24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
Poznámka:
Na těchto stránkách je Zpravodaj č. 4/97 uveden bez grafické úpravy a v podobě, v jaké byl před korekturou. V zájmu kontinuity textu je v internetové verzi pořadí článku proti hmotné podobě čísla mírně pozměněno.Obsah:
A co my na to /fejeton/
Na srazu turistů v Benešově u Semil
Z jednání výboru
Reportáže
- V Jilemnici přes nepřízeň počasí spokojenost
- Letní putování Jestřebími horami
Značkaři bilancují
Co nás trápí
Zpravodaj představuje odbory - KČT Úpice
Zpravodaj představuje zajímavá místa - Bradlo
Informace a zajímavosti
Ještě absurdnější je zrušení osobní dopravy na trase Tanvald - Harrachov. Petice proti těmto krokům podepsaly tisíce lidí, jejichž názory a potřeby, nebyly vyslyšeny.
V sobotu 12. září vysílala ve zprávách TV Nova informaci o zrušení osobní dopravy na jakési regionální trase, ředitel Českých drah je odůvodnil velmi prostě: Jedná se spíše o vlaky turistické. Turisté tvoří jednu z početných klientel drah. Tedy: turista - žádný pasažér. Už po hodnou dobu se o železnici píše. Převažují výrazně zprávy negativní - zdražování, omezování spojů - zvláště sobotních /rozuměj: turistických/, novodobým hitem je zamýšlené rušení regionálních tratí. Tou může být de facto i jejich zamýšlená privatizace, protože předpokladem pokračování osobní dopravy na těchto tratích je 1/ zajistit kupce trati, 2/ smluvně zajistit, aby došlo k pokračování dopravy ze strany kupců na dlouhé časové období, 3/ zajistit praktickou vymahatelnost plnění této smlouvy. To je prakticky velmi obtížné, ne-li nemožné. Kolik je však zpráv pozitivních - např. jak získat více cestujících, jak je přilákat do vlaků, jak využít nabízejících se možnosti atraktivních spojení /spojení Tanvald - Szklarska Poreba, Královec - Lubawka/ apod.?
Jestliže někdo obdrží do vínku nějaký podnik, dědictví po svých moudrých předcích, mělo by být jeho první snahou, jak získat zájem o své zboží, jak rozšířit svou klientelu, teprve až na druhém místě by měla být rezignace na své poslání a shazování přebytečné zátěže. V naší "cause" jsme tuto snahu postrádali. Toto přirovnání ale není tak úplně přesné. Zde se nejedná o jednu ze stovek zavedených firem v jedné oblasti podnikání, kde jednu zavedenou firmu nahradí jiná a zákazník nebude zkrácen na kvalitě a výběru, nýbrž jde o jedinečnou a specifickou oblast dopravy s jediným a obtížně nahraditelným provozovatelem. Zde je i morální povinnost sloužit svému poslání. Vždyť se jedná o oblast veřejného zájmu.
Z dějin se dá vyčíst všechno, lze z nich odvozovat od všeobecného k jedinečnému. Dějiny 20. století jsou kromě jiného dějiny "přihlížení". Je to období, kdy miliony, proti předchozím stoletím relativně svobodnějších lidí, přihlížely nečinně vzniku různých nepravostí v době, kdy jim bylo lze zabránit, až se nakonec rozrostly do rozměrů nekontrolovatelných.
Dějiny 20. století jsou také dějinami, kdy různé skupiny lidí svéhlavě prosazovali nejrůznější reformy a doktríny narušující osvědčený stav věcí, místo aby se snažili vycházet ze stávajícího a stávající zvelebovat a zlepšovat. Tyto své představy prosazovali svéhlavě, zavlekli do nich miliony lidí a natropili nenávratných škod.
