24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
| název reportáže | název akce | datum | autor |
| Novoroční turistický pochod |
účast odboru na veřejné turistické akci Novoroční výstup na Žaltman | 01. 01. 2011 | V. Nováková |
| Jako sedm statečných…. |
výlet na Jestřebí hory | 15. 01. 2011 | J. Kotková |
| Z Chotěvic do Arnultovic a Hostinného |
účast odboru na veřejné turistické akci Memoriál Jindry Axmana | 29. 01. 2011 | J. Chudobová |
| V hlavní roli Rtyně v Podkrkonoší |
účast odboru na veřejné turistické akci Za zmrzlým Čepelkou | 05. 02. 2011 | M. Vašíčková |
| Z Radvanic do Malých Svatoňovic přes Buk |
účast odboru na veřejné turistické akci Za ohřátou medovinou | 19. 02. 2011 | J. Baudyš |
| Medvědí náplast na náchodském zámku |
výlet na Náchodsko | 05. 03. 2011 | I. Zapadlová |
| Ze Rtyně do Hronova |
výlet na Náchodsko | 19. 03. 2011 | M. Dušková |
| Na trase šestnáct kilometrů |
účast odboru na veřejné turistické akci O Žižkův štít | 23. 04. 2011 | M. Janatová |
| Na "Babičce" na vlastní trase |
účast odboru na veřejné turistické akci Babička | 07. 05. 2011 | A. Škodová |
| Vlastní výlet čistě ve znamení Metuje |
výlet na Policko | 21. 05. 2011 | I. Zapadlová |
| Severovýchodní Morava nás obohatila o pěkné zážitky a poznání |
vícedenní výlet odboru na severní Moravu | 12. - 18. 06. 2011 | K. Hák |
| Rozkvetlým Babiččiným údolím |
Po stopách bojů z roku 1866 | 25. 06. 2011 | M. Vašíčková a I. Zapadlová |
| Krpály" nahoru a dolů |
výlet do Krkonoš | 09. 07. 2011 | L. Hrabová |
| Po deštivých dnech pohoda |
výlet do Polska | 23. 07. 2011 | J. Chudobová |
| Přes Jestřebí hory |
výlet přes Jestřebí hory | 06. 08. 2011 | J. Baudyš |
| Po stopách války r. 1866 okolo Trutnova |
výlet do okolí Trutnova | 03. 09. 2011 | J. Baudyš |
| Pod dohledem neviditelného skřítka |
účast odboru na veřejné turistické akci Podzimním Královédvorskem | 10. 09. 2011 | K. Čermáková |
| Rodným krajem Karla Čapka |
účast odboru na veřejné turistické akci Cestami pošťáka Kolbaby | 17. 09. 2011 | J. Baudyš |
| Dámská jízda kolem Mladých Buků |
účast odboru na veřejné turistické akci Mladobucká padesátka | 01. 10. 2011 | A. Škodová |
| Krásné výhledy z Krkonoš |
výlet do Krkonoš | 15. 10. 2011 | J. Baudyš |
| Z Pilníkova přes Hrádeček do Horního Starého Města |
účast odboru na veřejné turistické akci Memoriál Miroslava Petiry | 22. 10. 2011 | J. Baudyš |
| Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině…… |
výlet do Kolína | 29. 10. 2011 | K. Hák |
| Ze Suchovršic do Trutnova |
výlet do okolí Trutnova | 12. 11. 2011 | J. Baudyš |
| Předvánoční nálada na klouzačce |
výlet do okolí Červeného Kostelce | 26. 11. 2011 | I. Zapadlová |
| Pěkná tečka za turistickou sezónou |
výlet do okolí Trutnova | 10. 12. 2011 | K. Čermáková |
| Přes Ostaš |
tajný výlet odboru | 28. 12. 2011 | L. Šlosar |
Účast odboru na veřejné turistické akci Novoroční výstup na Žaltman /01. 01. 2011/ aneb Novoroční turistický pochod
01. 01. 2011 se nás sešlo na hlavním nádraží ČD v Trutnově 14 členů odboru.
Odjeli jsme do Rtyně v Podkrkonoší v 08,41 hod. a odtud jsme pokračovali pěšky na Odolov, Bílý kůl a Žaltman. Tam nás čekal oheň, kde jsme si opekli špekáčky. Dlouho jsme se nezdrželi, byla velká zima a vítr.
oheň na rozcestí pod Žaltmanem planul již od Novoročního rána, tento snímek byl pořízen více než dvě hodiny před příchodem výpravy - I. Foto: L. Šlosar
oheň na rozcestí pod Žaltmanem planul již od Novoročního rána, tento snímek byl pořízen více než dvě hodiny před příchodem výpravy - II. Foto: L. Šlosar
Odtud jsme šli do Malých Svatoňovic. Cesta dolů byla kluzká, ale všichni ji zvládli. Ze Svatoňovic jsme odjeli ve 14,01 hod. vlakem až do Trutnova. Trasa byla dlouhá asi 12 km. Výlet se všem líbil, zimní krajina byla kouzelná.
Všem účastníkům děkuje
V. Nováková
Výlet odboru na Jestřebí hory /15. 01. 2011/ aneb Jako sedm statečných…
…. tak jsme vyrazili i přes nepřízeň počasí v sobotu 15. 01. 2011 směr Rtyně - zastávka. Poprchávala celou dobu, kdy jsme procházeli osadou Náměrky a u křížku odbočili na žlutou - na Bohdašín.
Tam na náměstíčko, kolem kostelíka se sochou Jana Nepomuského jsme došli k památníku padlým ve 2. světové válce a pokračovali po žluté na horní část Červeného Kostelce k fabrice zvané "Sekyrárna".
U ní jsme odbočili na Maternici a Turov po zeleném značení a asi po jednom kilometru stoupání na rozcestí Krkavčina /578 m n. m./ jsme odbočili po červené na Odolov. Chvíli se objevilo i sluníčko, ale další dva kilometry po zledovatělé cestě byly dobré tak pro bruslaře.
Bez úhony jsme sestoupili k šachtě Pod Větrákem, kde začíná naučná stezka Po hornických památkách. Zastavili jsme se u araukaritu a památečního posledního vozíku s uhlím na stanovišti č. 4.
Autobusové zastávky na Odolově jsme využili, abychom posvačili a pak už přes Strážkovice a Petroviče namířili jsme si to na vlak do Malých Svatoňovic. Ve 14,30 hod. jsme se rozloučili na hlavním nádraží v Trutnově, připomněli si středeční členskou schůzi a radostně vykročili - již opět do deště ….
J. Kotková
Účast odboru na veřejné turistické akci Memoriál Jindry Axmana /29. 01. 2011/ aneb Z Chotěvic do Arnultovic a Hostinného
Sobotní ráno bylo skutečně studené a mrazivé, přesto se nás sešlo 14, z toho dva muži.
Vystoupili jsme v Chotěvicích a pokračovali do Čermné, kde nás čekala výborná dršťková polévka. Zde jsme se také zaregistrovali a jako pozornost jsme obdrželi tatranku a mandarínku.
Posilněni jsme pokračovali směr Hostinné. Bylo slunečno a daleké výhledy. U kapličky jsme odbočili do lesa a vyšli v Hostinném - zahrádky. Počasí bylo krásné, tak jsme šli ještě do Arnultovic na doplnění potřebných tekutin.
Prohlídkou města Hostinného jsme výlet zakončili, ušli jsme 13 km.
Počasí nám přálo, parta byla výborná, a tak nezbývá nic jiného než se těšit na další pochod.
J. Kotková
Účast odboru na veřejné turistické akci Za zmrzlým Čepelkou /05. 02. 2011/ aneb V hlavní roli Rtyně v Podkrkonoší
V sobotu 05. února 2011 jsme společně uskutečnili výlet do Malých Svatoňovic, kde jsme se zúčastnili turistického pochodu Za zmrzlým Čepelkou.
Ráno v 08,41 hod. jsme odjeli vlakem do Malých Svatoňovic a na náměstí Bratří Čapků v klubu jsme se zaregistrovali.
