Luďkovy Obrázky z turistiky v Podkrkonoší


V Kacanovech 24. 10. 1998 Úvod KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší KČT Lokomotiva Trutnov Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/ Zajímaví lidé Reportáže z turistických akcí Mladobucká padesátka Návštěvní kniha	Zpravodaj Poznámka:Jedná se o znění Zpravodaje č. 3 bez grafické úpravy a před korekturou. Navíc byly na těchto stránkách do článku Deštivá premiéra zařazeny tři fotografie autora článku Vladimíra Sedláčka. Obsah: S noblesou a elegancí /zamyšlení/ Sraz oblasti - Na své si přišli nejen labužníci, ale i romantici Očima turistů z Bohuslavic Spíše pochod nežli sraz Sraz ve Vrchlabí se opravdu vydařil ... a malý dovětek nakonec Poděkování Nejstarší odbor oblasti slaví 110. výročí vzniku Nová tvář mezi funkcionáři oblasti /rozhovor/ Noticky Pojeďte s námi do Alp Reportáže a informace z pochodů v oblasti - Pochod v nemilosti počasí i turistů oblasti Deštivá premiéra S noblesou a elegancí Při svých účastech na jednáních Sboru zástupců oblasti a sekretářů oblasti kromě vstřebávání nových informací a úkolů mám možnost sledovat nejrůznější minipříhody a epizody. Jedna z nich, na kterou možná její aktéři už zapomněli, udělala na mě značný dojem. Při jednání Sboru zástupců oblasti dne 28. 03. 1999, kdy se hovořilo o problematice evidence členů a o členských příspěvcích, tlumočil zástupce oblasti Most - Louny návrh výboru zmíněné oblasti na odvolání PhDr. Stráského z funkce místopředsedy KČT pro ekonomiku. Důvodem byly nejasnosti s vedením evidence a placením příspěvků, padlo tu dokonce silné slovo "znevažování práce druhých". K tomu malý exkurs do minulosti. Na jednání SZO dne 29. 11. 1999 zamítl sbor z důvodu pracnosti návrh ekonomické rady ústředí na vedení evidence prostřednictvím čtyř dokladů. Téměř každý jsme však uznali, že návrh měl racionální náboj: jeden exemplář splňoval náležitosti účetního dokladu, další sloužil jako přihláška do KČT a podklad pro evidenci, jiný jako doklad o úhradě, poslední jako přihláška na odběr časopisu. Jen ta nešťastná pracnost. Bylo nutno hledat náhradní řešení a již tehdy zřejmě musel PhDr. Stráský pociťovat zklamání, že usilovná práce ekonomické rady přišla z velké části vniveč /řada oblastí nakonec nový systém začala přece zkoušet/. A teď se k tomu všemu přidružil návrh na odvolání z funkce.. Byl jsem zvědav, jak se PhDr. Stráský zachová. Vybavil jsme si totiž hned tři možné varianty, jak by se takový pracant /třeba obětavý předseda odboru/ na nejnižší úrovni článku KČT zachoval ve stejném případě. Možná, že by řekl, že se všem ostatním na práci příště vy … /a řekl patřičné slovo/, možná, že by odpověděl protiútokem, v lepším případě by pronesl rozsáhlou obhajobu. Vzpomněl jsem si totiž na dva případy z vlastní zkušenosti: když jsem v polovině března loňského roku složil funkci /byť z důvodu, že se nenaplnil smysl dlouho připravované oblastní konference/ a když jsem na naprosto jeden neobjektivní dopis, jenž přičítal nezdary kritické doby jen na můj vrub, odpověděl ostrým dopisem, který značně přesahoval rámec věcné argumentace. Jak se zachoval PhDr. Stráský? Když na něho přišla řada, odpověděl - aniž by byla v jeho hlasu znát jakákoliv známka emocí - na věcné dotazy k problematice evidence členů a členských příspěvků …. kromě onoho návrhu na odvolání, k němuž řekl, že se k němu nevyjádří a ponechá jeho posouzení na nás. Návrh na svolání mimořádné konference KČT za účelem odvolání místopředsedy pak jednoznačně neprošel v poměru hlasů 1 : 25, dva účastníci se zdrželi hlasování. V tom, že se k návrhu na odvolání nevyjádřil a neobhajoval se, nebyla ani stopa arogance /ve stylu: "Já se s vámi o tom bavit nebudu"/. Určitě v tom nebyl chladný kalkul. Samozřejmě bylo víc než pravděpodobné, že nikomu se nebude chtít svolávat mimořádnou konferenci, ale stejně: z čistě lidského hlediska však musel návrh u PhDr. Stráského vyvolat pocit křivdy a nevděku. V kinech a televizích běží spousta filmů, kdy zhrzený a neprávem osočený hlavní hrdina v závěru filmu pobije všechny své odpůrce. Jsou však ještě impozantnější vítězství, ne tak halasná, kdy hrdina vyhraje bez jediného výstřelu: prostě proto, že se morálně cítí na výši a že prostě věří ve zdravý rozum druhých. Jsou to opravdu vítězství bez pomyslného výstřelu, za to však vítězství s o to větší elegancí a noblesou. /Luděk/ Na své si přišli nejen labužníci, ale i romantici Na místo centra 6. srazu turistů oblasti jsem se nemusela vůbec ptát, směrem od vlakového a autobusového nádraží proudily sem skupinky lidí. V osm hodin se kolem dvou nejvýznamnějších mužů oblasti seskupil shluk lidí. Na