První jarní kilometry

Pozvánka na 29. ročník
Vyhodnocení a reportáž z přípravy a průběhu 28. ročníku turistického pochodu a 17. ročníku cyklojízdy Prvních jarních kilometrů
Několik statistických údajů o některých uplynulých ročnících
Odpor vzbuzující pojednání o zametačích
…a jedna perlička na konec



Pozvánka na 29. ročník





Vyhodnocení z 28. ročníku turistického pochodu a 17. ročníku cyklojízdy Prvních jarních kilometrů konaných dne 02. 04. 2011

NĚCO STATISTIKY
PROBOUZEJÍCÍ SE KRAJINOU KOLEM TRUTNOVA /reportáž Jana z Jičína z trasy s fotografiemi/
FOTOGRAFIE ZE ZÁPOLÍ

NĚCO STATISTIKY

Datum konání: 02. 04. 2011
Start a cíl: Trutnov - internát Střední lesnické školy
Pořadatelé: KČT Lokomotiva Trutnov a Střední lesnická škola Trutnov
Sponzor: bez sponzora
Organizační zabezpečení:
Manažer pochodu: Luděk Šlosar
Příprava tras: Jaroslav Burdych, Alena Sobotková /otázky dětských soutěží, instalace stanovišť dětské soutěže/, Jiří Tichý /instalace samokontroly č. 2, příprava kontrol č. 3 a 4/, Luděk Šlosar / příprava kontrol č. 3 a 4/ - cyklotrasy se jely dle pěších tras
Propozice a itineráře: Luděk Šlosar /pěší trasy - textová část/, Josef Tuček - mapka/, cyklotrasy se jely dle pěších tras
Vlastní značení: Jiří Tichý, Luděk Šlosar /pouze na odbočce z cyklotrasy č. 4211 mezi Starým a Novým Rokytníkem/
Technická pomoc při příprava materiálu pro akci: Luděk Šlosar, Marie Vrabcová, František Hýbl, Alena Sobotková, Jiří Tichý
Prezentace: Manfred John, František Teuber, Jiří Tichý, Marie Vrabcová
Hospodář: František Teuber
Psaní diplomů: Ivana Teuberová
Zásobování: Uršula Kubinová, Irena Zapadlová
Kontroly:
K 1 - Starý Rokytník - památník obětem 1. světové války - Jaroslav Burdych, Alena Sobotková
K 2 - Staré Buky - razítko u kapličky při odbočení M ze silnice směrem na Dolce
K 3 - Vlčice - restaurace U Dalibora - razítko ve výčepu
K 4 - Mladé Buky - autobusová zastávka Mladé Buky,,ZŠ - Milada Novotná

Trasy:
pěší:
34 km: Trutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Vlčice, Hrádeček, Mladé Buky, Horní Staré Město, Trutnov
29 km: Trutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Vlčice, Horní Staré Město, Trutnov
20 km: Trutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Dolce, Dolníky, Trutnov
11 km: Trutnov, Starý Rokytník, socha sv. Josefa, Kryblice, Trutnov
cyklotrasy:
nebyly zvlášť určeny, řídily se dle vlastní libosti pěšími trasami.


Podmínky:
Počasí: teplo, pod mrakem, chvílemi slunečno, ojedinělé kapky deště
Terén: suchý

Účastníci:
pěší: 11 km - 100, 20 km - 47, 29 km - 9, 34 km - 10, celkem pěší - 166
cyklo: 12
celkový počet účastníků: 178
pořadatelé: 12
Nejstarší účastníci: František Nechanický /nar. 1924/, Zdeňka Koubová /nar. 1928/, Marie Horáková a Tomáš Filka /1930/
Nejmladší účastníci: Matěj Máslo a Zuzana Jirásková /nar. 2008/, Maxmilián Mazura /nar. 2006/
Nejvzdálenější účastník: Richard Kalců - Hustopeče, další účastníci přijeli až z Karlových Varů, Liberce, Jablonce nad Nisou, Jičína, Hradce Králové
Nejvíce mimotrutnovských turistů přijelo z Jilemnice /16/, nejvzdálenější počátečná rodina pak z Jičína /Vaníčkovi/.
Přibližné časové údaje: ------
Informace a postřehy: ------

• proti roku 2005, kdy se tudy šlo naposledy, byly trasy přeměřeny a upřesněna jejich délka, přehlednou mapku zpracoval J. Tuček.
• letos bylo zvýšeno startovné /členové KČT a děti - 10 Kč, ostatní - 20 Kč/, účastníci na startu obdrželi na trasu oplatku a děti vedle oplatky ještě mandarinku, jež obětavě zakoupila M.Vrabcová
• pro letošní trasy nechali jsme vyrobit čtyři nová razítka - Starý Rokytník /socha dělostřelce, Staré Buky /kostel sv. Anny/, Vlčice /kostel sv. Vojtěcha/, Mladé Buky /socha sv. Jana Nepomuckého/, zatěžkávací zkoušku podstoupilo především razítka na samokontrole ve Starých Bukách, kde však se uchovalo v pořádku
  
  návrh razítka zobrazujícího pomník dělostřelce z války roku 1866, jež ve Starém Rokytníku pevně třímala mladá dvojice na dětské kontrole poněkud hlouběji v obci
  
  návrh razítka zobrazujícího kostel sv. Anny ve Starých Bukách, jež načas opuštěno a přece však lidmi nehodnými nedotčeno spočívalo na samokontrole vprostřed obce
  
  návrh razítka zobrazujícího kostel sv. Vojtěcha ve Vlčicích, jež bylo účastníkům k dispozici ve výčepu restaurace U Dalibora přesně proti kostelu
  
  návrh razítka zobrazujícího sochu sv. Jana Nepomuckého v Mladých Bukách, jež nacházelo se kontroly pro nejdelší trasy na autobusové zastávce poblíž
  
• pro manažera akce před začátkem turistické akce znamenal emotivní náboj milý elektronický dopis Pepíka z Červeného Kostelce a milá pozornost od nerozlučné trojice Miloše, Jardy a Milana z Nového Města nad Metují
• velice emotivní náboj znamenala i účast dvou turistů - Atoma z Třebechovic pod Orebem a Zdeňky z Janských Lázní, kteří jsou indisponováni a kteří přesto přišli pozdravit další účastníky a obešli menší počet kilometrů
• v jednu chvíli start pochodu doslova zaplavila 16-ičlenná výprava turistů z Jilemnice s nestárnoucím doyenem Frantíkem Nechanickým
• až na několik výjimek kupodivu účastníci nereptali kvůli převažujícímu silničnímu terénu, zvolenému preventivně již v lednu v době, kdy v Trutnově a jeho okolí leželo mnoho sněhu
• za perfektně připravené stanoviště kontroly č. 1 ve Starém Rokytníku se soutěžemi i dalšími pozornostmi pro děti zaslouží plné absolutorium Alena Sobotková a Jaroslav Burdych
• v itineráři došlo k pochybení při popisu trasy 34 km v jeho části "Za Vlčicemi pokračujete levou silnicí kol Hrádečku do Mladých Buků. Na jejich kraji v dohledu kostela odbočíte z hl. silnice doprava a po asfaltce dojdete kolem fary k mostku přes Úpu", protože ke kostelu veden nejprve široká asfaltová cesta, která však pokračuje po stejné straně Úpy až ke skiparku. Správně by měla být jedna ze dvou alternativ: "Za Vlčicemi pokračujete levou silnicí kol Hrádečku do Mladých Buků. Na jejich kraji z hl. silnice doprava po DRUHÉ UŽŠÍ asfaltce a kolem fary dojdete k mostku přes Úpu" nebo "Za Vlčicemi pokračujete levou silnicí kol Hrádečku do Mladých Buků. Na jejich kraji odbočíte z hl. silnice doprava ke kostelu a od něho po schodišti a úzké asfaltce dojdete kolem fary k mostku přes Úpu". Další otázkou je, zde při menším počtu účastníku je vhodné plýtvat na kontrole lidským potenciálem a zda místo neumístit razítko samokontroly do restauraci Borneo, kam se dva účastníci stejně nechali poslat, a trasu vést bez odbočení před křižovatkou se starou silnicí. Na tento omyl jsme přišli v pátek při rozvozu věcí na kontroly, snažili jsme jej řešit fáborky mezi oběma odbočujícími asfaltkami, přesto tři účastníci kontrolu č. 4 minuli tím pádem bez vlastního zavinění. Jim se pořadatelé tímto zdvořile omlouvají
• · dík manažera pochodu patří pořadatelům J. Burdychovi, M. Johnovi, U. Kubínové, M. Novotné,,A. Sobotkové, J.Tichému, J.Tučkovi, I.Teuberové, Fr. Teuberovi, M.Vrabcové a I.Zapadlové, rovněž i F. Hýblovi úpravu cedulí s otázkami pro děti proti nepříznivým vlivům

PROBOUZEJÍCÍ SE KRAJINOU KOLEM TRUTNOVA
První dubnovou sobotu vyjeli čtyři příslušníci naší rodiny na pochod organizovaný odborem KČT Trutnov, a to manželka Alena (na tuto akci zamířila poprvé), synové Jan a Lukáš s autorem těchto řádků. Starší škodovkou přijeli jsme se do místa konání v 7:50, kdy bylo právě vybavováno vícero turistů; např. pan Vláďa z Jičína se dvěma kamarády domlouvali si právě trasu vlastní. My jsme si vybrali pro poklidnou chůzi 20 kilometrů.
Hned poté, co manželka osvěžila se na startu ranní kávou, dále po odzdravení s Maruškou a Luďkem z Trutnova vyšli jsme na túru. Pořadatelé, kteří mají z minulých let své zkušenosti s vrtkavým počasím počátečního jara, zvolili letos pro pochodníky cesty s pevným povrchem.
Od internátu lesnické školy odebrali jsme se vlevo kolem parku. Nešli jsme dlouho; zastavili jsme se na již konci města u krásné stavby s vysokou věží. Původně luteránský kostel je nyní označen nápisem "Koncertní síň Bohuslava Martinů" a náleží do majetku města Trutnova. Na původní poslání se ovšem nezapomnělo, evangelická i husitská církev zde mívá své bohoslužby.
Stoupali jsme serpentinou okresní silnicí, vnímali les, po chvíli i krásu skalní stěny, jejíž horninu jsme se nepokoušeli identifikovat, a lehce padali do Starého Rokytníku. Tradiční zastávku jsme zařadili u památníku války roku 1866, další přerušení chůze připravili organizátoři, kteří v rámci samokontrol připravili pět nezáludných otázek, odpovědi jsme psali do propozic. U památníku první světové války jsme si nechali dát razítko od živé kontroly, jež bedlivě sledovala, zda jedenáctikilometrovníci správně odbočují ke kostelu sv. Šimona a Judy - potom se zvolna začnou stáčet k městu.

původně luteránský kostel, dnes "Koncertní síň Bohuslava Martinů". Foto. A. Vaníčková
My jsme se prošli ještě trochu vesnicí a u někdejší prodejny smíšeného zboží jsme se potěšili alespoň označením cyklotrasy č. 4211. Vedla místní komunikací mezi poli. Bylo příjemné rozhlížet se do blízkého okolí, když dalekým výhledům bránila mlha, které jsme to ovšem odpustili. Naše tempo nebylo podle očekávání nikterak vysoké, a tak nás předešlo pár turistů. Mezi nimi identifikoval jsem Jožinu z Čisté s manželem i turistu-předsedu Jana Simeona z Jičína s jistou Monikou ze Staré Paky. V Novém Rokytníku jsme původně chtěli posedět v autobusové čekárně s vlastní svačinou, leč hlavní silniční tah od Trutnova do Kocbeří byl v tom čase hojně využit automobily, a tak jsme v tom kraválu zbytečně neprodlévali a asi po dvou stech metrech rychlejší chůze po silnici první třídy rádi odbočili zas na klidnou cyklotrasu k loukám a lesům za milých akustických vjemů, jimiž nás těšili vysoko poletující skřivani.

Honzík, Alena, Jan a Lukáš z Jičína mezi Starým a Novým Rokytníkem. Foto: neznámý kolemjdoucí
Starost - tedy dle mapy tak nazvané samoty - dala najevo, že nebloudíme, potěšili jsme se přístřeškem, který vybudovali dobří lidé poutníkům. Polní cesta se začala svažovat do Starých Buků. Když jsme přišli do vesnice a napojili se na modrou značku, vzpomenuli jsme s Lukášem na den 23. 2. 2008, kdy jsme tudy šli ze Dvora do Trutnova na vlastní trase nazvané "Mezi Labem a Úpou". Proti toku Starobuckého potoka, za nímž na návrší nacházel se kostel sv. Anny, jsme šli asi půl kilometru ke kapličce, kde samoobsloužili jsme se razítkem na samokontrole.

větvička jívy zvěstuje jaro. Foto. A. Vaníčková

přístřešek u cyklotrasy. Foto. A. Vaníčková

Starost. Foto. A. Vaníčková

Starobucký potok. Foto. A. Vaníčková

kostel sv. Anny ve Starých Bukách. Foto. A. Vaníčková
Pak odkráčeli jsme k Dolcím, kde tři rybníky na Dolnickém potoce slouží k rekreaci již dobrou kopu let. Pohlédli jsme na klidnou vodní hladinu z jednoduchých rybářských laviček a kolem půl jedné zastaničili ve stavení se dvěma nápisy: "Severka" a "Rybářská bašta". Dohromady jsme zkonzumovali dvě porce tlačenky, jednu dršťkovou polévku, jedny bramboráčky, čaj, dvě piva z Trutnova a jedno nealko pivo z Nošovic.

ze země klube se podběl. Foto. A. Vaníčková

jeden z Doleckých rybníků. Foto. A. Vaníčková

Rybářská bašta. Foto. A. Vaníčková
Cesta dál vedla nás kolem rybníků a přes osadu Dolníky přiblížili jsme se zase k městu. Nad Bojištěm ční do výše památník bojů roku 1866. Lesoparkem sestupovali jsme k cíli. Poslední zastávku zařadili jsme v parku, ozdobeném sochou Uffo Horna - básníka 19. století, o němž píší moudré knihy, že narodil se polskému otci a české matce, mluvil německy, jak v pohraničí bylo běžné, cítil se však Čechem a české dějiny uctíval.

památník války bojů 1866 nad Trutnovem. Foto. A. Vaníčková

Uffo Horn v trutnovském parku. Foto. A. Vaníčková
Pak už následoval pouze cíl po téměř sedmihodinové procházce. Na řadu přišly diplomy i čaj. Poděkování patří pořadatelům za úsilí, jež odměnilo svou účastí 178 turistů.
Zůstávají dojmy z probouzející se krajiny kolem Trutnova - ty jen tak z mysli nevymizí.

Jan z Jičína

FOTOGRAFIE ZE ZÁPOLÍ

pořadatelka Maruška z Trutnova velice ráda uvítala tradiční účastníky pochodu z Nového Města nad Metují zleva Miloše, Milana a Jardu. Foto: L. Šlosar

po osmé hodině po příjezdu vlaku od Staré Paky praskala vstupní hala internátu lesnické školy ve švech. Foto: L. Šlosar

jak už je tradicí, účastnice z pořadatelského odboru se ještě před startem na trasu posadili do jídelny internátu k malému občerstvení. Foto: L. Šlosar

častá účastnice Prvních jarních kilometrů Jožina z Čisté u Horek ani tentokráte na trase nezabloudí a příliš se neunaví, zvláště když před startem pozorně si itinerář prostuduje a chutným pivem se řádně posilní. Foto: L. Šlosar

především Maruška přinesla na start opravdové laskominky. Foto: L. Šlosar

První jarní kilometry nebyly doménou veteránů, naopak do cíle docházelo velké množství spokojené omladiny. Foto: L. Šlosar

ve chvílích klidu je pro pořadatele jako v tomto případě pro Josku z Horního Předměstí /první zleva/ a Marušku z Trutnova nepříjemnější posezení s právě dorazivšími účastníky z nejdelší trasy Mírou z Libercem /druhý zleva/ a Milanem ze Šestidomí /čtvrtý zleva/. Foto: L. Šlosar

Několik statistických údajů o posledních uplynulých ročnících
Podkladem pro tyto dosti nesystematické údaje jsou mé osobní zápisky z ročníků, jichž jsem se osobně zúčastnil. Údaje z 15. ročníku, kterého jsem se rovněž nezúčastnil z důvodu mimořádné oblastní konference a kdy jsem byl alespoň na startu představují rekonstrukci dostupných faktů. Přesto si myslím, že i tyto nepravidelné údaje podávají zajímavé údaje o historii Prvních jarních kilometrů. Na Vás je, milí návštěvníci, kteří máte po ruce potřebné materiály, abyste mi pomohli dále uvedené údaje doplnit.
Poznámka: Body trasy ve všech případech uvedeny o nejdelší pěší trasy /zpravidla 35 km/.

1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994 /nekonal se/
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Statistický přehled účasti




Prvních dvou ročníků jsem se nezúčastnil.

1985

6. ročníku jsem se nezúčastnil.

1989

1990

V roce 1994 se turistická akce nekonala.

