|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
24. 10. 1998 KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší KČT Lokomotiva Trutnov Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/ Zajímaví lidé Reportáže z turistických akcí Mladobucká padesátka Ubytování vhodné pro turisty |
Pozvánka na následující ročník Vyhodnocení a reportáž z přípravy a průběhu 29. ročníku turistického pochodu a 22. ročníku cyklojízdy Za trutnovským drakem Stručné dějiny posledních ročníků Draka Jakmile bude seznám termín 30. ročníku akce Za trutnovským drakem, neprodleně se tamto místě objeví. NĚCO STATISTIKY KOLEM VRANÍHO HNÍZDA DOKOLA /reportáž Máši z Vrchoviny FOTOGRAFIE ZE ZÁPOLÍ VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY NĚCO STATISTIKY Datum konání: 28. 05. 2011 Start a cíl: Trutnov - internát Střední lesnické školy Pořadatelé: KČT Lokomotiva Trutnov a Střední lesnická škola Trutnov Hlavní sponzor: ZPA Smart Energy a.s. - poskytnutí finančního příspěvku /za reklamu na propozicích/ Sponzor: Krakonoš spol. s r. o. /poskytnutí piva za uvedení na itineráři/ Organizační zabezpečení: Manažer pochodu: Luděk Šlosar Propozice a itineráře: Luděk Šlosar /pěší trasy - textová část/, Jiří Tichý /cyklotrasy - textová část/, Josef Tuček /pěší trasy i cyklotrasy - mapka// Příprava tras: J. Burdych, A. Sobotková /otázky dětských soutěží, instalace stanoviště dětské soutěže/ Technická pomoc při příprava materiálu pro akci: Marie Vrabcová, Alena Sobotková, Jiří Tichý, Luděk Šlosar Zajištění kontrol: č. 1 /Vebrovka/ - J. Burdych, A. Sobotková, č. 2 /Nad Hrádečkem/ - M. Novotná, č. 3:/Stachelberg/ - využití chodu protipěchotní tvrze/, č. 4 /Bernartice/ - M. John, č. 5 :/Jestřebí bouda/ - využití chodu boudy/ Prezentace: František Teuber, Marie Vrabcová, Jiří Tichý, Josef Tuček Hospodář: František Teuber Psaní diplomů: Richard Cestr, Jana Skalková Zásobování: Lidmila Sakačová, Irena Zapadlová Trasy: pěší: 53 km: Trutnov, Hrádeček, Horní Staré Město, Stachelberg, Bernartice, Petříkovice, Paseka, Trutnov 31 km: Trutnov, Hrádeček, Horní Staré Město, Stachelberg, Nové Dvory, Trutnov 20 km: Trutnov, Hrádeček, Horní Staré Město, Nové Dvory, Trutnov 12 km: Trutnov, Horní Staré Město, Vebrovka, Bučina, Trutnov cyklotrasy: 100 km: TTrutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Choustníkovo Hradiště, Miletín, Lázně Bělohrad, Nová Paka, Pecka, Dolní Olešnice, Pilníkov, Vlčice, Trutnov 77 km: Trutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Choustníkovo Hradiště, Miletín, Zvičina, Dolní Olešnice, Pilníkov, Vlčice, Trutnov 52 km: Trutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Choustníkovo Hradiště, Kocbeře, Staré Buky, Hajnice, Pilníkov, Trutnov 40 km: Trutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Choustníkovo Hradiště, Kocbeře, Staré Buky, Hajnice, Trutnov 17 km: Trutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Staré Buky, Trutnov Kontroly: pěší: K 1 - Vebrovka K 2 - Nad Hrádečkem /rozcestí M a Z/, ev. SK K 3 - Stachelberg - razítko pokladna v pevnosti K 4 - Bernartice - zast. ČSD K 5 - Paseka - razítko Jestřebí bouda cyklo: kontroly nebyly stavěny Podmínky: Počasí: po pátečním dešti nejprve pod mrakem, chvílemi mžení, odpoledne slunečno. Terén: jen místy blátivý. Účastníci: pěší:12 km - 49 /z toho 9 dětí/, 20 km - 22 /z toho 2 děti/, 31 km - 12 - 20 /z toho 1 dítě/, 53 km - 2, celkem pěší - 93 cyklo: 17 km - 3 /z toho 1 dítě/, 37 km - 8, 52 km - 4, 77 km - 1, celkem cyklo - 16 celkový počet účastníků: 100 pořadatelé: 11 Nejstarší účastníci: František Nechanický z Jilemnice /87 roků/ Nejmladší účastníci: Natálie Sadílková z Trutnova /2 roky/ Nejvzdálenější účastník: Emílie a Stanislav Prouzovi a Roman Matějka z Karlových Varů Další nejvzdálenější účastníci dorazili z těchto míst: Louny - 1, Liberec -1, Tanvald - 1, Praha - 1, Mladá Boleslav - 1, Pardubice - 5, Hradec Králové - 1, Jilemnice - 4, Nové Město nad Metují - 4, Broumov - 2. Dík patří všem kteří se na akci jakkoliv podíleli a kteří báječnou atmosféru turistické akce, především účastníkům, stejně tak i pořadatelům Jiřímu Tichému, Marii Vrabcové, Františeku Teuberovi, Josefu Tučkovi, Ireně Zapadlové, Lidmile Sakačové, Jaroslavu Burdychovi, Aleně Sobotkové, Janě Skalkové, Richardu Cestrovi, Miladě Novotné, Manfredu Johnovi /který je veden jako účastník cyklotrasy/, za poskytnutí zázemí Střední lesnické škole, za poskytnutí ubytování jedinému ubytovanému Základní škole, Trutnov, Komenského 399, jmenovitě Martinu Vrabcovi, za finanční příspěvek sponzoru ZPA Smart Energy a.s., jmenovitě Ing. Z. Stuchlíkovi a Ing. J. Křepinskému MBA, za poskytnutí piva dalšímu sponzoru Krakonoš spol. s r. o., jmenovitě Ing. Pechkovi, za razítkování na samokontrolách pak členům Družstva Fortis na Stachelbergu a obsluhujícím na Jestřebí boudě na Pasece. Informace a postřehy:
KOLEM VRANÍHO HNÍZDA DOKOLA V sobotu 29.5. ráno jsem se vypravila prvním vlakem, který přijíždí do Trutnova až 7,41 hod, posílit řady účastníků dálkového pochodu Za trutnovským drakem. Kolem osmí hodiny se mi podařilo vystartovat přes davy dalších nedočkavých turistů, a abych se vyhnula hlavnímu davu, zkusila jsem se dostat na předepsanou trať modré po silničním obchvatu města. Ale, ouha, ponořena do myšlenek jsem vyrazila špatným směrem, a po opuštění městských ulic jsem zjistila své pochybení, kopec s crosovou dráhou, kde vede modrá, byl zcela v úhlu 90ti stupňů odkloněn od mé trati. Takže během zpět, nový směr, a už jsem měla štěstí, mezi uličkami jsem zahlédla skupinku baťůžkářů hledajících modrou značku, takže jsem se dostala na trať. Na předměstí Trutnova jsem objevila zbrusu novou železniční stanice Volanov. Po zcela bezpečné cestě po modré značce jsem opustila město. Cesta byla přeznačena, vinula se na pokraji lesa, klesala roklinami a stoupala prudce do vrchu. Na návrší po opuštění lesa / tady si představuji hlavní vraní hnízdo/ moje kroky překřížila skupina turistů v pravém úhlu, zapojila jsem se za ně, přešla louku a ve stínu lesa je zachránila před smrtí hladem, blouděním.... protože přešli odbočku modré, jistě tu nejdůležitější křižovatku..... Posléze se z neznámých turistů vyklubala skupina přátel turistiky z Nového Města. Za nedlouho mě opustili, vadil jim můj způsob chůze. Modrá značka nás neomylně prováděla zákrutami pralesa, kolem potoka prudce dolů, nahoru, pak zase odbočit, nedalo se logicky předvídat směr, jen se otrocky držet modrého značení, které skutečně nezklamalo. V 9,30 hod jsem najednou vypadla z lesa, a ejhle, Peklo, takže jsem konstatovala, že jsem za 1,5 hod ušla 5 km. Což je skutečně úctyhodný výkon. Po silnici pokračuji již známou cestou a po chvíli odbočuji do pravého úhlu do svahu mezi chaty a stoupám lesem až k Hrádečku. Obcházím soukromou nemovitost našeho bývalého prezidenta, je tu pusto prázdno, nikdo tu není a stoupám po silnici až ke křižovatce se zelenou a k naší kontrole. Paní, která tu provádá kontrolu a razítkuje, mi prozradí, že je tu do 10 hod a že už odchází ( měla to být kontrola do 11 hod), tak ji prosím, ať to ještě chvíli vydrží, že za mnou jdou dvě skupiny turistů. Po zelené lesní cestě pokračuji do Starého Horního města. Procházím na žloutou kolem restaurace U Kousala, jeho lákavá nabídka ve mně vyvolá pocit hladu, takže první kilometry stoupání na Babu využívám k posilnění. Počasí pod mrakem hrozí deštěm, a cestu lemují výstražné tabulky upozorňující na střelbu na živý cíl. S obavami postupuji lesem vzhůru, přecházím na červenou a slyším střelbu. Kolem chaty Vobešlovky běžím a snažím se krýt, vzlášť když vidím kolem sebe množství rozstřílených kusů červené neidentifikovatelné hmoty............. Bezpečně projdu nebezpečnýcm lomem a docházím vojenskému bunkru Stachelberg. Dostávám razítko a jdu si zakoupit občerstvení ve formě teplého Krakonoše, mezitím se mrholení mění v drobný déšť, jediná čtyři místa pod střechou jsou obsazena nějakými svátečními turisty, pivo stejně není k pití, a tak pár minut po 12 hod odcházím směr Trutnov. Drobný déšt mě provází na každém kroku červené, kolem ostrých střelb přeběhnu, potkávám několik živých turistů v protisměru....... rychlým krokem míjím Vebrovku, na Babě odbočuji dolů ke Dvoračce, nechám se očuchat krásným výmarským ohařem, nepodlehnu pocitu hladu a žízně,míjím Dvoračku. Dopochoduji do cíle před 14 hod a hned obracím směr hlavní nádraží a 14,16 odjíždím domů. Počasí se mezitím projasnilo. Toto je mé poděkování hlavním pořadatelů pochodu, jež jsem nestihla projevit v dostatečné míře v cíli pochodu.Ještě bych ráda podotkla, že mi celý den chyběl můj oblíbený pořadatel, ač omluven, chyběl. Máša z Vrchoviny FOTOGRAFIE ZE ZÁPOLÍ: NA STARTU A V CÍLI NA DĚTSKÉ TRASE NA STARTU A V CÍLI na startu při prezentaci obklopila Františka zčásti novoměstská družina. Foto: J. Tuček …. jež se po krátké chvíli rozhojnila o další účastníky z vlaku, jenž dojel od Starkoče. Foto: J. Tuček účastníci pochodu s chutí využívali útulného zázemí turistické akce v jídelně internátu. Foto: J. Tuček Richard ze Zelenče za přispění Jany z Buků přispěli ke zdaru turistické akce se sympatickou novinkou: tištěním jmen účastníků na diplomu. Foto: J. Tuček jubilující oslavenkyně Maruška na startu i v cíli pochodu byla všude, zde se věnovala účastníkům turistické akce v jídelně internátu. Foto: J. Tuček dlouholetý pořadatel Pepík z Kryblice /vlevo/ - prezentován právě Františkem - vychutnal konečně pochod i jako jeho přímý účastník. Foto: J. Tuček stejně jako ostatní děti zaujaly Matěje a Marušku z Kramolny na startu a v cíli razítka. Foto: P. Špreňar stejně jako ostatní účastníky uvítal Matěje a Marušku z Kramolny transparent na rohu lesnické školy. Foto: P. Špreňar děti zleva Maruška a Matěj z Kramolny před stolkem pořadatelů zleva s Jirkou, Joskou I a Františkem a účastníkem cyklotrasy Joskou II. Foto: P. Špreňar NA DĚTSKÉ TRASE Maruška a Matěj z Kramolny se baví na kontrole u Vébrovky s pořadatelkou Alenou - I. Foto: P. Špreňar Maruška a Matěj z Kramolny se baví na kontrole u Vébrovky s pořadatelkou Alenou - II. Foto: P. Špreňar VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Trasa pěkná, počasí takové, jak má být. Pořadatelé výborní, a proto se těšíme na další ročník. Děkujeme pořadatelům za uskutečnění a za práci, kterou si dali. V. a M. Kábrtovi, J. Suchánek, J. Suchánek, M. Rydlo, M. Rousek Úvod - o pochodech všeobecně O turistické akci Za trutnovským drakem 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Statistický přehled účasti Úvod - o pochodech všeobecně. Předesílám, že kdo není naladěn na dlouhé úvahy, bude pro něho nejvhodnější přejít ke konkrétním výše uvedeným ročníkům nebo alespoň na úvodní část, jež se týká "Draka" samotného. Myslím si však, že čím větší bude časový odstup od začátku devadesátých let větší, tím více stojí za to si úvod přečíst, přinejmenším kvůli konfrontaci s vlastními zkušenostmi a názory. Jako snad v každém lidské činnosti znamenaly listopadové události významný předěl i v oblasti poměrně z globálního společenského hlediska takřka nevýznamné - u dálkových a turistických pochodů. Jedním z těch příznivých odkazů, jež nám zůstaly z doby totalitní, jsou dálkové a turistické pochody. Díky původně několika nadšencům máme tu od šedesátých let ojedinělé dědictví - tradice masově pořádaných dálkových a turistických pochodů. V zahraničí se rovněž konají možná i propracovanější, určitě však tradičnější dálkové pochody. V českých zemích však nabyly zřejmě nejmasovější povahy. Jen tak namátkově: vezměme si jízdní řád železniční na trase č. 32 Trutnov - Jaroměř a zkusme si porovnat, ve kterých místech se konají dálkové a turistické pochody. Počítáme-li Trutnov a Rtyně v Podkrkonoší každé jako po jednom místě, napočítáme tu 14 míst, z nich v plných 8 se konají pravidelně dálkové či turistické pochody /Trutnov, Bohuslavice nad Úpou, Velké Svatoňovice, Malé Svatoňovice, Červený Kostelec, Starkoč, Česká Skalice, Jaroměř/!! Jsem přesvědčen, že nejde o ojedinělou ukázku. Do začátku devadesátých let však byl počet pochodů ještě vyšší, po roce 1990 jsme zaznamenali jejich pokles. Důvody tohoto jevu jsou v opravdové zkratce následující: Řada pochodů se tak octla v krizi, mnohde se zvažovalo, zda je dále pořádat. Drtivá většina pak zaznamenala dlouhodobě očividný úbytek účastníků. Věřím, že tento úbytek byl pozastaven, jen v loňském a letošním roce jsme v našem bezprostředním okolí zaznamenali několik nových či staronových pochod. Do podobné krize se dostala i turistická akce /v oněch dobách ještě pochod/ Za trutnovským drakem. Necítím se oprávněn, ani erudován, už vůbec ne dostatečně vybaven potřebnými doklady, abych se zde zabýval úplnou historií akce. Vždyť tento region byl postižen mým příchodem ze středních Čech teprve v červnu 1980, kdy se pochod rodil /1. ročník se konal v roce 1982, cyklojízda se musela poprvé konat v roce 1989/ a kdy jsem jen matně něco věděl o dálkových pochodech a kdy jsem teprve zde hledal seberealizaci. Poprvé jsem šel pochod v roce 1984 /27. 05./ na trase 35 km jako svůj první pochod vůbec. Cíl byl v tehdejším Státním statku na začátku Polské ulice a v paměti mi utkvěly velké davy lidí a hodně pořadatelů, z nichž řada byla klidná, protože netušila, že jednou je vystřídám, případně s nimi budu vykonávat funkcionářskou činnost. Jako klient jsem se zúčastnil pochodů celkově v letech 1984, 1985 /jako své první "padesátky" v životě, 1986, 1987 a 1990. Kromě prvního roku jsem si zaznamenával počty účastníků, a ty jsou na současné poměry jako vytaženy z vědeckofantastického románu:
