Poznámka: Na těchto stránkách je Zpravodaj č. 3/03 uveden bez grafické úpravy, navíc však s fotografiemi z DEP Za oblastními odznaky Podkrkonoší.

Obsah:

1. Oblast je nutno vytvořit zcela jako nový subjekt za součinnosti všech stávajících oblastí existujících v rámci kraje a odborů na teritoriu našeho kraje, které jsou začleněny do oblastí přesahujících rámec kraje (nikoliv tedy tím způsobem, že zůstane jedna stávající oblast, do které vstoupí další stávající oblasti či odbory).
2. Je nutno vytvořit přípravný výbor pro vznik oblasti a navrhnout název nové oblasti, náplň práce oblastního výboru a k tomu využít připravené materiály krajského koordinátora ke vzniku oblasti, jimž je nutno přiznat kvalitu a podrobné řešení určitých problémů.
3. Konečně je nutno svolat ustavující konferenci nové oblasti.

• 01. 08. čas 15,45 hod. - začal mi každodenní kolotoč s organizací pochodu. Začal příchodem do I. ZŠ v Trutnově a zjištěním, že v tělocvičně, kde jsme měli spát, probíhal čilý pracovní ruch. Vzápětí se objevil ředitel školy a ujistil nás, že do večera se dá všechno do stavu, že se zde bude moci spát.
• 01. 08. čas 16,00 hod. - objevuje se hlavní šéf DEP jako vždy obtěžkán potřebnými proprietami pro pořádání celé akce.
• 01. 08. - čas 16,00 - 20,00 hod. - čekání na účastníky z celé republiky i ze sousedního Polska. Čekání zpestřila návštěva turistického oddílu mládeže "Břenští loupežníci.
• 01. 08. - čas 21,00 hod. - někteří turisté se vydávají na procházku nočním Trutnovem s výkladem o bitvě v roce 1866. Exkurzi po zhasnutých památkách byla ukončena v útulné hospodě U Truta.
• 02. 08. - čas 08,00 hod. - začíná zahájení DEP a představení vedoucích funkcionářů DEP. Poté se účastníci rozprchli do různých směrů na trasy, jak vlastních, tak určených. Já jem se vydal vlakem s turisty z Polska do Malých Svatoňovic. Poté jsme vystoupali křížovou cestou na Paseku. Zde jsme se přihlásili i na pochod úpických turistů. Po občerstvení jsme pokračovali přes Hůru do Trutnova. Večerní zhodnocení s účastníky jsem provedli v hospodě City v Trutnově.
• 03. 08. - při nedělní královské etapě jsem se vydal se Zdenou Fišerovou do Pece pod Sněžkou a po vlastních jsme šli Obřím dolem na Sněžku. Ze Sněžky jsme se různými dopravními prostředky dostali do Bohuslavic nad Úpou, kde bylo zajištěno ubytování. Noční zhodnocení proběhlo v kiosku u Oldy Křížka.
• 04. 08. - cesty zavedly turisty do Úpice a přilehlého okolí /Devět křížů, Starý Rokytník/, vzdálenější trasa vedla až na Hořičky. Ke své smůle jsem musel do Trutnova pro upomínkové předměty.
• 05. 08. - po zabalení a uklizení batohu jsem se vydal s turisty směrem k dalšímu etapovému místu ubytování. Já osobně jsem šel nejkratší cestou na Paseku v Jestřebích horách. Po 17. hodině byla vypsána vrchařská prémie, kterou vyhrála Zdena Fišerová. To by člověk nevěřil, co panák medoviny dovede udělat s utahanými účastníky DEP.
• 06. 08. - cesta nás zavedla do Teplicko-adršpašských skal. Převážná většina účastníků uvítala možnost se zchladit ve skalách, protože po celý DEP panovala vedra, která i otrlí turisté odsoudila , že se v tom nedá chodit. Já jsem šel z Teplic nad Metují. Vlčí rokli do Adršpachu a prošel jsem až ke Starozámeckému vrchu a poté na Křížový vrch. Po celou cestu jsem potkával účastníky DEP.
  Karel z Trutnova dobývá Jánský vrch nad Petříkovicemi. Snímek pořízen 02. 08. 2003. Foto: L. Šlosar
  
  oba Petrové z Trutnova - zleva mladší /KČT Úpice/ a starší /KČT Bohuslavice n. Ú. - vedoucí DEP/ - představovali mozkový trust DEP. Snímek pořízen 04. 08. 2003 před kabinami na hřišti v Bohuslavicích n. Ú. Foto: L. Šlosar
  
  polští přátelé Jarosław a Malgorzata z Lubawky tvořili naopak vděčnou "klientelu" DEP. Snímek pořízen 04. 08. 2003 před kabinami na hřišti v Bohuslavicích n. Ú. Foto: L. Šlosar
  
