24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
Poznámka:
Na těchto stránkách je Zpravodaj č. 3/05 uveden bez grafické úpravy, navíc však s fotografickou dokumentacíObsah:
Cesta ke katarzi /úvodník/Sraz oblasti
- Fiasko oblasti v Bohuslavicích nad Úpou aneb 1. letní sraz turistů Královehradecké oblasti očima pořadatelů
- V poklidné atmosféře srazu, se psy a na houbách aneb 1. letní sraz turistů Královéhradecké oblasti očima nedělního účastníka
Reportáže z turistických akcí v naší oblasti
- Vzpomínkový pochod bojištěm trutnovským
- Na pochodu v Nové Pace
Znáte bitvu u Jičína aneb jak jste na tom s dějepisem?
Muzeum Zabawek "Bajka" v Kudowě Zdróji aneb Za posledními paprsky zmizelého světa
Surfujeme na stránkách odborů naší oblasti - KČT Nové Město nad Metují
O to více je naopak velká škoda, jestliže je trestuhodně promrhána a zmařena poctivá a pečlivá snaha těch, kteří dokážou vymyslet a připravit něco pro druhé. Narážím tím na 1. sraz oblasti KČT Královéhradeckého kraje, precizně připravený jeho pořadateli z odboru KČT Bohuslavice n. Ú. na straně jedné a velmi slabě navštívený členy oblasti samé na straně druhé. Přitom to byly odbory té samé oblasti, které vlastně prostřednictvím svého střešního orgánu nepřímo pověřily bohuslavický odbor, aby sraz pořádal.
Já jsem se z rodinných důvodů - jako jeden snad z pěti účastníků - zúčastnil až nedělního programu /přijel jsem tedy opravdu na sraz/ a chtěl bych na tomto místě organizátorům poděkovat za skvělou organizaci, jež si i v neděli po sobotním zklamání pořadatelů uchovala vysoký standard.
Protože dosud nebyl vymyšlen stroj času, jehož prostřednictvím by bylo možno uplynulé již události navrátit a následně nabytými skutečnostmi příznivěji pozměnit, je nám třeba místo toho pohlížet do budoucnosti. Určitě by nic za stávající situace neřešilo, kdybychom se kvůlivá letošnímu - odbory oblasti trestuhodně opomenutému srazu - na sebe v rámci oblasti mračili, vyplazovali jazyky, sami sobě láli navzájem, připomínali si, z jaké části naší velké oblasti ten který odbor přišel nebo jaké to dříve bylo lepší nebo zjišťovali dokonce, proč ten či onen na srazu neměl své zástupce.
Pokud se však oblast rozhodne pokračovat v úspěšné tradici srazů, započaté v bývalé oblasti Krkonoše a Podkrkonoší, musí se dle mého mínění změnit přístup odborů oblasti. Propagace srazu v členské základně každého odboru by měla být samozřejmostí. Odbory by však ani neměly ponechat účast svých členů na srazu jakémusi samospádu /bylo tomu tak bohužel i v mém mateřském odboru, kde jsme trochu namlsali tím, že jsem zajistili slušnou účast příchozích na předtím ukončeném DEP/, ale naopak podnítit jejich účast organizováním vlastních misí na sraz použitím dostupné veřejné dopravy, za příznivých podmínek zajištěného autobusu - třeba za součinnosti několika sousedních odborů.
Pokud by se napříště odbory naší oblasti chovaly k případnému srazu tak macešsky jako letos, nedomýšlím ani, jak by dopadl sraz, jehož lákadlem by nebyl tradiční pochod pořádaný v rámci srazu, jako v případě KČT Bohuslavice tradiční a oblíbený Šmajd naším okolím, na který by turisté beztak přijeli. A ne každý odbor naší oblasti pořádá v letním období, kdy uskutečnění srazu připadá nejspíše v úvahu, tradiční turistickou akci….
Napříště se proto moc přimlouvám: Jestliže nás - odbory z různých míst kraje - okolnosti přivedly do jedné velké oblasti, využijme možností, jak se více poznat, navzájem obohatit a jak dosáhnout většího pocitu sounáležitostí s naší velkou oblastí - věnujme proto v rámci odborů případným dalším srazům oblasti zaslouženou pozornost.
/Luděk/
Proto zaráží velice malá a z našeho pohledu nulová účast turistů oblasti na této vrcholné akci Královehradecké oblasti. Vždyť 141 účastníků je průměrná účast na našem DP Šmajd naším okolím, který probíhal souběžně se srazem. Je také s podivem, že do Bohuslavic nad Úpou našli cestu turisté z Karlových Varů, Plzně, Prahy, Neratovic, Sezimova Ústí a přivítali jsme u nás i delegaci turistů z polského Walbrzychu. Dokonce jsme tu měli i turistu z německého Ingolstadtu. Ale turisty z Královehradecké oblasti jsme zde bohužel potkávali velice sporadicky.
Nyní probereme v kostce průběh srazu. V době konání srazu se umoudřilo počasí a po studených a deštivých dnech vysvitlo konečně sluníčko, které nás naplnilo očekáváním slušné účasti turistů. V pátek se začali sjíždět první účastníci (první už přijeli dokonce brzo ráno). Ve večerních hodinách proběhla první plánovaná akce, kterou byla vycházka na Čížkovy kameny. Této vycházky se účastnilo asi 8 turistů.
