 08. 1997 - Benešov u Semil - sportovní areál
razítko srazu
propozice nebo plakát srazu
slovo pořadatele z kroniky
odkazy na články ve Zpravodaji
diplom nebo pamětní list účastníka srazu
pohled od zákulisí srazu
statistické údaje ze srazu a z tras, které jsem absolvoval
moje reportáž ze srazu
razítko srazu
propozice nebo plakát srazu
zevní zrekonstruovaná strana propozic
vnitřní strana propozic
slovo pořadatele z kroniky
O posledním prázdninovém víkendu se v Benešově u Semil uskutečnil již 4. sraz turistů oblasti Krkonoše a Podkrkonoší. Pro účastníky byly připraveny trasy pochodů vedoucí nejkrásnějšími místy zdejšího kraje, které nevynechaly ani takové přírodní skvosty, jakými jsou Riegerova stezka, cesta údolím Kamenice či Kozákov.
První nedočkavci přijeli do Benešova už v pátek navečer, ti otužilí si postavili stany, ostatní dali přednost ubytování v prostorách obecního úřadu. V sobotu po ránu přijely tři autobusy příznivců turisty, kteří se po nezbytné prezentaci vydali na tratě. Vzhledem k chladnému počasí a dešti byl největší trasy dlouhé 15 a 25 kilometrů, na které se vypravila víc než stovka turistů. Své příznivce si našel i třicetikilometrový pochod do Bozkovských jeskyní, účastníci se mimojiné vezli vlakem a na cestě je provázel zasvěcený průvodce. Přes dvacet turistů si trouflo i na nejdelších 50 kilometrů dlouhou trať. Všichni do cíle včas a v pohodě, což byl vzhledem k počasí úctyhodný výkon. Na své si přišli i vyznavači cykloturistiky, na něž čekaly trasy pro kola horská i silniční v délce 35 až 100 kilometrů.
Všichni účastníci pak v cíli svých tras uvítali nejen teplý čaj, ale hlavně výborný guláš a pravé krkonošské sýkory, na něž zdejší ženy spotřebovaly tři pytle brambor. A protože po sýkorách je žízeň a odpoledne se navíc konečně umoudřilo počasí, šlo na odbyt i pivo, takže pořadatelé museli operativně doplňovat zásoby.
Celá akce měla i svůj společenský a kulturní program. Přijeli k nám členové městského zastupitelstva z Benešova nad Ploučnicí, kteří si prohlédli zdejší textilní závody, navštívili firmu Salewa i domov Tereza, kteří slouží dětem s kombinovanými vadami. Zastupitelé obou Benešovů probrali své úspěchy i problémy a dohodli se na další spolupráci. Přímo v centru dění vystavoval pan Zdeněk Sucharda staré pohlednice Benešova a Krkonoš. Návštěvníci se zájmem srovnávali místa , která důvěrně znají, s jejich historickou podobou. Do posledního místečka se zaplnila i společenská místnost, v níž diapozitivy z expedic do nejvyšších světových pohořích promítal pan Jaroslav Hlava. Příjemnou tečkou za náročným dnem byl večerní táborák, při němž skvěle vyhrávala zdejší country skupina.
Druhý den všechny vítalo sluníčko a pravý letní den. Turisté poctivě šlapali další kilometry, plnili k podmínky k získání odznaku Turista oblasti Krkonoše a Podkrkonoší. Všichni účastníci si pak odnesli domů drobné pozornosti od pořadatelů a na památku grafický list od našeho člena akademického malíře Jiřího Salaby. Za úspěšný průběh celé akce je potřeba poděkovat všem, kteří přišli pomoci, sponzorům a hlavně předsedovi místního KČT Janu Muchovi, na němž ležela hlavní tíha organizace.