V současné době je nám vnucována jedna taková představa, která se dá zjednodušeně nazvat preferování silniční dopravy a diskriminování a utlumování železniční dopravy. Oním osvědčeným stavem je využívání a postupné zvelebování tratí vybudovaných řečenými našimi moudrými předky. Nenávratnými škodami je míněno to, že jakmile se jednou nějaké spoje, nějaké regionální trasy zruší, bude již po letech těžké, ne-li nemožné, tyto spoje obnovit nebo zprovoznit, bude nenávratně pozdě. Zvláště jestliže se možná v mlžném oparu nejisté budoucnosti skrývají ještě rozmazané postavy osob, tvořících proti cestujícím nepatrnou menšinu, které se třeba již těší na výhody z těchto zrušení, t. j. jak budou již nerušeně a monopolně provozovat jiný druh dopravy, nebo jak získají najednou se objevivší nemovitosti uprostřed obydlených míst, vše na úkor obrovského množství zájemců o cestování železnicí.
Jak bylo řečeno, my turisté tvoříme jednu z velkých klientel drah. I když na dráhy často nadáváme /jako spíláme svému oblíbenému družstvu, když se mu nedaří/, znovu rádi a pokorně každou sobotu usedáme za ranního kuropění nebo za večerního šera, necháváme se unášet romantickou zelenou krajinou našich regionů, čekáme na malých nádražíčkách s květináči obsypanými květinami, o něž pečuje starostlivá žena v modré uniformě.
Až se nás nastupující generace jednou dotážou, co jsme udělali proto, aby se neomezovaly spoje, nerušily regionální železnice, odpovíme popravdě: "Nic, chodili jsme si po horách /v duchu dodáme: dokud nás do jejich blízkosti ještě vlaky dopravovaly/, protože už to bylo stejně rozhodnuté.
Jenže ono to tak není, přesněji v demokratické společnosti by to tak nemělo být. Život náš se skládá z alternativ a možností, nám je pak vnucována jedna alternativa, ta nepříznivá pro železniční dopravu, ta nepříznivá pro turistickou dopravu. Jenže není všechno dané, jako už dávno neexistuje pouze Jediná Možná Pravda. I v rodinách se řeší různé alternativy: zda dát syna na studia nebo učení, zda peníze navíc dát do nového auta nebo na zájezd za poznáním.
Proti rušení regionálních tras protestují samozřejmě odbory železnic, také však Sdružení za šetrnou dopravu, Hnutí Duha, ochránci přírody, připojují se však média /viz např. Krkonoše 9/97 na stranách 6 a 7/, i obecní, dokonce okresní úřady prostřednictvím těch, kteří mají především zájem na svém regionu a kteří jsou až na druhém místě členy strany, ať již kterékoliv.
A co my turisté? Zůstaneme stranou nebo v lepším případě podepíšeme nějakou petici? Nebo budeme vstupovat do různých aktivit v našich obcích, probouzet tyto aktivity v těchto obcích. Budeme mlčet nebo křičet /nikoliv házet kamení/ nebo ještě lépe argumentovat a přesvědčovat, snažit se, abychom i nadále mohli každou sobotu usedat za ranního kuropění nebo za večerního šera, nechávat se unášet romantickou zelenou krajinou našich regionů, čekat na malých nádražíčkách s květináči obsypanými květinami, o něž pečuje starostlivá žena v modré uniformě.....
/Luděk/
HIC SUNT LEONES. Když oblastní výbor před hodným časem "přiklepl" pořádání srazu právě odboru KČT Jiskra Benešov u Semil, věděli jsme o tomto místě pouze to, že tu je agilní odbor čítající asi 50 členů. O místě samém jsme nevěděli nic, asi především proto, že odtud nikdy nestartuje žádný pochod a nejbližší turistická značka - zelená ze Semil na Nouzov - vede v pouhé blízkosti. Navíc tu neprochází železnice.
SLAVNOSTNÍ ČÁST. Osobně vyjíždím na pochody pokud možno před svítáním, abych měl před denními letními vedry našlapáno maximum kilometrů. Dnes jsem tak učinit nemohl. Připadl mi totiž dvojí úkol - zahájit sraz a vyznamenat několik obětavých funkcionářů z KČT Baník Žacléř a letošního "osmdesátníka" kolegu Václava Veselku ze Dvora Králové. Pak jsem se mohl konečně proměnit v řadového účastníka srazu a turistu, za které jsem se považoval především.