V sobotu, kdy byl hlavní srazový den, jsme se probudili do slunného dne. Začali přijíždět první turisté, kteří ale vyráželi převážně na trasu Šmajdu naším okolím. V 8,00 hod. byl slavnostně zahájen 1. letní sraz turistů Královehradecké oblasti. Na sraz byli osobně pozváni: hejtman Královehradeckého kraje p. Bradík, starosta města Trutnov p.Adamec, předseda KČT p.Havelka, předseda oblastního výboru KČT Královehradecké oblasti p. Hovorka. Z pozvaných ale nikdo nepřijel a omluvu poslal jedině p. Hovorka, který tu měl svého zástupce, místopředsedu oblastního výboru p. Vořechovského. Zahájení provedl předseda KČT Bohuslavice nad Úpou p. Teichman.
dějištěm srazu byly Bohuslavice nad Úpou. Snímek pořízen 21. 08. 2005. Foto: L. Šlosar
srazu se zúčastnily opravdu zejména známé firmy, jež by přijely i na Šmajd naším okolím, na tomto snímku jsou toho důkazem čelem zleva zčásti zakrytá Jožina z Čisté u Horek, Maruška z Trutnova, Vláďa z Kruhu, zcela vpravo bokem Zdeňka z České Skalice, zády vpravo Mirek z Chrastavy a určitě i anonym vlevo, jen kdyby se mi ho podařilo odhalit. Snímek pořízen 20. 08. 2005. Foto: P. Kunc
V 8,30 hod. se měl uskutečnit autobusový zájezd do Polska. Předběžně jsme měli nahlášeno 10 účastníků, kteří měli vyjednáno, že zájezd uhradí až na startu. Autobus jsme předpokládali doplnit z příchozích účastníků srazu. Bohužel 10 předběžně přihlášených nepřijelo (a ani se neobtěžovalo se omluvit) a z těch mála příchozích neměl nikdo zájem. Proto jsme museli tento zájezd zrušit, autobus z Lubawky poslat zpět do Polska a uhradit marnou jízdu včetně ušlého zisku. V pátek se nám přihlásili 2 účastníci, které vedoucí této akce p. Liszkowski naložil do vlastního auta a objel trasu plánovaného zájezdu. Na závěr nutno dodat, že tato akce byla p. Liszkowským perfektně připravena, byly vyjednány nějaké speciality (varhanní koncert v Krzeszówě, v zámku Grodno bylo vyjednáno i volné vstupné). O to víc mrzí krach celé této akce.
V 9,00 hod. vycházeli zájemci na Výlet s vojáky války r.1866. Skupinka 12 účastníků vyrazila z Bohuslavic přes kopec do Starého Rokytníka, kde nad obcí u pomníku 23. pluku Airoldiho brigády čekali členové Vojensko - historického muzejního spolku Trutnov v dobových uniformách pruských a rakouských vojáků. Účastníkům ukázali bojový výcvik, uniformy, střelbu z pušky a také podrobně popsali průběh bitvy u Starého Rokytníka. Na trase ze Starého Rokytníka do Trutnova procházeli účastníci místy krutých bojů a podél cesty viděli řadu hrobů.
Akce byla ukončena u Janské kaple, která byla otevřena a účastníci měli možnost její prohlídky. Do Bohuslavic potom dojeli z Trutnova autobusem. Tato akce vyšla velice dobře a všichni byli spokojeni, protože členové spolku se jim věnovali opravdu perfektně.
Ve 13,00 hod. byla naplánována akce Tuneláři. Této akce se zúčastnila pouze jedna rodina v počtu 4 lidí. Prošli zkrácenou trasu Tunelářů po Bohuslavicích a v cíli obdrželi vkusný diplom. Všechny tyto akce probíhaly vždy za vedení bohuslavických turistů.
Během celého srazu probíhaly i klasické akce jako byl DP Šmajd naším okolím na trasách pěších i cyklo. Celý den probíhala bohatá tombola, ve které byly opravdu hodnotné věci. V prodeji byly i pohlednice Bohuslavic a Čížkových kamenů a výroční dřevěná turistická známka 1.letního srazu Královehradecké oblasti. V odpoledních hodinách pak byla připravena turistická zábava s hudbou a tancem a večer byl táborák. Během celého srazu se o všechny účastníky staral početný štáb zklamaných pořadatelů z řad bohuslavických turistů, posílených o rodinné příslušníky.
Malá účast turistů nekorespondovala s počtem odpracovaných hodin na přípravě i samotném průběhu srazu. Na přípravě jsme pracovali už od ledna. Bylo potřeba zajistit peníze na organizaci srazu, objíždět sponzory, zajistit a doladit srazové akce, příprava sportovního areálu na hřišti TJ (úklid kabinek, posekání trávy v okolí kabinek, nanosit dříví na oheň, sehnat mobilní buňky na WC, sehnat, dovézt a postavit dva větší stany na ubytování, zajistit občerstvení a plno dalších věcí). Hodně práce dala i příprava Vandropisu, zhotovení výroční dřevěné turistické známky s tématem srazu a zhotovení pohlednic Bohuslavic nad Úpou a Čížkových kamenů. Dá se tedy s klidným svědomím říct, že jsme byli dobře připraveni na zvládnutí této akce. Ve finále však díky malé účasti turistů z Královehradecké oblasti to přišlo všechno nazmar. Máme pocit zbytečné práce!!! Ale všechno špatné je i k něčemu dobré: jako odbor, když o něco jde, jsme schopni se sejít a organizačně zvládnout i takhle velkou akci.
A to nemluvíme o finančním dopadu malého zájmu a účasti turistů na srazu. Jenom na neuskutečněném zájezdu do Polska, nakoupení upomínkových předmětů pro účastníky srazu, tisku Vandropisů a pamětních listů jsme přišli cca o 13.000,- Kč. Při očekávání větší účasti turistů jsme totiž nechali Vandropisů a pamětních listů (všechny s datumy akce) vytisknout asi 500 ks. Ty jsou nám teď k ničemu.
