Jedná se o znění Zpravodaje č. 4 bez grafické úpravy a před korekturou. Toto číslo přikládám s vědomím, že obsahuje duplicitně termínovou listinu na rok 2001, která bude trvale po celý rok na těchto stránkách uvedena zvlášť. Nechci ale do skutečného znění zasahovat, chci, aby v textové části byl Zpravodaj co nejvěrnějším obrazem Zpravodaje "hmotného". Krom toho by vyjmutím termínové listiny připadal nutně jako okleštěný.
Dlouho jsem si rozmýšlel, zda dám tento příběh vůbec k dobru, zda příliš nepopudím, ale pak jsem přihlédl k tomu, že distribuce tohoto Zpravodaje připadne také na období někdy i drsného veselí, zkrátka na bakchanálie, a v tom se ztratí i leccos dekadentního.
Chceme-li svá líčení o pochodech podávat beze zbytku a naturalisticky, nemůžeme smlčet, že v rámci příprav na ně nelze vynechat jistou delikátní činnost, díky níž nebude-me při akci samé podrobováni nepříjemným nutkáním a také bolestem v břišní krajině. A rovnou doznám, že čím jsem starší, tím se této činnosti musím věnovat pečlivě.
Nejinak tomu bylo - alespoň na samotném počátku - 18. září 1993, kdy jsem si přivstal doma v Trutnově na sídlišti Zelená louka na pochod Kam nedošel velbloud. Jenže hned v prvních minutách oné bohulibé činnosti - již pohodlně posazen - jsem ke svému zděšení zjistil, že na mých pyžamových kalhotách v místech, kde za normálních okolností - jsouce nataženy a přiléhajíce tak … ehm … nu ke klínu - zeje velká vlhká skvrna. Vyděsil jsem se a zároveň zastyděl: "Proboha, jak se mi to mohlo - jako nějakému adulescentovi - stát, to je ostuda, ještě že jsem sám doma".
Další sled událostí mě přesvědčil o tom, že by bylo mnohem lepší, kdyby původ skvrny byl opravdu v mé lidské nedokonalosti. Stalo se totiž to, co snad zažil každý "homo panelansis". Když totiž někomu nad vámi z nějaké praskliny vytéká voda tam, kam nemá, nejprve zamíří do nějakých nedefinovatelných prostor mezi panely, poté se oboří na světlo místnosti WC souseda bydlícího pod postiženým. Postupem času se sem do skleněné koule navrší vody tolik, že mezi jejím atomy dojde k ponorkové nemoci, zřejmě hádkám a v jejich důsledku rozhádané kapičky vody skleněný obal chránící žárovku opouštějí a drze si kapou přímo do místnosti samé. A právě to se stalo onoho dne mně, neboť postižené místo na pyžamových kalhotách - z důvodů snad pochopitelných pro každého nenatažených - bylo přesně pod lampou. Snad je toto líčení pochopitelné pro každého, instruktážní nákres se do úvodníku nevejde a ani se do tohoto žánru snad nehodí.
Není divu, že onoho rána jsem z páteční přílohy Sportu zvanou Volno tentokrát přečetl jen několik řádek, svou činnost jsem neprodleně, násilně - a podtrhuji - náležitě, tak jak se má, ukončil, již společensky a turisticky oděn vyběhl o patro výše, zburcoval souseda, jenž neprodleně jako opatření nejnouzovější utáhl kohoutek k odpadu.
Když bezprostřední nebezpečí bylo snad zažehnáno, vznikla druhotná otázka: "Co s načatým večerem, totiž v tomto případě ránem". Venku se rýsovala jasná obloha, do "Jablonečka" jsem jezdil navíc odjakživa rád. Nemaje času nazbyt, rozhodl jsem se spolehnout na účinnost sousedova opatření a požádal ho, aby až kuropění přejde v jitro zavolal sousedce mé tchyně, u níž dlela manželka, aby jí vyjevila nutnost kontrolní návštěvy bytu. Vsunul jsem dále vědro pod ron kapek zasahující již podlahu WC bohudík v delších intervalech, ve zmatku naházel věci do batohu a naposledy v životě uběhl tříkilometrovou vzdálenost mezi sídlištěm Zelená louka a hlavním nádražím ČD Trutnov non-stop. Můj příběh pak skončil dobře: odjezd vlaku na Starou Paku se beze mě neodbyl, ke škodám nedošlo, a pochod v Jablonci nad Jizerou neměl jako vždy chybu.