PRVNÍ SEZNÁMENÍ S BENEŠOVEM. Centrum Benešova leží, jak je pro nás turisty nejžádanější, na kopci. Kuriozitou je, jak nepravidelně jeho části zasahují až do samého údolí Jizery. Když jsme na start přijížděli po silnici od severovýchodu a hledali možnost, jak se dostat nahoru, zažili jsme třikrát na silnici vedoucí při Jizeře stejný obrázek: silniční ceduli signalizující vjezd do obce Benešov u Semil. Ovšem hned dvakrát po několika sto metrech jsme projeli okolo jiné cedule se stejným nápisem, ale přerušené červeným diagonálním pruhem signalizujícím konec obce.
TO BYL JÍDELNÍČEK! Znáte jistě pocit, když sedíte v lepší restauraci a vybíráte si z jídelníčku, která jídla si dáte nyní a která třeba zítra, přičemž si nemůžete vybrat - pro velmi pestrý výběr. Takový pocit jsem měl při výběru tras, který připravili pořadatelé pro nás "pěšáky" i cyklisty. Já osobně /a určitě jsem nebyl sám/ jsem za dva dny pobytu prošel například Lomnici nad Popelkou, Tábor, Kozákov, Hamštejnský hřeben, Koberovy, Železný Brod, Semily, Bozkov, část Palackého stezky a Riegerovu stezku /tu dokonce dvakrát/. Když jsem pořadatele za trasy chválil prostřednictvím předsedy odboru Honzy Muchy, skromně odpověděl, že v této lokalitě se špatné trasy naplánovat nedají. Nesouhlasil jsem s ním, vždyť špatný kuchař může zkazit i smažená vajíčka.
ZPESTŘENÍ. Pořadatelé pro účastníky připravili desetistránkovou brožuru, v níž jste kromě popisu tras a mapek mohli ukojit svou zvědavost stran obce i některých okolních lokalit. Bylo tu vyjmenováno i sedm sponzorů, kteří se na akci podíleli. Velkou měrou pomohl obecní úřad. Vhodným doplněním srazu byla výstava starých pohlednic Benešova a Krkonoš od pana Zdeňka Suchardy. Ve společenské místnosti promítal diapozitivy z horských expedic pan Jaroslav Hlava.
POČASÍ. První polovina týdne až do čtvrtka slibovala hotový ráj. Pak ale přišla prudká změna k horšímu v pátek, t. j. v době, kdy se první účastníci měli sjíždět a kdy další rozvažovali svou účast. Jazýčkem na vahách byla sobota. Ráno už nepršelo, těžké černé mraky však pořád hrozily. Když jsem o polednách začal výstup na Tábor, ještě chvílemi poprchávalo, předtím jsem po dlouhou dobu sledoval tuto horu, jak je zahalena hustými mračny. Když jsem vystoupal po třetí hodině na Kozákov, do Riegerovy chaty mě zahnala už jen žízeň. Protože svatebčané, kteří tu předtím hodovali, se se mnou při svém odjezdu doslova před chatou minuli, dostalo se mi vlídného přijetí, takže jsem tu vedle piv ochutnal výbornou česnečku. To již se blok mraků definitivně roztrhl a z Hamštejnského hřebene se mi naskytly výrazné výhledy zleva na Bezděz, Ralsko a Ještěd. V neděli pak bylo pohádkové vítězství dobra dokonáno a probudili jsme se do krásného rána s modrou oblohou, po němž následoval po dvoudenní přestávce další teplý letní den.
ATMOSFÉRA. Marná sláva, akci tohoto typu vychutnáš a prožiješ, jen když tu přespíš. Přijel jsem se spacím pytlem bez ohlášení, ale pořadatelé se mě ujali a já - a také kolega Petr Rosůlek - jsem přespal v útulné komůrce ve sportovním areálu, který byl centrem veškerého dění. Na srazu se potkávali turisté ze všech koutů oblasti /pouze její 3 odbory neobeslaly účast/, od Žacléře až po Rokytnici nad Jizerou. Zúčastnili se také například turisté z Chomutova, Ostravy, Plzně, Jindřichova Hradce, Karlových Var, Frýdlantu v Č., Mladé Boleslavi, Jaroměře. Krom obligátních jídel prodávaly se tu krkonošské "sejkory" - krajový druh bramboráků. O vice než 220 účastníků, kteří si na památku odnesli leporelo Semil, pohlednici Benešova u Semil a grafický list člena odboru akademického malíře Jiřího Salaby, pečovalo přes 30 pořadatelů, kteří tu museli držet služby nonstop. Také tu nebylo v organizaci hluchých míst. Z výboru oblasti se o zdárný průběh akce zasloužil Petr Rosůlek, který tu po oba dny obětavě vydával odznaky "Turista oblasti" /bylo vydáno 26 červených, 11 zelených, 11 modrých a 3 žluté/ a všeobecně tu šířil pro sebe typickou dobrou náladu.