Na závěr chceme navrhnout oblastnímu výboru, aby přehodnotil další pořádání oblastních srazů. Dle našeho názoru nemá smysl pořádat takovéto akce, když o to není zájem. Nás jenom mrzí to, že se všichni tvářili, jaká to je dobrá věc se takhle sejít. V Bohuslavicích se však ukázalo, jaký je skutečný zájem. V každém případě to je neúcta k pořadatelům a jejich práci, kterou věnovali přípravě celého srazu.
za všechny turisty KČT Bohuslavice nad Úpou Vladimír Škop
Překvapilo mě přitom, že se mnou z Trutnova přijeli pouze manželé Ladislav a Alena Kousalovi z mého mateřského odboru - věrní a poctiví účastníci všech turistických akcí v našem okolí. V centru dění srazu - na verandě kabin na fotbalovém hřišti bylo zřejmé, že pořadatelé z KČT Bohuslavice věnovali třetímu závěrečnímu dni srazu stejně bedlivou pozornost jako těm předchozím. Na startu byli pořadatelé manželé Jarosław a Malgorzata Liszkowští, Petr Dlouhý a Standa Maissner. Nám několika příchozím ihned nabízeli polévku a guláš, škoda že jsem se z pochopitelných důvodů mohl odvážit jen vypít hořký čaj. Menší ruch byl již ze strany účastníků, ale přece jen jich tady ještě dosti snídalo, v prostoru vymezeném pro stanování jsem vedle dvou velkých stanů zajištěných pořadateli zaznamenal několik menších, v nichž spali účastníci, kteří se chystali převážně již odejet do vzdálených míst. Chyběli především noví účastníci, vždyť sraz není jen sobotní Šmajd naším okolím. Zanedlouho přijel i předseda pořádajícího oddílu Jarda Teichmann, postěžoval si na nízkou účast ze strany turistů z naší oblasti a vyjádřil lítost nad tím, že práce všech pořadatelů včetně autora velmi přehledného a podrobného vandropisu Vládi Škopa vyšla zčásti nazmar. Tomuto tématu je věnován úvodník a hlavní článek Zpravodaje o srazu, sám se k němu zlehka vrátím v závěru tohoto.
Naštěstí se tu chystali naplnit program posledního dne ještě Ota a Zdeňka z České Skalice a Petr mladší z Trutnova. S těmi a ještě s dvěma malamuty Buckem a Bessy jsme vyrazili na krátkou jedenáctikilometrovou trasu připravenou právě pro tento den. Vedla po západním úbočí Čížkových kamenů až k nejvyššímu bodu - severnímu vrcholu s jeskyňkou a jinou cestu zpět a stavěl ji Standa Maissner. Trasa byla velmi podrobně označena fáborky, na místech, kde měnila směr i nepřehlédnutelnými šipkami symbolizujícími dlaň s nataženým ukazováčkem. Počasí bylo teplé a letní a vzdor původním předpovědím bylo téměř jasno, v lese se šlo příjemně. Především Zdeňka měla za sebou včerejší náročnou padesátku, takže jsme i vzhledem k přítomnosti psů a mým přetrvávajícím útrobním problémům pojali trasu rekreačně. Přispělo k tomu neuvěřitelné kvantum hub - nejen babek, ale také hřibů, křemenáčů a klouzků, které jsme sbírali se Zdeňkou - instruováni Petrem a Otou - přímo z cesty či z kraje lesa, takže jsme se - s výjimkou závěru nad Bohuslavicemi - od značené trasy neodchýlili. Sběr hub nás unavil natolik, že jsme kol poledního krátce odpočívali u jeskyňky. Při zpáteční cestě jsme ocenili na žlutě značené cestě krásné pohledy na odkrytý val jižních Čížkových kamenů s malou kopulí.
Do cíle v Bohuslavicích nad Úpou jsme se vrátili až před jednou hodinou, až po plánovaném ukončení srazu, naštěstí zanedlouho byl otevřen Sportklub, kde jsme strávili zbytek času do odjezdu autobusu před třičtvrtě na tři.
v neděli na verandě kabin bohuslavického hřiště panoval čilý ruch, přece však nikoliv v takovém rozsahu, jaký by odpovídal významu srazu. Foto: L. Šlosar
jedna z mnoha šipek vlastního značení dokladuje péči věnovanou pořadateli trase 11 km, jíž využilo však málo účastníků. Foto: L. Šlosar
ani tento kozák - jedna z desítek hub onoho dne - neušel mé slepé pozornosti. Foto: L. Šlosar
siesta u jeskyňky na severních Čížkových kamenech. Z lidského plémě zleva Zdeňka, Petr a Ota, za ním ze psího plemena je Bessy, nejvzdálenější pak je Buck. Foto: L. Šlosar
jižní Čížkové kameny s charakteristickou kopulí tak trochu proti sluníčku. Foto: L. Šlosar
Z mého osobního pohledu jsem byl s nedělním programem srazu spokojen: po sobotě, jíž jsem strávil pasivně, jsem se pěkně prošel, proti jiným pochodům, které jsem nucen okolnostmi absolvovat rychle, jsem mohl vychutnat kouzlo letního lesa, a koneckonců jsem aspoň z malé části nasál atmosféru srazu - ovšem především díky pořadatelům. Na mou účast zbyly mi milé památky - vandropis s číslem č. 134 z celkového počtu 500 vyrobených, mapa Jestřebích hor, propisovačka s označením pořadatelského odboru a uvedením jeho šesti letošních akcí a samozřejmě diplom.