neformálním, o to však bezprostřednějším zahájení srazu nejprve pozdravil přítomné místopředseda oblasti Vašek Vancl a po něm předseda pořádajícího odboru KČT Vrchlabí, shodou okolností i předseda oblasti, Honza Mendřický několika větami stručně představil minulost a přítomnost pořadatelského odboru. Slavnostní zahájení bylo završeno předáním vyznamenání třetího stupně - udělenými oblasti - 5 přítomným členům odborů Bohuslavice nad Úpou a Trutnova. Překvapil mě poměrně velký počet účastníků na zahájení, vždyť na trasy bylo možno vystartovat již dříve a oficiální akce nebývají většinou u lidí ve velké oblibě. Koloritem podbarvujícím báječnou atmosféru celého zahájení byly vzájemné stisky rukou turistů oblasti, kteří se tu mnohdy po dlouhých měsících ke své radosti setkávali. Do "terénu" jsme vyrazili již ve čtvrt na devět. Na startu jsme obdrželi vkusně ztvárněnou pohlednici srazu, příležitostnou propisovačku ke srazu a přehledný plánek tras. Ne náhodou se letošní sraz výjimečně konal v květnu, pořadatelé využili toho, že souběžně pořádali tradiční hvězdicový pochod Jarní pouť na Žalý. Na Žalý proto - jako muslimové do Mekky - proudily nepřetržité davy. A opět mě tu zaujal kolorit započatý na zahájení - stisky rukou, přátelské rozhovory. Vůbec jsem zde nelitovala dvou korun českých za diplom za účast na této souběžné akci, zelený diplom s emblémem Žalého tu stojí za to. Skoro neradi jsme opustili přátelské prostředí Žalého, byť zde v tu dobu krátkou chvíli poprchávalo. V kiosku Na rovince se srdečné setkání opakovalo potřetí, byla tu početná skupina turistů KČT Rokytnice nad Jizerou a jedna z nestorek turistiky oblasti Zdeňka Koubová z Janských Lázní, na níž přibývající léta nezanechávají žádné stopy. Kdo se však domníval, že sraz je pouhým přívěskem Jarní pouti na Žalý, velice se mýlil. Pořadatelé připravili pro účastníky několik atraktivních tras vedoucích až do Krkonoš. Padesátikilometrová trasa, kterou jsem absolvovala se svými dvěma kolegy, vedla dále přes Bartlovu lávku do stoupání na druhém břehu Labe ke zvoničce, poté nejkratším směrem do Strážného, odtud až na Chalupu Na rozcestí, přes Liščí horu k boudě Mír, před kterou trasa odbočovala do Dolního Dvora a poté travnatým terénem zpět. Trasa se nám velice líbila. Můj kolega říkal, že na každý z dosavadních šesti srazů bude vzpomínat velmi rád, vždy z jiných důvodů, na ten letošní pak budu vzpomínat právě pro překrásnou a - jak se později ukázalo - i romantickou trasu. Už stoupání Lahrbuschem v máchovsky zachmuřené atmosféře bylo jejím předznamenáním. Nad Lahrovými boudami se po naší levé straně objevila obrovské hromady nahrnuté sněhu. V polovině Zadních Rennerovek jsme šli už po souvislé vrstvě naštěstí ještě zmrzlého sněhu. V Chalupě Na rozcestí se znovu potvrdilo, jakou nevšední péči pořadatelé věnovali trasám srazu. Pořadatelé z KČT Vrchlabí pro "padesátku" postavili čtyři kontroly na nejdůležitějších bodech a poslední z nich "vyhnali" až sem nadmořské výšky 1.350 metrů nad mořem! Naše trojice byla překvapena tím, že jsme tu prošli jako druzí až čtvrtí , jak se později ukázalo, nikdo jiný tudy již po nás ze srazu neprošel. Nepřetržitá, v těchto místech dokonce třiceti- až padesáticentimetrová vrstva zmrzlého sněhu pokračovala až na vrchol Liščí hory, kde jsme si připsali letošní výškový rekord - 1.363 metrů nad mořem - a ještě za něj dolů až na hoření okraj louky, na níž se rozkládá Lyžařská bouda. Dalších několik pásem sněhu, již méně příjemných, protože sníh tu byl již vlhký, místy rozbředlý, jsme absolvovali v hustých lesích okolo Rejdiště. Každé šlápnutí tu znamenalo ledový obklad okolo chodidel a nártů. Zledovatělý sníh mi připomněl dovolené v Alpách, kam se tento rok nedostanu. Když jsme konečně nechali sněhová pásma za sebou a sestupovali do Dolního Dvoru, začala okolo páté hodiny pršet a jinak malebnou cestu do cíle jsme absolvovali již promočeni. Když jsme - spokojeni s atmosférou srazu, jeho trasou a i naší stoupající kondicí - dorazili ve čtvrt na sedm do cíle, mnoho lidí tu zrovna nebylo, sraz jakoby pozvolna nabíral druhého dechu na následný country večer. V cíli jsme si pochutnali na dobrém párku a chutném pivě. Docela jsme litovali, že jsme vlídné prostředí opustili právě nyní a nezůstali jsme zde nejen na ono večerní posezení, ale i do druhého dne, který pořadatelé ponechali účastníkům k individuálnímu poznávání okolí Vrchlabí a nejbližších partií Krkonoš. Měli jsme však následující den doma jiné povinnosti a navíc naše promočené oděvy volaly po suchém převlečení a prochladlá těla po vaně s teplou vodou. Sraz se mi líbil - kvůli trase a celkové atmosféře. Díky