24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
Poznámka:
Na těchto stránkách je Zpravodaj č. 3/06 uveden bez grafické úpravy, navíc však s neobyčejně bohatou fotografickou dokumentací.Obsah:
Panta rhei /úvodník/Úrazové pojištění KČT v roce 2006
Od Metuje až na úbočí Orlických hor
Zahájení netradiční expozice v Miletíně
Jednotné vedení celotýdenního putování naším krajem se osvědčilo
Představujeme Klub českých turistů Týniště nad Orlicí
JUDr. Jindřich Štemberka
Za Honzou Hégrem
EURORANDO pohledem účastníků z naší oblasti
Významné akce oblasti v roce 2007
Změnami prochází i náš Zpravodaj a snad nachází své místo mezi turisty naší oblasti. Již dávno není tou bystřinkou, jejíž čerstvé stříbřité vody v rozeklané krajině oblasti Krkonoše a Podkrkonoší překotně a mnohdy bez ladu a skladu narážely na nepravidelně rozseté balvany jejího členitého dna a která se z pohledu ptačí perspektivy klikatila v často nepředvídatelných směrech. Nyní na svém fiktivním středním toku volně se rozpínajícím do pokojné, vyvážené a ustálené doliny oblasti Královéhradecké změnila se v poklidnou, dík přítokům - dopisovatelům - neustále mohutnící řeku, jež svým sice pomalým, ale trpělivým a stabilizovaným tokem, avšak naštěstí neregulovaným natolik, aby poztrácela svůj přirozený přírodní ráz, cílevědomě se rozlévá do dvou základních hlavních proudů, jež čas od času splynou v jeden a z nichž podle charakteru krajiny tu nabývá jeden převahy nad druhým: 1/ informace o klubovém životě v KČT se zřetelem na naši oblast, 2/ články o zajímavých co možná netradičních místech naší oblasti a o jejích dějinách.
Hlavním smyslem Zpravodaje je samozřejmě mapovat klubový život, proto v přečetných předchozích číslech měl většinou navrch proud prvně uvedený /ve své největší prudkosti projevující se například výměnou kritických i ostrých náhledů na hlavní akce pořádané naší oblasti/, jenž poskakující po někdy rozbrázděném dnu vyvolával občas neklidné vlny a trochu i měnil břehy, ba i přinášel splavené nečistoty. V příštích číslech Zpravodaje zamýšlíme se ponořit také do onoho pomyslného druhého proudu, jenž nese se tempem pomalejším, ale také poklidnějším, umožňujícím v klidu a míru shledávat i zajímavá méně frekventovaná místa v našem kraji - městečka, muzea, pomníky či nápisy, kol nichž zásluhou našich článků pomyslně Zpravodaj plyne, či záblesky z minulosti naší oblasti.
Většina těchto pamětihodností přesto zůstává vám přece skryta v pobřežních houštinách neodhalených záhad, samozřejmě také zaviněním hluboké nevědomosti lodivodů - redaktorů.
Tak třeba v Mladých Bukách při škole bližší k horám vypíná se socha sv. Jana Nepomuckého s tajemným chronogramem tohoto znění: CeDI † HonorI / BeatI IoannIs NepoMVCenI / Ista qVaeprostat StatVa AVthore / Ab AnnoVno VItas VapIeprIVato / VIroet CVrato VeneranDo GoDefrIDo QVahL. A hnedle nabízejí se otázky: Jaký je přesný překlad latinského nápisu? Co znamená? Proč nesouhlasí letopočet vyplývající z dvojitého chronogramu 1711 na pomníku s obecně uváděným? Kdo to byl onen Gottfried Quahl na nápisu úplně dole? Nemá třeba náhrobek na blízkém hřbitově u kostela sv. Kateřiny? Podobných příležitostí představit zajímavá místa v naší oblasti z pohledu netradičního naskýtá se nesčetně, a také pro kohokoliv, kdo zná své alespoň nejbližší okolí.
Také nahoře naznačený druhý proud je nemyslitelný bez pomyslných přítoků, byť v jednotlivostech nepatrných, jako udánlivě podružné mohou připadnout pomníky, Boží muka, kapličky, v článcích popisované, jež však ve větší hojnosti spojí se v kompaktní již celek posilující pocit naší sounáležitosti k našemu kraji, který vhodně nasměrován zavlaží i půdu dosud neúrodnou a přispěje tak k tomu, že k lepšímu se bude měnit vztah lidí ke krajině a k jejím pamětihodnostem. Protože: Panta rhei - Všechno teče, plyne.