ROMANTIKA. Každého, kdo vyšel nebo vyjel na trasy, musela alespoň někde oslovit. U mě se tak stalo v malebném údolí Želešského potoka, kam jsem se na druhý pokus dostal skrze nevábný lom /o to byl větší kontrast v údolí/, na Hamštejnském hřebenu při úchvatných výhledech převážně západním směrem a taky na Riegerově stezce. Když už jsem si totiž řekl, že se nebudu honit, poseděl jsem v podvečer na terase hotelu Pod Spálovem s kolegou Ing. Milošem Růžičkou z KRNAP a poté vychutnával nezvyklou podobu stezky za houstnoucího šera a příšeří.
COUNTRY MUSIC. Překrásně vyzněl repertoár zdejší country-skupiny - připomínající Širáky - do posezení v noci pod hvězdami. Účastníci byli se stylovou hudbou, jež podbarvovala veselá vyprávění, velice spokojeni.
NOVÁ A STARÁ PŘÁTELSTVÍ. Nemůže tomu být jinak, než že se na srazech lidé seznamují. Před zahájením se ke mě hlásil jeden z přišedších pozvaných, zástupce KRNAP Ing. Miloš Růžička. Jak už jsem napsal, setkali jsme se - jako jedni z mála "padesátkařů" prvního dne - potom na terase hotelu Pod Spálovem, a podiskutovali tentokráte méně formálně. Pak se sice Miloš k mému zděšení rozběhl do prvního stoupání Riegerovy stezky, nicméně k mému dalšímu překvapení na mě počkal v Semilech pod kostelem, zrovna v místech, kde jsem měl v úmyslu zatočit doleva, takže bych se octl v krematoriu, pardon u krematoria. A tak jsme táhlé stoupání do Benešova absolvovali v dobré náladě společně.
Jak jsem se přesvědčil osobně, sraz dokáže obnovit i ztracenou kolegialitu, přerušenou násilně dřívějšími nedorozuměními, jež vzniklo třeba střetem trošky emotivního jednání na jedné straně a trochou přecitlivělosti na druhé straně. To je dobře. Jako turisté si třeba vjedeme občas do vlasů, určitě se často a mnozí neshodneme v jiných oblastech života, ale bylo by špatné, spojuje-li nás jeden nádherný koníček, abychom kol sebe jen chodili a na sebe se mračili.
A konečně druhý den, kdy až na jednu další výjimku, byli mí ostatní kolegové z mého mateřského odboru, jenž jinak zajistil pěknou účast, již dávno doma, trávil jsem závěr srazu s úpickými turisty.
EPILOG. Jako organizátory jsme vás předtím nepoznali, přátelé z Benešova. O to milejší překvapení jste nám přichystali vynikající organizací, skvělým programem i přátelským přijetím. Díky.
Luděk Š l o s a r - KČT Lokomotiva Trutnov
Na jednání dne 18. 09. výbor kladně vyhodnotil letošní sraz turistů jako vydařený a poděkoval jeho zástupci předsedovi odboru kolegovi Janu Muchovi za zdárný jeho průběh. Jako vynikající nápad byla vyhodnocena 30tikilometrová trasa s průvodcem, vhodným doplněním byla i výstava pohledů. Bylo upřesněno uspořádání následujících akcí v měsíci listopadu.
- 5. 11. 1997 od 9 hod. - schůze s předsedy odborů v zasedací místnosti sokolovny ve Vrchlabí
- 29. - 30. 11. 1997 /prezentace první den mezi 09. a 10. hodinou/ - seminář vedoucích, cvičitelů a činovníků turistiky na Jestřebí boudě na Pasece.