Vám, vrchlabští přátelé, bylo mi tu mezi Vámi báječně! *Jozefína Kovářová z Maríkovej* Očima turistů z Bohuslavic Z Bohuslavic nad Úpou se nás na oblastní sraz vydalo celkem šest. Už po příjezdu do Vrchlabí nám vyvstal první problém. Nezaznamenali jsme totiž žádné známky pořádaného srazu a od autobusového nádraží jsme nebyli schopni najít místo konání akce - chyběla jakákoliv orientace či značení ke startu. Na slavnostní zahájení v osm hodin se nás sešlo celkem asi sedmdesát. Zde chyběly avízované celebrity, a tak se projevů ujali za oblast V. Vancl a za pořádající odbor J. Mendřický. Poté v rychlosti předali čestné uznání vyznamenaným. Před i po slavnostním zahájení se měli možnost účastníci zaprezentovat. Startovné činilo 15 Kč a ihned každý obdržel srazovou propisovací tužku, plánek trasy pochodu "Jarní pouť na Žalý" a něco jako pohlednici. Druhý šok pro nás byl, když někteří turisté po zahájení nastoupili do svých aut nebo autobusů a odjeli směrem k Žalému. Myslíme si, že toto s pěší turistikou na srazu nemá nic společného. Vydali jsme se směle na trasu pochodu.Po projití Vrchlabím a napojení se na žlutou turistickou značku jsme se dostali do průvodu lidí, který nás provázel až na samý vrchol Žalého. Potvrdily se zprávy o vysoké návštěvnosti této akce. Když jsme dorazili k rozhledně na Žalém, nebylo si pro množství lidí ani kam sednout. Na občerstvení, či na rozhlednu byly ohromné fronty. To nemluvíme o frontě na kontrolu. Největší šok měl teprve přijít. Když jsme se chtěli prezentovat ve zdejším cíli či kontrole, byly po nás i po předložení mapky opět požadovány 2 koruny za diplom. Nechápeme tedy dvojí startovné na tuto akci. Po kratší přestávce na vrcholu jsme se vydali zpět po stejné cestě do cíle. Jiná totiž podle plánku na trase 15 km neexistovala. Myslíme si, že na tak navštěvovanou akci je to škoda. V cíli pochodu a na základně srazu se nic nedělo. Všude bylo mrtvo! Jen v jednom domku, na chodbě jsme obdrželi razítko do záznamníku. Smutné bylo i to, že přítomní nevěděli ani, co na těch dvou razítkách mají a co znamenají. Jedno bylo odborové, druhé oblasti! Postrádali jsme tedy razítko srazové, které pro tuto slavnostní akci si nechal každý pořádající odbor vyhotovit. Nakonec nás dorazilo občerstvovací zařízení v kempu. Po ujité trase jsem se chtěli občerstvit, a tak jsme si dali hovězí polévku. Po dvou lžících jsme ji s odporem odsunuli a nedojedli. Byla totiž připálená a hořká. Rychle jsme zaplatili a ujížděli se smíšenými pocity domů. Jak jsme mluvili s jinými turisty z této oblasti, nejinak činili i oni. Zklamal nás velký nezájem o turisty a sraz. Nechápeme tedy, proč na poslední chvíli byl odboru Vrchlabí ještě zvýšen příspěvek od oblasti z 3.000 Kč na 4.000 Kč. Abychom jenom nekritizovali, musíme pochválit zajištění občerstvovacích stanic na trase a množství lidí, kteří se této akce zúčastňují. Na závěr lze konstatovat, že jakožto účastníci všech dosavadních srazů, byl tento nejhorší a připadal nám jako obyčejná jednodenní akce. Na tomto srazu úplně zanikla původní myšlenka pro pořádání srazů, na kterých se měli sejít turisté z celé oblasti a pobavit se v rámci pestrého programu připraveného alespoň na dva víkendové dny. Chceme-li srazy dělat tímto způsobem, tak je raději nedělejme vůbec! Nelze si nic jiného přát, než aby příští sraz v Hostinném dopadl o mnoho lépe než tento. *Turisté z Bohuslavic nad Úpu /následuje šest strojopisně uvedených jmen/* Spíše pochod nežli sraz Šestý oblastní sraz pořádaný KČT Vrchlabí v místním autokempingu měl slabou organizační úroveň. Příjezd do autokempu nebyl označen. Při návratu ze Žalého jsme si všimli malého ukazatele. Ukazatel byl umístěn na sloupu veřejného osvětlení směrem od autobusového nádraží. Ze strany řidičů nebyl absolutně vidět. Při příchodu na místo srazu nebyly zde žádné transparenty vítající účastníky srazu a označení místa srazu, pouze transparent kontrola. Nebyla vztyčena ani vlajka KČT, nebylo i příležitostní pamětní razítko. Startovné bylo vybíráno v zapáchající noclehárně. Částka 15,- Kč byla dosti vysoká za jeden obrázek a propisku. Na Žalém byl prodáván pamětní list za 2,- Kč. Proč platili i zaregistrovaní turisté 6. oblastního srazu? Propozice byly zhotoveny tak, že vůbec neměly s turistikou nic společného. Závěrem - sraz byl organizován jako něco horšího než obyčejný pochod, a to ve městě, kde mívají větší možnosti než v obcích, a to za dotace 4.000,- Kč. Takto je vidět, jak se dá na takové akci vydělat více než na pochodu a sraz by tím měl být víc než obyčejný pochod. Srazu se zúčastnilo 5 členů KČT Malé Svatoňovice. *členové KČT Malé Svatoňovice* Sraz ve Vrchlabí se