/Luděk/
Pojištění se vztahuje na všechny členy KČT, kteří mají platný členský průkaz, tzn. mají vylepenou známku na rok 2006 s výjimkou členů sdružených v Asociaci tur. odd. mládeže (ATOM). Pojištěny jsou úrazy, ke kterým dojde na akcích organizovaných klubem. Pojištění se nevztahuje na individuální dopravu k těmto akcím, s výjimkou hromadné dopravy organizované KČT. Nárok na plnění vzniká v případě smrti úrazem, v případě trvalých následků v důsledku úrazu nebo trvá-li doba léčení více než stanovená doba. V tomto případě se plnění poskytuje zpětně od 1. dne léčení. Výše pojistných částek jsou patrné z této tabulky:
|
RIZIKO |
MLÁDEŽ DO 14 LET |
DOSPĚLÍ |
|||
|
Smrt úrazem |
15 000,-- Kč |
50 000,-- Kč |
|||
|
Odškodné (Kč/den) |
od 29. dne 50 Kč |
od 29. dne 100 Kč |
|||
|
Trvalé následky úrazu při tělesném poškození |
|||||
|
od 5,1% do 25% |
150 000,- Kč |
100 000,-- Kč |
|||
|
od 25,1% do 50% |
2x |
2x |
|||
|
od 50,1% do 75% |
3x |
3x |
|||
|
od 75,1% do 100% |
4x |
4x |
|||
V případě denního odškodného se plnění poskytuje v případě, že doba pracovní neschopnosti přesáhne dobu uvedenou v pojistné smlouvě tj. 29 dní. Zaměstnanci musí spolu s Hlášením o úrazu zaslat kopii neschopenky potvrzené zaměstnavatelem. OSVČ dokládají neschopenku potvrzenou OSSZ. Děti a důchodci neschopenku nepředkládají, stačí potvrzení lékaře o době léčení. Úrazy s kratší dobou léčení (popř. pracovní neschopnosti) než odpovídá příslušné věkové kategorii je bezpředmětné hlásit.
Z pojištění jsou vyloučeny úrazy, ke kterým dojde při provozování extrémních sportů jako např. extrémní horolezectví, hloubkové potápění, bungee jumping, sjíždění divokých vod, adrenalinové sporty apod.
Stejně jako v minulých letech se toto pojištění vztahuje pouze na úrazy, ke kterým dojde při organizované turistice jak v ČR tak i v zahraničí. Organizovaná turistika je v pojistné smlouvě definována následovně:
Turistickou akcí pro potřebu této smlouvy je turistická aktivita publikovaná v jakémkoliv kalendáři turistických akcí vydávaném odborem turistiky, oblasti, ústředím KČT nebo uvedená v zápise ze schůze příslušné složky KČT konané před datem akce, nebo při značkařské akci dle vystaveného cestovního příkazu.
Je proto nanejvýš žádoucí tomuto ustanovení věnovat zvýšenou pozornost a potvrzovat pouze ty úrazy, ke kterým skutečně došlo na organizovaných akcích.
Pokud se vyskytne pokus o zneužití tohoto pojištění k odškodnění úrazu, ke kterému došlo při jiných aktivitách, nesmí se potvrzovat hlášení o úrazu, a je nutno dotyčného upozornit, že se pokouší o trestný čin pojistného podvodu a případ oznámit ústředí KČT.
Uplatnění nároku na plnění provede člen, který utrpí úraz z příčin, na které se pojištění vztahuje, na formuláři "Hlášení úrazu", který je k dispozici na kterékoli pobočce České podnikatelské pojišťovny nebo na internetových stránkách KČT: http://www.klubturistu.cz.
Na této adrese naleznete také seznam všech poboček České podnikatelské pojišťovny, a.s. Hlášení člen vyplní, nechá si potvrdit účast od pořadatele akce na 2. straně Hlášení v rubrice "Použijte pro údaje, pro které nestačily předtištěné rubriky, např. náklady spojené s úrazem", přičemž doloží své členství v KČT platným členským průkazem. Pořadatel, který potvrzení vydá, musí do hlášení uvést hůlkovým písmem nebo na stroji své celé jméno a funkci v KČT.
Po skončení léčení si nechá vystavit lékařskou zprávu od ošetřujícího lékaře, která je součástí tohoto formuláře. Protože lékařské potvrzení je placenou službou, nechá si pojištěný na tuto platbu vystavit účet, který přiloží k Hlášení (bude uhrazen pojišťovnou spolu s plněním).
Takto vyplněné hlášení spolu s kopií členského průkazu KČT s platnou známkou na letošní rok odešle na adresu pojišťovny: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Odbor likvidace pojistných událostí - Úsek životního pojištění, Budějovická 5, 140 00 Praha 4 nebo předá na nejbližší pobočce pojišťovny.
Co se týče úrazového pojištění v zahraničí, platí stejná pravidla jako v ČR. Pojistná smlouva nemá žádné územní omezení a je jedno jestli se někdo zraní v Krkonoších nebo v Antarktidě. Podstatné je, aby byla splněna podmínka daná definicí organizované turistiky.
Pojištění ztrát na věcech účastníků spadá pod pojištění odpovědnosti za škodu. Hrazeny by byly škody způsobené prokazatelným zaviněním pořadatele akce. V praxi přichází v úvahu zejména odpovědnost za odložené a vnesené věci podle § 433 OZ.
V žádném případě však nejsou pojištěny škody, které si účastníci způsobí svojí vlastní neopatrností nebo sobě navzájem. Jako ukázkový případ mohu uvést nehodu, při které se srazili dva cyklisté a vedoucí akce chtěl uplatňovat škodu na kole z pojištění KČT. Dlouho nebyl schopen pochopit, že podmínkou pro likvidaci musí být příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pořadatele a vznikem škody.
