V úvodníku minulého čísla jsem velice brojil proti rušení spojů a regionálních tras a uplatnil názory, s nimiž možná ne každý souhlasil.
Poslední předvánoční turistický zájezd, v němž jsem rovněž použil vlaků, mě donutil podívat se na České dráhy trochu z jiného úhlu.
K tomu, abychom se v sobotu 20. 12. co nejdříve dostali do Kolína, kde startoval tradiční Vánoční pochod, jsme byl nuceni použít rychlík Krakonoš končící svou pouť v Praze. Na své mírně pozměněné trase jede přes důležitý železniční uzel Velký Osek, kde se trati štěpí a jedna z nich směřuje právě na Kolín. Rychlík zde ovšem nestaví a našinec musí jet na přestup v protisměru až do Poděbrad. O minutu později poté, co sem Krakonoš přijede /v 7,03 hod./, odjíždí na Kolín osobní vlak /na ten by se ve Velkém Oseku dalo pohodlně počkat, kdyby tu ovšem Krakonoš stavěl/. Naši přátelé z Nové Paky se chystali do něho nastoupit, leč hbitý výpravčí ho odstartoval jim před nosem, protože jsme přijeli o minutu později a protože nejde o přípojový vlak. To je dle jízdního řádu pravda, ale to opravdu vlak nemohl počkat, když tam ještě stál? A tak jsme museli čekat v Poděbradech na rychlík třičtvrtěhodinu.
V daném případě vznikají dvě otázky:
Proč Krakonoš nemůže stavět v železničním uzlu Velkém Oseku, když předtím staví například v Novém Bydžově /nic ovšem proti tomu zastavení/?
Proč osobní vlak v Poděbradech nemůže být přípojový na Krakonoš, případně proč se jeho časové relace nepřizpůsobí Krakonoši?
Abychom na zpáteční cestě stihli Krakonoš, museli bychom z Kolína vyjet v 16,52 hodin a ještě bychom měli v Nymburce asi hodinu čas. Ovšem, kdykoliv kromě soboty. Pro tento den, kdy hojně cestujeme my, turističtí páriové, je tento spoj zrušen. Abychom stihli Krakonoš, museli bychom z Kolína v sobotu vyjet v 15,46 hodin a v Nymburce čekat zbytečné 3 hodiny. Další sobotní vlak tímto směrem vyjíždí z Kolína v 18,03 hodin a do Nymburka přibude v 18,25 hodin - pouhé 4 minuty po odjezdu Krakonoše. A tak jsme museli spěchat a jet po 16. hodině na Pardubice.
Také v daném případě vznikají dvě otázky:
Musel být v sobotu, kdy hojně cestují turisté, zrušen na frekventované trati vlak vyjíždějící v 16,52 hodin z Kolína?
Proč alespoň České dráhy nezajistily návaznost vlaku odjíždějícího od Kolína na Krakonoš?
Nechci generalizovat, ale nepochybuji o tom, že podobné absurdity ve spojeních jste na svých cestách nalezli i Vy, vážení turističtí přátelé.
Kdybych trpěl stihomamem, snad bych začal tvrdit, že jde o schválnosti. To jistě ne. ODBOČKA Č.1: Představte si dlouhou knihu se souvislým dějem, jejíž odstavce na sebe plynule navazují. Po určité době se někomu zdá, že kniha je příliš dlouhá. Příslušný redaktor vše vyřeší tím, že vyškrtne hodně odstavců, nepostará se již o to, aby zbytek na sebe navazoval a aby zbylý text byl propojen, hlavně, že úkol byl splněn a kniha je kratší, byť vzniklo mnohde torzo bez návaznosti.
Tak zřejmě příslušní úředníci onoho velkého kolosu zacházeli s jízdním řádem, v dřívějších dobách tak na sebe precizně navazujícím. ODBOČKA Č. 2: Jak by to vypadalo v nějaké výrobní firmě? Kdyby jeho management nebral ohledy na potřeby zákazníků, ba nesnažil se je předvídat, kdyby vyráběl po staru, asi by dlouho ve svém oboru nefungoval. Ani pokrok v daném oboru nespěl by kupředu.