  Luděk z Trutnova před sochou Josefa II. v Markoušovicích. Snímek pořízen 05. 08. 2003. Foto: neznámý kolemjdoucí /I. Teuberová/
  
  účastníci si mohli zvolit i vlastní trasy, do jedné z nich patřil i Křížový vrch mezi Adršpachem a Zdoňovem s originálně řešenou křížovou cestou. Snímek pořízen 06. 08. 2003. Foto: L. Šlosar/
  
• 07. 08. - po snídani a společném rozloučení s obsluhou Jestřebí boudy jsme se vydali do dalšího etapového místa Malých Svatoňovic. Někteří otrlí to vzali přes Turov. Já osobně jsme šel přes Odolov, Rtyni v Podkrkonoší do Malých Svatoňovic Večerní zhodnocení etapy proběhlo v restauraci Salamandr.
• 08. 08. - turisté se vydali přes Rtyni v Podkrkonoší, Červený Kostelec k rybníkům Brodský a Špinka a hltači kilometrů a záznamníků až do Ratibořic a České Skalice. Já osobně jsem zvolil cestu do České Skalice přes Rtyni a Ratibořic. Ze Skalice jsem se do Ratibořic vrátil vlakem. Večer proběhla závěrečná zábava celého etapáku v Kulturním domě. Součástí večera bylo vyhodnocení ujitých kilometrů, menší občerstvení a zhodnocení z pohledu účastníků. Večer jsme ukončili diskotékou.
• 09. 08. - většina účastníků již začala s přípravami na cestu domů, takže cesty vedly po místech, kde se dalo něco koupit na památku /suvenýry/ a jídlo na cestu a kde se získávala poslední razítka do záznamníků. Já jsem s dvěma účastníky vyrazil do Náchoda. Prošli jsme si zámek v Náchodě, na náměstí jarmark a poté jsme vyrazili okolo pivovaru k Jiráskově chatě na Dobrošově. Zde jsme se pozdrželi obědem a výhledy po okolí z rozhledny na Jiráskově chatě. Po přestávce jsme pokračovali po pevnostní linii 2. světové války, jmenovitě srub Zelený, Polom, pevnost Březinka do Lázní Běloves. Odtud to bylo již kousek do Náchoda, odkud jsme přijeli vlakem do Malých Svatoňovic. Večerní zhodnocení této etapy proběhlo u táboráku při opékání uzenin.
• 10. 08. - nastal konečný den DEP, to znamená balení a odjezd s velkým loučením a přáním, abychom opět po roce setkali na dalším ročníku DEP.

Vedle předání zasloužených diplomů za absolvované kilometry bylo sympatickým vyvrcholením slavnostního zakončení DEP Za oblastními odznaky v Podkrkonoší i předání vyznamenání KČT 3. stupně - diplomu Janě Skalkové za činnost publicisticko-novinářskou v časopise Zpravodaj.
Požádal jsem vyznamenanou o následující rozhovor:
Zpravodaj /Z/: Jistě i jménem našich čtenářů Ti upřímně blahopřeji k zaslouženému ocenění Tvé práce redaktorky Zpravodaje. Mohla bys čtenářům prozradit, jak ses k redigování Zpravodaje vůbec dostala?
Jana Skalková /S/: Byla jsem požádána, abych se v roce 2001 zúčastnila oblastní konference a jako nezaujatý člověk - nečlen výboru o ní napsala článek do Zpravodaje. Nu, a pak jsem už u Zpravodaje zůstala.
Z: To je docela zajímavé, u práce redaktorky jsi naštěstí zůstala. Čím tě tato práce uchvacuje, co ti na ní nejvíce baví?
S: Vlastní psaní článků mě tolik nebaví, ale zajímá mě vlastní práce redaktorky, tzn. sestavování čísla, rozhodování se o tom, co zařadit, co zkrátit, a nakonec konečná úprava čísla.
Z: To je hezké. A poslední otázka směřuje do budoucna. Jaký další osobní vklad bys chtěla dát do dalších čísel Zpravodaje? S: Jestliže bude oblast zachována alespoň ve formě regionu v rámci kraje, chtěla bych dál oslovovat čtenáře se zajímavostmi v turistice. Přitom mě těší, že předseda oblasti je pro zachování Zpravodaje,
Z: Přeji Ti hodně štěstí v tvé další práci ve Zpravodaji a těšíme se, že se i nadále v příštích letech budeme s tebou na stránkách Zpravodaje setkávat.
zasloužené ocenění poctivé práce pro oblast předávají J. Skalkové zleva sekretář oblasti L. Šlosar, vedoucí DEP P. Dlouhý a jeho zástupce P. Kunc. Foto: J. Šafář