1995

Vyhodnocení 16. ročníku dálkového pochodu a 5. ročníku cyklojízdy Prvních jarních kilometrů
Datum konání: 27. března 1999
Start a cíl: Trutnov - internát Střední lesnické školy
Pořadatelé: KČT Lokomotiva Trutnov a Střední lesnická škola Trutnov
Sponzor:ABB Energo s. r. o., se sídlem v Trutnově
Organizační zabezpečení:
Manažer pochodu: Petr Dlouhý /od 01. 01. 1999 člen KČT Bohuslavice/
Příprava tras: Petr Dlouhý /pěší trasy/, Ing. Jiří Tichý /cyklotrasy/
Propozice a itineráře: Luděk Šlosar
Lístky pro prezentaci: František Vacek
Vlastní značení: Petr Dlouhý, Luděk Šlosar /od mostu u Zelené louky na Dvoračku/
Prezentace: Josef Baudyš, Hana Douchová, Uršula Kubinová /pěší/, Ing. Jiří Tichý /cyklotrasy/
Hospodář: Hana Douchová
Psaní diplomů: Ing. Josef Ehrenberger, Marie Vrabcová
Prodej odznaků: Marie Vrabcová
Zásobování: Danuška Vacková, Gertruda Mičková
Zametači: Luděk Šlosar, Karel Sobotka /j. h./
Obsazení kontrol:
K 1- Vlčice /pohostinství proti kostelu/ - 08,30 - 12,30 hod. - Jaroslav Hrnčíř
K 2 - Mladé Buky /před obchodem/ - 10,00 - 13,30 hod. - Josef Křížek /KČT Bohuslavice/
K 3 - Trutnov - Horní Staré Město /kavárna Pod Skalkou/ - 10,00 - 14,00 hod. - samokontrola
K 4 - Trutnov - Nové Dvory /Dvoračka/ - 10,00 - 15,00 hod. - Irena Zapadlová, Miloslav Procházka
Trasy:
pěší:
35 km:
Trutnov - start - VZ - ulice Na Struze, Pražská a Královédvorská, hřbitov, M - Dolníky, Dolce, Staré Buky, VZ - zastávka ČD Vlčice, Vlčice /K 1/, Hrádeček, Ž - Havran, rozcestí na vlčické silnici, Z - silnice Rudník - Mladé Buky, Zde přejdete na VZ - Mladé Buky /K 2/, Z - Bystřice, M - přejezd na kraji Horního Starého Města /K 3 - kavárna Pod Skalkou/, Texlen - Bělidlo, most u Zelené louky, VZ - Nové Dvory, Dvoračka /K 4/, Č - Trutnov - okresní úřad, VZ - Horská třída, Krakonošovo náměstí, cíl
25 km:
Trutnov - start - Krakonošovo náměstí, okresní úřad, M - Horní Staré Město, Zelená louka, Z - rozcestí na Horské třídě, rozcestí na vlčické silnici, silnice Rudník - Mladé Buky, VZ - Mladé Buky /K 2/, Z - Bystřice, M - přejezd na kraji Horního Starého Města /K 3 - kavárna Pod Skalkou/, Texlen - Bělidlo, most u Zelené louky, VZ - Nové Dvory, Dvoračka /K 4/, Č - Trutnov - okresní úřad, VZ - Horská třída, Krakonošovo náměstí, cíl
10 km: Trutnov - start - Krakonošovo náměstí, okresní úřad, M - Horní Staré Město, Zelená louka, Z - rozcestí na Horské třídě, Ž - U Kousala, Ž, M - Texlen Bělidlo, M - most u Zelené louky, VZ - Nové Dvory, Dvoračka /K 4/, Č - Trutnov - okresní úřad, VZ - Horská třída, Krakonošovo náměstí, cíl
cyklotrasy:
60 km: Trutnov, start - VZ - ulice Na Struze, Pražská a Královédvorská, hřbitov, M - Dolníky, Dolce, Staré Buky, VZ - Pilníkov, Hostinné, Rudník, Mladé Buky, Z - Bystřice, M - přejezd na kraji Horního Starého Města /K 3 - kavárna Pod Skalkou/, Texlen - Bělidlo, most u Zelené louky, VZ - Nové Dvory, Dvoračka /K 4/, Č - Trutnov - okresní úřad, VZ - Horská třída, Krakonošovo náměstí, cíl
35 km: Trutnov - start - VZ - ulice Na Struze, Pražská a Královédvorská, hřbitov, M - Dolníky, Dolce, Staré Buky, VZ - zastávka ČD Vlčice, Vlčice, Hrádeček, Ž - Havran, rozcestí na vlčické silnici, Z - silnice Rudník - Mladé Buky, Zde přejdete na VZ - Mladé Buky, Z - Bystřice, M - přejezd na kraji Horního Starého Města /K 3 - kavárna Pod Skalkou/, Texlen - Bělidlo, most u Zelené louky, VZ - Nové Dvory, Dvoračka, Č - Trutnov - okresní úřad, VZ - Horská třída, Krakonošovo náměstí, cíl
Počasí: teplo, na slunci až okolo 20 st. C, chladný vítr, dobrá viditelnost

účastníkům se naskytl před Dolníky i tento pohled na Krkonoše

Vyhodnocení 17. ročníku turistického pochodu a 6. ročníku cyklojízdy Prvních jarních kilometrů
Datum konání: 01. 04.2000
Start a cíl: Trutnov - internát Střední lesnické školy
Pořadatelé: KČT Lokomotiva Trutnov a Střední lesnická škola Trutnov
Sponzor:ABB Energo s. r. o., se sídlem v Trutnově
Organizační zabezpečení:
Manažer pochodu: Jan Mikula
Příprava tras: Jan Mikula /pěší trasy/, Ing. Jiří Tichý /cyklotrasy/
Propozice a itineráře: Luděk Šlosar /textová část/, Jan Mikula /mapka/
Lístky pro prezentaci: František Vacek
Vlastní značení: Jan Mikula
Prezentace: Josef Baudyš, Zuzana Frimlová, Hana Douchová, Jan Mikula, František Vacek
Hospodář: Hana Douchová
Psaní diplomů: Zuzana Frimlová
Zásobování: Danuška Vacková, Gertruda Mičková
Zametači: M. Vrabcová, L. Šlosar
Obsazení kontrol:
K 1 - Trutnov - Horní Staré Město /ˇvýměník/ - 08 - 11 hod. - Irena Zapadlová, Miloslav Procházka
K 2 - Čapkova bouda - samokontrola v boudě
K 3 - Mladé Buky - železniční stanice - 08,00 - 11,00 hod. - Milada Novotná /t. č. nečlen KČT/
K 4 - Peklo - u restaurace - 08,30 - 12,30 hod. - Miroslav Mička, Ing. Jiří Tichý
K5 - Rtyně v Podkrkonoší - u restaurace Na Mýtě - 8,30 - 12 hod. - Marie Vrabcová, Luděk Šlosar

na kontrole u hospody Na Mýtě ve Rtyni v P. zleva Karel, Maruška /oba z Trutnova/ a Jožina z Čisté u Horek Foto: autor

na trase nejdelší trasy měli účastníci možnost před Malými Svatoňovicemi vidět maketu důlního vlaku Foto: autor

další zajímavostí trasy 35 km byla socha Josefa II. v Markoušovicích Foto: autor

Vyhodnocení 18. ročníku turistického pochodu a 7. ročníku cyklojízdy Prvních jarních kilometrů
Datum konání: 31. 03. 2001
Start a cíl: Trutnov - internát Střední lesnické školy
Pořadatelé: KČT Lokomotiva Trutnov a Střední lesnická škola Trutnov
Sponzor: Siemens Nízkonapěťová spínací technika s. r. o., se sídlem v Trutnově

Organizační zabezpečení:
Manažer pochodu: Jan Mikula
Příprava tras: Jan Mikula /pěší trasy/, Ing. Jiří Tichý /cyklotrasy/
Propozice a itineráře: Jan Mikula a Luděk Šlosar /textová část/, Jan Mikula/mapka/
Namnožení materiálů: Manfred John
Lístky pro prezentaci: František Vacek
Vlastní značení: Jan Mikula
Prezentace: Josef Baudyš, Hana Douchová, Jan Mikula, Ing. Jiří Tichý, František Vacek
Hospodářka: Hana Douchová
Psaní diplomů: Josef Baudyš, František Vacek
Zásobování: Danuška Vacková, Gertruda Mičková
Zametači: Marie Vrabcová, Luděk Šlosar
Obsazení kontrol:
K 1 - Lhota /rozcestí Č a Z/ - 08,00 - 10,15 hod. - Luděk Šlosar
K 2 - Úpice - samokontrola - libovolné razítko v městě
K 3 - Starý Rokytník /rozcestí M a Z/ - 9.15 - 13.00 hod. - Jaroslav Kobrle, Marie Hašková
K 4 - Dolce - 9.30 - 15.30 hod. - Irena Zapadlová, Jaroslav Mička
K5 - Hostinné - samokontrola - libovolné razítko ve městě /pouze pro cyklisty/

Trasy:
pěší:
35 km:Trutnov, Trutnov - Poříčí, Lhota, Čížkovy kameny, Sedmidomí, Kvíčala, Úpice, Suchovršice, Rubínovice, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Dolce, Trutnov
26 km:Trutnov, Lhota, Bohuslavice n. Ú., Starý Rokytník, Nový Rokytník, Staré Buky, Starost, Dolce, Trutnov
10 km: Trutnov, Volanov , Oblanov, Dolce, Trutnov
cyklotrasy:
60 km: po uzlových bodech pěší trasy 35 km po silnicích nebo přímo po pěší trase, Staré Buky, Hostinné, Rudník, Javorník, Mladé Buky, Trutnov
35 km: po uzlových bodech pěší trasy 35 km po silnicích nebo přímo po pěší trase

Podmínky:
Počasí: zrána bylo 5 st. C a zataženo, mezi 7. a 8. hodinou a těsně kolem 10. hodiny poprchávalo, protrhávání mraků, polojasno, teplé jarní počasí, chvílemi dosti teplo, po 17. hodině 10 st. C
Terén: na nezpevněných místech vlhký, na jednom místě před Rubínovicemi přímo bahnitý

Účastníci:
pěší: 10 km - 58, 26 km - 51, 35 km - 19, celkem pěší - 128
cyklo:35 km - 6, 60 km - 2, celkem cyklo - 8
celkový počet účastníků: 136
Nejstarší účastníci: Ludmila Říhová z Trutnova /79 let/, František Nechanický z Jilemnice /77 let/
Nejmladší účastníci:Jakub Červenka /2 roky/, byť zřejmě převážně na zádech svého otce
Nejvzdálenější účastník:Josef Boukal "Atom" /Třebechovic pod Orebem/
Nejkurióznější účastníci: Petra Grajplová /rakouská státní příslušnost/, 12ičlenná výprava turistů z KČT Jilemnice

Přibližné časové údaje pro trasu 35 km dosažené zametači: odchod od ze Zelené louky na kontrolu /L. Šlosar/- 07,50 hod., Lhota - 08,10 hod. - 10,20 hod., Úpice - náměstí - 12,15 hod./, Starý Rokytník - 13,25 hod., Staré Buky /U smrku/ - 15,00 - 15, 15 hod., cíl v internátu SLŠ Trutnov přes Dolce, Oblanov a Volanov - 16,35 hod.

Vyhodnocení a reportáž z 19. ročníku turistického pochodu a 8. ročníku cyklojízdy Prvních jarních kilometrů
Datum konání: 23. 03. 2002
Start a cíl: Trutnov - internát Střední lesnické školy
Pořadatelé: KČT Lokomotiva Trutnov a Střední lesnická škola Trutnov
Sponzor: Siemens Nízkonapěťová spínací technika s. r. o., se sídlem v Trutnově

Organizační zabezpečení:
Manažer pochodu: Jan Mikula
Příprava tras: Jan Mikula /pěší trasy/, Ing. Jiří Tichý /cyklotrasy/
Propozice a itineráře: Jan Mikula a Luděk Šlosar /textová část - pěší/ a , Jan Mikula /mapka - pěší, Ing. Jiří Tichý /cyklotrasy/
Namnožení materiálů: Manfred John /propozice/, Jan Mikula /itineráře pro pěší/ a Ing. Jiří Tichý /itineráře pro cyklotrasy//
Lístky pro prezentaci: František Vacek
Vlastní značení: Jan Mikula
Prezentace: Josef Baudyš, Hana Douchová, Jan Mikula, František Vacek
Hospodářka: Hana Douchová
Psaní diplomů: Josef Baudyš, František Vacek
Zásobování: Danuška Vacková, Gertruda Mičková
Obsazení kontrol:
K 1 - před Peklem (rozcestí M a VZ) - 08,00 - 12,00 hod. - Jaroslav Kobrle, Jaroslav Mička
K 2 - Mladé Buky žst. - 09,15 - 13,00 hod. - Milada Novotná
K 3 - Paseka /Jestřebí bouda/- 09,00 - 12,00 hod. - razítko boudy
K 4 - Bernartice - 11.000 - 14,00 hod. - Mgr. Luděk Šlosar /za extrémní obtížných podmínek došel zmíněný po trase na kontrolu až ve 13,00 hod., když na trase či přímo na kontrole v hostinci stačil odbavit všechny účastníky trasy/

Trasy:
pěší:
35 km:Trutnov, Lhota, Hůra, Markoušovice, Paseka, Petříkovice, Janský vrch, Rybníček, Bernartice, Křenov, Stachelberg, Horní Staré Město, Trutnov
25 km:Trutnov, Vraní výšina, Peklo, Břecštejn, Mladé Buky, Bystřice, Horní Staré Město, Trutnov
10 km:Trutnov, Vraní výšina, Peklo, Horní Staré Město, Trutnov
cyklotrasy:
60 km: Trutnov, Volánov, Vlčice, Hrádeček, Mladé Buky, Kalná Voda, Žacléř, Lampertice, Bernartice, Zlatá Olešnice, Trutnov
30 km: Trutnov, Volánov, Vlčice, Hrádeček, Mladé Buky, Horní Staré Město, Trutnov

Podmínky:
Počasí: zrána bylo kol 0 st. C a zataženo, dopoledně časté drobné sněžení, vítr, jen chvilku protrhávání mraků a slunečno C
Terén: převážně zasněžený

Účastníci:
pěší: 10 km - 51, 25 km - 41, 35 km - 23, celkem pěší - 115
cyklo:0
celkový počet účastníků: 115
Nejstarší účastníci: Lída Vaňková z Červeného Kostelce /83 let/
Nejmladší účastníci:Radek Tutriepka /7 let/
Nejvzdálenější účastník:p. Dvořák /Litovel/, vzdálení účasti mimo hranice okresu rekrutovali se dále z Jaroměře, Náchoda a Jilemnice po 8, Hradce Králové a Nové Paky po 4, Mladé Boleslavi 3, Turnova 2 a Pardubic 1.

Přibližné časové údaje pro trasu 35 km dosažené L. Šlosarem /nutno vycházet z extrémních podmínek, jehoho zabloudění a nepříliš ideálního stavu zmíněného/: odchod od ze Zelené louky na kontrolu /L. Šlosar/ - 06,00 hod., Jestřebí bouda - 09,25 hod., Bernartice po předchozím více než půlhodinovém bloudění a zacházce před Rybníčkem /hospoda 13,15 hod. - 15,50 hod./, Zelená louka - 19,00 hod.