Další informace o tomto pojištění můžete získat na ústředí KČT nebo na adrese: PROFIMAK, s.r.o., ing. Petr Kamínek, Vratislavova 30, 128 00 Praha 2, tel./fax: 224912598), 602/558 638, petr.kaminek@profimak.cz.
Petr Kamínek - PROFIMAK, s.r. o.
V době, kdy se nám přehouplo 2. pololetí, jsem si řekl, že je už asi nejvyšší čas začít s podrobnější studií a s přípravou organizovaného cyklovýletu, který jsem vedl a který se konal 15. července 2006 s cílem na Prázovu Boudu. Se vzpomínkou na jednoho velikána české kinematografie - Rudolfa Hrušinského st. - a na onu větu v jednom nejmenovaném filmu: "Tento způsob léta se mi zdá poněkud nešťastný", jsem si kladl otázku opačného gardu, zda se někomu bude chtít v těchto "pařácích" funět někam na kole do hor. Kupodivu chtělo ! Ale to bych předbíhal. Skloněný nad "padesátkou" upřesňuji kudy to vzít, abychom se vyhnuli frekventovaným komunikacím a počítám kilometry s časovou úměrou, kde se stavit na oběd. Naprosto jasně vychází chronicky známá hospoda u kostela se sekyrkou ve střeše - Bílý Újezd.
Jenže …. ha, ha, ha. Díky krátkomyslné politice Českého telecomu a.s. je zde zrušená pevná linka (byť ve Zlatých stránkách se číslo nabízí), a tak nemám šanci učinit objednávku. Zabořen do telefonního seznamu jak mnich, který nemá co dělat, jsem objevil jakousi soukromou stanici v Bílém Újezdě a po ujištění, že tam bývá o víkendech otevřeno, jsem se trošku uklidnil. Bohužel jsem v této superpřehledné publikaci neobjevil ani cílovou hospodu, tedy "Prázovku" a tak jsem si připadal, jako když chystám objevitelskou expedici. Vypracoval jsem letáček s jasnými atributy a šup s ním do skříňky. Těm v elektronickém seznamu to pak letělo přes server. Jenže - bum! Klacek ještě nestihnul obeplout po Metuji novoměstský ostroh a už tu byl pan Růžička s upoutávkou na výstavu plechových turistických známek na hole do muzea v Deštném a co čert nechtěl, zrovna s vernisáží v inkriminovaný den - tedy 15. 07. Za nabídku volného vstupu pro celou skupinu jsem mu slíbil, že s tím něco udělám a že program upravím.
Přišel den "D", počasíčko jako cumel a já před devátou netrpělivě přešlapoval u sokolovny, kdože se dostaví. Věděl jsem dopředu jenom o dvou lidičkách, které nás budou čekat v Opočně u Jordánku. Nezklamal jsem se opět ani dnes a už najížděli ti moji věrní. Co mě však udělalo velkou radost bylo to, že se prý doneslo do sousedních odborů, jaké prý děláme hezké výlety na kolách.
Pic - a už jsem tu měl 6 lidí z Náchoda (a ještě k tomu "želízko" z výboru KČT) a jedny manžele až z Hronova. No to je jasný, že jsem měl hrudní košík nafouknutý jako mistr světa v kulturistice. Očima jsem přeběhnul velostroje a zeptal jsem se pí. B. Nývltové, zda na těch lešeňových trubkách, které pamatují pokládání základního kamene Favoritu v Rokycanech, chce s námi výlet absolvovat. Když jsem ale spatřil v jejich očích hrdinné odhodlání jako u partyzána před Duklou, tak jsem s omluvou na adresu šrotu pokorně ustoupil.
Po uvítacím ceremoniálu a seznámení nejen s profilem trasy, ale i s neplánovanou změnou, jsme vyrazili k prvnímu, společně domluvenému místu rovnání formací, kde zpravidla bývá nějaká ta kulturně-poznávací činnost. Pravda, když dojížděla "děvčata" pod bohuslavskou Homoli na sraziště u hnoje se slovy "fuj", tak jsem si myslel, že už nemůžou, nebo že jim vůně chlévské mrvy dělá potíže, ovšem jenom do chvíle, než mě rozechvělým prstem bylo ukázáno pod přední kolo mého Autora, kde s vykulenýma, víc než vykulené oči bývají, ležela jako předložka u postele žába, na které jsem nechtěně zaparkoval. Po marných oživovacích pokusech a se zjištěním, že se nejedná o zakletou princeznu, jsme začali stoupat k Bohuslavicím. V Opočně jsme o dva doplnili peloton, vzájemně se představili a už jsme ho "mastili" dál vstříc novým zážitkům a poznatkům.
Kdo se nepohybuje po málo známých polních cestách, nebo má místa vyčtené jenom z mapy, přichází o bezva situace, kdy je třeba se rozhodnout zpravidla ze tří možných variant, kudy dál. Pak to končí třeba tak, že průzkumná "letka" se vrací se slovy: "Tak tahle cesta vede jenom ke kravínu, nebo něco podobného!" Pikantní pak je to, že to zrovna tady najednou každý perfektně zná a kdyby tam bylo deset cest, tak každá je ta zaručeně správná.