Starostka města paní Kunátová podpořila pořadatele nejen svou účastí na trase 21 km, ale i výzdobou startu a cíle několika vtipně pojatými plakáty, vlastnoručně namalovanými. U toho, který znázorňoval nejstarší vyznavače turistiky, se vyfotografoval 75iletý účastník trasy 51 km Miloš Nykl s místopředsedou KČT Janem Stráským, který na závěr pochodu přijel pobesedovat s nejvytrvalejšími účastníky. Odměnil také člena jilemnického odboru Jiřího Fišeru, který bez ohledu na datum svého narození zdolává pravidelně stokilometrové vzdálenosti.
V besedě s J. Stráským přítomní turisté poukazovali na některé věci, které je trápí, ať již jde o železniční spoje nebo o cenové relace na některých pohostinstvích, které - ač v majetku KČT - neberou na členy odborů ohled.
Výbor odboru právě v turistickém časopise uvádí rád podporu, kterou má jak od městského úřadu, tak od dalších příznivců z řad místních podnikatelů. Nelze neuvést i dobré vztahy k T. J. Sokol. Ostatně, na malém městě se dobrá věc může podařit jedině, jestliže si různé organizace a spolky vzájemně pomáhají. Lze říci, že se to v Jilemnici daří, ať již jde o Autoklub Krakonoš nebo Skiklub. Příští 11. ročník má být zařazen do vybraných akcí oblasti ke 110. výročí založení KČT. Jilemnický odbor má datum narození jen o rok mladší a jeho členové věří, že ani při 11. ročníku neudělají svým dávným předkům, v jejichž stopách kráčí, žádnou ostudu.
Na shledanou tedy 5. září 1998 v Jilemnici.
Josef Libek - KČT Jilemnice
Za krásného, na letošní léta až překrásného počasí, turisté KČT Úpice očekávali zúročení části své práce z loňska. Turisty čekala překrásná příroda Jestřebích hor, přilehlých Teplicko-adršpašských skal a Skal, dějiště románu A. Jiráska Skaláci a nakonec pak romantické prostředí osady Paseky. Zde také byl cíl hvězdicových pochodů z Trutnova a Úpice. Připraveny byly také trasy pro horská kola.
První cykloturista "překvapil" pořadatele na Jestřebí boudě již v 8,30 hod. ráno. Po deváté hodině již dorazil první turista z Úpice a poté, co se zde občerstvil, pokračoval na nejdelší trasu. Nato se již začaly objevovat další skupiny turistů. Někteří turisté se napojovali i na trase a prezentovali se na Jestřebí boudě.
Celková účast nebyla nijak závratná, nicméně myslíme, že všichni byli spokojeni a většina účastníků nepohrdla v cíli na Jestřebí boudě kvalitně vychlazeným trutnovským dvanáctistupňovým "Krákorou" a nějakým tím teplým občerstvením.
Mezi účastníky byli také turisté až z Mostu a Havlíčkova Brodu. Zpestřením akce byla účast turisty z Jablonce nad Nisou, který přibyl do cíle po vlastní ose až ze svého bydliště. /V nohách měl snad 120 km, na zádech bezmála 7 křížků/. Po občerstvení několika dvanáctkami a teplou sekanou se vydal na svou další pouť. Dalším zajímavým účastníkem byl rovněž starší pán z Prahy, který si turistikou udržuje kondici ke své práci listonoše, když v pražských činžácích šlape denně až do 600 schodů.
Turisté z KČT Úpice zvou tímto všechny zájemce o turistiku k návštěvě této krásné části východních Čech, a to buď v rámci dalšího ročníku nebo i v kteroukoliv jinou dobu. Jestřebí bouda má otevřeno celoročně vždy o víkendech a ubytování lze zajistit i v týdnu.
Odbor KČT organizuje ještě několik dalších turistických akcí, například letos 18. října Pochod spadaným listím se startem v Úpici, během celého roku probíhá akce v rámci rodinné turistiky Jestřebí hory v každé roční době se startem na libovolném místě, zjara pak pochod Po stopách loupežníka Lotranda se startem v Malých Svatoňovicích. Zájemcům rádi pošleme podrobnější informace.