opravdu vydařil My Trutnováci jsme se rozhodli jet do Vrchlabí svým autobusem. Ne že by nám patřil, ale objednali jsme si ho. Sešlo se nás 35, v sedm hodin jsme vyjeli a po půl osmé jsme byli v prostoru kempu. V osm hodin otevřel sraz předseda oblasti a odboru KČT Vrchlabí Jan Mendřický, který vzpomněl historii odboru a uvedl některé současné výsledky jeho činnosti. Po něm předali funkcionáři oblasti ocenění několika zasloužilým pracovníkům v turistice. Z našeho odboru byli oceněni čtyři jeho členové. Z místa zahájení jsme autobusem vyjeli na Křížovky. Odtud jsme po žluté a později po červené značce došli nebo přesněji vyfuněli dva a půl kilometrů s převýšením asi 350 metrů na Žalý. Už cestou autobusem jsme viděli snad stovky turistů - účastníků souběžné Jarní pouti na Žalý - mířících nahoru. Někteří nás při stoupání předešli. Na vrcholu bylo husto. Ač nebyl dobrý výhled, rozhledna byla stále obsazena. Bufet byl v provozu, a tak jsme poprvé svačili. Pořadatelé Jarní pouti na Žalý za 2 Kč prodávali pamětní pohlednici. Nahoře jsme se rozdělili. Jedni pokračovali samostatně buď po stanovených trasách anebo jinak podle zájmu. Naše početná skupina slezla po červené značce na Benecko, které jsme prošli po jeho horním patře. Výhled do kraje jindy bohatý se tentokráte nekonal. Po zelené značce jsme zamířili na Rovinku. Cestou jsme dvakrát přešli po zbytcích sněhu. Tady je stálý bufet, který byl tentokráte otevřený a vítala nás kouřící se udírna klobás. Nabídka byla kus za 22 Kč. Chvíli jsme tu poseděli, ale neviděl jsem, že by si někdo klobásu koupil. Turistický lid musí šetřit. Podruhé jsme tak posvačili ze svých zásob. Kolem dvanácté hodiny jsme se vydali po horské asfaltce pod Janovu horu, kde jsme plánovali návštěvu huculské farmy. Viděli jsme pást desítky koní a prošli i stájemi, kde byly některé kobyly s hříbaty. a jeden zlý kousavý huculák. I na této farmě mají menší, ale milý bufet, který někteří využili. Někdy máme trasu, že o nějakou příležitost k občerstvení nenarazíme. Tentokrát si nikdo nestěžoval. Prudkým sešupem jsme se dostali na silnici Jilemnice - Mísečky, kde nás u hotelu Praha čekal náš autobus. Protože jsme čiperně šlapali, získali jsme téměř dvě hodiny času k prohlídce města Vrchlabí. Konstatovali jsme jako už několikrát v posledních letech, že tohle město viditelně zhezklo a jakoby oživlo. Mnoho budov má nový kabát, pod náměstím mají garáž, zámek je jako ze škatulky a vůbec se nám tu líbilo. Měli jsme čas dát si poslední kávu a zákusek. V kempu, kde se sraz zahajoval, jsme přibrali zájemce o odvoz do Trutnova a po půl páté byli doma. Závěr je potěšující: sraz se vydařil a my jsme prožili pěknou sobotu! *František Vacek - KČT Lokomotiva Trutnov* ……. a malý dovětek nakonec Různá, často protichůdná hodnocení srazu mi nedala, abych vzdor svého původnímu úmyslu se ujal alespoň závěru k této tématice. Problém asi spočívá v tom, že sraz hodnotili zkušená cestovatelka /Tatry, Julské Alpy, Dolomity/, účastnice pochodů a čerstvá stovkařka ze sousední oblasti, pořadatelé předchozích úspěšných srazů a organizátor nejpočetnější výpravy na sraz čili lidi různí,možná i s jinými očekáváními. Také je srovnáváno nesrovnatelné. Každý pořadatel má jiné specifické podmínky, možná že větší město obnáší více příležitosti, snad i více sponzorů, menší město a vesnice /a to jsou mé zkušenosti z různých pochodů/ skýtá naopak bezprostřednější prostředí, protože tato akce je tu zpravidla toho dne, ba i měsíce jediná a celá obec jí žije. Ve větším městě se zájmy tříští. Větší sídlo působí většinou dojmem chladnějším. Jako účastník vnímám sice, že tu oproti jiným srazům nebylo příležitostné razítko /což by jistě rozhojnilo sbírku razítek ke srazům/, obdrželi jsme ale propisovací tužky vydané u jeho příležitosti. Pokud se týče pohlednice, je její posouzení otázkou vkusu /mě se symbolické ztvárnění Žalého velice líbí/. Je smutné, když turisté obdrží za řádně vynaložený peníz polévku, jež není dobrá, to však není problém hodnocení srazu, nýbrž problém momentálního vztahu mezi spotřebitelem a poskytovatelem služby, který je nutno řešit na místě. A tak bychom mohli pokračovat dále. Místo toho je třeba si položit otázku, kdo z hodnotících absolvoval sraz celý, t. j. alespoň s večerním programem. Věřím, že si nevysvětlí jedno z hodnocení srazu špatně 60i až 80tiletí poctiví turisté KČT Lokomotiva Trutnov a že nebudou chápat skutečnost, že se odvážili jet autobusem "směrem k Žalému" /na Křížovky/ a až odtud pokračovali pěšky jako počínání, jež " s pěší turistikou nemá nic společného". Opak je pravdou, na svůj věk dosáhli úctyhodného výkonu. Abychom se dobrali