Bylo mi jen líto pořadatelů z Bohuslavic nad Úpou. Já osobně se rád zúčastňuji akcí zdejšího odboru, protože je pořádá sice malá skupinka lidí, ale s dobrými, často originálními nápady /viz turistické odznaky/ a kteří nedělají nikdy nic napůl.
Líbí se mi také zdejší zcela neformální a přirozené prostředí. V dnešní trochu zkomercionalizované době ubývá lidí, kteří mají chuť něco dělat zadarmo a ještě navíc s profesionální kvalitou. Je proto škoda, že úspěšná snaha pořadatelů z Bohuslavic uspořádat kvalitní sraz vyšla mizivou účastí turistů odborů naší oblasti zčásti nazmar /viz doprovodné akce hlavního dne, nedělní program/.
Bylo by špatné předem další případné srazy zatracovat, ale spíše je nutno hledat chyby a poučit se z nich. Možná že k tomu poslouží názory pochodníků i funkcionářů odborů i oblasti, které k tomu účelu rádi zveřejníme v příštím čísle Zpravodaje. Obracím se proto na vás čtenáře - "řadové" pochodníky, funkcionáře oblasti i odborů, napište nám své názory na uplynulý sraz i na další perspektivy srazu, rádi je zveřejníme. Vaše názory můžete zasílat na adresu redakce.
Výborně připravený sraz s mizernou účastí však nelze vrátit zpátky a tím ani oprávněné rozčarování jeho obětavých pořadatelů. Snad je časem zmírní hojná účast pochodníků na jeho dalších turistických akcích ………
Luděk Šlosar - KČT Lokomotiva Trutnov
Za deštivého nedělního rána se sešlo na náměstí asi třicet účastníků a pět členů muzejního spolku v uniformách. Počasí se umoudřilo a přestalo pršet. Společně jsme pak odešli přes park až k Janské kapli. Zde čekal vedoucí muzejního spolku p. Vladimír Vít, který nás oficiálně uvítal a řekl pár slov k programu dnešního dne.
Po slavnostním položení věnců u pomníku Pruského 43.pluku a hrobu rakouských důstojníků a vojáků k uctění 139.výročí bitvy u Trutnova jsme společně vyrazili na trasu dnešního pochodu. Na trase Janská kaple - Starý Rokytník jsme minuli hromadné hroby, které jsou podél cesty v lese. Po cestě se rozpršelo,ale naštěstí jen na chvíli a jak se ukázalo, tak toho dne již naposled.
Po příchodu do Starého Rokytníka bylo u Památníku rakouských dělostřelců pro účastníky pochodu připraveno drobné občerstvení. Postaraly se o něj členky trutnovské organizace Českého svazu žen v dobových kostýmech. Před odchodem na trasu byla u památníku zapálena svíčka. Pokračovali jsme dále do Starého Rokytníka, kde jsme odbočili doprava a došli kolem hromadného hrobu a hrobu setníka Krušiny (památník s ležícím lvem) až k památníku ve tvaru jehlanu, který je věnovaný padlým příslušníkům rakouského 23.pěšího pluku.
Zde byla menší přestávka, kde jsme se dozvěděli, že bude pro nás v Rubínovicích uspořádaná ukázka bitvy, za účasti dalších vojáků, kteří jsou pozvání. Po odchodu od památníku byla provedena na trase ukázka tehdejších uniforem, jejich popis a popis označení vojsk. Také byla provedena střelba z pušek, kterou si pod dozorem vyzkoušely i přítomné děti. Po této zajímavé přestávce jsme se přesunuli do Rubínovic. V údolí za bývalou hospodou už bylo vše připraveno k ukázce bitvy, která zde proběhla.
Asi po hodinové ukázce bitvy, kdy členové muzejního spolku a jejich pozvaní hosté, členové vojenských historických jednotek z Trutnova, Předměřic nad Labem a Náchoda nám ukázali, jak bitva byla vedena takticky a kdy nechyběla ani střelba a ukázka bodákového útoku, byl tento pochod ukončen. Po rozloučení se zúčastněnými jednotkami a jejich dámským doprovodem se z Rubínovic každý dostal domů individuálně.
Na závěr zbývá jenom dodat, že se akce velice povedla. Členové muzejního spolku měli tuto akci připravenou perfektně. Patří jim za to velké poděkování. Po celou dobu akce se účastníkům věnoval p. Jan Nešněra, který nám v uniformě pruského vojáka, poutavě a zajímavě přiblížil místa, která jsme navštívili. Jeho výklad vhodně doplňoval p.Vít. Můžeme se proto už teď těšit na příští ročník tohoto pochodu, kdy navštívíme další nová místa těchto krutých bojů.
Vladimír Škop - KČT Bohuslavice nad Úpou
PROČ JEDNODUŠE, KDYŽ TO MŮŽE JÍT SLOŽITĚJI? V sobotu 24. 09. 2005 jsem cestoval z Trutnova do Nové Paky trochu komplikovaně. Nebylo dosti na tom, že jsem byl přinucen nad ránem ve třičtvrtě na čtyři vyrazit z domova pěšky na tříkilometrovou pouť na hlavní nádraží v Trutnově a sdílet tak současně trasu podroušených - naštěstí zcela neškodných - jedinců z nočního flámu v music baru New End. Ve Staré Pace měl jsem přestoupit na další spoj a dle jízdního řádu dorazit ještě před půl šestou do místa pochodu. Protože však start byl od šesti, bylo pro mě účelnější jít ze Staré Paky další tři "předpochodové" kilometry pěšky a po 35 minutách volné chůze dospět na start v Nové Pace takořka přesně úderem šesté.