Ručičky hodinek právě po sobě lezli, když jsme dojeli do Bílého Újezdu a k naší radosti byla hospoda Pod sekyrkou otevřená. Kupodivu v ní bylo i málo lidí. Z počátku jsem nevěděl, proč se na mě vedoucí a kuchař v jedné osobě dívá tak nějak z podobočí, ale v zápětí, když už jsme byli všichni obslouženi, se z velkým rámusem přihnala hladová svatební kolona.
Hned mi bylo jasné, zejména když se zvedlo i těch pár "štamgastů", že tady už je hospoda jenom pro uzavřenou společnost. S "plnejma" náckama jsme přes Masty začali stoupat k modravým dálkám hor, a to jsme si knedlíky pod žebrama kvalitně zahušťovali třešněmi, kterých bylo kolem víc než listí na stromech. Možná si mnozí mysleli, že si pomohou a zapnutá forsáž je pak vynese do kopců před námi, ale nic z toho se nestalo, a tak asi kolem půl druhé jsme pod bičem parného slunce za zvuků hekání a krkání po třešních dorazili na Prázovu boudu.
V této chvíli a tady už nikdo nemyslel na případné ztráty řidičských bodíků a "zrzkové" do nás padali jako při pivních slavnostech. Samozřejmě našli se jako vždycky jedinci, kteří to kazili nějakou špinavou "cigorkou".
S vědomím toho, že v 15.00 hodin začíná vernisáž, jsem zavelel ke startu do poslední etapy, a pak už kolem kostela na Šedivinách, přes Dříš a kolem Panorámy jsme sjeli do Deštného v okamžiku, kdy pan Růžička s typickým šátkem na hlavě už netrpělivě přešlapoval u muzea jak holky na pětapadesátce. Jeho starostlivý výraz ve tváři se okamžitě změnil při pohledu na početnou skupinu cykloturistů chystajících se dobít muzea jako Bastilu. Nabídnul nám parkovací boxy ve dvoře muzea a posléze nás představil i řediteli tohoto překrásného muzea umístěném v samotném srdci Deštného. No a když na uvítanou dozněly poslední tóny sólové produkce na trubku, tak jsme se už pak nestačili divit, kde se všechny ty exponáty s turistickou tematikou daly sehnat.
výprava se shlukuje před sokolovnou v Novém Městě nad Metují. Foto: J. Staněk
zastavení v Opočně u Jordánku. Foto: J. Staněk
ukázka pohodového dne zalitého sluncem v blízkosti Dobrého. Foto: J. Staněk
"čestná stráž" v muzeu v Deštném v Orl. h. - pán v šátku je autor výstavy pan Vladimír Růžička, vedle něj je ředitel muzea. Foto: J. Staněk
Možná, že právě teď budete hltat řádky tohoto článku s očekáváním, že vám sdělím co všechno krásného jsme tam viděli. TÚÚÚHLE ....... (škoda že se nedá napsat vyplazený jazyk). Jeďte se tam sami podívat, stojí to za to, i když už určitě výstavu s turistickou tematikou nestihnete. Třeba se tam ale zeptáte, kde se to dá vidět a třeba vám to ochotný personál muzea sdělí. Kdo ví? Možná by vás, vážení čtenáři, zajímaly veselé příběhy a situace, které jsme prožívali na cestě zpátky, nebo když jsme nechtěně při zpáteční cestě projížděli nové a neznámé pěšinky - ale to zase někdy příště nebo ještě lépe ...... Pojeďte někdy s námi a uvidíte sami, že nekecám. Srandy s novoměstskými turisty je vždycky dost a - jak já říkám - turistika není v kilometrech, ale v poznání a duševním odpočinku, při naprostém výplachu mozku od všedních a pracovních starostí. Jak jsem v úvodu napsal, máte se kam juknout na nabídku a pak už jenom dát o sobě vědět. Čau a Zdrávi došli - nebo snad dojeli?
Jiří Staněk - KČT Nové Město nad Metují
Já se o této akci dozvěděla z internetu. Překvapila mě relativně velká účast přítomných - na druhé straně bylo konstatováno, že lidé sem přijeli z daleka, jen miletínských domorodců tu mohlo být víc. Jak jsem později náhodně zjistila, někteří pochopili tuto vernisáž jen jako akci pro zvané.
My byli naštěstí tak "domýšliví", že jsme šli bez extra pozvánky a skutečně jsme nelitovali! Úvodní představení, předváděné herci brilantně na chůdách, rozesmálo malé i velké diváky. Také proslovy, které pak určitě 3 hodiny následovaly, byly obsažné, zajímavé a když už snad pozornost přítomných u jednoho řečníka ochabovala, vystřídal ho druhý se svěžím a humorným nadlehčením. Nakonec zazněla ze záznamu slova herce Radovana Lukavského, který se akce nemohl na poslední chvíli zúčastnit. Vzpomínal na svoje dětské herecké začátky se svojí maminkou, kdy byl schován na jevišti pod stolem a nevědomky rozesmál publikum v dramatické hře.