Takže nakonec všechno skončilo a za rok zase u vás nashledanou!
odkazy na články ve Zpravodaji
| Co nás čeká na srazu oblasti v Benešově u Semil | 03/1997 | J. Mucha |
hodnotící článek o srazu je takměř totožný s reportáží autora stránek na konci
diplom nebo pamětní list účastníka srazu
pohled od zákulisí srazu /foto pořadatelé, popisky autor těchto stránek/:
slavnostní zahájení srazu se stalo vhodnou příležitostí k vyznamenání zasloužilým členům KČT, zde na snímku předseda oblasti Jiří Babovák /čtvrtý zleva/ předává vyznamenání Vilému "Ádovi" Görnerovi /pátý zleva/, což v roli diskdžokeje ..."one, two, three, four"... uvádí Luděk Šlosar /druhý zleva/
prostory ve sportovním areálu tak-tak stačily pojmout adepty startu na atraktivní trasy
pro sobotní večer byl na travnatém prostranství ve sportovním areálu připraven táborák ....
... a skutečně poté, co se smráklo, táborák vypukl, a jeho atmosféra přímo nutila některé účastníky k meditování, jako v tomto případě J. Mendřického z KČT Vrchlabí /na snímku vpředu/
.v neděli konečně sluneční svit i sraz oblasti navštívit ráčil/
statistické údaje ze srazu a z tras, které jsem absolvoval
| datum: | 30. 08. 1997 /1. den/ |
| místo startu: | Benešov u Semil |
| místo cíle: | Benešov u Semil |
| trasa: | 50 km |
| body: | Benešov u Semil, Na Palouku, Čikvásky, Pod Kamínky, Košťálov, Želechy, Lomnice n. P., Tábor, Košov, Morcínov, Smetanova vyhlídka, Rváčov, Skuhrov, Bezděčín, Zelený háj, Vrchy, Bačov, Komárov, Kozákov, Prackovský vrch, Hamštejnský hřeben, Hamštejn, Koberovy, Hůra, Vrát, Železný Brod, Podspálov, Bítouchov, Semily, Benešov u Semil |
| kontroly: | --- |
| body: | --- |
| účastníci: | po oba dny asi 220 lidí |
| počasí: | po velmi teplém a slunečném týdnu v pátek deštivo, v sobotu dopoledne zataženo, obloha pokrytá hustými, ale roztrženými mraky, velmi zřídka drobný déšť asi do 12,30 hod., v tomto období na Táboře mrak, později protrhávání oblačnosti, po 16. hodině velmi dobrá viditelnost z Hamštejnského hřebene na západ |
| terén: | vcelku ještě suchý |
| datum: | 31. 08. 1997 /2. den/ |
| místo startu: | Benešov u Semil |
| místo cíle: | Benešov u Semil |
| trasa: | 23 km |
| body: | Benešov u Semil, Podskalí, Nouzov, Sejkorská kaple, Podbozkov, Bozkov, Bozkovské dolomitové jeskyně, Bohunovsko, Pospálov, Bítouchov, Semily, Benešov u Semil |
| kontroly: | --- |
| body: | --- |
| účastníci: | po oba dny asi 220 lidí/ |
| počasí: | od rána skoro jasno, teplé slunečné počasí |
| terén: | u Bohunovska tradičně mokrý, jinak vcelku suchý |
moje reportáž ze srazu
V BENEŠOVĚ UŽ NEJSOU LVI
PROLOG. V sobotu 30. 8. ráno před půl sedmou - pro nás turisty v nezvykle "pozdní" sobotní čas - směřovali za chmurného počasí ti nejvěrnější z nás k nádraží ČD v Trutnově, tentokráte na autobus speciálně vypravený proto, aby nás za skutečně lidové jízdné odvezl do Benešova u Semil.
HIC SUNT LEONES. Když oblastní výbor před hodným časem "přiklepl" pořádání srazu právě odboru KČT Jiskra v Benešově u Semil, věděli jsme o tomto místě pouze to, že tu je agilní odbor čítající asi 50 členů. O místě samém jsme nevěděli nic, asi především proto, že odtud nikdy nestartuje žádný pochod a nejbližší turistická značka - zelená ze Semil na Nouzov - vede v pouhé blízkosti. Navíc tu neprochází železnice.