Potom jsme se vydali směrem na Petroviče přes Kyselou horu a dále jsme pokračovali po silnici přes Strážkovice do Rtyně v Podkrkonoší.
ve Střížkovicích se trasa výpravy zalomila doprava směrem dolů ve směru severním do Rtyně v Podkrkonoší, tento snímek byl ovšem pořízen o dobrou hodinku dříve. Foto: L. Šlosar
Ve Rtyni v Podkrkonoší jsme se zastavili v místní hospůdce, abychom si odpočinuli a posilnili se na další pokračování.
Ve Rtyni v Podkrkonoší je řada historických památek jako rychta, kostel sv. Jana Křtitele, dřevěná zvonice a ze současných staveb je nejvýznamnější Orlovna, která se stala novou dominantou rtyňského náměstí.
Dále jsme pokračovali kolem benzínové pumpy a rozhledny směrem na Lhotu za Červeným Kostelcem na nádraží ČD Červený Kostelec, odkud jsme vlakem odjeli ve 13,51 hod. do Trutnova. Pochod se konal za oblačného počasí, ale výhledy do okolí byly dobré. Trasa měřila 15 km zúčastnilo se šest turistů.
M. Vašíčková
Účast odboru na veřejné turistické akci Za ohřátou medovinou /19. 02. 2011/ aneb Z Radvanic do Malých Svatoňovic přes Buk
V sobotu 19. února 2011 se náš sešlo na nádraží v 07,10 hod. 11 účastníků pěšího pochodu a odjeli jsme vlakem do Radvanic. Po uvítání na nádraží jsme odešli po silnici do vesnice, kde jsme odbočili po červené a stoupali kolem kostelíka a hájenku vzhůru na Jestřebí boudu v Pasece.
Cesta byla zledovatělá, muselo se postupovat opatrně, což jsme zvládli, a v 09,10 hod. jsme již seděli ve studené dvoraně uvedené chaty. Uvítali jsme proto ohřátou medovinu pro zahřátí a objednali si dále gulášovou nebo zabíjačkovou polévku.
Následovalo zaregistrování a zakoupení účastnického listu pro seriál turistických akcí Chodíme celý rok, a pokračovali jsme na Žaltman. Asi 300 metrů pod rozhlednou jsme odbočili doprava, šli stezkou kolem jeskyňky loupežníka Lotranda a došli k Bílému kameni /kůlu/. Zde jsme se rozhodli vzhledem k průchodné cestě, že odbočíme k tzv. Buku /masnému kombinátu/.
Sestupovali jsme Panskou cestou protaženou lesáky na svoz dřeva. Překvapily nás značně vykácené paseky v tomto směru Jestřebích hor. Dole nás udivilo vypálení celé střechy hájenky. Zde jsme odbočili po modré na Bremst /bývalá cesta k odvozu uhlí do Malých Svatoňovic/. Při pochodu byly krásné vyhlídky na Velké Svatoňovice, Kvíčalu a svatoňovicko-rtyňské údolí. Prošli jsme náměstím v Malých Svatoňovic a došli na nádraží ČD, odkud jsme odjeli ve 14,01 hod. do Trutnova.
Pochod byl velmi zajímavý a účastníci byli spokojeni. Děkuji všem účastníkům za účast a již nyní se těšíme na příští výšlap za 14 dní. Ušli jsme každý 13 km.
J. Baudyš
Výlet odboru na Náchodsko /05. 03. 2011/ aneb Medvědí náplast na náchodském zámku
Z hlavního nádraží ČD Trutnov nás v 07,36 hod. odjelo 16, z toho tři nečlenové.
Po příjezdu do Olejnice jsme se rozhodovali, jestli půjdeme po silnici nebo po turistickém značení. Protože bylo umrznuto a nebyl žádný vítr, rozhodla druhá varianta. Šli jsme k rybníku Špinka, kde jsme si prohlédli chatovou oblast před hrází a odkud jsme pokračovali po červeném značení.
Došli jsme k pomníčku kdysi násilně zemřelé dívky a odtud dále lesní cestou, kde byl občas led. Ale ani tato komplikace nás neodradila od toho, abychom pokračovali po překročení silnice dál podél vypuštěného rybníčka.
Z vrcholných partií lesa jsme již pochvalovali výhledy i krásné slunné počasí. Lesem jsme došli na Kramolnu a odtud lipovou alejí k vojenskému hřbitovu, který stojí za shlédnutí. Zastavili jsme se též u obory a pátrali po odpočívajících zvířatech.
Měli jsme v plánu prohlídku zámku, ale ta sobotní byla z technických důvodů zrušena. Náplastí na naše zklamání byla podívaná na probuzené medvědy, které jsme zato odměnili finančním dárkem do kasičky.
Po zámeckých schodech jsme sestoupili na náměstí, kde jsme si prohlédli kostel, obdivovali radnici a odjeli z nádraží ČD ve 13 hod. do Trutnova.
Sobotní pochod měřil 11 km a zanechal v nás krásné vzpomínky.
I. Zapadlová
Výlet odboru na Náchodsko /19. 03. 2011/ aneb Ze Rtyně do Hronova
Na vlakovém nádraží se nás sešlo 7 statečných, které od pochodu neodradil nově napadaný sníh.
Z vlakové zastávky ve Rtyni v Podkrkonoší jsme vyrazili neznačenou cestou přes les do okrajové části Červeného Kostelce, kde byly opravené budovy firem a též nově postavené domky.
Po silnici jsme vyšli stoupáním z Kostelce a pak mezi poli po zelené značce pokračovali po blátivé cestě se sněhem, lesem jsme došli k pomníku účastníků protifašistického odboje z r. 1942 - rodiny Burdychových.
Prošli jsme osadou Kostelecké Končiny a sestupovali polní cestou kolem bunkru k Hronovu.
Ve městě jsme si prohlédli nově vydlážděné náměstí a občerstvili se v cukrárně.
Z vlakového nádraží jsme odjeli ve 13 hod.
Ušli jsme 10 km pěknou krajinou s výhledy na Dobrošov a Orlické hory.
M. Dušková
Účast odboru na veřejné turistické akci O Žižkův štít /23. 04. 2011/ aneb Na trase šestnáct kilometrů
V sobotu 23. 04. ráno jsme se sešli na autobusovém nádraží /1 muž a 5 žen/. Odtud v 7 hodin jsme odjeli do Hořic, abychom se zúčastnili 39. ročníku dálkového pochodu O Žižkův štít.
Po prezentaci ve sportovní hale jsme vyrazili přes Doubravu do Miletína. Po obědě z vlastních zásob jsme pokračovali do Červené Třemešné a přes Dachovy zpět do Hořic. Trasa byla 16 km dlouhá.
Po získání pamětního listu a příjemném občerstvení jsme došli na autobusové nádraží a v 15,45 hod. jsme odjeli do Trutnova. Byl to příjemně prožitý den.
M. Janatová
Účast odboru na veřejné turistické akci Babička /07. 05. 2011/ aneb Na "Babičce" na vlastní trase
Na turistickou akci Babička 2011 dne 07. 05. 2011 se v naší skupině sešlo 11 členů.
Odjeli jsme vlakem do Olešnice, odkud jsme šli směrem na Bašův statek, dále přes Mstětín příjemnou lesní cestou k lávce pod Boušínem a pokračovali jsme přes Náchodec, Havlovice a Úpici do Velkých Svatoňovic.
Ušli jsme asi 16 km krásnou přírodou za velmi krásného počasí.
Zdraví
A. Škodová
Výlet na Policko /21. 05. 2011/ aneb Vlastní výlet čistě ve znamení Metuje
Ráno se nás na nádraží ČD v Trutnově sešlo 9 osob dychtících po procházce. Při turistickém pochodu, který pořádá Klub přátel turistiky Police nad Metujé musíme dojít vždy ke startu 3 km pěšky ze Žďáru nad Metují po silnici.
Dnes ráno jsme proto udělali změnu. Po vystoupení z vlaku jsme šli po žlutém značení do Maršova nad Metují. Odtud jsme šli podél řeky Metuje krásným údolím. Cestou jsme potkávali v protisměru spousty pochodníků a litovali, že se u nás v takovém množství tolik turistů nenajde.