Co pamatuji, využívá KČT T. J. Sokol Nová Paka zázemí sokolovny, jež leží výhodně strategicky položena nějakých 100 metrů od železniční zastávky Nová Paka - město. Tam z velké vstupní haly vedou dveře do klubovny Sokolu, v níž železnou rukou vládne od samého rána hospodář odboru Joska Pilař, na počátku pochodu odbavuje příchozí a na jeho konci je odměňuje diplomy. Jeden z koutů vstupní haly hned vedle klubovny je přepažen stolem a za ním ochotné členky odboru nabízejí turistům nejnutnější občerstvení. V prostorách sokolovny je možno před pochodem přespat, letos popravdě řečeno této možnosti využilo nemnoho turistů. Při pohledu na toto zázemí poskytnuté Sokolem nepochopuji smyslu části článku "Jeden klub - jeden program" v letošním třetím čísle časopisu Turista, kde autor se na straně 58 ve druhém sloupečku nahoře pozastavuje nad tím, že řada odborů je součástí T. J. /a tím i vlastně ČSTV/ - tedy současně jakýmsi odborem turistiky T. J. Proč by odbor KČT nemohl být součástí T. J. a nemohl tak zdarma využívat jejích výhod /jak hluboko by si tak takový odbor KČT sáhl do kapsy, kdyby si prostory pro start pochodu pronajímal?/, když svou faktickou činností ctí ideály, pro něž byl Klub založen? Těm se ostatně nezpronevěřovala většina poctivých funkcionářů svazu turistiky ČSTV v časech vlády "jediné správné ideologie", doufejme, že se jako ve zmíněných dobách nedočkáme další diskontinuity a paušálního zavrhování nedávné minulosti.
HUJER, METELESCU BLESCU! Překvapilo mě, že před zmíněnou klubovnou se tísní jakoby ve frontě na prezentaci velká skupina dívek věku do 15 let /jež - jak zdůrazňuji pro potřeby závěrečné pointy - netěšily se vysokého vzrůstu/. Dostal jsem předtím přísný úkol dovézt na start pochodu propozice jiné turistické akce konající se o týden později. I napadlo mě překročit bariéru své plachosti a začal jsem podobným tónem jako advokát JUDr. Zapletal ze seriálu TV NOVA "Hospoda" ve skvělém provedení Jana Kanyzy, který v jednom díle vybízel přítomné ke stávce proti hospodskému odmítajícímu nalít jeho kamarádovi, mezi děvčaty propagovat krásy tras pochodu a rozdávat jim propozice. O několik vteřin později proměnil jsem se v Hujera v podání Václava Lohniského ve filmu "Marečku, podejte mi pero", řečnící k delegaci rumunských pracujících. Jen místo rázného "Hujer, metelescu blescu!, vyšel z klubovny jakýsi muž, který zapověděl děvčatům, jež se na mě předtím taky tak nějak dívala, jako bych mluvil cizí řečí, přejímat propozice, neb je prý stejně nechají v autobuse. Nešlo totiž o turistky, nýbrž o výpravu mladých novopackých basketbalistek, jež se hotovily k nějakému zájezdu, čekaly na trenéra a následující sobotu nepochybně hrály další mistrovský zápas! Docela slušný trapas!
Krom jiných pořádá KČT T. J. Sokol Nová Paka pro turisty tři základní akce v roce, z nichž ta jarní je dvoudenní. Znamená to tedy rok co rok vymýšlet pro turisty čtyři různé základní trasy. Přestože z Nové Paky vyvádí turistu všemi směry slušný počet turistických směrovníků, pořadatelé se při nejlepší vůli nemohou vyhnout jejich opakování. Ke cti pořadatelů je třeba říci, že se jim daří i při nezbytném střídání tras za období pořádání akcí vymýšlet nejrůznější variace a kombinace pospojováním různých míst. Letošní padesátikilometrová trasa se již předem jevila jako zajímavá - z Nové Paky vedla přes Stupnou do Pecky, odtud přes Staňkov na rozcestí u Holubí hájenky, odtud zase obratem doprava přes Mosecké Lázně a Horní Brusnici táhlým stoupáním na Zvičinu, ze Zvičiny přes Třebihošť a Úhlejov do Miletína, dále pak přes Miletínek, Vlkanov, Tetín, bažantnici do Lázních Bělohrad, odtud pak nekonečným táhlým stoupáním na Přibyslav a v závěru konečně uklidňujícím klesáním zpět do sokolovny v Nové Pace.
NÁDHERNÉ VÝHLEDY, ZAJÍMAVÁ MÍSTA, KŘÍŽE, DOBRÁ SPOLEČNOST, ŠÍLENÉ TEMPO, OSVĚŽOVNY - PART I. Tak velice zjednodušeně lze shrnout průběh celého pochodu. Již od rána formovalo se krásné počasí s modravou oblohou netaktně nerušenou jakýmikoliv obláčky. Především při stoupáních nad Staňkovem, posléze chvílemi na hřebenu před Holubí hájenkou, na Zvičině, mezi Miletínem a Lázněmi Bělohrad i při stoupání na Přibyslav blíže Uhlířů rozprostíraly se vůkol nás překrásné výhledy, pravda směrem na Krkonoše silně zastřené, což ovšem bylo zárukou trvalejšího rázu počasí. I když v dosahu sobotní trasy nebyl jsem poprvé, přece jsem se rád potěšil některými jejími zajímavými průchozími místy. Vedle výhledů zaujaly nás najmě osamělý kostelík sv. Marie Magdalény se hřbitovem, kde se už dlouho nepohřbívalo, nad Stupnou, pásmo nezvykle velkého počtu mravenišť vlevo od cesty v lese asi kilometr před Holubí hájenkou a Země nikoho na modré značce mezi Miletínem a Lázní Bělohrad, kde ve zdánlivě opuštěných statcích by se snad mohl skrývat i vrah David Lubina. Nakonec se ukázalo, že by přece byl rušen pěstiteli plodin sklízejícími právě plody své práce a jakýmisi krvelačnými lovci, kteří tu pro ten účel měli přichystány v klecích nebohou slepičku a králíčka. A mezitím vším míjeli jsme spousty upravených Božích muk.
