24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
Poznámka:
Na těchto stránkách je Zpravodaj č. 3/07 uveden bez grafické úpravy, navíc však se skrovnou fotografickou dokumentací.Obsah:
Který blbec to napsal? /úvodník/Letní oblastní sraz
- Oblastní sraz turistů v pohodě a klidu
- Oblastní sraz turistů v příjemném komorním prostředí
Klub zdraví OZP /rozhovor/
Kolokvium ve stínu střelnice /fiktivní beseda k článku ve Zpravodaji/
- Šéfredaktor Zpravodaje uvádí celou fiktivní diskusi
- Dlouholetý značkař se ostře ohrazuje za své kolegy
- Krajský značkař odhaluje původce značení
- Šéfredaktor Zpravodaje se omlouvá za nepěkný výraz
- Autor článku připojuje svou omluvu, ale též vysvětlení
- Krajský značkař žehrá na duplicitu značení
- Krajský značkař vybízí původce značení k prohlášení
- Dlouholetý značkař se snaží pojmenovat problém
- Osoba nejinformovanější reaguje šmahem na vše
- Šéfredaktor Zpravodaje si pochvaluje smysl rozpravy
- Krajský značkař vyvozuje praktické závěry
- Šéfredaktor Zpravodaje vede kolokvium k obecnému závěru
- Zástupce KČT Smiřice vybízí k trvalému klidu zbraní
Nenahraditelné turistické ztráty
- Epilog
- Za propagátorkou turistiky mezi mládeží
- Za spiritem rectorem turistiky v Železnici
Představujeme KČT Hradec Králové /3. část/
Jsou případy, kdy je toto počínání jakž takž omluvitelné, byť tím jen vyjadřuji svou bezmoc a nemožnost řešit nepěkné věci nad rámec mých možností. Sedím si třeba takhle u televize a ve zprávách se doslechnu, že nějaký výtečník hodil do klece gorilám v zoo jablka naplněné hřeby. Nebo že zloděj či zloději ukradli na dětském hřišti dětem houpačky. Nebo - abych nezůstal jen za pecí - že kdesi na Blízkém Východě nějaký sebevražedný atentátník zabil autem naloženým pumou desítky civilistů. Přiznám se, že často na podobné zvěsti zareaguji slovy "Bože, to jsou blbci!" … přičemž místo tohoto podstatného jména lze úspěšně dosadit jiná, namnoze jadrnější a na tomto místě nepublikovatelná. Mimochodem: je zajímavé, často ani nevím, zda původců mé zloby bylo více či pouze jeden a přece si málokdy /hlavně v prvních výše uvedených dvou případech/ neulevím slovy: "Bože, to je blbec!"
Méně omluvitelné jsou analogické případy, kdy nevrle reaguji na nemilé události, jejichž pozadí neznám a jež dokonce nebývají způsobeny úmyslným konáním. Když 8. srpna v předkole Ligy mistrů nevysílala televize zápas Slavia v. Žilina, taky jsem si pěkně zanadával: "Oni nedávají Slavii, blbci!". Někdy se mi stane při mých výletech - a tím se konečně se dostávám do oblasti turistiky - že mi vlaky nejedou, jak bych potřeboval, a hned je tu mimoděk pronesené: "Zase mají zpoždění, blbci!". A abych se dostal na půdu turistiky ještě pořádně horkou, přímo bych řekl vařící, do třetice konečně vzpomenu na politováníhodný případ z minulého čísla Zpravodaje, kdy jsem připustil v jednom článku jako reakci na vedení turistického značení nešťastnou větu "kterej pablb to vyznačil právě tudy". Podobné spílání neznámým lidem opravdu nevypadá pěkně, byť v drtivé míře je myšleno co nadsázka a lze je proto považovat za neškodné.
Ono je totiž horší, když si anonymní neznámé lidi berou jako svůj cíl různé ideologie nenávisti, které bohužel nezůstávají jen u nadávání. Jejich vyznavači dokonce nesočí na objekty své zloby pro domnělé konkrétní činy, nýbrž kvůli příslušnosti k rase či třídě.
V jednom ze svých předchozích úvodníků jsem vzpomenul, že si podobný problém dobře uvědomovaly dva v minulosti silně nevražící nejmocnější státy - Sovětský svaz a Spojené státy - a zřídily mezi sebou horkou linku. Jejím hlavním cílem samozřejmě bylo vyjasnit si události ještě před tím, než by se ta která velmoc rozhodla obořit se na tu druhou. Možná ještě důležitější byl však další smysl celého toho opatření - psychologický. On je totiž velký rozdíl v tom, chci-li zasáhnout, třeba jen slovně, proti bezejmenné skupině lidí nebo bezejmennému člověku, jež nebo jehož nevidím či neslyším, než jestliže s některým z nich alespoň mluvím a představuji si ho v celé jeho kráse.
V tom totiž spočívá jádro celého nešvaru a vlastně návod na jeho odstranění - představit si pod každým tím "blbcem" nebo "pablbem" konkrétního člověka, kterým může být klidně náš známý anebo například příbuzný našeho známého. Toho bychom nejspíše podobnými tituly nepoctili, i kdybychom pociťovali vůči němu sebevětší zášť.
