|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
24. 10. 1998 KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší KČT Lokomotiva Trutnov Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/ Zajímaví lidé Reportáže z turistických akcí Mladobucká padesátka Návštěvní kniha |
Jedná se o znění Zpravodaje č. 3/00 bez grafické úpravy a bez korektury. Naopak navíc proti jeho znění se zde objeví navíc fotografie z reportáže z pochodu Šmajd naším okolím v Bohuslavicích. Obsah: O náhodných seznámeních /fejeton/ Z historie srazů Reportáž z turistických akcí v Bohuslavicích nad Úpou - Klasika umocněná vedrem a potem - Tuneláři Konečně se sešel výbor oblasti Nové tváře mezi funkcionáři /rozhovor/ Hraniční přechody na turistických stezkách protínajících státní hranice s Polskem Pomůže někdo nové člence KČT? /inzerát/ Míříte na pochod, který by měl být podle všeho poměrně nudnou záležitostí, neb se jde po krátké trase, v poměrně blízkém okolí vašeho bydliště, a navíc se na tuto trasu chystáte sami. Řízením osudu však od samého začátku - upřímně řečeno vlastně z nouze - vyrážíte s úplně neznámým společníkem, jehož jste ve své sice nikoliv nadutosti, jako spíše zahleděnosti do sebe předtím na cestě na tentýž pochod bez povšimnutí minuli. A tak za svižného tempa po počátečních rozpacích začnete prostě vykládat třeba o banálních turistických věcech v odboru a oblasti, komusi druhému, kterého jste ještě před několika minutami neznali vůbec, a ke svému překvapení zjistíte, že je naladěn na stejné nebo blízké turistické a možná i jiné vlně. Osmělíte se, zkoušíte do vyprávění vkládat pokusy o humor, možná přeháníte, ba dokonce sám sobě trochu zafandíte, majíce radost, že jste upoutali .... ale co upoutali, to je přece jen samoúčelné ……. vy si dokonce namlouváte, že druhému předáváte své zážitky z turistiky a inspirujete .... koneckonců proč si alespoň začas nedopřát trochu té omamující iluze, že? Protože ujít trasu nějakou tu chvilku potrvá, plamínek hovoru přeskočí na věci trochu osobnější - třeba četbu, muziku a rodinu, a Vy najednou - ač jste dosud dominantní postavou dialogu - ztrácíte iniciativu a dech /ještě že alespoň ne v samotném tempu pochodu/, protože - a vy to ostatně už hezky dlouho tušíte, jen si to nedokážete přiznat - ten druhý se ukáže jako člověk vnitřně bohatší a s větším polem působnosti a zájmu než vy, což si ostatně potvrdíte tím, že nahlédnete do protichůdných sfér lidského bytí, jež jsou vám už navždy vzdáleny. Je to uchvacující, byť stejné seznámení může připadat každému jinak - třeba jako pohled na sluncem ozářený kopec ve středočeské zvlněné rovině. Pro někoho je tento pohled silným zážitkem, který si přeje aspoň jednou zopakovat. Pro druhého pak může jít bohužel o epizodu, jež se octne brzy zasuta v zapomnění, nikoliv proto, že onen druhý je člověk povrchní, právě naopak, dík bohatosti svého života shlíží spíše alpské velikány. Mohou to být seznámení prchavá a ojedinělá, tím pádem až nostalgická, protože jejich opakování není nakloněn celkový běh věcí, a vy se sami jejich reprízám neodvažujete zkusit napomoci v oprávněném tušení, že byste neuspěli a vy sami byste spíše popudili a pěkné vzpomínky tak pokazili. Mohou to být ovšem i seznámení, která jsou počátkem turistického kamarádství, v jehož důsledku získáte pro sebe i pro vaše podobně naladěné druhy někoho dalšího podobné turistické filozofie, byť třeba jen na několik turistických akcí v roce. ….Přichází sobota - den dalšího pochodu, vy balíte své turistické propriety, těšíte se na vlastní partu nebo uvažujete, koho zajímavého opět poznáte .... nebo přemýšlíte jakými zápalnými oběťmi uplatit Velkého Režiséra, aby vám aspoň ještě jednou zprostředkoval alespoň několik kilometrů s někým , k němuž dík jednomu nedávnému pochodu, kterého jste se ani nemusel zúčastnit, uchováváte velké sympatie …... a sláva, ono to čas od času vychází!!! Řekněte, není ta turistika ve své jednoduchosti někdy po čertech tak komplikovaná? /Luděk/ 1. sraz turistů v roce 1994 - pořadatel KČT Jilemnice - 09. - 10. nebo 11. 09. 1994
