24. 10. 1998
KČT v regionu Krkonoše a Podkrkonoší
KČT Lokomotiva Trutnov
Obrázky z Krkonoš a Podkrkonoší /ale také odjinud/
Zajímaví lidé
Reportáže z turistických akcí
Mladobucká padesátka
Návštěvní kniha
Kdy a při jaké příležitosti jsem fotografie pořídil: 10. 08. 2004 kolem čtvrt na devět při 4. etapě DEP Za oblastními odznaky v Podkrkonoší.
Jak se sem dostanete: po červeně značené cestě z Trutnova /náměstí/ po 11,5 km, po jiné stejně značené cestě z Malých Svatoňovice přes Zadní Hory po 4,5 km, po další jiné červeně značebí cestě z Teplic nad Metují po 19 km /z Radvanic po 3 km, po zeleně značené cestě z Malých Svatoňovic přes rozcestí pod Žaltmanem po 4 km, po stejně značené cestě z opačné strany z Bernartic po 13 km /z Petříkovic po 6 km/.
Charakteristika: Jestřebí bouda byla do dnešní podoby přestavena v letech 1929 - 1930, jak o tom svědčí nápis v terase u hlavního vchodu. Prvními majiteli hospody byl Franz Rzehak, šenkýř z Paseky č. 7, a jeho žena Wilhelmina původem z Pasek č. 1. Jeho syn se oženil v roce 1921 s Berthou Umlaufovou, narozenou 20. 2. 1891, pocházející z Radvanic. F. Rzehak zemřel 4. 4. 1939 (oběsil se) a jeho žena zůstala sama na hospodářství i živnost. Za nějaký čas se seznámila s četnickým strážmistrem z Chvalče Hansem Ottou Fleknou. 20. 2. 1943 se za něho provdala a asi po roce odešel na vojnu, kde upadl do zajetí a již se nevrátil. Po osvobození byla Lesní bouda zkonfiskována a do národní správy ji převzal František Jiránek z Hořiček. Paní Řeháková (všichni Češi jí tak říkali) pracovala na statku, později dostala české občanství, vyhnula se odsunu a vrátila se na Paseku. Zpočátku zde hospodařila společně s Jiránkem a později úplně sama. Název Lesní bouda se po válce neujal a říkalo se zde "U Řehačky" s upřesněním "Na Brendách". Bouda však stále chátrala, paní Řeháková neměla na udržování objektu dost sil, a tak přivítala aktivitu úpických, havlovických a markoušovických turistů vybudovat zde turistickou základnu. Bouda byla v té době již určena k likvidaci. Usilovnou prací turistických nadšenců byla bouda zachráněna a později převedena do majetku TJ Sparta Úpice. Do konce 80. let sloužila především turistům odborů Úpice a Havlovice a v zimní sezóně všem turistům jako bufet. Počátkem 90. let pak pod novým vedením začala bouda sloužit jen úpickým turistům, kteří ji celoročně zprovoznili pro potřeby všech turistů. Bylo vybudováno ubytování turistického typu a zajištěn celoroční provoz bufetu. V poslední době pak vlastními silami a částečně dodavatelsky, za finanční prostředky získané z provozování Jestřebí boudy, pokračovaly úpravy až do dnešní podoby. Citováno z internetových stránek Jestřebí boudy.
Můj zážitek: I když ani v rámci malé lokality, kde se pohybuji, nerad opakuji během roku místa svých návštěv, na Jestřebí boudu se dostanu nejméně čtyřikrát do roka. Myslím, že se najde v naší lokalitě málo míst, kde panuje tak srdečná a příjemná atmosféra. Zejména mám rád Novoroční výstup na Žaltman, kdy chata praská ve švech. A za to, co dokázali turisté KČT Úpice a vedoucí chaty Petr Skala, patří všem obrovské uznání a dík všech turistů. Ze sortimentu tu nejvíce miluji horkou medovinu.