Vás, kteří s tímto závěrem nesouhlasíte, přesvědčím o jeho pravdivosti pomocí jednoduchého experimentu. Třeba se v návaznosti na svůj nesouhlas chystáte nadechnout a zvolat: "Který blbec to napsal?". Nuže, docela jsem zvědavý, vyslovíte-li svůj odsudek nahlas i v případě, jestliže doznám, že bludy v tomto fejetonu šířím já, níže podepsaný
/Luděk/
Nejprve jsme s překvapením zjistili, že mezi námi členy výboru není žádný erudovaný výtvarník. Proto jsme tisk upomínkových listů i výrobu pamětního razítka zadali odborníkům. Vyplatilo se to. Během zimních schůzí jsme promýšleli trasy. Cyklotrasy jsme ponechali v původním rozsahu 40 a 80 km, k pěším trasám 20 a 25 km jsme přidali ještě 15-ti km okruh z Machovské Lhoty na Hejšovinu, tedy na polské území. Tato trasa se nakonec ukázala jako nejvíce atraktivní. Trasy jsme procházeli již o jarních prázdninách, značení na české straně bylo vynikající, na polské straně se muselo více dávat pozor. Poláci mají jinak značené odbočky.
Nájemce útulné machovské hospůdky "U Lidmanů" nám vyšel ochotně vstříc, co se týká přípravy sálu i občerstvení. Okamžitě nabídl gulášovou polévku (dršťkovou většinou nejedí děti a hovězí málo zasytí). Žádná práce není hotova, pokud není vyřízena "papírově". Papírová smršť u nás ve výboru vypukla na jaře. Každý člen výboru dostal od Josefa Hejny objemný štůs propozic, které měl "rozhodit" po startech pochodů. Do toho přišel Ing. Vlastimil Hurdálek s nápadem, že turisté by si měli odnést ještě nějakou drobnou upomínku. A hned upřesnil, že by se jednalo o propisovací tužku s motivem KČT.
Konečně přišel očekávaný den. Na náchodském nádraží ČD startovali cyklisté, na polickém nádraží ČD pěší turisté na trase 20 nebo 25 km, nejvíce turistů dorazilo na start 15-ti km trasy do Machovské Lhoty. Nejslabší účast byla na cyklistické trase 80 km, jednalo se pouze o dva účastníky. Za to na 15 km vyrazilo více než 40 lidí a také 1 pes (jeho "páníček" je pan Škrdla z České Skalice). Startovné činilo 20 Kč. Očekávali jsme účastníky především z našeho regionu, ale přijeli i lidé ze Stráže pod Ralskem, Liberce, Kostelce nad Orlicí, Jablonného nad Orlicí, Žacléře, Trutnova, Bohuslavic nad Úpou, Jaroměře a Hradce Králové.
Přibližně od 10 hodin se začali sjíždět účastníci tras na hlavní kontrole "U Lidmanů". Jako první přijeli cyklisté z 40-ti km trasy. Obdrželi pamětní list, propisovací tužku a 2 kupony. První kupon byl na zmíněnou gulášovou polévku (byla dobrá a hustá) a druhý na pivo nebo jiný nápoj. Pivo si mohl každý vybrat dle chuti buď desetistupňové nebo dvanáctistupňové, některé ženy se rozhodly spíše pro černou kávu a děti pro limonádu či nanuka. Postupně prošli hlavní kontrolou i pěšáci z tras 20 a 25 km, v pravé poledne dorazili cyklisté z trasy 80 km.
Po 13. hodině se vrátil první účastník z 15 km trasy (tato trasa měla "U Lidmanů" nejen hlavní kontrolu, ale i cíl). Po něm docházeli další účastníci a všichni se tvářili náramně spokojeně. Svorně prohlašovali, že Hejšovina je nejkrásnější hora našeho kraje a některým ještě ani neoschlo razítko na pamětním listě a již seděli u piva a polévky. Poslední účastníci se vrátili z Hejšoviny v 16 hodin. Hned hlásili: nezabloudili jsme, jen jsme si tu krásu chtěli pořádně prohlédnout. Po 16. hodině jsme akci ukončili. Myslím si, že se všichni shodneme přibližně na tomto závěru: dnešní člověk nemá potřebu "trhat" během svého volna rekordy (rekordy většinou totiž trhá v práci, aby uživil sebe a rodinu). Spíše se rád projde či projede na kole pěknou přírodou a také si rád nezávazně popovídá s přáteli u sklenice dobrého pití.
Osobně si myslím, že v době, kdy Evropou vládne trojice Rychlost-Výkon-Bohatství, byla tato nenáročná akce příjemnou změnou.
dokladem toho, že náchodští turisté pojali akci poctivě jako sraz oblasti, jsou propisovačky vyrobené ad hoc
Erika Kabrhelová - KČT Náchod
Na tuto éru se snažili již v naší tehdy nové oblasti navázat v roce 2005 turisté z Bohuslavic nad Úpou - nejen turistickými trasami, ale i dvoudenním doprovodným programem. Protože však celková účast neodpovídala vynaložené snaze, pořadatelé dalšího srazu v České Skalici loni byli již v rozsahu doprovodného programu opatrnější.
Pořadatelé KČT Náchod, kteří obětavě převzali v letošním roce štafetu srazů a nenechali tak jejich sled přerušit, neměli proto s ohledem na předešlé zkušenosti se srazy lehkou úlohu. Pro pořádání akce zvolili osvědčenou kombinaci s tradiční turistickou akcí - Toulkami Machovskem, jejímž průchozím místem je - s výjimkou zbrusu nové nejkratší trasy, která měla start i cíl přímo ve vsi - Machovská Lhota. Tato obec těsně u hranic s Polskem, konkrétně hostinec U Lidmanů,, se tak stala centrem srazu.