Za Zpravodaj se ptal: Luděk Šlosar

V minulém čísle jsme vás informovali o směrnici KČT ORG. 1/99 "Oceňování práce pro KČT - veřejná uznání, v níž jste se dověděli o kritériích pro oceňování práce v KČT.
V dnešním čísle vás chceme informovat, jakým způsobem byla tato směrnice realizována v naší oblasti v bývalých hranicích, t. j. kdo a jakým způsobem byl oceněn vyznamenáním KČT. Výčet je uveden dle mateřských odborů vyznamenaných. Jednotné stupně vyznamenání jsou uvedena následujícími zkratkami: III. stupeň - veřejné uznání - diplom /III.st./, II. stupeň - veřejné uznání - diplom s medailí /II.st./, čestné uznání KČT /ČU/, I. stupeň - veřejné uznání - čestný odznak Vojty Náprstka /I.st. ČOVN/. U každého jména je uveden pouze nejvyšší stupeň uznání, jež jmenovaný obdržel. Zdůrazňuji, že v seznamu jsou uvedeni všichni vyznamenaní, kteří je obdrželi jako členové oblasti - kupříkladu bez ohledu na to, že z KČT vystoupili /viz případ J. Babováka/, rovněž označení odborů vychází z názvu v době vyznamenání /proto KČT Dvůr Králové n. L./. i z členství v oblasti v kritické době /KČT Semily/.
KČT Bohuslavice n. Ú.: Jiří Rapant /III. st./, Stanislav Maissner /II. st./, Jaroslav Chlumský /III. st./, Miroslav Bleha /III. st./, Josef Křížek /III. st./, Petr Dlouhý /III. st./, Jaroslav Ruffer /III. st./, Jaroslav Teichman /III. st./, Jiří Křížek /III. st./.
KČT Benešov u Semil: Stanislav Zajíc /III. st./, Jan Hubař /III. st./.
KČT Bernartice: Karel Rájek /III. st./ - OV KČT.
KČT Dvůr Králové n. L.: Jiří Babovák /II. st./, Jana Babováková /III. st./, Jindřich Jelínek /II. st./, Danuše Jelínková /II. st./, Stanislav Meduna /II. st./, Libuše Moravcová /III. st./, Otto Rauch /II. st./, Miroslav Šrajer /III. st./, Václav Veselka /II. st./, Ladislav Kolář /III. st./.
KČT Hostinné: Antonín Mikeš /II. st./, František Salavec /ČU/, Josef Stěhula /II. st./.
KČT Jilemnice: Ludmila Dionýsiová /III. st./, Jiří Fišera /III. st./, Josef Libek /II.st./, František Nechanický /III. st./, Tomáš Filka /II. st./, Vladimír Sedláček /III. st./.
KČT Malé Svatoňovice: Alfons Jindra /II. st./, Karel Pospíšil /II. st./, Josef Urban /II. st./, Josef Bernard /III. st./, Aleš Nesládek /II. st./, Jan Šafář /II. st./.
KČT Rokytnice n. J.: Miroslav Kocourek /II. st./, Jaroslava Šaldová /III. st./, Jan Mikulášek /III. st./, Miroslav Kavan /III. st./, Jaroslav Hejral /III. st../, Eva Konířová /III. st./, Zdeněk Šimůnek /III. st../, Petr Rosůlek /III. st./, Jaroslav Plucha /III. st./, Soňa Rosůlková /III. st./.
KČT Semily: Jindřich Malý /II. st./.
KČT Trutnov: Josef Ehrenberger /III. st./, František Pitaš /II. st./, František Vacek /ČOVN/, Manfred John /III. st./, Michal Polák /III. st./, Luděk Šlosar /III. st./, Ludmila Vaňková /III. st./, Josef Baudyš /III. st./, Jana Skalková /III. st./ - Zpravodaj , Hana Douchová /III. st./.
KČT Vysoké n. J.: Josef Matura /III. st./, Blanka Lukášová /III. st./, Josef Šalda /III. st./, Karel Svatý /III. st./, Václav Lukáš /III. st./, Karel Bürgermeister /III.st./, Jaroslav Hruška /III. st./, Jiří Líbal /III. st./, Jaroslav Tichý /III. st./, Alfréd Adametz /III. st./, Pavel Šalda /III. st./, Jaroslav Kvarda /III. st./. Josef Jirouš /III. st./, Jana Bartoníčková /III. st./, Petr Beneš /III. st./, Jan Havlíček /III. st./.
KČT Žacléř: Vilém Görner /ČU/, Ladislav Lokvenc /II. st./, Jan Mikulka /III. st./, Josef Vondrák /II. st./, , Karel Celba /III. st./ - regionální značení, Jan Mendřický /III. stupeň - OV KČT.
Tento seznam byl sestaven na základě seznamu pořízeného bývalým členem výboru naší oblasti Vláďou Sedláčkem, který sám seznam zpracovával na základě neúplných podkladů, kdy mu chyběla některé návrhy na vyznamenání.
Z tohoto výčtu je patrno, že možnost vyznamenat své členy nevyužil odbor KČT Úpice, že mezi oceněnými nejsou dlouholetí předsedové svých odborů, jako Jan Mucha /KČT Benešov u Semil/ a především Miroslav Vořechovský /KČT Úpice/ nebo dlouholetý člen oblastního výboru KČT Václav Vancl. Je pravda, že práce předsedů odboru - hlavních jeho tahounů není někdy doceňována, jejich činnost v prospěch odboru berou jeho členové jaksi automaticky.
Nechť je tedy tento seznam nikoliv podnětem k inflaci oceněných, nýbrž k zamyšlení nad tím, zda jsme v našem odboru nebo v naší oblasti neopomněli někoho, jehož činnost považujeme jako samozřejmost.