ŠÍLENCOVA ÚLITBA BOHŮM /REPORTÁŽ Z 19. ROČNÍKU PRVNÍCH JARNÍCH KILOMETRŮ/
Pokud člověka nepostihne přičiněním rodičů nebo literárního autora osobní tragédie v podobě té, že se narodí jako Oleg Koševoj nebo Brandon Walsh a v důsledku toho celý život nechybuje, probíhá v něm po tuto nemilosrdně vymezenou dobu v nejrůznějších podobách svár dvou osobností - dobré a špatné. Psychologové uvádějí jako nejklasičtější typ souboje altruisty a egoisty v každém z nás v běžném životě váhání, zda večer zůstat doma u rodiny nebo jít do hospody. Nastane-li čas pochodu pořádaného mateřským odborem, je odnoží tohoto dilematu boj mezi těmito protichůdnými póly: pomoci jako pořadatel anebo se na pomoc vykašlat a jít. Já - odvěký zlatokop kompromisů - toto dilema řeším tím, že se přihlásím na kontrolu nejdelší trasy. Za chvíli vysvětlím proč.
Nejdelší pětatřicetikilometrová trasa pochodu První jarní kilometry byla letos kromobyčejně náročná - vedla z Trutnova přes Paseku v Jestřebích horách, Janský vrch, Bernartice a Stachelberg do Trutnova. Trasa byla fakticky delší a to jsem ještě u hlavního pořadatele v týdnu před pochodem inicioval, aby upustil od toho vést trasu ještě přes Žacléř. Podle rozpisu bylo mým úkolem strávit na kontrole v Bernarticích časové rozmezí od 11 do 14 hod., přičemž již před pochodem bylo zřejmé, že dolní hranice je zbytečně časná. Kdybych byl stádním příslušníkem této konzumní společnosti, celou věc bych vyřešil tím, že bych v 11 hodin nasedl v Trutnově na autobus a dojel na místo určení pěkně vyspalý před půl dvanáctou, v horším případě bych odjel autobusem ve čtvrt na devět a byl tu zbytečně brzy, ještě v horším případě šel na místo kontroly tři hodiny pěšky procházkovým tempem pěšky přes Stachelberg.
Ne tak ovšem já. Zvolil jsem řešení, jež zcela zapadalo do mé koncepce absolvovat celou trasu a současně se podílet na chodu celé akce, což je ona v nadpisu reportáže avizovaná úlitba bohům. Vyšel jsem už těsně před šestou hodinou ranní ze svého bydliště na Zelené louky, abych na druhém konci Trutnova přesně navázal na trasu a již se od ní neodchýlil. Předpokládal jsem, že po absolvování první části trasy pochodu dojdu včas na místo kontroly, po jejím skončení zbytek celé trasy "zametu". Měl jsem proto na zádech široký červený ruksak, v němž jsem měl pro ten účel složený kožich. Měl jsem echo, že hospoda v Bernarticích otevírá až ve 13 hodin, takže jsem předešlý čas měl strávit na volném prostranství, kryt pouze střechou autobusové zastávky. Onoho dne bylo totiž těsně nad bodem mrazu, byl studený vítr a co více od pátku s drobnými přestávkami sněžilo. Měl jsem kliku v tom, že Máša z Vrchoviny neměla náladu na velký kolektiv, nechala se časně ráno dovést synem do Staré Paky a odtud přijela vlakem do Trutnova na hlavní nádraží již okolo půl šesté, odkud na můj popud za pár minut přijela na Zelenou louku, kde jsem ji poblíž nádraží očekával. Tím pádem jsem do Bernartic nešel sám.
Nejbližší cestou jsme opustili panelákovu hrůzu Zelené louky a přes Nové Dvory poblíž parovodu došli na jiný kraj Trutnova Nový Domov, pokračovali jsme po dříve červeně značené trase po pěšince podél kolejí. Když jsme narazili na regulérní červeně značenou trasu /a tím i na regulérní trasu pochodu, jejíž úvod ze Zelené louky nebyl o nic kratší/ a mířili již na konci Trutnova pod železniční viadukt, konstatoval jsem: "Teď právě vyrážejí ze startu první šílenci". Bylo sedm hodin. Pokračovali jsme přes Lhotu, za níž jsem trval na tom, abychom šli stále po červené značce. Na jednom místě jsme museli jít opatrně, protože sníh rafinovaně překrýval bažinu. Po několika metrech jsem se odchýlil moc doprava, takže jsme došli na louku, odkud dříve vedla z Bohuslavic modrá značka, nebylo obtížné se zorientovat a najít stezku do lesa a navázat na Hůře znovu na červenou, jež přicházela zespoda zleva. Na Jestřebí boudu jsme dorazili pět minut před půl devátou. To již opět sněžilo, okolní vyvýšeniny, pokud byly vůbec vidět, rýsovaly se matně v jakémsi pološeru, sněhu bylo pod kotníky a nešlo se zatím až tak zle. Na Jestřebí boudě měli správně otevírat až v devět hodin, přijali nás však naprosto vlídně a my jsem zde strávili dvacet minut u ferneta a čaje.
Na louce za Jestřebí boudou - už na zelené značce - bylo naváto místy hodně sněhu, ale pořád se dala vybrat "mělká" místa. Po chvíli jsem v duchu konstatoval, že jsme došli do místa, kde pod námi ústila panelová cesta, kudy šla většina lidí na Jestřebí boudu v protisměru, a že zeleně značená cesta vede doprava do lesa pod zvýšenou částí parovodu. Pak se stalo něco neuvěřitelného. Od tohoto okamžiku jsem se pohroužil postupně do tří telefonních hovorů - na start, kde jsem zjistil, že pětatřicítku jde překvapivě 22 lidí, s Vláďou z Kruhu, od něhož jsem zjistil, že jím vedená asi osmičlenná skupina právě vyšla nad panelku, a ještě jeden další hovor. Poté jsem se začal koncentrovat na trasu a zjistil jsem, že nevidím nikde značku, že cesta mi není povědomá a že jsou po cestě věci, které mi sem nepasují - maringotky a drátěnka. Došlo mi, že jsme se odchýlili a hnal jsem Mášu nazpět, každou chvíli očekávaje, kdy uvidíme cestu doleva, protože bylo zřejmé, že jsme se v protisměru odchýlili rovněž doleva. Žádnou cestu jsme neviděli, až jsme dorazili opět na panelku a mně došel obsah Vláďových slov, že v době telefonátu narazili na nějaké stopy ještě pod odbočkou zelené značky. Byly to naše stopy! Zabrán počínajícím hovorem se startem jsem nekoncentrován sešel o sto metrů níže a odbočil na jinou cestu, ačkoliv jsem přesně věděl, kudy máme jít.
Ztratili jsme tak nejméně půlhodinu, nikoliv primát na trase a kredit předvoje. Zeleně značená cesta byla totiž stále neprošlapaná, jen na odkryté louce to fičelo a krupicový sníh nás bušil do obličejů. Do Petříkovic jsme se dostali bez problémů, akorát bylo nutno jít klesání velmi opatrně, protože pod sněhem byly kluzké větvičky. Při klesání nás dohonil první regulérní účastník pochodu, jehož jsem orazítkoval.
Protože jakémusi restituentovi turisté zřejmě zapáchali, museli značkaři další trasu, jež byla přeznačena žlutě, aby si jí lidé nepletli s polskou zelenou značkou nahoře na Janském vrchu, vést blíž k přechodu hranic a odtud jedním z nejstrmějších stoupání, jaké v této lokalitě máme. Protože kvůli švu na pohorách nosím z nouze gumové boty z práce, šlo se mi nahoru s obtížemi, protože mi to drobátko klouzalo. Protože začala narůstat má únava, lezl jsem nahoru po krátkých přestávkách, jenže jakmile člověk chvilku stál, začal klouzat dolů. Další část úseku vedla převážně rovněž do kopce až na Janský vrch, po levé ruce nad prudkým srázem směrem do Čech, po prvé ruce nad velmi pozvolným klesáním do Polska. Jednu chvíli dokonce vykouklo sluníčko, ale když spatřilo tolik šílenců na úbočí Janského vrchu a v Jestřebích horách, znechuceně zalezlo a do zbytku dne se neukázalo. Za námi se totiž objevila jakási dvojice a později další, v níž jsem identifikoval oba Petry z Trutnova, bývalé členy našeho odboru. Protože jsem byl zrovna vepředu, vedl jsem celou tu bandu já a evidentně jsem všechny brzdil, což mě znervozňovalo a navíc se mi chtělo na chvíli polevit. I vystoupil jsem z řadu, prohlásil se jako kontrola z Bernartic a jal se razítkovat.
Poté všem ostatním nebránilo nic jít napřed, dokonce ani Máše, kdyby se nerozhodla být se mnou solidární. Všichni, kdo tudy chodíme, víme dobře, že na jednom místě za Janským vrchem je následující záludnost: poté co nás opustí doprava polská zelená značka, učiní totéž po několika metrech směrem k osadě Rybníček i naše žlutá, ale na rozdíl od té polské způsobem mnohem nenápadnějším. Došli jsme s Mášou na místo, které připadalo pro tento případ v úvahu, byly tu tři žluté značky, pak se obcházelo několik padlých stromů a pak nebyla žádná značka. Ale ať jsme dělali, co jsme dělali, odbočku doprava jsme nenašli, musela být mezi změtí padlých stromů s hustými větvemi. Pokračovali jsme proto po stopách našich předchůdců po nejprve utěšené široké cestě, poté mírným klesáním, poté od kraje louky po úzké cestě podél potůčku. Připadalo mi to tak, že vytoužená hospůdka v Bernarticích se mi vzdaluje nadobro někde vpravo. Na jednom místě se stopy našich předchůdců rozcházely. Ač znaven, vzchopil jsem se a nabral směr doprava dozadu po již zavátých stopách po jakési panelce, jež nás zanedlouho dovedla z druhé strany do osady Rybníček na žlutou značku. Poslední tři kilometry do Bernartic byly pro mě utrpením, byl jsem celý jako z olova a nepamatuji ani z jedné ze svých stovek, kdy bych tak toužebně očekával nějaké místo jako nyní hospodu v Bernarticích. Protože jsem pocitový člověk, bylo mi zřejmo, že má únava nepramení zřejmě z nachlazení, v takovém stavu i při největší žízni nemám chuť na pivo, nýbrž na teplé nápoje jako čaj, ale teď jsem si toužebně přál pít pivo. Máše jsem vysloveně nestačil, zdržoval jsem ji, takže díky své solidárnosti, v jejíž důsledku se se mnou rozloučila až po pětiminutovém pobytu v hospodě, nestihla vlak kolem třetí.
V hospodě v Bernarticích bylo strašně útulno, mezi zprvu řídce obsazenými stoly panovala družná zábava, já jsem tu za dvě a půl hodiny vyžahl čtyři piva, dvě kávy a snědl šťavnatý párek. Na kontrolu do Bernartic jsem se dostavil totiž dvě a čtvrt hodiny poté, co jsem tu měl dle rozpisu být, takže jsem kožich nepotřeboval, neboť jsem stihl hospodu čtvrt hodiny po jejím otevření. Přesto mé účinkování jako kontroly mělo smysl, protože mi nikdo neproklouzl, naopak po mě došly asi tři skupiny účastníků, mezi nimi i Vláďova velká skupina, takže jsem všem dal razítko z kontroly. Dokonce zbylo něco času, abychom si z popudu Jirky z Turnova a později Vládi popovídali upřímně o problémech v naší partě, ale to sem tahat nebudu. Odmítl jsem nabídku Karla z Trutnova a Míry z Chrastavy, abych došel se zbytkem party, neboť jsem si nedovedl představit, že by se z jejího středu našel někdo, komu bych stačil.

Luděk na Janském vrchu. Foto: neznámý kolemjdoucí

viadukt v Bernarticích. Foto: L. Šlosar

pohled na Královecký Špičák zakrytý zčásti stromy z kraje Bernartic. Foto: L. Šlosar

Vyhodnocení a reportáž z 20. ročníku turistického pochodu a 09. ročníku cyklojízdy Prvních jarních kilometrů
Datum konání: 22. 03. 2003
Start a cíl: Trutnov - internát Střední lesnické školy
Pořadatelé: KČT Lokomotiva Trutnov a Střední lesnická škola Trutnov
Sponzor: bez sponzora

Organizační zabezpečení:
Manažer pochodu: Jan Mikula
Příprava tras: Jan Mikula /pěší trasy/, Ing. Jiří Tichý /cyklotrasy/
Propozice a itineráře: Jan Mikula /textová část, mapka - pěší/, Ing. Jiří Tichý /textová část - cyklotrasy/
Namnožení materiálů: Mgr. Luděk Šlosar /propozice/, Jan Mikula /propagační letáček, itineráře pro pěší/ a Ing. Jiří Tichý /itineráře pro cyklotrasy//
Lístky pro prezentaci: František Vacek
Vlastní značení: Jan Mikula
Prezentace: Josef Baudyš, Jan Mikula, Ing. Jiří Tichý a František Vacek
Hospodář: František Vacek
Psaní diplomů: František Vacek
Zásobování: Danuška Vacková, Gertruda Mičková
Obsazení kontrol:
K 1 - Horní Staré Město (u výměníku/) - 07.30 - 10.45 hod. - Jaroslav Mička
K 2 - Mladé Buky žst. - 8,00 - 11,30 hod. - Milada Novotná
K 3 - Rtyně v Podkrkonoší - 09,00 - 12,00 hod. - Marie Vrabcová a Mgr. Luděk Šlosar

Trasy:
pěší:
35 km: Trutnov, Starý Rokytník, Rubínovice, Suchovršice, Úpice, Rtyně v Podkrkonoší, Malé Svatoňovice, Zadní Hory, Markoušovice, Lhota, Trutnov
24 km: Trutnov, Horní Staré Město, Bystřice, Mladé Buky, Břecštejn, Peklo, Vraní výšina, Trutnov
11 km: Trutnov, Horní Staré Město, Zámecký vrch, Bučina, Trutnov
cyklotrasy:
60 km: Trutnov, Horní Staré Město, Mladé Buky, Hrádeček, Břecštejn, Vlčice, Volánov, Trutnov, Starý Rokytník, Rubínovice, Úpice, Havlovice, Devět křížů, Rtyně v Podkrkonoší, Batňovice, Velké Svatoňovice, Markoušovice /kraj/, Bohuslavice n. Ú., Trutnov
24 km: Trutnov, Horní Staré Město, Mladé Buky, Hrádeček, Břecštejn, Vlčice, Volánov, Trutnov

Podmínky:
Počasí:ráno - 5 st. C, přes den jasno, slunečno, v bezvětří teplo, mrazivý vítr
Terén:nad Suchovršicemi v lese zdrsnělý led a zmrzlý sníh, před Úpice zmrzlý travnatý terén, v lese nad Úpicí rovněž místy zledovatelý terén, nad Zadní Hora rovněž zmrzlý sníh, na otevřeném terénu mezi Markoušovicemi a Hůrou na cestě hluboký zmrzlý sníh, mezi Hůrou a Lhotou cesta pokrytá hladkým ledem a okolní les zmrzlým sněhem

Účastníci:
pěší: 11 km - 56, 24 km - 42, 35 km - 18, celkem pěší - 116
cyklo: 24 km - 5, 60 km - 7, celkem cyklo - 12
celkový počet účastníků: 128
Nejstarší účastníci: František Nechanický z Jilemnice /79 let/
Nejmladší účastníci: Lukáš Zámečník z Trutnova /3 roky/
Nejvzdálenější účastník: Dušan Rožek /Jindřichův Hradec/, vzdálení účastníci přijeli dále z Kamenného Zboží, Holic, Chlumce n. C., Jaroměře, České Skalice, Kněžnice, Mladé Boleslavi, Jičína, Hořic, Hradce Králové, Jablonce nad Jizerou a Staré Paky, největší skupina z větší vzdálenosti byla v počtu 9 z Jilemnice

Přibližné časové údaje pro trasu 35 km dosažené L. Šlosarem: Trutnov /SLŠ/ - 06 hod., Úpice - 08 hod., Rtyně v Podkrkonoší 09 až 12 hod., nad Zadní Hora - 13,30 hod., Trutnov /Lipové náměstí/ - 15,30 hod., Trutnov /internát SLŠ/ - 16,15 hod.


POZNAT CHLEBA PĚKNĚ O OBOU KŮRKÁCH /REPORTÁŽ Z 20. ROČNÍKU PRVNÍCH JARNÍCH KILOMETRŮ/
Své účinkování na letošním 20. ročníku Prvních jarních kilometrů jsem si poněkud zkomplikoval. Už během čtvrtka jsem proseděl několik hodin v propocené košili, v noci jsem pak strávil u počítače půl hodinu rozpařený v tričku při otevřeném okně, kterým do místnosti pronikal desetistupňový mráz. Ani v pátek jsem si moc nepomohl, místo kurýrování jsem večer pobyl na schůzi v Bohuslavicích, jediný dostupný lék - pivo - na uvedení se do náležitého stavu nestačil.
Když jsem v sobotu v půl šesté za pětistupňového mrazu vycházel z domu na Zelené louce, trochu mě bolela kolena a v ústech jsem měl podivné sucho. Už po prvních rozpačitých krocích jsem se však - krom nepříjemného pocení a mírných potíží s dechem skrze rýmou ucpaný nos - dostal do kondice. Pod modrající oblohou postupně ozařovanou paprsky slunce vycházejícího nad okolní vršky jsem naproti tomu začal podléhat nejistotě, zda jsem o hodinu nezaspal, tolik světla jsem nečekal. S ohledem na mé dnešní poslání by to byl ovšem pěkný průšvih.
Uklidnil mě teprve pohled na digitální čas na hlavní budově ZPA CZ, a později před budovou Střední lesnické školy i na Marušku, s nímž jsme se měl zde sejít v šest hodin. Propletli jsme se parkem, u síně Bohuslava Martinů navázali na silnici směřující do Úpice a po ní jsme došli do Starého Rokytníku a do Rubínovic. Tady jsme pokračovali doleva stále po zelené značce zvolna stoupající polní cestou. Téměř na jejím vrcholu jsme nesledovali mírné její odbočení doleva, nýbrž jsme stále po značce pokračovali rovně zprvu zvlněným, později pozvolna klesajícím již lesním terénem do Suchovršic. Slunci méně dostupná místa byla pokryta převážně zdrsnělým ledem nebo zmrzlým sněhem. V Suchovršicích jsme si od přece jen místy kluzkého terénu odpočinuli na holé silnici, za posledními rodinnými domky obce jsme krátce absolvovali zmrzlý travnatý terén, který vystřídala úzká stezka, po níž jsme se vyšvihli nad Úpu a dorazili do Úpice. Zrovínka jsme byli na trase dvě hodiny.
Z náměstí jsme to švihli kolem obchodního domu přes most na silnici směrem na Batňovice, na níž jsme pod školou opět navázali na zleva přicházející zelenou značku. Nato jsme opustili poslední domky Úpice a dalším mírným stoupáním vystoupali opět místy po zledovatělém terénu na plochý hřeben, z něhož se nám nabídly ostré a výrazné pohledy na Jestřebí hory a chvílemi i na Krkonoše, na nichž výrazně bílý vrchol Sněžky podával svědectví o tom, že tam muselo ještě nedávno znovu sněžit. Po další krátké lesní partii objevily se před námi jako na dlani Batňovice a těsně vpravo od nich Rtyně - náš dílčí cíl. Polní cesta vedla nyní odkrytým terénem ke hřbitovu a k rychtě ve Rtyni, nám bylo třeba se co nejdříve dostat na silnici procházející oběma obcemi rovnoběžně s cestou. Odbočili jsme tedy doleva po další široké cestě do otevřeného statku, nedbajíce varováni, že vstup nepovolaným je zapovězen pro nebezpečí zavlečení nákazy, neb kromě batohů a mé rýmy jsme sebou ničeho nevlekli. Vyšli jsme skoro uprostřed Rtyně a po několik metrech se na hlavní silnici po naší pravici objevila hospoda Na Mýtě s krytou terasou.
Bylo těsně před devátou - nejvyšší čas vyměnit na tři hodiny roli účastníků pochodu za roli osazenstva jediné kontroly na nejdelší trase 35 km. V té době první startující pochodu a cykloakce mohli být na trase nejvýše dvě hodiny, cyklisté před příjezdem do Rtyně krom absolvování našeho úseku vedeného přiměřeně po silnici museli ještě předtím ujet 25 km severně od Trutnova. Z mobilu jsem se od šéfa pochodu dověděl, že se na nás chystá 12 cyklistů a 16 pochodníků, mezi nimi i ti, jejichž účast jsme si s Maruškou toužebně přáli.

mezitím manažer pochodu pan Jan z Trutnova s Mirkem z Kruhu na startu v hale internátu SLŠ. Foto: J. Tichý