STEJNĚ JAKO PREZIDENT VÁCLAV HAVEL NECHCI BÝT "KLADEČEM VĚNCŮ". Osobně vyjíždím na pochody pokud možno před svítáním, abych měl před denními letními vedry našlapáno maximum kilometrů. Dnes jsem tak učinit nemohl. Poté, co shoda náhod mě nečekaně, nezaslouženě a dočasně vyhoupla až na vrcholné postavení v oblasti, připadl mi dvojí úkol - zahájit sraz a vyznamenat několik obětavých funkcionářů z KČT Baník Žacléř a letošního "osmdesátníka" kolegu Václava ze Dvora Králové. Úlohu jsem zvládl přiměřeně, byť nikoliv s velkou graciézností, a pak jsem se mohl konečně proměnit v řadového účastníka srazu, za kterého jsem se považoval především.
PRVNÍ SEZNÁMENÍ S BENEŠOVEM. Centrum Benešova leží, jak je pro nás turisty nejžádanější, na kopci. Kuriozitou je, jak nepravidelně jeho části zasahují až do samého údolí Jizery. Když jsme na start přijížděli po silnici od severovýchodu a hledali možnost, jak se dostat nahoru, zažili jsme třikrát na silnici vedoucí při Jizeře stejný obrázek: silniční ceduli signalizující vjezd do obce Benešov u Semil. Ovšem hned dvakrát po několika sto metrech jsme projeli okolo jiné cedule se stejným nápisem, ale přerušené červeným diagonálním pruhem signalizujícím konec obce.
TO BYL JÍDELNÍČEK! Znáte jistě pocit, když sedíte v lepší restauraci a vybíráte si z jídelníčku, která jídla si dáte nyní a která třeba zítra, přičemž si nemůžete vybrat - pro velmi pestrý výběr. Takový pocit jsem měl při výběru tras, který připravili pořadatelé pro nás "pěšáky" i cyklisty. Já osobně /a určitě jsem nebyl sám/ jsem za dva dny pobytu prošel například Lomnici nad Popelkou, Tábor, Kozákov, Hamštejnský hřeben, Koberovy, Železný Brod, Semily, Bozkov, část Palackého stezky a Riegerovu stezku /tu dokonce dvakrát/. Když jsem pořadatele za trasy chválil prostřednictvím předsedy odboru Honzy, skromně odpověděl, že v této lokalitě se špatné trasy naplánovat nedají. Nesouhlasil jsem s ním, vždyť špatný kuchař může zkazit i smažená vajíčka.
PERLIČKA. Pořadatelé pro účastníky připravili desetistránkovou brožuru, v níž jste kromě popisu tras a mapek mohli ukojit svou zvědavost stran obce i některých okolních lokalit. Bylo tu vyjmenováno i sedm sponzorů, kteří se na akci podíleli. Velkou měrou pomohl obecní úřad. Přesto byl starosta obce samozřejmě mezi pozvanými oficiálními hosty. Asi se trochu zasmál, když mu bylo ve "zvacím" dopise vysvětlováno, jak se dostane na místo srazu. Dopis byl totiž universální a jeho autor zapomněl příslušnou jeho část přizpůsobit...
POČASÍ. První polovina týdne až do čtvrtka slibovala hotový ráj. Pak ale přišla prudká změna k horšímu v pátek, t. j. v době, kdy se první účastníci měli sjíždět a kdy další rozvažovali svou účast. Jazýčkem na vahách byla sobota. Ráno už nepršelo, těžké černé mraky však pořád hrozily. Když jsem o polednách začal výstup na Tábor, ještě chvílemi poprchávalo, předtím jsem po dlouhou dobu sledoval tuto horu, jak je zahalena hustými mračny. Když jsem vystoupal po třetí hodině na Kozákov, do Riegerovy chaty mě zahnala už jen žízeň. Protože svatebčané, kteří tu předtím hodovali, se se mnou při svém odjezdu doslova před chatou minuli, dostalo se mi vlídného přijetí, takže jsem tu vedle piv ochutnal výbornou česnečku. To již se blok mraků definitivně roztrhl a z Hamštejnského hřebene se mi naskytly výrazné výhledy zleva na Bezděz, Ralsko a Ještěd. V neděli pak bylo pohádkové vítězství dobra dokonáno a probudili jsme se do krásného rána s modrou oblohou, po němž následoval po dvoudenní přestávce další teplý letní den.