Protože jsem tentokráte chtěl co nejvíce naplnit smysl srazu a co nejvíce prožít z jeho atmosféry, vybral jsem si tentokráte nejkratší trasu vedoucí přímo z Machovské Lhoty.
Na start jsem se dostal poměrně ideálním a přesně navazujícím spojením až ze svého bydliště na severním okraji Trutnova. Pořadatele jsem nalezl u hostince řádně a včas připraveny, ke svému příjemnému překvapení i zrána otevřenou restauraci. Na start se trousili již první účastníci. Než jsem vystartoval před devátou hodinou, zaznamenal jsem příjezd tří osobních automobilů turistů KČT Žacléř, kde tradičně věnují srazům pozornost.
Trasa okolo Hejšoviny včetně samotného placeného okruhu na Hejšovině byla velmi malebná, vůbec jsem nelitoval volby na své poměry nezvykle krátké trasy, jíž jsem si náležitě pečlivě prošel, čemuž odpovídal "můj "rekordní" čas - 5 hodin na 16 km. V době, kdy jsem dorazil na silnici na úpatí Hejšoviny a chystal se sejít dle itineráře po silnici do Pastierky, dohonili mě čtyři turisté z KČT Nové Město nad Metují. Ti svou účastí na srazu dali odpověď těm, kteří si stěžovali na špatné spojení do Machovské Lhoty /alespoň těm z větší blízkosti/, neboť vyrazili do Machovské Lhoty pěšky ze sídelního místa svého mateřského klubu, zkrátka "hvězdicově", vlastně jako účastníci ostatních tras původní akce Toulky Machovskem. Pořadatelé jim samozřejmě účast velmi rádi uznali.
Sraz se mi líbil, s jeho úrovní jsem byl za popsané situace spokojen, jak s úrovní pořadatelské služby, tak s volbou tras, tak i s atmosférou srazu. Byla sice komorní, ale početnost účasti je opravdu věcí propagace v oddílech /pravda letos komplikovaná odlehlostí místa srazu/, ale pro mě sraz svého smyslu nepozbyl, malou část trasy jsem šel s novoměstskými turisty, po absolvování trasy jsem poseděl s turisty ze Žacléře a dalších 7 km na vlakové nádraží Police nad Metují jsem šel s pořadatelkou paní Kabrhelovou.. Jestliže chceme uchovat tradici srazů, je napříště nezbytné věnovat v jednotlivých odborech srazům náležitou pozornost hlavně účastí členů, protože jen tak bude naplněn smysl srazů a pořadatelé budou motivováni i k zajišťování doprovodných programů.
Luděk Šlosar - KČT Lokomotiva Trutnov
Oborová zdravotní pojišťovna (OZP) má svůj program nazvaný Klub zdraví OZP. Můžete přiblížit, co je jeho posláním?
Posláním programu Klub zdraví OZP je spolupráce Oborové zdravotní pojišťovny s partnerskými občanskými sdruženími v oblasti tělovýchovy, sportu a turistiky při zabezpečování aktivit a činností, uskutečňovaných v oblasti preventivních zdravotních programů, rehabilitačně rekondičních aktivit a masových sportovních akcí, propagujících zdravý způsob života, podporujících zdraví jejich účastníků - pojištěnců OZP.
Jaké jsou podmínky pro účast na aktivitách a činnostech programu Klubu zdraví?
Aktivit a činností v rámci programu Klubu zdraví OZP se mohou účastnit všichni pojištěnci Oborové zdravotní pojišťovny starší pěti let - a to prostřednictvím oddílů, odborů nebo sportovních klubů, ve kterých jsou registrováni.
Jak se mohu stát členem Klubu zdraví OZP, a jaké mi z členství vyplývají výhody?
Stačí jediné - podat přihlášku prostřednictvím turistického oddílu (odboru) na ústředí KČT, a to v počtu nejméně pěti členů - pojištěnců OZP. Jako členové Klubu zdraví mají pak po celou dobu právo využívat výhod poskytovaných OZP nebo jejími smluvními partnery v rámci rozšířené zdravotně preventivní péče a služeb s ní souvisejících zpravidla v podobě příspěvků, refundací, nebo slev. Výhody mohou čerpat jak jednotlivci zapojení do Klubu zdraví, tak i odbory KČT.
Můžete se konkrétně zmínit alespoň o některých výhodách, které Oborová zdravotní pojišťovna členům Klubu OZP v rámci tohoto programu poskytuje?
Je jich celá řada. Každý člen Klubu zdraví může například jedenkrát v kalendářním roce čerpat příspěvek OZP na úhradu ročního členského příspěvku až do výše 100 korun; může v kalendářním roce čerpat příspěvek OZP na ubytování ve výši 50 korun za noc na celkem sedm nocí (jeden účastník Klubu zdraví maximálně 350 Kč) ve vybrané síti ubytovacích zařízení za předpokladu, že toto ubytování je spojeno s účastí na sportovních nebo turistických akcích, organizovaných smluvním partnerem OZP v rámci programu Sportujte s OZP a Klubem zdraví OZP.
Jaké mají v této souvislosti výhody například členové Klubu českých turistů?