Počasí nám přálo, a tak jsme bez problémů došli k železničnímu náspu, pod kterým je menší tunel pro pěší a tekoucí potůček. Pokračovali jsme dále po silnici k nádraží. Odtud jsme pokračovali po silnici na Bezděkov do restaurace Na Mýtě.
Tady jsme se výborně občerstvili a vrátili jsme se zpět na vlakové nádraží Police nad Metují. Vlak odjiždějící ve 13,15 hod. měl přípoj v Teplicích nad Metují do Trutnova, kam jsme dojeli ve 14,30 hod. Hlášené bouřky na odpolední hodiny nás naštěstí nedohonily. Výlet se nám líbil a trasa 10 km všem vyhovovala.
I. Zapadlová
Vícedenní výlet odboru na severní Moravu /12. - 18. 06. 2011/ aneb Severovýchodní Morava nás obohatila o pěkné zážitky a poznání
Na plánovaný týdenní pobyt do jesenických hor se vydala naše skupina turistů v neděli 12. června z vlakového nádraží v Trutnově v 06,40 hod. V Předměřicích se událo vlakové neštěstí, a tak jsme úsek do Hradce Králové absolvovali autobusem s určitým zpožděním a v Pardubicích jsme si museli počkat až na další expresní rychlík do Olomouce. Přes Milotice jsme dorazili do Vrbna pod Pradědem. Penzion Koliba, náš dočasný domov, se nachází asi 4 km od nádraží v pěkném lesnatém prostředí v blízkosti říčky Opava, na kraji vesnice Ludvíkov. Uvítání bylo příjemné nejen majitelem panem Zvědělíkem, byli jsme i překvapeni pěkným vybavením pokojů, sociálním zařízením, výzdobou a později i chutnou kvalitní stravou.
V pondělí 13. června jsme ráno před snídaní /a tom i každý následující den/ vzdali poctu sluníčku a zazpívali si písničku, kterou nás naučila Miládka a která se pravděpodobně stane hymnou našeho kolektivu. Cesta do překrásných lázní Karlova studánka vedla dobře značeným terénem. Lázeňské hotely, i jiné stavby a zařízení, jsou zde stavěny hlavně ze dřeva a kamene, stylově architektonicky na vysoké úrovni, parky a zřídla jsou pečlivě udržované. Pramenitá voda byla naší posilou na zpáteční cestě. Někteří z nás si v Ludvíkově prohlédli kostel se šikmou věží a zajímavé hřbitovní železné odlévané mříže, hodnocené jako umělecká díla místních řemeslníků.
V úterý 14. června jsme jeli autobusem přes Hvězdu na Ovčárnu a pak vystoupili na nejvyšší horu Moravy Praděd /nadmořská výška 1.491 m/. Zde se nám otevřelo panorama dalekého okolí a i když nám mráčky občas zastínily sluníčko a i když nás dokonce sv. Petr osvěžil krátkou přeprškou, byl to zážitek nezapomenutelný. Kolem hotelu Barborka jsme náročnou cestou pomalu sestupovali do Karlovy Studánky a zbytek putování dokončili autobusem.
Středu 15. června jsme věnovali městu Bruntál. Od nádraží jsme prošli napříč městem a na hodinovém stoupání nás objala čtyřřadá alej starých kvetoucích lip. Přečetli jsme si rozmístěné tabule naučné stezky a v zápětí se již objevila první zastavení nové křížové cesty rozmístěná až k samému vrcholu Uhlířského vrchu, kde vévodí mariánský kostel. Spodní část jednotlivých zastavení tvoří hrubě opracovaný kamenný kvádr a na něm spočívá mohutný dřevěný masiv sloupovitého tvaru. Jednotlivé výjevy z poslední Ježíšovy cesty vypracoval místní umělec - řezbář a sochař František Nedomlel v letech 2004 až 2008. Tak veliké a nádherné dílo bylo financováno z darů občanů a sponzorů. V Bruntále jsme navštívili zámek, prohlédli si památeční budovy včetně krásně renovovaného náměstí.
Čtvrtek 16. června patřil mezi oddechové dny, vždyť se uskutečnila stávka v dopravě. Ve Vrbně pod Pradědem jsme se ráno seznámili s technologií sklářské výroby v místní provozovně a potom po modře značené cestě jsme došli do Kralovic. Zde jsme navštívili muzeum života na vesnici, starých zemědělských a řemeslnických strojů a nářadí, shlédli jsme originální nábytek a zařízení bytů z 19. a počátku 20. stol. a přitom zavzpomínali na naše dětství.
V pátek 17. června jsme se rozjeli do Krnova, který se chlubí přívlastkem město zeleně. Město je staré přes 800 let s bohatou historií a 25 tisíci obyvateli. Je to město zajímavé architektury od románských staveb přes gotiku, barok až po modernu. Prohlédli jsme si několik chrámů, velkou židovskou synagogu, zámek, nádherné náměstí s renesančními domy s bohatou štukatérskou výzdobou a novorenesanční radnici. Za městem na kopci Cvilíně dominují dvouvěžový barokní kostel P. Marie Sedmibolestné a dále kamenná rozhledna z počátku 20. století. Staré město obklopuje prstenec rozsáhlých parků se sochami a kašnami a vše je dobře udržováno. Do Vrbna jsme dorazili vlakem, večer společně poseděli, zazpívali si a připravili se na sobotní cestování do našich domovů.
A co říci na závěr?
Jeseníky mají krásnou přírodu, svěží zeleň lesů i luk, hodně potůčků s čirou kamenitou vodou. Na rozdíl od nás se zde lidé daleko více zdraví, usmívají se a v takovém prostředí se dobře žije. Celkem každý našlapal přes 80 km a myslím si, že dojmů a zážitků jsme načerpali také hodně. Děkuji všem, kteří k tomu přispěli.
K. Hák
Účast odboru na veřejné turistické akci Po stopách bojů z roku 1866 /25. 06. 2011/ aneb Rozkvetlým Babiččiným údolím
V sobotu 25. 06. 2011 jsme společně uskutečnili pochod Po stopách bojů z války 1866.
Ráno v 7.37 hod. jsme odjeli vlakem do Starkoče, kde byla na nádraží prezentace. Po prezentaci jsme se vydali po modré značené turistické cestě směrem na Českou Skalici. Pokračovali jsme přes Dubno, Dubenský dvůr k pomníku spícího lva a dále na Zlič a do Ratibořic.
V okolí ratibořického zámku jsme obdivovali rozkvetlé květiny a v jezírku rozkvetlé lekníny. Od zámku jdeme k pomníku "Babička", kde se konala kontrola. Dále pokračujeme po proudu řeky Úpy do Zliče, Zblova, Starkoče a do cíle našeho putování.
výprava trutnovských turistů kráčela ve směru na Dubno kol překrásného domu. Foto: L. Šlosar
výprava trutnovských turistů těšila se u Dubenského Dvora pohledy na překrásnou lučinatou krajinu. Foto: L. Šlosar
výprava trutnovských turistů prošla kvetoucím zámeckým parkem v Ratibořicích. Foto: L. Šlosar
Cíl je na koupališti, kde dostáváme občerstvení a diplomy. Ve 13.38 hod odjíždíme zpět do Trutnova. Pochod se konal za polojasného počasí. Účast 7 lidí, délka 12 km.
M. Vašíčková a I. Zapadlová
Výlet do Krkonoš /09. 07. 2011/ aneb Krpály" nahoru a dolů
Sešli jsme se v počtu 12 na autobusovém nádraží v 8 hodin. V devět hodin jsme už vyráželi z Pece pod Sněžkou na túru.
Od rána nám počasí přálo, sluníčko a modrá obloha byly bez mráčků. Vydali jsme se Obřím dolem po modré značce. Po odbočení vlevo jsme šli po žluté do Modrého dolu.
Do pořádného "krpálu" jsme stoupali až k Richtrovým boudám. Cestou jsme se kochali nádhernými výhledy na Studničnou horu a Sněžku.