Mým přáním do nového tisíciletí - vedle onoho obligátního stran stálého zdraví - budiž tedy následující speciálně turistické: "Ať k poruchám vodního systému v bytech nedochází v časovém prostoru blízkém konání nějaké turistické akce."
Srdečně zdraví
ÚVOD ŠÉFREDAKTORA: Možná že někoho zaujme, že ve dvou posledních číslech se objevuje již třetí článek o pochodu v Bohuslavicích n. Ú. Tento příspěvek uveřejňuji hlavně proto, že jeho autorkou je dosud nejmladší přispěvovatelka - ještě ne jedenáctiletá Michaela /Míša/ Skalková z Mladých Buků, členka KČT Lokomotiva Trutnov. Je napsán pěkně a je hodný následování, co se říkáte na tomto místě především vy, milé děti.
Turistický pochod Pojďte s námi se konal 28. 10. v Bohuslavicích. Nejdelší trasa měla 25 km, kterou jsme šli moje maminka, Luděk z Trutnova Vláďa z Kruhu.a já. Když jsme vyráželi na cestu, navrhl mi Luděk, ať vedu celou naší skupinku po trase sama podle propozic, a že nás určitě dokáži sama dovést do cíle. To se mi líbilo, a ani jsem se toho nebála, protože jsme to tak dělali již dříve. Značení bylo výborné, celý pochod vedl převážně podzimní přírodou.
Pochod jsme začali výstupem na Čížkovy kameny a tam jsme se podívali do malé jeskyňky. Šli jsme Markoušovicemi kde jsme viděli hezkou sochu císaře Josefa II. a tam jsme si v starobylém domečku obecního úřadu udělali malou přestávku. Koupili jsme si tam pohledy, nechali dát razítka do vandrovních knížek a podívali se po starých cedulích, kterých tam bylo hrozně moc. Bylo tam vše strašně staré - nábytek, rádio a tak. Potom jsme šli na Jestřebí boudu. Cestou se mne snažili plést, hlavně na rozcestí pod Pasekou, tam vedly dvě červené značky, jedna do Malých Svatoňovic a druhá na Paseku, ale nenechala jsem se oklamat. Navíc jsme tudy šli při pochodu Spadaným listím a tak jsem si to pamatovala.
Když jsme došli na Jestřebí boudu všechno bylo potažené bílou mlhou, která neměla konce Dali jsme si tam svačinku a nezbytná razítka. Tam jsme si každý tipoval, kolik od Jestřebí boudy je do Odolova bunkrů, nejblíže byl Vláďa, který tipoval 25, ale je jich tam 27. Ještě předtím na rozhledně na Žaltmanu musel Vláďa dělat 3 dřepy, protože neposlouchal vedoucího výpravy /mne/, a Luděk se pokusil udělat několik kliků, protože již věděl, že jeho tip bude nejhorší, trest měla být hvězda, chtěl radši kliky. Ale na rozhledně mu podklouzly ruce, spadl na břicho a celý se umokřil.
Pak jsme již došli do Odolova, kde jsme se zastavili v hospodě u Lotranda. Tam se mi líbilo. I když to byla veliká, bylo tam plno lidí, většinou také pochodníci. Na stropě hospody byly namalovány hrady, na stěnách visely staré lyže, fotky sportovců, bylo to pěkné. Cestou do Svatoňovic jsme hráli fotbal s jablkem a najednou byla mlha pryč. Mamka nás vyfotila u hornického vláčku.
Cestou do Bohuslavic jsme hráli hru na hádání zvířat, kdy hádající klade otázky a ten co zadával odpovídá pouze "ano" a "ne". Na jednom místě jsme viděli utíkat tři srny. Ještě jsme šli kousek po silnici, kus cesty po poli kolem zahrádek a domků Šestidomí, lesem a pak jsme scházeli do cíle na hřišti v Bohuslavicích. Tam jsme dostali hezký diplom a jeli vlakem domů.