Členům KČT, jsou-li členy Klubu zdraví OZP lze 12 x ročně poskytnout finanční příspěvek ve výši 15 korun na jednu akci zařazenou do cyklu turistických pochodů - "Turistická 200". Příspěvek je možné využít na startovné či jako účastnický poplatek. Odborům KČT pak náleží jednorázový příspěvek ve výši 500,- Kč za každého nově zaregistrovaného účastníka Klubu zdraví. Dále mohou odbory KČT čerpat 1 x ročně příspěvek ve výši 200,- Kč na jednoho účastníka registrovaného po celý kalendářní rok, tuto částku lze bonifikovat podle procenta propojištěnosti.
Mají členové "Klubu zdraví OZP" i některé výhody pokud jde o zdravotní či další péči?
Jedenkrát za život poskytuje Oborová zdravotní pojišťovna účastníkovi Klubu zdraví OZP staršímu 19 let příspěvek na 2. a 3. dávku očkovací látky proti klíšťové encefalitidě formou refundace (200 korun na každou dávku). Jedenkrát za rok může člen Klubu čerpat příspěvek OZP na sportovní prohlídku ve výši 250 korun. Jsou tu však i další výhody poskytované například formou výhodného cestovního pojištění do zahraničí a to již od 12,- Kč za dospělou osobu a den při cestách po Evropě, děti a mládež do 21 let mají u OZP cestovní turistické pojištění v Evropě zcela zdarma.
Kde lze získat přihlášku do Klubu zdraví? Přihlášku je možné získat na všech pobočkách OZP, v rámci Královéhradeckého kraje pak v pobočce Hradec Králové, Herbenově ulici č. 40. Pracoviště OZP postačí kontaktovat na telefonu 495 523 547 nebo prostřednictvím E-mailu na adrese hradec.kralove@ozp.cz. Přihlášky Vám pracovníci pobočky zašlou, případně pomohou vyplnit a zároveň ochotně odpoví na Vaše dotazy.
Ptal se: Pavel Filla
Na článek jako první reaguje a naši besedu tak zostra zahajuje dlouholetý značkař KČT Hradec Králové Otakar Urban /nedatovaný dopis doručený L. Šlosarovi 14. 08. 2007/:
Ž á d á m KKZ, aby projednala nehorázné pošpinění sdružení KČT a předsedy OZK - HK. Stěžovatel Jiří Staněk - KČT Nové Město n. Metují uveřejnil urážlivý článek ve ZPRAVODAJI KČT č.2/07 na str. 4. Ve svém článku napadl předsedu OZK HK a nazval jej - cituji: "který pablb to vyznačil právě tady", konec citátu. Tuto trasu červenou číslo 0405 vyznačil v terénu sám předseda OZK-HK. Trasa byla vyznačena dle všech požadavků a bezpečnosti jako veřejná turistická trasa.
Stěžovatel neuvedl přesné místo,kde k údajnému zranění došlo a jména svědků. To znamená, na kterém břehu a na kterém kilometru se to stalo. Dále neuvedl, kdo zranění ošetřil, jeho vyjádření v lékařské zprávě, jaké zranění se stalo a jakým předmětem asi bylo způsobeno.
Takový článek spíše poškozuje dobrou pověst a práci pořadatelů, než něco napravuje. Z výše uvedeného článku, který není podložen právními důkazy, vyplývá jediné, aby se stěžovatel řádně omluvil předsedovi OZK-HK za pošpinění jeho osoby a práce. Osmiřádkovou omluvu uveřejnit v dalším čísle Zpravodaj o KČT.
zajímavou fiktivní diskusi zahájil skutečným svým dopisem dlouholetý značkař Otakar Urban
Do pomyslné diskuse se vehementně hlásí předseda krajské komise značení Jan Pásler s tímto upřesněním /elektronický dopis L. Šlosarovi z 15. 08. 2007/:
Vyznačení úseku Smiřice - Černožice - Jaroměř schválila krajská komise značení Královéhradeckého kraje na podnět jejího předsedy Jana Páslera.
Úsek Černožice - Jaroměř vyznačil značkař Josef Simon, sekretář krajské komise značení Královéhradeckého kraje. Příkaz k této činnosti vydal vedoucí značkařského obvodu Náchod Jan Pásler.
Úsek Smiřice - Černožice vyznačila značkařka Mariana Havlíková, příkaz k této činnosti vydal vedoucí značkařského obvodu Hradec Králové Otakar Urban.
Věřím, že si kolega Staněk bude i nadále všímat závad, které se na značených trasách vyskytují, a také věřím, že pro případnou kritiku práce svých kolegů, dobrovolných pracovníků a funkcionářů KČT bude nadále volit vhodnější výrazy než "pablb".
Na žádost Otakara Urbana o omluvu reaguje kajícně šéfredaktor Zpravodaje Luděk Šlosar /napsáno původně pro toto číslo Zpravodaje/:
V případě věty v napadeném článku "než si položit otázku, "kterej pablb to vyznačil právě tudy!!" jsem jako šéfredaktor Zpravodaje nedomyslel do důsledků, že zmíněná formulace, jíž považuji za nadsázku autora, může být spojena s konkrétními osobami, které se tímto označením mohou cítit zcela oprávněně dotčeny a poškozeny, a nepokusil jsem se dohodnout s autorem článku jinou formulaci, např. "než si položit otázku, proč značení vede právě tudy". Jako šéfredaktor zdroje, resp. subjektu, který výše uvedenou pasáž článku zveřejnil, se tímto omlouvám všem značkařům, kteří byli výše uvedeným označením oprávněně dotčeni, za jeho zveřejnění, a ujišťuji je, stejně jako všechny ostatní značkaře, že nebylo úmyslem Zpravodaje je hanět a urážet.