2. sraz turistů v roce 1995 - pořadatel KČT Bohuslavice n. Ú. - 18. - 20. 08. 1995
3. sraz turistů v roce 1996 - pořadatel KČT Úpice - 06. - 08. 09. 1996
4. sraz turistů v roce 1997 - pořadatel KČT Benešov u Semil - 30. - 31. 08. 1997
5. sraz turistů v roce 1998 - pořadatel KČT Malé Svatoňovice - 22. - 23. 08. 1998
6. sraz turistů v roce 1999 - pořadatel KČT Vrchlabí - 08. - 05. 1999
7. sraz turistů v roce 2000 - pořadatel KČT Hostinné - 20. 05. 2000
Luděk Šlosar Na její start vyráží nejtvrdší a nejfanatičtější jádro naší party - Maruška z Trutnova, Jirka z Turnova, Vláďa z Kruhu a já, když jsme čekali, že nás bude víc. Vycházíme až v 7 hod., neboť nás čekala milá povinnost - odměnit uznáními KČT III. stupně - diplomem dva funkcionáře pořadatelského odboru z nejpoctivějších Jardu Teichmana a Jirku Křížka. Navíc vyčkáváme příjezdu dalšího vlaku, to kdyby přece jen někdo přijel /nestalo se tak/. Protože bude zajímavé sledovat pitný režim horkého dne, napíšu ještě, že jsem na startu vypil dva toniky a kávu. Z BOHUSLAVIC NAD ÚPOU /374 m n. m/ vystoupáme nejprve po stále se zužující cestě, později skrze spleť nízkých stromků a kamenů, vždy však po perfektním značení jak zásluhou značkařů, tak i pořadatelů, na ČÍŽKOVY KAMENY /632 m n. m./, dál zčásti lesem a zčásti loukami přes Hůru až na hřeben Jestřebích bod na PASEKU /674 m n. m./. Jestřebí bouda, v níž tentokráte šéfuje Ing. Karel Roubík z KČT Úpice, je důležitým místem našeho občerstvení, já si dávám gulášovou polévku, proto si k ní dovolím pivo a mou slabost medovinu. Nestačíme se divit vývoji počasí, vzdor předpovědím je obloha zatažena, vzduch je poměrně vlahý a svěží, v době našeho pobytu v chatě dokonce venku prší. Toto extempore nakonec přece jen příznivě ovlivnilo další vývoj pochodu, byť jsme vedrům stejně neutekli. Další terén je převážně lučinatý a zvlněný, umocněný velmi pěknými výhledy na věnec krkonošských velikánů samozřejmě se Sněžkou, a na Vraní hory a zakončený prudkým sestupem skrze velmi hustý les po vlhkém terénu na kraj PETŘÍKOVIC /414 m n. m./. Odtud se dík odporu majitelů chalup nestoupá prudkým výšvihem po louce, ale hezky ve zdánlivé pohodě pokračuje po rovné vodorovné cestě k hraničnímu přechodu, ale téměř na něm se uhýbá doleva do ostrého stoupání po zpočátku velmi prudkém, pevném, ale hlinitém terénu, který za deště musí být obtížně zvladatelný, opět lesem /což je dobře, protože se začínají rodit avizovaná vedra/ kolem roztroušených skal, až cesta stoupá již pozvolněji po táhlém hřebenu, z něhož doprava na polské území /jsme na hranici "panství"/ terén klesá nepatrně, levou stranu pak lemují těsně další skalnaté útvary, za nimiž terén prudce padá dolů na naše území. Objekty výhledů odtud nejsou význačné - především Jestřebí hory, údolí silnice na Trutnov a na obzoru čnící komíny poříčské elektrárny a Zvičina. Míjíme nejvyšší bod JANSKÝ VRCH /697 m n. m./, jenž není zvýrazněn turistickým značením, na klíčovém místě se nenecháme oblbnout cestou pokračující po hřebenu a zatáčíme doprava a pozvolně klesáme k osadě RYBNÍČEK. Bolí nás ……. za krkem, před námi a zároveň nad námi se rýsuje hřeben Vraních hor, nás další cíl. Vlastní