Výlet se mi líbil, vyznala jsem se jak v propozicích, tak ve značení a dovedla jsem nás do cíle, ale jít sama bych se bála, takhle to bylo fajn.
Jedním z nejzajímavějších bodů schůze se zástupci odborů byla hodnotící zpráva o značení, jíž přednesl Petr Rosůlek. Zde je stručný výtah:
Jarní schůze značkařů se uskutečnila 01. 04. 2000 v Trutnově a její náplní bylo předání cestovních příkazů, výdej značkařského materiálu a rady značení ve složení Wolf, Görner, Meduna, Řezníček, Hrnčíř, Rosůlek a Ing. Růžička. Na schůzi 04. 04. 2000 výbor oblasti vyjádřil spokojenost s činnosti Ing. Rosůlka, který původně měl v úmyslu odstoupit pro nedorozumění s výborem oblasti. Značení se dosti dotýkalo značné časové vakuum mezi odstoupením bývalé hospodářky v březnu 2000 a oficiálním ustavením nové v listopadu 2001, v němž vázlo vyplácení cestovních příkazů.
Ke dni schůze značení v oblasti eviduje 41 značkařů, z nichž 2 nejsou členové KČT. Instruktorů značení II. třídy je 6, vedoucích značkařů III. třídy 21 a zaškolených značkařů IV. třídy 14. Na značkařské práce v letošním roce bylo vystaveno 86 cestov-ních příkazů, z toho jich bylo splněno 80. Oblastní rada značení zajišťuje obnovu značení celkem 1.353,7 km turisticky značených tras /TZT/ + 3,37 km významových odbo-ček. V roce 2000 bylo obnoveno značení celkem v rozsahu 417 km + 1,3 km významových odboček. Nově byla vyznačena TZT žlutá z Jestřebí v Krkonoších přes Zabylý, Horní Dušnici a Františkov v délce 7 km, naopak byl zrušen silniční úsek žluté TZT mezi Poniklou - železniční stanicí a Jestřebím v Krkonoší. Mimo obnovy značení bylo vyčleněno cca 90 nových směrovek, dále byly instalovány 3 nové dřevěné směrovníky a 4 velkém mapy Podkrkonoší. Při dalších pracích a akcích bylo odpracováno 100 hodin a při revizích TZT dalších 40 hodin.
Zpráva dále obsahuje hodnocení podle odborů. Nejlépe z tohoto hodnocení vycházejí odbory KČT Žacléř, Rokytnice nad Jizerou a Dvůr Králové nad Labem. Ustaveni nejsou značkaři v odborech Nová Ves nad Popelkou, Benešov u Semil, Horní Staré Město, Jablonec nad Jizerou, Jilemnice a Bohuslavice nad Úpou, ke generačním změnám dochází v odborech ve Vrchlabí a Trutnově. Předsedové těchto odborů se v této zprávě vyzývají k urychlené nápravě. Doplnit a zaškolit nové značkaře je nutno i v odborech v Malých Svatoňovicích a Úpici. Letos přibylo 8 nových značkařů a 4 značkaři úspěšně absolvovali kurs vedoucích značkařů III. třídy. Stínem letošního roku je rozpad vzájemné informovanosti a součinnosti mezi KRNAP a KČT v důsledku názorového rozchodu mezi oběma protagonisty těchto organizací Ing. M. Růžičkou a P. Rosůlkem. Tento stav volá po změně obou protagonistů nebo alespoň jednoho z nich.
I přes splnění úkolů v obnově značení je ještě mnoho možností, jak mohou řadoví členové odborů KČT pomoci alespoň jednou v roce. Týká se to především prací spojených s nátěry kovových stojanů s mapami, směrovníků a dále prořezávání TZT.
V závěru hodnotící zprávy Petr Rosůlek poděkoval značkařům v odborech za jejich činnost v oblasti značení.