Svou omluvou, ale také bližší vysvětlení ke svému článku, připojuje autor článku Jiří Staněk /elektronický dopis z 01. 09. 2007:
Předně, i když si myslím, že slovo "pablb" nepatří ani v nejmenším k těm nejšťavnatějším v jazyce českém /zaposlouchejme se do dialogu našich ústavních činitelů/, ale jako mnou přidělený titul před, nebo za jméno neadresného kamaráda a kolegy, bylo z mé strany poněkud tak trochu ránou pod pás. Uvědomte si ale, že v okamžiku mé nas.....sti to byl jenom slabý odvar na rozdíl od konkrétních skutečností. S odstupem času a na základě nových zjištěných skutečností připouštím, že jsem to přehnal a proto prosím, přijměte ode mne za to "slovo" veřejnou OMLUVU.
V sobotu dne 25. 08. 2007 jsem s poškozenou paní "M" navštívil znovu inkriminované místo a mohu asi k radosti všech značkařů konstatovat, že krajská komise značení a všechny zainteresované osoby skutečně nenesou žádnou odpovědnost za způsobené zranění /tříměsíční léčení obražené ledviny s vnitřním krvácením - viz. lékařské zprávy/, jelikož se naše členky /a nebyly jediné/ nepohybovaly po doporučené červené trase č. 0405, nýbrž skutečně po nebezpečné Prokešově - spojovací.
Jestliže ………….. tato cesta není zařazena v síti značených turistických cest, pak si nedovedu odpovědět na otázku, proč je tato spojovací cesta označena v souladu s ČSN KČT, proč je orientace umístěna na tzv."číňanu" a proč je dokonce na směrovce z letošního roku uváděn KČT jako spoluautor a možná i investor /barvy a tabulky něco stojí/. Rovněž si nedovedou rozumným uvažováním vysvětlit, proč je tady tato cesta vůbec značena, když po druhém břehu Labe je se stejným objemem trasa č. 0405? Neměla by tam být raději tabulka upozorňující na víkendové střelby?
Předseda krajské komise značení Jan Pásler se stran druhé části jeho vystoupení obrací přímo na Jiřího Staňka / elektronický dopis více adresátům z 01. 09. 2007/:
Z hlediska značkařského mě však překvapuje, že nevíš o tom, že značkařské složky KČT nemají monopol na turistické značení. Tedy pásové i tvarové značení si může provádět kdokoliv, ať už např. odbory KČT, nebo subjekty stojící zcela mimo KČT. A pokud si některý odbor KČT vyznačí trasu bez schválení značkařskými složkami, použije na směrovky zřejmě i označení KČT. O této situaci se na jarních a podzimních seminářích hovořilo několikrát.
Dále se obrací na KČT Smiřice /elektronický dopis více adresátům z 01. 09. 2007/:
Předpokládám, že tento odbor přestane hrát mrtvého brouka a veřejně se přihlásí k tomu, že inkriminovanou trasu přes nebezpečný úsek vyznačil sám, bez souhlasu značkařských složek KČT.
Protože je třeba se posunout k meritu věci, přihlašuje se znovu o slovo Otakar Urban dopis L. Šlosarovi ze 16. 08.2007/:
Kdyby chtěl /pozn. Jiří Staněk/ napsat článek o táto akci a zranění, musel by být článek adresný. To znamená:
1. Po které cestě jela /pozn. zraněná turistka/? Zda to byla turistická trasa KČT nebo naučná trasa úřadu Smiřice.
2. Po kterém břehu řeky jela? Zda_po pravém nebe levém.
3. Přesná vzdálenost od TIM Černožice - most. Mají jistě na kolách měřiče.
4. Aspoň dva svědkové události.
5. Kdo první ošetřil zranění a jeho vyjádření o zranění.
6. Výpis z lékařské zprávy. 0 jaké zranění jde. Přesné místo a co z něho bylo vyjmuto.
To je nástin otázek, které nebyly v článku zodpovězeny.
Konečně si béřou slovo osoby nejpovolanější, turisté KČT Smiřice, jmenovitě Jaroslav Jágr /příspěvek do Zpravodaje zaslaný L. Šlosarovi 11. 09. 2007/:
Nikdy mě ani nenapadlo, že budu muset reagovat na podobné články, ale v tomto případu není zbytí. Příspěvek páchne bulvárem až to není hezké. V tomto případě platí dvojnásob heslo "Neznalost neomlouvá" a "Parlamentní mluvu netahejme do turistiky".
Úraz paní "M" je pravda velmi nepříjemnou a politováníhodnou záležitostí, avšak tento nebyl nikterak ohlášen pořadatelům ani hned Policii ČR. O události se pořadatelé dozvěděli od zástupce střelců až po lékařském vyšetření (včetně ultrazvuku) ve Fakultní nemocnici HK postižené paní. Na toto byla dopravena členy střeleckého klubu, na které se obrátila se svými kolegyněmi s prosbou o pomoc v důsledku poranění. Vyšetření prokázalo pohmoždění bez jakéhokoliv vnitřního krvácení. Po návratu z vyšetření paní absolvovala návštěvu kaple, občerstvení a též cestu na vlak a domů bez problémů.