Luděk Šlosar - sekretář oblasti

Odbor KČT Lokomotiva Trutnov přichází s vlastními tričky Odbor KČT Bohuslavice nad Úpou je v naší oblasti průkopníkem v řadě činností odboru. Nejedná se jen o vymýšlení nových oblastních odznaků, ale jedná se o propagaci odboru. Jako první přišel s kalendáříky, jako první vymyslel vlastní odznak odboru a trička, na kterých je odznak vypodobněn.
Jako druhý odbor v naší oblasti, jehož členové se pyšní vlastními tričky, je od léta odbor KČT Lokomotiva Trutnov. Jedná se o trička na šedém podkladu pouze s odznakem odboru - velikosti L a velikosti XL a s odznakem odboru a s modrým nápisem Za trutnovským drakem rovněž velikostí L a XL.

Na tričku přirozeně budí pozornost právě odznak odboru.
Odznak má tvar čtverce s vrcholy kolmo nahoru a dolů a do stran a tím vyjadřuje směr světových stran na turistické mapě. Modrý rám vyjadřující jednu ze dvou barev města Trutnov obsahuje nahoře výraznější a dominantnější zlatý nápis "TJ LOKOMOTIVA TRUTNOV" vyjadřující příslušnost odboru k T. J., dolní méně výraznější zlatý nápis vyjadřuje navrhované heslo odboru v latinském jazyce "EX INDUSTRIA PRIVATA" /přeloženo: Z VLASTNÍ PŘIČINLIVOSTI, PÍLE/, které zase vyjadřuje jeden ze smyslů turistiky dosahovat cílů vlastní pílí a přičiněním. Na vnitřní kresbě nahoře je modrý nápis "KČT" vyjadřující příslušnost odboru ke KČT, dále pak bílý modře orámovaný drak v podobě poutníka. Samotný drak jako takový vyjadřuje příslušnost odboru k městu Trutnov, aniž by bylo cílem autorů napodobovat draka na městském znaku. Drak v podobě poutníka, držící na modré holi modrý uzel, vyjadřuje putování, chůzi, tedy turistiku samotnou. Drak se nachází pod zřetelnou modrou siluetou Sněžky, která vyjadřuje lokalitu Krkonoš, ve které se náš odbor nachází.
Autory návrhu odznaku jsou: Celková koncepce, barevné provedení a koordinace prací: Jana Skalková a Luděk Šlosar, kreslená předloha draka: Marta Lacina, celkové grafické zpracování: Josef Bušák.
Jednotná cena ks trička - pro členy i nečleny odboru - je 100 Kč, žádosti vyřizuje Hana Douchová, Sněženková 502, 541 02 TRUTNOV 4, tel. č. 499843375.