konstruktivního happyendu neměli bychom tam, kde se vloudí nedostatek, předpokládat, že se pořadatelé nevěnovali srazu se řádnou péčí a že na nás chtěli jenom vydělat, měli bychom naopak věřit, že se pořadatelé řídili heslem Stoutova hrdiny Nero Wolfa "Host je klenot spočívající na podušce pohostinnosti" a ocenit naopak jejich píli. Na druhé straně bychom objektivní a vyváženou kritiku neměli považovat za projev nepřátelství /stejně tak jako její oponenturu/, naopak bychom se z ní měli poučit. Přijmeme-li tyto základní předpoklady, musíme se zamyslet na dvěma okruhy problémů. Jako očitý svědek potvrzuji, že KČT Vrchlabí nevyvíjel nikdy sebemenší snahu o získání příspěvku, tím méně o jeho valorizovanou výši. Naopak si dobře pamatuji, že tento odbor nezištně před lety sponzoroval vydávání Zpravodaje. Bylo neúmyslnou chybou výboru, že valorizaci neposkytoval rok po roku v menších částkách, takže předcházející pořadatelé se mohou skutečně cítit ošizeni. Nešlo však o zlý úmysl. Nabízí se možnost stanovit jednoznačná kritéria poskytování příspěvku /zvyšování o určitou částku po roce apod. nebo ex post podle prokazatelného finančního výsledku srazu, což zřejmě také nemůže být objektivní/. Druhý problém týkající se rozsahu pořadateli nabídnutého zase nutí k zamyšlení, zda by nebylo od věci stanovit tzv. minimum srazu, t. j. co sraz musí obsahovat minimálně /dvoudenní organizovaný program, rozsahu doprovodného programu/. Jistě v něm nebude zahrnuto, co účastník za účast "dostane", to by bylo opravdu nedůstojné. Snad by s určitou iniciativou v těchto dvou otázkách mohly přijít odbory, jejíž členové sraz nejvíce kritizovali /to nemyslím jako jízlivost, ale proto, že tyto odbory samy mají zkušenost s pořádáním úspěšných srazů/. To vše proto, že kritika by měla být pozitivní a měla by vést k dalším zlepšením a k většímu porozumění, nikoliv - k byť k jen zdánlivému - znevažování obětavé snahy pořadatelů srazu z KČT Vrchlabí. A jak se líbil sraz řadovému turistovi Luďkovi Šlosarovi? Celkově se mi velmi líbil, jako se mi líbily všechny předchozí srazy - líbil se mi zase jinak, právě proto, že byl jiný než ty ostatní. Děkuji Vám, vrchlabští turisté za odvedenou práci. *Luděk Šlosar - redaktor Zpravodaje* PODĚKOVÁNÍ Tento dopis připutoval sice a mou adresu, ale okruh jeho skutečných adresátů je mnohem širší: Mladá Boleslav, 10. 05. 1999 Vážený příteli, když jsem v roce 1996 uviděl v časopise Turista odznak Vaší oblasti Krkonoše a Podkrkonoší, zalíbil se mi natolik, že jsem rozhodl jej plnit. Včerejším dnem, na setkání turistů oblasti ve Vrchlabí jsem získal poslední z těchto čtyř odznaků. Chtěl bych proto touto cestou poděkovat tvůrci tohoto výtečného nápadu za to, že jsem mohl jedině touto motivací poznat tuto Vaši oblast. Nebýt toho, asi sotva bych se vydal tak daleko na samotný pochod a tolikrát, i když dělám pochody na výkonnostní turistiku. Líbí se mi u Vás také to, že členové i funkcionáři odborů, a to jako všude jinde převážně starší, navštěvují pochody sousedních odborů. I těmto funkcionářům a organizátorům odborů turistiky bych rád poděkoval za jejich vlídnost a vstřícnost, zvláště paní Babovákové ze Dvora Králové, která mi každoročně zasílá listinu pořádaných akcí z Vašeho regionu, o kterých bych se jinak nedověděl. Napsat Vám tento dopis mne motivoval Váš Zpravodaj č. 2/99, který jsem dostal ve Vrchlabí na sobotním setkání, čímž bych rád povzbudil ve vaší užitečné činnosti. Proto ještě jednou díky Vám všem za poznání a příjemné chvíle prožité v přírodě. Jaroslav Kotlář - Mladá Boleslav A můj dovětek jistě i za skutečné adresáty dopisu: Dík patří také Vám, kolego Kotláři, a ostatním účastníkům našich akcí. Vždyť jakkoliv směrovaná poctivá snaha by přišla vniveč, kdyby nebylo Vás - věrných účastníků turistických akcí -lš- Nejstarší odbor oblasti slaví 110. výročí vzniku Stodeset let trvání jakéhokoliv spolku se zdá v historii národa celkem nepodstatné, ale pro toho, kdo toto výročí oslavuje, to představuje nadšenou práci několika generací. Nejinak je tomu i v případě odboru KČT Jilemnice. Svou ustavující schůzi měl 02. 07. 