ubývající mlžný opar v údolí mezi sýkornickým polesím a Stupnou vyklízel ustupoval překrásnému počasí charakterizujícímu babí léto. Foto: L. Šlosar
kostel sv. Marie Magdalény nad Stupnou je mým oblíbeným motivem, za štědrého slunečného svitu se jeho vábení nedá odolat obzvláště. Foto: L. Šlosar
nad Staňkovem při pohledu zpět otevřely se krásné výhledy na Staňkov a především vzdálenou Pecku. Foto: L. Šlosar
les nad Staňkovem před Holubí hájenkou oplývá četností mravenišť. Foto: L. Šlosar
svodu penzionu v Miletínských Lázní, jenž byl kupodivu otevřen, jsme před nástupem na Zvičinu odolali. Foto: L. Šlosar
miletínské náměstí v pozadí se Sousedským domem, v jehož útrobách se krom jiného vaří pivo "zvláštní chuti". Foto: L. Šlosar
romantické jezírko v bažantnici u Lázní Bělohrad, na jehož ostrůvku mírně vpravo pozorné oko rozezná smírčí kříž. Foto: L. Šlosar
Jako pravidelný účastník pochodů horuji pro zřizování kontrol, ani tak kvůli dodržení pravidel pochodu /vždyť to musí být skryto v každém z nás/ nebo razítkům, jako spíše pro posílení atmosféry pochodu. Jedním dechem však říkám, že tam, kde pro to nejsou podmínky kvůli nedostupnosti terénu či zejména kvůli omezenému stavu pořadatelů, nekladu toto jako za podmínku, neb již za samotné pořádání turistické akce si každý z pořadatelů zaslouží plné absolutorium. Proto nevadilo, že - alespoň my na dlouhých trasách - jsme se kontrol nedočkali, vždyť průběh pochodu prakticky ležel na bedrech dvou rodin a jednoho dalšího muže.
NÁDHERNÉ VÝHLEDY, ZAJÍMAVÁ MÍSTA, KŘÍŽE, DOBRÁ SPOLEČNOST, ŠÍLENÉ TEMPO, OSVĚŽOVNY - PART II. Přes absenci kontrol nenapadlo nás pochod ošidit /až na závěr žluté před Novou Pakou/, namísto toho vyvíjeli jsme na mé poměry velice usilovné, v závěru z Lázních Bělohrad do Nové Paky až démonické tempo /čas jen o něco přesahující jeden a půl hodinu!!/. Přihodila se mi totiž ta věc, že jsem se dostal do "područí" skvělé stovkařky Máši z Vrchoviny, od Holubí hájenky jsme byli pronásledováni dvěma o málo staršími, ale skvělými tempaři od Prahy a v Miletíně nás dík naší druhé přestávce dohonil další stovkař Radek z Bělé pod Bezdězem. Nemá smyslu retušovat, že na pochodu přicházejí k duhu především za rychlého tempa osvěžovny. Na Zvičině v kiosku přišlo nám k duhu lahvové plzeňské, v Miletíně v Sousedském domě pivo značky Chmelka zde přímo vařené a "chuti zvláštní", v Lázních Bělohrad pak restaurace U mostu s plzeňským tentokráte točeným.
Při pochodech nemají - rozumí se - pořadatelé na počasí a na zážitky, jež si utváříme sami, pražádného vlivu. Základem každého pochodu je však jeho spolehlivá a bezproblémová organizace. Na pochodech v Nové Pace nalezne ji účastník pochodu dozajista spolehlivě.
Luděk Šlosar - šéfredaktor Zpravodaje
Stezka vede částečně po pěších značených turistických trasách, cyklostezkách, i po neznačených cestách.Pro orientaci jsou po trase instalovány poutače-dřevěné tabulky s popisem příslušného místa na trase a mapkou. Naučná stezka začíná v Jičíně u kostela sv. Jakuba pamětní deskou rak. 74.pěšího pluku, vede po červené turistické trase na Prachov /pozor - jednosměrná odbočka v Lochově ke hřbitovu k pomníkům rak pěších pluků/. Z Prachova se vydáme po modré tur.cestě na Brada ,kde se vyšplháme po strmé zarostlé pěšině ke kříži u sochy sv.Petra a Pavla. Zde máme celé okolí jako na dlani, zastavíme se cestou zpět na vyhlídce Václava Čtvrtka na Přivýšině.
Opět z Prachova pokračujeme po modré do Jinolic, na silnici najdeme také cyklostezku, po které odbočíme do Podůlší, a zase jí opustíme po polní cestě do Zámezí, silnicí do Železnice,kde obejdeme hojné pomníky,sochu sv. Václava u železniční zastávky a kamenný kříž nad rybníkem Valcha.