Po dodatečném ohlášení Policii ČR - kdy??, však nebylo prokázáno zranění střelou a zůstaly pouze dohady o události - rybářské olůvko, činnost náhodného práčete apod. Mj. poškozená byla dle svědectví zraněna na opačné straně odlehlé od střelnice.
K události došlo na pravém břehu Labe, po kterém nevede červená TZC /jak bylo mylně psáno/, nýbrž červené místní značení (mezi Černožicemi a kaplí ve Smiřicích) schválené městským úřadem ve Smiřicích a vyznačené turisty KČT tamtéž (tedy pablby). V celém úseku pravidelně vysedávali a vysedávají rybáři, rodiče s dětmi chodí na procházky pozorovat vodní ptáky aniž by žili v nebezpečí života, jak určil autor článku.
Mimo jiné střelnice zde funguje již přes 25 let, má všechny potřebné bezpečnostní a balistické atesty a doposud žádné jiné incidenty.
PS: Zmíněné tučné varování na prezenčním listu o účasti na vlastní nebezpečí je pouze ve fantazii autora článku.
Autor chce poškodit dobré jméno dobrovolných členů různých organizací a ještě při své "dodatečné návštěvě Smiřického povodí" ponouká členy rybářů proti střelcům.
Potencionální nebezpečí číhá na každého z nás kdekoli, přece proto nezrušíme turistické stezky v polích a lesích s ohledem na podzimní myslivecké hony, cesty podél řek a potoků - nebezpečí pádu, cyklotrasy po silnicích - jezdí tam motorová vozidla. Mějme rozum !!!
Nyní k dalším bodům článku.
Slevy pro turisty - mohly a měly by být rozdíly především u vícedenních a nákladnějších akcí, ale v tomto případě by jen několik málo účastníků zaplatilo více než členové KČT. Pořadatelé by celkem zbytečně a zdlouhavě prováděli kontrolu průkazů a řešili zapomenuté doklady. To vše kvůli rozdílu pár korun? V depu návštěva za 1 vstupné, v kapli za zlevněné, koncert v ceně - co více si přát? Průkazy snad nemáme jen pro slevy - není význam turistiky jinde ???
Pokud se budeme všichni ptát "Co za to ?", tak se nepodíváme na historické exponáty v muzejním depu, tak nevyjede historický vlak, nebudou fungovat sbory dobrovolných hasičů a vyhoří nejeden objekt do základů. A tak by se mohlo pokračovat v dalších dobrovolných organizacích.
Občerstvení v cíli.
Obsluha ve Dvoraně se zhostila úkolu dobře a pokud někdo nemohl být obsloužen v okamihu mohl se pár minut pozdržet např. v družném hovoru s kolegy či pořadateli a byl by obsloužen k plné spokojenosti tak jako ostatní. Setkání a turistika jsou pro pohodu. Spěch a různé kvaltování pro hovado toliko dobrý je. Spěchající autor se na mě mohl obrátit a dostal by moji svačinu.
Závěrem odkazuje na poslední dva odstavce článku paní E. Kabrhelové "Oblastní sraz turistů v pohodě a klidu" zveřejněný v tomto čísle Zpravodaje.
Protože účastníci kolokvia zareagovali na všechny body článku Jiřího Staňka a protože se na druhé straně beseda poněkud přiostřila jiným směrem, bere si znovu slovo šéfredaktor Zpravodaje L. Šlosar napsáno původně pro toto číslo Zpravodaje/:
Většina nás prožila převážnou část našich životů v období, kdy nám bylo vše vnucováno z hůry, údajně pro naše dobro, a výměnou se od nás očekávalo, že nebudeme nic kritizovat. Pokud se někdo odvážný přece našel, byl mu místo věcných připomínek přisuzován špatný úmysl a byl označován co revizionista, zaprodanec, ztroskotanec, škůdce apod. Dnes žijeme v době naštěstí odlišné, takže třeba na rozdíl od sovětských raket můžeme o radaru aspoň svobodně diskutovat/, ale z té popuzenosti z kritiky v nás přece jen něco zůstalo.
Odmyslíme-li si označení "pablb", jež do Zpravodaje skutečně nepatřilo, obsahuje dle mého soudu článek legitimní názor na značení na základě konkrétního subjektivního prožitku autora článku. Pozor!! Slovem "legitimní" se nevyjadřuji k pravdivosti či správnosti obsahu, protože mi to jako laikovi ve značení a neúčastníkovi popsané události nepřísluší, ale k právu kohokoliv na názor a připomínku. S tím souvisí ovšem nedílně obdobně právo všech dotčených k tomuto názoru se vyjádřit a samozřejmě i oponovat.
Tak se právě stalo. Odmyslíme si znovu zmíněné označení, za které skutečně dotčeným osobám právem patří omluva, nepovažuji předešlou diskusi za praní špinavého práva, nýbrž za zajímavou výměnu názorů, jež přispěla k objasnění nebo alespoň k poodhalení tajemství jedné události a jednoho značení, a jež určitě čtenáře zaujme po věcné stránce.
Racionální jádro připomínek J. Staňka a praktický význam rozpravy nepřímo potvrzuje Jan Pásler, jenž se obrací na svého kolegu Simona /eelektronický dopis více adresátům z 01. 09. 2007/:
Prosím, abys na mou zodpovědnost co nejdříve ze směrovníku v Černožicích u mostu odstranil všechny směrovky, které se netýkají průchozí trasy 0405 a začínající trasy 1864 a nebyly tudíž dodány značkařskými složkami KČT. Tyto směrovky prosím ulož u sebe a nevydávej je nikomu až do vyřešení celého případu výborem oblasti KHK.