1889 a počet zakládajících členů byl patnáct. Nechceme vyjmenovávat ty, kteří v jednotlivých časových úsecích stáli včele, ale je nutno se zmínit o člověku, který - ač nebyl nikdy předsedou - byl hybnou pákou odboru. Tím nebyl nikdo jiný než Jan Buchar. V občanském životě pouhý řídící učitel na malé škole, ale jeho význam pro letní i zimní turistiku v Krkonoších přesahuje daleko hranice regionu. Psal propagační články, měl nesčetně přednášek v celém tehdejším království Českém, redigoval průvodce po Krkonoších, prováděl výpravy, zkrátka pracoval jako nejlepší turistická kancelář. To vše vykonával pro zvýšení českého vlivu v částečně německých horách, pro zlepšení sociální úrovně českého obyvatelstva i proto, že poznal význam pohybu pro zdraví. Zároveň ale rozpoznal i některá negativa zvýšené návštěvnosti hor a pokoušel se o první ochranářská opatření. Jan Buchar udal směr práce odboru na velmi dlouhou dobu. Je-li nutno ještě někoho jmenovat, pak to bude hrabě Jan Harrach, majitel jilemnického panství, které sahalo až na hranice se Slezskem. Co vše pro turisty nechal zbudovat? Rozhlednu na Žalém, která byla téměř sto let jedinou v Krkonoších, tamtéž postavil restauraci, další pak v Jilemnici na Kozinci, vše měli turisté k dispozici. Neuzavíral své lesy pro veřejnost, naopak zbudoval některé horské stezky, které se dosud používají - viz exkursní cestu z Rezku ke Dvoračkám - a jeho personál tyto cesty pravidelně udržoval. Členové odboru pracovali s velkým nadšením, běžně se jejich výletů zúčastňovala i jilemnická veřejnost. Za první světové války byl jeho činnost silně omezena, ale brzy po roce 1918 byla práce obnovena a neohrozila ji ani výměna generací. Kolem roku 1936 se však začala stahovat mračna nejen nad republikou, ale zejména nad Krkonošemi. To vše turistice neprospívalo. Krize státu vyvrcholila na podzim 1938. Prakticky celé Krkonoše, i v převážně českém jilemnické okrese, připadly k hitlerovskému Německu. Veškeré vazby rodinné, národnostní i ekonomické se přetrhaly, práce odboru tím velmi utrpěla. Když měl odbor slavit 50 let svého trvání, byl už jen Protektorát Čechy a Morava - oslavy se nekonaly. Protože byl hned při vzniku Protektorátu zakázán Sokol a pak i Junák, nastal příliv členů KČT právě z těchto spolků. I když samo cestování bylo válkou ochromené, pořádal cestopisné přednášky, výstavky fotografií z cest, vydal aršíky nálepek s turistickými motivy, kde ovšem nesměly být Krkonoše - ty přece byly za hranicemi. V těchto obtížných dobách paradoxně dosáhl počet členů až čísla 370. Bohužel ani roky bezprostředně po osvobození nebyly pro odbor příznivé. Nastaly velké přesuny obyvatel do pohraničí a v roce 1948 po převzetí moci KSČ nevyhovoval výbor odboru třídnímu pohledu, takže došlo ke značnému útlumu činnosti, což pokračovalo i ve sjednocené tělovýchově. Jilemnický odbor byl vždy zaměřen na propagační práci, výletovou činnost, tedy pracoval v tom původním duchu, v jakém byl veden od svého založení. Nové trendy turistiky se neuchytily, nastal útlum zájmu o turistiku. Až kolem roku 1987 se činnost opět začíná zlepšovat, přišli noví členové a život odboru se aktivizuje. V roce 1995 získal odbor plnou právní subjektivitu, pokračuje v práci tradičním směrem. Členové se účastní rozmanitých akcí jiných odborů, konají se společné výlety a vycházky. Odbor pořádá dvě pravidelné akce - zjara "Pojďte s námi na pouť na Tábor" a v září pochod "Po stopách řídícího učitele Jana Buchara". S jednotlivými akcemi seznamuje odbor veřejnost ve své skříňce a v místním zpravodaji a vždy zdůrazňuje, že jsou veřejně přístupné. Velmi dobrá spolupráce se rozvíjí s T. J. Sokol, pochopení pro naši činnost má i městské zastupitelstvo, jen chválu můžeme napsat o spolupráci s Autoklubem Krakonoš. Vstříc nám vychází i několik sponzorů, pro které máme slova díků. Také je zveme na všechny akce, aby viděli, jak jejich prostředky využíváme. Současní členové spolu s vedením věří, že v roce 2014, t. j. v roce 125.výročí založení, bude odbor fungovat aspoň tak jako nyní, a hlavně, že bude stále existovat krásná příroda pro radost nejen turistům. Nové tváře mezi funkcionáři oblasti Kdo pozorně četl článek "Jak šel čas /Co nového v oblasti/" v minulém čísle Zpravodaje o rozdělení funkcí v oblastním výboru na schůzi výboru 18. 03. a trochu porovnával s minulostí, zjistil, že novou tváří mezi funkcionáři oblasti je krom jiného kolega Vladimír Sedláček /KČT Jilemnice/. Neodolal jsem, abychom mu nepoložil několik dotěrných otázek. Z: V rozporu s kdysi zajímavým Havlovým projevem o rozvíjení spolkové činnosti se dnes lidé do členství ve spolcích, natož přímo do funkcí, nehrnou. Proč jsi přijal nabídku na kandidaturu do výboru /resp. na náhradníka výboru/? S: Vše vyplynulo z mé záliby v organizované turistice a také po loňských potížích oblasti jsem se nechal vcelku brzy přemluvit. Z: Není vyloučeno, že ne každému členu oblasti jsi znám. Mohl bys prohodit pár strohých slov o sobě? S: Bude mi 38 let. Pocházím ze Žacléře. Nyní žiji v Kruhu u Jilemnice. V turistice se pohybuji s krátkými přestávkami již přes deset let, posledních 6 let s intenzívní činností. Určitě hodně lidí zná náš dálkový Pochod Hanče a Vrbaty, který u nás pořádáme. Z: A poslední otázka. V čem bys chtěl obzvláště pomoci oblasti? S: Podle potřeby v čemkoli. Z: Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů ve funkcionářské činnosti v rámci oblasti. *Ptal se L. Šlosar* VYZNAMENÁNÍ. 