Po zelené turistické značce směrem na Dílce, kde před obcí obočíme po neznačené cestě k saskému obelisku v polích, pak po neznačené cestě k řece Cidlině /Prostřední Mlýn - pomníky saského setníka a pomník na místě saského obvaziště/, kde vyhledáme modrou trasu směr k Jičínu - pozor, obtížná orientace! Zde můžeme také odbočit po modré pod Zebínem a po žluté do Libosadu a po červené až do Valdic. Na křižovatce modré trasy u Bílého mlýna odbočíme do pravého úhlu po žluté až k Ossáriu do Kbelnice a zpět opět po modré do Jičína,kde nalezneme poslední pomník rakouských vojínů za rybníkem Kníže.
Tady máte námět na sobotní výlet, celá stezka je dlouhá cca 29 km, je zajímavé procházet místa, kdy se psaly dějiny, tekla krev znepřátelených armád 29. 06. 1866. Na 22 zastávkách se seznámíte s příčinami, průběhem a následky prusko-rakouské války roku 1866. Jednotlivé zastávky jsou zaměřeny na události samotné bitvy, popisují první útok Prusů u Dílců v 16 hod, obranné postavené Sasů u Kbelnice, které Prusové obešli a zaútočili v 17 hod u Ohavče, kolem 18.hod frontální útok II. pruského armádního sboru. V 19 hod se rakouské sbory stáhly dle rozkazu směrem ke Hradci Králové, ale ve zmatku Prusové mezitím pronikli do centra Jičína, ovšem zásahem saského velitele Hausena byli úspěšně vytlačeni...........
Stezka byla vybudována Komitétem pro udržování památek z války r.1866 ve spolupráci s obcemi a otevřena 11.6.2005 u příležitosti 139.výročí bitvy u Jičína v Železnici.
Máša Krejcarová, Václav Horák - Nová Paka
Nasedáte tudíž buď se svými dítkami, jež jste předtím s nebývalou krutostí odehnali od počítačových her, případně sami zahaleni do čádoru anonymity, na náchodském autobusovém nádraží někdy v 08,13, 10,13, 12,13, do autobusové linky Náchod - Kudowa Zdrój autobusové společnosti IREDO, případně mimo její provoz vážíte své kroky přes hraniční přechod Náchod - Běloves a posléze přes vísku Slone napříč celými lázněmi. Tam blíže konečné autobusové zastávky Kudowa Zdrój, ul. 1-Maja vcházíte, je-li říjen až duben v časovém rozmezí od 10 do 16 hodin, je-li květen až září v časovém rozmezí 09 až 17 hodin v ulici Zdrojowé čp. 41 do nenápadné budovy, za níž rozkládá se již lázeňský park, a vydáváte třeba i posledních 5 zlotých, pro dítka pak po 3 zloté.
Hned nato pronikáte vlhnoucím zrakem za skleněné vitríny, v tentýž okamžik opouštíte realitu světa vezdejšího a korzujete léty nedotčeným světem plyšových medvídků různé velikosti i jiných zvířat všemožných, panenek secesních i těch modernějších, ba i orientálních, mouřenínů, černoušků, indiánů, loupežníků, čerchmantů, Spejblů, Hurvínků, Rumcajsů, matrjošek, bábik. A ejhle zde stojí selské roby chystající se brát vědrem vodu ze studny, tu nacházejí se figurky všelikeré ukryté pod květinami či pod větrnými mlýny, tady pro změnu z portrétů elipsovitého tvaru shlížejí nedospělé dívčiny - dnes vaše dávno zemřelé prababičky, jinde zas obstarožný gramofon z doby vašich dědečků chystá se snad zahrát úryvek z Nedbalovy operety Z pohádky do pohádky, tamo korvety s rozvinutými plachtami chystají se vyplout na moře nebo vláčky připraveny jsou k jízdě fantaskní krajinou, onde v safari se všemožná zvířata afrikánská prohánějí, zatímco uvnitř miniaturní zmenšeniny kaple či oltáře pod betlémskými hvězdami obrázek panenky Marie s Ježíškem či monstrance se skrývá.
hračky s náboženskou tématikou. Obrázek pořízen dne 04. 08. 2005. Foto: L. Šlosar
pêle-mêle nejrůznějších hraček. Obrázek pořízen dne 04. 08. 2005. Foto: L. Šlosar
loupežníci s pravděpodobným spolupachatelem z řad zvířecí říše. Obrázek pořízen dne 04. 08. 2005. Foto: L. Šlosar
Náhle si uvědomíte naléhavost kypícího času a hotovíte se odchodu s pocitem, že jste v izolaci od okolního rušného pocitu pobyli toliko pár minut a přece prošli desatero komnat s hračkami, ve skutečnosti váš pobyt čítal desítky minut a těch málo chodbiček a místnůstek jste prošli v podivném okouzlení několikrát. Spíše než zpitomělí ostrým slunečním světlem tak náhle vystřídavším dosavadní muzejní příšeří odcházíte skrz na skrz prosáknuti silnou drogou - pralátkou, jež mezitím pronikla do vašeho vědomí pouhým závanem z dávno zmizelého tajemného světa, jehož každodenní objevování bylo kdysi pro vás tak kouzelné, před jehož zákeřnostmi chránila vás mateřská náruč a který vám vždy dokázal nabídnout pod příslibem, že budete hodní, i druhou příznivou alternativou. Pílíte raději co nejrychleji do nejbližšího bistra dát si pohárek nepěnícího piva značky Źywiec či Tyskie, abyste konečně zcela procitli, a posléze jako předtím přemítáte o tom, jak ve vaší firmě snížíte náklady na výroby a zvýšíte odbyt jejích výrobků či kde zakoupíte tričko velikosti do jedné třetiny zad pro vaši dceru, aby se jí kamarádky konečně přestaly posmívat, že nejde ruku v ruce s dobu a se stádem ……
vstupenka do Muzea Zabawek "Bajka"
Luděk Šlosar - šéfredaktor Zpravodaje
P. S. Zdá se vám, že dosavadní průzory ve Zpravodaji na turistické akce v Ostroměři, Pecce a Nové Pace jsou jednostranně zaměřeny do jedné lokality. Navštívili jste do další uzávěrky Zpravodaje v prosinci nějakou zajímavou turistickou akci v naší oblasti a chcete se podělit se zážitky na ní? Sem s ní!! Rádi se podělíme o vaše zážitky s ostatními čtenáři.