značení po asfaltové cestě, to již sluníčko vyloženě pálí a žhne, nás dovádí do obce BEČKOV. Aby řeč v začínajícím vedru nestála, podotýkám vyschlými rty, že lituji ty, kteří se nyní válí u vody na jednom místě, protože z krásného dne mají úplný … /teď následuje jadrné české slovo středního rodu/. Ve vsi zabočujeme padesát metrů od cesty doprava, naší velkou nadějí je penzion Zátiší. Tady se uklízí a luxuje a já do toho všeho rádoby žoviálně pronáším prosbu, že nás čeká výstup na Mravenčí vrch a že se potřebujeme občerstvit. Majitelka zrovna zajišťuje vydávání obědů hostům /je o polednách/, přece nás nevyhání a s požadovanými nápoji nás ochotně usazuje dokonce na terasu, odkud máme přehled na dění v celé té malé vsi /ruch na koupališti a rodina usazená u baráku/ a také na Vraní hory, a připadáme si jako blaženě, asi jako Klement Gottwald, když před mnoha lety z ještě více vyvýšenějšího místa národu sděloval něco v tom smyslu, že se vrací z hradu, že je to v suchu, že se pan prezident nechal ukecat a něco podepsal. Na seznam vypitých nápojů přibyly dva toniky a čaj, k jídlu tři kousky miňonek a polovina jablka. O půl jedné siestu rázně přerušujeme v očekávání zlatého hřebu dne. Nejprve stoupáme po vlhké cestě, nijak drasticky, tu vlastní značení zabočuje doleva do prudkého zalesněného svahu. Asi čtyřistametrové stoupání je tu prudší než na Sněžku, po měkkém lesním terénu, navíc pokrytém haluzemi, takže neskýtá žádnou oporu pletoucím se nohám a značně to tu prokluzuje. Místy musí člověk jít po čtyřech. Jinde je nucen navíc překračovat spadlé kmeny malých stromků. Každý první krok do velkého převýšení po vynucených zastaveních do bořícího se terénu je neuvěřitelně obtížný. Na MRAVENČÍ VRCH /837 m n. m./ člověk spíše doplápolá. pohled na Královecký Špičák z cesty do sedla pod tímto nejvyšším vrcholem Vraních hor. Foto: L. Šlosar Na vrchol došel nejrychleji Vláďa, ale napřed klopýtám ještě po ještě zesláblých nohách dále sám, protože mám v úmyslu v souladu s itinerářem vystoupat na nejvyšší vrchol Vraní hor. Ještě než po krátkém zvlněném terénu dojdu do sedla pod vrcholem s dvěma přestávkami pro vyfotografování této dominanty, slyším za sebou lehké kroky a vím, že nahoru nepůjdu sám. Zatímco Vláďa obětavě čeká na Jirku, který tradičně v této fázi pochodu již s houževnatostí vlastní překonává potíže s kyčlemi, zdoláváme s Maruškou o půl druhé onen nejvyšší vrchol Vraních hor, jenže sluje KRÁLOVECKÝ ŠPIČÁK a tyčí se do výšky 881 m n. m. U vrcholového ukazatele pořizujeme si vrcholové snímečky a spějeme rychle dolů, kde jsme toužebně očekáváni. Klesáme po vlastním značení hlubokou roklí po cestě místy přepažené spadlými větvemi /jak jinak tady na Vraních horách/, pokračujeme na chvíli po pohodlné cestě po úbočí a u studánky klesáme k BERNARTICÍM /579 m n. m. - na jednom místě překleneme potůček, kde si namáčím čepici, studená voda dopadnuvší na zátylek zapůsobí jako facka/. Luděk na Královeckém Špičáku. Foto: náhodný kolemjdoucí /M.Vrabcová/ V Bernarticích /je před třetí hodinou/ se mládež volně potlouká venku, což se ukázalo neklamným znamením toho, že hospoda otevírá až v 18 hod. Naštěstí nás jakási paní nasměruje do blízké cukrárny, kde zdolám jednu hanáckou kysilku a na cestu nakupuji další, kterou spořádám na tekoucím asfaltu silnice do KŘENOVA a na PRKENNÝ DŮL. Na jeho kraji uděláme malý výměnný obchod - silnici po sice rovném nebo později jen lehce stoupajícím terénu, leč bičovaném nemilosrdnými slunečnými paprsky, vyměňujeme za zprvu měkký lesní, později sice asfaltový terén, ale téměř vždy zahalený před sluncem, ale překonávající poslední