Luděk Šlosar - KČT Lokomotiva Trutnov

Zpravodaj představuje zajímavá místa v naší lokalitě aneb Historie hradu Břečtejn - Silberštejn Na úpatí Krkonoš 6 km západně od Trutnova v krásné přírodní scenérii lokality Hrádeček stojí zřícenina hradu Břečtejn. První písemné zprávy o tomto hradu pocházejí z poloviny 15. století, kdy v manských deskách Trutnova je uváděn v roce 1455 majitelem Mikuláš /Nykl/ Zilvar. Hrad byl vybudován pravděpodobně již dříve, jeho otcem Janem, krátce po roce 1421, kdy město Trutnov bylo dobyto vojsky Jana Žižky z Trocnova. Břečtejn měl v té době zřejmě plnit úlohu ochrany kalicha v této části Trutnovska, zvláště před dobyvačnými Slezany.
Toto jejich centrální sídlo vzniklo na místě, kde kdysi stával zaniklý hrádek Štejn, o němž jsou zmínky z let 1336. Břečtejn byl vybudován na malém prostoru strmé slepencové skály, pročež nemohl být příliš rozsáhlý. Spíše se jednalo o skromný hrádek. Je také možné, že v té době Zilvarové neměli dostatek prostředků k výstavbě rozsáhlejšího sídla. Jejich hvězda se plně rozzářila až koncem 15. a začátkem 16. století. V té době začali hrát stále význačnější roli, jak na poli hospodářském, tak politickém a vojenském, nejen na Trutnovsku, ale v celých východních Čechách.
Břečtejn byl svoji polohou těžce přístupný ze západní a severozápadní strany, kde svislá skalní stěna poskytovala potřebnou ochranu. Východní a jihovýchodní strana již tak výhodná nebyla, proto zde byl vybudován dvojitý val s příkopem, který je i nyní znatelný. Nejsou zde však viditelné žádné pokrokové stavebně opevňovací prvky, které by odpovídaly již období husitských válek.
Z hlediska stavebně-fortifikačního patří mezi hrady tzv. slezského typu, kde výstavba hradních objektů tvoří jediný celek, uzavřený obvodovou zdí. Ke stavbě spodní části bylo použito kamene z místních zdrojů a v horní části byl dřevěný. Z čehož je usuzován i jeho název Břečtejn, počeštěním německého tvaru Brettstein - prkenný hrad.
Jiné odlišné zdůvodněni názvu je odvozováno od rostliny břečťanu, který obrůstal okolí hradu a ještě se částečně vyskytuje v této lokalitě i nyní.
Pod hradem byl vybudován poplužní dvůr, který svoji činnost zakončil v období let 1677.
V roce 1522 byl hrad s Vlčicemi a Pilníkovem zásluhou Adama propuštěn z manství. Ve 30. letech 16. století rovněž za Adama dostal hrad nový název Silberštejn, což pocházelo z německé formy českého příjmení Zilvar, to je Silber. Současně byl částečně používán i český název Zilvarštejn. Ve 20. století začal být používán původní název Břečtejn, souběžně s názvem Silberštejn.
Další zajímavá zpráva o vzniku Břečtejna pochází od trutnovského kronikáře Šimona Hüttela, uveřejněná v Rodopisu Zilvarů ze Silberštejna, z roku 1593, kde je uváděno jeho vybudování v druhé polovině 11. století. Je to velmi hodnotné dílo, zní však spíše jako zajímavá legenda, poněvadž není podloženo dalšími údaji.
Toto své centrální sídlo používali Zilvarové necelá dvě staletí. Již v druhé polovině 16. století, za Kryštofa byla vybudována nová pohodlnější tvrz, přímo ve Vlčicích, na místě dnešního zámku. Sem také přenesli správu celého panství a stísněný hrad opustili. V 17. století byl označován jako pustý.
Poslední představitelé zemanského rodu Zilvarů ze Slberštejna, Adam a Jan, patřili k té předbělohorské české šlechtě, která se aktivně zapojila do stavovského povstání v létech1618-1620.
Po bitvě na Bílé hoře, kdy došlo ke konfiskaci jejích majetku a oni byli vyhnáni ze země, se na něm vystřídala řada nových majitelů.