Zdá se z výše uvedených a jiných příkladů, že příslušní úředníci se chovají jako v oněch dobách, kdy existovali toliko monopolní výrobci, u kterých zákazník zvolenou věc, chtěl-li ji nutně, musel koupit, neboť jinak neměl šanci. Nebyl tedy tlak vycházet vstříc zákazníku.
Až se někdy někdo na stránkách tisku rozpláče, že je třeba rušit další spoje až do neúnosna, protože to nevynáší /ono to není příliš pravděpodobné - totiž to v tom tisku - České dráhy se svými zákazníky příliš nediskutují, řídíce se spíše parafrází leninského hesla "rušit-rušit-rušit"/, dal bych autoru takového článku jednu skromnou radu, vyvěrající ze zkušeností z poměrně častého sobotního cestování:
Ano, udělejte opět pořádnou revizi všech spojů, nikoliv však tentokráte z pohledu toho, kolik to "hází", nýbrž z pohledu časových návazností, t. j. z pohledu zákazníka. Možná, že po rozumných úpravách jízdního řádu - tentokráte z pohledu návaznosti spojů, zvedne se opět zájem o cestování vlakem a že v důsledku toho to "hodí" podstatně více než nyní.
Ondyno - v sobotu 13. prosince - jsem se vracel z neformálního setkání naší dálkoplazecké skupiny pod krycím názvem "Přátelé stovky" v Karlově v hospodě U Stýblů a přibyl jsem do Trutnova ve 20,09 hod. vlakem ze směru Chlumec nad Cidlinou.
Kdyby se mi toto přihodilo v časovém rozmezí od 1. 10. do 11. 12. A. D. 1997, pílil bych domů na Zelenou louku pěšky. Železniční osobní doprava Českých drah z Trutnova do Svobody nad Úpou byla totiž na konci září zrušena. Stejně bych dopadal však každou sobotu v září a po řadu let od nepaměti předtím. Nejpozdější víkendové spoje z Trutnova oním směrem byly totiž za provozu trati Českými drahami postupně odbourávány, pokud ovšem vůbec existovaly.
Onoho zmíněného sobotního večera jsem však domů pěšky nešel. Ve 20,31 hod. jsem nastoupil do jednovagonového vláčku, před nímž v místním nádražním osvětlení se opět skvěla cedule s nápisem SVOBODA N. Ú. V určeném čase vláček odstartoval a téměř s jeho cuknutím objevil se přede mnou průvodčí v tmavém, na jehož čepičce se skvěl žlutý nápis VIAMONT a pod ním jednoduché žluté ornamenty. Zaplatil jsem velmi ochotně určený obolus, jenž se nelišil od onoho dřívějšího vynakládaného v řídnoucích spojích ČD oním směrem. Za pět minut jsem se poroučel z vytopeného vláčku na stanici Trutnov - Staré Město a mířil k nedaleké panelákové džungli. Nejsem líný na krok, ale večer jsem rád za každou minutu, o kterou jsem dříve doma.
V uplynulém úvodníku jsem lkal nad zrušením osobní dopravy mezi Trutnovem a Svobodou nad Úpou a konkrétními argumenty zpochybnil obecnou myšlenku privatizace regionálních drah. Ne, nejsem polepšeným hříšníkem, který na věc změnil názor. Pohybujeme si zatím na příliš malém časovém horizontu. Vyřčené pochybnosti v obecné poloze důvodně trvají.
Nejsem však natolik ješitný, abych se řídil heslem: "Ať je co nejhůře, hlavně, že se ukázalo, že jsem měl pravdu". Proto velmi rád plním zpravodajskou povinnost a povinnost být nestranný a potvrzuji, že od 12. 12. 1997 byla opět zprovozněna osobní doprava na trase mezi Trutnovem a Svobodou. Provozovatelem je ústecká společnost VIAMONT, a. s., která své poslání začala plnit s obdivuhodnou počáteční vervou. Jízdní řád skýtá jídelníček, nabízející abonentům směřujícím do Svobody 16 chodů v časovém rozmezí odjezdů z Trutnova od 5,04 hod. do 21,24 hod., těm, kteří směřují zpět dokonce 17 chodů v časovém rozmezí odjezdů ze Svobody od 5,26 hod. do 21,45 hod. Pro nás sobotní cestovatele je potěšitelné, že omezení pro víkendy či svátky jsou zřídkavá. V době, kdy píši tyto řádky, se kupují lístky ve vlaku, mají přirozeně platnost jen na trati, takže cestujete-li z Trutnova dál do vnitrozemí, musíte zde pádit k pokladnám ČD.