Odbor KČT při T. J. Sparta Úpice
Plán obnovy stanovil na letošní rok nelehký úkol obnovit 528,5 km turistických cest. Dalším nelehkým úkolem bylo dokončení sítě naučných stezek na Žacléřsku, Malosvatoňovicku, Rtyňsku a Suchovršicku. Značkaři provedli nejen nové doznačení jednotlivých okruhů, ale i vybavení informačních míst zcela novým typem směrovek.
I když ke značkařům nebylo počasí v letošním roce příznivé, podařilo se již do začátku září provést obnovu značení na 360 kilometrech turistických cest. Je tedy předpoklad, že by zbylých 165 kilometrů mohlo být brzy splněno. Značkaři mimo úkolů při obnově značení vyměnili téměř 200 nových směrovek.
S úkoly při obnově značení se již zcela vypořádali v odborech KČT Rokytnice n. J., Vysoké n. J., Úpice. V dalších odborech plní poslední kilometry. Nejhorší situace je však v Hostinném a Jablonci n. J., odkud ke dni zpracování tohoto článku nedošel letos ani jeden splněný cestovní příkaz.
Nesmíme zapomenout také pochválit značkaře pod vedením Karla Celby, kteří vyznačili okruhy naučných stezek ve východní části naší oblasti, dále V. Görnera, E. Wolfa, S. Medunu, manžele Vejnarovy a Řezníčkovy, kteří zajistili značení téměř 50 % turistických cest.
Před Radou značení nyní na podzim již stojí hlavní úkol: Zaslat odměny značkařům za dobře vykonanou práci
Petr Rosůlek - předseda Rady značení oblasti
Především je nutno doplnit výbor oblasti. Na příští oblastní konferenci musí být sestavena nová kandidátka. Je pravděpodobné, že s ohledem na okruh činností odboru bude nutno výbor rozšířit. Konkurs je možno již nyní vyhlásit na předsedu výboru, na hospodáře s trochou manažerských schopností, na šéfa cvičitelů a šéfa mládeže oblasti. Samozřejmě, že výbor nelenuje a má vytypovány některé kandidáty. Nejlépe však znají své "Pappenheimské" přímo v odborech. A proto se těšíme na návrhy z odborů.
Nachyluje se sice teprve rok 1997, pořadatele srazu turistů oblasti na rok 1998 známe po delší dobu, je však třeba již vážně myslet a zabezpečit sraz roku 1999. Obracíme se na všechny odbory, aby tuto otázku uvážily a ty nejodvážnější se přihlásily. Problém je nutno uzavřít do oblastní konference.
Po předání do úplné správy chaty Jestřebí bouda se činnost oddílu turistiky přesouvá více do oblasti údržby a zajištění provozu. Od roku 1989 pak tato činnost převažuje a v oddíle je provozována pouze individuální pěší a rodinná turistika. Celoroční víkendové zprovoznění bufetu na Jestřebí boudě pak ještě i tak málo času na vlastní turistiku snížilo na minimum. Přesto se nám podařilo znovu obnovit "Pochod spadaným listím" a vyhlásit celoroční akci pro veřejnost "Jestřebí hory v každé roční době", která postupně přešla k vyhlášení OTO Jestřebí hory. Začali jsme se zúčastňovat akcí sousedních odborů a připravili několik oddílových akcí. Úspěšnou akcí, i přes velkou nepřízeň počasí, byl 3. oblastní sraz turistů na Jestřebích horách, n jehož zajištění se podíleli téměř všichni z našeho odboru. V roce 1997 jsme rozšířili nabídku akcí pro veřejnost o 1. ročník pochodu "Po stopách loupežníka Lotranda" v rámci rodinné turistiky /Toulavý náprstek/ a 1. ročník "Letního putování po Jestřebích horách".
Ve výčtu činnosti nesmíme zapomenout na skupinu značení, která je velmi aktivní a v rámci oblasti je její práce hodnocena velmi dobře. V současné době je v odboru 56 dospělých a 19 dětí. Někteří členové se pak aktivně zabývají cykloturistikou.