To je paleta, co? Začátek devadesátých let poznamenal rovněž i náš odbor, zvláště s přihlédnutím k tomu, že jeho členové jako členové Lokomotivy Trutnov požívali předtím výhod spočívajících v tom, že na turistické akce dojížděli vlakem zdarma na základě vyplněného formuláře potvrzeného průvodčím, přičemž za jednu cestu platila Lokomotiva Trutnov tehdejšímu ČSD symbolickou cenu 1 Kč. Poté, co jsme o tuto výhodu někdy v roce 1991 přišli, ubyl rapidně i počet členů. Z odboru - ovšem spíše z jiných důvodů - vystoupili postupně báječní a obětaví funkcionáři Matuna, Krása, Částek, Wolf, Tejkl, Komínová a další, někteří ve své aktivitě z důvodů zdravotních nebo z důvodu zaměstnání poněkud ustali. Z aktivních funkcionářů se staré gardy zbyl prakticky pouze Vacek. Do podobné krize se dostal i pochod samotný. Až do roku 1990 bylo uskutečnění pochodu spojeno s osobou charismatického a dnes už legendárního Karla Krásy, který pochodu zajistil vynikající zázemí právě ve shora řečeném Státním statku. Jak bylo řečeno, ten bohužel z odboru a z turistiky odešel. V roce 1991 se pochod neuskutečnil vůbec. Pro rok 1992, ba i pro léta další se již rýsovala podobná situace, když na schůzi výboru 11. 12. 1991, t. j. poměrně již dosti pozdě na uskutečnění pochodu v dalším roce, selhaly nervy jednomu z členů výboru v tom smyslu, že se ujal hlavního manažerství pochodu, kterému je souzeno až do těchto dní. V tomto smyslu je možno rozdělovat historii turistické akce Za trutnovským drakem na dějiny "za Krásy" a novodobá "po Krásovi". Zatímco v prvním části chybí podklady a především čas pro jejich vyhledání a zpracování, pro druhou chudší část jsou k dispozici a jsou předmětem dalších řádků. Jak se dočteme u historie roku 1992, první "novodobý" ročník poznamenala improvizace spočívající v tom, že trasy byly vymyšleny na poslední chvíli a rovněž realizovány TOM pod vedením Ing. Ehrenbergera na trasách sice atraktivních, nicméně těžko značitelných, čímž došlo k tomu, že hodně účastníků bloudilo. Samozřejmě tento nedostatek se mezi turisty roznesl a po určitou dobu turistická akce velmi těžko získávala alespoň část své předchozí "klientely". Dlužno říci, že novým pořadatelům se, pokud jde o účast či oblibu nepodařilo, obnovit starou a stále tedy zašlou slávu akce. Podíl na tom má konkurence pochodu ve Dvoře Králové nad Labem zařazeného do seriálu pochodů IVV, především pak konkurence akcí v našem městě samém, zvláště připadají-li na stejnou dobu oslavy Dětského dne. O obecnějších příčinách viz první úvodní kapitolu. Na druhé straně se podařilo novým pořadatelům zajistit akci doufejme stabilní zázemí a charakteristický image. Především se podařilo nalézt sponzora - ZPA CZ spol. s r. o., na jehož doméně se shodou okolností nacházejí tyto stránky. Tento sponzor přispívá na uspořádání akci ročně sponzorským příspěvkem 3.000 Kč, resp. 4.000 Kč. Dále pak umožňuje pořadatelům vytisknout 600 ks propozic pochodu, 500 ks itinerářů pěší části pochodu a odeslat poštou firmy zásilky související s akcí v hodnotě do 100 Kč. Z pohledu uskutečnění akce je tato pomoc nedocenitelná. Rozhodující zásluhu na podpoře firmy má její generální ředitel pan Ing. Jaroslav Jirman, jinak také člen KČT Lokomotiva Trutnov a stále nadšený a aktivní turista. Vlastní zázemí či týl akce byl zprvu nalezen v Domě dětí a mládeže v ulici na Struze, poté, co její budova přešla pod Střední lesnickou školu a dům se přesunul do Frimlovy ulice, podařilo se na tuto změnu zareagovat zajištěním spolupráce s touto školou a týlem se stal blízký internát školy. Střední lesnická škola nám poskytuje možnost skladování věcí těsně před a pochodu ve vrátnici, pro den pochodu nám poskytuje halu internátu, pro pořadatele pak jídelnu a kuchyni pro uvaření čaje pro účastníky a občerstvení pro pořadatele, jakož i pro chlazení studených nápojů. Pro tyto účely vyčleňuje šéfa kuchyně nebo jeho zástupkyni, věnuje se nám též i dle potřeby přítomný vychovatel. Zásluhu na tomto šťastném stavu má ředitel školy pan RNDr. Josef Štich. Bylo nápadem tehdejšího člena výboru Vládi Škopa navázat spolupráci též s družstvem Fortis, které se zasloužilo o obnovu a zpřístupnění největší protipěchotní tvrze na Stachelbergu. Hlavní kontrola nyní pěších akcí se koná zde a Stachelberg dává turistické akci charakteristický výraz jako třeba Zvičina pochodu O Žižkův šít nebo Černá Studnice pochodu Krajem českých sklářů nebo Babiččino údolí pochodu Babička. Zde se pořadatelé těší přízni RNDr. Miroslava Kejzlara, ředitele OHES v Trutnově. Přátelé z družstva Fortis zajišťují kromě vlastní kontroly i doznačení trasy vlastním značením od silnice nad Babím k tvrzi, dříve i odzdola od silnice z Křenova na Prkenný důl, dokud tu šťastným nápadem nebyla vedena zelená značka. Dále zajišťují na kontrole občerstvení se slevou 5 Kč, kterou na základě předložených útržků dotuje pořadatel tím, že družstvu Fortis rozdíl doplácí. Konečně - v tomto případě zásluhou Čerta - se úspěšně rozhořela spolupráce s pivovarem Krakonoš, jenž poskytuje pořadatelům zdarma pivo, v posledních letech se množství poskytovaného nápoje stabilizovalo na 2 přepravky piva Krakonoš 12 st. a 2 přepravky zdejší desítky /letos jednu přepravku představovalo pivo černé/. Pivo se slevou prodává pořadatel, takže i toto je vítanou příležitostí zvýšit skrovný výtěžek z akce. Pivovar přispívá i propagačními materiály /pivními tácky a taškami/. V pivovaru nacházejí pořadatelé souznění s ekonomickým náměstkem Ing. Františkem Pechkem, jinak úspěšným vytrvalostním běžcem veteránských kategorií. Na uspořádání pochodu má zásluhu i kamarád Vašek Čech ze Žacléře, který nám pomáhá zajistit kontrolu v Žacléři ve vhodné restauraci, naposledy v penzionu Na náměstí tím, že dojedná její dřívější otevření a zajistí razítko. O cyklotrasy se pravidelně stará člen odboru Ing. Jiří Tichý, jemuž k přípravě materiálů na pochod zcela vystačí jeho mateřská firma ABB Energo s. r. o. Poté, co přestala možnost ubytování vzdálených účastníků Na Nivách, podařilo se zajistit pravidelně ubytování v tělocvičně základní školy V Domcích /v Šestidomí/ zásluhou manžela členky našeho odboru pana Miroslava Holého, který tu zastává funkci školníka a své úlohy je ochoten se zhostit i za situaci, kdy jeho činnost není tak efektivní, neboť počet přespávajících se rok od roku snižuje. Na pochod přispívá též finančním příspěvkem i město Trutnov. Odbor naštěstí dosud skrývá ve svých řadách dosti členů schopných vykonávat kontroly. Příčí se totiž filozofii hlavního manažera turistické akce, jinak nadšeného účastníka pochodů, kontroly šidit, neboť ty dodávají především pochodům nejen větší regulérnost, především pak tu správnou atmosféru. Celkový počet kontrol se pohybuje od šesti do sedmi a pouze na Rýchorské boudě a v Žacléři využíváme razítka u pultu a nedosazujeme do kontroly své členy, podobně je tomu na Stachelbergu, kde však tento účel plní členové družstva. Spokojenost v tomto směru střídají obavy z budoucnosti, protože většina obětavých pořadatelů je věku důchodového, snad se nám postupně podaří případné mezery zacelovat, zvláště když se objevili mladí pořadatelé Ing. Tichý, Frimlová, Vrabcová nebo Mikula. Určitý, možná až pravidelný řád se podařilo vnést do tras pochodů. Od roku 1993 se pravidelně s minimálními obměnami střídají tři druhy tras. Lze uvážit, zda nepřispět ještě další čtvrtou variantou. A nyní můžeme směle přikročit k historii posledních ročníků od roku 1992. Pramenem jsou údaje z pravidelné zpráv, jíž jsme povinováni po uskutečnění akce poskytovat sponzorovi, zpestřením je vždy pět vybraných zápisů z kroniky a ve dvou případech výňatek z dopisu, resp. reportáž autora textu těchto stránek. 1992
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Pochod se nám líbil a i hry byly pěkné. Gabriela Výborná, Lucie Filipová, Klára Výborná, Tomáš Tauchman Pochod se nám líbil, až na to, že tam nebyly žádné pohádky. Katka Vašíčková, Petra Hurdálková, Romana Buršová Můj nejhezčí pochod! - Trasa 35 km výborně značená, profil trasy členitý, což mě vyhovovalo. podpis nečitelný Dnešní "Drak" se nám nesmírně líbil, zejména 1/ Parádní trasa s minimálním "asfaltem" 2/ Dokonalé značení - zejména vlastní - to se tak hned nevidí! 3/ Perfektně chlazené pivo v krizovém místě Prostě: paráda! Děkujeme moc organizátorům a doufáme, že vydrží další roky! Jeníček, Křivský, Vrabcová 10. ročník pochodu drak trasa 28 km stála za kopanec od KONĚ Andrle Jan KDE JE FRÁŇA, JÁ HO ZABIJU Když jsme se v lednu rozhodovali, zda budeme pokračovat v pořádání dálkového pochodu "Za trutnovským drakem" alespoň po ročním intermezzu, a když se nikdo ve výboru neměl k činu, zželelo se mi pochodu natolik, že jsem to vzal, ovšem s podmínkou, že se úlohy s ohledem na pokročilý čas rozdělí. To se stalo, protože u nás o aktivní členy není stále nouze, jenže důsledkem bylo například, že jsem - ač manažer pochodu - neměl ponětí /a dodnes nemám/, kudy se některé části tras pochodu šly. Takže se v květnu za krásného slunečného dne na startu v Trutnově sešlo přes 300 lidí a jeden pes, jenže především na trase 28 km, kde na deseti kilometrech bylo vlastní značení, nám nějaký "sup Llana estacada" trať natolik přeznačil, že větší část lidí z této trasy nepřišla /musím se konečně vyptat, kudy se šlo, abych zřejmě zbělelým kostem účastníků zajistil důstojné uložení do země/. Z celého pochodu si vlastně vybavuji jediný okamžik, kdy jistý muž z Lipek v Červeném Kostelci - rozevlátými vlasy a vlajícím vousem v té chvíli ne nepodobný kováři Jechovi na známém to Purkyňově obrazu /pikantní je, že vzdor této podobě se jmenoval Jarda a příjmením podle jistého živočišného tuku/ - po desetihodinovém bloudění mával těžkým kladivem, které sebou kdožvíproč nosil, a křičel polohumorně i polovážně: "Kde je Fráňa, já ho zabiju" /pozn. náš předseda/. V té chvíli jsem se tomu člověku nesnažil vnutit názor, že s trasami mám mnohem více společného já než zmíněný předseda. Ačkoliv nejde o pohádku, celá záležitost skončila happyendem, neboť jsem dotyčnému napsal dopis, v němž jsem mu celou situaci vysvětlil, načež mi odepsal, že je vše v pořádku. Konečnou dohrou bylo pak, že jsem se od jednoho svědka dověděl, že můj dopis byl čten širokému plénu na dalším pochodu a vzbudil pobavení, především jeho věta: "A tak došlo opět k typické situaci dnešních dnů, kdy jedni se snažili něco dobré pro lidi udělat a jiní jim tuto snahu pokazili". /výňatek z dopisu/ 1993
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Pochod byl pěkný, značení dobré, škoda, že pršelo. Příští rok přijedeme zas. za T. J. Spartak Pilníkov vz. Prokopcová Pochod byl pěkný, za rok přijedeme zase a přivezeme lepší počasí. Kabrhelovi z KČT Náchod I když pršelo, jen se lilo, bylo to bezva. Za rok určitě zase. Vrabcová - KČT Trutnov Pochod byl pěkný, dobře zorganizovaný. Překvapil nás zpřístupněný bunkr s pěknou expozicí a občerstvením. Hálková, Nevěčný Pochod výborný, pivo dobrý, lidi taky, počasí špatný, ale vzhledem k tomu, že dva měsíce nepršelo, tak to nebylo tak špatný. Pepa Jüngling - Olomouc 1994
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Lehko na duši, vůbec ne těžko v nohách! Díky pořadatelům H. Potůčková Je to nádherný. To počasí, které se zlepšilo po urgenci pořadatelů, bylo senzační. Včera déšť a mráz, dnes slunce a teplo. Ahoj. Blahoš Vodvárka, Tomáš Vodvárka Dobrý turista vyrazí, i když čeká, že bude pršet. Ale dokázali jste to vybrat. Díky za dobrou reprezentaci oblasti. Jiří Babovák - předseda oblasti KČT Krkonoše a Podkrkonoší, Péťa Babováková, Jan Babovák Byl jsem na první organizované akci /i když chodím stále/ a jsem velmi spokojen. Výborné počasí, pracně vyrobený bezpečný přechod přes vodu, dobrá organizace. Chce to získat více účastníků. Pochod doporučím dalším společníkům fy ZPA CZ /sponzorům akce/. Karel Havel Bylo to pěkné, nejlepší dojem na mě zanechal 4 km přejezd hřebínku ze Starých Buků do Nového Rokytníku. Při dnešním mohutném rozvoji horských kol bych doporučoval trasu na horské kolo /ne dlouhou - asi 15 - 20 km/ okolím Trutnova nebo asi tak 70 km přes Jestřebí a Vraní hory/. S pozdravem Ant. Feigl 1995
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Trasa cyklo 100 - perfektně stavěná, kopcovitá - "ušitá" pro vrchaře. Děkuji podpis nečitelný Dnešní pochod byl velmi pěkný, šlapalo se fajn a trasa 34 km byla velmi dobře vybraná. Počasí nám přálo, co si můžeme více přát. Netolická Tento víkend byl a vlastně je jak pohádka. Nejdřív doma zlá noční můra, že se ani nechce jít, ale pak krásný happy-end v podobě Stachelbergu a vlastně celé krásné trasy. Nohy jsou cítit, ale ta čistota tam uvnitř - v duši - ta se nedá popsat. Snad jen DÍKY. Kopretinka Tož, pochod byl dobré a počasí jste zařídili výborný. Jak mi u nás říkáme, vysereme se na meteorology a jděme. Příští rok zas. Pepa Jüngling - Olomouc, Dobré hospodář, Miloš Durdálek Díky pořadatelům za pěkně připravený pochod krásnou krajinou, který jsem i díky vzornému značení absolvovala v pohodě. Dana z Polabské nížiny SOUČÁSTÍ DOBŘE SEŘÍZENÉHO SOUKOLÍ Uskutečnění jakékoliv větší turistické akce pro veřejnost je kolektivním dílem mnoha obětavých pořadatelů. Stačí jedna neobsazená kontrola na strategicky důležitém místě a celý dojem z pochodu je smazán. Při pořádání takovéto akce se nesmí zapomenout na tisíce zdánlivých maličkostí, jejichž zajišťování je mnohdy podobno dramatu procházejícímu svým obsahem různými katarzemi ke kýženým peripetiím. Do posledního "předdrakovského" týdne vstupuji s vráskami na čele. U sponzora se porouchal stroj, na němž mají být vytištěny itineráře, nedaří se stále obsadit kontrolu č. 1 před Vraní výšinou. V pondělí se situace rozuzluje, itineráře budou natištěny, byť modře, na místo kontroly pak uvádím obětavého kolegu, který zde v sobotu pobude. Dále ještě zjišťujeme, že se nemusí dostávat diplomů se správným předtiskem. Na poslední chvíli se podaří objednat samolepky, které perfektně diplomy přeznačí názvem toho správného pořadatele. Ve čtvrtek přicházím do práce značně popuzen. Plakáty signalizují, že se souběžně koná populární pochod Václavice - Havlovice. "To je o nejméně padesát lidí u nás méně" - myslím si. Ze splínu mě probere telefonát známého borce Pepíka ze Sezemic /"tak co, koná se pochod?"/, který slibuje, že přijede. Říkám si fanfarónsky - "Tak vidíš, opravdoví pěšáci nevolají do Úpice, nýbrž Tobě". V pátek při pohledu na zachmuřenou oblohu se bojím téměř vydechnout, abych nevyvolal déšť, když doznačuji část trasy nad Petříkovicemi, táži se v duchu v předzvěsti špatných předpovědí: "Pro koho to vlastně dělám?" Ráno v den D jsem probuzen budíkem o hodinu dříve /špatně jsem si nařídil budík, ještě že to nedopadlo obráceně - o hodinu později/. Ve 4,15 hod. vyrážím doznačovat "desítku", přes dřívější probuzení mám "sekeru", na start dobíhám později, až v 5,50 hod. Nadávám si v duchu - opět v poklusu a pozdě. Škoda, že nejsem zticha. Uslyšel bych bezpochyby jasné klapnutí, jak se celý ten mechanismus pochodu složený z obětavých našich pořadatelů i členů Domu dětí a mládeže dává do pohybu. Na startu již zařizují vše potřebné Petr a hospodářka odboru. Trousí se první "padesátkaři", nejen z Prahy, Liberce, tradiční výprava od Mladé Boleslavi, ale dokonce hoši z Olomouce. Samozřejmě přijíždí i řečený borec ze Sezemic. Venku se ukazuje, že chladné, ale slunečné průzračné počasí vydrží. Ale to již přicházejí další kolegové, aby startovali delší trasy, vůbec nepochybuji o tom, že v těchto chvílích se na určená místa v určeném čase dostavují i členové našeho odboru na kontroly. Začíná obrovský mumraj na kratších trasách, nechybí tu tradiční početná výprava dětí z Pilníkova, stejně tak odtud nejstarší účastník Toník. Nával na startu zklidňují a korigují jiní zkušení a klidní kolegové, pevné vlády nejen ve věcích nejen ekonomických se chápe naše hospodářka, v ředitelně již nadpisuje diplomy obětavá ředitelka DDM, později tolik oceňovaný čaj připravují starší členky našeho odboru. Je deset hodin. To je důležitý předěl. První část dne D, kdy se rozhodlo o počasí a účasti je za námi. Ukazuje se, že účast bude vynikající, alespoň na současné poměry. Druhá část dne je neméně důležitá - příchod účastníků a jejich spokojenost či nespokojenost. První se objevuje v cíli účastník, který "desítku" běží. Naštěstí nepotvrzuje mé obavy, že jsem tuto trasu "natáhl". Objevují se ti, jejichž účast na pochodu mám nejraději, rodiče s dětmi, jejichž spontaneita, s kterou se vrhají na razítka i kroniku, svědčí, že se jim pochod líbí. Účastníci si libují /a zápisy z kroniky do potvrzují/ pro pěknou viditelnost na hory, pro dobře uspořádané soutěže pro děti u Dvoračky, dokonce i pro pěkně stavěné trasy, jen cyklistům bylo trochu zima. I účastníci nejdelší tras jsou spokojeni. Poslední účastníci přicházejí po časovém limitu. Paní ředitelka přesto ochotně nám dovoluje čekat na poslední účastníky, vůbec máme v Domě dětí a mládeže pěkný pocit, že jsme tu milými hosty. Později - již po pochodu - spláchnu s nejbližšími kolegy starosti dne dvěma pivy v restauraci Antigua. Tak vypadal letošní rok z pohledu jednoho z pořadatelů. 1996