Obrazně řečeno: teď jsme na tahu my, potenciální cestující, mezi nimi i všelijací ti fanatici autobusových tlačenic či vlastních model - aut /i oni mohou přispět skromným dílem kupříkladu k ulehčení automobilové dopravě na Horské třídě v Trutnově/. Zvláště, když se její chvályhodné snaze postavily napříč snad i pekelné síly. Kýžená sněhová nadílka se zatím nedostavuje, bez ní pak ani předpokládané nápory lyžařů.
Na závěr tedy jeden upřímný vzkaz společnosti VIAMONT od jinak nepolepšeného odpůrce rušení regionálních drah : Hodně štěstí v provozování trati Trutnov - Svoboda! Já osobně, pokud nechodím mezi Zelenou loukou a centrem pěšky /k čemuž mě vedou důvody kondiční/, rád dávám vždy Vaší dopravě přednost před autobusovou.
úkoly obnovy značení TZT byly z podstatné části splněny /chybí pouze 11,5 km/
50 aktivních značkařů provedlo obnovu cca 520 km cest a dále provedlo ve spolupráci s KRNAP vyvěšení cca 300 ks směrovek
během roku se do činnosti zapojilo i 8 pomocných značkařů, kteří zacelili mezeru po pasívních značkařích
v roce 1998 čeká značkaře obnova 480 km cest a vyvěšení cca 400 kusů směrovek
každý odbor by se měl o činnost značkařů zajímat ve větší míře, než tomu bylo dosud, s cílem, aby úkoly ve značení byly splněny
členové odborů mohou značkařům pomoci při natírání kovových součástí směrovníků a vývěsních map
školení vedoucích značkařů proběhne o dvou víkendech v dubnu 1998 v obci Samopše poblíž Ledečka
na toto školení byli z naší oblasti navrženi Ing. Jiří Šimůnek, Ing. Pavel Novotný, Josef Pohořelý /všichni Rokytnice nad Jizerou/, Čeněk Slavík /Vysoké nad Jizerou/ a Zdeněk Rada /Dvůr Králové nad Labem/.
Nejsmutnějšími v životě lidském jsou dopisy zvěstující adresátu skon člověka nebo zprávu o tom, že člověk není již milován. Nejsmutnější dopis v oboru své činnosti obdržel sekretář oblasti 20. října z Bernartic. Dlouholetý předseda odboru kolega Karel Rájek žádá sekretáře oblasti o odhlášení odboru k 31. 12. 1997. Důvody? Vedle tradičního sysifovského - odchody dětí /odbor je výhradně zaměřen na mládež/ především skutečnost, že za obětavého kolegu, který se jaksi nerad, leč přece sklání pod osmi křížky svého života, není nikdo z mladších schopen převzít otěže vedení odboru, ba dokonce tito opouštějí potápějící se loď před ním. Z pohledu našeho kolegy je jeho vynucené rozhodnutí /sám se bude věnovat turistické mládeži při škole/ lidsky pochopitelné, vždyť podobná situace by odradila lidi v plném květu života. Z pohledu globálního však selhal tu jeden odvěký přírodní zákon, dle něhož sice činnost starších pozvolna odumírá, je však nahrazována plnohodnotně činností mladších.
Patří vám, dík, kolego Karle za to, co jste vykonal pro turistiku v Bernarticích. A co vy mladší tamtéž, kde je vaše dospělost a odpovědnost? To vám je opravdu lhostejný osud odboru, do něhož jste o své vůli vstoupili?? Přece se nebudete řídit heslem Ludvíka XIV. "Po nás potopa"? A co třeba vy, rodiče Pozvedne někdo z vás klesající prapor odboru KČT v Bernarticích?