Byla to krásná tečka za úvodní částí vernisáže, následovalo slavnostní přestřižení pásky a husí pochod přeplněnými prostorami v přízemí zámku kolem vystavených exponátů. Zejména děti uvítal hned za vstupními dveřmi ohromný slon z Verneovy Cesty kolem světa za 80 dní. Také si mohly vyzkoušet obsluhu základních divadelních zařízení, např. na napodobení deště, bouřky či větru. Návštěvníci mohli vystoupit i na malé jeviště, obdivovat malované opony a kulisy i makety postav. Každý jistě našel, co ho zvlášť zajímalo, upoutalo - včetně malého občerstvení.
Divadelní soubor Erben může být právem hrdý na to, co se zde podařilo nemalým úsilím za spolupráce Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu zbudovat a zpřístupnit veřejnosti. Prostory je možné navštívit denně po ohlášení na telefonním čísle 737 308 469 nebo na dserben@seznam.cz.
A co bylo v neposlední řadě při sobotní akci důležité? Že přálo i počasí!
zahájení se konalo před průčelím miletínského zámku. Foto: J. Mistrová
zápolení herců s chůdami ctěné obecenstvo skutečně pobavilo. Foto: J. Mistrová
hýčkaným exponátem muzea je taktéž stará a skutečně s obtížemi zachráněná opona. Foto: L. Šlosar /24. 09. 2006/
jeviště divadel byla často improvizovaně instalována v hostincích mna různých podstavcích a osvětlována na svou dobu velice vyspělou osvětlovací technikou /vpravo před jevištěm/. Foto: L. Šlosar /24. 09. 2006/
expozice je zcela oddána ochotnickému divadlu - viz plakáty i programy z her. Foto: L. Šlosar /24. 09. 2006/
A když už zavítáte do městečka, nezapomeňte, že Miletín je rodištěm K. J. Erbena - kousek pod náměstím můžete navštívit jeho rodný dům a případně se zde doptat na možnost navštívit místní komendu německých rytířů v blízkosti kostela.
Jana Mistrová - Miletín
Pochodníci byli spokojení, jak se zvolenými trasami, tak i s pořadatelskou službou. Zkraje DEPu nám počasí pro vytrvalý déšť moc nepřálo, ale v polovině týdně se počasí částečně umoudřilo a pro putování po našem kraji bylo ideální. V pátek se konalo oficiální ukončení DEPu ve Sportklubu v Bohuslavicích. Všichni účastníci dostali diplom a malý dárek na památku. Po oficiálním vyhlášení našlapaných kilometrů a předání dárků obdržel každý účastník večeři, poté následovalo přátelské posezení s volnou zábavou.
Chtěl bych poděkovat všem pořadatelům za práci, kterou pro tento DEP vykonali, a těším se na příští ročník v roce 2007.
při banketu na počest ukončení DEP se všichni účastníci bezprostředně bavili. Foto: L. Šlosar
manažer DEP a autor článku P. Dlouhý /vlevo/ je po zásluze odměňován předsedou odboru KČT Bohuslavice n. Ú. J. Teichmanem. Foto: L. Šlosar
účastníci celého DEP obdrželi po zásluze hodnotné dárky i v podobě keramiky. Foto: L. Šlosar
správnou atmosféru ukončení DEP skvělým repertoárem podbarvovalo místní hudební trio. Foto: L. Šlosar
Petr Dlouhý - manažer pochodu - KČT Bohuslavice n. Ú.
Jezdilo se a cvičilo se na dřevěných pramicích, jež při každé akci bylo nutné dopravit k vodě a zase zpět - na dnešní dobu něco nepředstavitelného.
Při celostátní reorganizaci bylo brané vodáctví u Svazarmu zrušeno, a proto oddíl hledal jinou organizaci. Ve městě tehdy existovala T. J. Tatran, ale tam o nás nebyl zájem. Utvořili jsme proto vlastní TJ a dva roky jsme patřili do svazku ČSTV jako TJ Slavoj. Z iniciativy okresního výboru ČSTV a s poukazováním na dělení tělovýchovy ve městě došlo ke sjednocení a oddíl byl začleněn do TJ Tatran a protože zde již existval odbor turistiky a oddílu se jednalo o převedení pokladny, vstoupili jsme do Tatranu jako kanoisté, tedy vodní turisté při kanoistickém svazu a zde jsme dosud /od roku 1967/.
Během těchto uplynulých sedmi let odpadla řada zakládajících členů a změnila se i činnost. Prováděla: se vodní turistka na lodích převážně soukromých. Do oddílu přišli další, převážně mladší členové. Samotná turistika ovšem nenaplňovala snahy těch nejmladších, postrádala totiž soutěživost. Turistické soutěže neměly šanci tyto snahy uspokojit. Tréninky na vodě byly sporadické, nebylo to tak nutně třeba, protože pokud se jelo někam na zájezd, tak se osádky daly dohromady tak, aby mohli jet všichni, tzn. že ti co neměli, se to neměli, kde a jak naučit . Proto když se začalo se soutěžemi, každý jezdil sám, minimálně ve dvojici. Všichni museli znát na všech druzích lodi - kanoi a kajaku a na obou stranách - žádní praváci nebo leváci.