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Cyklistické trasy byly voleny velmi dobře. Převážně jsme jeli mimo hlavní silniční provoz a tím více jsme se mohli dívat po okolí Rýchor a Vraních hor. Za vše děkujeme pořadatelům. Petr Rosůlek - Rokytnice nad Jizerou Byli jsme tady, bylo to fajn, ale objednali jste moc velké horko. A jeden zážitek z cesty: Tatínek vlez do bunkru, je to náš všeuměl, s periskopem však zacházet neuměl, a tak hned zakrátko, rozbil jim tam zrcátko. Břešťovští z Vrchlabí Jak to děláte, že máte vždy tak hezky? Trutnováci chválí Bohuslaváky a my zase chválíme Trutnováky. Ahoj. bez podpisu Kluci, mně se to dneska líbilo! Líbí se mně po značkách! Jarda Máslo Milí kloučkové, pochod byl dobrý, zásobování našich panděr též fungovalo - díky vám, kluci, příště přijedu zase. Pivní šelma 1997
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Velice dobrá akce, to jen hlupák se jí nezúčastní. Napříště objednat lepší počasí! Děkuji. podpis nečitelný - KČT Jablonec nad Jizerou Pochod se mi líbil, více takových nekomerčních akcí pro všechny, kdo neradi tráví víkendy na gauči před televizí. Karel Kostka Ráno uvítal nás déšť, řekly jsme si - vem to nešť. Kdopak by se lekl vody? Snad holky do nepohody? Tak to ani náhodou! "Poručíme větru dešti" tu už dávno neplatí, stejně jsme se zařekly - nesmíme zmoknout na trati. No - a ono to náhodou vyšlo, takže to bylo moc fajn. A příští rok - chtějte - nechtějte - nás tu máte zas. A díky za tak perfektní akci. Jessika, Míša, Dášeňka Pasekovy Dálkový pochod Za trutnovským drakem se nám vydařil, značení bylo perfektní až na to, že mezi Libčí a Křenovem bylo pěkný blátíčko. Jinak se nám šlo perfektně, počasí bylo jako stvořené na náš pochod. Za rok se těšíme na další pochod Za trutnovským drakem. Ať žijou Trutnováci!! S pozdravem rodina Kousalova V rámci naší týdenní cykloturistické akce jsme se zúčastnili TP Za trutnovským drakem. Počasí nám nepřálo, ráno pršelo a bylo nepříjemné chladno. To nás ale neodradilo. Navštívili jsme zajímavá místa a obdivovali zajímavosti zdejší krajiny. Odpoledne se počasí zlepšilo, a tak jsme se spokojeni vrátili do cíle. Akce se zúčastnili: za KČT Prazdroj Plzeň Václav Šlajer, za KČT Baník Líně 5 dalších podpisů 1998
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Chtěl bych poděkovat za výbornou organizaci pochodu krásnou přírodou. Příští rok opět nashledanou Stanislav Pokorný - Opočno Trasa náročná, byly poskytnuty služby, které se vymykají běžnému režimu života. Díky. bez podpisu Bylo to super - zmokly jsme a na sluníčku uschly. Moc toho nevím, ale jedno je mi jasný, že jsme zabloudily - málem Katuška Moravcová a Evička Koritenská Bylo horko - třesky plesky, teď jsme suchý jako tresky, tak jsme sekli s pochodem a na pivo rovnou jdem. Ale že to bylo skvělý - tak nás čekejte zas! /bohužel?!/ Jessika a Míra a Dášenka Pozdrav z Nového Boru a Liberce po úspěšném zdolání trasy 34 km! Počasí přálo a před bouřkou se dalo schovat /věděli, kam mají stavět pevnost/ Roman Waldhauser a Jiří Janeček 1999
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Přišel jsem, promokl jsem, spokojen jsme se projel a spokojeně dojel a posléze spokojeně odjel jsem. Péťa Kunc z Trutnova /z KČT Úpice/ Díky za milé přijetí, ochotu a dobrou vůli. Klementová - Bojkovice Pěkná trasa, měli jsme se dobře. 12 dětí z 1. B "od letadla" Perfektní pochod, jediná chyba, že Luděk pro kamarády nekoupil ferneta. J. Kovářová Pochod Za trutnovským drakem, kterého jsme se zúčastnili, se nám moc líbil. Jednak šel překrásnou krajinou, pak bylo nádherné počasí a v cíli jsme měli možnost si dát spoustu nádherných razítek. Zároveň pořadatelům děkujeme za pěkné upomínkové předměty. Příští rok, když nám to vyjde, tak bychom opět rádi přijeli. podpis nečitelný - z Prahy 2000
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Nejvíce se mi líbilo, jak mě učili střílet z luku do terče. Martina Švertšalová - Trutnov Děkujeme za dobře proznačenou trasu, nikde jsme nebloudili. Kabrhelovi - KČT Náchod Pěkná krajina, špatné značky okolo Špičáku, dobré pivo, hodně much, dobrý oběd. Václav Čech - Žacléř Bylo velké horko, trasa byla místy obtížná, ale bylo to krásné, budu na to vzpomínat, jsem sto kilometrů od Trutnova. Slaninová - Bojanov /pozn. účastnice cyklotrasy/ Ráno bylo pěkné parno, dát si vandr není marno, a perfektní nálada fůry smíchu nakládá, šest kiláků silnice stálo za prd velice, potom mech a kapradí všechno nám zas nahradí, piv po cestě bylo dost, v každé hospodě jsem host, cesty dobře značené, hodit kufr? ne to ne? ušli jsme do a jdem spát, s láskou na vás vzpomínat. Díky, bylo to fajn. Jessika, Bessi, Dášeňka 2001
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Kronika bohužel nebyla použita: cíl byl v Trutnově a v Žacléři, bohužel jsem ji zaslal do Žacléře, kde nebyla využita, měl jsem ji ponechat v cíli v Trutnově, kde bych ji dozajista využil. FRAGMENTY - I. variace - pro "Draka" Termín letošního 8. srazu turistů oblasti Krkonoše a Podkrkonoší připadl letos na tradiční termín konání turistické akce Za trutnovským drakem. Pořadatelé této akce se této okolnosti přizpůsobili tím, že kromě krátké 11-kilometrové pěší dětské trasy po dohodě s pořadateli ukončili další trasy, tj. cyklotrasy 26, 60 a 90 km a pěší 14, 23, 35, 45 a 53 km v Žacléři v místě srazu. K tomu účelu jsme pro odbavení účastníku "Draka", kteří dorazili do cíle v bufetu U Holuba v Žacléři vyčlenili dva pořadatele, kteří tyto účastníky odbavovali a zároveň je nasměrovávali k pořadatelům srazu ve stejné místnosti. Záměrem bylo, aby se účastníci této akce pořádané KČT Lokomotiva Trutnov stali současně účastníky srazu. Tomu odpovídalo startovné, které se blížilo součtu startovných na "Drakovi" i na srazu, přičemž plnou výši startovného za sraz pořadatelé z Trutnova odevzdali ještě v sobotu pořadatelům ze Žacléře. Na druhé straně všichni účastníci končící svou pouť v Žacléři obdrželi kromě diplomů a případně nášivek i "požitky" účastníků srazu, především pamětní brožurku a knihu dle výběru. Z výše uvedených důvodů jsem nemohl prožit atmosféru srazu a moje svědectví je okrajové, je spojeno první den s pořádáním "Draka" a zachycuje spíše z celého srazu nesouvislé fragmenty. V průběhu startu v Trutnově se ukázalo, že drtivá většina účastníků se s netradičním řešením "Draka" seznámila již dříve v propozicích, v mém článku v Radničních listech a na mých internetových stránkách a téměř všichni přijali toto netradiční řešení disciplinovaně a s pochopením. prezentace připravena. Zleva: F. Vacek, J. Baudyš, M. Vrabcová a V. Sedláček, který je členem KČT Jilemnice a přesto vítaným způsobem vypomohl. Foto: L. Šlosar prezentace v plné práci. Foto: L. Šlosar Nejzajímavější událost, kterou jsem v době ukončení startu zažil, nesouvisela přímo se srazem, nýbrž s 11-ikilometrovou "trutnovskou" trasou a je svědectvím toho, co všechno může potkat pořadatele pochodu. Událost souvisela s telefonickým hovorem z předchozího dne, ke kterému ani nemuselo dojít, kdybych se předešlého večera o pět minut neopozdil z domova na odchodu na vytyčování vlastního značení. Volal mi člen T. J. Zora Praha, ptal se mě na cestu z autobusového nádraží na start a zvěstoval mi, že v sobotu po čtvrt na deset, t. j. asi půllhodinu před uzavřením startu, přijede na onu 11-ikilometrovou skupina zrakově postižených turistů ze shora uvedeného odboru. Když na start přicházeli už ojedinělí účastníci, vzpomněl jsem si na včerejší hovor a vyrazil jsem v kritickou dobu na horní část Krakonošova náměstí a dlouhým průhledem skrze náměstí až k okresnímu úřadu, jenž se nachází proti autobusovému nádraží jsme seznal, že nikdo připadající v úvahu ke mně nesměřuje. Nedalo mi to a akci opakoval asi o čtvrthodinu později, kdy už se nachyloval čas vymezený pro prezentaci. Jen jsem došel na náměstí, které je minutu dvě vzdáleno od místa startu, spatřil jsem před sebou konec skupinky lidí mířící na dolním kraji náměstí o ulici níž, kudy by se na start těžko dostávali. Skupinku jsem doběhl, zjistil jsem, že jde skutečně o hledanou skupinu a zavedl ji na start, kde už pomalu ukončovali prezentaci. S ohledem na vymezenou dobu prezentace příchozích jsem dohodl s vedoucím, že členové jeho výpravy nebudou spěchat, dojdou po vymezené trase do města až po vymezené době a že jím pošlu diplomy poštou, což jsem skutečně hned po akci dodržel. Teď ovšem nastal další problém: Muž na kontrole č. 1 před Vraní výšinkou měl za třičtvrtě hodinu ukončit svou činnost a uklidit fáborky vlastního značení, bez něhož by se účastníci neznalí místních poměrů nedokázali dostat na další kontrolu na Dvoračce. Ještě štěstí, že tu byli Maruška z Trutnova a Vláďa z Kruhu, z nichž Marušku na start povolal až na poslední chvíli Fráňa a k níž se Vláďa solidárně připojil. Ti se po účinné pomoci na startu zrovna hotovili na jednu z tras pochodu a ochotně šli po modré značce na kontrolu č. 1 našeho spolupracovníka zadržet až do příchodu skupiny na kontrolu. Já sám jsem sedmnáctičlennou skupinu, která se stávala z vedoucího a osm dvojici - průvodce a zrakově postiženého - pomalým tempem až k blízkosti obchodního domu Hypernova a byl jsem dost nešťastný z některých nedostatků ve značení této trasy. Celá záležitost měla ještě následující dohru: I přes toto opatření mé obavy neustávaly. Při příchodech účastníků z 11-ikilometrové trasy do cíle si jich podstatná část stěžovala, že kontrolu č. 1 minula. Naštěstí jsem se dodatečně od našeho muže z kontroly dověděl, že naše skupinka kontrolu našla. Když jsem však v pondělí ráno likvidoval své vlastní značení z přední části Zelené louky na Dvoračku a zjišťoval, že je z větší části strhané, mám tedy obavu, zda skupina došla ke Dvoračce. Dostala se však aspoň zpět do civilizace …… Vraťme se k průběhu "Draka" a následně srazu. Výhoda netradiční situace spočívala v tom, že jsme v cíli skončili již ve 13 hodin a já jsem osobně mohl po mnoha letech se zúčastnit "Draka" i aktivně, byť pouze na trase 23 km. Vyšel jsem nekompromisně přesně ve 13 hodin, protože jsem měl mimořádně silnou motivaci dostat se na Rýchorskou boudu co nejdříve, nejpozději do 16 hodin. Věděl jsem, že to musím dokázat za každou cenu, i kdybych měl nahoře padnout. Zpočátku, když tomu profil terénu odpovídal, jsem z méně častých mírných klesání i sbíhal. Mezičasy byly tak dobré, že jsem si odběhl do protipěchotní tvrze Stachelberg pro razítko kontroly pochodu. Jako hlavní manažer jsem totiž na účastníky jako pes a jak se znám, určitě bych si v případě chybějícího razítka diplom "Draka" nevydal. Vchod bunkru jsem opustil po čtvrt na tři a po intenzívním stoupání na Dvorský les, odkud jsem již táhlé klesání k rozcestníku blízko boudy nesbíhal, jsem dorazil na Rýchorskou boudu v 15,35 hod. a krom jiného jsem si stačil dát zasloužené jedno pivo. Konec pochodu proběhl pro mě v mimořádně pěkné atmosféře. Do cíle jsem z Rýchorské boudy odešel v 16 hodin ve společnosti, ve které se cítím moc hezky, s Janou z Buků a s jejími dětmi prostředními v celkovém sledu - 11-iletou Míšou a 10-iletým Kubou. Obě děti šly poprvé v životě pětatřicetikilometrovou trasu a nebylo to na nich znát. Po zbytek trasy měly obě báječnou náladu, Míša - výborná gymnastka - si na závoře neodpustila pár výmyků a Kuba - jindy vážnější /pokud mohu být tak drzý a posuzovat to vůbec/ - byl samý smích. Báječné děti! to není záběr s rodinného výletu 100 kroků od autíčka, nýbrž závěr poctivě odšlapané "pětatřicítky" těsně nad Žacléřem. Zleva: Kuba, maminka Jana a Míša - všichni z Buků. Foto: L. Šlosar Když jsem se rozloučil s Janou a s jejími dětmi a po čtvrt na sedm večer za stále pěkného slunečného dne opouštěl Žacléř, drželo se mě štěstí i nadále. Těsně za městem mi zastavil řidič a dovezl mě až na odbočku na Peklo poblíž mého bydliště Zelené louky na severním kraji Trutnova. Tuto část celkové reportáže z "Draka" a srazu jsem napsal speciálně pro tyto stránky. 2002
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Líbilo se nám to. Mohly by tam být pro děti soutěže. Dadok Byl to ten nejlepší pochod, co jsem zažila. Blanka Jírová Pěkně navrhnutá cyklotrasa 69 km. Dobře byla určena trasa po cyklotrasách Podzvičinska. Na Zvičině jsem si užil tak vedra, že jsem se musel schladit jedním krásně vychlazeným Gambrinusem- A na závěr má obvyklá fráze: "Přišel jsem, projel jsem, spokojen odjel jsem". Peťa Kunc z Trutnova - Jestřebí boudy - z elitního klubu Úpice Dnes jsme šli 11 km. Byla to krásná trasa. Ještě jsem tudy nikdy nešla. Byla i dobře značená. Moc děkujeme a těšíme se za rok nashledanou. podpis nečitelný Pochoďák se nám líbil, počasí nám přálo. Dětská trasa by mohla vést více přírodou než po silnici. Za rok nashledanou. Jirákovi a děti 2003
NĚKOLIK FOTOGRAFIÍ Z TURISTICKÉ AKCE: na rohu Střední lesnické školy vítal účastníky poutač turistické akce s tradičním emblémem draka. Foto: L. Šlosar internát se SLŠ v Trutnově s prosklenou verandou, za níž se nachází vstupní hala, jídelna a kuchyně, jež tvoří zázemí turistické akce. Foto: L. Šlosar první účastníci kupí se ve vstupní hale internátu SLŠ u stolku, jemuž vládne Fráňa z Trutnova. Foto: L. Šlosar oporami skromného pořadatelského sboru na startu a v cíli byli též Hana a Pepík z Trutnova. Foto: L. Šlosar jedním ze sponzorů turistické akce byl též trutnovský pivovar Krakonoš. Foto: L. Šlosar VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Cykloturistika volená krásnou krajinou. podpis nečitelný Pochod je situován krásnou krajinou a prostředím. Díky. Avšak trasa 11 km s dětmi přes 12,00 a časově nutná kontrola nedává příliš možností a větší účasti rodičů s dětmi. Děkujeme. podpis nečitelný Bylo to bezva, krásné výhledy, vypili jsme, co se dalo, i vodu z příkopu /teda tu jenom Bessina/ a už se těšíme na spálená ramena a příští ročník. AHOJ. Věra "Jessika" Paseková a fena Bessina Byl to hezký pochod. Dětem se moc líbil, vyšlo počasí. Děkujeme za organizaci této skvělé akce. František ze Stěžer z Hradce Králové P. S. Druhá kontrola na Bučině by měla kvůli dětem být o hodinu déle. Bylo to výborné, trasa 80 km měřila asi 88,5 km. Děkujeme. Pepa Lábus a další podpis neznámý 2004
NĚKOLIK FOTOGRAFIÍ Z TURISTICKÉ AKCE: pečlivě roztříděné startovní lístky na stole a za ním Pepík jsou připraveni na první atak účastníků. Foto: L. Šlosar … a posléze náporu musí čelit Pepík, paní Věra a Jirka. Zády Maruška, před ní vpravo zčásti zakryt nejstarší účastník pochodu Frantík a vlevo Jirka /otec Vládi/ z Jilemnice. Foto: L. Šlosar vzácným hostem pochodu byl velký příznivec pochodů a piva Čert z Ústí nad Orlicí aneb "Démon, jenž dští oheň a siru". Foto: L. Šlosar přímým účastníkem z nejmilejších byl nedávný předseda a tahoun odboru Fráňa nyní z Police nad Metují. Foto: L. Šlosar nejstarší účastník pochodu Frantík z Jilemnice obdržel od pořadatelů dar - oddílové tričko. Foto: L. Šlosar v "předpokoji" jídelny spokojeně zažívají závěr pochodu zleva Míla z Náchoda, Věra "Jessika" z Trutnova a Atom z Třebechovic p. O. Foto: L. Šlosar obětaví pořadatelé paní Uršula, Irena a úplně vpravo Pepa mají po dobře odvedené práci oprávněný důvod ke spokojenosti. Foto: L. Šlosar Z turistické akce je též prvních pět snímků ze srazu turistů regionu. VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Pochod byl krásný, příští rok ho opět zopakujeme. Karlíčková, Myšáková a vnoučata Trasa pochodu byla koncipována na 10 km - 6 km asfalt. Myslíme si, že Trutnov a okolí nabízejí vícero možností, jak vést trasu. Děkujeme. Javůrkovi Počasí jste objednali supr, být tak každý pochod, nebylo by co řešit. Ale to množství asfaltky na trase bylo trochu "unapetitlich". Ale co, příště bude líp. Díky. Jessina a Bessina Trasu jste vybrali super, utahaní, ale spokojení jsme v cíli. Loupežnící z Brend P. S. Na pořadatele samá chvála - to vám říká Jarda Vála /Světlá nad Sázavou/. Naše poděkování patří pořadatelům DP Za trutnovským drakem. Námi zvolená trasa se nám líbila. Počasí bylo prima. Prouzovi z Karlových Varů 2005