Od roku 1623 to byl Albrecht z Valdštejna, který předal vlčické panství jako manství Danielu Hebronovi. Dále to byl v letech 1638-1675 Jakub Weyher a jeho dcera.
V letech 1675 - 1790 jej vlastnili Schwarzenberkové, za nich pak došlo v době 1677-1685 ke značné devastaci Břečtejna, který byl rozebírán na výstavbu nově vznikající vesničky Silberštejn, dnešní Hrádeček, na místě kde stával onen poplužní dvůr.
V roce 1790 se dostal Břečtejn společně s vlčickým panstvím do vlastnictví velkoprůmyslníka Jana Františka Theera, který současně získal šlechtický predikát "ze Silberštejna". Ten dal v roce 1794 hrad stavebně upravit a zajistit. Nechal vybudovat schody se vchodem, na místě paláce a věže postavit dřevěný osmiboký altán, který byl zde viditelný ještě v roce 1969. Jeho poslední vnuk a dědic odkázal v roce 1861 panství vlčické s hradem universitám v Praze a ve Vídni.
Po roce 1918 se majitelem hradu spolu s okolními lesy stal československý stát, který nepřijal žádná opatření k záchraně rozpadávající zříceniny. Nezájem, jak státních, tak památkových orgánů o záchranu této významné historické a kulturní památky Trutnovska přetrvává až do současnosti. Nepomáhá ani to, že Břečtejn byl zařazen mezi významné kulturní památky pod evidenčním číslem 3720.
Od roku 1988 se majitelem stala obec Vlčice, která ve snaze zachránit tuto památku, vzala si na svá bedra těžkou zodpovědnost. Ve spolupráci s Klubem rodu Zilvarů-Silvarů se snaží tento společensky významný úkol splnit. Bohužel z finančních důvodů bez pomoci státních a krajských orgánů a případných sponzorů sama na to nestačí.
Současný stav Břečtejna je přímo katastrofální a hrozí nebezpečí, že z této kulturní památky bude za krátkou dobu jen hromada kamení. Břečtejn přežil více než polovinu tisíciletí a je proto nutné udělat vše, aby přežil i další a byl zachráněn pro generace, které přijdou po nás.
Historický význam Břečtejna je především v tom, že se jedná o jediného existujícího nemovitého svědka v této lokalitě, připomínajícího boj našeho národa v 17. století proti cizácké habsburské nadvládě, za svůj svobodný a suveréni stát, České království.
Z archeologického hlediska, hodnota této památky tkví v tom, že je doposud viditelným a znatelným dokladem středověké hradní architektury slezského typu, jediného v Čechách.
Břečtejn pro svoji překrásnou přírodní scenérii byl vyhledávaným návštěvním místem již v období poloviny 19. století. Důkazem této skutečnosti je to, že jej navštívil ve své době Karel Hynek Mácha.
V nedávné minulosti zde byly organizovány zajímavé kulturní akce, například divadelní hry, ukázky středověkého šermu a v roce 1993 na přilehlé stráni byla sehrána zajímavá scéna, bitva devíti měst - Slezané v Čechách 1421.
Ve spojitosti s Vlčickými skalami, zde vedoucí turistickou stezkou a celou touto lokali-tou skýtá tato krajina zajímavé možnosti turistického ruchu.
Velmi výstižně o této krajině pojednává hodnotný článek "Vlčické skály" od Vlastimila Pilu-se v měsíčníku Krkonoše č.8/94.
Naši snahou je zachránit Břečtejn s jeho krásným okolím, jak pro občany Trutnovska, tak i pro ostatní zájemce o památky a turistiku.

Použité prameny:

• Augustin Sedláček, 1882: Hrady, zámky a tvrze Království českého,díl V;
• Anton Blaschka, 1923: Simon Hüttel s Stammbuch der Silber von Silberstein,
• Jaroslav Zilvar, 1962: Dopis o Historii rodu Zilvarů ze Silberštejna, svému jmenovci,
• Jiří Has, 1992: Rod Zilvarů ze Silberštejna a Vlčice,Rod Plesů Heřmanských ze Sloupna;
• Jiří Sigl a Vladimír Wolf, 1993: Poodhalená tajemství Břečtejna.