Stránky mají šest základních oddílů, jejichž nadpisy naleznete nahoře na vodorovné liště. První oddíl "O našem odboru" má tři pododdíly. V prvním nazvaném "Náš profil" se surfující seznámí se základními činnostmi odboru, druhý je pak věnován TOM Stopa, obsahuje rovněž základní informace o jeho činnosti a odkaz na vlastní stránky oddílu.
My se ovšem budeme přidržovat i nadále stránek odboru a zmíníme se o třetím pododdílu velmi stručně věnovaném turistické základně TOM. Druhý oddíl je nazván "Novinky" a v době, kdy jsem stránky navštívil naposledy - 23. září v podvečer, podával informace o průběhu posledních třech akcí odboru v časovém rozmezí od 23. 08. do 07. 09. Třetí oddíl "Program 2005" obsahuje v dalším pododdílu přehled všech akcí pořádaných odborem, v následujících pododdílech se tento přehled štěpí na akce lyžařské, pěší a cykloturistiky, zájezdy a pochody pořádané odborem. Ve čtvrté, oddíle "Kde jsme byli" naleznete kvalitní fotografie z některých výletů odborů v letech 2002 až 2004. Jedná se o výlety nejen do okolí města, ale i vzdálenějších koutů Čech /např. Železné hory/ i za hranicemi v Polsku /např. Rudawy Janowickie/. Velmi obsáhlý je pátý oddíl "Tipy na výlet", u kterého bych se chtěl zastavit. Jedná se o pestrou směsici devíti pododdílů, z nichž předpředposlední a předposlední jsou věnovány cyklistickým výletům, ostatní pěším, přičemž poslední obsahuje výlety ke třem novoměstským studánkám. V tomto oddíle by měl návštěvník ocenit skutečně detailní rozpracování jednotlivých tras. Například pěší trasy obsahují samozřejmě nejprve hlavní zastávky trasy, posléze pak informace o příjezdovém místu a výchozím bodu, údaj o délce trasy, detailní její časový rozpis, odhadnutou dobou chůze i přestávek, údaje o výškovém rozdílu a nejvyšším bodě trasy, informaci o náročnosti trasy, o možnostech občerstvení, o zajímavostech trasy a možnosti veřejné dopravy na trase, nakonec se můžete potěšit obrázkem z významného místa trasy a celou informaci o trase pak završí detailní popis trasy. Autor této části stránek si zaslouží za výsledek své práce nejvyšší absolutorium. Šestý oddíl "Informace" pak obsahuje podrobný informační servis především pro členy odboru o členských příspěvcích, o podmínkách účasti na vycházkách a výletech odboru, pojištění akcí, výpůjčních podmínkách v knihovně odboru KČT a o podmínkách členství v odboru.
Aby pak nebylo všech informací dost, na svislých lištách se vám nabídnou plánek města Nové Město nad Metují, dále zajímavé odkazy na některé příbuzné stránky Podorlicka a Náchodska a na autobusové jízdní řády.
Z návštěvy stránek si odnesete dojem, že podávají zevrubné a pestré informace o odboru KČT Nové Město nad Metují, jeho členům zcela nepochybně poskytují nejen pestrou sumu údajů pro svou činnost, ale druhotně v nich nepochybně vyvolávají pocit sounáležitosti s odborem. Ani vnější návštěvník nepřijde zkrátka: najde tu mnoho praktických informací pro návštěvu lokality Nového Města nad Metují a jeho okolí /viz zejména pátý oddíl/. Pokud je členem jiného odboru KČT, mohou ho stránky inspirovat pro činnost jeho mateřského odboru.
Tvůrcům stránek patří plné uznání, je třeba si přát, aby co nejvíce odborů naší oblasti mělo své stránky informující o vlastní činnost, vůbec není podmínkou, aby byly vyvedeny tak náročným způsobem jako ty novoměstské, ale taky třeba hořické či náchodské.
Luděk Šlosar - šéfredaktor Zpravodaje
ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 11, číslo 3. Vydavatel: oblast KČT Královéhradeckého kraje. Redakce: Mgr. Luděk Šlosar /šéfredaktor/, Ing. Jana Skalková /redaktorka/. Adresa redakce: Mgr. Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Telefon domů 499732830, mobil 728262273. Elektronická adresa: ludek(zavináč)slosar(tečka)cz.
Dáno do tisku: 29. 09. 2005. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 50 ks.
Improvizovaná grafická úprava: Mgr. Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Tisk: Mgr. Luděk Šlosar. Distribuce: Mgr. Luděk Šlosar Všem přispěvatelům děkujeme za zaslané příspěvky.
Uzávěrka příštího čísla do 04. 12. 2005.
Registrace: E 15083 ze dne 16. 02. 2004.