NĚKOLIK FOTOGRAFIÍ Z TURISTICKÉ AKCE: při pátečním vyznačování nejkratší trasy byly mi hnedle za Trutnovem překrásnou odměnou za mé snažení výhledy na Krkonoše za mnou. Foto: L. Šlosar po sedmé se hala internátu SLŠ konečně začala plnit a ne ledajakými účastníky - vzadu v pruhovaném tričku Pavel z Víchové, před ním u stolu s batohem nejstarší účastník Frantík z Jilemnice a po jeho levici bývalý "stovkař" Petr z Broumova. Foto: L. Šlosar nejmladším účastníkem byl Vítek z Trutnova - Zelené louky, který se svými rodiči absolvoval cyklotrasu 17 km. Foto: L. Šlosar kol deváté jsem vyrazil téměř až k ústí zelené značky na silnici Trutnov - Starý Rokytník dokončit vlastní značení nejkratší trasy, což dokumentuje bílý fáborek před křížem k válce roku 1866. Foto: L. Šlosar účastníky z ciziny byli manželé Malgorzata a Jarosław z Lubawky /vlevo/ a stejně milými pak Jožina z Čisté u Horky a Zdeňka z České Skalice /blíže/. Foto: L. Šlosar dalším milým účastníkem a současně hvězdou pochodu byla nesporně Máša z Vrchoviny, která patří k ženským stovkařským "esům" v České republice. Foto: L. Šlosar také v neděli při snímání fáborků provázely mě vlídné pohledy krkonošských velikánů za mými zády - tentokráte nad loukou s odkvetlými pampeliškami opět za Trutnovem. Foto: L. Šlosar VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Šla jsem sama lesem, bylo krásně ticho, jen ptáčci zpívali, a srnky mě předbíhaly, bylo to fajn. Marta Stůjová Chtěli jsme poděkovat za krásný výlet trutnovským okolím. jen těch asfaltek by mělo být méně! Děkujeme. Javůrkovi Přijeli jsme, přespali jsme, vyjeli jsme, dojeli jsme. Moc pěkná trasa. Přejeme pořadatelům výdrž a neutuchající zájem pochodníků. Ivo Raisr z Jirkova /okres Chomutov/ a Lenka Nováková /Jablonec nad Nisou/ Cesty dobře připravené, slunce v pohotovosti, pauza - to jen z lehka pravím, občerstvení není nikdy dosti. Občerstvení v dosahu, trasa v delším rozsahu. Dalibor Pluskal Dnešního pochodu se zúčastnilo 15 lomnických turistů včele s oslavencem Janem Hůlkem, který slaví 60-é narozeniny. Zaskočilo nás teplé počasí, s trasou a organizací jsme byli spokojeni. KČT Lomnice n. P. 2006
NĚKOLIK OTOGRAFIÍ Z TURISTICKÉ AKCE: snad jeden z největších návalů při letošním slabě navštíveném ročníku "Draka". Po levé straně mu čelí odpředu Freda, Pepík a částečně zakrytý Jirka, zády k objektivu dohlíží hospodářka paní Hana. Foto: L. Šlosar zachmuřené líce pořadatelů vyjasnily se na několik okamžiků při blahopřání předsedy odboru Fredy jubilantce Marušce ke kulatému životnímu jubileu, jehož výši autor těchto řádků neuvádí. Foto: L. Šlosar Barborka z Trutnova - jedno z mála dětí, jež se nedalo zkrušit nepříznivým počasím /láhev piva patří autoru snímku!!/. Foto: L. Šlosar nejhezčí odměna pro pořadatele Marušku z Trutnova /zcela vlevo/ a Vláďu z Jilemnice, jenž obětavě pomohl /zcela vpravo/ - "táčky" se spokojenými příchozími - v tomto případě těmi nejvěrnějšími z Liberce - od druhého zleva Rudou, Petrem a Jirkou. Foto: L. Šlosar den po pochodu: poezie mýtinky v oparu s pařezem za končícího deště nedaleko Vebrovky. Foto: L. Šlosar jasně červený fáborek jaksi do syté přirozené přírodní zeleně nepatří, honem s ním pryč! Foto: L. Šlosar informační ukazatel při cestě na hřebenovou cestu směřující posléze k Vebrovce svůj účel splnil a byl v neděli dopoledne rovněž sňat. Foto: L. Šlosar VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Děkujeme za hezký pochod a nenáročnou trasu. Počasí O. K. KČT Bohemia Světlá n. Sáz Letošní cyklotrasa 70 km vedla kopcovitým terénem a za mírného chladu jsem byl velmi spokojen. Přeju všem turisťákům další takto vydařené akce. J. Friede Konec dobrý - všechno dobré! A tak nezbývá než pořadatelům poděkovat. A snad za rok na shledanou. Ruda, Jirka, Petr - Liberec Bylo to pěkný, když zdraví a Bůh dá za rok určitě na viděnou! Krkonoše jsou pěkný kopečky, moc a moc se nám v nich líbilo! Díky. Krčmářovi CO SE VAŘÍ POD POKLIČKOU Na četných svých besedách s traktoristy, dojičkami krav, soustružníky, zloději koní, tuneláři, makléři a příslušníky dalších vrstev obyvatelstva jsem nejčastěji dotazován, jaká je vlastně činnost manažera turistické akce. Chtěl bych jednou pro vždy na tyto dotazy odpovědět na příkladu 24. ročníku turistické akce Za trutnovským drakem. Tento materiál bude cenný zvláště pro mladé adepty na pořádání turistických akcí, protože na dalších řádcích dostanou přesný a spolehlivý návod, jak se mají pochody pořádat, stačí si počínat úplně opačně. Jako vždy započala příprava na výše uvedený ročník již v polovině června předešlého roku jedním neuváženým slibem, jenž svou ztřeštěností připomíná vstup do manželství, podpis směnky či ručitelského závazku nebo ještě lépe bungee-jumping bez lana ze slapské přehrady směrem ku Praze. Proč se k tomuto závazku člověk odhodlá - maje ještě v paměti nejrůznější strázně z přípravy akce ještě před necelým měsícem - jest záhadou, jejíž rozluštění vzešlo by nejspíše z vyšetření u psychiatra. Snad je v tomto nerozvážném kroku zakleta víra, že v případě vítězství socialismu v Čechách nakonec uspořádá za mě akci stát, že v případě konečného vítězství ryzího kapitalismu tamtéž naopak uskutečnění "Draka" zařídí sponzor z USA za to, že mu při akci budeme pózovat v tričkách s reklamou na cheesburgery, a konečně že v případě vítězství křesťanského názorového proudu vypomůže Bůh. Sám opravdu nevím. Můj bohorovný klid v prvním měsících po tomto neuváženém slibu posílila skutečnost, že se nic vůbec nic nedělo, že tok času klidně plynul dál. Pouze na konci listopadu při nahlédnutí do nového kalendáři turistických akcí na další rok píchlo mě u srdce, neb právě pohasla poslední naděje, že se turistická akce s mým jménem do kalendáře nedostala, protože se dopis s přihláškou zatoulal třeba do Rovníkové Guineje či na Guam a do shromaždiště hlášenek turistických akcí vůbec či aspoň včas nedorazil. Pak rok 2005 přešel v rok 2006 a s ním přišly i nové turistické akce, na jejichž startu nalézal jsem propozice na další pochody a měl přitom takový nejasný těžko hmatatelný pocit, že nabídka turistických akcí je tu neúplná. V době, kdy už jsem si pomalu ale jistě zvykl na šestku na konci letopočtu mě to konečně trklo, přímo mě osvítí blesk: hrome, to je ono, chybí propozice na "mou" akci - akci Za trutnovským drakem. A nyní nastal ten pravý čas probuzení - čas překotných, kvapných a zoufalých činů. Letos u mě tento čas nadešel ještě později než jindy, až po operaci kýly v polovině března, do té doby jsem neměl vůbec na akci pomyšlení. Jakmile mi otrnulo, usedl jsem k počítači a 07. dubna rozeslal členům výboru napojených na internet návrhy na propozice, sponzorskou smlouvu se ZPA CZ a dopisy na KRNAP, na školu v ul. Gorkého se žádostí o ubytování a článku pro Radniční listy. Všechny materiály vznikly ovšem obměnami materiálů z předchozích let, přičemž v případě tras pěších obměňuji tři pěší trasy po třech letech a člen výboru Jirka zajišťující cyklotrasy se přidá návrhem cyklotras. Protože novinkou letošního ročníku měly být a také nakonec byly soutěže pro děti na nejkratší pěší trase, oslovil jsem svým dopisem /nebo vyplašil?/ manažerku soutěží Míšu z Buků. Před schůzí výboru 12. 04. se mi podařilo dohodnout s manažerkou dětských soutěží Míšou z Buků, že vypracuje návrh na soutěže. V den schůze jsem předběžně projednal se zástupcem družstva Fortis poskytnutí občerstvení účastníkům akce na protipěchotní tvrzi Stachelbergu pouze z nápojového sortimentu pokladny, kde rovněž v rámci samokontroly naleznou pochodníci razítko. proti kuponům v hodnotě 5 Kč, jež po akci odbor po akci družstvu uhradí. Výše uvedená tvrze nacházející se zhruba 10 km od Trutnova totiž by měla býti jednou z atrakcí především pěší části, ale není, protože účastníci dlouhých tras ji - nemajíce mnoho času projdou, a účasti kratších tras - v tomto případě 21 km - jsou zblízka a většinou pevnost znají. Den před schůzí ráno jsem rovněž zaslal článek do Radničních listů se žádostí, aby byl zveřejněn již v dubnovém čísle, protože příslušné číslo tohoto městského měsíčníku je distribuováno poslední pracovní den měsíce, jenž by v květnu následoval po pochodu. V průběhu schůze podepsal předseda odboru dopisy na KRNAP a na ZŠ v ul. Gorkého a dále sponzorskou smlouvu, na schůzi bylo také dohodnuto, že cyklotrasy budou stejné jako v roce 2003. Tím již nebránilo nic tomu šokovat propozicemi 15. dubna nejširší veřejnost na Jarní třicítce v Bohuslavicích. 18. dubna zavolal člen výboru Pepík, že doručil dopis o ubytování a že ředitel školy s ubytováním účastníků souhlasí - včetně ceny 10 Kč za osobu. V tomtéž týdnu jsem si ověřil, že je přípustné na materiálech odborů T. J. Lokomotiva Trutnov městského znaku, o což je nutno jinak město požádat. 21. dubna jsem slavnostně propozice odeslal prvnímu přihlášenému na ubytování z Karlových Var. Před další schůzí výboru 10. května jsem obdržel odpověď KRNAP, že povoluje uskutečnění akce i na území KRNAP za především za splnění podmínky dodržování návštěvního řádu KRNAP. Článek o akci vyšel v Radničních listech, jež byly skutečně distribuovány poslední dubnový den. Propozice, na kterých se na přání naší hospodářka paní Hany nalézala i nabídka prodeje triček odboru velikosti L a XL, byly průběžně množeny a doručovány na významné pochody /např. Babičku/. Těsně před zmíněnou schůzí mě znovu potěšil Pepík, byť se ze schůze omluvil, neboť zajistil vylepení plakátů - z důvody omezené kapacity kvůli volbám v počtu 13 na 7 dní, a přislíbil, že na start zajistí startovací lístky, plakát a lístky pro občerstvení na Stachelbergu. Se zástupcem družstva Fortis jsem již definitivně dohodl poskytnutí občerstvení na Stachelbergu účastníkům akce ve formě nápojů. Jako tradičně jsem u ekonomického ředitele pivovaru Krakonoš zajistil sponzorský dar - po 2 přepravkách piva zn. Krakonoš 10 a 12 stupňů. Došlo i k podpisu sponzorské smlouvy ze strany jednatele ZPA CZ, spol. s r. o., dohodnutá částka 5.000,00 Kč byla sponzorem uhrazena 05. 05. Od Jany z Buků, členky výboru, se nám dostalo ujištění, že její dcera Míša pilně pracuje na přípravě dětských tras a že personálně zajistí i dvě kontroly, jež se na dětské trase nacházely. Protože jsme zjistili, že zbývá pouze 290 diplomů, napřel jsem hned po schůzi své snažení k zajištění jejich dotisku. Tiskárna, jež diplomy před dvěma lety navrhla a vytiskla, předběžně přislíbila vyhotovit jejich dotisk do 14 dnů v minimu 1.000 00 ks po 6,50/ks. Vzápětí se nám podařilo najít jinou tiskárnu, jež nám nabídla podstatně nižší cenu, takže jsme se obrátili oficiálně přímo na ni. Poslední pondělí před uskutečněním akce jsem dokončil itineráře pěší části akce a v dalším průběhu jsem se již soustředil na součinnost při přípravě dětských soutěží, jež spočívala v elektronické korespondenci s Míšou z Buků. Toto dopisování, jež určitě vejde do dějin podobně jako korespondence mezi již stárnoucím Járou Cimrmanem a mladičkou Maruškou Hennerovou /z níž se později pod jménem Marie Pujmanová vyklubala známá spisovatelka a novinářka/, bylo neobyčejně plodné, a nebylo by určitě na škodu některé pasáže, jež všechny byly pochopitelně při rozdílu věku skoro .. no bezmála … půlstoletí ryze pracovní, uchovat nastupujícím mladým generacím jako pádný důkaz toho, že s námi staršími je asi taková nuda jako hrát v márnici pexeso. Korespondence započala ještě na konci předešlého týdne, když jsem 16. května jako jedna z obětí obdržel od Míši horoskop mistrně sestavený tak, že se podle něho mohli řídit klidně i tak rozdílné postavy jako Aristotelés, Topolánek, Paroubek nebo nějaký česač bavlny z povodí Mississippi. Ve své odpovědi z 18. května jsem horoskop zdvořile pochválil, hned na to jsem si ale postěžoval, že z něho nelze ničeho vyčíst stran soutěží pro děti na "Draku" a hned na to jsem vtipně a evidentně nenásilně, jak to umím jen já, přešel na námět soutěží. Zopakoval jsem průběh trasy 11 km a nabídl, že v neděli Míšu a její přátele v neděli 21. 05. po trase doprovodím. Ve své odpovědi si Míša nedělní exkurs na trase z časových důvodů zamítla, projevila zájem o křídy, vytištění obrázků, nějaké sladké drobnosti, papír pro psaní výsledků soutěže a hlavně dobré počasí. Především však mi zaslala deset otázek pro děti s pohádkovou tématikou, otázky se týkaly pohádek od Karkulky až po Jindru Fotra. Ve své odpovědi ze dne 19. 05. jsem replikoval ještě smělejším plánem - navrhoval jsem pro dětské soutěže čtyři stanoviště na nejdůležitějších uzlech trasy 11 km /těšil jsem se, jak si pěkně ulehčím vlastní značení tím, že členové kontrol budou účastníky sami směrovat správným směrem. Na každé stanoviště jsem pak doporučil po dvou lidech, takže stačilo zajistit pouze osm lidí, není to brnkačka? Dále jsem navrhl, aby na čtyřech stanovištích děti obdržely po čtyřech otázkách vědomostních a jednu dovednostní. Konečně jsem navrhl rafinované bodování, propracované do detailů skoro podobně jako bodování desetibojařů. V dalších korespondenci jsme postupem času jsme od smělých cílů ustupovali, jedním ze dvou důvodů bylo, že - jak to bývá - Míše odříkávali postupem času kamarádi na kontrolu. V první polovině týdne "Draka" se naše korespondence zaměřila už jen na to, abychom se dohodli na datu prohlídky trasy - po vzájemné dohodě jí byla středa. Toho dne se Míša znovu omluvila, takže jsme se dohodli na tom, že pořadatelky soutěží obě kontroly najdou, což bylo pohodlnější nežli si potřebnou část trasy projít. Namísto toho jsem ve středu v podvečer poslal Míše obsáhlý dopis slující "nalejvárna", ve kterém jsem podrobně popsal obě dvě kontroly - K1 u rampy základní školy v Mládežnické ulici směrem k Úpě proti splavu v Horním Staré Městě - Zelené louce a K3 na Bučině - včetně časového rozmezí působení kontroly, směrů příchodů a odchodů, způsobu, jak se sem dostat - z časových důvodů jsem už nestačil popsat geologické poměry, faunu a floru a stručné dějiny míst od středověku do 25. února 1948. V té době se už definitivně začal naplňovat - i když plíživě - druhý důvod, proč Míša nemohla nalézt více kolegů pro pořádání soutěže, horšilo se počasí a předpověď na sobotu byla katastrofální - oblačno a deštivo. Když jsem pak ve čtvrtek odpoledne Míše předával materiální zabezpečení pro kontroly /tašku s itinerářem pro informaci, s razítky a polštářky/, připadl jsem si jako vojevůdce, jenž posílá mladé vojáky do nelítostného boje, vědom si, že mnozí krutou bitvu nepřežijí a padnou. Tady musím odbočit, tyto věty píši v době, kdy jsme - předešle do uniformity a šedi zpracovaní reality show typu VyMaštění a tématikou sexu na každém rohu - lekáni politiky, publicisty a umělci přízrakem vracejícího se komunismu, dokonce jeho absurdní personifikaci s jedním nekomunistickým politikem. Projevuje se to v tom, že podobně jako v našem dětství nás apolitické babičky strašily Hejkaly a za jinošství bolševici imperialisty, jejich dnešní epigoni z opačného názorového břehu je imitují dokonale natolik, že v průměru šestkrát za noc /agentura STEM dokonce uvádí, že za stejné období sedmkrát / probouzíme se z hrůzných snů, v nichž