větší převýšení onoho dne. Konečně jsme na STACHELBERGU /nad 600 m n. m./, to už je těsně před čtvrtou hodinou odpolední. Ve "vstupní hale" největšího protipěchotního bunkru v Čechách, kde je tepleji než jindy /osazenstvo z řad družstvo Fortis to odůvodňuje poklesem spodních vod, asi z nich ti nešťastníci za obrovských veder upíjeli/, přidávám do sbírky vypitých nápojů dvě třetinky dnes lahodného nápoje coca coly. Venkovní teploty příliš neklesají, my však víme, že to nejtěžší máme za sebou. Lehký zvlněný, povětšinou klesající terén nás přes BUČINU zavede do POŘÍČÍ, kde ještě jednou zastavujeme - v hospodě Sklípek /po šesté hodině odpolední. Tady ani já neodolám točenému pivu a tradiční kávě, ostatní pak dalším svodům - dršťková polévka, případně palačinky. Přestávka se protáhne až do času po půl sedmé. V závěru procházíme dolní části LHOTY, dále ZÁKOUTÍM a po levém břehu Úpy již za mírného ochlazení a za již opět svižného a rychlého kroku doputujeme okolo třičtvrtě na osm do cíle opět v BOHUSLAVICÍCH NAD ÚPOU. V cíli je báječná nálada, připadáme si tu jako v úle, stoly u kabin hřiště jsou obsazeny spokojenými pochodníky naslouchajícími neméně báječné country-skupině. Pouhá třičtvrtě hodina do odjezdu vlaku zpestřená trochu méně chlazeným pivem, fernetem a skvělou bramborovou polévkou uteče zatraceně rychle. Skvělá atmosféra pochodu mě pak doprovází do pozdních nočních hodin. Když si zrekapituluji ze svého pohledu celý pochod z pohledu statistického, vyjde mi to takto: 55 km za 12 a třičtvrtě hodiny v extrémním vedru a v těžkém terénu, snědeno: dvě půlky jablka, tři kusy miňonek, talíř gulášové a bramborové polévky, vypito: tři piva, jedna medovina, jeden fernet, čtyři toniky, dvě hanácké kysilky, dvě třetinky coca coly, dvě kávy a jeden čaj. Zajímavá bilance jednoho krásného pochodu, že? A na závěr dík pořadatelům KČT Bohuslavice nad Úpou za uskutečnění zdařilého pochodu. Luděk Šlosar - KČT Lokomotiva Trutnov Začátkem roku totiž padl na jedné členské schůzi návrh na projití železničního tunelu nad Adamovem. Slovo dalo slovo, organizace této klubové akce se chopil Jirka Křížek a akce byla na světě. Proto se dne 1.července 2000 sešlo na hřišti 22 účastníků z řad členů KČT Bohuslavice nad Úpou a jejich rodinných příslušníků. Základní trasa této akce vedla cestami necestami podél železniční tratě z Bohuslavic do Malých Svatoňovic a její účastníci se snažili projít co nejvíc tunelů, tunýlků a propustí pod tratí. Na rozcvičení jsme prošli pěkný silniční tunel vedoucí na městskou skládku. Za tunelem jsme prudce uhnuli do leva a vrátili se zpět do Bohuslavic. Další a podle názoru všech účastníků nejlepší tunel nás čekal u železniční zastávky v Bohuslavicích. Do tohoto tunýlku jsme vstupovali normálně jako stojící a teprve uvnitř jsme zjistili, že od poloviny se mění průchozí profil na skruž, kde větší účastníci měli problémy, aby se dostali ven po čtyřech. Po projití několika tunýlků přímo v Bohuslavicích jsme došli k železničnímu tunelu nad Adamovem. Zde jsme udělali přestávku a počkali na vlaku do Jaroměře. Přestávka byla zpestřena zábavnou soutěží pro děti s chutnou odměnou. Výhodou bohuslavických akcí je, že se těchto soutěží demokraticky a povinně zúčastňují i dospělí. Pokud tam máte i svého potomka, tak se musíte hodně snažit. U tunelu se k nám přidal i jeden nečlen a tak nás dále pokračovalo více. Po projetí vlaku jsme odhodlaně vkročili do temnoty tunelu. Tento tunel je do zatáčky a tak po pár krocích se už začalo objevovat světlo přicházející z druhé strany.Mě osobně překvapilo, že mezi stěnou tunelu a kolejemi je hodně místa. Na