Muselo se trénovat důsledně dvakrát v týdnu. To pěší turisté nepotřebují.. Přitom jakmile někdo sedne na loď, tak mu jde - teoreticky o život. Proto je třeba mít podstatně důrazněji toto zajištěné vybavením, ale hlavně znalostmi v ovládání lodi. Toto je hlavní specifikum vodní turistiky. Dále to je oprava lodí a výstroje, doprava lodí na řeky, a to včetně osob a tak jako u ostatních sportů na to všechno sehnat peníze.
Během roku: jsme pořádali výjezdy na řeky 25 dnů v podstatě v prvním pololetí, pak následoval putovní tábor minimálně na 7 dní a po něm dalších 25 dnů při víkendových výjezdech. To byla zlatá doba existence oddílu /a trvala téměř dvacet let/. Měli jsme svůj mikrobus /Nysa/, s nímž jsme najezdili za rok cca 120.000 km. Prováděli jsme brigády pro Povodí Labe, sbírali odpadové kovy - peněz bylo potřeba. Začali jsme se závodní činností vodním slalomu a sjezdu.. Úroveň členů šla strmě vzhůru. Rozhodli jsme se postavit novou loděnici /1983/. Brigádami jsme vydělali l00.000,-- Kč a zaplatili stavební záměr, projektový úkol a projekt. Získali jsme pozemek z vlastních peněz a zaplatili přípojku elektrického proudu /300 m dlouhou/. S takovouto přípravou jsme zažádali do akce "Z".Uspěli jsme na prvním místě. Rozpočet byl 650.000 Kč. Začalo se v létě 1987, kolaudace byla v květnu 1989.
Za půl roku přišla revoluce. A během stavby se prováděla veškerá činnost jako by nic. Tou činností se totiž zdůvodňovala potřeba stavby. Po revoluci oddíl kromě závodní činnosti prováděl putovní tábory do zahraničí. Projeli jsme řeky v Rakousku, Slovinsku, Itálii, Německu, v malé skupině v Norsku, Rumunsku a opět v malé skupině Francii a Ameriku.
Zlom nastal po povodni v roce 1997. Přišla nemoc a útlum turistické činnosti. Někteří členové se dostali do stavu zakládání rodin. Převahu získali závodníci. Kolektivní činnost upadala. Celostátně byla podporována činnost jednotlivců a tím i soukromničení. Vodácký kolektiv prakticky zanikl a jen tatínek se svým synátorem zůstal a dva tři mladí, na které zbyl občas během roku čas. V loděnici bralo všechno za své a nic nového kromě likvidace. Všechno prý bylo špatné.
Za tohoto stavu jsme se pokusili obnovit turistiku. Nikdo tomu nevěřil, že to je možné, příznivci ani oponenti. Ale podařilo se! Avšak problém další - všichni jsme trochu zestárli. Z těch aktivních turistů jsou důchodci se svými vnoučaty kolem 15 let. Mládeže je dost, ale chybí vedoucí. Těm co je přes šedesát, ti jsou jaksi mimo.
A těm, jímž je třicet, těm zase chybí odhodlání k práci, tzn.k vedení mládeže, k pořádání akcí pro veřejnost, ke shánění prostředků k organizování činnosti. Jen zírám na jejich manažerské vlohy. Stěží se dokážou postarat sami o sebe.
Zatím jsme to v oddíle vyřešili tak - na řeky jezdíme na raftových člunech v drtivé většině a mládež si rozdělíme mezi dospělé. Mládež pak mají na starost během plavby jejich rodiče nebo příbuzní. Odpovědnost tak neleží na vedoucím. Momentálně to situaci řeší, ale výhled do budoucna žádný. Je to jako kdysi …..takhle po letech ježdění, kdy sjedou., kde co nebudou umět. No a co s tím?
Oddíl je stále v kanoistickém svazu a tím i v ČeSTV. Zde musí být, protože by jinak přišel o loděnici. Po revoluci jsme se stali souběžně členy "Woodcrafteru", ale po krachu ústředí po deseti letech, jsme byli nuceni sehnat jinou organizaci, abychom nepřišli o některé lodě. Založili jsme odbor KČT a celý oddíl dali mimo činnost. Pak jsme se dověděli o existujícím ATOM-u a vstoupili tam. A to je současnost.
Jsme právní subjekt co by oddíl KČT a ATOM se společným účtem a u každé organizace máme jiné IČO a oddílem vodní turistiky v rámci kanoistického svazu, kde po dohodě s financováním máme společný oddílový účet v rámci sportovního klubu.
Zdeněk Musil - KČT ALBA Týniště nad Orlicí
Když 26. srpna 1891 navštívil poprvé Orlické hory (zápis v pamětní knize chaty na Vrchmezí v archivu vyhledal Dr. Karel Sokol), jistě netušil, že Orlické hory se zakrátko stanou "jeho osudem".