Vlastní Richtrova bouda nás překvapila, celá je opravená, přebudovaná a uvnitř bylo pěkné posezení. Po občerstvení jsme se vydali na zpáteční cestu směr Pec.
Sešli jsme ale z "asfaltky" a došli do Pece pod Sněžkou, Zeleným dolem (opět "krpál"), takže hůlky dostaly zabrat.
L. Hrabová
Výlet do Polska /23. 07. 2011/ aneb Po deštivých dnech pohoda
Několik posledních dní jsem se zajímala o počasí, které nebylo příznivé. V sobotu ráno ale nepršelo, a tak se nás sešlo 9, z toho 2 muži.
Odjeli jsem v 6:40 hod. a v Bělovsi jsme byli v 9 hodin a zde nás dokonce přivítalo slunéčko.
Zastavili jsme se na tržnici, a hned naproti byla nabídka opečeného pstruha, které jsme neodolali. Byl dobrý, ale pstruhovi z Pstrąźné, kam chodíme, se ale nevyrovnal.
Prošli jsme pěkné městečko Kudowa Zdrój, vystoupali na vyhlídku a kochali se krásným výhledem. Také jsme obdivovali upravené lázně, ochutnávali kyselku a vydali se do vesničky Slone a nakonec novou cyklostezkou do Česka.
Výlet se vydařil, počasí nám přálo a našlapali jsme 16km. Jediná chyba byla díky ČSD, kdy se zpáteční cesta trochu zkomplikovala. Dobrou náladu nám to nezkazilo a do Trutnova jsem dorazili v 17:30 hod.
J. Chudobová
Výlet přes Jestřebí hory /06. 08. 2011/ aneb Přes Jestřebí hory
V sobotu 06. 08. 2011 se uskutečnil pěší pochod z Malých Svatoňovic přes Skály do Teplice nad Metují.
Z Trutnova jsme odjeli v 07.37 vlakem a v osm hod. jsme odhodlaně vyšli do Malých Svatoňovic na náměstí, následovala prohlídka studánky se sedmi prameny, byly otevřeny i kapličky a Boží hrob.
Následovalo stoupání po červených značkách kolem Kyselé hory, bývalé hospody Brno a v Petrovicích jsme odbočili na Kolčarku. Zde jsme mírně posvačili a prudce sestupovali dolů na Černou cestu, kterou jsme přetli a kolem rybníků a kempinkového tábora mírně stoupali až k cestě ze Stárkova do spojky Radvance - Jívka I.
Při sestupu okolo velkého stáda pasoucích se krav, včetně kojených telátek, jsme došli do Jívky. Zde byly slavnosti obce, posvačíli jsme a okolo kostelíka stoupali vzhůru do Studnice. Obec vznikla okolo r. 1540, tudy vedla cesta do bývalého Pruska. Průchodem vsi jsme opět stoupali na výšinu, přišli na asfaltovou cestu, po které jsme došli k restauraci Skály.
Pozřeli jsme tu výbornou čočkovou polévku, část v restauraci obědvala a pokračovali do zelených značkách do Teplic. Cestou jsme míjeli veliké stádo ovcí nad městem, šli jsme okolo kempu Kamenec, okolo tenisových kurtů, přes náměstí na zastávku ČD, čekali na vlak Regionova v 15.34 hod. a odjeli do Trutnova.
Trasa byla značně náročná pro stálé stoupání a klesání, ale to vynahradilo občasné sbírání hub - praváků. Při své náročnosti byla pro krásné vyhlídky a krásu přírody kladně hodnocena. Zúčastnilo se 10 žen a 1 chlap, tedy celkem 11 účastníků, kteří se již těší na další pochod v Bohuslavicích.
Za účast děkuji a zdravím
Zdrávi došli.
J. Baudyš
Výlet do okolí Trutnova /03. 09. 2011/ aneb Po stopách války r. 1866 okolo Trutnova
Za krásného slunného dne jsme v sobotu 03. 09. v počtu 8 turistů vyrazili z trutnovského náměstí okolo lesnické školy, lesoparkem a na silnici do Starého Rokytníka.
Před obcí na začátku lesa jsme odbočili po místním značení naučné stezky k válce prusko-rakouské r. 1866 vpravo velmi udržovanou lesní cestou, která mírně stoupala a klesala, značně se vinula a po dvou hodinách jsme došli nad Starý Rokytník k mohutné mohyle, postavené na paměť padlým vojákům rakouské i pruské armády.
Říká se tu Airoldiho návrší a mnoho Trutnováků tu ještě nebylo a mnoho jich dokonce o tomto pomníku neví. Seznámili jsme se s tabulí naučné stezky, posvačili jsme, oddechli jsme si a pokračovali dále po cestě přes velkou louku k polní křižovatce. Zde jsme odbočili doleva a vešli jsme do vesnice, překročili silnici a okolo kostelíka stoupali k soše sv. Josefa.
Zde jsme se občerstvili a pokračovali asfaltovou cestou směrem na "Smeťák". Na hřebenu nad bývalým "Smeťákem" jsme odbočili doleva lesní cestou a došli k chatové části Kacíře, prošli ulicí a skončili jsme v restauraci Úsvit na točeném pivu. Za slunečného dne jen zasyčelo!
Trasa a pochod se všem líbily, všichni si přáli takových výletů více. Z Úsvitu jsme se rozešli. Za týden na pochodu ve Dvoře Králové nad Labem nashledanou!
J. Baudyš
Účast odboru na veřejné turistické akci Podzimním Královédvorskem /10. 09. 2011/ aneb Pod dohledem neviditelného skřítka
Na pochod Podzimním Královédvorskem, který se konal 10. září, se nás sešlo celkem 10 osob. Po příjezdu autobusem do Dvora Králové nad Labem jsme se odebrali na start, který se konal ve škole 5. května.
Zde jsme se zaregistrovali a vydali se po zelených značkách směrem k vlakovému nádraží a odtud jsme pokračovali podle kolejí přes přejezd, kde jsme narazili na první kontrolu. Kamenitou cestou po žlutých značkách jsme vystoupili nad bývalý lom. Prošli jsme kolem pramene, kde se všichni osvěžili, a pokračovali jsme ke Krakonošově vyhlídce. Zde na nás čekala další kontrola s občerstvení ve formě chutných čerstvých koláčků.
Po chvilce odpočinutí jsme pokračovali dál po značené cestě k parkovišti. Z turistické vitrínky jsme si přečetli povídání o skřítku Kolečkovi a pokračovali dál po lesní cestě do známého Betléma s přáním, abychom skřítka někde zahlédli. Skřítka jsme nezahlédli, ale určitě nás celou cestu z patřičné vzdálenosti sledoval.
V Betlémě jsme si prohlédli zbytky pískovcových soch, díla mistra Brauna a od kašny jsme pokračovali ke křížové cestě, která byla pro veřejnost otevřena od roku 2008. Prohlédli jsme si cyklus patnácti sochařských zastavení vyrobených z hořického pískovce, které vytvořili čeští sochaři tří generací včele s Vladimírem Preclíkem.
Plni zvláštních dojmů jsme pokračovali dál pod viadukt a okolo žirečského hřbitova s kaplí sv. Odila. Prošli jsme obcí Žireč a dále po silnici zpět do Dvora Králové nad Labem. Zde jsme vyčkali autobusu a odjeli zpět do Trutnova.
I když nám sluníčko moc nepřálo, přesto jsme všichni prožili příjemný den v krásné přírodě, kterou se okolí Dvora Králové jistě vyznačuje.
K. Čermáková
Účast odboru na veřejné turistické akci Cestami pošťáka Kolbaby /17. 09. 2011/ aneb Rodným krajem Karla Čapka
V sobotu 17. 09. 2011 se uskutečnil pěší pochod, pořádaný KČT Úpice pod názvem Cestami pošťáka Kolbaby. Byla to pěkná trasa za slunečného podzimního dne. V Úpici na náměstí, kde jsme se zaregistrovali a vyslechli pohádku o pošťáku Kolbabovi, se nás sešlo 13 a vyšli jsme v protisměru pochodu.