Po osamostatnění KČT od ČeSTV se i náš odbor přihlásil ke KČT, ale i nadále úzce spolupracuje s T. J. Sparta Úpice, která je majitelem námi spravované Jestřebí boudy. Členové odboru mají tzv. dvojí členství - v KČT a v ČeSTV u T. J. Sparta, což je pro nás zatím nejvýhodnější vzhledem ke spravovanému majetku T. J.
Na závěr mi pak nezbývá než vás všechny pozvat na akce našeho odboru pro veřejnost a k návštěvě na naší základně Jestřebí boudě o víkendu v kteroukoliv roční dobu.
Miroslav Vořechovský - KČT Úpice
Jako výchozí místo k návštěvě hradiště si zvolíme Nové Zámky, kam se dostaneme buď po zelené značce z Hostinného nebo poblíž dojedeme vlakem do Chotěvic či přímo autobusem na tras Nová Paka - Trutnov na zastávku Dolní Olešnice, Nové Zámky. Pokud zvolíme variantu z Chotěvic, musíme se do Nových Zámků dostat po silnici přes přejezd /pozor: hustý silniční provoz/ Přetrpíme-li jej však po délce asi 1,5 km, nemůžeme v zatáčce ve Vestřevu přehlédnout nádhernou roubenou chaloupku /dle nápisu státem chráněnou památku/ a minout sympatický koloniál paní Anny Smetanové.
Po zelené značce od známé oční léčebny v Nových Zámcích, jež byla svého času některým lidem trnem v oku, je to k našemu cíli 2 km. Těsně za léčebnou musíme být pozorní a nesmíme se nechat svést cestou doleva, značka pokračuje po méně znatelné luční cestě do pozvolného stoupání k okraji lesa /poznáme to podle sloupku nahoře zbarveného zelenou barvou/. Odtud nás dobře značená cesta dovede po kratším stoupání na vrcholovou plošinu, na jejímž konci po absolvování pravotočivého oblouku těsně před klesáním směrem na Debrné uvidíte stopy lidské činnosti, zřetelné i po více než půltisíciletí - zarostlý mělký příkop. Na malou plošinku, kterou obepíná, vás upozorní a zavede stometrov odbočka zelené značky z roku 1991. Jen označení "vyhlídka" není již aktuální, za šest let okolí bývalého hrádku pořádně zarostlo.
Pokud na plošince zastavíte, vězte, že jste na místech strážního hrádku postaveného Švábenici ve 2. pol. 13. století jako součásti fortifikační soustavy k ochraně jejich manského kraje, údajně byl již po roce 1300 opuštěn /údaje jsou čerpány z publikace Hrady a zámky v Čechách, Olympia, 1986, v průvodci Český ráj a Podkrkonoší, Olympia, 1982, nalezneme pozdější časové údaje/.
Návštěvu Bradla můžeme spojit s výletem přes Les Království opět po zelené značce až k přehradní hrázi /novější značení se snaží co možná nejvíce vyhnout silnici a k Labi Vás definitivně zavede klesáním podél Černého potoka/. Od přehradní nádrže se dostanete po červené značce do Dvora Králové nad Labem.
Hostinné, Bradlo /opis pořídíte na vrcholu/, Les Království i Dvůr Králové jsou plnitelná místa OTO Podkrkonoší. Pokud dodržíte podmínku absolvování 5 km pěšky podél toku Labe /např. kombinací se silničním úsekem/, splníte rovněž jednu z podmínek OTO Pardubicko /viz strana 22 a 23 záznamníku/, razítko startu je možno získat v již zmíněném koloniálu ve Vestřevu a cílové například ve Vorlešském hostinci ve Dvoře Králové, kam se dostanete po silnici /opět hustý silniční provoz/ po levém břehu Labe od přehradní hráze přes Verdek. Konečně Hostinné /návštěva Galerie antického umění/ je rovněž plnitelným místem OTO Krkonoše.