Po dokončení studií působil krátce v Sušici a poté ve Dvoře Králové n. L., roku 1896 se pak přestěhoval do Rychnova n. Kn., kde nejprve působil jako koncipient u Dr. Smrtky, roku 1900 pak po něm advokátní kancelář převzal. Již od začátku svého působení v Rychnově n. Kn. vystupoval na řadě schůzí, kde kritizoval politické a hospodářské poměry v Rakousku - Uhersku i konkrétně v orlickém regionu. Jako advokát často zastupoval chudé a nemajetné klienty, kteří by se jinak svých práv nemohli domáhat. Od samého začátku svého politického působení měl blízko k T. G. Masarykovi, do jehož České strany pokrokové v roce 1905 vstoupil a za ni byl také roku 1907 zvolen poslancem. Do Kramářovy strany Česká národní demokracie vstoupil krátce po první světové válce s upřímnými ideály, které však byly realitou brzy zklamány. Měsíc před smrtí napsal svému příteli Aloisu Hajnovi, redaktorovi novin Osvěta lidu: "Jenom tě ujišťuji, že jsem tím starým pokrokářem, třeba jsem dosud matrikový národní demokrat."
O politických přednáškách již byla řeč. Věnoval se však i jiným tématům - kultuře, historii, krásám Orlických hor. S touto činností začal již v rodné Pecce roku 1887 a do konce života pronesl přes tisíc přednášek. Dalším okruhem, v němž aktivně působil, byla činnost v Národní jednotě severočeské.
Podpora české menšiny v horských a některých podhorských vesnicích byla jeho další a intenzivní činností. Velmi zajímavé je jeho dílo "Česká hlídka v horách Orlických", vydané roku 1910. Se znalostí problematiky zde rozebírá snad všechny stránky nelehkého života horalů a navrhuje řešení - rozvoj průmyslu a turistiky.
Přes všechny vyjmenované aktivity (připomeňme ještě jeho činnost literární - povídky a dvě sbírky básní) je však dnes JUDr. Jindřich Štemberka mezi širokou veřejností znám nejvíce jako významná osoba v turistice. Někdy se používá nesprávný termín "zakladatel turistiky v Orlických horách". Rozhodně nezmenšuje jeho zásluhy pravdivé konstatování, že zakladatelem nebyl. Odbor KČT byl v Rychnově n. Kn. založen roku 1889 (jako třetí v tehdejším Království českém), Štemberka se do Rychnova přistěhoval r. 1896 a v místním odboru KČT začal aktivně pracovat až roku 1902. Ihned se zapojil do aktivní práce, obdobně jako v již vyjmenovaných činnostech. Přednášky o Orlických horách, průvodcovská a organizační činnost a k tomu všemu snaha o možnost levného ubytování turistů, především studentů - to byly jeho hlavní aktivity v době do I. světové války.
Připomeňme z toho blíže služby pro turisty. Pod vlivem Štemberkovým otevřeli manželé Raichlovi, učitelé (nečlenové KČT) ve vesnici Lomy, roku 1911 studentskou noclehárnu ve své škole. Dodejme, že Lomy jsou vesnice asi v polovině cesty mezi Rychnovem n. Kn. a hřebenem hor v okolí Šerlichu. Roku 1912 zakoupil Štemberka v nedalekém Antoniině údolí dvě sousedící chalupy, v nichž mohly přespávat menší výpravy, které vodil do Orlických hor. Nakonec roku 1915 zakoupil německý hostinec u poutní mariánské kapličky v Dříši (osada u Deštného v O. h.) a vytvořil z něj turistickou chatu, především pro české turisty. Tím, že v době války turistický ruch prakticky ustal, dostala se tato chata, nazvaná Panorama, do velkých finančních potíží. Aby byla pro KČST zachována, odkoupil ji roku 1920 jiný významný turista, hradecký podnikatel J. V. B. Pilnáček.
S královéhradeckým odborem Štemberka úzce spolupracoval od jeho vniku v r. 1911. Často vodil hradecké turisty do Orlických hor a na jednom z těchto výletů, konkrétně v roce 1911, se zrodila myšlenka na výstavbu české chaty na hřebenech Orlických hor. Blíže tento plán projednával hradecký odbor na své schůzi roku 1914, ale světová válka tyto plány zmařila. Krátce po ní, v květnu 1919, byla na Panoramě založena Orlická župa Klubu českých turistů a účastníci této její první schůze si vyšli po hřebenech hor, aby posoudili místo, vybrané pro novou chatu. Asi měsíc předtím totiž vybrali zástupci odborů a stavebních firem místo na odlesněném hřebenu hory Šerlich. Místo bylo schváleno a následovaly obvyklé kroky - žádost prezidentu T. G. Masarykovi, aby chata mohla nést jeho jméno, výzva k finanční podpoře mezi turisty i širokou veřejností, výběr architekta, stavební firmy, 14. 9. 1924 položení základního kamene a 27. 9. 1925 slavnostní otevření Masarykovy chaty na Šerlichu.
Na zmíněné schůzi, při níž byla 16. - 18. 5. 1919 ustavena Orlická župa KČT, byl Jindřich Štemberka zvolen jejím předsedou (funkce se vzdal ze zdravotních důvodů roku 1921). Ve svém projevu nastínil program práce. Za hlavní úkoly považoval - vyznačení turistické hřebenové trasy z Nového Města n. Met. do Jablonného n. Orl., vydání dobré turistické mapy Orlických hor a průvodce po nich a nakonec v hradeckém muzeu zřídit stálou expozici Orlických hor. Nejdůležitějším úkolem bylo vyznačení hřebenové cesty. Trasu dlouhou 90 km (s přístupovými cestami 150 km) upravili a vyznačili především členové odboru Rychnov n. Kn.