A malý dovětek: Jak se zachoval sekretář? V nouzi nejvyšší jako byrokrat ctící úzkostlivě literu zákona. Ve své odpovědi sdělil, že dle stanov KČT by odbor měla zrušit členská schůze. Někdy totiž i byrokratický a úzkoprsý přístup může přinést úspěch. Třeba se na členské schůzi, na níž mohou být pozváni představitelé obce i školy, účastníci zamyslí nad osudem turistiky v Bernarticích a dospějí k řešení, jehož výsledkem bude, že na turistické mapě odborů KČT nebude u jména Bernartice u Trutnova bílá plocha a nápis "Hic sunt leones".
.
SCHŮZE S PŘEDSEDY ODBORŮ OBLASTI. Konala se 15. listopadu 1997 ve Vrchlabí dík přičinění kolegy Mendřického. Na schůzi byly projednány: informace o zakoupení příspěvkových známek KČT a o nutnosti zakoupení známky ve výši 70 Kč pro odebírání časopisu Turista, dodání vyplněných výročních dotazníků odbory, jež tak v té době neučinily /úkol je již splněn/, doplnění návrhů na vyznamenání ke 110. výročí KČT, informace o zaslání návrhu na dotace odborům za pořádání veřejných turistických akcí, informace o konání členských schůzí a oblastní konference, pořadatelství srazu roku 1999 a v dalších letech, sestavení nové kandidátky výboru pro oblastní konferenci s představou obsadit větší počet funkcí, příprava oblastní termínové listiny, informace o zamýšlené změně šéfredaktora Zpravodaje, informace o přeznačení modře značené turistické trasy č. 1822 v těsném okolí Hrádečku a informace o EUROBEDS.
V druhé části účastníci podali informace z odborů, které byly zastoupeny v pěkném počtu 13 /nedostavili se zástupci Bernartic, Dvora Králové a Horního Starého Města/.
SEMINÁŘ VEDOUCÍCH ZÁKLADNÍ TURISTIKY A ČINOVNÍKŮ ODBORŮ OBLASTI. Uskutečnil se ve dnech 29. a 30. listopadu 1997 na Jestřebí boudě na Pasece. Záporem byla neúčast zástupců 6 odborů , z nichž toliko 2 se omluvily předem, 1 pak dodatečně. Na programu bylo obecné školení z textu "Obecná turistika" a speciální školení o otázkách zdravovědy, vybavení na turistické akce a orientace v přírodě. Zlatými hřeby programu byl sobotní odpolední výlet po části nově vyznačených naučných stezek vedoucích po stopách důlní činnosti v oblasti Jestřebích hor, jenž byl spojen s návštěvou Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích, a promítání diapozitivů z cest kolegy Miroslava Kavana. Řada účastníků bude ráda vzpomínat též na konec výletu - na podvečerní výstup na Jestřebí hory v houstnoucím šeru a na zmrzlém povrchu. Na semináři byla s definitivní platností sestavena termínová listina veřejných turistických akcí oblasti na rok 1998, která je součástí tohoto čísla. Předseda Rady značení Petr Rosůlek vyhodnotil činnost v oblasti značení, stručný výtah hodnocení je uveden rovněž v tomto čísle. Poděkování za uskutečnění semináře patří jeho organizátorům Petru Rosůlkovi, Miroslavu Kocourkovi a Ing. Janu Kocourkovi, turistům KČT Úpice včele s Miroslavem Vořechovským, Miroslavu Kavanovi, Františku Vackovi a Karlu Pospíšilovi.
ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 4, číslo 1. Vydavatel: KČT - oblast Krkonoše a Podkrkonoší. Textová stránka: Luděk Šlosar /šéfredaktor/. Adresa redakce: Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Pouze telefonické vzkazy do zaměstnání /0439/807277.
Dáno do tisku: ... .1. 1998. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 600 ks.
Grafická stránka: M. I. O., Palackého 80/10, 541 01 TRUTNOV. Tisk: Tiskárna Tomešová, 541 01 TRUTNOV. Distribuce: František Vacek, Křižíkova 554, 541 01 TRUTNOV, tel. č. 0439/812542.
Všem přispěvatelům děkujeme za zaslané příspěvky.
Uzávěrka příštího čísla do 15. 03. 1998.
Registrováno u Okresního úřadu v Trutnově pod registračním číslem RR/44/95/AI.