Slovo si béře znovu šéfredaktor Zpravodaje Luděk Šlosar /napsáno původně pro toto číslo Zpravodaje/:
Protože jsem v jádru optimista, naprosto odmítám uvěřit tomu, že kolega Staněk chtěl výše uvedeným článkem a dalším vstupem někomu uškodit či někoho ponoukat, vždyť v článku nejen kritizuje, ale i chválí. Vážím si ho jako bystrého glosátora, vůbec nevadí že někdy břitkého, ideálně tím kontrastuje třeba s mou neutralitou, k níž mě váže postavení šéfredaktora. Těžce bych nesl, kdyby přestal do Zpravodaje přispívat. Společně s ním, ale případně i s dalšími autory jiných článků se jistě napříště vyhneme výrazům typu "pablb".
Naprosto stejně si vážím například kolegy Urbana, jenž také přispěl dříve do Zpravodaje, za jeho činnost ve značení a speciálně za vedení dřívější vývěsky jeho mateřského klubu na nádraží v Hradci Králové, jež zůstává mým velkým vzorem pro vedení vývěsky mého mateřského odboru. Také jeho další články o značení, stejně jako jeho kolegů, přivítám.
Podobně bych mohl napsat o kolezích Páslerovi a Jágrovi.
Všeobecný závěr z právě proběhnuvší diskuse, jejíž jednotlivé autentické příspěvky proběhly namnoze v jiném časovém sledu, v elektronické i psané podobě, by měl býti dle mého názoru následující: nebojme se uvádět kritické připomínky, jejichž obsah bychom si samozřejmě měli, je-li to ovšem v naších možnostech, předem prověřit, nesnižujeme se ani v nadsázce k laciným invektivám, nesnažme se naopak kritikům a priori za jejich připomínky přisuzovat zlý úmysl, stejně tak však na připomínky v případě potřeby reagujme, výhradně však ve věcné, nikoliv v osobní a urážlivé rovině.
Diskusi uzavírá velmi výstižně Jaroslav Jágr /průvodní elektronický dopis k příspěvku do Zpravodaje z 11. 09. 2007:
Věříme, že tímto utichne veškerý rozruch. Jakékoliv další pitvání by mohlo vést k poškození vztahů mezi organizacemi nebo lidmi.
fiktivní diskusi, jež ve svém průběhu neztratila tempo, ukončili výzvou ke smíru skutečným svým elektronickým dopisem představitelé KČT Smiřice
Zpracoval: Luděk Šlosar - šéfredaktor Zpravodaje
Zatímco se rozhořívala a postupně bujela namnoze rozhořčená rozprava ohledně události a značení u střelnice ve Smiřicích, opustili naše řady dva vynikající funkcionáři. V následujících řádcích jim věnujeme krátkou a tichou vzpomínku.
-lš-
Za její dlouhou učitelskou kariéru prošly jejíma rukama stovky dětí. Na základních školách v Hradci Králové, Smiřicích a nakonec v Předměřicích nad Labem jim s láskou vštěpovala základy biologie a chemie a svým zápalem a hlubokými znalostmi dokázala v nejednom žákovi probudit vážný zájem o tyto složité obory. Své vědomosti s oblibou předávala i nám, členům oddílu, takže jsme se z výletů často vraceli obohaceni nejen o pěkné zážitky, ale i o nové znalosti z oblasti botaniky či mineralogie.
Svoje milované dítě - TOM Nezmaři - založila před 31 lety během svého působení ve Smiřicích. Tenkrát ještě pod názvem TOM Lokomotiva vznikla skupina nadšenců, kteří nezřídka šokovali své kolegy-turisty bohatostí a náročností svého programu. Slunce nikdy nebylo dost rozžhavené a žádná závěj tak hluboká, aby naši Paní vedoucí odradily od jejího cíle - objevovat s členy svého oddílu stále nové krásy přírody, historické a kulturní zajímavosti. Mnohý bývalý člen si jistě vzpomene, že právě ona byla tím, kdo ho poprvé postavil na lyže a se svou učitelskou trpělivostí ho naučil je ovládat, nebo kdo mu prvně ukázal krásu pohledu na naši zemi z vrcholu nějaké vysoké hory.
Její odchod zasáhl všechny, kdo oddílem za ta léta prošli. Uchovejme si ji v paměti tak, jak jsme ji často vídali - s batohem na zádech, s lyžemi nebo nějakou zajímavou přírodninou v ruce, obklopenou hloučkem dětí. Bude nám všem moc chybět.
paní Helena Matějková. Z archivu TOM Nezmaři Předměřice
Jana Podlipná - TOM Nezmaři Předměřice
Pan Rybář pracoval v různých funkcích, organizoval a vedl vycházky, připravoval a průvodcoval zájezdy, kterých se zúčastňovali nejen členové z vlastního odboru, ale i z okolních a další příznivci turistiky. Nešlo mu jenom o sportovní výkon, ale i o to, aby se účastníci na jeho akcích dozvěděli co nejvíce o historii i současnosti daného regionu. Díky jeho aktivní činnosti měl železnický odbor na počet obyvatel poměrně malé obce velice širokou členskou základnu. Od roku 1991 pracoval jako předseda odboru. Věnoval se i publikační činnosti. V roce 2001 zpracoval Almanach k 60. letům turistiky v Železnici.