Fráňa z Trutnova čelí statečně náporu účastníků. Foto: J. Tichý

dva z dvanácti statečných cyklistů na startu. Foto: J. Tichý

na kontrole ve Rtyni v Podkrkonoší na zápraží hospody Na Mýtě. Zleva Míša a Jana z Buků a Karel z Trutnova. Foto: L. Šlosar

na kontrole ve Rtyni v Podkrkonoší již v hospodě Na Mýtě. Zleva Karel a Maruška z Trutnova, Jana a Míša z Buků a Vláďa z Kruhu. Foto: L. Šlosar

na maketě hornického vláčku nahoře zleva Maruška z Trutnova, Míša a Jana z Buků, dole zleva Vláďa z Kruhu, Karel a Luděk z Trutnova. Foto: neznámý kolemjdoucí

jeden z nejpoctivějších pořadatelů Pepík z Trutnova za asistence manažera pochodu Jana z Trutnova předává zasloužené ocenění Míše a Janě z Buků. Foto: L. Šlosar

2004

Vyhodnocení a reportáž z 21. ročníku turistického pochodu a 10. ročníku cyklojízdy Prvních jarních kilometrů
Datum konání: 20. 03. 2004
Start a cíl: Trutnov - internát Střední lesnické školy
Pořadatelé: KČT Lokomotiva Trutnov a Střední lesnická škola Trutnov
Sponzor: bez sponzora
Organizační zabezpečení:
Manažer pochodu: Jan Mikula
Příprava tras: Jan Mikula /pěší trasy/
Propozice a itineráře: Jan Mikula /textová část, mapka/
Namnožení materiálů: Jan Mikula
Lístky pro prezentaci: Josef Baudyš, Jan Mikula
Vlastní značení: Jan Mikula
Prezentace:Josef Baudyš, Hana Douchová, Jan Mikula, Marie Vrabcová
Hospodář: Hana Douchová
Psaní diplomů: Jan Mikula, Marie Vrabcová
Zásobování: Uršula Kubinová, Irena Zapadlová
Obsazení kontrol:
K 1 - Úpice (trafika vedle hotelu Beránek) - samokontrola po dobu provozu - razítko trafiky
K 2 - Starý Rokytník (rozcestí M a Z) - původně 09,15 - 12,30 hod., změněno na 10 - 13 hod. - Luděk Šlosar
K 3 - Dolce (před restaurací) - 08,30 hod. - Miroslav Mička, po otevření restaurace - samokontrola po dobu jejího provozu

Trasy:
pěší:
35 km: Trutnov, Lhota, Čížkovy kameny, Sedmidomí, Končiny, Kvíčala, Úpice, Suchovršice, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Dolce, Dolníky, Trutnov
26 km: Trutnov, Lhota, Čížkovy kameny, Bohuslavice n. Ú., Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Dolce, Dolníky, Trutnov
11 km: Trutnov, Volanov, Oblanov, Dolce, Dolníky, Trutnov
cyklotrasy:
60 km: Trutnov, Úpice, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Trutnov, dále započítána cesta jediných účastníků z Úpice, Hostinné a Vrchlabí z domova na start a zpět
35 km: Trutnov, Úpice, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Trutnov

Podmínky:
Počasí:po předchozích dvou slunečních jarních dnech, ráno ještě relativně teplo, ale déšť, do poledne ochlazování, krátké přeháňky, odpoledne chladno, větrno a vytrvalý drobný déšť
Terén:převážně holý, na nezpevněných místech vlhký, zbytky sněhu na ojedinělých místech nad Lhotou pod Čížkovými kameny, mezi Sedmidomím a Končinami a mezi Suchovršicemi a Starým Rokytníkem, bahnitý terén především před Dolcemi

Účastníci:
pěší: 11 km - 56, 25 km - 42, 35 km - 7, celkem pěší - 105
cyklo: 35 km - 0, 60 km - 4, celkem cyklo - 4
celkový počet účastníků: 109
Nejstarší účastníci: nebylo možno vyhodnotit
Nejmladší účastníci: nebylo možno vyhodnotit
Nejvzdálenější účastník: František Smolák /Praha/, vzdálení účastníci přijeli dále z Hradce Králové, Jaroměře, Jičína, Turnova, Nové Paky, Broumova, Police nad Metují, Hronova a Náchoda

Přibližné časové údaje pro trasu 35 km dosažené L. Šlosarem: Trutnov /Zelená louka/ - 04,45, Trutnov /Poříčí - Lipové náměstí, 05,45 hod., Čížkovy kameny - 06,45 hod., Úpice - 08,15 až 08,35 hod., hod., Starý Rokytník 10 až 13 hod., Dolce /Severka/ - 14,30 až 15,30 hod., Trutnov /internát SLŠ/ - 16,25 hod.


KOREKTURA /REPORTÁŽ Z 21. ROČNÍKU PRVNÍCH JARNÍCH KILOMETRŮ/
Na letošním 21. ročníku Prvních jarních kilometrů jsem byl pověřen úkolem držet kontrolu č. 2 na rozcestí modré a zelené značky ve Starém Rokytníku. Kontrola se týkala tras 25 a 35 km a původně dle itineráře byla situována na časové rozmezí od 09.15 až 12.30 hod. Protože jsem současně chtěl absolvovat celou trasu 35 km, musel jsem se večer před pochodem nad itinerářem zahloubat podrobněji a doplnit jej kilometráží. K mému překvapení jsem dospěl k následujícímu zjištění /doplněné kilometry uvádím kumulativně od startu a uvedeny tučným písmem/:
25 km: Z místa startu půjdete ulicí Na struze k mostu přes Úpu /0,5 km/, odtud po Č do Lhoty /6,5 km/, dále po M na Čížkovy kameny /9,5 km/, odtud po Z k železniční zastávce Bohuslavice /12,5 km/ a dále po M až do Starého Rokytníku (K2) /16 km/. Zde přejdete silnici a po VZ (značená cyklostezka) se dáte do Nového Rokytníku, zde odbočíte doprava na státní silnici, tu opatrně přejdete a po 300 m pokračujete doleva po VZ (značená cyklostezka) až do Starých Buků /24 km/, zde odbočíte doprava na M a přes Dolce (K3) dojdete až do cíle /29 km/.
35 km: Z místa startu půjdete ulicí Na struze k mostu přes Úpu /0,5 km/, odtud po Č do Lhoty /6,5 km/, dále po M na Čížkovy kameny /9,5 km/, odtud po Ž přes Sedmidomí do Úpice přes náměstí (K1) /18 km/ a dále po Z přes Suchovršice a Rubínovice až do Starého Rokytníku (K2) /24,5 km/. Zde přejdete silnici a po VZ (značená cyklostezka) se dáte do Nového Rokytníku, zde odbočíte doprava na státní silnici, tu opatrně přejdete a po 300 m pokračujete doleva po VZ (značená cyklostezka) až do Starých Buků /32,5 km/, zde odbočíte doprava na M a přes Dolce (K3) dojdete až do cíle /37,5 km/.
Je možno o této kilometráži zčásti získané odhadem diskutovat, ale já jsem z ní musel dovodit následující závěry: Jestliže první startující mohl odstartovat v sedm hodin, jestliže jsem musel být na kontrole k dispozici prvnímu příchozímu z trasy 25 km, který to sem měl 16 km, a jestliže se obvykle započítává průměr rychlosti 5 km/hod., postačilo mi být na kontrole evidentně až v 10 hodin, za to jsem se tu měl zdržet déle. Protože jsem ovšem chtěl naskočit na trasu 35 km z domova ze Zelené louky, tj. ze vzdálenosti větší než z místa startu, musel jsem vyjít před začátkem oficiálního startu přinejmenším o dvě hodiny dříve, neboť ty reprezentovaly při průměru 5 km/hod. rozdíl téměř 10 km mezi oběma trasami.
Procitl jsem však již po třetí hodině ranní a jako obvykle jsem před významnou událostí již neusnul, takže jsem mohl vyrazit do relativně teplého, leč deštivého dne již ve třičtvrtě na pět. Prošel jsem Novačky a když jsem po silničce sestupoval podél parovodu k Poříčí, na jednom místě zarazil můj rychlý postup hladký zmrzlý sníh. Tento zážitek načas zviklal mé předsevzetí jít přesně dle itineráře a po hodině cesty jsem v Poříčí zvažoval možnost jít do Bohuslavic a na Sedmidomí po silnici. Bohudík mé kolísání bylo přechodné, takže jsem ve třičtvrtě na sedm bez problémů vystoupal na Čížkovy kameny - sněhu zcela prosté, jen místy jsem se na vlhkém terénu bořil. To mi bylo již zřejmo, že pokud jde o čas, jsem řečeno v moderním slangu "in". V návějích jsem se po krátký čas brodil kupodivu až na odkrytém terénu mezi Sedmidomím a Končinami. Do Úpice jsem přibyl ve čtvrt na devět a dle svého původního záměru jsem se vzpružoval dvacet minut lahvovým pivem, skleničkou ferneta a razítkem v místní trafice - obsazené již muži drsnějšího, ale sympatického vzhledu, u nichž lze vždy s obtížemi zjistit, zda si sem přivstali za kuropění, nebo zda tu jsou již od včerejška či od nepaměti.
Pršet mezitím přestalo už před Poříčím, krátce sprchlo v Sedmidomí a pak právě zde, ale když jsem přes Suchovršice a přes další krátký zasněžený úsek docházel do Rubínovic, načas se nesměle a neúspěšně klubalo ven sluníčko. Na silnici jsem potkal první "klienty" manžele Kousalovy, kteří šli vlastní trasu, a na kontrolu u sochy Jana Nepomuckého, jsem přibyl přesně v deset hodin, když jsem si oklikou po silnici předtím ujasnil, kudy mám dále putující posílat.

severní Čížkovy kameny v březnu v sedm hodin ráno. Foto: L. Šlosar

Úpice z Kvíčaly. Foto: L. Šlosar

ze svého stanoviště ve Starém Rokytníku zhlížel jsem rovněž, zda účastníci pokračují správě po silničce nad dům s červenou střechou. Foto: L. Šlosar
Následující tři hodiny ve značném chladu jsem přestál bez úhony, když jsem byl příjemně vyrušován příchozími, které jsem ze značné části znal osobně. Nejpříjemněji mě vyrušili Zdenka z Janských Lázních, jež nezklamala mé naděje stran zkumavky naplněné fernetem, kterého mi ve značném chladu popřála v hojnosti, a pak ve třičtvrtě na jednu i zametači Maruška a Karel z Trutnova, jejich přítomnost znamenala ukončení mé mise. V jednu hodinu jsem odbavil poslední ze šesti ostatních účastníků nejdelší trasy 35 km Petra z Broumova a Standu z Hronova, a na to jsem mazal za sílícího deště s oběma zametači v jejich těsné vzdálenosti po cyklistickém značení do Nového Rokytníku a po nekonečně dlouhé asfaltové cestě do Starých Buků. Tady jsme u kapličky přešli na modré turistické značení a po neuvěřitelně bahnitém povrchu, jež nemělo na svědomí ani tak tání, jako těžká technika podílející se na úpravách vodní nádrže Dolce III, dospěli jsme do hospody jménem Severka v Dolcích.

původ v blátivé cestě na Severku byl v technice pracující na blízkém rybníku. Foto: L. Šlosar
Tady o půl třetí se naše cesty rozešly, Maruška šla poctivě likvidovat vlastní značení nejkratší trasy 11 km přes Oblanov, Karel a já jsme stejně poctivě hodinku poseděli ve zmíněné hospodě při dvou pivech, když jsme úspěšně čelili lákadlům vepřových hodů, já však již méně spontánní radosti z prvního gólu Slavie vstřeleného Baníku, který nám ukázala obrazovka televizoru.
Poté jsme dorazili za necelou hodinu, pět minut před limitem, s posledními sedmi účastníky trasy 25 km do cíle v internátu střední lesnické školy, kde vládla spokojenost s účastí 109 účastníků. Mě potěšila ta maličkost, že na mě bylo pamatováno i s občerstvením pro pořadatele v podobě párků a rohlíků. Po brzkém vstávání, relativně dlouhé trase a tříhodinovém pobytu ve značném chladu jsem byl natolik unaven, že jsem se vděčně chopil možnosti být domů na Zelenou louku dovezen autem, následkem čehož že jsem se mohl brzy poté ponořit do vany s horkou vodou, byv plně spokojen s pěkným turistickým dnem, v němž jsem spojil příjemné s užitečným - prošel jsem celou trasu pochodu a skrovnými silami jsem přispěl k jeho zdárnému uskutečnění.
v cíli vytvářely se shluky spokojených účastníků. Foto: L. Šlosar

spokojeni mohli být nakonec též pořadatelé zprava Pepík a Hanka s jednou z nejstarších účastnic paní Zdenou. Foto: L. Šlosar

2005

Vyhodnocení a reportáž z 22. ročníku turistického pochodu a 11. ročníku cyklojízdy Prvních jarních kilometrů
Datum konání: 19. 03. 2005
Start a cíl: Trutnov - internát Střední lesnické školy
Pořadatelé: KČT Lokomotiva Trutnov a Střední lesnická škola Trutnov
Sponzor: bez sponzora
Organizační zabezpečení:
Manažer pochodu: Jan Mikula
Příprava tras: Luděk Šlosar /pěší trasy/
Propozice a itineráře: Luděk Šlosar /textová část, mapka/
Namnožení materiálů: Jiří Tichý
Lístky pro prezentaci: Josef Baudyš
Vlastní značení: ----
Prezentace:Josef Baudyš, Hana Douchová, Marie Vrabcová
Hospodář: Hana Douchová
Psaní diplomů: Marie Vrabcová
Zásobování: Uršula Kubinová, Irena Zapadlová
Obsazení kontrol:
K 1 - Horní Staré Město (rampa školy) - 07,30 - 10,30 hod. - Eliška Tichá jun.
K 2 - Starý Rokytník (před bývalým smíšeným zbožím) - původně 08 - 11,00 hod., změněno na 08 - 10,15 hod. - Luděk Šlosar
K 3 - Dolce - samokontrola (opis rozcestníku)
K 4 - Vlčice - samokontrola (opis prvních dvou slov informační tabule v zastávce autobusu - "Osídlení Vlčic ....")
K 5 - Mladé Buky - samokontrola (opis prvních dvou slov pomníku sv. Jana Nepomuckého proti lávce - "Honori cedit ....")

Trasy:
pěší:
32 km: Trutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Vlčice, Hrádeček, Mladé Buky, Horní Staré Město, Trutnov
27 km: Trutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Vlčice, Horní Staré Město, Trutnov
17 km: Trutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Dolce, Dolníky, Trutnov
8 km: Trutnov, Horní Staré Město, Novačky, Trutnov
cyklotrasy:
32 km: Trutnov, Starý Rokytník, Nový Rokytník, Starost, Staré Buky, Vlčice, Hrádeček, Mladé Buky, Horní Staré Město, Trutnov

Podmínky:
Počasí: ještě předchozí víkend byla chumelenice, po předchozích dvou slunečních teplých dnech nad 10 st. C přes noc chvílemi drobný déšť, ráno okolo 0 st. C, ale občasné drobné sněžení, vítr, postupné vyjasňování, později slunečno, ale stále poměrně chladno
Terén: na silnicích holý, na asfaltových silnicích převážně holý, mezi Starými Buky a Dolcemi ještě zasněžený, ale projetý, mimo trasy na volném terénu po zimě bohaté na sníh ještě okolo 30 cm sněhu

Účastníci:
pěší: 8 km - 28, 17 km - 23, 27 km - 6, 32 km - 4, celkem pěší - 61
cyklo: 32 km - 2
celkový počet účastníků: 63
Nejstarší účastníci: pravděpodobně F. Vacek /79 let/
Nejmladší účastníci: pravděpodobně Ruferová ml. /5 let/
Nejvzdálenější účastník: Zdeněk Chaloupka a Otakar Urban /Hradec Králové/, vzdálení účastníci přijeli dále z Jaroměře, Broumova, Police nad Metují, Hronova, Náchoda a Červeného Kostelce

Přibližné časové údaje: ------


TÉMĚŘ JAKO PODLE ANDERSENA /REPORTÁŽ Z 22. ROČNÍKU PRVNÍCH JARNÍCH KILOMETRŮ/
Krutě zasahovala náš odbor střípky svého zrcadla Sněhová královna při pořádání letošních Prvních jarních kilometrů! Naše snažení postupně snažily se zmrazit 1/ přetrvávající sněhová kalamita, 2/ absence manažera akce z důvodu pracovních, rodinných a zdravotních a 3/ omezená možnost propagace akce. Celá ta trnitá cesta k uspořádání akce připomíná však spíše než Andersenovu pohádku drama ….
Uskutečnění akce bylo zveřejněno v celostátním, oblastním kalendáři turistických akcí i v kalendáři na mých internetových stránkách. Naopak z dosud nejasných důvodů nebyla akce zařazena do kalendáře akcí TSUT v našem regionu, autorem tohoto kalendáře nám bylo přislíbeno, že propagaci akce nahlásí alespoň v trutnovském měsíčníku Radniční listy, ale nakonec ani v posledním únorovém čísle o akci zmínka nebyla.
Úplně první verze itineráře přišla na svět - z iniciativy výboru - až 24. ledna a bylo evidentní, že se jeví jako nereálná - hlavní trasy měly vést přes Jestřebí hory a Janský vrch. Proto jsme zvažovali možno vést PJK přes Jestřebí hory nebo jižně od Trutnova, s ohledem na přetrvávající sněhovou kalamitu zvítězila druhá realističtější varianta, takže konečná verze propozic byla hotova a schválena na schůzi výboru 09. 02. Stalo se tak v období, kdy začínala dlouhá časová mezera, po kterou se nekonaly v našem regionu žádné turistické akce /jedinou možnost propagace 19. 02. na akcích na Jestřebí boudě a v Lomnici jsme propásli/. Propozice jsme tedy nestačili nabídnout na žádné turistické akci v okolí ani na oblastní konferenci, objevily se pouze opět na mých internetových stránkách a na vývěsce odboru. Jedinou a poslední naší možností, jíž jsme plně využili, bylo propagovat akci ve městě deseti plakáty.
Mezitím však sněhu neubývalo, právě naopak, vyvrcholením byla sněhová kalamita z pátku 11. na 12. 03. To již bylo zřetelné, že odpadla možnost vést trasy ve volném terénu mimo nezpevněné cesty, t. j. například ani po zamýšlené trase do Pekla přes Vraní výšinku. Proto bylo nutno doslova na poslední chvíli značně překopat trasy zamýšlené v propozicích, které ve stávající podobě na vývěsce odboru a na mých stránkách účastníky spíše odrazovaly.
Předtím bylo třeba se alespoň ujistit, zda jsou vůbec schůdné tradiční trasy po zpevněných cestách mezi oběma Rokytníky a Starými Buky, záporné zjištění by znamenalo, že bychom museli trasy přepracovat na poslední chvíli úplně a vést je pouze po silnicích. Pro husté sněžení těsně před akcí byla však obhlídka terénu o posledním víkendu zcela zbytečná. V posledním týdnu před pochodem pak onemocněl hlavní organizátor chřipkou, nemohl tedy autem uvažované trasy ani dodatečně projet, eventuálně označit, dokončit itinerář, namnožit ho a zúčastnit se akce jako člen štábu. Naštěstí v nouzi nejvyšší pomohl mi ve čtvrtek - dva dni před uskutečněním akce - skvělý kamarád Karel a společně jsme zkontrolovali alespoň ústí všech silniček a cest a shledali je za daných podmínek jako způsobilé pro uskutečnění akce.