druhé straně tunelu jsme udělali společný snímek před tunelem a pokračovali dále lesem směr železniční zastávka v Suchovršicích. Tento úsek byl opět zpestřen soutěží pro všechny a opékáním buřtů. U zastávky v Suchovršicích jsme si udělali větší přestávku a opět se soutěžilo. Děti o sušenky a bombóny a přestárlé děti o něco ostřejšího ( rum, Fernet ). Po zábavě jsme opět vyrazili do práce a pokračovali dále podél tratě s procházením tunýlků a propustí. Polními cestami s výhledy na okolní krajinu jsme prošli Velké Svatoňo-vice a pokračovali dále do cíle dnešní akce. Za tunýlkem ve Velkých Svatoňovicích se už některým malým účastníkům ozvaly nožičky a proto se skupina rozdělila. Ti větší a taky žíznivější nasadili tempo, aby stihli nějakéto pivo navíc a my s trucujícími dětmi jsme pokračovali vlahým tempem dále. Do cíle v Malých Svatoňovicích došli všichni a prošli i prolezli přitom 14 tunýlků a propustí. Po zaslouženém občerstvení v místních hostincích byla akce ukončena na nádraží, kde účastníci dostali nápadité diplomy s ústředním motivem tunelu. Akce byla hodnocena všemi účastníky jako vynikající. Přispělo k tomu pěkné počasí, ale hlavní díl za zdařilou akci přesto nese její organizátor Jirka Křížek. Takže: Jirko děkujeme! Všichni ( teď už "Tuneláři" ) se těší na další podobnou akci v příštím roce buď na stejné trase nebo na další zajímavé železniční trati s velkým počtem tunýlků. A pro všechny "tuneláře" v naší republice posílají Bohuslaváci vzkaz: tunelovat se nechá i slušně. Zpracoval: Vladimír Škop, KČT Bohuslavice nad Úpou Troufám si tvrdit, aniž bych chtěl urážet hospodářky a jiné nositele nejvyšších funkcí ve výborech KČT /konečně každé přirovnání putuje životem na kulhajících nohách/, že největší mela vypukne v takovémto orgánu v případě, že funkci přestane vykonávat hospodář nebo hospodářka, je to analogicky s příběhem uvozujícím tento článek větší tragedie, než kdyby lev sežral třeba sekretáře. Poznali jsme to letos ve výboru oblasti, kdy na jaře odstoupila tehdejší hospodářka Milada Novotná a během půl roku hledání a předávání funkce se chod oblasti v oblasti ekonomické ne sice přímo zastavil, ale doslova ochromil, můžeme otevřeně přiznat, že teprve v této době oblast likviduje své dluhy a resty. S potěšením však můžeme sdělit ctěnému čtenářstvu, že na základě zmocnění členské schůze oblasti ze dne 04. 03. 2000 pod článkem V bodem 2 za druhou odrážkou se, byť se zpožděním proti termínu úkolu, podařilo zajistit přinejmenším plnohodnotnou nástupkyni - kolegyni Lenku Vackovou, která si získala respekt již při své inauguraci na schůzi výboru 26. září svým naprosto nekompromisním přístupem, který dává předpoklad, že bude ženou na svém místě. Zpravodaj neodolal zvědavosti a mým prostřednictvím položil kolegyni Vackové tyto naprosto stejné otázky, jaké položil v čísle 3/99 ze stejných důvodů V. Sedláčkovi: Zpravodaj /Z/: V rozporu s kdysi zajímavým Havlovým projevem o rozvíjení spolkové činnosti se dnes lidé do členství ve spolcích, natož přímo do funkcí, nehrnou. Proč jste přijala nabídku na kandidaturu do výboru a ještě k tomu do funkce hospodářky? Lenka Vacková /V/: Nejprve se na mě obrátil předseda našeho výboru Láďa Kolář a později i sekretář oblasti Luděk Šlosar z důvodu, že tato funkce v oblasti byla již delší dobu neobsazena. Po zvažování jsem si uvědomila, že žádná organizace se bez funkce hospodářky neobejde, proto jsem nakonec nabídku přijala. Z: Není vyloučeno, že ne každému členu oblasti jste známa. Mohla byste prohodit pár strohých slov o sobě? V: Do KČT jsem vstoupila v roce 1998 a jsem členkou odboru KČT ve Dvoře