tři hodiny stojíme ve frontě na kakao nebo jsme v sobotu zváni na brigádu na bramborovou nať. Výsledkem tohoto bububu jsou pak výzvy k jakémusi boji, podobně jako kdysi, když se tatíček Stalin natolik nudil, že si musel vymyslet v rámci teorie zostřeného třídního boje nepřítele, aby si pořádně užil. Aby si užili i tito naši bojechtiví občané, větu v kurzívě věnuji co dárek právě jim obzvláště - za jejich snahu, abychom ke stáru mohli si užít adrenalinu bojové nálady a zapomenout aspoň na chvíli na to, co nás tíží mnohem více, totiž na všeobecný úpadek mravnosti a přibývání konzumu a násilí. Zatímco si tito čtenářové budou v ústech s rozkoší převalovat slova "vojevůdce", "boj" či "padnou" nebo dokonce "bitva", my ostatní půjdeme dál. Nyní jsem měl již volné ruce k poslednímu svému úkolu před pochodem. Ve čtvrtek v půl sedmé navečer vyznačil jsem jediný úsek ze všech tras, který neležel na turisticky značených cestách - necelé dva kilometry dlouhý úsek mezi hospůdkou U Hlaváče na kraji Horního Starého Města za Úpou směrem na Novačky a ústím této neznačené cesty na červeně značenou cestu pod Zámeckým vrchem směrem na Vébrovku. Značit jsem začal vlastně mimo dohled až za odbočkou zeleně značené cesty doleva, aby značení neupoutalo pozornost nějakých všetečků, kteří by strháním fáborků znevážili mou práci, stačilo bohatě, že se k tomu dle předpovědí chystalo počasí. V pátek jsem pak odešel z práce už po třetí hodině, doma jsem se narychlo podíval do elektronické pošty, v níž mě vyplašila Míša dotazem na časové rozmezí kontrol - bylo totiž uvedeno v "nalejvárně" i v itinerářích, jež byly součástí tašek na kontrolu. V tu chvílí jsem si připadl jako Horníček, když vyprávěl v Hovorech H o tom, jak na besedě s pionýry jednomu z nich vysvětloval, že mu v opeře Rusalka ve vodě zima být nemohla proto, že vodníka nehrál on, nýbrž Eduard Haken. Na konci Hovorů H ho totiž jeho přítel režisér Svitáček uzemnil otázkou. "A pane Horníček, vy jste nám to nedopověděl: byla vám v té vodě zima?". Nicméně jsem se oklepal a šel plánovaně obohatit vlastní značení ještě v určité vzdálenosti od civilizace jednou cedulí a dalšími fáborky. Na to jsem chytil autobus místní dopravy a dojel do centra do školy v ulici Gorkého, kde mi spolehlivý školník předal klíče. Měl jsem v tu dobu přihlášeny tři ubytované a na dlouhé čekání jsem se připravil tak, že jsem na školu umístil ceduli, že prezentace ubytovaných je v restauraci U kapličky naproti, kde jsem se také usadil ke sklenici plzeňského piva. Postupně mi sem přišli dva první ubytování pan a paní Stanislav a Emilie z Karlových Var. Na to se objevil neplánovaně známý turista z Ostravy, jenž přijel na zkoušku, nemohl se mě údajně dovolat pro špatně uvedené číslo, ukázalo se, že si ho spletl on. Konečně při třetím pivě se mi přihlásili dva bratři z Mělníka, resp. Kolína, kteří náhodou cestovali krajem. Našli jsme se při druhém telefonátu, kdy jsme si volali každý z jedné strany dveří hospody, já zevnitř, oni pak zvenku /u mě to bývá málokdy opačně/. Po příjemném posezení jsem svěřil klíče manželům z Karlových Varů, jež znali i šestého ubytovaného od tamtéž, došel po deváté večerní pěšky domů, seznav, že začíná konečně mžít. Posledním úderem do klávesnice, jímž jsem vypnul počítač, když jsem si na internetu přečetl, že místo deště občasného čeká nás přívalový, začalo venku pršet a bubnování kapek deště na plech za oknem mě neklidného budilo po celou noc. V sobotu ráno v den pochodu po páté hodině ranní jsem posledními fáborky propojil vlastní značení s civilizací, resp. se značením turistickým, doplnil je úvodní informativní cedulí, s níž jsem se později v neděli při snímání značení již neshledal, a v blízkosti mostu přes Úpu na kraji Horního Starého Města přidal jsem několik šipek, jejichž nápisy se za několik minut rozpily. Jirka naložil mě totiž ráno do auta mířícího pak na start již slušně promoklého. Bylo půl šesté ráno, stále vytrvale, i když nepříliš silně pršelo, obloha byla beznadějně zatažená a většina lidí v tu dobu se definitivně již rozhodla, že za takového to počasí nemá smyslu vytáhnout paty z domu. Do začátku startu turistické akce "Za trutnovským drakem" dělily nás již minuty, nalepením poslední samolepky se šipkami na most na kraji Horního Staré Město definitivně skončila mnohatýdenní intenzívní příprava turistické akce a přede mnou byl dlouhý den, jinak příjemně strávený v suchu v internátu Střední lesnické školy v Trutnově při mnoha lahvových pivech, v němž jsem s ostatními svými kolegy sklízel v podobě nízké účasti hořké plody svých snah - podobně jako sadař zbytky nedozrálého ovoce poté, co se mu po starostlivé dlouhodobé péči o stromy přehnalo sadem krupobití. Tuto reportáže jsem napsal speciálně pro tyto stránky. 2007
VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Moc hezky vybraná trať. Jen počasí mohlo být lepší. Děkujeme. Illnerovi, Jirouškovi Pochod se jako vždy vydařil. Jen mám malou připomínku - chtělo by to změnit trasu. Hodně zdaru do dalších pochodů. Nývltová D. + vnuk J. Beneš Pochod se velmi vydařil. Pěkná krajina s perfektními výhledy. Poděkovat je třeba všem dobrovolným funkcionářům. Nejlepší internetové stránky v ČR jsou u .... Luďka ...... Josef Laštovička - prezident Klubu rodinné a příbuzenské turistiky se sídlem v Červeném Kostelci Zúčastnil jsem se již podruhé tohoto pochodu ZA TRUTNOVSKÝM DRAKEM. Krajina je tu krásná, rád sem jezdím. Za KČT Mašinka Říčany Fr. Znamenáček Trasa cyklo 26 O. K. Chybí však trasa s dětmi! Díky. podpis jsem nerozluštil MODLENÍ SE ZA LÁVKU Při pořádání turistické akce Za trutnovským drakem "točím" pravidelně tři varianty tras, každá se tedy opakuje jednou za tři roky. Tento sled jsem porušil pouze v roce 2001, kdy "Drak" kolidoval se srazem oblasti v Žacléři a kdy jsem proto naváděl všechny jeho trasy - krom nejkratší - do Žacléře, abych tím podpořil účast na srazu. Nevím, zda "Drak" si nežádá ještě větší variabilitu tras, ale já nejsem již schopen další vymýšlet, popravdě řečeno mi nezbývá mnoho dalších možností. Ostatně je řada pochodů ještě krásnějších, jež disponují třeba jen s jednou trasou /Krajem Eduarda Štorcha, Pochod Hanče a Vrbaty/, a přece jim to není na škodu. I přes popisované střídání souborů tras stále provádím při jejich uskutečňování drobné změny, takže jsem dosud například neměl možnost použít pro některý nový ročník itineráře ze stejných tras staré tři roky. Přes zmíněnou pravidelnou periodicitu tras pak moje úloha při pořádání pěší části "Draka" je usnadněna jen zčásti, protože se zpravidla vyloupne nějaký problém, který je třeba řešit bez použití analogie předešlých let. V tomto roce se o mou zábavu letos postaraly především dvě nové okolnosti, jež měly shodou okolností vliv na zpoždění ve vyhotovení obou hlavních dokumentů turistické akce - propozic a itinerářů. První lahůdka měla svůj prvopočátek již v loňském roce, kdy se změnili majitelé mé mateřské firmy, a pokračování 01. 01. 2007, kdy se tato firma zjednodušeně řečeno "rozčtvrtila" na čtyři nové firmy, přičemž jedna z nich brzy na to změnila úplně management. Zmíněná moje mateřská byla v minulých letech sponzorem pochodu, který znamenal pravidelný přísun 5.000,00 Kč ve formě sponzorského příspěvku. Dopad spočinul v tom, že za popsaného stavu připadaly jako sponzoři dvě ze čtyř nových firem - jedna, ve které jsem zakotvil co zaměstnanec, a druhá, jejíž služby byly ještě v rámci původní mateřské firmy na propozicích předchozích ročníků propagovány a v níž se právě zcela změnil onen management a prakticky se zcela ztratila kontinuita s vedením původní mateřské firmy. Protože se některé věci nepodařilo ještě vyjasnit, nedařilo se mi stále dojednat poskytnutí příspěvku, následkem čehož jsem celou záležitost - aspoň pro tento ročník - do úplného konce dotáhnout nedokázal, popravdě řečeno také proto, že těsně před uskutečněním akce jsem zabýval jinými aktuálnějšími otázkami. Neposkytnutí příspěvku nemělo samozřejmě vliv na samotné pořádání akce, ale určitě na obsah propozic, nechtěl jsem je pouštět do oběhu bez označení sponzora v době, kdy byla ještě jakási naděje na jeho získání. Když už přece jen datum konání akce objevilo se na poměrně blízkém horizontu, vydal jsem propozice aspoň provizorní, jež se ukázaly býti konečnými, a na jejich zadní straně místo propagace služeb umístil jsem foto jedné z památek charakterizujících město Trutnov, jíž jsem měl vyfotografovánu na výšku, totiž kostel Nanebevstoupení Panny Marie. Nebylo to tedy proto, že by snad byla sponzorem akce katolická církev, ani proto, že bych za sponzora považoval samotného pána Boha, od něho jsem neočekával nějakou zvláštní přízeň, protože si myslím, že jsem ji zatím za svého dosavadního bytí nijak nezasloužil. Pomineme-li časové prodlení, kompenzací popsaného mého neúspěchu bylo avizované zařazení turistické akce Za trutnovským drakem do programu Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví /dále jen: OZP/, o jehož konkrétní podobě při akci samé bude pojednáno dále, a jež by pro nás mělo znamenat shodou okolností poskytnuté onoho chybějícího sponzorského příspěvku ve výši 5.000,00 Kč, byť z jiného zdroje. Podstatně více mě z mého klidu vyrušilo neblahé zjištění při obhlídce části trasy pochodu určené pro pochodníky všech tras až na tu nejkratší, jež sama o sobě byla zlatým hřebem pochodu a taky satisfakcí za dlouhých odhadem 6 kilometrů, jež účastníci předtím museli absolvovat po silnici do Libče. Překonání zmíněného balzámu na nohy otlučené tvrdým povrchem - malebného údolí mezi Libčí a Malým Křenovem, jímž vede modře puntíkatá cyklotrasa, je závislé na existenci mostku v jeho zhruba třetině tam, kde potok Ličná údolí přetíná. Historie lávky je poměrně pestrá. V dobách, kdy pořádal turistickou akci můj nesrovnatelně schopnější a úspěšnější předchůdce pan Karel ze Slunečné stráně, pamatuje náš současný předseda Freda, že sám mostek osobně budoval. Pro ročník pochodu v roce 1994 jsme přechod přes brod budovali společně, ten neměl dlouhého trvání, protože přes brod jezdí relativně často dvoustopá vozidla. U příležitosti dalších ročníku pochodu v roce 1997 jsem si poznamenal, že "zásluhou SLŠ zbudována lávka přes potok Ličnou mimo brod, lávka nevydržela pozdější letní povodně a na místo ní tu zůstala lávka improvizovaná". V dalších ročnících 2000 a 2004 jsem pak žádné potíže s lávkou nezaznamenal, když jsem se vždy před uskutečněním příslušného ročníku byl přesvědčil, že mostek existuje provozuschopný. Pokud jsem se dobře pamatoval, naposledy jsem potok přecházel 22. října. 2005 při pochodu Pojďte s námi a s ohledem na předešlé zkušenosti z posledních ročníků "Draka" jsem automaticky jaksi předpokládal, že mostek fungující tu automaticky bude. studie lávky přes Ličnou č. 1: stav 22. 10. 2005 v 10,36 hod. při pochodu Pojďte s námi. Foto: L. Šlosar studie lávky přes Ličnou č. 2: stav 29. 04. 2007 ve 12,00 hod. při rekognoskaci tras turistické akce Za trutnovským drakem. Foto: L. Šlosar studie lávky přes Ličnou č. 3: stav 27. 05. 2007 ve 11,20 hod. při snímání stop den po turistické akce Za trutnovským drakem. Foto: L. Šlosar Naznačená již prohlídka údolí, jíž jsem uskutečnil s manželkou Janou v neděli 30. dubna však prozradila, že lávka je zborcena, a protože jsem nikdy neoplýval velkou odvahou, nepokoušel jsem se mostek překonat, a dospěl jsem hnedle k závěru, že nebude-li mostek opraven, nebude možno údolím trasy vésti. V tomto směru jsem všem členům výboru, jejichž elektronické adresy jsem znal, poslat tentýž večer Jobovu zvěst. Protože jsem se k tomu dříve nedostal, teprve 09. 05. jsem se obrátil - vzpomenuv na výše uvedenou poznámku z roku 1997 - na ředitele Střední lesnické školy, jež nám po léta dík své laskavosti poskytuje jako místo startu halu v internátu SLŠ. Tady si dovolím malou odbočku. I tady vlastně hrozil drobný zádrhel. O změnách ve vedení školy jsem se již zmiňoval ve svém obdobném vstupu týkajícího se letošních Prvních jarních kilometrů, v té době byl včele ve všeobecném očekávání výsledků konkursu na místo ředitele ředitel zastupující, jenž dodržel slib předešlého ředitele a vyšel nám vstříc. V době mého telefonátu byl již včele řádný ředitel - vítěz konkursu, a i když samozřejmě z hlediska ryze právního byl vázán slibem předešlého ředitele, k čemuž jsme pro změnu neměli žádný doklad, neb příslib byl učiněn ústně, mohlo se státi, že jsme mohli býti novým ředitelem odmítnuti, což by byl průšvih, protože internát SLŠ všude uveden co místo startu ve všech dokumentech o pochodu, a jiné řešení jsem připraveno neměli. Naštěstí shodou okolností v den telefonátu navštívil nového ředitele Pepík z našeho výboru, bez problému uspěl, naopak setkal se plnou ochotou. Já jsem se žádostí o opravu lávky ovšem téhož dne neuspěl, nikoliv kvůli neochotě, ale kvůli tomu, že pozemky v údolí by měly spadat pod Školní polesí, na něž jsem dostal kontakt. Tady mi bylo přislíbeno, že se na celou záležitost podívají, ale čím více se blížilo datum akce, celá záležitost zamrzala na tom, že si Školní polesí vyjasňovalo vlastnické vztahy k území, což samozřejmě bylo legitimní, protože ztěžka lze na někom požadovat, aby investoval do něčeho, co se později ukáže, že není jeho, nicméně věci samé, tj. vybudování lávky to nijak neprospělo. Mezitím však jsem dostal informaci od člena výboru Fredy, který se na kritické místo vypravil na bicykle, a který si vizuálně ověřil a na vlastní zkušenost se přesvědčil, že lávka je překonávána, dokonce i cyklisty s kolem na zádech. I učinil jsem k lávce ještě jednu výpravu se svou manželkou - opravdu v hodině dvanácté - 20. května, šest ní před uskutečněním pochodu. Tentokráte jsem se osmělil i já a skutečně jsem třikrát za sebou lávku bez problémů přešel. Nicméně jsem byl přece stále spíše rozhodnut, že trasu odkloním. Existovaly totiž dvě nevyslyšené hrozby: 1/ že přes suché letní počasí dojde k nějaké průtrži a lávka se stane na poslední chvíli nepoužitelnou, zbude-li v takovém případě vůbec, 2/ že bude deštivé počasí, v takovém případě by to mokrých kmenech mohlo klouzat a účastníci by mohli do potoka popadat, což nebylo spojeno s nějakým nebezpečím vážného zranění, protože zborcená lávka spočívala na hladině potoka, jež dle mého odhadu nebyla nade dnem výše než půl metru, nicméně takovéto nepohodlí by bylo na újmu účastníků, kteří se přece nepřihlašují na Velkou Pardubickou s Taxisovým přístupem. Abych se následnou improvizací nedostal do tras z jiných ročníků, musel bych v takovém případě zavést účastníky rovněž na kraj údolí Ličné, poté je odklonit doleva asi po 3 km pod Zámeckým vrchem až na červeně značenou cestu a umožnit jim sestoupit do Malého Křenova oklikou přes Stachelberg. Znamenalo by to naopak nějakým způsobem zkrátit jako kompenzaci další části všech tří tras a doslova je znehodnotit, protože by - což by bylo citelné především na trase 25 km - tyto trasy vedly tam i zpět zčásti po stejné trase. Nakonec po konzultaci se dvěma turisty jsem dospěl k závěru, že to risknu a že trasy povedu dle původního záměru. Mám-li být zcela upřímný, k tomuto závěru jsem se přiklonil především proto, že původně zamýšlené řešení je přece jen nejjednodušší a nejpohodlnější. Na konečné rozhodování o průběhu tras jsem neměl příliš času, protože to souviselo s další nezvyklostí letošního ročníku. Řízením osudu čtyři z potenciálních pořadatelů, z nichž tři - tedy až na Janu z Buků - byli neodmyslitelnou součástí