dva dny před PJK: cesta ke Starým Bukům je chválabohu protažená. Foto: L. Šlosar

Teprve ve čtvrtek večer jsem tedy mohl dokončit text itineráře, započatý předtím ve středu a formulovaný tak, abychom nemuseli použít vlastní značení. V pátek ráno jsem domaloval neumělou mapku a teprve v pátek v 9 hodin jsem předal obě strany itineráře Jirkovi k vytištění. Ano, ještě 22 hodin před uskutečnění akce jsme neměli namnožené itineráře!! Musím napsat, že přes hektické poslední dny jsem byl poměrně klidný, v posledních týdnech jsem totiž měl možnost dovídat se o různých nemocích svých známých, a průběžně jsem si uvědomoval, že tady nejde o život, že na světě jsou daleko závažnější svízele. Po předání itineráře k vytištění pak ze mě spadl poslední zbytek nervozity a nastalo aspoň dočasné uvolnění.
Nijak mě neznepokojovalo ani vytrvalé drobné bubnování na plech, jež mě v noci před pochodem probouzelo a jež signalizovalo drobný déšť, další činitel, schopný ohrozit beztak očekávanou malou účast na akci. Když jsem ve čtvrt na sedm ráno vyrážel naplnit svou roličku v dramatu zvaném První jarní kilometry, zaskočila mě teplota kol bodu mrazu, tak překvapivá po dvou dnech prudkého oteplení nad 10 st. C, dále drobné sněžení - ještě že jsem v ruce třímal igelitovou tašku se tříčtvrtečním kabátem. Vytkl jsem si totiž, že tři hodiny budu naplňovat roli živé kontroly ve Starém Rokytníku. Na cestě jsem se zastavil na startu, abych doručil kroniku akce, a s uspokojením shledal, že vše běží jako dobře nastavené hodinky - díky spolehlivým členům odboru Pepíkovi, paní Haně a Marušce, později i díky paní Uršule a Ireně v kuchyňce. z telefonátů vyplynulo, že se formuje i druhá živá kontrola - slečna Eliška ml. - pro dětskou trasu na Zelené louce. Na startu byl již turista nejvěrnější - Standa z Bohuslavic, společně jsme tak vyrazili do Starého Rokytníku, kam jsem přibyl za něco přes půlhodinu těsně po osmé hodině. Tady mě Standa opustil, když jsem předtím shledal, že koleje na přece jen problematické silničce mezi oběma Rokytníky vlivem tání jsou už holé a cesta je tím pádem i tady pohodlná.

pořadatelé paní Hana a Pepík z Trutnova se dočkali první účastníka - Standu z Bohuslavic. Foto: L. Šlosar
Necelé tři hodiny ve Starém Rokytníku utekly jako voda, i když bylo chladno a větrno, ale později bylo dokonce slunečno. Dlouhé osamění mi zpestřoval utěšený pohled na kostel sv. Šimona a Judy nade mnou, a několik telefonátů, ještě předtím, než se mi kolem desáté vybila baterie, to byla jediná nepříjemnost mého čekání. Vůbec ani nevadilo, že jsem po Standovi odbavil jen šest dalších účastníků - paní Eriku z Dolní Radechové, Pepíka z Červeného Kostelce, Zdeňka z Náchoda, slečnu Zuzanu z Horní Branné a nerozlučnou dvojici Petra z Broumova a Standu z Hronova. Potěšilo mě, že vesměs chválili naše nouzové opatření vést trasy po silnici a i rozumnou kilometráž. Slýchávám často názory, že pro pár lidí se nevyplatí dělat živé kontroly - nesouhlasím: právě tihle nejvěrnější si co nejkompletnější servis, který dělá pochod pochodem, t. j. také živou kontrolu, ZASLOUŽÍ!!!

ve Starém Rokytníku jsem si krátil čas na kontrole pohledem na utěšený pohled na tamní kostel /tento snímek byl ovšem pořízen při rekognoskaci ústí cesty z Nového Rokytníku/. Foto: L. Šlosar
Své účinkování ve Starém Rokytníku jsem ukončil o půlhodinu dříve. Obvykle využívám těchto příležitostí, abych dokončil a "zametl" nejdelší trasu. Za prořídlého stavu pořadatelů jsem se rozhodl, že se vrátím co nejdříve do cíle - internátu SLŠ, abych pomohl. Tím bych případné zbylé účastníky potkal s možností si s nimi vrátit. Nestalo se tak a já jsem zpáteční cesty využil k vyfotografování pomníků z roku 1866 - pomníku rakouských dělostřelců zkraje Starého Rokytníka a pomníku pruského bojovníka blízko hájenky, o kterém jsem předtím nevěděl.
Když jsem ve čtvrt na dvanáct doputoval do cíle, dostalo se mi vlídného přijetí v podobě vinného přípitku s oslavencem Pepíkem, teplého čaje a chutné gulášové polévky, později kávy a zákusku a úplně naposledy dvou silných párků, ke všemu jsme si mohl koupit pivo. Do cíle postupně za již slunečného dne docházeli vesměs spokojení účastníci, až na konec hodně před limitem nám dlouho chyběl již jen jediný účastník - Vašek z Náchoda. V jeho případě se ukázala zatím blíže nedefinovatelná magie telepatie - když dlouho nešel, chtěli jsme mu napsat vzkaz, že ho čekáme v nedaleké restauraci Restaurant City, v tom se objevil.

v zákulisí pochodu bývají nejpříjemnější debaty pořadatelů s účastníky - zde zleva mezi oslavenci Pepíkem z Červeného Kostelce, Pepíkem a paní Irenou z Trutnova. Foto: L. Šlosar

spolu s paní Irenou vládla pevnou rukou kuchyni též paní Uršula. Foto: L. Šlosar

Maruška /vlevo/ byla obětavě na startu a v cíli po celou dobu, paní Hana z Trutnova pevně držela pokladnu. Foto: L. Šlosar

ozdobou pochodu byla slečna Zuzana z Horní Branné, věrnými účastníky pak manželé Petr a Vlasta z Trutnova - na snímku v rozhovoru s Maruškou a paní Irenou. Foto: L. Šlosar

pochodem jsme udělali radost i účastníkům z Ústavu sociální péče v Trutnově. Foto: L. Šlosar
Letošního ročníku Prvních jarních kilometrů se zúčastnilo bez pořadatelů 56 turistů, což na vylíčené podmínky hodnotíme jako velmi dobrou účast. Potěšitelné je, že přijeli ti věrní z daleka - například z Hradce Králové a Náchoda. Zajímavá a potěšující byla účast 9 turistů z Ústavu sociální péče v Trutnově, potvrdila mou laickou teorii, že usilovná svižná chůze volným terénem je tou nejúčinnější terapií na cokoli. Zúčastnili se i dva cyklisté, jedním byl Petr mladší z Trutnova.
Na vlastním průběhu akce se podílelo 7 pořadatelů, z toho 6 členů odboru, všichni dohromady doplnili oficiální počet účastníků na 63. K 6 pořadatelům z odboru jsme napočítali dalších 8 členů odboru jako účastníků, výsledný součet 14 je při srovnání s celkovým počtem 73 členů velmi nízký. Tím více vyniká například milá účast bývalého našeho předsedy a stále člena odboru Fráni, který přijel až z Police nad Metují, nebo účast obou děvčat z Mladých Buků - Jany a Míši, které toho dne čekala návštěva blízkých u Litomyšle a výlet do Toulovcových maštalí, přece vyšly za ještě nejistého rána pěšky z domova do Trutnova, zaprezentovaly se a i ony tak podpořily akci SVÉHO mateřského odboru.
Nepříznivé okolnosti předcházející Prvním jarním kilometrům ukázaly, že zdravé jádro odboru se dokáže v těžkých chvílích ještě více stmelit a táhnout za jeden provaz. Dějiny každé pospolitosti i různých událostí připomínají běh na dlouhé trati, obsahují období rozmachu a naopak období, kdy zbývá jediná, ale nejdůležitější povinnost, uchovat pospolitost či událost do budoucích třpytivých let, nenechat ji padnout. Za popsaných podmínek hrstka pořadatelů tento úkol splnila, dokázala zajistit důstojný průběh turistické akce, s ohledem na spokojenost účastníků dokonce i trochu posílit její prestiž do budoucích let. Jako u Kaie a Gerdy v Andersenově pohádce zvítězila láska, tady ovšem ta všeobjímající k turistice. Za ni všem patří dík!