V sobotu 3.3.2007 při příležitosti oblastní konference ve Smiřicích obdržel z rukou generálního sekretáře KČT ing. Jaroslava Krejzlíka pan Jiří Rybář ze Železnice "Veřejné uznání s medailí". Tomuto ocenění se mu dostalo za celoživotní práci v tělovýchově, ve svazu turistiky a od roku 1990 i v Klubu českých turistů.
Luboš Hoška - místopředseda oblasti
*9 Výnos České národní rady ze dne 11.5.1945
*10 Výnos ministerstva vnitřního obchodu ze dne 4.12.1945, pod čj. IX/3-101.349/45, v praxi tak byl KČT pověřen správou 62 turistických chat a útulen.
V organizačním členění Klubu se plně obnovil systém žup 1. republiky s tím, že na Slovensku zůstal funkční KSTL (činnost turistů byla tak federalizována již od r. 1945).
Další úkoly Klubu zůstaly obdobné jako tomu bylo před 2. světovou válkou (značení cest, propagace turistiky, ochrana přírody a památek). V duchu tehdejší doby - postupné likvidace demokratických principů 1. republiky byl Klub zapojován do tzv. "budovatelského programu vlády ČSR, vlády Národní fronty" s úkolem tzv. "socializace turistiky a cestování" a navazování užší spolupráce s Ústřední radou odborů a Svazem české mládeže.
Hradecký odbor KČT se ihned po válce ujal jak svých chat, tak pokračoval ve značkařské činnosti. Omezil však svoje vlastnické aktivity v Orlických horách, protože případné zajištění německého turistického majetku bylo záležitostí místních odborů a radikální změna národnostních poměrů republiky již nevyžadovala pokračovat v předválečném úsilí tohoto druhu. To se projevilo i v provozu chat, protože Kašparova chata v Českých Petrovicích byla pronajata do užívání Sokolu Choceň a tím se dostala de facto mimo vlastnickou sféru KČT.
Po konsolidaci své činnosti však nastal dočasný soumrak, resp. zánik KČT, jehož délka se nakonec protáhla až na 40 let. Po Únoru 1948 nastal nevybíravý tlak na podřízení veškerého života pod dozor a řízení jediné a všemocné KSČ. Tomuto nátlaku nemohlo odolat ani vedení, ani KČT jako celek. Snaha vedení KČT uchovat Klub jako samostatnou složku Národní fronty neuspěla a 30.5.1948 byl KČT spolu se svým veškerým majetkem začleněn do Jednotné tělovýchovné organizace Sokol, kde se ústředí KČT stalo turistickým ústředím Sokola a jednotlivé odbory turistickými oddíly Sokola. Organizační systém, včetně názvu tělovýchovné organizace se pak měnil přes Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport na Československý svaz tělesné výchovy. Uvedený vývoj - organizační chaotické změny, ztráta Klubového majetku, ztráta možnosti samostatného jednání i celková atmosféra 50. let vedly k ochabování aktivity členů a jejich nezájmu o aktivní turistickou práci.
Celostátní vývoj se plně odrazil i v činnosti turistů v Hradci Králové. KČT jako takový zanikl a turistická činnost se postupně roztříštila do několika oddílů. Chaty odboru přešly do vlastnictví jednotné tělovýchovy, loděnici převzal vodácký oddíl Sokola. Z někdejších klubových aktivit tak zůstalo zachováno pořádání jedno i vícedenních výletů a údržba turistického značení. Tato tradiční činnost i s velkou částí někdejších členů KČT se po několika letech nejvíce soustředila do TJ Lokomotiva Hradec Králové (snad tomu napomohlo poskytování režijního jízdného na ČSD při ohlášených turistických akcích TJ Lokomotiva). Funkci společensky uznávaného spolku sice žádný turistický oddíl zastávat nemohl (ostatně režim předválečnou spolkovou činnost, zejména ve větších městech prakticky zlikvidoval), ale jednu ze základních činností turistiky - značení turistických cest se podařilo udržet. Pěší, lyžařská, vysokohorská a ostatní turistické aktivity se ve formách tehdejšího provádění a oceňování prováděly skupiny navzájem spřátelených zájemců pod hlavičkami několika TJ, přičemž v 80. letech 20. století mírně vzrůstal zájem o organizační zastřešení některé TJ, protože se pouze tímto způsobem zvětšovala možnost vycestování do tehdejší "západní" části světa a zjednodušovala se možnost vycestování do tzv. "socialistických zemí Evropy".
Poslední pokračování příště.
Václav Hovorka - předseda oblasti a KČT Hradec Králové
ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 13, číslo 3. Vydavatel: oblast KČT Královéhradeckého kraje. Redakce: Luděk Šlosar /šéfredaktor/, Jana Skalková /redaktorka/. Adresa redakce: Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Telefon domů 499732830, mobil 728262273. Elektronická adresa: ludek(zavináč)slosar(tečka)cz.
Dáno do tisku: 19. 09. 2007. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 50 ks.
Improvizovaná grafická úprava: Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Tisk: Luděk Šlosar. Distribuce: Dana Jágrová. Všem přispěvatelům děkujeme.
Uzávěrka příštího čísla do 07. 12. 2007.
Registrace: E 15083 ze dne 16. 02. 2004.