Šli jsme přes Havlovice kolem sportovního areálu, u nástěnky - poutače jsme posvačili a konečně rozdali fotky z putování po Jeseníkách. Potom jsme došli k havlovickému mlýnu, kde byla kontrola. Přidali se k nám manželé se psem, takže jsme společně vyrazili na Picimburg, t. j. Barchoviny - Králův kopec. Vystoupali jsme na Panskou cestu krásným lesem při hledání hub jsme došli na silnici Úpice - Končiny a vydali jsme se do Libňatova.
Na křížovatce do Maršova a Svobodného byla další kontrola, u obchodu se smíšeným zbožím byly lavičky, opět jsme posvačili a vydali se kolem hřiště a hasičárny na Svobodné. Po vystoupání na předěl Libňatov - Úpice se nám naskytl přenádherný výhled na Jestřebí hory od Horního Kostelce až po Markoušovice. Vynikaly zde Zaječí kopec se Zaječím potokem, Německá luka, Zadní hory, Přední hory s Malými a Velkými Svatoňovicemi - svatoňskortyňské údolí. Zkrátka, jak napsal Karel Čapek "můj rodný kraj".
Pokračovali jsme kolem krásných vilek ve Svobodném, šli kolem hvězdárny, hřbitova a Jiráskova divadla na náměstí. Zde v cíli jsme obdrželi diplomy a každý si z krabice vytáhl číslo, na které jsme obdrželi suvenýr, např. modré tričko na prsou se znakem Úpice a na zádech kruh s nápisem Cestami pošťáka Kolbaby, dále úpické staré fotky, Úpické noviny, turistické brožury apod.
Cestou žádné občerstvení nebylo možné, a tak jsme zaplnili místní cukrárnu a mnozí si osladili život zákuskem a kávou. Ale to již jsme našli čas dojít k mostu na BUS a ve 14,25 hod. jsme odjeli do Trutnova.
Pochod se vydařil, našlo se pát kozáků, klouzků, jinak houby nerostly. Všichni byli spokojeni s krásně prožitým dnem a pochodem v délce 16 km a a už se těšíme na Mladobuckou padesátku. Zdrávi došli.
J. Baudyš
Účast odboru na veřejné turistické akci Mladobucká padesátka /01. 10. 2011/ aneb Dámská jízda kolem Mladých Buků
V sobotu 01. října 2011 se nás sešlo na nádraží v Trutnově celkem 11 členek KČT. V 07,44 hod. jsme odjely do Mladých Buků na start Mladobucké padesátky.
Po zaregistrování jsme zvolily z nabídky tras trasu č. 2 - 14 km, která vedla po zelené značce k rozcestí u Bystřice, pak vlevo nahoru podle Zlatého potoka na kozí farmu Sklenářovice.
Odtud jsme se vrátily zpět ke kamennnému mostku a dále pokračovaly jsme podél Zlatého potoka Zlatou stezkou až do Trutnova se zástavkou na oběd v restauraci U Kousalů.
Počasí bylo nádherné, slunce hřálo až moc, pokochaly jsme se krásnou podzimní přírodou, našly se i houby, nakoupily jsme kozí sýr a sice unaveny, ale spokojeny došly jsme do Trutnova.
A. Škodová
Výlet do Krkonoš /15. 10. 2011/ aneb Krásné výhledy z Krkonoš
V sobotu 15. října 2011 se uskutečnil pěší pochod dle plánu z Pece pod Sněžkou přes Severku, Klínové boudy do Špindlerova Mlýna. Zúčastnilo se ho 6 osob z celkového počtu 12 účastníků, zbylých šest si upravilo trasu z Pece pod Sněžkou přes Žižkovu boudu, Husovu boudu, Pražskou boudu a Kolínskou boudu.
U této boudy je ohrada, kde se pasou holandské malé kozy a ovečky. Je zde za 10 Kč krmítko na granule a je možné kozy i ovce krmit. Cca 500 metrů pod Kolínskou boudou je rozcestí, kde se odbočí po modrých značkách na Zrcadlové boudy, pokračuje se asfaltovou cestou na Černou horu, po cca 1,5 km se odbočí na žluté značky směrem na Hoffmannovy boudy, dále do Janských Lázní okolo lanovky dolů ke kolonádě.
Tento den byl překrásný s vynikajícími výhledy na Sněžku, Studniční horu, Medvědín, ale také na Žalý a Vrchlabsko. V dáli bylo možné shlédnout Ještěd, Kozákov a šírý kraj do vnitrozemí. Zkrátka nádhera.
Druhá skupina měla trasu podstatně delší a okolo 16. hodiny nám poslala SMS, že jsou ve Špindlerově Mlýně u piva a že do Trutnova dorazí v 18,15 hod.
Ten, kdo tentokrát nešel, o mnohé přišel.
Zdrávi došli.
J. Baudyš
Účast odboru na veřejné turistické akci Memoriálu Miroslava Petiry /22. 10. 2011/ aneb Z Pilníkova přes Hrádeček do Horního Starého MěstaV sobotu 22. října 2011 se uskutečnil 1. ročník turistického pochodu na počest bývalého člena KČT Lokomotiva Trutnov.
Byl členem naší skupiny, ve které se zúčastňujeme pěších pochodů, některé organizoval a vedle týdenní putování jižní Moravou - Javorníky.
Na nádraží se náš sešlo devět a fenka Amina a jako dříve narození jsme zvolili kratší trasu. Nejeli jsme až do Hostinného, vystoupili jsme v Pilníkově a šli souběžnou cestou podél trati do Vlčic. Byli jsme mile překvapeni údržbou domů podél silnice, ale i novou výstavbou.
Prošli jsme přes Pilníkov a na křižovatce mezi Vlčicemi a Trutnovem jsme odbočili nalevo a došli do vesnice a v restauraci U Dubu jsme se občerstvili a ohřáli, neboť zde byla velká mlha. Potom jsme pokračovali kolem kostela a před koncem Vlčic jsme opět odbočili doleva na neznačenou cestu opět kolem řady velmi upravených rodinných domků. Ke konci ulice jsme opět míjeli velmi nepěkné zemědělské stavení s mnoha starými i novými stroji v neuspořádaném stavu, což celkový dojem z pěkné vesnice trochu zkazilo.
Neznačená asfaltka pokračovala prašnou cestou do kopce lesem, kde jsme na křižovatce narazili na modré turistické značení, a pak jsme již pokračovali bezpečně stále za stoupání k Hrádečku. Okolo 12,30 hod. jsme dorazili na asfaltku nad Hrádeček a zde zabočili po zelené na Horní Staré Město.
Na stadion jsme přišli okolo 14. hodiny, kde jsme provedli registraci, obdrželi diplomy z Memoriálu Miroslava Petiry s drobnými dárky.
Potom jsme se opět občerstvili a rozloučili se s přáteli a v 15,30 hod. odjeli autobusem MHD do Trutnova.
Trasa byla středně náročná, sluníčko krásně hřálo, příroda hrála všemi barvami, a tak byli všichni spokojeni, i ta fenka, která s námi s majitelkou doputovala. Bylo to fajn! Ušli jsme 15 km.
J. Baudyš
Výlet do Kolína /29. 10. 2011/ aneb Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině……
Devět ranních ptáčat se v sobotu 29. října slétlo k trutnovskému vlakovému nádraží a v 06,16 hod. odjelo přes Starou Paku a Chlumec nad Cidlinou do polabských rovin. Tříhodinovou cestu jsme vyplnili vyprávěním a také jsme pogratulovali Vlastičce a Karlovi k narozeninám.
Pěkné kolínské nádraží jsme opustili v 09,15 hod. a vydali se za poznáváním královského města Kolín, jehož počátky sahají až do 12. století. Kolem železniční trati a Labe jsme se dostali k dálničnímu mostu přes řeku, prohlédli si kostel sv. Víta, dorazili na skalnatý útes s mohutnou gotickou hranolovitou věží zvanou Práchovna.