2006

2007

Sportovní klání nebo divadelní představení znamenají pro diváky dvě až tři hodiny třpytivého podívání. Vždycky mě zajímalo, jak to vypadá v zákulisí, jak vypadá ona větší část ledovce ponořená do vody, jež není patrna. Bohužel nikdy jsem neměl tu čest, nejsem a nikdy jsem nebyl - vyjma tenisu - sportovec registrovaný v nějakém jiném sportu ani herec, ba ani pořadatel těchto akcí či divadelní inspicient.
Jediné s čím mohu sloužit, je pohled do kuloáru turistického pochodu, na jehož pořádání se podílím, tím spíše, jsem-li tím hlavním manažerem. Z tohoto pohledu mohu pak posloužit líčením toho, co předcházelo letošnímu ročníku Prvních jarních kilometrů, a co se událo v jejich průběhu na startu a v cíli.
Z retrospektivního pohledu na uplynulé dva ročníku z pohledu klimatického jsme si loni v červnu dovolili hodně, když jsme ohlásili pochod na 24. března. Před dvěma lety se turistická akce konala sice ještě dříve - 19. března, ale do posledních dní před pochodem jsem si nebyl jist pro velké množství sněhu, zda je vybraná trasa průchodná. Loni jsme byli opatrnější, nahlásili jsme pochod na 01. dubna, leč bylo nám to platné co mrtvému zimník - nakonec jsem musel z tepla svého domova, kde jsem byl v pracovní neschopnosti, vymyslet náhradní trasy po silnicích.
Z toho pohledu jevil se datum 24. března jako nezodpovědný hazard, ale při bližším pohledu nám nic jiného nezbývalo - na 31. března - jakožto poslední březnovou sobotu jsme tušili konání "Rumcajse" a připadlo nám neetické mu odebrat tolik potenciálních účastníků ….hahaha, to byl nepodařený vtip, pravdou je, že jsem se chtěl konečně po třech letech pochodu zúčastnit. O týden později pak byl velikonoční víkend, v němž jsme tušili zahájení turistické sezóny v Jestřebích horách. I když od počátku byl průběh letošní zimy - s výjimkou první poloviny února - neobyčejně mírný, nevěřil jsem mu příliš, neb ze svých zkušeností znám dosti případů, kdy zima udeřila v době, kdy už měla být dávno v tahu.
Proto jsem dlouho váhal, až jsem "vymyslel" tradiční trasu, která by za normálních okolností vyvolala nevoli, totiž tu, jež se odvíjela z nejdelší trasy přes Starý Rokytník, Nový Rokytník, Staré Buky, Vlčici a Mladé Buky, letos jsem dokonce odmítl pokračování přes Bystřici - právě pro nedůvěru k domnělé absenci sněhu. Ze stejných důvodů jsem nejkratší trasu oznámil přes podél řeky do Horního Starého Město přes Dvoračky zpět. Trasy tak vedly dílem po polních asfaltových silničkách, dílem po relativně málo frekventovaných silnicích a až na krátký úsek druhé nejdelší trasy ze Starých Buků do Dolců vždy po asfaltových cestách, což by mi za teplých a suchých dnů pochodníci neodpustili. S trasami jsem váhal natolik, že jsem propozice předložil výboru až na schůzi 14. 02., což bylo opravdu dosti dlouho - především z důvodu propagace, například propozice na Šmajd Novoměstskem, jenž se koná 05. 05. 2007 byly již k mání na předešlém pochodu KČT Nové Město nad Metují 14. 10. 2007, tedy sedm měsíců před pochodem, i když to je zase netypický opačný extrém. Ve skutečnosti pravým důvodem bylo, že jsem v období od prosince 2006 až vlastně do konce února 2007 intenzívně - doslova každodenně - pracoval na almanachu Zpravodajů za jeho dvanáctileté existence Tuctové knize - a jeden den věnovaný přípravě propozic jsem považoval za nevítané vytržení z této práce, jež mě doslova pohlcovala. Ani zdravotně jsem na tom nebyl v tomto období nejlépe, začínal jsem bojovat s drobným sice, ale vleklým nachlazením.
Přestože se tak propozice turistické akce dostaly volně na jedinou turistickou akci, totiž Zimní výstup na horu Tábor dne 17. března, přece se nedá říci, že by se o ní nemělo vědět. Odmyslíme-li oba důležité kalendáře turistických akcí - celostátní a oblastní, kde prezentování turistické akce je doslova povinností, protože jinak to znamená, že dotyčná akce neexistuje, využil jsem možnosti nechat propozice navěsit na část stránek ústředí KČT vymezenou naší oblasti, kteréžto služba je bohužel stále nedostatečně odbory využívána, především pak jsem je v hojném množství dovezl 03. března do Smiřic na oblastní konferenci KČT, pro obyvatele Trutnova jsem je pak inzeroval v Radničních listech doslova na poslední chvíli 15. února ráno elektronickou poštou redakci, tedy v den uzávěrky, a informace se ke všem obyvatelům dostala poslední únorovou sobotu, další číslo - březnové - by samozřejmě vyšlo až po akci.
Na této schůzi z nás spadl těžký balvan. V prosinci jsme totiž pro nás na naši žádost uspořádal přednášku o Kanadě tehdejší snad ještě ředitel školy, jemuž vděčíme v minulosti za to, že vůbec turistické akce z internátu SLŠ pořádáme. Jenže při přednášce nebyl ve formě, což jedna z účastnic našeho odboru dala neprozřetelně na vědomí, načež přednášející nezdařenou přednášku uražen utnul. Nyní jsme měli obavu, aby se nám nedostalo za toto faux-pas "zadostiučení" v podobě odmítnutí našeho dalšího působení v tomto pro nás tak útulném místu startu. Předseda odboru však na schůzi zvěstoval, že dotyčný již neřediteluje a že je na jeho místo vypsán konkurs. Pepík pak uspěl bez problémů u stávajícího zastupujícího ředitele. Kdyby se tak nestalo, ocitli bychom se ve složité situaci.
Těsně po schůzi vznikl daleko menší problém proto, že se nenašlo ani těch několik kusů diplomů, jež měly ostat z předešlého ročníku. Možná v dobách dávných vyvolalo by to zděšení, nyní postačilo využít toho, že dcera nového člena Mirka z Kryblice je majitelkou úspěšné tiskárny, jež tiskne levně, možná přispěním Mirka i rychle. Postačilo po předešlém předjednání objednat 500 ks diplomů 27. února a tyto byly hotovy již v polovině března, přestože jsme nemohli předložit jejich pravzor, tiskárna ho nakonec vyrobila podle použité předlohy. Nakonec se našly i předešlé diplomy, ukázalo se však, že samy by přece nestačily.
Protože jsem neměl dostatek sil, času ani chuti, zavrhl jsem jakékoliv vlastní značení /až na jeden detail/ a spolehl jsem se na kvalitní slovního popisu /v němž jsem využil toho, že i silnička ze Starého do Nového Rokytníku a do Starých Buků je cyklostezkou č. 4211/ a tentokrát i plánku. Pro něj jsem využil mapy ze souboru Turistické mapy Česko, jež zachycuje souhrnně pěší i cyklistické turistické trasy, zapůjčené laskavě Petrem z Trutnova, tak, že jsem si ofotografoval mapy č. 68 a 69, kopie jsem slepil dohromady a vyřízl příslušnou část, kudy se šlo, do formátu A4, mapa byla přehledná i poté, co jsem ji "pokazil" výraznou černí, jíž jsem vyznačil všechny trasy. Itinerář jsem dokončil teprve v úterý před pochodem, v té době jsem totiž teprve začal věřit tomu, že přes určité záchvěvy zima již zákeřně nezaútočí, a že budu moci i kratší trasu kontinuálně umístit podle tří delších tras, totiž rovněž po silnici do Starého Rokytníku, posléze doleva po modré značce směrem na Bohuslavice s tím, že u sochy sv. Josefa, jíž tak nechají po pravici, uhnou opět doleva a dojdou po sice opět po asfaltové, ale zcela nefrekventované silničce do části Trutnova Kryblice a odtud do cíle.
O co jsem se v tomto směru k účastníkům zachoval macešsky, o to vstřícnější jsem zamýšlel být stran kontrol, věren své filozofii, že atmosféru pochodu dělají kontroly, což je jejich funkce důležitější než sama kontrolní. Měl jsem je vymyšleny tak, že je umístím tak, aby se nacházely v místech, kde vždy kratší trasa odbočuje z celkové nejdelší trasy, jež je vylíčena výše. Tento záměr mi usnadnila má výše uvedená improvizace s nejkratší trasou, jíž jsem popsal výše, v opačném případě, kdybych se držel původního záměru "píchnout" nejkratší trasu přes Horní Staré Město a Dvoračky, bych byl nucen hledat ještě jednu kontrolu na rampu u ZŠ v Horním Starém Městě.
Konkrétně jsem kontroly zamýšlel umístit na autobusovou zastávku ve Starém Rokytníku za kostelem do místa, kde odbočuje pro delší tři trasy ze silnice na Úpici cyklotrasa č. 4211 na Nový Rokytník a kde nejkratší trasa míří nahoru po strmé cestičce k soše sv. Jana Nepomuckého a odtud na modrou značku na směrem na Bohuslavice. Zejména tady měla kontrola plnit ještě třetí - po funkcích kontrolní a "atmosférickou" - někdy ještě důležitější funkcí kontrol posílit vědomí účastníků o jejich dalším předepsaném postupu.
Zatímco ve Starém Rokytníku byli členové kontroly kryti zastávkou, jediné sporné místo, kde kontrola byla vydána na pospas případné nepřízni počasí, byla kontrola ve Starých Bukách, jíž jsem měl v úmyslu umístit ke kapličce uprostřed obce tam, kde modře značená cesta svádí účastníky druhé nejdelší trasy do Dolců a kde k tomu účelu chybí rozcestník.
Pro třetí kontrolu ve Vlčici, v místě asi kilometr vzdáleném od následné vidlice silnic, z nichž jedna vede účastníky druhé nejdelší trasy doprava přímo do Horního Starého Města a druhá doleva okolo Hrádečku do Mladých Buků, jsem zvolil elegantní řešení, jemuž jsem však do posledních chvil nevěřil, totiž umístit razítko do tamní hospody, jíž provozuje firma Kato a jež se dříve jmenovala U Petrinců. Moje nedůvěra se vztahovala totiž k informaci, byť mi ji sice potvrdili telefonicky ve firmě samé, ale nebyli mi tu schopni dát číslo mobilu na hostinského samotného, a byť mi ji dokonce potvrdil sám starosta obce, totiž že jde o non-stop restauraci, v obci, jež je poněkud stranou od hustého silničního provozu a jež nečítá zas tolik duší, bych to neočekával.
Pokud jde o čtvrtou kontrolu, s tou nebyla potíže, byť vyžádala si oběti ze strany Jany z Buků a její dcery Míši, jež byly sice roztouženy vidinou, že po dlouhé absenci a všech těch rodinných strastech, jež jim nepřipravil osud, nýbrž jejich původce lze úspěšně personifikovat, konečně půjdou turistický pochod, jež se přesto uvolily, že budou držet kontrolu u vlastního domu čp. 136 v Mladých Bukách pod farou a jež dokonce zařídily jediné vlastní značení pochodu o délce několika desítek metrů z hlavní silnice mezi Mladými Buky a Rudníkem k domu a posléze dolů k Úpě /fuj, to jsem se nadřel, to je pěkně dlouhá věta/.
Jak je to u mě zvykem, jistil jsem se pro případ fyzické absence některé z kontrol náhradními opisnými kontrolami - ve Starém Rokytníku opisem prvních slov na soše sv. Jana Nepomuckého, místo kontroly ve Starých Bukách opisem rozcestníku v Dolcích, jenž jsem tu spíše tušil a jehož text jsem tudíž pochopitelně neznal, ve Vlčici opisem místní informační cedule o obci, jež se před rokem nacházela v autobusové zastávce proti řečené hospodě, přičemž jsem si nebyl jist, zda tu je ještě nyní.
Po schůzi výboru, jež se konala 14. března, jsem měl zajištěnu personální kontrolu ve Starém Rokytníku, a byla reálná možnost zajištění kontroly ve Starých Bukách ze strany dcery člena výboru Jirky a její kamarádky.
Poslední týden, kdy se konal pochod, jsem musel však stran itineráře i kontrol řešit některé drobné problémy: Především jsem měl špatné svědomí z toho, že jsem připravil účastníkům tvrdé terény, a zvažoval jsem možnost svést je do Horního Starého Města po zelené značce ze zákrutu silnice nad Hrádečkem. Problém v tomto případě spočinul v tom, že by kontrola musela být místo Mladých Buků zde a nebo bych zde musel umístit razítko samokontroly. Nakonec jsem od tohoto záměru upustil, z jeho realizace mě svedlo mizerné počasí poslední dny před pochodem a nejistota, zda v lese nejsou polomy ještě z dob uragánu Kyrill z první poloviny února. Místo zbytečné improvizace mi tak zůstala jistota v podobě kontroly v Mladých Bukách.
Složitěji se vyvíjelo obsazení startu a dvou prvních kontrol. První z adeptů, s kým nebylo možno počítat, byla Maruška, jež onemocněla, čímž pochopitelně nepřijel z Jilemnice ani Vláďa. Pro kontrolu ve Starém Rokytníku odpadl Mirek z Kryblice, jemuž se protáhlo služební působení na severu Čech. Naštěstí se podařilo zajistit kontrolu Jirkovi a já jsem tuto kontrolu musel převelet do Starého Rokytníku, kde byla důležitější i proto, že na jediná postihovala krátkou trasu a kdo jiný si zasluhoval kontrolu nežli děti.
Pro kontrolu ve Starých Buků jsem ovšem neměl k dispozici nikoho, což jsem se rozhodl řešit tím, že jsem poblíž kapličky hodlal umístit pod nápisem s označením kontroly igelitový sáček s razítkem, polštářkem a razítkovou barvou, jež jsem musel dobře zajistit proti případnému dešti. Týden, jehož součástí byla sobota turistické akce, byl poznamenán mizerným počasím, jež bylo naším průvodcem i poslední - klíčový - den před pochodem - v pátek, v tu dobu se lidé zpravidla rozhodují o účasti pochodu následující den.
Za větrného počasí v doznívajícím dešti odjeli jsme s předsedou odboru Fredou v půl šesté jeho autem do Starých Buků. Začátek naší mise byl nešťastný v tom, že jsem na místě určení sáhl do jednoho sáčku a umazal se značně na ruce razítkovou barvou, ale to byla jediná smůla, jež naší misi doprovodila. Vedle kapličky přes cestu začínající tu do Dolců nalézal se drátěný plot, samo o sobě nejideálnější místo pro zavěšení poutače i sáčku s kontrolními relikty, a ten plot nesouvisel s rodinným domkem, kde by jeho obyvatelé akt zavěšení předmětů mohli brát jako znehodnocení okolí jejich domu, ale se statkem. Dalším štěstím bylo, že zrovna ze statku vyšel chlap a dotázal se nás z přirozeného zájmu, co tu zamýšlíme činit. Měli jsme mu tak možnost vysvětlit smysl naší mise a získat předem souhlas se zavěšením věcí na kontrolu. A jak bylo předesláno, na drátěnku se sáčky s poníženou suplikou "První jarní kilometry / Kontrola č. 2 Staré Buky / Toto stanoviště prosím neničte, slouží pro účastníky výše uvedeného pochodu a bude do neděle 25. 03. odstraněno. Děkujeme / Účastníci trasy 19 km pokračují dále po modře značené cestě přes Dolce a Dolníky do Trutnova, účastníci tras 26 a 33 km dále obcí Staré Buky směrem na Vlčice" se na drátěnku připevňovaly skvěle.
Zbytek naší mise směroval do Vlčice, kde jsme zjistili, že bývalá hospoda U Petrinců proti kostelu se jmenuje U Dalibora a že je skutečně non-stop, což nám potvrdil typický barman, jenž ihned - neodrazen krvavým vzhledem mých rukou - plně akceptoval naši prosbu, aby razítko s polštářkem, jež jsme sem doručili, bylo na druhý den připraveno pro pochodníky, a jenž dodal dokonce, že samokontrola zde může být k dispozici i v noci pro případnou "stovku".
Když jsem před sedmou hodinou večerní byl dovezen domů, poprvé ve dnech před pochodem se mi tam někde uvnitř mého "já" ulevilo. S turistickou akcí mě však ještě spojilo v následujících minutách několik bezprostředně po sobě následujících hovorů telefonem pevným i mobilním - nejprve jsem sám kontroloval připravenost kontroly v Mladých Bukách, posléze mi volal Mirek z Lipůvky a na to na pevnou linku turista z Prahy, jenž se ptal, kterak se dostane na start a jaké je u nás počasí. Na rozdíl situace v Praze, kde dle jeho slov v době hovoru pršelo, mohl jsem mu říci s klidným svědomím, že v Trutnově dopršelo již asi před hodinou a že mraky jsou protrženy. A propos, ještě předtím v průběhu uplynulých dní snažil jsem řešit a činil jsem tak nedůsledně žádost o ubytování Václava z Nýrska. Jak pravdivě totiž uvádíme v propozicích, nezajišťujeme je, takže jsem tazatel nasměroval na ubytování T. J. Lokomotiva v Sokolovně, kde ovšem dle internetu stálo 200 Kč za noc, doporučil jsem mu, aby si případně dojednal slevu za nějaké méně konformnější ubytování, nacházelo-li zde vůbec, a více se o osud zmíněného nestaral, obávaje se, že nebude uspokojen a od svého záměru zúčastnit se akce ustoupí. Zbytek večera jsem mohl tak v klidu věnovat surfování na internetu, jež se netýkalo ni Prvních jarních kilometrů, dokonce ni turistiky vůbec, a posléze klidný již zcela ulehnout na lože.
Ráno kol třičtvrtě na sedm naložil mě člen výboru Jirka do osobního automobilu i s několika igelitovými taškami, jež jsem měl připraveny pro akci a jichž jsem se tak pro doma konečně zbavil. Na startu již Pepík připravil poutač, společně jsme přinesli z jídelny, jíž otevřel nám mezitím vedoucí kuchyně, stoly, dorazila sem i hospodářka, a tyto spolehlivé počáteční úkony předznamenaly klidný chod celých Prvních jarních kilometrů, předznamenanými ještě tím, že v noci nepršelo a od rána bylo patrno, že nebude pršet ani během soboty.
Už od počátku prosvětlila beztak velice příjemnou atmosféra Máša z Vrchoviny, jež dorazila hnedle před sedmou s lahví ferneta, na počest jejích předešlých narozenin, jejichž datum si nikdy nezapamatuji, a svěřila mi tuto do mé péče, ještě předtím nabídnuvši mi první z hltů toho dne, jenž byl fakticky druhý po skleničce slivovice, jíž si dávám zpravidla doma ráno na kuráž.
Lid turistický přicházel pozvolna a plynule, ale nikoliv na poměry pochodu a povětří minulých dnů řídce, mí zbylí tři kolegové úspěšně zvládali prezentaci, takže jsem si mohl snít narychlo obvyklé mé tři housky se salámem a vypít obsah plechovky piva zn. Ambrosius. K nim se ještě přidružily další dva hlty fernetu, z nichž jeden nabídla členka odboru a jeden sám oslavenec Pepík, jenž nacházel se v čase po oslavě jmenin a před oslavou narozenin. Tím pádem nabyl jsem definitivního klidu, jenž byl v průběhu dopoledne navyšován příjemným konstatováním, že dostavilo se hodně známých dálkoplazů, rovněž tak i oba turisté, s nimiž jsem komunikoval den předtím a dokonce řečený již turista z Nýrska.
Startující pouze postrádali na startu a později v cíli pivo, jež ovšem míváme k dispozici až pro "trutnovského draka", razítko pochodu, jež jsem jako jediné zapomněl doma spolu s lepidlem, čímž jsem nezaplnil úvod příslušné části kroniky propozicemi. Kupodivu se podivovali i nízkému startovného, což budiž pro nás impulsem k jeho zvýšení.
Po půl osmé dostavila Jirkova dcera Eliška s kamarádkou Šárkou, aby se zhostila úkolu držet kontrolu pod starorokytnickým kostelem, pravdou je, že na určené dorazila o několik málo minut později po osmé hodině, takže netrpěliví brzy vyrazivší účastníci nejdelší trasy se děvčat nedočkali, ale další účastníci - především paní Erika z Dolní Radechové - se jejich účinkování velice pochvalovali a působení jejich bylo jedním z nejpříznivějších momentů celé akce. Kontrolu jsem vybavil velmi zevrubně, místo jejich působení jsem nalezl na Beta mapě a barevně vytiskl. S klidným svědomím věren svému předešlému slibu propustil později i Pepíka s kolegyněmi svými z odboru na trasu 19 km. Další minuty na startu či cíli vinuly se v příjemném poklidu, jenž umocňovalo hojné občerstvení chystané průběžně paní Irenou a Uršulou /jejichž hlavním úspěšně splněným úkolem bylo připravit pro příchozí čaj/, a také náhodné zjištění, že dočasné a náhodně otevřen i vedlejší bar Střelnice - zřejmě k nějaké nárazové akci, takže jsem zde zakoupil dvacet minut před jeho zavřením jedno příjemné vychlazené lahvové pivo.
Postupně se začali vracet účastníci z kratších tras, také telefonáty s kontrolou v Mladých Bukách přinášely uspokojení v podobě zjištění, že kontroly využívali i cyklisté. Nikdo z účastníků nestěžoval si na nějaké nejasnosti stran popisu trasy, ti ze tří nejdelších tras potvrzovali, že i samokontrola ve Starých Bukách zůstala v době jejich průchodu nedotčena zlovolné lidské ruce. Závěr akce pak přinesl okamžiky, jež jsou příčinou, že našinec nakonec neustupuje ze svého poslání být nadále manažerem pochodu. Vrátili se totiž z trasy známí účastníci nejdelších tras a spolu se mnou utvořili debatní kroužek, ve kterém tito sdělovali své dojmy z akce. Postupně toto kolokvium doplnila Jana z Buků se synem Tomášem, která úspěšně ukončila svou misi a vyprávěla krom jiného, jak kol kontroly u domu čp. 136 nevšímavě proběhl Mirek z Lipůvky, až musel být dostižen Tomášem a přiváben zpět. Průchozí zmíněnou kontrolou velice oceňovali z toho důvodu, že vedle razítko dostávalo se jim zde bohatého hltu medoviny. Máša s nejvzdálenějším účastníkem Václavem z Nýrska, jenž přece vytrval ve svém úsilí přijet, dosáhl ubytování a zúčastnil se, svěřovali se, že zabočili doleva příliš brzy, nikolivěk za obcí Vlčicí na Hrádeček, nýbrž ještě v obci samé u kapličky, jejich omyl jsem si taky vyjasnili. V jeden okamžik proměnil se cíl v kvetoucí zahradu, bylo to těsně poté, co dostavili se tři bratranci - nositelé příjmení Zahradník /jen tak mimochodem na okraj, také mí dva bratranci ze strany otcovy již dávno zemřelé sestry, z Hořovic, resp. z Prahy, jsou nositelé téhož příjmení/, kterýžto dojem zvyšovala skutečnost, že již v té době byl v cíli nositel příjmení Skalka /později dokonce povýšil cíl na podobu parku, to když přišel pro změnu nositel příjmení Bříza/. Měli jsme dokonce na trase drobný úraz - Mirek z Lipůvky během pochodu lehce ohluchl, přesněji řečeno chvílemi, v důsledku čehož nereagoval na mou poznámku o tom, že se mi zdál sen, jak mi byla vrácena padesátikoruna, jíž jsem před třičtvrtě rokem komusi zapůjčil.
Nelze se zříci pravdivého zjištění, že příjemnou náladu navyšovaly i hlty ferneta, jež rovnoměrně byly děleny mezi ty účastníky kolokvia, kteří se jí nezříkali ale mravnosti nebylo tím učiněno přítrž. Když navršil se čas k půlpátu odpolednímu, vrátil se autem Jirka a mi zbylí včetně účastníků zametli jsme a uklidili stoly v jídelnu, nato pak jsme s Jirkou absolvovali obdobnou cestu, jako v pátek s Fredou, abychom zlikvidovali kontrolu ve Starých Bukách, jež skutečně ukázala se nedotčena ni větry ni lidským činitelem, posléze pak převzali zpět razítko ve Vlčici poděkovavše hostinskému každým cílem za asyl, jež byť v rámci nekonečné otevírací doby poskytl účastníkům. Odvezli jsme taktéž všechny věci zpět do archivu našeho odboru k paní Ireně.

na startu očekávali účastníky pořadatelé ve standardní sestavě zleva paní Hana, Pepík a Jirka - všichni z Trutnova. Foto: L. Šlosar

na trasách pochodu byla řada známých a populárních účastníků - mezi nimi kupříkladu Zdeňka z České Skalice a Mirek z Trutnova. Foto: L. Šlosar

foyer internátu SLŠ se nejvíce naplnil v přiměřeném časovém odstupu od příjezdu vlaku od Staré Paky. Foto: L. Šlosar

na rohu Střední lesnické školy účastníky i okolojdoucí vábil plakát turistické akce. Foto: L. Šlosar

v cíli setrvali ve vášnivém rozhovoru o turistických pochodech zleva Jana z Buků, Máša z Vrchoviny a Václav z Nýrska. Foto: L. Šlosar

od jistých chvil připomenulo místo startu a cíle zahradu. Foto: L. Šlosar

nevábný pohled ze sobotního podvečera na roh drátěného plotu proti kapličce ve Starých Bukách připomíná vábnou skutečnost - nikdo neznehodnotil kontrolu č. 2. Foto: L. Šlosar
Teprve nyní jen několik málo minut po půl šesté podvečerní pocítil jsem s definitivní platnosti konečnou úlevu a nabyl definitivně duševního klidu, jenž neporušil ani výsledek večerního utkání ČR - Německo /1-2/ v kvalifikaci na EURO 2008.
Nedokážu, ani dokonce nechci posuzovat, zda v zákulisí podobných akcí jako shora uvedené utkání národního mužstva jsou skutečně erotické orgie, jak tvrdila jistá modelka, zapuzená snad jedním z členů národního mužstva, a jaká se měla udít dle jistých bulvárních novin po oslavě jistých narozenin po tomto utkání, nejsem moralista, ani přelétavec schopný v případě vítězství velebit fotbalisty co Bohy a v případě porážky dosažené i při maximální poctivé snaze je zavrhovat co lůzu, jak je to typické v Čechách. Mohu však s klidným svědomím odpřísáhnout, že pokud jde o zákulisí turistické akce První jarní kilometry A. D. 2007, je líčeno pravdivě a bez příkras.