Jistě jste se již mnohdy pozastavili nad nerudovským problémem "kam s tím?", když jste přerovnávali písemnosti svého odboru KČT. Pravidla pro archivaci písemností platí i pro KČT a vztah k písemnostem je upraven archivním zákonem č. 97/1974 Sb. ve znění novely č. 343/1992 Sb., kde se mimo jiné hovoří také o tom, že původci písemností (tj. ti, kdo písemnosti tvoří) odpovídají za řádné provedení skartačního řízení, umožňují výkon dohledu (tzn. příslušného archivu) a podle pokynů příslušných archivů zajišťují na svůj náklad řádné odevzdání archiválií do archivu. Jednoznačně zákon také určuje, že archiválie jsou chráněny státem a odbornými orgány pro ochranu archiválií a péči o ně jsou archivy (pro jednotlivé odbory KČT v okrese Trutnov je to např. Státní okresní archiv Trutnov, Komenského 128, 514 01, tel 0439/829411, který spravuje fondy od roku 1335 do současnosti o rozsahu cca 3,5 km). Jistě se zeptáte, co že jsou ty archiválie. V podstatě jde o část písemností, které vznikají u KČT a mají trvalou dokumentární povahu. Jedná se hlavně o: zápisy ze schůzí, evidence členů, výroční zprávy, kroniky, dokumentace akcí, fotografie, atd. Tyto všechny písemnosti by podle zákona a prováděcích předpisů měly být uloženy v příslušném archivu. Několik odborů KČT v okrese Trutnov již oslovil Státní okresní archiv Trutnov a požádal je, aby své zásadní písemnosti uložili v tomto archivu. Ti představitelé odborů, kteří odmítli písemnosti podle archivního záko-na předat, se vystavují finančnímu postihu podle citovaného zákona §28. Vzhledem k tomu, že dosud nevyšel spisový plán a skartační řád pro KČT, jednal ředitel Státního okresního archivu v Trutnově s generálním sekretářem KČT v Praze, panem Liberským, o nápravě těchto nedostatků. Po vydání této normy by mělo být u každého odboru KČT jasné, které písemnosti se mají předávat do archivu, a které se na základě skartačního návrhu příslušnému archivu skartují.
Ze všech těchto informací je jasné, že se písemnosti do archivů nepředávají samoúčelně, ale proto, aby se informace zachovaly příštím generacím, Archiváři po převzetí písemností vyhotovují seznamy a inventáře těchto písemností, aby mohly být písemnosti přístupné v badatelně archivu (místnost, kde mají možnost zájemci o historii studovat v úředních dnech vše co potřebují), kam ročně přicházejí stovky zájemců o informace.
Přestože jednotlivé odbory KČT v okrese Trutnov svévolně do archivu nepředaly žádné písemnosti, oslovuje Okresní archiv jednotlivé odbory sám. Chci vás všechny proto poprosit, abyste archivu vyšli vstříc a archivaci jednotlivých odborů KČT v okrese Trutnov zabezpečili tak, aby byly tyto písemnosti o činnosti KČT dochovány pro další generace.
Roman Reil - ředitel Státního okresního archivu Trutnov
Záhada jednoho hraničního přechodu.
O tom, jak pečlivě čtenáři čtou Zpravodaj, svědčí ohlas dvou z nich na článek z minulého čísla Hraniční přechody na turistických stezkách protínajících státní hranice s Polskem, v němž upozorňují na chybné uvedení okresu u přechodu Vosecká bouda /Tvarožník/ - Szrenica - podle nich patří do okresu Semily. Bohužel údaj o tom, že přechod je na území okresu Trutnov je uveden v příloze č. 10 zák. č. 177/2000 Sb. nazvané Seznam hraničních přechodů České republiky - Státní hranice s Polskou republikou Buď je přechod skutečně umístěn těsně před hranicemi obou okresů ještě v okrese Trutnov nebo se mýlí opravdu zákonodárce….
ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 6, číslo 4. Vydavatel: KČT - oblast Krkonoše a Podkrkonoší. Textová stránka: Mgr. Luděk Šlosar /šéfredaktor/. Adresa redakce: Mgr. Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Telefon domů 0439/732830. Dáno do tisku: ... 12. 2000. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 600 ks.
Grafická stránka: Václav Vancl, 543 73 Prosečné čp. 16. Tisk: Tiskárna Kopretina Hostinné. Distribuce: Jaroslav Teichman, Tichá 527, 541 02 TRUTNOV 2, tel. č. 0439/732756
Všem přispěvatelům děkujeme za zaslané příspěvky.
Uzávěrka příštího čísla do 03. 03. 2001.
Registrováno u Okresního úřadu v Trutnově pod registračním číslem RR/44/95/AI.