Luděk Šlosar - KČT Lokomotiva Trutnov
- 8. května 1998 - Jarní pouť na Žalý - pořadatel KČT VRCHLABÍ
- 23. května 1998 - Pochod Karla Klíče - pořadatel KČT HOSTINNÉ
- 22.-23. srpna 1998 - Sraz turistů oblasti Krkonoše a Podkrkonoší - pořadatel KČT MALÉ SVATOŇOVICE
- 5. září 1998 - Po stopách řídícího učitele Jana Buchara - pořadatel KČT JILEMNICE
VYZNAMENÁNÍ.Byla schválena vyznamenání za dlouholetou činnost v turistice kolegům Vilému Görnerovi, Ladislavu Lokvencovi, Josefu Vondrákovi /II. stupeň veřejného uznání s medailí/, Janu Mikulkovi, Alfredu Hübnerovi, Jaroslavu Koldbachovi, Oldřichu Mrkvičkovi, Janu Vlčkovi a Egonu Wolfovi /III. stupeň veřejného uznání / - všichni jsou z KČT Baník Žacléř a letošnímu "osmdesátníku" kolegovi Václavu Veselkovi z KČT Dvůr Králové. Děkujeme a blahopřejeme.
KRNAP UPOZORŇUJE.Pořadatelé pochodů, kteří vedou trasy územím KRNAP, jsou povinní požádat KRNAP o výjimku ze zákona s nejméně jednoročním předstihem. Pokud jste tak neučinili, splňte neprodleně po přečtení těchto řádků tuto povinnost na adresu Správa KRNAP, odbor státní správy, Ing. Miloš Růžička, Dobrovského 3, 543 01 VRCHLABÍ. V žádosti se uvádějí trasy a předpokládaný počet účastníků. Bližší telefonické informace lze získat na t. č. 0438/285515. Zákon platí i pro nás turisty.
KČT BERNARTICE je poměrně méně známým odborem naší oblasti. Přesto i on vyvíjí bohatou činnost. Ke 110. výročí KČT vydá pro vnitřní potřebu seznam turistických výletů a vycházek v oblasti regionu, kde odbor sídlí, pod názvem "Vycházky a výlety z Bernartic". Průvodce je vypracován v 10 kusech a bude dodán pro školy, do místních ubytovacích podniků, do místní knihovny, na obecní úřad a dalším zájemcům. Počátkem roku 1998 pak odbor uspořádá společně s místní knihovnou výstavku map Krkonoš a přilehlého regionu, jakož i turistických pomůcek.
KOLEGA FILKA Z JILEMNICE UKONČIL SVOU ČINNOST VE VÝBORU. Dne 14. 8. oznámil kolega Tomáš Filka, že z důvodu stěhování do Prahy se vzdává funkce člena výboru oblasti. Děkujeme ti proto, Tomáši, za tvou práci ve prospěch oblasti a přejeme ti hodně životních úspěchů, pevné a stálé zdraví i kondici a pokračující zájem o turistiku.
ZAJÍMAVÝ MATERIÁL NAZVANÝ "Přehled výdajů do tělovýchovy a sportu z rozpočtu obcí, měst a okresních úřadů v roce 1996" obdržel sekretář oblasti. Jak si v tomto přehledu stojí naše okresy? Okres Trutnov v roce 1996 vydal z rozpočtu do tělovýchovy a sportu 11.225.500 Kč, okres Semily pak 11.080.700 Kč.
VŠECHNA ČÍSLA LETOŠNÍHO ROKU VYCHÁZEJÍ ZÁSLUHOU FINANČNÍHO PŘÍSPĚVKU KČT VRCHLABÍ VE VÝŠI 5.000 KČ. DĚKUJEME
ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 3, číslo 4. Vydavatel: KČT - oblast Krkonoše a Podkrkonoší. Textová stránka: Mgr. Luděk Šlosar /šéfredaktor/. Adresa redakce: Mgr. Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Pouze telefonické vzkazy do zaměstnání /0439/807277.
Dáno do tisku: ... 10. 1997. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 600 ks.
Grafická stránka: M. I. O., Palackého 80/10, 541 01 TRUTNOV. Tisk: Tiskárna Tomešová, 541 01 TRUTNOV. Františekĺ Vacek, Křižíkova 554, 541 01 TRUTNOV, tel. č. 0439/812542.
Všem přispěvatelům děkujeme za zaslané příspěvky.
Uzávěrka příštího čísla do 10. 12. 1997.
Registrováno u Okresního úřadu v Trutnově pod registračním číslem RR/44/95/AI.