Naše cesta pokračovala dále podél Labe a přes moderní mostní lávku pro pěší z roku 2005 jsme se dostali na Kmochův ostrov, který nese jméno slavného skladatele a kapelníka Františka Kmocha. Prohlédli jsme mistrovu bustu i nově vybudovaný amfiteátr pro pořádání koncertů.
Po mostě jsme pokračovali do historické části města. Na Karlově náměstí nás uchvátila nádherná budova, původně gotická z 15. století, jež byla přestavěna v 19. stol. v neorenesančním slohu. Je to sídlo městského úřadu. Zachovalá je rovněž většina měšťanských domů. Dominantou náměstí je mariánský sloup z roku 1682 postavený na památku obětí morové epidemie.
Asi 100 metrů od náměstí se nachází dominanta celého Kolína, gotický chrám sv. Bartoloměje a mohutná samostatná zvonová věž s vyhlídkou. Za 30 Kč jsme vystoupali strmým, takřka žebříkovým schodištěm nejdříve ke třem mohutným zvonům a po zdolání stodruhého schodu jsme spočinuli na vyhlídkovém ochozu. Nádherný pohled na město a blízké okolí z ptačí perspektivy nám usnadnil orientaci s rozšířil další poznání. Viditelnost do vzdálenějších horizontů nebyla sice optimální, přesto jsme i tak zahlédli matné obrysy slavného památníku bitvy u Kolína z roku 1758. Při opouštění vyhlídkové terasy a sestupování nás doprovázel ohlušující hlas zvonu, nastalo polední vyzvánění.
V ulici Na hradbách jsme navštívili informační středisko, kde jsme získali písemné materiály o Kolínu a okolí, nahlédli do židovské synagogy z roku 1642 a na pamětní desce jsme se dozvěděli , že počátkem druhé světové války bylo jen z Kolína odvlečeno do koncentračních táborů 2.150 židů.
Další naše putování vedlo kolem kostela českých bratří na Husovo náměstí s velkolepou asi 6 m vysokou sochou Mistra Jana Husa a moderním chrámem církve československé z první republiky. V blízké hospůdce jsme si pochutnali na obědě, cestou na nádraží prohlédli divadelní budovu a ve 14,42 hod. nastoupili zpáteční cestu. Celý den jsme nepotřebovali ani deštník, ani rukavice, dokonce nás v několika vteřinách pozdravovalo sluníčko. Do Trutnova jsme dorazili před 18. hodinou a jako turistická ptáčata jsme se sice trochu unavené, ale rádi rozlétli do svých hnízdeček.
A na závěr:
Kolín je hezké město s bohatou historií a současností a stojí za poznávání. Malou skvrnou na kráse je místy značné množství poházených odpadků a to i v květinových záhonech. To by jistě Přemysl Otakar II., zakladatel města v roce 1261, místním rychtářům neprominul. Město Trutnov má sice méně historických památek, ale čistota města a květinová výzdoba jsou na podstatě lepší úrovni.
Děkuji všem účastníkům za to, že přispěli k pohodovému poznávání.
K. Hák
Výlet do okolí Trutnova /12. 11. 2011/ aneb Ze Suchovršic do Trutnova
Za ranního sedmistupňového mrazu se nás sešlo na nádraží ČD 12 osob, abychom v 07,37 hod. odjeli společně do Suchovršic. Po vystoupení z vlaku nás Mařenka /rodačka nedaleko/ seznámila s historií obce, vznikem jejího názvu, zlatokopectvím na vrchu Karbance a novou výstavbou domků u zastávky.
Sešli jsme přímou dlážděnou uličkou dolů k hlavní silnici a přešli jsme na unikátní dřevěnou lávku /most/, v r. 2005 rekonstruovanou. Postupovali jsem po pravém břehu Úpy, míjeli bývalý mlýn, nyní pilu, kde se ještě pracuje, na skládce se nacházely řezivo i klády.
Došli jsme k betonovému mostu, kde je socha sv. Jana Nepomuckého a dřevěná zvonička jako ve Rtyni /ale menší/ a po modré jsme stoupali do prudké stráně na náhorní plošinu. Pokračovali jsem po zasloužené svačině do Rubínovic, kde je chytrá turistická tabulka a ubírali jsme se po silnici ke Starému Rokytníku.
Asi po jednom kilometru je odbočka na vedlejší prašnou ulici vedoucí mezi silnicí a hospodářskými budovami, po které jsme došli ke kostelíku - v současné době je v částečné opravě. Sestoupili jsme dolů na křižovatku, poklonili jsme se památníkům z 1. a 2. světové války a postupovali dále k Trutnovu.
Na jeho okraji vstoupili jsme do lesoparku a stále po značkách šli jsme lesem kolem jednotlivých hrobů padlých ve válce r. 1866. Prošli jsme park a nad Kryblicí jsme po nově vybudované cestě šli nad nemocnicí lesem, až jsme došli k hrazené bráně u hospitálu. Zde jsme se za krásného slunečného dne rozloučili a rozešli do svých domovů.
Tento rok nám pochody vycházejí, neboť zatím jsme měli stále pěkné počasí, byly krásné výhledy a – i když kratší – trasy se seniorům líbily, a tak se těší i na zbývající pochody v letošním roce.
Ušli jsme 11 km.
Všem účastníkům děkuje
J. Baudyš
Výlet do okolí Červeného Kostelce /26. 11. 2011/ aneb Předvánoční nálada na klouzačce
Ráno v 7,37 hod jsme odjeli v počtu 10 turistů z nádraží ČD v Trutnově. Ten den nás počasí zaskočilo velikou námrazou a klouzavými chodníky i silnicí.
Zvolili jsme zkrácenou verzi a vystoupili z vlaku v Řešetově Lhotě. I tady byla veliká klouzačka, ale příroda nás odměnila pohledem na ojíněné stromy, které měly skoro pohádkový vzhled. Pokračovali jsme podél tratě a potom stále podél potoka až k vypuštěnému rybníku Špinka.
Po krátké svačině jsme se proklouzali až na silnici od "Broďáku" a dále lipovou alejí do města. Po krátkém občerstvení v restauraci U Černého koně jsme pokračovali na nádraží v Červeném Kostelci. Protože tady byly již chodníky i silnice sypané, stihli jsme odjezd ve 13 hod.
Desetikilometrová procházka nás plně uspokojila a vytvořila krásnou předvánoční náladu.
I. Zapadlová
Výlet do okolí Trutnova /10. 12. 2011/ aneb Pěkná tečka za turistickou sezónou
Na pochod k zakončení turistické sezóny se nás sešlo celkem 13 osob.
Sraz se konal na Krakonošově náměstí v 9.00 hod. Po krátké poradě, ohledně původní trasy, která by mohla býti dosti kluzká, jsme se rozhodli jíti obráceným směrem, kde trasa není tak náročná na stoupání a kde nehrozí nebezpečí pádu při uklouznutí.
Vydali jsme se tedy směrem na autobusové nádraží na Horní Staré město, podél řeky Úpy. Za splavem jsme se krátce pozastavili a nakrmili kachny, které se hladově vrhaly na kousky házené potravy
. Pokračovali jsme stále podél řeky. Míjeli most "Za Komínem" a školu na Zelené louce. Po dalším mostě jsme přešli řeku a stoupali krátce do vršku. Pak už jsme pokračovali po rovince směrem na Voračku. Cesta byla místy trochu kluzká, ale do cíle jsme došli všichni.
Sice trochu promrzlí, ale bez pádů. Přišla nám tedy vhod zastávka ve zdejší restauraci, kde jsme se trochu posilnili a dali něco na zahřátí. Na závěr naší cesty jsme si popřáli k nastávajícím vánočním svátkům a pokračovali už ve dvou skupinkách směrem k Trutnovu. Někteří ještě zašli shlédnout vánoční trhy, které se konaly v Trutnovském Uffu.
Byla to pěkná tečka za celou turistickou sezónou.