ATMOSFÉRA. Marná sláva, akci tohoto typu vychutnáš a prožiješ, jen když tu přespíš. Přijel jsem se spacím pytlem bez ohlášení, ale pořadatelé se mě ujali a já - a také kolega z výboru oblasti Petr z Rokytnice n. J. - jsem přespal v útulné komůrce ve sportovním areálu, který byl centrem veškerého dění. Na srazu se potkávali turisté ze všech koutů oblasti, od Žacléře až po Rokytnici nad Jizerou. Zúčastnili se také například turisté z Plzně a Ostravy. Krom obligátních jídel prodávaly se tu krkonošské "sejkory" - krajový druh bramboráků. O asi 220 účastníků, kteří si na památku odnesli leporelo Semil, pohlednici Benešova u Semil a grafický list člena odboru akademického malíře Jiřího Salaby, pečovalo přes 30 pořadatelů, kteří tu museli držet služby nonstop. Také tu nebylo v organizaci hluchých míst. Z výboru oblasti se o zdárný průběh akce zasloužil právě Petr, který tu po oba dny obětavě vydával odznaky "Turista oblasti" a všeobecně tu šířil pro sebe typickou dobrou náladu.
ROMANTIKA. Každého, kdo vyšel nebo vyjel na trasy, musela alespoň někde oslovit. U mě se tak stalo v malebném údolí Želešského potoka, kam jsem se na druhý pokus dostal skrze nevábný lom /o to byl větší kontrast/, na Hamštejnském hřebenu při úchvatných výhledech převážně západním směrem a taky na Riegerově stezce. Když už jsem si totiž řekl, že se nebudu honit, poseděl jsem v podvečer na terase hotelu Pod Spálovem s novým kolegou Milošem z KRNAP a poté vychutnával nezvyklou podobu stezky za houstnoucího šera a příšeří.
COUNTRY MUSIC. Všelijací ti výtečníci, kteří otravují své okolí hlasitou hudbou, naposledy pořadatelé rockfestu v Trutnově, kteří připustili hlasitou hudbu slyšitelnou v době předranní z Bojiště až na Zahradní město, Českou čtvrť, ba dokonce na Zelenou louku, mě odnaučili vážit si moderního rocku. Jak krásněji vyzněl repertoár zdejší country-skupiny - připomínající Širáky - do posezení v noci pod hvězdami. Když jsme s Milošem přicházeli, desítky metrů před cílem hudba nerušila vůbec, účastníci byli přesto se stylovou hudbou, jež podbarvovala veselá vyprávění, spokojeni.
NOVÁ A STARÁ PŘÁTELSTVÍ. Nemůže tomu být jinak, než že se na srazech lidé seznamují. Před zahájením se ke mě hlásil jeden z přišedších pozvaných, zástupce KRNAP Miloš. Jak už jsem napsal, setkali jsme se - jako jedni z mála "padesátkařů" prvního dne - potom na terase hotelu Pod Spálovem, a podiskutovali tentokráte méně formálně. Pak se sice Miloš k mému zděšení rozběhl do prvního stoupání Riegerovy stezky, nicméně k mému dalšímu překvapení na mě počkal v Semilech pod kostelem, zrovna v místech, kde jsem měl v úmyslu zatočit doleva, takže bych se octl v krematoriu, pardon u krematoria. A tak jsme táhlé stoupání do Benešova absolvovali v dobré náladě společně.
Jak jsem se přesvědčil osobně, sraz dokáže obnovit i ztracenou kolegialitu, přerušenou násilně dřívějšími nedorozuměními, jež vzniklo třeba střetem emotivního jednáním na jedné straně a trochou přecitlivělosti na druhé straně. To je dobře. Jako turisté si třeba vjedeme občas do vlasů, určitě se často a mnozí neshodneme v jiných oblastech života, ale bylo by špatné, spojuje-li nás jeden nádherný koníček, abychom kol sebe jen chodili a na sebe se mračili. A konečně druhý den, kdy až na jednu další výjimku - Jardu z Kryblice, byli ostatní Trutnované, kteří jinak zajistili slušnou účast, již dávno doma, trávil jsem závěr srazu s úpickými turisty.
EPILOG. Jako organizátory jsme vás předtím nepoznali, přátelé z Benešova. O to milejší překvapení jste nám přichystali vynikající organizací, skvělým programem i přátelským přijetím. Diky.