Luděk z Trutnova

2008

PROLOG. Zde jsou střípky z 25. ročníků Prvních jarních kilometrů z pohledu pořadatele.
VÝCHOZÍ SITUACE. Jako manažer jsem se podílel na uskutečňování letošních Prvních jarních kilometrů za dosti stížené osobní situace. Mé myšlenky na pochod byly sdíleny s dozvuky nedorozumění, jež bývají mou soukromou záležitostí jen potud, nemají-li psychický dopad na mé další aktivity, v tomto případě pořádání pochodu. Mým vojevůdcovským stanem v důsledku rekonstrukce, jež rovněž odváděla mou pozornost, byl pak byt zpola zastavěný, v němž ztěžka dalo se něco najít. Přece se však dílo podařilo, protože se k jeho uskutečnění spojili lidé dobré vůle a mysli a protože - pokud jde o mě samotného - nepříjemné pocity z nedorozumění zastřeny byly poctivou prací vedoucí k ušlechtilému cíli.
DATUM USKUTEČNĚNÍ. Prvním jarním kilometrům slušelo by letos spíše datum sobota 22. března, po ní však následovaly Velikonoce, přičemž k sobotám předvelikonočním náleží zahájení turistické sezóny u Bílého kolu v Jestřebích horách. 05. dubna naopak nekonala se široko daleko žádná akce a také v Jestřebích horách, kam nejdelší trasa směřovala, slezl opožděný a nečekaný sníh z konce března. Toto datum je ovšem také datem narozenin mého již zemřelého otce, na kterého jsem v průběhu Prvních jarních kilometrů několikrát vzpomenul.
POSLEDNÍ PRACOVNÍ TÝDEN BEFORE. Itinerář pěších tras včetně mapky ukončil jsem v pondělí, plakátky pro dětské soutěže zpracoval jsem až v úterý a ve středu, jejich obsah byl však výsledkem činnosti roztěkané mé mysli z mnoha předešlých dnů. Věci potřebné pro uskutečnění akce shromáždili jsme v Jirkově automobilu v pátek o půl páté odpoledne.
POSLEDNÍ PŘÍPRAVA DĚTSKÝCH SOUTÉŽÍ. Tímtéž nechal jsem se dovézt v pátek po půl sedmé večer na vidlici ulic Polské a Náchodské. Bylo mi třeba umístit tři plakátky pro stanoviště dětských soutěží č. 2 až 4 na cestě mezi Novými Domky a Bučinou. Obsah otázek soutěže spojen byl s průběhem vytčené dětské trasy a s pořadatelským odborem. Umístění plakátků na stromy, aniž bych se dopouštěl sebemenší jejich devastace, mě stálo značné úsilí. Bylo by ho mnohem méně, kdybych si vzal sebou kladivo a hřebíky, na dvou místech cesty nacházely se k účelu mého snažení příhodné klády. Snad příště, budou-li tu ovšem ty klády. Poslední stanoviště umístil jsem těsně před Bučinu, kde v den D obětavý Mirek z Kryblice pak držel kontrolu, na které organizoval dovednostní soutěž /hod šiškami na cíl/, jež měly dvojí smysl - zpestřit a vyvážit celou soutěž a dosáhnout toho, aby nakonec byl vítězem každý účastník. Vědomostní otázky byly totiž záludné jako sám jejich autor ….. Domů jsem se vrátil za setmění až po osmé večer ale s báječně pročištěnou myslí.
SOBOTA ZRÁNA. Po půl sedmé ranní odjeli jsme s Jirkou ze Zelené louky především s diplomy a itineráři. Při cestě umístili jsme na strom mezi mostem a Polskou ulicí plakátek č. 1 pro stanoviště dětské soutěže, jenž rovněž účastníky dětské trasy naváděl na trasu samotnou, jejíž absolvování záviselo na slovním popisu a vlastní značení na ní nebylo téměř žádné. Bylo chladno, leč ukazovalo se, že počasí bude turistickému dni příznivě nakloněno.
ÚVOD STARTU. V internátu SLŠ mezitím již ostatní členové odboru určení pro start za pomoci Marušky a Vládi z Jilemnice připravili stoly a celkové prostředí startu. Díky posledně uvedenému opravili jsme drobnou, leč matoucí chybu na itineráři pro nejdelší trasu 35 km. Nato odstartovali jsme první várku účastníků, kteří tradičně netrpělivě očekávají odstartování. Pro věci na zmíněnou již dětskou kontrolu dorazil Mirek. V určenou dobu chopili se zásobovací funkce paní Irena a Uršula. Byl tu připraven i čaj pro účastníky uvařený vedoucím kuchyně.
MILÁ SETKÁNÍ NA STARTU A V CÍLI. Každý účastník je vítán stejně. Přece některá setkání - čistě ze subjektivního pohledu - doslova zahřála. Mezi přátele se přišel podívat dlouholetý předseda Fráňa z Police n. M. s manželkou. Jeho syn nabídl mi později kvalitní fotografie. Ze Staré Paky přijeli bratranci- nositelé příjemní, jež dodávají každému startu květinovou příchuť - tentokráte v počtu dvou. Poznal jsem konečně osobně přispěvovatele reportáží na mé stránky pana Jana z Jičína. Dorazili tradiční účastníci - za všechny jmenuji paní Eriku z Radechové a běžce Zdeňka z Náchoda. Svou návštěvou akci zalichotili zástupci Klubu přátel rodinné a příbuzenské turistiky. Tradičně se dostavila hojná výprava turistů z Jilemnice na čele s nestárnoucím Frantíkem a předsedou panem Vlastimilem. Mile překvapil taky větší počet účastníků z Nové Paky a Jaroměře. I Trutnováci nezůstali tentokráte pozadu.
"LIDI JSOU RŮZNÉ". Člověk si může samozřejmě chodit individuálně, turistické akce jsou vyhledávány pro jejich atmosféru, pro možnost setkat se s druhými. Jako pořadatelé nepodmiňujeme dogmaticky účast a vydání diplomů absolvováním připravených tras pochodu. Diplom po zásluze obdržel i Standa z Bohuslavic nad Úpou, jenž dorazil na start pěšky a spěchal vypomoci se zajištěním kontroly č. 2 ve Sportklubu v místě jeho bydliště. Po zásluze obdržel diplom i další poctivý turista Áda, který dorazil s vnučkou Katkou ze Žacléře a trasu u nás končil. Stejně tak si diplom zasloužili další poctiví dlouholetí turisté Atom z Třebechovic, kterému zdravotní stav již nedovoluje absolvovat řádné trasy, ale kterého atmosféra pochodů učarovala, a paní Vlasta z Nové Paky, jež bohužel může jezdit na pochody již bez svého nemocného manžela, ještě nedávno tradičního účastníka pochodů. Rádi jsme vyhověli jsme dalším třem turistům z Nové Paky, kteří zatoužili po vlastní trase. Po Jirkovi z Jaroměře zaslali jsme diplom Vláďovi od tamtéž, jehož v Bohuslavicích zradila záda. Diplom obdržela i Jana z Buků, jež absolvovala vlastní trasu. Jako pořadatelé jsme respektovali i výjimky v podobě turistů, kteří se nedostavili ani na start či cíl a nechali se přihlásit, protože k tomu měli jistě své legitimní důvody, jež nám nepříslušelo posuzovat. Přece jen to byla škoda, protože tito lidé byli ochuzeni o atmosféru pochodu i z turistických tras.
POSLEDNÍ ÚČASTNÍCI. Start turistické akce byl určen do 10 hodin, tomu bohatě korespondovalo stanovené ukončení dětské kontroly na Bučině ve 12 hod. Přece jsem nedal pokynu k ukončení činnosti v těchto časových limitech. Přiměl mě k tomu telefonát po 17. hodině předešlého dne, tedy 04. 04. Skutečně nešlo o apríl, protože před jedenáctou doputovali na start nejvzdálenější účastníci - otec Roman a syn Patrik z Prostějova - na dětskou trasu 9 km. Obavy z toho, zda ji zvládnou s ohledem na strohý popis v itineráři a na prvním stanovišti dětských soutěží se nenaplnily. Před půl jednou mi Mirek ohlásil, že se oba milí účastníci blíží na Bučinu, a za několik desítek minut oba dorazili šťastně do cíle. Po zásluze jsme je odměnili tričky odboru.
MINUTY OBAV. Hodinu před ukončením startu jsem prožíval minuty nezvyklých obav. Zájem o pěší turistickou akci přesahoval 150 natištěných itinerářů, jež nám doposavad po uskutečnění akcí přebývaly. Nakonec jsme předávali rodinám či skupinám po jednom a těsně jsme vystačili.
JEŠTĚ JEDNOU DĚTSKÉ SOUTĚŽE. Nervózní jsem byl i při pohledu na malé děti. Nejprve nechodily žádné, později při pozorování těch sedmi a desetiletých jsem si říkal, jak tyto budou odpovídat např. na první otázku dětských soutěží, komu je zasvěcen kostel v Trutnově. Ale vždyť šlo o hru, odpověď mohly dát dohromady s rodiči anebo si neúspěšné odpovědi vynahradily při dovednostní soutěži. Vítězem z nich byl nakonec každý, kdo se zúčastnil. Koncepce vědomostních otázek na trase, jejich vyhodnocení a doplnění bodů rozumnými dovednostními soutěžemi je správná, je třeba jí pro "Draka" v konkurenci soutěží Dne dětí dovést k větší dokonalosti. Jen s pouhými trasami - dětem známými z vycházek - nevystačíme.
NAKONEC SPOKOJENOST. Bylo toho více, co bude napříště vylepšit - přesnější popis trasy k Novým Domkům /na trase jsou dvě benzinové pumpy/, přesně značení od Bílého kolu do Malých Svatoňovic - je pouze modré, zbavit se překlepů na itineráři, vyvěsit na startu základní informace o akci včetně jasného označení ukončení akce. Milí naši účastníci byli velice k mým chybám tolerantní a veskrze si pochvalovali překrásný turistický den a atraktivní trasy.
NA VYSTOUPENÍ S FILHARMONIÍ. Právě na nich jsme velikou zásluhu neměli, jsou výsledkem horotvorných procesů někdy na začátku čtvrtohor. Na zdárném průběhu akce má zásluhu sehraný soubor pořadatelů, v jehož řadách bylo radostí pracovat, asi tak jako v rámci nějakého kvalitního sportovního týmu, kde si každý plní své herní úkoly, nebo v rámci filharmonie, ve které každý člen ví, kdy a jak má co zahrát, i kdyby šlo pouze o vyloudění několika akordů. Dík patří také Standovi a Oldovi z Bohuslavic nad Úpou, kteří iniciativně zajistili skvělou kontrolu v bohuslavickém Sportklubu včetně občerstvení, a prvně jmenovanému ještě za to, že zajistil zprovoznění oblíbeného občerstvení "u Josefa II.", za to patří dík i jeho provozovateli. Stejně tak jsme vděčni vedení SLŠ a jeho internátu i vedoucímu jeho kuchyně za skvělé zázemí. Nemenší poděkování pak patří také vděčnému publiku filharmonie, jež ocenilo povedené tóny ódy na radost zvané 25. ročník Prvních jarních kilometrů a velkoryse přehlédlo některé tóny falešné, jež celé její provedení naštěstí nepokazilo.
EPILOG. Kéž se po generaci čestných, byť životem těžce zkoušených nyní již důchodců, vychovaných však k nezištnosti vůči druhým, byť pro někoho konkrétního přezírajícího členů tlupy venkovských strýců a zřejmě i tet - po paní Haně, Ireně, Uršule, dále po Pepíkovi, Frantovi a Mirkovi, přijde aspoň zpola tak poctivá a svědomitá generace. I kdyby se sebevíce dále zlepšila životní úroveň, přibylo aut a počítačů v rodinách, bez těchto vlastností se celková kvalita života zvyšovat nebude, naopak bude upadat.

František, Pepík a Jirka z Trutnova jsou připraveni na prezentaci. Přijde vůbec někdo? Foto: L. Šlosar

po rozpačitém čekání se vstupní hala internátu SLŠ několikráte zaplnila. Foto: L. Šlosar

účastnice z pořádajícího odboru nalezli počáteční azyl v jídelně internátu SLŠ ….. Foto: L. Šlosar

….. tamtéž posléze dorazili milé hosté - dlouholetí členové odboru manželé Fráňa a Danuše z Police n. M. se synem Františkem - vynikajícím fotografem. Foto: L. Šlosar

…pro zájemce byla na startu připravena trička odboru, pět se jich podařilo prodat. Foto: L. Šlosar

po jednom dalším tričku po zásluze obdrželi nejvzdálenější účastníci syn Patrik a táta Roman z Prostějova …..Foto: L. Šlosar

…. spokojeny byly i další děti - kromě jiných i Bára a Natálka z Trutnova ….. Foto: L. Šlosar

…. a měly proč, protože dětské soutěže se vydařily, byť otázky vědomostní soutěže - jako ta první hned u mostu, jež se vyptávala na název trutnovského kostela - byly záludné jak sám jejich autor. Foto: L. Šlosar
Díky všem - milým účastníkům a pořadatelům, kteří se zasloužili o zdárný průběh 25. ročníku Prvních jarních kilometrů!!!

Luděk z Trutnova

2009

O první dubnové sobotě se jdou PRVNÍ JARNÍ KILOMETRY; v Trutnově. Sem přijíždím se synem Lukášem vlakem, krátce před osmou jsme zaregistrováni pro trasu 35 km. Zdravím se s pořadateli, z nichž s Maruškou i Luďkem setkali jsme se opakovaně již na pěší turistice, a bezodkladně vycházíme na trasu.
Od startu umístěném v internátu lesnické školy jsme zváni vlastním značením do prudkého kopce, po pár stovkách metrů se napojujeme na stezku naučnou připomínající válku roku 1866. Po ní lehce klesáme, mezi stromy je k vidění probuzený TRUTNOV i vyvýšeniny za ním. Stejnou cestou zatím vede i trasa dětská, a tak se můžeme zapojit do dětských soutěží, z nichž prvním úkolem je určit, ve kterém geomorfologickém celku je Královecký Špičák - pouhým okem odtud viditelný. (Ve Vraních horách.) Asi po kilometru se objevuje z města vedoucí zelená značka, které budeme věrni nejméně dvě hodiny. Po lesní cestě se přehoupneme přes lehkou vyvýšeninu a objevíme se na silnici (asi tak) druhé třídy.
Vstupujeme do obce STARÝ ROKYTNÍK, chvíli jdeme po silnici, chvíli se jí vzdalujeme. K povšimnutí je nejedna zajímavost na trase: památník dělostřelců z války roku 1866, památník obětem první světové války a kostel svatých Šimona a Judy. V místě, kde celkem neznatelně začíná místní část RUBÍNOVICE, opustíme definitivně silnici a vydáváme se do zas terénu; zpočátku stoupáme mezi loukami, později sestupujeme lesním úsekem.