Králové nad Labem. Akcí odboru jsem se však účastnila i předtím, například akce Za pohádkovými postavami. Z: A poslední otázka. V čem byste chtěla obzvláště pomoci oblasti? V: Především v ekonomické oblasti a v evidenci. Z: Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů ve funkcionářské činnosti v rámci oblasti Popřejme i my všichni ostatní nové člence výboru hodně úspěchů v její dosti odpovědné činnosti a výboru oblasti i odborům šťastnou ruku při plnění dalšího obdobně obtížného úkolu - doplnění revizní komise.. Ptal se Luděk Šlosar Česká Čermná - Brzozowice - okres: Náchod, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 08,00 do 18,00 hod., rozsah provozu: pěší, cyklisté, lyžaři, vozičkáři, uživatelé ekologických invalidních vozíků Machovská Lhota - Ostra Góra - okres Náchod, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 08,00 do 18,00 hod., rozsah provozu: pěší, cyklisté, lyžaři, vozičkáři, uživatelé ekologických invalidních vozíků Božanov - Radków - okres: Náchod, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 08,00 do 18,00 hod., rozsah provozu: pěší, cyklisté, lyžaři a vozičkáři, uživatelé ekologických invalidních vozíků Janovičky - Gluszyca Górna - okres: Náchod, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 08,00 do 18,00 hod., rozsah provozu: pěší, cyklisté a lyžaři Zdoňov - Laczna - okres: Náchod, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 08,00 do 18,00 hod., rozsah provozu: pěší, cyklisté a vozičkáři, uživatelé ekologických invalidních vozíků Petříkovice - Okrzeszyn - okres: Trutnov, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 08,00 do 18,00 hod., rozsah provozu: pěší a cyklisté Žacléř / Bobr - Niedomirów - okres: Trutnov, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 08,00 do 18,00 hod., rozsah provozu: pěší a cyklisté Soví Sedlo / Jelenka - Przelecz Sowia- okres: Trutnov, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 09,00 do 16,00 hod., rozsah provozu: pěší a lyžaři Luční bouda - Slaski dom - okres: Trutnov, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 09. od 08,00 do 16,00 hod., rozsah provozu: pěší a lyžaři Luční bouda - Równa p. S. - okres: Trutnov, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 09,00 do 16,00 hod., rozsah provozu: pěší a lyžaři Vosecká bouda / Tvarožník - Szrenica - okres: Trutnov, provozní doba a období: 01& 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 09,00 do 16,00 hod., rozsah provozu: pěší Smrk - Stóg Izerski - okres: Liberec, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 09,00 do 16,00 hod., rozsah provozu: pěší a lyžaři Andělka - Lutogniewice - okres: Liberec, provozní doba a období: 01. 04. - 30. 09. od 08 do 20,00 hod., od 01. 10. do 31. 03. od 08,00 do 16,00 hod., rozsah provozu: pěší a lyžaři Luděk Šlosar - redaktor Zpravodaje ZPRAVODAJ. Čtvrtletník pro pěšáky, kolaře, lyžníky a vodáky Podkrkonoší a Krkonoš. Ročník 6, číslo 3. Vydavatel: KČT - oblast Krkonoše a Podkrkonoší. Textová stránka: Mgr. Luděk Šlosar /šéfredaktor/. Adresa redakce: Mgr. Luděk Šlosar, Pomněnková 435, 541 02 TRUTNOV 4. Telefon domů 0439/732830. Dáno do tisku: 11. 10. 2000. Místo vydání: Trutnov. Cena: zdarma. Náklad jednoho čísla: 600 ks. Grafická stránka: Václav Vancl, 543 73 Prosečné čp. 16. Tisk: Tiskárna Kopretina Hostinné. Distribuce: Jaroslav Teichman, Tichá 527, 541 02 TRUTNOV 2, tel. č. 0439/732756 Všem přispěvatelům děkujeme za zaslané příspěvky. Uzávěrka příštího čísla do 02. 12. 2000. Registrováno u Okresního úřadu v Trutnově pod registračním číslem RR/44/95/AI. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|