28. května převzal kolega Josef Bernard od svých přátel z KČT Malé Svatoňovice a sekretáře oblasti na slavnostní schůzi vyznamenání II. stupně s medailí především za zásluhy o vybudování rozhledny na Žaltmanu a o pořádání dětských tras pochodu Krvavého Čepelky. Blahopřejeme a děkujeme!! DALŠÍ NOVÝ POCHOD V OBLASTI. Obecní úřad v Mladých Bukách pořádá 02. října 1999 1. ročník obnovené Mladobucké padesátky. Start je od 07,00 do 09,30 hod. u fotbalového hřiště v Mladých Bukách. Jde se na trasách 10, 20 a 40 km. VÝBOR OBLASTI SE SEŠEL DVAKRÁT /29. 04. a 10. 06. 1999/. Na programu první byly především konečné přípravy srazu, informace z ústředí, předávání stávajících agend informace o značení a změna podpisových vzorů. Na druhé schůzi byl vyhodnocen proběhnuvší sraz, byla zahájena předběžná příprava semináře vedoucích a cvičitelů a schválen prodej téměř nefunkčního počítače ve vlastnictví oblasti. Pojeďte s námi do Alp Cestovní kancelář MANA travel Trutnov Bulharská ul. 11, 541 01 TRUTNOV telefon/fax: (0439) 815 226 "Dovolená pod Dachsteinem" Gosau/Rakousko 14.8.-19.8.1999 Cena: 5.520,- Kč V ceně zájezdu: doprava autokarem Karosa, 5 noclehů ve dvoulůžkovém pokoji v penziónu Wallmann se snídaní, dva autokarové výlety v době pobytu, služby průvodce a pojištění. "Tyrolské Alpy - údolí Zillertal" Kaltenbach/Rakousko 20.8.-27.8.1999 Cena: 5.830,- Kč V ceně zájezdu: doprava autokarem Karosa, 5 noclehů ve dvoulůžkovém pokoji se sprchou a WC v penziónu Kupfner, 5x snídaně, dva autokarové výlety v průběhu pobytu, služby průvodce a pojištění. Oba tyto zájezdy jsou zaměřeny na pěší turistiku v krásné horské přírodě. Túry (10-20 km) jsou plánovány po trasách bez extrémní výstupů a nebezpečných úseků, takže se zájezdu mohou zúčastnit i turisté bez větších zkušeností a fyzické kondice. Všem členům KČT je poskytována sleva 5% z výše uvedených cen Místem odjezdu je Trutnov, počítá se ale i s případnou možností nástupu ve Dvoře Králové n.L. nebo ve Vrchlabí. Bližší informace k těmto zájezdům najdete ve Zpravodaji č.2/99 nebo Vám je rádi na vyžádání zašleme poštou. Volejte (0439) 815 226 Pochod v nemilosti počasí i turistů oblasti Jak se stalo zvykem za posledních pár let, tak i letos nám opět nevyšlo na Jarní třicítce počasí. Tentokrát nemrzlo jako předloni, ani nepršelo jako loni, ale sešlo se všechno naráz. Nejenže už v pátek nás skrápěl déšť a v sobotu se k tomu přidalo i chumelení. Život turistům hlavně znepříjemňoval ostrý severní vítr, který až na pár výjimek neustal po celou sobotu. I přes tyto nezdary s počasím se nakonec na trasu vydalo celkem 89 turistů. Musím konstatovat, že až na dva všichni dorazili do cíle, kde se mohli zahřát polévkou, kterou každý účastník obdržel od našeho šéfkuchaře J. Křížka. Jako novinku jsme připravili tombolu v rámci startovného a každý účastník měl možnost si vytáhnout jeden los. Jako ceny byly drobné reklamní předměty /propisovací tužky, fíky, pohledy, tašky, zapalovače, prospekty, kalendáře, utěrky, bloky…./, ale také párek z udírny. Do svých domovů odjížděli od nás turisté s hřejivým pocitem, že i přes velkou nepřízeň počasí pro sebe něco udělali. Na závěr lze konstatovat, že zaniká myšlenka účastnit se akcí v oblasti a navštěvovat se odbory mezi sebou. Z počtu 89 přihlášených totiž bylo plných 57 turistů mimo oblast či náš kraj. Dalších 18 bylo místních a tak na oblast zbývá 16 turistů! Myslíme si, že je to vážná věc a výbor oblasti by se nad tímto měl zamyslet. Na druhou stranu nás ale těší, že i v nepříznivém počasí k nám jezdí turisté i z větších dálek a stále se k nám vracejí. Myslíme si, že to svědčí o tom, že se ubíráme správnou cestou. Zpracoval: Jaroslav Teichman - KČT Bohuslavice n. Ú. Deštivá premiéra Den před novou turistickou akcí Jarním Podzvičinskem pořádanou odborem KČT Dvůr Králové n. L. slibovali meteorologové slušné počasí s možností srážek v odpoledních hodinách. Ne že by naši partu nějaká ta předpověď počasí při našich cestách za turistikou ovlivnit, nejsme - jak sami říkáme - z cukru, a tak chodíme za každého počasí. Proč takhle začínám? Protože - jak mi dají mnozí za pravdu - předpověď a realita bývají velice často odlišné. Ráno ve Staré Pace se pod úplně jasnou oblohou setkávám s kamarády Jirkou z Turnova a Milanem z Lomnice, na Horkách přistupuje Jožina z Čisté a vláčkem uháníme společně do Dvora Králové. Jak se blížíme k tamnímu nádraží, zpočátku