akce, nacházeli se v den akce z různých důvodů mimo Trutnov. Jedním z nich byl Jirka z Trutnova, jenž zajišťoval množení itinerářů, a ten odjížděl již ve středu před pochodem, takže nejpozdějším termínem předložení definitivního itineráře k reprodukci bylo úterý před pochodem dopoledne, což jsem také taktak splnil. Po tomto termínu bych proto musel jakékoliv změny na trase zajišťovat snad nějakými doplňky k itineráři, skoro podobně jako blahé paměti při Prvních jarních kilometrech loňského roku, kdy nám udělala čáru přes rozpočet nezvyklá sněhová kalamita ještě první aprílový den v roce. Tyto doplňky bych musel zřejmě sám opakovaně vytisknout. Někdy uprostřed posledního týdne před pochodem skutečně sprchlo formou prudké průtrže mračen, takže až do pátku jsem byl na trní, v jakém stavu je mostek, a v duchu jsem se více než předtím svým neumělým pohanským způsobem modlil, aby lávka vydržela aspoň do soboty poledne. Ještě před zmíněnou průtrží, jíž jsem přečkal doma, mě však polil pot v úterý. Kontaktoval jsem ZŠ v Gorkého ulici, abych si domluvil předání klíčů pro ubytování tří přihlášených účastníků, zjistil jsem však, že ředitel školy, s nímž jsem komunikoval a jemuž jsem skrze jeho sekretářku po vzájemné dohodě poslal po Pepíkovi ještě oficiální písemnou žádost, je se svými žáky na vodáckém turné, a že jeho zástupkyně o akci neví!! Má důvěryhodnost se ještě více snížila, když jsem se podpůrně odvolával ještě na dva pracovníky školy, kteří o předešlé mnoholeté spolupráci věděli, ale kteří tu již nepracovali. I když jsem věřil, že vše dopadne dobře, byl jsem do druhého dne - do středy před pochodem nesvůj, do doby, než mě zástupkyně ředitele uklidnila sdělením, že se skutečně skrze mobil spojila se ředitelem, který má slova potvrdil, a dala mi spojení na školníka, s nímž dohodl předání klíčů. Nyní mi zbývalo ještě ve čtvrtek předat věci pro kontrolu č. 2 v Bernarticích Mirkovi z Kryblice a zbyly přede mnou poslední den před pochodem a samotný den pochodu, dva dny, kterých se pravidelně obávám nejvíce a na které naproti tomu zpravidla zpětně vzpomínám jako na vydařené. Horký díky Bohu toliko počasím pátek, na něž jsem si vzal dovolenou, začal pro mě však stejně jako o jiných pátcích vstáváním o půl šesté, I went to language school because on last Monday we should have write an important test. Beztak jsem nemohl zachovat plné dvě vyučovací hodiny, protože již za deset minut osm jsem se musel omluvit a dojít k pivovaru. Sem na osmou dojel Freda a spolu jsme převzali - jako tradičně - od ekonomického náměstka pivovaru po dvou přepravkách trutnovského piva desetistupňového a dvanáctistupňového a nato z vrátnice Tyco itineráře a kroniku pochodu, jež předtím posloužila Jirkovi, ještě než odjel, k přípravě obdobných cyklotras jako před třemi lety. Nepřevzali jsme však ode mě z mé kanceláře skoro tamtéž trička odboru k prodeji, jež mi prostřednictvím Marušky svěřila ekonomka našeho odboru k doručení na start za účelem prodeje, úplně jsem na to totiž zapomněl. Svou misi jsme ukončili u paní Ireny, na půdě jejíhož domu máme soustředěn různý hmotný materiál, některé věci pro pochod - např. razítka. Vše proběhlo natolik hladce, díky mému opomenutí i velice rychle, takže za přispění autobusu městské dopravy jsem byl již v devět hodin doma na Zelené louce. Měl jsem před sebou v chládku mého bytu dvě hodiny času na snídani a na přípravu formuláře pro prezentaci ubytovaných a čtyř plakátků na trasu pro účastníky. Vedle turisticky značených cest totiž zahrnovaly letošní trasy "Draka" ještě delší úsek mezi startem a Libčí dlouhý již dříve zmíněných přibližně 6 kilometrů a v Nových Domkách se odchylující nejkratší trasu směrem na Bučinu. Zatímco prvně jmenovanému úseku jsem věnoval velice přesný popis v itineráři a na mapce a nemínil jsem ho značit vůbec, protože by to trvalo velmi dlouho, a efekt by byl nízký, neb by nepochybně nějaký dobrák fáborky strhal, na na druhém místě jmenovaný úsek měla přijít řada navečer. Nicméně přišlo mi jako vhodné nějaké to povzbuzení pochodníkům přece připravit a vymyslel jsem pro ně několik takořka instruktážních plakátků, přičemž na dva jsem dokonce přenesl barevně část mapky pro následující kilometry. Na první tři plakátky přišla řada v první části mé bezprostředně následující mise. Ve čtvrt na dvanáct jsem za stupňujícího vedra vyrazil přes rozcestí pod Zámeckým vrchem do Libče a zde Starolibečskou ulicí dolů až za pevný mostek, kde z pohledu mého příchodu zprava přicházely nejdelší tři pěší trasy od restaurace, smíšeného zboží a autodílny a pokračovaly doleva tolikráte již zmiňovaným údolí proti toku Ličné do Malého Křenova. Dorazil jsem se za hodinu a čtvrt, uvádím to pro příště, až sem zase půjdu značit, abych k tomuto časovému údaji v důsledku opotřebování připsal za každé nastávající tři roky další čtvrthodinku. Poté jsem rázně kráčel asi sedmnáct minut až na nejvzdálenější místo mého pátečního působení s útrobami elektrizovanými vnitřním napětím. Tím místem byla tolikráte již zmiňovaná lávka přes Ličnou. Nedočkavý pohled mě přesvědčil, že předmět mých častých úvah je bohudík na svém místě, jen mi připadl po předešlé již zmíněné průtrži mračen jaksi ještě více zborcenější a ještě více usazenější na hladinu potoka. Poté, co jsem znovu lávku přešel tam a zpět, když pode mnou zapraskalo několik kůlů, umístil jsem sem první svůj plakátek, jenž měl mobilizovat odvahu průchozích k překlenutí lávky. Tento plakátek mimochodem se nedochoval druhý den okolo poledne poslednímu průchozímu účastníku pochodu Fredovi, možná že si ho někdo zabavil jako důkazní prostředek pro případný spor o náhradu škody v případě, že zřítil do potoka, a teď jen očekává, jaké náklady budou spojeny s léčením chřipky a zlomenin, nuže pro takový případ já autorem plakátku nejsem, však také nebyl nikým podepsán. Když jsem převzal telefonát od Jardy ze Světlé nad Sázavou se žádostí k následujícímu dni, jíž jsem stejně špatně pochopil, vrátil jsem se po deseti minutám znovu k mostku, protože jsem zapomněl udělat dokumentární záběry. Měl jsem přitom štěstí, potkal jsem Petra mladšího z Trutnova. Ukazovalo se totiž, že čas utíkal rychleji, než jsem si představoval, takže jsem byl již smířen s tím, že nestačím napoprvé umístit další připravený plakátek v Poříčí, požádal jsem proto Petra, aby tak za mě učinil on, což také bylo vyplněno, jak se o tom zmíním dále. Zbýval mi tedy již jediný úkol - vrátit se a umístit další plakátek na kraj údolí Ličné k onomu pevnému mostku z kraje Horního Libče. Nato jsem již v klidu mířil těsně po půl druhé na rušnou silnici směřující od Zlaté Olešnice do Trutnova a velice žíznivý nechal se zlákat místními domorodci ke koupi a vypití příjemně vychlazeného lahvového piva ze zdejšího koloniálu. pokyn pro účastníky před nekonečnou silnicí z Voletin do Libče umístil Petr mladší z Trutnova na sloup veřejného osvětlení před restaurací Sklípek v Poříčí, zachoval se až do nedělního dopoledne. Foto: L. Šlosar Posléze jsem po 14. hodině z blízké autobusové zastávky u hřiště v Libči nastoupil jsem do autobusu na lince Žacléř - Trutnov a v protisměru tras pochodu dojel až k hlavnímu nádraží. Měl jsem totiž dříve ještě jeden hovor a jeho původce Čerta z Ústí nad Orlicí jsem zrovna z autobusu spatřoval přicházet k nádraží. Protože mě čekalo záhy další poslání směrem po proudu Úpy, zavedl jsem ho do restaurace Sokolovna, kde jsem během čtvrthodiny vyžahl jedno točené pivo a pět minut před třičtvrtě na tři na chvíli svého společníka opustil, založiv ho stokorunou, a pílil asi dvěstě metrů ke zmíněné již ZŠ v ul. Gorkého, kde jsem u hlavního vchodu školy po předešlé domluvě převzal od školníka klíče ke školní tělocvičně. Nato jsem umístil na hlavní vchod a přímo na vchod do tělocvičny ve dvoře za rohem v opravované autům nedostupné Gorkého ulici dva nápisy zvěstující, že ubytování započne až v 17 hodin. Pak jsem se vrátil k Čertovi, jenž se stokorunou neprchl, ale za níž a dalších 125 Kč, jež jsem mu tentokráte dlužen já, mě připitomělému sluncem vnutil 15 renovovaných map podle produkce předválečného nakladatelství Vilímek, naštěstí jsme z oné stokoruny zaplatili má celková tři piva, jež jsem tu za něco přes hodinu vypil. Byl čas na to zajít do České čtvrti ke tchyni a manželce na kvapný oběd - gulášovou polévku a dorazit přesně v 17 hodin do Gorkého ulice ke zmíněnému vchodu do školní tělocvičny, usadit se do stínu a očekávat první ze tří ubytovaných. Tito - manželé z Hlinska - dostavili se kol šesté a společně jsme vstoupili do tělocvičny, kde do sedmi hodin večer řádili karatisté. Mezitím přišel Jarda z Kryblice, jehož jsem požádal o pomoc pro další zajišťování ubytovaných, kterážto činnost mě za poslední léta značně zatěžovala časově v době, kdy jsem měl značit, stejně tak i finančně, protože jsem průběžně svou agendu přenášel přes ulici do restaurace U kapličky, což na potvoru dnes nešlo, protože tu měli uzavřenou sobeckou společnost, což mi nevadilo s ohledem na krátkost svého pobytu a na to, že jsem tři předešlá piva ještě v sobě pociťoval, byť další žízeň se již dostavovala. Asi kol čtvrt na osm jsem šťastně prostory tělocvičny opustil a přesně dle svého popisu tras na itineráři pochodu jsem dorazil po Polské ulici na místo slující Nové Domky či také Nový Domov, odkud směrem ku Bučině počal jsem podrobněji značit nejkratší trasu červenými krepovými fáborky až k místu, odkud zprava přicházela z Poříčí žlutě značená stezka, zbudovaná relativně nedávno, takže jsem tento údaj nepojal do itineráře před třemi lety a tudíž ani do toho letošního. Na klády v místech, kde hoření cesta z Nových Domků točila se doprava, jsem umístil čtvrtý ze svých dopoledne vytvořených plakátků, jenž především děti - popravdě řečeno odsouzené k nudné trase bez strašidel a soutěží - alespoň nabádal k pozornosti k výhledům na Bučině. Na to již v devět hodin pod oblohou stále se více zatahující od Rýchor bouřkovými mraky dorazil jsem šťastně domů žíznivý natolik, že jsem se zmohl na snědení toliko jednoho rohlíku se salámem a sýrem a poloviny lineckého koláčku, za to na vypití velkého množství čaje. dětská trasa skýtala krom jiného i netradiční výhledy skrze průsek na novou výstavbu na Nových Dvorech. Snímek byl pořízen 25. 05. 2007 při značení trasy. Foto: L. Šlosar Tím pro mě však příprava pochodu stále nekončila. Za hlasitého lání v důsledku únavy jsem ještě dokončil materiály pro kontrolu č. 1 a pátý pokyn pro účastníky určený pro začátek trasy, k tomu všemu jsem si připravil věci na start, abych je ráno ztěžka nehledal. Do postele jsem se dostal až kolem půl dvanácté, ráno jsem se probudil po třetí hodině a už jsem neusnul. V sobotu ráno jsem dorazil ze Zelené louky na autobusové nádraží autobusem na lince Pec p. Sn. - Trutnov se slušným časovým předstihem. Když jsem šel směrem k bývalé poliklinice, potkal jsem na Dolní promenádě unavenou čtveřici, jež šla evidentně z Expresa, nacházejícího se v prvním poschodí nad kinem u mostu. Chovala se v mezích svého stavu slušně a tiše, ale když jsem spatřoval, jak hoši připalují bledým holkám s kruhy pod očima cigarety, usnesl jsem se na tom, než by nám něco podobného přicházelo po ránu domů, je lepší nemít žádné děti. V dohledu Expresa těsně přes ulici a ještě k tomu za mostem jsem na strom blízký chodníku připojil v pořadí mého snažení poslední, avšak na trase první plakátek, jenž směroval účastníky na protější chodník Polské ulice, dále jim ukládal, aby tento neopouštěli, neb je přivede k železničnímu přejezdu, a posléze účastníky krátkých tras ke kontrole před Novými Domky a ostatní pak ještě dále do Libče a do údolí Ličné směroval. Ku cti konzumentů v Expresu i ostatních občanů nutno dodat, že plakátek zůstal na svém místě až do ukončení pochodu, kdy ho na mou prosbu sundal Petr mladší z Trutnova. tento pokyn očekával účastníky na stromě hnedle na začátku jejich putování vpravo po překlenutí mostu za bývalou poliklinikou, je nutno si k němu přimyslet černě vytažené trasy Posléze jsem se lehkým krokem přesunul na start do internátu SLŠ, kde již Maruška přichystala transparent, a kde i ostatní členové odboru, kteří se uvolili zajišťovat prezenci účastníků, se scházeli, kde očekávali nás již i první účastníci tras, typická první vlna těch, kteří přijeli do Trutnova nejdřívějšími vlaky a kteří spěchali na delší trasy. Po jejich odbavení nastalo určité vakuum, jež vyplňovali toliko ojediněle přišedší účastníci. Svým způsobem to bylo dobře, protože ještě na začátku se ukázalo, že jsem zapomněl doma kruhové razítko odboru, takže mě pro něj Freda odvezl. Při cestě domů a zpět jsem shledával jednu z příčin, proč se účastníci akce rozpačitě trousí, obloha byla od rána překvapivě zatažená, i když deštěm dle mého názoru aktuálně nehrozila, i tento den se pak probudil do letního horka. Hned nás zarazilo, že se nedostavil vedoucí kuchyně, aby nám odemkl a připravil pro nás zázemí, kde bychom psali diplomy, na jehož začátku v šatně bychom umístili várnici s čajem a v jehož útrobách bychom začali chladit pivo. Od nepřítomného Pepíka jsem získal mobilem číslo mobilu hledaného, jenž se po zavolání takřka ihned dostavil ... právě jako na zavolanou. V půl osmé se dostavil Mirek z Krakonošova náměstí, jenž ode mě převzal materiály na kontrolu, mezi nimiž byl i plánek, na němž bylo vyznačeno i místo kontroly, pokyny pro kontrolu, dokonce i fotografie onoho místa k jednoznačné identifikaci. Mezi materiály pro kontrolu vložil jsem i bonbony, jež obětavě zakoupila pro ten účel manželka a jež snad dětem zmírnily - vedle předeslaných dříve rozhledů z Bučiny - určitou nezáživnost trasy prosté soutěží a obrázků. Už před Mirkovým příchodem - na základě předešlé dohody po telefonu - jsem vyslal na nejkratší trasu paní z Prahy, jež později krom jiného také vlastní značení na trase ocenila kladně. Průběh prezentace však stále nesplňoval očekávání, lidé přicházeli pomálu a vypadalo to, že účast bude nižší než za deštivého počasí loni. Nechtělo se ani věřit, že příčinou byla konkurence blízkého Pochodu Karla Klíče v Hostinném. Mě to nějak zvláště nebralo, protože jsem upřímně řečeno chvílemi v duchu prodléval na problematickém mostku, a utěšoval jsem se tím, že čím méně přes něj půjde lidí, tím spíše vydrží, proto jsem ani předtím propozice nezasílal elektronickou poštu do ostatních odborů oblasti, navíc uspokojen tím, že pochod je zařazen do seriálu pochodů "Dvoustovka". pochodníci, těšte se, již jsou na vás připraveni zkušení funkcionáři zleva Vláďa z Jilemnice, Freda, František a Maruška z Trutnova. Foto: L. Šlosar Abych byl zcela upřímný, další příčinou mé dobré pohody bylo, že v jídelně se přes noc evidentně konal večírek, čehož svědectvím bylo i dosti spokojených neobyčejně přátelských lidí vycházejících z internátu skrze halu, kde jsme na startu prodlévali. Samotná existence večírku by nebyla až tak významná, ale podstatné bylo, že po něm nezůstala pouze spoušť toaletních papírů na podlaze pánského WC, jež jsem uklidil, ale také dosti nevyprázdněných skleniček, především martini sice již bez ledu, ale s citronem, na které jsem si několikrát - ale asi jenom pětkrát - zašel, než byl jejich drahocenný obsah vylit. Ve čtvrt na devět volal Mirek z Kryblice, ovšem nyní z kontroly č. 2 na rozcestí modré a zelené před Bernarticemi, že tudy prošel nebo spíše prohučel první účastník jedné ze dvou nejdelších tras, ukázalo se od něho moudré, že tu byl o dobrou hodinu dříve, než