31. 07. 1921 byla za přítomnosti Aloise Jiráska hřebenová cesta, nazvaná jeho jménem, slavnostně otevřena. Kde jinde to mohlo být, než na Panoramě v Deštném. Dr. Štemberka zde měl hlavní projev, procítěný, vzletný - vycházející přímo z jeho srdce. Obdobný projev přednesl pak roku 1925 při otevření Masarykovy chaty, rok před svou smrtí. Ten bývá označován jako "labutí píseň Jindřicha Štemberky".
Zbývá dodat, že ještě za Štemberkova života byla modře vyznačena a jeho jménem nazvána turistická trasa z Rychnova n. Kn. k Panoramě v Deštném, která byla slavnostně otevřena 21. října 1923. A dva roky po Štemberkově smrti, 15. 7. 1928 byl slavnostně odhalen jeho pomník u Panoramy, v němž je uložena urna s popelem tohoto milovníka Orlických hor i lidí v nich, jak místních obyvatel, tak návštěvníků.
Jan Hégr
Díky jeho doplňkům a působení v komisi Síně slávy KČT se nezapomnělo na pozapomenuté postavy KČT - K. S. Kašpara, J. V. B. Pilnáčka a měl připraveny materiály i k dalším postavám orlickohorské turistiky.
Jeho články v časopise Turista propagující severovýchodní Čechy byly psány lehkým, čtivým slohem, avšak vždy s faktografickou přesností a důkladnou znalostí tématu o kterém psal.
Pro KČT pracoval nezištně - v naší Oblasti byl předsedou revizní komise. Jeho přesnost i v této nevděčné funkci, byla vždy zárukou dobrého fungování naší Oblasti. Stejně tak byl ochoten kdykoli besedovat ať s členy KČT, nebo školami, či s veřejností a seznámit je nejen s činností a významem KČT, ale povědět jim mnoho ze svých vědomostí z historie Orlických hor a okolí.
Milý Honzo, budeš nám velice chybět, Tvoje přátelská a milá povaha dokázala utlumit leckterý drobný ohníček zbytečného a věcně nesmyslného sporu. Již se nebudeme moci seznamovat s dalšími články, ve kterých si zúročoval své znalosti a mravenčí práci v archivech a muzeích východních Čech. Já již neuslyším Tvé přátelské slovo, doprovázené širokým úsměvem, když jsi po sezení oblastního výboru, s šelmovským zábleskem v očích, říkával: "Tak, pane kolego, schůze oficiálně skončila, tak si dáme cigárko".
J. Hégr v detailním záběru při besedě s členy odboru KČT Hradec Králové na Masarykově chatě. Foto: V. Hovorka
J. Hégr beseduje s členy odboru KČT Hradec Králové na Masarykově chatě. Foto: V. Hovorka
Honzo, Tvá práce pro turistiku nebude zapomenuta a myslím, že mohu říci a nejenom za svou osobu, že nám budeš velmi chybět. Čest a úcta budiž Tvé památce.
Václav Hovorka - předseda Oblasti KČT Královéhradeckého kraje
- preferovala a dotovala se jen a pouze autokarová doprava (8,- Kč/km), což se v některých oblastech vzhledem k malému zájmu nedalo zajistit.Byl zájem o co největší účast, ale bylo snad chvályhodné, že se našlo alespoň několik zástupců oblastí
- chyběla informovanost - ČD centrum, infocentrum - pohádková kancelář na náměstí, plakáty po městě (od nádraží byl problém se doptat do turistické vesnice - první řádné info až v radnici na náměstí)
- úplně chyběl seznam sjednaných slevových míst
- chyběl jednoduchý přehled zajímavých míst v okolí s možností dopravy, případně doporučených tras pro individuální turisty.
Sobotní průvod byl veden neobydlenou oblastí a parkovým prostorem, což jistě k prezentaci KČT nepřispělo. Náhodným přihlížejícím jsme vysvětlovali, o co že se jedná.
Půvabné jihočeské město České Budějovice prostě touto akcí nežilo, což je škoda
rodina Vořechovských a Jágrových - zástupci oblasti KČT 108
Letní oblastní sraz turistů se uskuteční při akci odboru Náchod Toulky Machovskem v termínu 11. srpna 2007.
V roce 2008 má naše oblast zájem o konání celostátního srazu turistů v Lázních Bělohrad.
-lš-
ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 12, číslo 3. Vydavatel: oblast KČT Královéhradeckého kraje. Redakce: Luděk Šlosar /šéfredaktor/, Jana Skalková /redaktorka/. Adresa redakce: Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Telefon domů 499732830, mobil 728262273. Elektronická adresa: ludek(zavináč)slosar(tečka)cz.
Dáno do tisku: 02. 10. 2006. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 50 ks.
Improvizovaná grafická úprava: Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Tisk: Luděk Šlosar. Distribuce: Mgr. Luděk Šlosar. Všem přispěvatelům děkujeme.
Uzávěrka příštího čísla do 30. 11. 2006.
Registrace: E 15083 ze dne 16. 02. 2004.