K. Čermáková
Tajný výlet odboru /28. 12. 2011/ aneb Přes Ostaš
Již sedmnáctý rok v našem odboru KČT Lokomotiva Trutnov udržuje se … ale co udržuje se … přímo vzkvétá tradice tajných výletů. Jejich kouzlo nespočívá pouze v tom, že jsou vždy poslední akcí odboru v kalendářním roce a tím pádem i konečnou možností popřát si navzájem v tom našem malém společenství hodně štěstí a zdraví do příštího roku. Výlety ony vedle toho skrývají v sobě též zpočátku přídech tajemna, neb pověřený organizátor či organizátoři akcí cílovou lokalitu nechává či nechávají si dlouho pro sebe, totiž až do začátku zájezdu /do té doby prozradí cílové místo pouze členům odborům pověřeným objednat autobus, jímž od roku 2004 již nepřetržitě účastníci na místo určení cestují/, kdy teprve je vyjeví překvapeným účastníkům zájezdu. Tak stalo se, že účastníci tajného výletu v autobuse odjíždějícím v 8 hodin od hlavního nádraží v Trutnově dozvěděli se, že cílem posledního výletu odboru bude Ostaš, pískovcová stolová hora nalézající se v Polické vrchovině a pnoucí se do výše 700 metrů nad mořem.
V 9 hod. zakotvuje autobus s výpravou turistů z KČT Lokomotiva Trutnov v Husově ulici v Polici nad Metují. Balvan ve směru k ústí ulice Nádražní zvěstuje přítomným, že přírodní prostranství, jež ulice rámuje, nazývá se Sady Jana Bezděka, číslice pod jménem životní běh zakladatele moderní mykologie, podle kterého sady jsou nazvány a který učiteloval v Polici nad Metují od roku 1886, ohraničují letopočty 1858 a 1915. Miniaturní meteorologická stanice sděluje, že je právě 5 st. C nad nulou.
Zájem výpravy soustřeďuje se však na budovu v severní části prostranství. Pro účastníky tajného výletu připravena je návštěva muzea stavebnice Merkur v 1. poschodí budovy. Při kupování vstupenek autora těchto řádků zamrazí, po překročení věku 60 let v září poprvé v životě zakupuje si vstupenku o snížené ceně 30 Kč pro osoby věku důchodového. Situace je vážná, ale přece za „rakváře“, jak žertem Joska - jeden z vedoucích výpravy - označuje naši věkovou skupinu, se ještě nepovažuji..
Drobná maličkost působí, že muzeum již od počátku působí přívětivě – totiž nápis na vstupních dveří do muzea „Filmování a fotografování vítáno“. Vždyť potřeba propagace by měla býti vlastní každému muzeu, zákaz fotografování v jiných muzeích jí určitě není.
Hnedle v první místnosti přesvědčujeme se o tom, že ze stavebnice Merkur se dá postavit cokoliv – jen tak namátkově Eiffelova věž, vídeňské kolo známé z Pratru, kolotoče, letadélka, především vláčky, jež spatřili jsme již v jedné z vitrín ve foyeru a jež prohánějí se po miniaturní železniční trati ve vedlejší krajní místnosti.
Další místnost inspirována je Vernovým románem Ocelové město. Stavitelem ocelového města, jež zaplňuje celou místnost, je pan Jiří Mládek z Hamráčku u Roudnice nad Labem, stavba započala r. 2000 a velkolepý projekt má být ukončen r. 2016.
Konečně v protilehlé krajní místnosti nachází se další zlatý hřeb výstavy - dálkově řízený pohyblivý robot DTM – FHR – 7 /EiMSA Robot/, který sestavili tři žáci litomyšlského gymnázia. Tento robot, v němž použity jsou i součástky stavebnice Merkur, získal zlatou medaili v největší celosvětové soutěži mladých vědců INTEL ISEF 2009 v Renu americké Nevadě. Ve stejné místnosti nalézají se u jednoho stolu i prvky stavebnice Merkur, nic sestavovat s nimi nezkouším, při své smůle bych z nich třeba sestavil kalašnikova. Do velké krabice je možno vložit útržek vstupenky s vyplněným jménem a příjmením, třeba někdo stane se šťastným výhercem.
V průběhu prohlídky píchá mě u srdce, ale nikoliv proto, že jsem „rakvář“, nýbrž proto, že stavebnice Merkur znamená pro mě vzpomínku na dětství, přesněji řečeno na jednu nevyužitou možnost z těch dob. Jedním z nejkrásnějších Vánočních darů, který jsem kdy dostal, byla právě stavebnice Merkur – o promarněnou příležitost šlo proto, že tehdy mě stavebnice bohužel neoslovila, stejně jako třeba malé loutkové divadlo – jiný Vánoční dárek. Dodnes obojího lituji, protože schází mi aspoň základní technická dovednost, jíž stavebnice rozvíjí, stejně jako bližší vztah k dramatickému umění, jež pomohlo by mi rozvinout větší využití loutkového divadla.
Jako člověka amatérsky zaměřeného více na společenské vědy zaujal mě výklad na panelech o začátcích firmy založené v roce 1920 pod obchodním jménem INVENTOR člověkem, který sám vypracoval se ze skromných poměrů, o nenápadných začátcích firmy, o vzniku stavebnice v roce 1925, o nelehkých dobách válečných a o znárodnění firmy, jehož neblahé důsledky zmírnila přítomnost stařičkého majitele firmy pana Jaroslava Vancla, byť v dělnickém povolání, a účinkování zeťů bývalého majitele ve funkcích techniků, takže kontinuita násilně přerušena nebyla. V širším kontextu dějiny firmy nutí k zamyšlení o tom, jakých nespravedlivostí k člověku dokáže se dopustit jakákoliv ideologie či doktrína, jakých obstrukcí a šikan mohou se dopouštět vykonavatelé těchto ideologií či doktrín.
ze stavebnice Merkur se dá vyrobit cokoliv, třeba i miniatura Eiffelovy věže. Foto: L. Šlosar
pro milovníky vláčků je v muzeu připravena miniaturní železniční trať, po které se vláčky prohánějí. Foto: L. Šlosar
do roku 2016 vyroste v muzeu Ocelové město podle Julesa Verna. Foto: L. Šlosar
za své více než 90-ileté existence továrna vyrobila pěknou řádku stavebnic. Foto: L. Šlosar
v poslední místnosti nalézaly se stoly s jednotlivými prvky železnice Merkur. Foto: L. Šlosar
robot na dálku ovládaný - zčásti sestavený ze součástek stavebnice Merkur -dokazuje, že u nás odjakživa byli zruční lidé, problém spíše dosud spočíval v podmínkách jejich uplatnění. Foto: L. Šlosar
Výprava opouští muzeum a po delším zformování ulicí 17. listopadu dochází na Masarykovo náměstí, kde nezdrží se dlouho, neb ulicí Hvězdeckou přichází ke hřbitovu. Méně známou budovou po pravici je stará škola – roubená barokní budova s mansardovou střechou z r. 1785, ve které vyučovalo se do r. 1857, v přízemí byly dvě učebny a v poschodí byty pro učitele, v kontextu s předešlou informací o učiteli Bezděkovi je patrno, že ten už tedy v této škole učit nestihl.