od něj žádal itinerář, jehož autorem jsem byl ovšem já. Před devátou hodinou se ve sněhobílých bundách dostavily pracovnice OZP, jež jsem den předtím skrze elektronickou poštou zaslaným plánkem nejspíše správně nasměroval. Na své přání se usadily na verandě, kam jsme jim poskytli stoly a židle, později i občerstvení, a začaly zde provádět měření tlaku a tepu. Po zmíněných pěti martini jsem toto měření podstoupil i já a byl jsem překvapen, jak blahodárný vliv má martini na tlak a na tep. o skvělou atmosféru turistické akce se postaraly i pracovnice OZP, jež měřily dobrovolníkům tlak i tep, a zasluhovaly se tak o to, že objekty jejich měření nabyly po něm opět většího optimismu do života. Foto: L. Šlosar super! i s ohledem na to, že netrpím ani gonorrhoeou, svědčí hodnoty naměřené pracovnicemi OZP tomu, že autor těchto řádků je fyzicky zdráv, duševní onemocnění pak nevadí, protože si ho psychopati nepřipouštějí Mezi devátou a desátou hodinou, kdy se měl start uzavřít, se náhle hala začala konečně plnit, takže nakonec počet startujících, do kterého jsem tentokráte nezapočítal pořadatele, přesáhl stovku, což by mělo být minimem na takovýchto a podobných turistických akcích. Vypomohl zpočátku i Vláďa z Jilemnice, který se později vypravil na kole na vlastní trasu do Kamienné Góry hledat pomník z války roku 1866, což se mu podařilo, přestože jsem v pátek nenašel přes veškeré úsilí mapu města, jež mu měla k jeho zdárnému úsilí vypomoci rychleji. Přišel se mezi nás podívat i dlouholetý náš bývalý předseda Fráňa z Police, s nímž jsem zlehka pohovořil i já. Jako poslední se vypravil na trasu dle dohody Freda, jenž sejmul plakátek ze začátku údolí Ličné a nenalezl zde již vzpomínaný plakátek od mostku. Bylo půl dvanácté, zrovna přece jen začala malá přeprška, kdy mi od mostku volal, že tento skutečně vydržel, ale že po navlhnutí začíná to po něm klouzat, takže nebýt přízně svatého Petra, bylo by překonání mostku pro mnohé těžkým oříškem, takže by tito nešťastníci se uchylovali k překonání Ličné po mělkém, ale poměrně širokém brodu vpravo od lávky, jako to učinilo i za popsané příznivější situace přesto několik lidí. mezi devátou a desátou dočkali se zleva František, Maruška a Freda konečně většího zájmu pochodníků o start na turistickou akci. Foto: L. Šlosar Postupně začali docházet a dojíždět do cíle první účastníci, proti trasám pochodu a cyklojízdy se nebouřili, i když několik málo jich nepochopilo, že absence vlastního značení byla úmyslná a že je měl bezpečně vésti můj popis. V podstatě však účastníci byli spokojeni, stejně jako já, který se konečně postupně najedl z občerstvení poskytnutého pro pořadatele paními Irenou a Uršulou a konečně tak mohl přejít na pivo, aniž by žaludek a útroby protestovaly po vypitých martini a jedné vodce od Marušky, jejíž poskytnutí ovšem inscenoval ještě dopoledne příznivec mých internetových stránek vždy pozitivně naladěný Pepík z Červeného Kostelce. Během odpoledne dorazil na základě posledního plnění na Pochodu Karla Klíče pro slíbené odznaky Turista oblasti Jarda ze Světlé nad Sázavou a hnedle se mu protáhla tvář, neb jsem ne dobře pochopil jeho zadání barvy splněných odznaků Turista oblasti, jež spravuji. Nakonec jsme oba dali přednost operativnímu řešení a Jarda mě zavezl svým autem domů pro chybějící splněné červené odznaky a poté i zpět. Vrátil se také Vláďa a po něm účastníci delších tras, například manželé z Hlinska, Vašek z Nýrska a další, a došlo k situaci, jíž co pořadatel miluji a kvůli které odpouštím relativně nízký počet účastníků pochodů, jejichž jsem hlavním organizátorem, neb jsme se posadili kol stolu a začali si vyprávět o pochodech, nechavše se rádi rušit pouze dalšími příchozími a přijezdivšími. A tak celý den na startu a cíli od 6 do 18 hodin příjemně utekl, zvláště byl-li tento pobyt doprovozen umírněným usrkáváním piva a konstatováním, že oproti dřívějším ročníkům jen jedna účastnice z nejkratší trasy nevyzvedla si diplom, patrně to měla z trasy domů ve městě blíže než do cíle, pokud ovšem nezahynula, o čemž ovšem pochybuji, nebyl k tomu důvod. nejmladším účastníkem byl trutnovský občánek Šimon /to je ten v kočárku/, nad ním jsou spokojení rodiče a vlevo pořadatelka Maruška. Foto: L. Šlosar Protože došel do cíle i Mirek z Lipůvky, který vyrazil na "padesátku" velmi dlouho a který připustil možnost, že s ohledem na to, že mu jede vlak až v 18,40 hod., přijde až po 18. hodině, mohli jsme s klidným svědomím sbalit veškerá fidlátka a ještě těsně po 18. hodině dovézt je Fredovým autem paní Ireně a já osobně jsem mohl spolu s manželkou dojet ještě před půl sedmou domů a konečně se vykoupat. Pozdě večer došlo ještě k malému trapasu, jenž doložil, že spokojenost v cíli byla natolik značná, že polevila naše ostražitost a pozornost, protože při domlouvání závěrečného setkání mezi posledním ubytovaným Vaškem z Nýrska, jenž v pátek večer přijel až kol jedenácté a málem se nedoklepal na ubytované z Hlinska, a Maruškou, jež - bydlíc v relativně blízkém Zahradním Městě - se uvolila zlikvidovat ubytování, t. j. od Vaška převzít klíče od tělocvičny i nářaďovny. Mluvilo se sice o půl deváté, ale jaksi jsme opomenuli uvést den předání, jenž byl nám všem jasný, ale každému jinak, Vaškovi a mně jako neděle ráno a Marušce bohužel jako ještě sobotní večer. Vše se vysvětlilo po marném čekání Marušky pomocí SMS ještě na počátku sobotní noci, nicméně v neděli ráno začal nervák znovu. Vašek si totiž mezitím zjistil odjezd vlaku již v 08,41 hod. a požadoval telefonicky předání klíčů na osmou hodinu, já jsem však na Marušku nemohl dozvonit, až se to podařilo právě v osm hodin, takže Maruška sedla na kolo a o pět minut později klíče převzala a během téhož dopoledne dle instrukcí školníka, jež jsem jí zprostředkoval já, vložila klíč do schránky v hlavním vchodu školy. Tím byl završen poslední a evidentně ojediněle se vyskytnuvší rušný jev při bezprostředním pořádání pochodu. Jedinou a příjemnou povinností neděle bylo pro mě absolvování tří a půl hodinového okruhu pěšky ze Zelené louky přes Nové Dvory, Bučiny, dále přes Voletiny do údolí Ličné až k lávce, u níž jsem se - aniž bych již přezkušoval její odolnost - ubezpečil, že skutečně stále existuje a že plakátek vybízející účastníky ku smělému překonání lávky skutečně zmizel, což nevadilo, protože účastníkům při pochodu nic jiného nezbývalo než lávku překonat a proteplené slovo je mělo jen povzbudit. Zpátky šel jsem Starolibečskou ulicí přes Horní Libeč, rozcestí pod Zámeckým vrchem a po asfaltové cestě domů. Bylo vedro, mimo působení větru dokonce dusno, ale pro mě to byla příjemná uklidňující procházka po přestálém rušném snažení, jíž jsem dokonce využil k pořízení fotografií kostela ve Voletinách. údolí potoka Ličné již na začátku působí uklidňujícím dojmem, zvláště pak v neděli dopoledne po pochodu, kdy z pohledu pochodu bylo lhostejno, zda mostek vzdálený necelý kilometr vydržel V úterý jsme odevzdali prázdné lahve od piva do pivovaru a ve středu jsem doručil do školy horentní sumu 60 Kč za ubytování tří účastníků. Tím definitivně ukončil jsem své působení na 25. ročníku turistické akce Za trutnovským drakem. Jako každý rok jsem dospěl k závěru, že přes veškeré obavy to bylo příjemné dobrodružství, také zásluhou toho, že pro každou ze tří variant akce mám již dostatečné podklady a zkušenosti, a především zásluhou spolehlivých členů našeho odboru. Jen je potřeba uvážit, zda situace nevyžaduje již někoho jiného, kdo místo určité již rutiny vnese do pořádání turistické akce Za trutnovským drakem cosi nového a svěžího. Tuto reportáže jsem napsal speciálně pro tyto stránky. 2008
NĚKOLIK FOTOGRAFIÍ Z TURISTICKÉ AKCE: tato původní cedule obsahující otázku č. 4 dětské soutěže, zavěšená na strom asi kilometr od Starého Rokytníku a sto metrů od sochy sv. Josefa, k němuž se vázala, padla přes noc 30. až 30. 05. za oběť bezskrupulózním darebákům. Foto: L. Šlosar zato cedule obsahující otázku č. 1 dětské soutěže, zavěšená na drátěný plot na kraji zahrádkářské osady těsně za Úsvitem, se jako jediná terčem zájmu lumpů nestala, neb nacházela se příliš blízko lidským stavením. Foto: L. Šlosar blízko míst, kudy nad Horním Starým Městem procházelo ještě přesné modré značení turistické cesty směrem nad Břecštejn, spatřili by účastníci tras 21, 33 a 54 km tento uchvacující pohled na město Trutnov. Foto: L. Šlosar na start v internátu SLŠ Trutnov docházeli postupně i zkušení dálkoplazi. Foto: L. Šlosar na startu vládla bezvadná nálada, to ještě někteří účastníci netušili, že je na modrém značení mezi Vraní výšinou a Hrádečkem čeká orientační závod. Foto: L. Šlosar o skvělou pohodu v cíli se postarali cyklisté /na snímku s výjimkou Vaška z Nýrska uprostřed/, nejspíše proto, že nezažili na modrém značení mezi Vraní výšinou a Hrádečkem čeká orientační závod. Foto: L. Šlosar když jsem sklízel v neděli před poledny červené fáborky z cesty kopírující lesem silnici ze Starého Rokytníka do Trutnova nestačil jsem se divit, že na cestě samé se již nenacházely, za to na všech možných odbočkách svádících putující mimo cestu ano. Foto: L. Šlosar VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Chtěl bych poděkovat organizátorům za krásnou 17 km trasu naším okolím. Jenom ty kontroly by mohly být lépe značené. Javůrkovi Na dětské trase jsme nenašli ani jednu kontrolu a máme za sebou cca 17 km. Frintovi, Šrůtkovi ..... Díky, příště půjdeme určitě znovu. Ryšavý P: S. Chtělo to více stínu na trase. Pochod byl krásný. Doporučujeme zavést i trasu 15 km. Klub rodinné a příbuzenské turistiky /Červený Kostelec/ Překrásná cyklovyjížďka na 69 km. Krásné počasí 45º C/ na sluníčku ve stoupání z Třebihoště na Zvičinu. Na Zvičině krásné vyhlídky, dbré občerstvení. Celkové hodnocení - přijeli jsme, zaregistrovali jsme se, projeli jsme se, spokojeně jsme dorazili. Velký dík pořadatelům přeje Cykloklub Krakonoš a Petr Kunce .... a abychom si nefandili a aby dojmy z pěší části akce byly skutečně líčeny objektivní, na závěr ještě jeden dopis z 01. 06. 2008: Dobrý den. Včera, "Dvoráci", jsme se zúčastnili pochodu "Za trutnovským drakem". Pohodu nám pokazilo chybějící značení na modré trase na Břecštejn. Poslední značku jsme našli u motokrosového areálu. Kdyby nás nedošli trutnováci a neporadili nám tak určitě další značky až na vstupu do lesa jsme nenašli.. Další problém nastal v údolí pod Vraní výšinou. Tam se nás sešlo více tápajících. Každá skupina volila trasu dle svého uvážení. My jsme se objevili u Vlčic. Museli jsme se po silnici vracet k rybníku v Pekle. Zajímavé bylo jak se jednotlivé skupiny z různých stran objevovali na Břecštejně a přitom všichni šli trasu 21 km. Z Břecštejnu to již bylo pohodové. Našlapali jsme však místo 21 celých 25 km (údaj pedometru). Pravděpodobně pořed vlastním pochodem nikdo značení trasy nekontroloval. Jedná se o modrou, druhou v pořadí důležitosti dle metodiky KČT. S pozdravem Karel Raich ŽHAVÉ PUTOVÁNÍ ZA DRAKEM Den před akcí jsem nestihla zprávy, práce na zahrádce je stále dost , a neslyšela varování, že vzhledem k očekávání tropického dne mají starší lidé zůstat doma ukryti v zatemněných bytech se 3 litry minerálek.Takže jsem ráno vyrazila vlakem do Trutnova, krátce před 7 hod jsem doběhla na start v internátu lesnické školy, prošla startovacími procedurami a v 7 hod jsme s Mírou z Liberce, který na mě čekal na startu ,vyrazili na trať 54 km. Procházíme Trutnovem, úspěšně nacházíme modrou, probíráme poslední aktuality z internetu, a tak se nám hned za Trutnovem podaří poprvé ztratit značku, cesta vedla pravděpodobně krajem lesa ve vysoké trávě, tam se nám nechtělo lézt, tak pokračujeme po polní cestě a v pravém úhlu odbočujeme na kraj lesa, kde se vracíme na modrou. Cesta vysokou travou se nám nelíbí, tak si nacházíme kolej od traktoru, která nás zavádí na mýtinu a končí, prodíráme se travou na kraj lesa, značka se nám ztratila, jdeme terénem, snažíme se držet směr, ale stejně odbočujeme vlevo, znám směr cesty i krajinu, před lety jsem zde jednu hodinu pobíhala, až jsme doběhla do Vlčic, stále říkám, jen vpravo. Prodereme se pustým lesem prudce dolů a nacházíme těsně před mostem do Pekla cestu. Hurrá! Projdeme kopřivy kolem Havla, chalupa je opuštěná, a stoupáme ke kontrole č.1, ale nacházíme jen razítko na stromě. Po zelené dojdeme do Horního Starého Města, slunce už pořádně pere, a dále pokračujeme po žluté pod Babu, kde potkáváme v protisměru Jožinu z Čisté, po červené docházíme na kontrolu č. 2 na Stachelberg. Zde se občerstvujeme /kupuji si další láhev minerálky na cestu/ a posedíme cca 25 min., setkáváme se zde s Vencou z Nýrska, který jde 34 km a zachází ještě do Žacléře. Ze Stachelbergu scházíme po modré do Prkenného Dolu a po tavícím se asfaltu, je 11 hod., procházíme přes Křenov do Bernartic, kde hledáme Marušku na kontrole č 3. Ta předala úřad dvěma cestovatelům s bágly a jela ověřit možnost občerstvení - okénko se zmrzlinou proti zavřené hospodě, kam se ihned po obdržení razítka vydáme na krátké občerstvení. Je poledne a slunko nás nešetří,stoupáme Bernarticemi po žluté směrem k Jánskému vrchu, uprostřed cesty před lesem nacházíme spící bílou kokršpanělku Báru, kterou naše kroky probudí a která se hned postaví k obraně chalupy. Přecházíme - kryti stínem stromů - Jánský vrch, je zamlženo a není odtud dobrá viditelnost. Vzpomínám, že jsem zde jednou při cestě s milým přítelem Luďkem našla hřib kovář vážící 250g. K sestupu do Petříkovic využíváme zelenou a vracíme se z Polska po lesní silničce /byli jsme vytipováni k průzkumu schůdnosti cesty pro další využítí/. Procházíme Petříkovicemi a já dopíjím poslední kapky tekutin a s obavami vzhlížím k nás očekávajícímu zalesněnému kopci.. Z Petříkovic pokračujeme po zelené, Míra svižně stoupá údolím potoka, a já se plazím za ním, zkoumám vodu kolem žíznivým okem a přemýšlím, kolik obsahuje asi zhoubných bakterií. V 15 hod se doplazím na Brendy. Míra už má rozpité pivo, složím batoh, hned se zařadím do fronty u pultu, objednávám pepsi a sodovku k doplnění tekutin, připadám si jako vysušená švestka. Po krátkém občerstvení v 15,15 hod vyrážíme, čeká nás ještě 13 km do cíle. Po louce klesáme do Markoušovic a dále pokračujeme stále po červené do Poříčí, jdeme jako stroje, slunko nás nešetří a otevřené hospůdky s před zahrádkami mě přímo deptají. Cesta z Poříčí a Trutnovem je nekonečná, závidíme lidem koupajícím se v Úpě. V 17 hod - celá oblepená potem - docházím do cíle,kde nacházíme mezi pořadateli naše přítele Luďka a Marušku,dále Vencu z Nýrska, který je na pochodech v Trutnově pravidelným účastníkem. Setrváme v cíli v družném rozhovoru, doplníme tekutiny a zjišťujeme, že na trase je ještě plno. Není se co divit, trasy připravili pořadatelé s velkou náročností, a za vedra se musí dělat více přestávek k doplnění tekutin. Těsně před 18 hod se loučím a ubíhám na stanici ČD na vlak. Při cestování v rozpálené soupravě se mi nedaří usnout, i když jsou otevřena všechna okénka. Před 20 hod dojíždím do cílové stranice,vyzvedávám kole a ještě se zastavuji v obchoďáku doplnit zásoby tekutin. Doma mířím do koupelny a dávám si studenou sprchu. Z deníčku naší dopisovatelky Máši z Vrchoviny 2009