Starý Rokytník - památník dělostřelcům války roky 1866. Foto: L. Vaníček

Starý Rokytník - památník obětem 1. světové války. Foto: L. Vaníček

Starý Rokytník - kostel sv. Šimona a Judy. Foto: L. Vaníček
Objevují se první domy obce SUCHOVRŠICE. Údolím protéká (toho času na vodu bohatá) ÚPA, její tok střeží sv. Jan Nepomucký u památné lípy. V souladu s propozicemi si jdeme pro razítko do obchodu se smíšeným zbožím. Je 10 hodin, ušli jsme 9 km. Další dva kilometry vedou při břehu Úpy, na jejíž hladinu vylákalo hezké počasí příznivce plavidel. Na dosah je město ÚPICE. Jeho náměstí dominuje kostel sv. Jakuba Staršího - apoštola. Na lavičce posedíme nad potravinami z domova vezenými. Přecházíme po mostě přes Úpu, krátce se zastavujeme u mohutného jezu (s nadějí, že prve pozorovaní vodáci tudy se nepustili). Město opouštíme cestou do mírného kopce, prostřídáme les, louku a zase les, až otevře se volná krajina s úchvatným pohledem k Jestřebím horám; v zářezu svahu je patrný pohyb rychlíku od Trutnova.

sv. Jan Nepomucký střeží i Úpu v Suchovršicích. Foto: L. Vaníček

Úpa v Suchovršicích. Foto: L. Vaníček

náměstí v Úpici. Foto: L. Vaníček
Vítá nás RTYNĚ V PODKRKONOŠÍ. Dále nás povede značka červená. Procházíme kolem kostela sv. Jana Křtitele, u kterého stojí dřevěná zvonice. Poblíž historického muzea se nachází socha, u níž není psáno, koho představuje. Přiznávám nízkou úroveň své vlastivědné připravenosti pro dnešní výlet, nestydím se zeptat (jednoho kolem na kole jedoucího a jednoho pěšího) na význam tohoto symbolu. Protože můj otaz nedopadá opakovaně na úrodnou půdu, zanechávám tohoto úsilí: přesvědčen ovšem, že jeden z pořadatelů (nejmenovaný autor webových stránek) nám v cíli pozorovaný objekt fundovaně zasadí do historických souvislostí (což vskutku stalo se: jedná se o sochu rebela připomínající Selské povstání v roce 1775, jež vedl rtyňský rychtář Antonín Nývlt Rychetský).
Projdeme náměstím a zastavujeme u restaurace NA MÝTĚ, kde je další kontrola. Zajdeme i dovnitř, okusím malé množství trutnovského piva, Lukáš limonádu. Rtyně volně přechází v obec BATŇOVICE, kde se opravuje vozovka a chodci musí věnovat vozidlům větší pozornost. Tolik si hledíme aut a stavebního ruchu vůkol, že si až po stovkách metrů povšimneme, že turistická značka odebrala se patrně kamsi vpravo do louky. Pohlížíme do mapy a rozhodujeme se, že vracet se již nebudeme, projdeme JESTŘEBEC a napojíme se na "svou" červenou v rodišti Karla Čapka; ostatně MALÉ SVATOŇOVICE jsou již na dohled.

dřevěná zvonice a kostel sv. Jana Křtitele ve Rtyni. Foto: L. Vaníček

Rebel - socha připomínající selské povstání roku 1775. Foto: L. Vaníček

památná lípa v Batňovicích. Foto: L. Vaníček
Na náměstí se krátce zastavujeme u kostela Sedmi radostí Panny Marie i u sousoší bratří Čapků. Je 12.45 a do cíle je to ještě asi 15 km. Jestřebí hory svažují se k nám vstříc, asi tři kilometry bude vydatnější stoupání převážně lesem až k rozcestí PASEKA. Odtud loukou, z níž otevírají se pohledy k zasněženým ještě dominantám Krkonoš, sestupujeme do vsi MARKOUŠOVICE. Do lesa se ještě naposledy podíváme za vrškem pojmenovaným HŮRA (622 m), podivíme se nové odbočce k Čížkovým kamenům (navštíveným při stejném pochodu loni), kterou v mapě nemáme, sestupujeme do obce LHOTA. Z rozcestníku máme opsat místa, kam vedou značky; jediná propisovačka, jež nachází se v naší výbavě, přestává být funkční, směrovky zachycujeme proto do fotoaparátu. U Petříkovického potoka si všímáme, kterak naši předkové překřížili železniční tratě z Jaroměře a Teplic nad Metují.

náměstí v Malých Svatoňovicích. Foto: L. Vaníček

sousoší bratří Čapků. Foto: L. Vaníček

Lhota u Trutnova - křížení dvou železničních tratí. Foto: L. Vaníček

Krakonošovo náměstí v Trutnově. Foto: L. Vaníček
Závěr pochodu vede ulicemi, POŘÍČÍ plynule přechází v TRUTNOV. Kolem 15.45 jsme v cíli pochodu, který jsme absolvovali potřetí, poprvé na trase 35 km. Poděkování pořadatelům, diplom, odnášené zážitky z jiných zas koutů našeho Podkrkonoší - to vše patří k závěru "Prvních jarních kilometrů". Odebíráme se přes Krakonošovo náměstí na vlakové nádraží, spoj odjíždí v 16.40 hodin.

Jan z Jičína

2010

Před prvním dubnovým víkendem, na který připadly letos - v souladu s jarním úplňkem - svátky velikonoční, zvažovali jsme doma pečlivě, kam zamíříme v rámci rodinné turistiky. Vybráno bylo přívětivé okolí Trutnova, kde šly se opět PRVNÍ JARNÍ KILOMETRY.
V sobotu 3.4.2010 v 6:20 odebrali jsme se z Jičína ve třech starší škodovkou do místa startu. Syn Lukáš a já s tím vědomím, že k některým místům v krajině, kterou budeme procházet, můžeme se hlásit jako staří dobří známí, když pochodu trutnovských turistů zúčastnili jsme se v uplynulých letech již potřikráte, u syna Jana se jednalo o premiéru. Plynulé odbavení na startu pořadateli, z nichž z pochodnických tras znám především Marušku a Luďka, ukončilo se v půl osmé.
Na trasu 35 kilometrů vyšli jsme od internátu lesnické školy vlastním značením do výšin k naučné stezce vztahující se k válce roku 1866. Následoval mírný sestup do nižších poloh, vlevo nabídl se pohled na město a k Vraním horám za ním. Nad Kryblicí přešli jsme bez problémů na značku zelenou. Teplotu vzduchu jsem v tom čase odhadoval na lehce zápornou, výhodou toho jevu bylo, že drobné úseky lesní cesty blátivě vyhlížející byly ve skutečnosti dosti ztuhlé. Po svažující se silnici přišli jsme do Starého Rokytníku a kolem památníků dělostřelců z války roku 1866 a kostela svatých Šimona a Judy přišli k první kontrole u odbočky modré značky, jež by nasměrovala turisty do Bohuslavic nad Úpou.
Přes Rubínovice, nad nimiž na pastvinách páslo i ozývalo se stádo skotu, vedla naše zelená do kopce luční cestou k lesním porostům, jimiž sestoupili jsme do údolí v Suchovršicích, kde sv. Jan Nepomucký byl na svém místě. Na lavičce na břehu Úpy jsme kolem půl desáté posvačili, chvíli pozorovali neklidnou hladinu toku na vodu v tomto čase vskutku bohatého a po pravém břehu zamířili do Úpice.
Na náměstí minuli jsme kostel sv. Jakuba Staršího - apoštola a u rozcestníku ujala se nás značka červená. Po mostě přešli jsme na levý břeh Úpy, od níž vzdálili jsme se do mírného kopce. Pak sestoupili jsme k říčce Rtyňce a pohlíželi ke kostelu sv. Bartoloměje dominujícímu nad lidským sídlem: z mapy nesnažili jsme se vyčíst, zda nachází se v místní části Zálesí, anebo již ve vlastních Batňovicích, které byly rovněž na trase pochodu. Více hleděli jsme si Jestřebích hor, jež byly náhle k vidění. Po silnici vedla dál značka přes Jestřebec do Malých Svatoňovic.

kostel sv. Šimona a Judy ve Starém Rokytníku v ranním slunci. Foto: L. Vaníček

hranice sněhu bývá v krajině velmi ostrá. Foto: L. Vaníček

sv. Jan Nepomucký v Suchovršicích. Foto: L. Vaníček

Batňovice - Zálesí, kostel sv. Bartoloměje. Foto: L. Vaníček

Malé Svatoňovice, kostel Sedmi radostí Panny Marie. Foto: L. Vaníček
Na tamním náměstí prodlévala právě skupinka svatebčanů (pohled na dva hlavní aktéry prozradil, že jde o svatbu zlatou); nesnažili jsme se překážet jejich případnému fotografování, uhnuli jsme se stranou, čímž jsme byli hodně blízko sousoší bratří Čapků. Před kostelem Sedmi radostí Panny Marie odebrali jsme se v 10:45 dál po červené, prošli Petrovice a po velmi příjemném stoupání octli jsme se u rozcestníku Pod Kolčarkou (675 m) na hlavním hřebeni Jestřebích hor. Směrovek povšimli jsme si velmi pozorně, když údaje na něm bylo třeba opsat při samokontrole. Na Panské cestě vedoucí lesním porostem, po níž pokračovali jsme po zelené značce, přetrvával ještě sníh. Po dvou kilometrech - u rozcestí Bílý kůl - těšili jsme se z přízně turistů úpických, kteří zde měli své průchozí místo při "Zahájení jarní turistické sezóny v Jestřebích horách".
Z dalšího rozcestí nemohli jsme neodbočit z hlavní trasy, když tolik nablízku byl Žaltman (739 m). Z rozhledny byly jasné pohledy všemi směry: k panství Krakonoše i Rampušáka, k horám Stolovým i přehradě Rozkoš. Po zelené sestoupali jsme lesní cestou k Jestřebí boudě, od ní po červené k rozcestí Paseka, za nímž rozloučili jsme se s komplexem lesa Jestřebích hor. Otevřely se krásné pohledy k vrcholům Krkonoš, jimž pochopitelně vládla Sněžka. Po louce odebrali jsme se do Markoušovic, kde bylo třeba nechat si otisknout razítko v pohostinství u sochy Josefa II. Mírná vyvýšenina Hůra (622 m) byla pak posledním stoupáním na trase.
Za ní kolem 14. hodiny posvačili jsme na louce, do Lhoty šli jsme pak dosti rychle z kopce, nehubovali přitom na blátivé úseky, jež k jarnímu tání nepochybně patří. Křížení jaroměřské železniční trati s teplickou - zdejší technická zajímavost - bylo již předzvěstí blížícího se cíle. Nepřehlédnutelná elektrárna prozradila začínající Poříčí, jehož ulicemi přišli jsme do volně navazujícího Trutnova.

u rozcestí Bílý kůl se registrovali účastníci Zahájení jarní turistické sezóny v Jestřebích horách. Foto: L. Vaníček

mezi plochami sněhu se hrdě tyčily bledule jarní. Foto: L. Vaníček

Lukáš z Jičína na rozhledně. Foto: J. Vaníček jun.

Janové z Jičína. Foto: L. Vaníček

Josef II. u pohostinství v Markoušovicích zakrývá se materiálem ne zrovna dobovým. Foto: L. Vaníček

Petříkovický potok ve Lhotě. Foto: L. Vaníček
V 15:45 došli jsme do cíle, spokojeni s přívětivým okolím Trutnova, jímž vedli tamní turisté První jarní kilometry. Patří jim poděkování za energii vloženou do pořádání turistického pochodu. Kolem 16. hodiny odebrali se starší škodovkou tři turisté do Jičína naplněni hodnotnými zážitky z Bílé soboty velikonoční.

Jan z Jičína

příjemnou ouvertourou Prvních jarních kilometrů byla krátká oslava významného životního jubilea předsedy pořadatelskou odboru, jíž se zúčastnili zleva tato dáma a tito pánové: Standa z Bohuslavic, Vláďa z Jilemnice, Franta, Maruška, oslavenec Jirka a Pepík všichni z Trutnova. Foto: L. Šlosar

po tradičně rozpačitém začátku později byli pořadatelé na prezentaci doslova zaplaveni, jako třeba ve chvíli, kdy vnikl do haly nespoutaný jilemnický živel. Foto: L. Šlosar

v jednu chvíli prolnuli se na startu /vlevo od pořadatelů zprava/ příslušníci tří turistických generací - té, jež konzumuje po zásluze výsledky své předešlé práce - Frantík z Jilemnice, té, jež rozsévá na polích sémě, jež záhy vzkličuje v plody dalších turistických akcí - Jana z Buků a konečně oné perspektivní, jež záhy převezme otěže iniciativy - Míša z Buků. Foto: L. Šlosar

jídelna internátu SLŠ tradičně poskytla azyl především zdravému pěšímu jádru pořadatelského odboru. Foto: L. Šlosar

postupem času dostavovaly se na start se svými rodiči a jinými blízkými i děti. Foto. L. Šlosar

v dalším toku času objevili se v roli účastníků zástupci Cykloklubu Krakonoš - cyklistického jádra pořadatelského odboru. Foto: L. Šlosar

nakonec snad byly spokojeny též děti do cíle přišedší, byť bylo obtížné ze strany pořadatelů trefit se všem na tělo zákeřnými otázkami dětských soutěžích umístěných na cedulích rozesetých při cestě od sochy sv. Josefa do Kryblice. Foto: L. Šlosar

pivo, jež zčásti zbylo v jídelně v soudku, naučilo postupně pořadatele další profesi - výčepních, nejlépe se jí zhostila Maruška. Foto: L. Šlosar

při pohledu na nevinné tváře 8-iletých dětí i mladších a vzpomínce na záludnou první otázku dětských soutěží, pří níž zneužito navíc bylo jméno světcovo, připadl si autor dětských soutěží jako zlý plantážník nutící malé děti přenášet pytle s bavlnou

Odpor vzbuzující pojednání o zametačích

Protože se v předchozí části textu objevuje terminus technicus pro řadu lidí neznámý, totiž "zametač", rozhodl jsem se splnit svou mravní povinnost provádět osvětu mezi lidem prostým a sepsat toto učené pojednání o této důležité funkci, pojednání, jež musí u každého slušného člověka vzbudit odpor.
Stejně jako nově zřízený provoz nějaké firmy skýtá příležitost pro další pracovní síly, potřebuje každý mladý odbor lidské činnosti nové pojmy, jež by ho více osvětlovaly. Jazyk si v takovém případě vypomáhá ze tří zdrojů. Jako nejpřirozenější se jeví vytváření nových slov. Jenže vývoj je podstatnější rychlejší než lidská fantazie, takže v lepším případě mohou vzniknout všelijaké ty "čistonosoplenky", jež se nikdy nemohou mezi lidem ujmout. Častější metodou je přejímání a počešťování cizích výraziv. A tak u počítače "entrujeme" či "eskejpujeme", na stránkách Internetu "serfujeme" a když se na nám nějaké stránky zalíbí jako Luďkovy Obrázky z turistiky v Podkrkonoší, své projevy nevole a oslovení: "Vole" autoru "mejlujeme." Dobrovský s Jungmannem se v hrobě otáčejí. Úlitbou bohům je pak zařazování existujících, již kádrově prověřených a lustracemi zdárně prošlých slov jako synonym.
Slovo "zametač" ve svém původu představovalo osobu mužského pohlaví, která prováděla úkon slující zametání. Možná, že ve smyslu přeneseném se pod nim skrýval člověk, který likviduje problémy tím, že - řečeno v terminologii fotbalové - je zahrává do autu.
A byl to shodou okolností fotbal, který tomuto neobvyklému výrazu poskytl na konci šedesátých let báječnou příležitost k uplatnění. Jako "zametač" se označoval hráč, který jako poslední zajišťoval a podporoval před ním stojící hradbu obránců. Sledovaný výraz této příležitosti nevyužil, funkci hráče nevystihoval přesně, především se toto slovo jevilo pro nejoblíbenější sport jako přisprostlé, rozuměj: jako příliš české, a proto se místo něho používá italský výraz "libero".
Až teprve dálkoplazectví poskytlo našemu štvanci doufejme již konečný azyl. Zametač se tu plně vžil jako pochodník nejspíše z řad pořadatelského odboru pověřený uzavíráním turistického pochodu.
Stejně jako politik je zametač z menší části veleben, z té podstatné pak haněn. Vyzdvihován je dalšími členy pořadatelského odboru, kteří působí na kontrole pochodu a pro které jeho příchod znamená ukončení jejich strastné činnosti. To platí však jen o těch, kteří jsou nuceni postávat v nevlídném čase na chladných a odkrytých místech. Ti, kteří provozují činnost kontroly v hostinci, zpravidla zametače na konci pochodu již nepoznávají a - pokud snad ano - svou činnost odmítají ukončit a projeví nelogické přání zůstat v útulném místě do příští kontroly při následujícím ročníku pochodu.
Nepopulární je zametač u samotných účastníků pochodu, neboť jeho úkolem je vybízet zpozdilce, aby dorazili včas do cíle pochodu. Tato jeho činnost nabývá pejorativního významu právě v hostincích, kde zametač postiženým připomíná tlustou vychovatelku Emu z dívčího lycea, která právě přistihla chovankyně na školní zahradě při kouření a vybízí je, aby zapálené cigarety uhasily a nezapálené odevzdaly. Z pochopitelných důvodů je nenáviděn i samotnými výčepními, které si snaží usmířit tím, že si sám nějaké to pivo dá.
Schizofrenický, přímo ambivalentní je vztah zametače k neukázněným turistům, kteří strhávají vlastní značení. Jako účastník celé řady pochodů toto počínání odsuzuje, avšak jako zametač - v případě, že se odstraněné fáborky a šipky nepovalují při cestách - značně kolísá a chová k delikventním spíše značné sympatie. Ušetří mu totiž námahu při plnění dalšího úkolu - toto značení sám sbírat.
Širokými pravomocemi a obrovskou odpovědností je zametač nadán v případě, že při uzavírání pochodu nalezne jeho účastníka

- zraněného /hledání nejbližší chýše baby kořenářky či ranhojiče/,
- umírajícího /hledání kněze v místní farnosti, poslední pomazání poskytnuté zametačem, není-li teologicky erudován, je neplatné ex tunc/ nebo
- mrtvého /vyhledávání koronera v nejbližší vsi/.

Dvořáček a Kronbauerová ve své Rukověti začínajícího zametače, která byla beznadějně rozebrána ještě před předáním nakladateli do tisku, citují řadu případů, kdy po zametači zaneprázdněnému sbíráním fáborků zůstal po pochodu zahynuvší turista. Zkušenosti ukazují, že majitelé usedlostí blízkých nálezům jsou v takovém případě nevraživí, ba až popudliví, stále zmateně a nesouvisle hovoří o epidemiologicko-hygienických předpisech, na pořadatelský odbor si neustále stěžují, sočí vůči němu a dokonce ho odmítají sponzorovat. Zametač nepožívá ani sympatií manažera pochodu. Zatímco ten v potu tváře celý pochod připravuje, zametač většinou v té době nedělá nic. Po pochodu však manažer stojí v ústraní zahanben kritikou účastníků, kteří pokyvujíce souhlasně hlavou obklopují vrátivšího se zametače, jenž nahlas vykládá, kudy správně trasy měly vésti a jak měly býti lépe označeny.
Vcelku se dá zametač přirovnat k předsedovi nějakého spolku, který se v jeho zastoupení zúčastňuje různých slavnostních příležitostí. Vrcholný představitel spolku v takovém případě jednak stále ventiluje, jakou odpovědnou práci vykonával, a jednak se vynáší do nebe, co všechno pro svůj spolek neudělal, přičemž si fakticky byl na banketech a recepcích pouze nacpat břicho a opít se.

…a jedna perlička na konec