V parčíku proti hřbitovu nalézá se geologický koutek Polická křídová pánev, vstup sem je umožněn na vlastní nebezpečí, ale na konec prosince netypicky holý povrch nehrozí ničím takovým. V půlkruhu nacházejí se zde různé minerály. Výprava přichází ke klášteru benediktýnů, především ke žlutavé budově klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie z druhé poloviny 13. stol., z těch dob zůstaly boční lodi, presbytář, tj. kněžiště čili chrámový prostor okolo hlavního oltáře vyhrazený kněžím, a pískovcový portál, jehož výzdoba patří k nejlepším pracím vzniklým u nás ve 13. stol. Sarkastický úsměv na mé tváři vyvolává informace, že původní kostel byl zničen za válek husitských … nikoliv však husity, ale Zikmundovým vojskem, nejenže v této jako v každé válce bylo porušováno páté přikázání Desatera /dle židovské tradice šesté/ „Nezabiješ“, ale dokonce ani tento kostel nebyl respektován těmi, jež vydávali se za bojovníky proti neznabohům. Při náhledu do kostela zjišťujeme betlém v popředí namalované krajiny s výraznou modrou oblohou.
stará polická škola poskytovala vzdělání několika generacím občanů z Police nad Metují i okolí. Foto: L. Šlosar
pro zájemce o horniny a nerosty nachází se v parčíku proti hřbitovu ve výstavbě geologický koutek „Polická křídová pánev“. Foto: L. Šlosar
budova kláštera a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polici nad Metují ztěžka prodíraly se křivolakým tokem českým dějin. Foto: L. Šlosar
Výprava s konečnou platností přidržuje se zelených turistických značek, po nichž překlene beze ztráty jediného účastníka rušnou ulici Ostašskou a v ulici Malá Ledhuje bočí na sever. Asi vprostřed ulice po pravé straně zaujme nás kříž věnovaný rodinám Doležalově a Krtičkově. Výprava nenechává zmást se rozlehlou loukou a pokračuje ve stejném směru dál, prošlapaná cesta nenechá ji odchýlit se. Výprava u mlýna překračuje po mostku potůček Dunajku a vrhá se do krátkého prudkého stoupání, na trase však jediného.
Odměnou za poněkud zvýšenou námahu je nám sousoší Kristus na hoře Olivetské, které postavil Špulák ze Žďáru po návratu z ciziny po r. 1625. Na sousoší jsou dva jiné letopočty – 1821 a 1870, ten druhý zjevně je letopočtem obnovy sousoší. Mnich, který se na sousoší modlí, dle vedoucího výpravy Josky zhřešil, dohadujeme se čím, postava je štíhlá, nejspíše nešlo o obžerství, jelikož jde o osobu mužského pohlaví, nakonec domýšlím si čím a tím pádem i jak.
Výprava pokračuje podél pole nad svahem, jehož klesání po našich pravicích započíná hranicí stromů. V místech před námi, kde měli bychom spatřit již blízký Ostaš, povalují se hustá mračna, poněkud utěšenější pohled nabízí se doleva, kde pohledy do krajiny se poněkud otevírají, z jednoho místa chvíli za námi je v mlžných cárech patrna Police nad Metují.
sousoší Kristus na hoře Olivětské je překrásné barokní dílo. Foto: L. Šlosar
Ostaš by za normálních okolností byl z polní stezičky vidět, v době naší návštěvy zajat byl neprodyšnými šedavými mraky. Foto: L. Šlosar
Výprava přichází k chatkám, kde později očekává náš hospůdka, moudrý náš průvodce svádí nás proto nejprve trochu doleva a posléze kupředu mezi chatky ke kapli, jež má pohnutý osud. Původní kaple zde stála již od r. 1484 na paměť vyvraždění obyvatel Police, kteří se zde skryli před loupeživými Slezany, vůbec nepochybuji o tom, že vrahové a oběti hlásili se ke stejnému Bohu a stejně považovali se za křesťany. Posléze kaple byla pobořena, v letech 1711 – 20 byla zde postavena kaple sv. Kříže, r. 1737 i tato byla pobořena, r. 1786 zrušena. Obnovena byla opět byla v letech 1859 a 1873 podle jednoho zdroje nákladem polického občana Celestýna Velce, podle nápisu na kapli alespoň v r. 1873 nákladem manželů Špulákových, pravděpodobné je toliko, že dnes by fiktivní potomci těch či oněch nepochybně sponzorovali spíše fotbalový nebo ricochetový klub, stejně jako možná potomci manželů Kejdanových, jejichž nákladem byla kaple ozdobena věží a zvonem. Před kaplí nalézá se pak pomníček horolezce Miroslava Šmída /1952 - 1993, významného českého horolezce a sólolezce, jenž byl rodákem polickým a jenž zahynul tragicky v Yosemitském národním parku.
Výprava pokračuje na rozcestí, jež svádí ji na hranu skal se slušnou viditelností do údolí. Odtud možno je vydat se do Sluje českých bratří, jejíž návštěvu průvodce Joska nedoporučuje pro nedokonalost žebříků. Protože do oběda ještě je čas a program je volný, vydávám se asi kilometr dál zprvu po hraně skal na Kočičí hrad.
Shodou okolností po stejné trase /aniž bych se proto horšil, neb vracím se rád do půvabných koutů našeho kraje/ putoval jsem 25. července téhož roku,když předtím nakoupil jsem - až na jednu - turistické vizitky k Ostaši se vážící a pro zbytečný spěch odepřena byla mi tehdy návštěva právě Kočičího hradu, k němuž váže se jedna z vizitek. Nyní svoboden si již jeho návštěvu neodepírám a po romantické cestě plné členitých hupů nahoru a dolů s několika bezpečnými žebříky, na jednom místě skrze nízký průlez, přicházím – stejně jako několik dalších členů výpravy - k homogennímu skalnímu bloku, na jehož straně – nucen ovšem sundat ledvinku i batoh – prolézám úzkou slepou uličku do skalního náměstíčka, kde zelený bod na stěně přede mnou oznamuje konec zeleného turistického značení a nápis nad ním vybízí mě k cestě zpět.
Zkušený turista neomylná pozná, zda v restauračním zařízení je vítaný nebo pouze chtěný či dokonce trpěný. O osazenstvu hospůdky Na Ostaši v tomto ohledu mohu napsat jen to nejlepší, věnuje se nám velice poctivě a chová se k nám skutečně jako k hostím, jejich snaha podpořena je i chutnou krmí ze dvou nabídnutých variant, v mém případě kuřecími prsíčky. Hospůdka je i prodejním místem turistických vizitek, všechny čtyři zde byly k dispozici, takže jsem si mohl dokoupit č. 858 Chatová oblast Ostaš.
těsně v blízkosti kaple sv. Kříže již v chatové oblasti Ostaš nalézá se pomník horolezce Miroslava Šmída. Foto: L. Šlosar
přestože o Vánocích vydatného jídla jsem si neodříkal, přece jsem úzkou chodbičkou na kraji Kočičího hradu po odložení batohu a ledvinky prošel. Foto: L. Šlosar
Kočičí hrad tvoří vysoká jednolitá skalní stěna, po které se opravdu mohou vyšplhat tak akorát kočky. Foto: L. Šlosar
posezení v hospůdce Na Ostaši bylo vysloveně pohodové. Foto: L. Šlosar
Pokud se organizátoři výletu oba Joskové z Horního Předměstí obávali následujícího prudkého sestupu po červených turistických značkách do údolí Klučanky po cestě rozeklané četnými vodami, jež tudy po staletí proudily při táních sněhu a prudkých deštích, jejich obavy naštěstí ukázaly se co liché. Na pozdní prosincový čas je terén překvapivě schůdný, po četných dnech s teplotami nad bodem mrazu prostý ledu a sněhu, jehož pouhé ostrůvky jsou viditelné na mýtince vpravo pod cestou. Výprava V údolí Klučanky vyčkává nejpomalejších, a poté zabočuje po žlutě značených cestách na příjemný lesní úsek podél úpatí vrchu Hejda, jež zakončen je asfaltovou silnicí vedoucí z Police nad Metují do Teplic nad Metují, kam však již výprava nesměřuje, neb autobus dle plánu tvůrců výletu očekává nás již v Lachově u barokní kříže z r. 1781 s pro mě nevyluštěným nápisem „Heli heli, lama sabatani“.
velmi dobrý terén umožnil účastníkům výletu bezproblémový sestup po rozbrázděné cestě z Ostaše do údolí Klučanky. Foto: L. Šlosar
závěrečný snímek výpravy pořízený v Lachově dokládá, že i tajný výlet na sklonku roku 2011 těšil převelkého zájmu trutnovských turistů. Foto: neznámý kolemjdoucí
Autobus se spokojenou výpravou účastníků tajného výletu posléze dorazila do Trutnova kol hodiny čtvrté a její poslední zbytky rozloučily se u trutnovského hlavního nádraží v místě, odkud vydala se ráno na tajný výlet, jenž dozajista byl nejen zakončením turistické sezóny, ale především předznamenáním další stejné činorodé sezóny turistické oddílové. .
L. Šlosar