24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
Kdy a při jaké příležitosti jsem fotografie pořídil: 14. 08. 2010 okolo jedenácté hodiny dopoledne při pochodu Račí stezkou.
Jak se sem dostanete: Spálov je obec 4 km východně od Železného Brodu. Kaplička leží v centru obce těsně vedle značené cesty vlevo ve směru od Jizery. Dostanete se sem po modře značené cestě ze železniční stanice Spálov po 3 km, po stejně značené cestě z opačné strany od Sejkorské kaple po 3 km.
Charakteristika: Evangelická kaple byla postavena v roce 1888. V období komunismu však jako mnoho církevních památek zpustla a měla být zbořena. Po roce 1989 ale dal stav kaple impuls k založení nové tradice. Pražský akademický malíř Vladimír Veselý, spálovský "chalupář", uspořádal na počátku 90. let ve zruinovaném interiéru první výstavu a položil základ ke každoročnímu výtvarně hudebnímu setkání přátel a milovníků umění, "Spálovskému babímu létu". Společnými silami se podařilo připravit každý další rok výstavy obsáhlejší. Finanční obnosy z dobrovolného vstupného byly využívány na postupnou rekonstrukci kaple, na jejíž záchranu přispělo také významně město Semily, které od 7. ročníku převzalo nad kulturním setkáním záštitu společně s občanským sdružením Cervus Semilensis. Jejich přičiněním byla kaple nemalým nákladem uvedena do původního stavu. Spálovské babí léto se za dobu svého trvání stalo akcí známou a vyhledávanou. Počátkem září se do Spálova sjíždějí příznivci umění z celého regionu.
Modlitebna je dnes kazatelskou stanicí farního sboru Českobratrské církve evangelické v Libštátě. Na tamní faře je deponován kvalitní obraz Cyrila Kutlíka "Nanebevstoupení" /1888/ určený původně pro spálovskou kapli. Nedaleko kaple najdeme památný strom - 200 let starou lípu srdčitou /obvod kmene 500 cm/.
Citováno z nápisu na kapli.
Můj zážitek: Od Sejkorské kaple v osadě Cimbál a od kontroly na Masarykovy vyhlídky těsně za osadou dostal jsem se do hořeního Spálova. Poté v následujícím lesnatém klesajícím úseku sledoval jsem terén pod nohami natolik, že jsem půl kilometru zabloudil. Po Kamenického stezce jsem po prudším klesáním musel jít za trvajícího deště s deštníkem v ruce velice opatrně, z tohoto důvodu jsem si odepřel i návštěvu Myší vyhlídky na úbočí Měděnce. V dalším prudkém klesání jsem raději deštník sklopil, abych mohl úspěšněji balancovat.