NĚKOLIK OTOGRAFIÍ Z TURISTICKÉ AKCE: přes nepříznivé podmínky vydali se úspěšně na trasu "padesátky" dva odvážlivci - zleva Jirka z Hrádka a Milan z Lomnice n. P. Foto: L. Šlosar jako životadárná síla podporující skomírající pochod vpadli do vstupní haly internátu SLŠ turisté z Vysokého nad Jizerou - vprostřed v modrém dlouholetý předseda Pepík. Foto: L. Šlosar v družném hovoru setrvaly častá účastnice pochodu Máša z Vrchoviny /vlevo/ a spiritus rector pořadatelského sboru Maruška. Foto: L. Šlosar základní sestava pořadatelů na startu zleva Jirka, Pepík a paní Jarmila měla bohužel takovýchto prázdných okének povícero. Foto: L. Šlosar Maruška též uvítala nejstaršího účastníka a současně také poměrně častého abonenta trutnovských pochodů Frantíka z Jilemnice. Foto: L. Šlosar pro změnu nejmladším účastníkem byl jedenáctiletý Tom z Trutnova. Foto: L. Šlosar psaní diplomů věnovala v jídelně se Maruška. Foto: L. Šlosar skoro více než kolegové na startu byly zaměstnány v zákulisí jídelny paní Irena /vpravo vpředu/ a Alena /vpravo vzadu/, jež si přece na okamžik našly čas pro povzbuzení svých kolegů. Foto: L. Šlosar mezi přece spokojené účastníky pochodu patřili i přátelé z Nového Města nad Metují - zleva Jarda a Miloš. Foto: L. Šlosar nízká frekvence na startu a cíli umožnila autoru krátké výboje do těsného jeho okolí - zde do míst bývalé trutnovské synagogy /1885 - 1938/, stále nevyslyšeného mementa toho, že z počátečních výzev k drobným nepokojům může vzejít organizovaný masový teror. Foto: L. Šlosar VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Jsem ráda, že jsem i v deštivém počasí vyrazila, protože mám nové poznání okolí Trutnova, nové "výhledové" zážitky na krásnou krajinu Podkrkonoší. Příště se /pokud nebude přeháňka/ určitě zúčastním a budu se těšit na delší trasu. Děkuji i za podnětné materiály při startu pro další víkendy. Přeji stále více turistů. Burešová, Praha Trasa byla O. K. Nemělo to chybu. Vesprémi Děkuji za připravený krásný pochod. M. Krejcarová I přes špatné počasí - "jedeme" na oplátku "Za trutnovským drakem". Přejdeme do zajisté my vysočtí turisté Dnem potoka, dnem rybníka cesta nádherná. R. Cestr Vyhodnocení a reportáž z přípravy a průběhu 28. ročníku turistického pochodu a 21. ročníku cyklojízdy Za trutnovským drakem NĚCO STATISTIKY SKRZE MOČÁLY A VSTŘÍC ZDIVOČELÝM BIKERŮM /reportáž Máši z Vrchoviny FOTOGRAFIE ZE ZÁPOLÍ VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY NĚCO STATISTIKY Datum konání: 29. 05. 2010 Start a cíl: Trutnov - internát Střední lesnické školy Pořadatelé: KČT Lokomotiva Trutnov a Střední lesnická škola Trutnov Hlavní sponzor: ZPA Smart Energy a.s. - poskytnutí finančního příspěvku /za reklamu na propozicích/ Sponzor: Krakonoš spol. s r. o. /poskytnutí piva za uvedení na itineráři/ Organizační zabezpečení: Manažer pochodu: Luděk Šlosar Propozice a itineráře: Luděk Šlosar /pěší trasy - textová část/, Josef Tuček /pěší trasy - mapka/, Jiří Tichý /cyklotrasy - textová část i mapka/ Příprava tras: Jiří Tichý, Luděk Šlosar /informační cedule mezi Trutnovem a Libčí/, J. Burdych, A. Sobotková /otázky dětských soutěží, instalace stanovišť dětské soutěže/ Technická pomoc při příprava materiálu pro akci: Marie Vrabcová, Alena Sobotková, Jiří Tichý, František Hýbl, Luděk Šlosar Zajištění kontrol: č. 1 /Bučina/ - J. Burdych, A. Sobotková, č. 2 /Bernartice/ - J. Baudyš, č. 4 /Žacléř/ - využití chodu restaurace - zajistil V. Čech / a č. 5:/Stachelberg/ - využití chodu protipěchotní tvrze - zajistil M. Kejzlar/ Prezentace: František Teuber, Marie Vrabcová, Jiří Tichý, Manfred John Hospodář: František Teuber Psaní diplomů: Ivana Teuberová Zásobování: Uršula Kubinová, Irena Zapadlová Trasy: pěší: 50 km: Trutnov, Křenov, Bernartice, Královecký Špičák, Černá Voda, Žacléř, Stachelberg, Nové Dvory, Trutnov 35 km: Trutnov, Křenov, Bernartice, Žacléř, Stachelberg, Nové Dvory, Trutnov 25 km: Trutnov, Křenov, Stachelberg, Nové Dvory, Trutnov 10 km: Trutnov, Nové Domky, Bučina, Nové Dvory, Trutnov cyklotrasy: 90 km: Trutnov, Bystřice, za Kraví horou, Horní Maršov, Pražačka, Modrokamenná boudy, Janské Lázně, Hoffmannova Bouda, Černý Důl, Čistá, Rudník, Hrádeček, Peklo, Horní Staré Město, Trutnov 60 km: Trutnov, Bystřice, za Kraví horou, Horní Maršov, Lysečinská bouda, Cestník, Pomezní boudy, Spálený mlýn, Horní Maršov , Svoboda nad Úpou, Trutnov 26 km: Trutnov, Bystřice, nad Babím, Stachelberg, Voletiny, Trutnov Kontroly: pěší: K 1 - Bučina K 2 - Bernartice /rozcestí M a Z/, ev. SK - opis rozcestníku/ K 3 - Královecký Špičák - rozcestí pod vrcholem /SK - opis rozcestníku/ K 4 - Žacléř - hotel Sport /SK - razítko hotelu/ K 5 - Stachelberg /SK -razítko v protipěchotní tvrzi/ cyklo: K 1 - Stachelberg / SK .- razítko v protipěchotní tvrzi/ K 2 - Pomezní boudy /SK - razítko odkudkoli/ K 3 - Černý Dů l/SK - razítko odkudkoli/ Podmínky: Počasí: předpokládaný vývoj počasí připomínal předvolební období, pro změnu vyhrožovali meteorologové deštivým počasím, což podpořil krátký prudký déšť v pátek před šestou podvečerní. V průběhu akce bylo však příjemné počasí, chvílemi i polojasno a slunečno, jen chvílemi se obloha zatáhla, i v tomto případě déšť pouze hrozil. Terén: na zpevněných plochách suchý, v údolí Ličné byl abnormálně bahnitý, místy s obtížemi schůdný terén. Účastníci: pěší:10 km - 52, 25 km - 19, 35 km - 12, 35 km - 15, 50 km - 6, celkem pěší - 89 cyklo: 26 km - 5, 60 km - 6, 90 km - 0, celkem cyklo - 11 celkový počet účastníků: 100 pořadatelé: 11 Nejstarší účastníci: Jarmila Chudobová a Marie Horáková /obě ročník 1930/ Nejmladší účastníci: Matěj Máslo /nar. 2008/ - z Náchoda Nejvzdálenější účastník: Třeboň, Praha, Zeleneč, Hradec Králové, Nová Paka Nejvíce mimotrutnovských turistů přijelo z Jičína, ¨Nové Paky a Lomnice n. P. Dík patří všem kteří se na akci jakkoliv podíleli a kteří vytvořili - za přispění nečekaně příznivého počasí - báječnou atmosféru turistické akce, především účastníkům, stejně tak i pořadatelům Josefu Baudyšovi, Aleně Sobotkové, Jaroslavu Burdychovi, Františku a Ivaně Teuberovým, Marušce Vrabcové, Jiřímu Tichému, Manfredu Johnovi, Ireně Zapadlové a Uršule Kubinové, za další pomoc ještě Josefu Tučkovi a Františku Hýblovi, za poskytnutí zázemí Střední lesnické škole, především p. Pálkovi a p. Stránské, za poskytnutí ubytování jedinému ubytovanému Základní škole kpt. Jaroše v ul. Gorkého, jmenovitě Mgr. Patákovi a p. Matějíčkovi, za finanční příspěvek sponzoru ZPA Smart Energy a.s., jmenovitě Ing. Z. Stuchlíkovi a Ing. J. Křepinskému MBA, za poskytnutí piva dalšímu sponzoru Krakonoš spol. s r. o., jmenovitě Ing. Pechkovi, za sjednání kontrol v Žacléři a na Stachelbergu Václavu Čechovi a Miroslavu Kejzlarovi, za razítkování na samokontrolách pak zaměstnancům hotelu Sport v Žacléři a členům Družstva Fortis na Stachelbergu. Informace a postřehy:
SKRZE MOČÁLY A VSTŘÍC ZDIVOČELÝM BIKERŮM Jako každý rok, tak i letos jsem se těšila na dálkový pochod v Trutnově, dokonce jsem mu dala přednost před sekáním trávniků na zahradě. I nebe se slitovalo, předpověd počasí byla beze strážek. Prvním ranním vlakem jsem dorazila do Trutnova, zní to jako vtip, ale ČD vypraví první vlak do Trutnova až na 8 hod, škoda, že na tak masový pochod nebyla vypravena vzláštní třeba jen 1 vozová mašinka. Na startu v Lesní ulici panovala dobrá nálada, musela jsem popoběhnout, abych předešla dav účastníků valících se z nádraží a vyhnula se frontě u přihlášení.Vyzvedla jsem si popis tratě a dost jsem se vyděsila, neboť první úsek trati vedl po neznačených cestách až do Libče. Laskaví požadatelé mi vysvětlili první kroky, a tak jsem se v obavách vydala na trat. První úsek na kruháč byl snadný, úspěšně jsem našla Polskou ulici. Cestou mě provázely orientační tabule pořadatelů i s mapkami. Občas jsem míjela nějaké pochodníky, připadala jsem si jako v Prčicích, takže jsem se ujištovala, že jdu správně. A když jsem náhodou chtěla odbočit špatným směrem, hned se za mnou ozvalo, tam né, rovně! Úspěšně jsem našla železniční viadukt a před ním jsem odbočila vlevo. Před smíšeným zbožím jsem nalezla na lavičce dva kolegy pochodníky u Krakonoše, kteří řešili, jak projít bažiny podél potoka Libče označené jako modrá cyklostezka. Současně nás došli další 2 bojovníci s bahnem, a tak jsme vyrazili. Ještě že jsem nešla sama, protože bych hned na začátku usoudila, že toto není cyklostezka a vydala bych se dále cestou ocelového oře. Kolega se speciální bahenní výbavou (vysokou obuví) prošlapával stopu, a my ostatní jsem se vydali v jeho šlépějích. Časem se cesta vylepšila, bahno se změnilo v lesní cestu s kalužemi.Při vstupu na pevnou půdu se dva kolegové v obci Malý Křenov odpojili. Já jsem časem ztratila náhle i dalšího kolegu, který mířil na Mravenčák. Na křižovatce u Bernartic jsem přešla hořčicovou "stopětku", a při luštění směrovek mi došlo, že stojící auto v křižovatce s razítkem za sklem může být jedině kontrola !!. S razítkem v baťohu jsem vyrazila po zelené směr Žacléř. Za krátko jsem scházela kolem hřbitova, minula jsem pomník, vystavěný z věčné lásky, a hledala náměstí v Žacléři. Po krátké prohlídce centra města jsem se začala propadat po zelené do Prkenného Dolu a stoupat vzhůru na Stachelberg. Bylo kolem poledne, tak jsem se zastavila na malé občerstvení u stánku. Nalezla jsem zde regenerujícího se kolegu po tlačence kola bahnem libečského potoka. Po získání dalšího razítka jsem se vydala po červené přes lom směrem k Vebrově chatě. Cestu mi znepříjemňovala bikařská soutěž vedená po naší trati, neustále jsem uskakovala do příkopu. Vtipný pořadatel na Vébrovce mě varoval, aťsi dávám pozor!T ak jsem mu vysvětlila, že již hodinu nedělám nic jiného a také můj zevnějšek podle toho vypadá. Ráda jsem sešla z Bučiny směrem ke Dvoračce, a dále pak mezi zahradami směrem k centru Trutnova. Posléze jsm zjistila, že jsem bezmyšlenkovitě minula Dvoračku a že mám hlad. Proto jsem musela zastavit v Pivovarské restauraci a dát si kyselo. Po prohlídce náměstí a jeho pamětihodností, draka a císaře Josefa II. jsem se dobatolila do cíle. Po posezení s pořadateli a občerstvení jsem se vydala na nádraží ČD a zpět do NP vybavena propagačními materiály. přestože především nemilosrdný vládce náš Čas donutil jít autorku článku pouhých 35 km, přece z ní v cíli vyzařovala pozitivní skvělá nálada. Foto: L. Šlosar Do Trutnova jezdím ráda, zvláště když na startu naleznu dva zkušené pochodníky, Marušku a Luďka, kteří dokáží vytvořit domáckou atmosféru, a příslib, že příští rok bude nabídka tratí ještě náročnější a divočejší a cyklostezka pod vodou, takže se pojede raft!!!!!!!! Máša z Vrchoviny FOTOGRAFIE ZE ZÁPOLÍ: NA STARTU A V CÍLI NA DĚTSKÉ TRASE INFORMAČNÍ CEDULE - STUDIE NA STARTU A V CÍLI nejvěrnější členové pořadatelského odboru KČT si pochod, resp. cyklojízdu nemohli nechat ujít. Foto: L. Šlosar tradičními účastníky jsou novoměstští turisté, letos z jinak nerozlučného tria přijeli zleva Milan a Miloš. Foto: L. Šlosar oproti předešlým letům dostalo se přítomným bohatého informačního servisu na vnitřní straně vstupních dveří do haly internátu SLŠ v podobě zvětšených barevných mapek, popisu úvodu tras a varování. Foto: L. Šlosar oproti předešlým letům dostalo se přítomným bohatého informačního servisu na vnitřní straně vstupních dveří do haly internátu SLŠ v podobě zvětšených barevných mapek, popisu úvodu tras a varování. Foto: L. Šlosar obdobné chvilky mají pořadatelé nejraději - po první vlně náporu příchozích z nejkratších tras nastaly chvíle klidu, zaplněné srdečnými hovory s roztroušeně přicházejícími účastníky z delších tras, tím spíše jedná-li se o pochodníky vyhlášené - v tomto případě o Jirku II. z Jilemnice. Foto: L. Šlosar ještě větší tlakovou vlnu, nežli tu přesně o polednách z nedalekého náměstí způsobenou povelem startovací pistole stovkám účastníků cyklistického závodu Trutnovská padesátka, způsobil v cíli pochodu těsně před jeho ukončením vpád lomnického živlu. Foto: L. Šlosar NA DĚTSKÉ TRASE za účast v soutěžích připravena byla pro děti pestrá odměna. Foto: J. Burdych, A. Sobotková vše bylo včas připraveno - dětská kontrola a na ní pořadatel Jarda. Foto: A. Sobotková pro děti byly nachystány soutěže propracované a připravené až do detailu. Foto: J. Burdych, A. Sobotková před Alenou v kočárku skrývá se nejmladší účastník soutěže Matěj z Náchoda - budeme se mít tuze dobře, až bude mu 52 let, neb dáme si s ním v cíli do trumpety, protože oslaví padesátý start na "Drakovi". Foto: J. Burdych oběma tvůrcům dětských soutěží Aleně a Jardovi podařilo se dosáhnout na Bučině perfektní atmosféry. Foto: L. Šlosar oproti předešlým letům dostalo se přítomným bohatého informačního servisu na vnitřní straně vstupních dveří do haly internátu SLŠ v podobě zvětšených barevných mapek, popisu úvodu tras a varování. Foto: L. Šlosar INFORMAČNÍ CEDULE - STUDIE Preambule: Byly ponuré doby, kdy 6 km silnice od Libče a dokonce ještě dříve také dalších 5 km údolím Ličné bylo značeno fáborky, samozřejmě den předem, namnoze za situace, kdy o půlhodiny později po vyznačení již někdo značení ničil. Později značení v údolí Ličné vynahradil poukaz na modře značenou cyklotrasu a ještě později - poprvé před třemi lety - fáborky do Libče nahrazeny byly co nejpodrobnějším popisem v itineráři a několika informačními cedulemi. Jak se tento záměr pořadatelům zdařil, vypovídá následující studie: nejvzdálenější informační cedule byla pověšena zkraje údolí Ličné těsně před místem, kde Libeč ubíhá na západ a údolím samotným dostane se poutník na sever, správný směr posílen byl na ceduli ulice Křenovské fáborky, zřejmě nějaký místní emír či padišáh odstranil je ještě v průběhu pochodu, přičemž musel pracně přeřezat pevné provázky. Foto: L. Šlosar nevinná cedule prostinkým slohem směrovala pochodníky do údolí Ličné, ani v den voleb tedy neradila, koho nevolit, dokonce ani nevyzývala, kdo má odstoupit a kdo může ostat, přece však vzbudila u některého místního efendiho takovou nevoli, že ji odstranil a dosud nevrátil důležitá předposlední cedule - v těsném dohledu železničního viaduktu pocestného směrující z již dlouho proklínané silnice na Bernartice doleva dále kolem potravin do údolí Ličné - byla upevněna těsně před místem odchýlení. Foto: L. Šlosar prostřední cedule několik metrů před příchodem k restauraci Sklípek snažila se posílit pocestného v jeho směru putování po dlouhé následující silnici do Libče. Fpto: L. Šlosar důležitá cedule těsně před odbočkou doleva dvěma cestami na Nové Dvory odváděla trasu 10 km z ulice Polské a současně její účastníky směrovala po cestě pravé zpevněné. Foto: L. Šlosar v pořadí první cedule na mostě u bývalé polikliniky převedla účastníka pochodu opatrně přes rušnou ulici Polskou, po níž ho na dlouhé následující kilometry nasměrovala kudy dále. Foto: L. Šlosar VYBRANÉ OHLASY Z KRONIKY: Děkujeme za pěkné zážitky. Müllerovi, Křížovi Hezké počasí, pěkná trať, dobré značení, dne jak má být. Děkujeme za vše a těšíme se zase za rok. Miloš Rousek, Milan Rydlo Přátelé KČT, velice chválím pochod, který jste dnes zorganizovali, bylo to báječné, mám něco pěkného vzpomínat … Hodně zdaru do další činnosti. Táňa Otčenášková, Hradec Králové Jelikož jsem přijel vlakem z Prahy pozdě, šel jsem jen 10 km a ostrým kvapem. Bezva trasa, bezva popis, příjemné. Šlo to rychle M. Jelínek Úspěšně jsem zvládl jako jeden z mála trasu DP 50 km. Trasa pěkná, počasí O. K., pouze značení místy zmatečné. Díky štábu pochodu a hodně štěstí do dalších ročníků. Petr Kamínek
A - účastníci celkem B - účastníci nejkratší pěší trasy C - účastníci nejdelší pěší trasy D - účastníci cyklotras celkem |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
slosar(zavináč)mybox(tečka)cz |
|