Zdeněk Zilvar - Klub rodu Zilvarů-Silvarů

Nabídka ubytování na Podzvičinsku Srdečně Vás zdravíme a dovolujeme si Vás tímto oslovit a nabídnout spolupráci. Od 06. 06.tohoto roku otvíráme do provozu školu v přírodě nacházející se v podkrkonošské obci Borovnička u Dvora Králové n. L.
Celoročně nabízíme 60 lůžek na pokojích s 2, 5 a 9 lůžky , společnou umývárnou a sociálním zařízením na poschodí. Dále je k dispozici jídelna, učebna, kulturní místnost s televizí a videem. Pro sportovní aktivity je možné využít víceúčelové hřiště, stoly pro stolní tenis, zahradu s bazénkem a jiné. Celý areál je oplocen. V létě je rozšířena kapacita o cca 20 dvoulůžkových stanů.
Dále pro děti nabízíme jízdy na koni s doprovodem dospělé osoby. Zajímavé jsou výlety do okolí. Navštívit můžete Zoo ve Dvoře Králové, Těšnovskou přehradu, hrad Pecku, zámek Kuks a Braunův Betlém, Zvičinu s Raisovou chatou, pevnost Josefov a Dobrošov, Babiččino údolí a další. Za pár minut lze navštívit střediska v Krkonoších, koupaliště ve Dvoře Králové nebo krytý bazén v Trutnově.
Výlety jsou zajišťovány naším autobusem a možno též s průvodcem. Po společné dohodě zajistíme dopravu dětí do školy a zpět naším autobusem. Příjezd a odjezd je možné též realizovat vlakem - zastávka Borovnička. Cena týdenního pobytu pro jedno dítě se pohybuje od 1400 do 1700 Kč dle rozsahu služeb. Strava je zajištěna pětkrát denně profesionálním kolektivem kuchařek. Standard ní doprovod dětí má pobyt zajištěn zdarma.
Celý objekt není určen však jen pro klasické školy v přírodě. Uvítáme i další organizace jako turistické oddíly, kroužky, kluby, výlety, pobyty pro tělovýchovné skupiny i pro rodinnou rekreaci. Cena v tomto případě je stanovena na 240 Kč za osobu a den, v případě polopenze pak na 170 Kč na osobu a den. Pro cestovní agentury nabízíme provizi za uskutečněné akce.
Bližší informace Vám poskytne vedoucí školy p.Martina Dufková na tel.čísle 499691203 nebo na mobilních telefonních číslech 776 667 962, 777 565 370, 608 028 368 a http://www.sweb.cz/borovnicka. Adresa - škola v přírodě, Borovnička 42, 544 76.

Josef Šiman - Dvůr Králové n.L

P. S. To je příloha elektronického dopisu, který jsem obdržel 18. 09. 2003. V průvodním dopise je ještě krom jiného tento dovětek: "Upozorňujeme na atraktivní nabídku na letošní podzimní dny pro dětské kolektivy, kdy nabízíme celodenní ubytování se stravou již od 150,-Kč na děcko /ve všední dny/. Pokud Vás naše nabídka osloví, obraťte se prosím na níže uvedené kontakty.
S pozdravem dr. Josef Šiman, Poděbradova 2033. 544 01 Dvůr Králové n. L., tel.: 608 028 368, email.: simanj@wo.cz

ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 9, číslo 3. Vydavatel: KČT - oblast Krkonoše a Podkrkonoší. Redakce: Mgr. Luděk Šlosar /šéfredaktor/, Ing. Jana Skalková /redaktorka/. Adresa redakce: Mgr. Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Telefon domů 499732830, mobil 728262273. Elektronická adresa: ludek(zavináč)slosar(tečka)cz.
Dáno do tisku: 07. 10. 2003. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 25 ks.
Improvizovaná grafická úprava: Mgr. Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Tisk: Mgr. Luděk Šlosar. Distribuce: Mgr. Luděk Šlosar Všem přispěvatelům děkujeme za zaslané příspěvky.
Všem přispěvatelům děkujeme za zaslané příspěvky.
Uzávěrka příštího čísla do 15. 09. 2003
Registrováno u Okresního úřadu v Trutnově pod registračním číslem RR/44/95/AI.