nenápadná vrstva mraků na východní straně nabývá hrozivějších rozměrů a nevypadá to nejlépe. Venku nás vítá drobné mrholení, sjíždíme autobusem do města, kde na nás již netrpělivě čekají Maruška a Luděk z Trutnova, takže jsme skoro kompletní. Déšť na chvíli ustává, za sucha docházíme na místo startu v DDM "Jednička", tady "vyfasujeme" propozice a vzápětí začíná opět pršet. Pořadatelé rychle uklízejí věci dovnitř, zatímco my vyrážíme do terénu. Během pár minut už neprší, ale leje a nijak to nevypadá, že by mělo přestat, ačkoliv jasně vidíme, že na Zvičině svítí sluníčko. A tak přes Hájemství pokračuje po stále bahnitějších cestách přes Slučí kameny do Debrného. Tady konečně déšť povoluje, a tak se naše šance na to, že brzy oschneme, zvyšuje. Hned se jde veseleji. Projdeme Mostkem až ke kontrole nad nádražím v Myslivně, kde nás čeká nejen služba, ale i místní Na kontrole na Myslivně: zleva Milan z Lomnice, Jirka z Turnova, Pavel z Křižlice, Maruška z Trutnova, Jožina z Čisté, Vláďa z Kruhu a Luděk z Trutnova, úplně dole místní vlčák černý vlčák, ze kterého sice jde zpočátku strach, ale stačí na něj promluvit a je "náš" a už pak jen zkouší, co od koho dostane. Cestou na Pecku jemně trávou probouzíme "spící" mravence, kteří se také pomalu vzpamatovávají z vodního přídělu ve svém příbytku. Na Pecce se na chvíli rozdělujeme, neboť tu před obecním úřadem mají krásně vymalovaný vodní hydrant, který stojí za vyfotografování. Vodní hydrant v Pecce Zatímco fotografuji a přitom s hrůzou zjišťuji, že mám v batohu nějak moc vody, ostatní z party se vracejí od hostince "Pod hradem" s nevrlými poznámkami o tom, co je to za hospodu, která si vyjedná jinou akci, když tudy vede pochod. Klid na duši a hlavně dobré pivo do žaludku nám poskytne až hotel Roubal na náměstí. Nakrmeni a napojeni pak společně vyrážíme dál po silnici směrem ke Zvičině. Na křižovatce před obcí Kal se pak nadobro rozdělujeme. Jirka s Milanem z obav, že by nestihli poslední vlak domů, pokračují přímo přes Vidonice do Bílé Třemešné /kdyby věděli, že vlak bude mít hodinu "sekyru", nikam nemuseli pospíchat/. My zbylí za našeho již tradičního humoru a veselé docházíme na Zvičinu, podél Masarykovy studánky scházíme do Bílé Třemešné, krátce se stavíme v hostinci "U Šmídů" a přes Aleje docházíme do cíle krátce po osmnácté hodině. Na Masarykově studánce zleva Maruška a Luděk z Trutnova, Jožina z Čisté Neodmítneme tu buřtíky k opékání, v klidu si sedíme u ohně, z čehož nás vyruší Luďkovo upozornění, že nám za dvacet minut jede autobus do Trutnova. Rychle se zvedáme a chvátáme na autobusové nádraží. Při příchodu sice nějaký autobus odjíždí, ale nikoho nenapadne, že je to ten náš, navíc, když máme deset minut času. Že to byl opravdu on, je nám jasné při příchodu na nástupiště, kde stojí několik stěžně postižených lidí. Za třičtvrtě hodiny jede další, tak nám to tolik nevadí. Jozefína mezi tím odchází na vlak, náš autobus odjíždí tentokrát včas a já přemýšlím, kam zapadnu na dvě hodiny, než odjedu z Trutnova. Cestou na vlakové nádraží potkáváme posledního člena naší party Karla, který se vrací odjinud, prohodíme pár slov a rozloučíme a já vzápětí na nádraží zjišťuji, že je zle. Je sobota a poslední vlak dnes nejede. Rychle "naháníme" Karla, to se mi daří, a tak mám o nocleh postaráno. Domů se tedy jelo až ráno. To jsou naše dráhy , když člověk nejvíce potřebuje, vlaky nejezdí …. Když jsme večer probírali pochod, bylo nám pořadatelů líto. Řada z nás také pochody pořádá, a tak si dovedeme představit, jak jim ráno bylo. Veškeré předpoklady hatí počasí. Účastnilo asi 100 turistů, kdyby bylo hezky, určitě by jich bylo víc, už také proto, že trasa byla velice pečlivě připravena a stála rozhodně za to. Vladimír Sedláček - KČT Jilemnice ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 5, číslo 3. Vydavatel: KČT - oblast Krkonoše a Podkrkonoší. Textová stránka: Mgr. Luděk Šlosar /šéfredaktor/. Adresa redakce: Mgr. Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Pouze telefonické vzkazy do zaměstnání /0439/807277. Dáno do tisku: ...01. 1999. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 600 ks. Grafická stránka: Václav Vancl, 543 73 Prosečné čp. 16. Tisk: Tiskárna Kopretina Hostinné. Distribuce: Jaroslav Teichman, Tichá 527, 541 03 TRUTNOV 3, tel. č. 0439/852141 Všem přispěvatelům děkujeme za zaslané příspěvky. Uzávěrka příštího čísla do 05. 06. 1999. Registrováno u Okresního úřadu v Trutnově pod registračním číslem RR/44/95/AI.
Můj E-mail: ludek(zavináč)slosar(tečka)cz	Jsi od 17.03.1999 v pořadí . poutník, který zabloudil na tyto stránky a který se na ně bude vracet již zcela s vědomým úmyslem